Přehled soustavy

• Dutina ústní (cavitas oris)
  • Zuby (dentes)
  • Jazyk (lingua)
  • Slinné žlázy (glandulae salivariae)
• Hltan (pharynx)
• Jícen (oesophagus)
• Žaludek (gaster, ventriculus, stomachus)
• Tenké střevo (intestinum tenue)
  • Dvanáctník (duodenum)
  • Lačník (jejunum)
  • Kyčelník (ileum)
• Tlusté střevo (intestinum crassum)
  • Slepé střevo (caecum)
  • Tračník vzestupný, příčný, sestupný, esovitá klička (colon ascendens, transversum, descendens, sigmoideum)
  • Konečník (rectum)
• Játra (hepar)
• Žlučník (vesica fellea)
• Slinivka břišní (pancreas)

Funkcí trávicí soustavy je mechanické a chemické zpracování potravy, její vstřebávání a odstraňování nestravitelných odpadních látek z organismu. Trávicí trubice, ke které jsou připojené slinné žlázy, slinivka břišní a játra, začíná ústním otvorem a končí řitním otvorem. Stěna trávicí trubice se skládá ze čtyř vrstev: (1) sliznice, která je tvořena v začátečním úseku po kaudální část jícnu a v řitním otvoru mnohovrstevným dlaždicovým epitelem, ve zbylé části epitelem resorpčním; (2) z podslizničního vaziva, které spojuje sliznici s vrstvou svaloviny a obsahuje uzlíky mízní tkáně; (3) ze svaloviny, která je na začátku a konci trávicí trubice tvořená příčně pruhovanou svalovinou, ve zbylé části se nachází svalovina hladká, která svým vnitřním kruhovým a zevním podélným uspořádáním umožňuje peristaltické pohyby sloužící k posunu přijaté potravy; (4) ze zevního vazivového obalu.

Ústní dutina (cavum oris) obsahuje zuby (dentes), jazyk (lingua) a malé a velké slinné žlázy.

Zuby jsou zasazeny do zubních lůžek (alveolů) dolní a horní čelisti a složí k ukousnutí potravy, jejímu rozmělnění a fonaci. Zub se skládá z korunky, krčku a kořene. Povrch zubu kryje sklovina (enamelum), pod ní se nachází zubovina (dentin) a uvnitř zubu je dřeňová dutina se zubní dření (pulpa dentis) obsahující nervy a cévy. Rozlišujeme trvalý chrup složený ze 32 zubů, kdy v jedné čtvrtině chrupu, tzv. kvadrantu, se nacházejí dva řezáky (incisivi), jeden špičák (caninus), dva zuby třenové (premolares) a tři stoličky (molares). K prořezávání trvalého chrupu dochází mezi 6. až 15. rokem, k prořezávání poslední stoličky dochází v době dospělosti (tzv. zub moudrosti). Dočasný chrup (mléčný), jehož prořezávání začíná kolem 6. měsíce, je tvořen 20 zuby: v jednom kvadrantu se nachází dva řezáky (incisivi), jeden špičák (caninus) a dvě stoličky (molares).

Jazyk je tvořený příčně pruhovanou svalovinou a umožňuje posun potravy a tvorbu řeči. Je fixován k jazylce a ke kostem lebky, na jeho povrchu se nacházejí chuťové pohárky.

Slinné žlázy dělíme na malé, které produkují sliny nepřetržitě a jsou rozptýlené po celé dutině ústní, a velké, které produkují sliny přetržitě, na nervový podnět. Rozlišujeme příušní slinnou žlázu (glandula parotis), jejíž vyústění se nachází na vnitřní straně tváře naproti druhé horní stoličce, podčelistní slinnou žlázu (glandula submandibularis) a podjazykovou slinnou žlázu (glandula sublingualis), které mají společné vyústění pod jazykem. Denně se vytvoří 1 až 1,5 l slin, jejichž funkcí je obalení rozmělněné potravy. Ptyalin, obsažený ve slinách, umožňuje štěpení škrobů na jednoduché cukry.

Mandle nosní, patrová, jazyková (tonsila pharyngea, tonsila palatina, tonsila lingualis) jsou tvořeny mízní tkání a jejich funkcí je ochrana proti infekci.

Hltan (pharynx) je součástí dýchací i trávicí soustavy a má délku 12 až 15 cm. Rozdělujeme jej na nosohltan, který je spojený s nosní dutinou a kde se nachází vyústění Eustachovy trubice spojující nosohltan se středoušní dutinou; ústní část hltanu, která je spojená s ústní dutinou; a hrtanovou část, spojenou s hrtanem, který při polykání uzavírá hrtanová příklopka (epiglottis) a brání tak vdechnutí potravy do dýchacích cest.

