Umírání

Umírající člověk se mění —  fyzicky i psychicky 

V posledních chvílích člověk touží být především sám se sebou. Energie postupně ubývá, proto obvykle více odpočívá, obrací se do svého nitra a připravuje se na postupný odchod. 

V průběhu času se člověk postupně přestává zajímat o okolní dění a bilancuje. Ohlíží se za životem — hodně věcí začne najednou dávat smysl, utřídí si vzpomínky, často dojde také k odpuštění. 

Spánek, ticho a vlastní myšlenky 

Umírající obvykle více spí. V této době většinou dochází ke zpracování důležitých souvislostí. Umírajícímu člověku by měl být dopřán dostatek času a určitě by měl být co nejméně rušen. 

Právě tento čas je velmi důležitý pro utřídění vlastních myšlenek a pokojnou přípravu na postupné odcházení.  

Účast blízkého a smíření 

Umírající člověk si vedle sebe většinou přeje mít pouze několik nejbližších osob. Chce společně vzpomínat, cítit blízkost další osoby. Naopak někdo si v posledních chvílích přeje být sám, nebo touží třeba jenom po tiché spoluúčasti blízkého.  

Velmi často chce umírající také vyřešit všechny křivdy a smířit se lidmi, se kterými měl v minulosti konflikty. 

Jedno je jisté — vnímání a prožívání blížící se smrti je u každého člověka odlišné a nevyhne se nikomu z nás. Nejdůležitější je tuto skutečnost přijmout a prožít co nejpokojnější odchod. 

Jak přistupovat k blížícímu se konci života blízké osoby 

Pokud váš blízký umírající leží v některém zdravotnickém zařízení, je to těžké dvojnásob. Prostředí je cizí a neosobní, senior může být poznamenaný probíhající léčbou. 

Víte, že váš blízký trpí samotou, ale každá návštěva je pro vás velmi obtížná. Stav blízkého člověka vás vykolejí a on to vycítí. Setkání se nese na vlně smutku, a vy začnete návštěvy odkládat a vynechávat. 

Pokuste se být připraveni  

Jak na to? Připravte se na návštěvu předem — informujte se telefonicky na stav a náladu pacienta. 

Noste dárky, třeba související s rodinou – kresby, fotky. Připravte si témata k hovoru předem. Naslouchejte svému blízkému, neodvádějte řeč jinam. Pokud vám přijde téma příliš těžké, nezlehčujte ho. 

Občas stačí jen vaše fyzická přítomnost. Nejsme zvyklí mlčet máme pocit, že jen řeč je důvod k přítomnosti. Není to tak. Třeba už senior nic nemůže a nechce řešit, jen vás držet za ruku. Dopřejte mu to. 

Specifická situace je u pacientů s pokročilou demencí, nebo dokonce v bezvědomí. Ani ty nenechte o samotě. Vyprávějte jim třeba o sobě a svém životě. Užívejte si přítomnost. Věřte, že děláte to i kvůli sobě – a nechcete se pak přece trápit, že jste něco zanedbali, když už to nepůjde vzít zpět. 

Když i blízcí umírajícího potřebují pomoc 

Hlavně si nic nevyčítejte. Člověk má právo na emoce. Sdílejte své city s lidmi, kterým věříte, nebo se zmíněným profesionálem. Dopřejte si drobné radosti. Buďte hodně s dětmi. Právě kontakt s nimi nám dává důkaz, že život pokračuje dál. 

Další Informace o tomto nelehkém tématu (poradnu i adresář služeb) naleznete u odborníků  na toto téma na jejich webu Umírání.cz. 

Prázdnota. A co dál? 

Po smrti blízkého si připusťte smutek a bezmoc. Připusťte si cokoli, co cítíte. Připusťte si i to, že třeba zrovna necítíte nic. 

Všechno je totiž v pořádku. Někdo prožívá intenzivně a hned, na jiného vše dolehne až po několika týdnech nebo měsících. Další zas může cítit ulehčení – a pokud byla smrt vysvobozením z utrpení, proč ne? 

Za tři dny se smutek nevstřebá, nehledě na spoustu povinností, které bude v nejbližší době třeba zařídit. Vezměte si volno v práci, každý to pochopí, i kdybyste měli sebevětší frmol. Pokud ne, taková práce za to nestojí. 

Je hloupost sledovat, kdo a jak z příbuzenstva odchod seniora prožívá, a ještě větší hloupost je z toho cokoli vyvozovat. Někdo bude úplně paralyzovaný a nepomůže vám s nutným zařizováním. Někoho zas jako by smrt ani nezasáhla. 

Nic si nevyčítejte, teď ani po letech. Respektujte se navzájem, respektujte přání, které zesnulý měl – ale žijte dál! Na nebožtíka udržujte pravidelnou vzpomínku a jako rodina držte co nejvíc pohromadě. To je totiž to nejlepší, co můžete udělat.