Author článku: Monika Břešťanská
Meduňka lékařská (Mellisa officinalis) je již po staletí známá především díky svým uklidňujícím účinkům na lidské tělo i mysl. Dodnes se tato úžasně vonící bylinka s jemně citronovou chutí využívá při tlumení nervového napětí i k navození spánku. Své místo našla nejen v kuchyni, farmacii nebo lidovém léčitelství, ale také v aromaterapii.
Ve volné přírodě České republiky na ni nenarazíte, zplaňuje totiž velice výjimečně. Proto si ji musíme pěstovat sami. Jedná se o poměrně kompaktní bylinku, takže hravě zvládne život v květníku i na záhoně. Co vlastně stojí za vůní, chutí, a hlavně léčivými vlastnostmi meduňky? A jak se o rostlinu postarat během celého roku, aby nám dobře prospívala?
Jak pěstovat meduňku
Meduňka lékařská, lidově zvaná také včelanka, matečník, rojovník, medunice či marulka, je bylina z čeledi hluchavkovitých, kam patří také například bazalka, dobromysl, levandule, máta, mateřídouška, rozmarýn, šalvěj či yzop. Se všemi těmito rostlinkami také ráda sdílí jeden záhon, protože jejich nároky na život jsou velmi podobné.
Jedná se o vytrvalou bylinu, která se dorůstá výšky 70-150 centimetrů. Stonek nese aromatické listy, kterými je velmi hustě osázen. Listy jsou umístěny vstřícně, mají vejčitý tvar, řapík, a nápadně voní po citrónu (i chuť je tomuto ovoci velmi podobná). Důvodem je obsah silic, konkrétně citralu, citronelalu a citronelolu. Meduňka pochází z východního Středomoří, při správné péči se jí však dobře daří i u nás.
Pěstování meduňky
Meduňka je víceleté rostlina, která se hodí k pěstování v květináči i na záhonu. Nejčastěji se pěstuje ze zakoupených sazenic, výjimku však netvoří ani předpěstovávání ze semínek. Bylina potřebuje dobře propustnou půdu. Substrát připravujeme ideálně ze zahradní zeminy, kompostu a písku, a to v poměru 1:1:1.
Ideální stanoviště je takové, kde je dostatek světla, tepla a rostlina je zde chráněna před větrem. Stejně jako většina bylinek z čeledi hluchavkovitých, potřebuje plné slunce. Bylinkový záhon tedy tvoříme na nejslunnějším místě na zahradě. Při pěstování v květináčích a truhlících ji umístíme za okno na jižní straně.
I přesto, že pochází ze Středomoří, nesnese meduňka úplné vyschnutí půdy. Zejména mladé rostliny jsou na to velmi citlivé. Starší rostliny, které již mají bohatý kořenový systém a silné oddenky, si s vyschlou půdou poradí lépe a už jim tolik nevadí.
Pěstování meduňky v květináči
Bylinka je pro pěstování v květináči ideální. Nejraději má přímé slunce a čerstvý vzduch, proto bude nejlépe prospívat na balkoně nebo za oknem. Musí však být po většinu dne vystavena slunečním paprskům, jen tak totiž bude mít své typické aroma, chuť a velké množství zdraví prospěšných silic a dalších látek.
Před sadbou naplníme květináč vhodným substrátem (viz výše) a sazenici do něj usadíme. Meduňka pěstovaná v nádobách potřebuje častější zálivku než ta v záhonu. Nesmíme zapomenout keřík zaštipovat, aby si zachoval svůj kompaktní tvar. Při volbě květináče myslíme také na objem kořenů; ty rostou až do hloubky 30 centimetrů, proto je lepší spíše hlubší nádoba.
Pěstování meduňky ze semínek
Pěstování z drobounkých semínek je o něco náročnější než výsadba sazenic, ale není to nic nemožného. Semena je dobré smíchat s jemným pískem a uložit přímo na substrát vhodný ke klíčení. První lístky se začnou objevovat až po 28 dnech, proto semínka sejeme již začátkem března. Pokud bychom však chtěli semínka umístit rovnou do záhonu, musíme počkat až do konce dubna, kdy už je půda mírně zahřátá.
Pěstování meduňky venku
Meduňce se nejlépe daří mezi ostatními bylinkami. V záhonu ji však nechte růst spíše na okraji, třeba vedle máty, která má podobné nároky na vlhkost. Bylinu můžete vyzkoušet pěstovat také na místě, kde předtím rostl hrách či fazole. Po bobovitých rostlinách zůstává v půdě velké množství dusíku, což jí velmi vyhovuje.
Během vegetačního období musíme okolí rostliny pravidelně zbavovat plevele a mírně provzdušňovat a okopávat. Kořeny rostou spíše do hloubky, není tedy třeba se o ně bát. Potřebuje přiměřenou zálivku a občasné hnojení. Stejně jako při pěstování v květináčích, i na záhonech bychom měli keřík zaštipovat, aby tvořil co nejvíce vrcholů – mladé lístky jsou totiž na živiny nejbohatší.