Jícen (oesophagus) je dlouhý 25 až 28 cm a otevírá se do žaludku. Horní část jícnu je tvořena příčně pruhovanou svalovinou, dolní část svalovinou hladkou. Potrava je jícnem posouvána pomocí peristaltických pohybů. Jícen prochází skrze bránici z hrudní do břišní dutiny.

Žaludek (gaster, ventriculus, stomachus) je uložený pod levou brániční klenbou a skládá se z česla (cardia), do kterého ústí jícen, těla (corpus), které se vyklenuje nahoru v klenbu, a vrátníku (pylorus), jehož podkladem je kruhovitý svěrač. Stahy žaludku spolu s žaludečními šťávami mechanicky a chemicky tráví přijatou potravu a mění ji v tráveninu, která je posouvána do dvanáctníku. Objem žaludku dospělého člověka je 1 až 2 l. Žaludeční šťáva obsahuje mimo jiné kyselinu chlorovodíkovou, která ničí choroboplodné zárodky a aktivuje pepsinogen na enzym pepsin, který zahajuje štěpení bílkovin. Hlenové žlázy žaludku vytváří mucin, který chrání jeho povrch před samonatrávením kyselinou chlorovodíkovou.

Tenké střevo (intestinum tenue) je dlouhé 3 až 5 m a je tvořené třemi částmi: dvanáctníkem (duodenum), do kterého se otevírá žlučovod a vývod slinivky břišní a je dlouhé 25 až 30 cm (dvanáct palců), lačníkem (jejunum) a kyčelníkem (ileum). Lačník, který tvoří 3/5 délky, a kyčelník, který tvoří 2/5 délky tenkého střeva, mají ve své sliznici vytvořené klky a mikroklky, výběžky sliznice zvětšující resorpční plochu střeva.

Tlusté střevo (intestinum crassum) je asi 1,5 m dlouhé. Jeho první částí je slepé střevo (intestinum caecum), které je od tenkého střeva oddělené chlopní a je uložené v pravé jámě kyčelní. Zde z něj odstupuje červovitý výběžek (appendix vermiformis), tvořený lymfatickou tkání. Na slepé střevo navazuje tračník vzestupný, příčný, sestupný a esovitá klička (colon ascendens, transversum, descendens, sigmoideum). Sliznice tlustého střeva není opatřena klky, ale nachází se zde Lieberkühnovy krypty, obsahující lymfatickou tkáň. V tlustém střevě je střevní mikroflora složená z hnilobných a kvasných bakterií a dochází zde k resorpci vody a minerálních látek. Konečník (rectum) tvoří poslední úsek tlustého střeva a skládá se z konečníkové baňky (ampula recti) a řitního kanálu (canalis analis).

Játra (hepar) jsou největší žlázou lidského těla. Váží přibližně 1500 g a dosahují délky 25 cm, jsou uložena pod pravou brániční klenbou. Jsou metabolickým a detoxikačním centrem a vytvářejí žluč. Žilní krev z nepárových orgánů trávicí soustavy, bohatá na vstřebané látky, přichází do jater vrátnicovou žílou (vena portae). Základní stavební jednotkou jater je jaterní lalůček, ve kterém se uprostřed nachází jaterní žíla pro odtok pročištěné krve, a po stranách se nachází tzv. triáda, která je složená z větve vrátnicové žíly, jaterní tepny a odvodného žlučového kanálku. Žlučové kanálky se spojují v pravý a levý jaterní vývod, jejichž spojením vzniká žlučovod (ductus choledochus), který ústí do dvanáctníku. Funkcí žluče, které vzniká až 1 l denně, je emulgace tuků v trávenině.

Žlučník (vesica fellea) leží na dolní straně jater, jeho vývod se spojuje s jaterním vývodem a dává vzniknout žlučovodu, který ústní do dvanáctníku. Funkcí žlučníku je skladování a koncentrace žluči. Objem žlučníku je přibližně 50 ml.

Slinivka břišní (pancreas) je žláza s dvojí sekrecí délky 14 až 18 cm, jejíž začátek leží v zakřivení dvanáctníku, pokračuje před páteří až ke slezině. Jako exokrinní sekrece se označuje produkce pankreatické šťávy obsahující trypsin, lipázy a amylázy pro štěpení jednotlivých složek potravy: bílkovin, tuků a cukrů, a která odtéká do dvanáctníku. Endokrinní část tvoří Langerhansovy ostrůvky produkující hormony inzulin a glukagon, které mají funkci při metabolismu cukru.

Procvičovací test

Trávicí soustavaOdpovědník v IS MU

Použitá literatura

• Vargová, L., Páč, L. (2008). Anatomie pro antropology II. Nadace Universitas, Akademické nakladatelství Cerm.
• Dylevský, I. (2011). Základy funkční anatomie. Poznání.
• Hanzlová, J., Hemza, J. (2012). Základy anatomie pohybového ústrojí. FSpS MU.