Nejprve několik slov o tom, co to jsou mince.

Mince jsou peněžní jednotkou, která je součástí peněžní soustavy každého státu. Jedná se o kousky kovu, opatřené údajem o jejich hodnotě, název měny , resp.údaje o jejich vydavateli, ze kterých je patrné, že se jedná o peníze.

Mince má dvě strany, a to líc (avers) a rub (revers), na kterých bývá zpravidla vyražen státní znak, číslice vyjadřující jmenovitou hodnotu mince a letopočet její ražby.

Obchodní mince jsou mince z drahého kovu určené k obchodování s drahými kovy, nejsou součástí soustavy zákonných peněz a nemají tedy nominální hodnotu stanovenou v peněžní jednotce a nejsou s ní v zákonném poměru. Jejich hodnota tudíž není dána kurzem příslušné měny, ale cenou drahého kovu na trhu.

Pamětní mince jsou mince, kterou vyhláška ČNB na základě zákona č.6/1993 Sb., o České národní bance označuje jako pamětní minci.

Také mince jsou vybaveny ochrannými prvky, které mají padělatelům co nejvíce ztížit jejich činnost – jedná se o hmotnost, průměr a sílu mince a o úpravu jejich hrany.

Celá mince je taková mince, jejíž plocha nebyla zmenšena, nebo mince vyrobená z více částí, které nechybí žádná její část.

Mince opotřebovaná oběhem je celá mince, která je odřená nebo zašpiněná. Běžně poškozená mince je taková mince, která je poškozena jinak než nestandardně. Nestandardně poškozená mince je pak taková mince,

·      jejíž obrazec nebo reliéf je nečitelný,

·      jejíž tvar je deformovaný,

·      která je nastřižená nebo proděravělá,

·      která je vyrobená z více částí, jejíž jednotlivé části jsou odděleny,

·      která je podélně rozštěpená v hraně na část s lícní a na část s rubovou stranou,

·      která je poškozena nástražným zařízením na ochranu proti krádeži.

Každá necelá mince je považována za nestandardně poškozenou, protože v tomto případě nastane vždy alespoň jedna z výše uvedených skutečností.

České korunové mince jsou raženy v České mincovně, a.s., která má sídlo v Jablonci nad Nisou (www.mint.cz).

Za výrobu (či ražbu) eurových mincí odpovídají jednotlivé země, které využívají euro. Evropská centrální banka (www.ecb.int) se ovšem stará o nestranný dohled nad kvalitou vyražených eurových mincí tak, aby je bylo možné používat např. v prodejních automatech ve všech zemích eurozóny.

Jak byly mince vyráběny ?

Dlouhou dobu byly mince vyráběny tak, že se odlité hrudky mincovního kovu nejprve vložily mezi razidla – úderem kladiva pak vznikaly mince. Později se mincovní kov lil do dlouhých tyčí, jejichž válcováním vznikaly plechy, ze kterých  se pak ručně stříhaly čtverečky (tzv. střížky), ze kterých se pak razily mince. V 18.století se začal používat vřetenový lis, jehož dlouhá ramena se otáčela ručně.

Příklady padělání mincí a boj proti němu

Padělání peněz se vždy považovalo za těžký zločin, čemuž odpovídala i výše trestů – padělatelé byli deportováni, bývaly jim usekávány ruce nebo byli za živa házeni do vařící vody nebo popravováni.

Obchodníci si ve vlastním zájmu kontrolovali mince, které přijímali. Pokud se týkalo zlatých nebo stříbrných mincí, nejlepší ochrana před padělky spočívala v v přezkoušení kvality drahého kovu v minci. K tomu bylo možné používat  sadu zkušebních jehel, z nichž každá odpovídala určité ryzosti. Pro porovnání obchodník udělal nejprve rýhu do tzv. zkušebního kamene. Další zkouška spočívala ve zvážení mincí na speciálních přenosných nebo nepřenosných vahách. Někteří obchodníci dokonce minci nastřihli nebo prorazili a tak zjistili, zda nejde o pozlacený nebo postříbřený padělek mince, vyrobený z běžného kovu.

Pravost zlatých mincí je možné otestovat také pomocí tzv. lučavky královské, což je směs koncentrované kyseliny chlorovodíkové a kyseliny dusičné v poměru 1:3. Tento test je založen na tom, že zlato je odolné vůči všem kyselinám s výjimkou právě lučavky královské.

Určitě nejmodernější metodou zkoušky pravosti zlatých či stříbrných mincí je zkouška vodivosti, která je založena na tom, že každý kov má jiný odpor a jiné vodivé schopnosti.

Mince se údajně padělaly již v antice. Původní neušlechtilý kov padělatelé pokryli vrstvou stříbra. Jako „základ“ se nejčastěji používalo olovo, stříbro se vylučovalo na jeho povrch z roztoku postupy v podstatě elektrochemickými. Při této činnosti však padělatelé narazili na vážný problém – stříbro se totiž vylučuje příliš rychle a v hrudkách, a tak nevytvoří lesklou hladkou vrstvu, která je u mincí „očekávána“. Padělatelé proto olovo nejprve pokryli tenkou vrstvou mědi a až na ní pak nechali vyloučit stříbro – rozdíl v ušlechtilosti těchto kovů není totiž tak velký a chemická reakce probíhá patřičně pomalu. Po ukončení této operace mohli padělatelé začít razit mince.

Ve 12. století údajně docházelo k tomu, že byly vydávány mince, které by snad mohly být nazývány „vládními padělky“. Jednalo se o to, že panovník vedle mincí, vydávaných podle příslušných mincovních norem, nechal také razit mince, které byly sice pokryty vrstvou stříbra, mělo však měděné jádro.

V době vlády českého krále Jiřího z Poděbrad byla v Koněpruských jeskyních nedaleko Berouna provozována penězokazecká dílny. Nikdo ale nebyl při padělání mincí přistižen.

Ing. Zbyněk Kalabis
autor přednáší na BIVŠ, a.s. Praha