Syn.: Aloe candelabrum A.Berger, nom illeg., Aloe galpinii Baker, Aloe horrida Haw., Aloe muricata Haw., Aloe pallancae Guillaumin, nom. inval., Aloe perfoliata var. ferox (Mill.) Aiton, Aloe pseudoferox Salm-Dyck, Aloe subferox Spreng., Aloe supralaevis Haw., Pachidendron ferox (Mill.) Haw., Pachidendron pseudoferox (Salm-Dyck) Haw., Pachidendron supralaeve (Haw.) Haw.
Česká jména: aloes hrozný (Presl 1846)
Čeleď: Asphodelaceae – kopíčkovité
Rozšíření: Jižní Afrika – jih Kapska, areál zasahuje i na jihozápad provincie KwaZulu-Natal a na jih Lesotha. Jeden z nejrozšířenějších druhů rodu.
Ekologie: Roste na celé řadě stanovišť, na skalnatých svazích, ve fynbos, v suchých skalnatých oblastech až do nadmořské výšky 700 m, ale i v relativně vlhčích oblastech. Kvete od května do srpna, v chladnějších oblastech od září do listopadu.
Popis: Vytrvalá sukulentní rostlina, může dorůst výšky 2–3(–5) m. Je variabilní ve vzrůstu v závislosti na místních podmínkách. Na vrcholu nevětveného dřevnatého stonku o průměru až 30 cm vyrůstá hustá růžice silně dužnatých přisedlých kopinatých listů až 90 cm dlouhých, matně zelených, někdy s modravým nebo červeným nádechem, na okraji s hnědočervenými trny a s menšími trny na povrchu listu. Staré zaschlé listy zůstávají na rostlině a kryjí stonek. Květenství je přímé, vyrůstá ze středu růžice, je dlouhé 60–120 cm, svícnovitě větvené, má obvykle 5–8 větví, květy v hustém hroznu jsou trubkovité, 2,5–3,5 cm dlouhé, žlutě oranžové až jasně červené. Plody jsou tobolky až 3 cm dlouhé.
Záměny: V provincii KwaZulu-Natal lze tento druh snadno zaměnit s Aloe marlothii, především nekvetoucí rostliny jsou od sebe odlišitelné jen dosti problematicky. V době květu se A. marlothii odliší víceméně horizontálně položenými květenstvími. Areál tohoto druhého druhu leží v severnějších částech jižní Afriky, vystupuje i do větších nadmořských výšek (až 1600 m).
Využití: Je známá léčivými účinky obdobnými s Aloe vera. Ve srovnání s A. vera mají výtažky z A. ferox vyšší obsah některých účinných složek. Hořká žlutá šťáva těsně pod pokožkou listů je sklízena už stovky let. Sušený produkt byl využíván k léčbě artritidy a jako laxativum. Je složkou známých „Švédských kapek – Schwedenbitters“. Gelovitá šťáva z vnitřku listů se používá v kosmetice i ve farmacii pro přípravu produktů s hojivými účinky regeneračními, protizánětlivými a zklidňujícími. Z výtažků se vyrábějí doplňky stravy určené k posílení imunity, úpravě zažívání a detoxikaci organismu. Pěstuje se také jako okrasná v tropech a subtropech; v mírném pásmu jako kontejnerová rostlina.
Fotografováno od 9. 4. do 18. 4. 2012 (Jihoafrická republika, Swartberg Pass a Mossel Bay).