Pěstování meduňky doma
Meduňka s přehledem zvládne i život v interiéru. Samozřejmě potřebuje být umístěná u okna, kde je po celý den co nejvíce světla. Vyhovuje jí spíše chladnější, méně vytápěná místnost. Potřebuje pravidelnou zálivku, občasné přihnojení, a také každoroční přesazení do větší nádoby s čerstvou zeminou. Pokud je bylina celoročně uvnitř, se zazimováním si nemusíme dělat starosti. Čerstvé lístky nám poskytne i v době největších mrazů.
Jak zasadit meduňku
Sazenice je třeba umístit do sponu asi 50×40 centimetrů. Od ostatních rostlin bychom pak měli dodržovat vzdálenost v závislosti na jejich habitu, ovšem minimálně 20-30 cm. Jamka pro sazeničku musí být alespoň 10 centimetrů hluboká. Do záhonu mladé rostliny umístíme zjara, ideálně během dubna až začátkem května.
Hnojení meduňky
Meduňka je poměrně náročná na živiny. Zvládá život i v horších podmínkách, avšak když má živin dostatek, je keřík velice bohatý, rychle roste, je odolný a lístky mají intenzivní vůni i chuť. K hnojení vždy používáme organická hnojiva, protože bylinu hodláme konzumovat. Nejlepší je ji jednou za měsíc přihnojit kompostem a jednou měsíčně do zálivky přidat odvar z kopřivy (kopřivovou jíchu).
Množení meduňky
Rostlinu lze množit několika způsoby. Tím prvním je samozřejmě generativní množení pomocí semen, o kterém jsme si řekli podrobnosti již v předchozím textu. Další možností je množení pomocí kořenových trsů. Ty odebíráme z rostliny, které jsou staré alespoň dva roky, a to na jaře nebo začátkem září. Nožem odříznutý trs obalíme mokrým jílem, aby nevyschl, a zasadíme do půdy. Nesmíme zapomenout na dostatečnou vzdálenost, aby nám rostliny posléze nezahnívaly.
Množení z vrcholových řízků je neefektivní a málokdy vůbec takové řízky zakoření, proto se neprovádí. I přesto, že je meduňka trvalka, je nejlepší ji pěstovat maximálně 5 let. Poté již ztrácí na vitalitě, některé části už snadněji omrzají a na jaře už nevyvádí tolik listů. Nezapomeňte si tedy včas připravit nové sazeničky.
Kvetoucí meduňka
Květy meduňky se na stoncích objevují od června až do srpna. Mají bílou až narůžovělou barvu a produkují velké množství velmi sladkého nektaru, který milují opylovači – zejména pak včely. Odtud také pochází její český název. Jednotlivé květy vyrůstají v lichopřeslenech a svým tvarem připomínají květy dalších hluchavkovitých rostlin. Kvítky se nesklízí ani nijak nevyužívají. Během jejich přítomnosti rostlina změní obsah látek v nati, proto se v tomto období nesklízí ani ta.
Jak stříhat meduňku
Již od malé sazenice musíme konce zaštipovat. Jen tak zajistíme, aby byla rostlina košatá a disponovala velkým množstvím vrcholů a mladých lístků. Během prvního roku jejího života ještě neočekáváme velkou úrodu a sklízíme pouze sporadicky, spíše k využití začerstva. Během druhého roku se už můžeme připravit na sklizeň. Za pomoci ostrých zahradnických nůžek odebíráme při suchém a chladnějším počasí nať. Tu sklízíme vždy předtím, než se na stoncích objeví první květy – nikdy během ani po kvetení!
Meduňku tedy stříháme většinou během června. V této době je nať vysoká už asi 30 centimetrů. Stonky ustřihneme asi 5-10 centimetrů nad zemí, vždy nad zdřevnatělou částí (tu ponecháváme). Druhý sběr provádíme na podzim před prvními mrazy, nejlépe tedy už během září, ale s dostatečným odstupem po odkvětu.
Jak sušit meduňku
Lístky můžeme využívat čerstvé, avšak při sklizni celé rostliny není možné využít vše, a proto je nutné nať uchovat pro pozdější použití. Nejlepší je ji usušit. Sušení provádíme ihned po sběru v sušičce na ovoce a bylinky, nebo volně na čerstvém vzduchu ve stínu. Teplota by neměla přesáhnout 35 °C. Po usušení musí listy stále citronově vonět a uchovat si původní sytě zelenou barvu.
Sušenou bylinu uchováváme v dobře uzavíratelné skleněné nádobě na tmavém místě. Meduňku můžeme kromě sušení také zamrazit (v tomto případě ztrácí část svého aroma) nebo nakládat do octa či oleje, což se hodí při využití v gastronomii.
Meduňka
Druhy meduňky
Kromě nejznámější meduňky lékařské (mellisa officinale), o které je řeč v celém tomto článku, obsahuje rod další tři základní druhy, které nejsou při pěstování pro další využití v gastronomii či léčitelství, tak vhodné.
Melissa axillaris – druh pěstovaný zejména v Asii
Melissa flava – oblíbená v Číně
Melissa yunnanensis – méně známý a pěstovaný asijský druh
Odrůdy meduňky
‚Relax‘ – roste do výšky 80 centimetrů. Listy jsou tmavší, mírně ochlupené a zoubkaté. Voní jemně po citronu a je vhodná k pěstování v bytě.
