Syn.: Sanicula officinalis Golian, Sanicula officinarum Necker, Sanicula vulgaris Koch
Čeleď: Apiaceae Lindl. – miříkovité
Rozšíření: Druh roste v Evropě, na Kavkaze, severním Íránu, západní Sibiři, v severní Africe a Malé Asii. U nás na většině území, nejhojněji v jihozápadních, severních a severovýchodních Čechách, s těžištěm v kolinním a suprakolinním stupni.
Ekologie: Vyhledává smíšené lesy, zejména jedliny, květnaté bučiny, dubohabřiny a také lužní lesy. Stínomilný druh, preferující vlhké, slabě kyselé až neutrální půdy. Kvete od května do července.
Popis: Vytrvalé lysé byliny s krátkým, přímým nebo sešikmeným oddenkem a svazčitými kořeny. Lodyha jednoduchá, bezlistá nebo s 1–2 větvemi z úžlabí přisedlých, dlanitosečných listů, do 0,5 m vysoká, oblá. Čepel přízemních listů dlanitě (3–)5sečná, v obrysu okrouhlá, 3–6 cm v průměru, s úkrojky často trojklanými, zubatými, řapík 10–15 cm dlouhý. Květenství terminální, jednou až dvakrát vrcholičnatě větvené, se 3–4 větvemi s jednoduchými staženými okolíky na konci větví, každá větev podepřena dlanitosečným až čárkovitým listenem. Okolíky přibližně 5 mm v průměru, se 4–6(–8)četným obalem z čárkovitých listenů. Samčí květy krátce stopkaté, oboupohlavné přisedlé, kališní cípy zašpičatělé, korunní lístky podlouhlé, zhruba 2 mm dlouhé, žlábkovité, bílé nebo růžové, čnělky dlouhé, nitkovité, rozestálé. Merikarpia jsou 3–4(–5) mm dlouhá, šedohnědá s ostny vzhůru namířenými, asi 2 mm dlouhá.
Fotografováno ve dnech 16. 5. a 2. 6. 2009 (Česko, Morava, Kroměřížsko, u Lísek).