‚Fit‘ – je drobnější odrůda o maximální výšce 40 centimetrů. Květy jsou čistě bílé, listy mají světlezelenou barvu a výraznou žilnatinu. Tato odrůda je velmi vhodná pro pěstování v nádobách, ať už doma, na balkonech či na terasách.
‚Citronella‘ – jak již napovídá samotný název, je tato odrůda opravdu výrazně cítit po citronech. Podobně je na tom také její chuť. Výborně vyniká v salátech, v kombinaci s moučníky a při přípravě čaje. Keřík je kompaktní a dorůstá se pouhých 30 centimetrů.
‚Lime‘ – odrůda často využívaná pro léčebné účely. Má vysokou koncentraci prospěšných látek.
‚Lemon Balm‘ – tato odrůda patří mezi ty vyšší, obvykle totiž dorůstá až 80 centimetrů. Je vhodnější do záhonů a má silnější vůni.
‚Gold Leaf‘ – na první pohled se od ostatních odrůd liší barvou listů, které jsou světle zelenožluté. Květy jsou bílé a rostlina je vysoká 30-40 centimetrů.
‚Citra‘ – nejběžnější odrůda o typické výšce 50-80 centimetrů.
‚Meduňka mandarinková‘ – voní po mandarinkách a má velmi jemnou chuť.
Účinky meduňky
Meduňka má opravdu široké spektrum využití, co se léčitelství a medicíny týče. Její obliba se v dnešním uspěchaném světě plném stresu zvyšuje a mnoho lidí po ní sahá zejména v souvislosti s uklidněním psychiky. Tato bylinka toho umí však mnohem víc.
- zbavuje stresu a napětí
- pomáhá proti úzkosti
- používá se při nespavosti a poruchách spánku
- pomáhá s problémy se srdcem – pocitem bušení srdce, rychlým srdečním tepem, i při lehkých arytmiích
- je výborný při problémech s trávením a žaludkem
- zbavuje pocitu nafouklého břicha a nadýmání
- dobře působí proti těhotenským nevolnostem
- využívá se při kašli do čajových směsí
- pomáhá proti bolestem hlavy a migréně (zejména při aromaterapii)
Meduňka jako koření
Pokud jste ještě nezačali sušené i čerstvé listy meduňky využívat v kuchyni, určitě to vyzkoušejte. Ty čerstvé si výborně notují s ovocnými i zeleninovými saláty a moučníky. Sušenou bylinkou pak můžete okořenit zvěřinu, ale i ryby a jemné drůbeží maso. Hodí se i do světlých omáček. Své využití najde i v míchaných nápojích a limonádách.
Na co využít meduňku
- v kuchyni při přípravě pokrmů a nápojů
- v lidovém léčitelství a medicíně, zejména při léčbě psychiky a vyčerpání
- v kosmetickém průmyslu (akné a opary)
- při přípravě čajů a odvarů
- při přípravě meduňkového likéru
- v aromaterapii
Přezimování meduňky
Bylina je mrazuvzdorná a některé kultivary si hravě poradí i s 30 °C pod bodem mrazu. Jedná se však o jemnou rostlinku, o kterou je i tak dobré se před zimou postarat. Na podzim provedeme poslední stříhání. Necháme pouze dřevnaté části rostliny, tedy asi 5 centimetrů nad zemí. Poté ji přikryjeme chvojím nebo třeba opadaným listím či netkanou textilií.
Pokud ji pěstujeme v květináči ve venkovních prostorách, sestřihneme ji stejným způsobem a můžeme ji nechat buďto venku opět překrytou nějakou vrstvou, která ji ochrání před holomrazy, nebo nádoby přemístit do interiéru, kde však teploty nestoupají nad 10 °C a je zde dostatečné teplo. Meduňku přes zimu nehnojíme a zaléváme ji méně než obvykle.
Meduňka v kuchyni
Bylinkové máslo s meduňkou
K přípravě budeme potřebovat kostku másla nebo krabičku margarínu, dva stroužky česneku, sůl a čerstvé bylinky – dobromysl (oregano), bazalku, pažitku, petrželku, meduňku a šalvěj. Všechny bylinky nasekáme najemno a přidáme do utřeného másla či margarínu s prolisovaným česnekem a trochou soli. Necháme uležet v lednici a mažeme na čerstvé nebo opečené pečivo.
Vepřová panenka s meduňkou
Olivový olej smícháme se dvěma lžícemi jemně nasekané meduňky, solí, čerstvě namletým pepřem a jedním menším stroužkem prolisovaného česneku. Touto směsí potřeme provázkem svázanou vepřovou panenku a necháme ji chvíli marinovat v lednici. Poté ji zprudka osmahneme na rozpálené pánvi a necháme dopéct v troubě. Podáváme nejlépe s bramborami.
Čaj na uklidnění s meduňkou
Na přípravu čajové směsi pro uklidnění psychiky a proti úzkostem budeme potřebovat následující sušené byliny: 5 lžic meduňky, 5 lžic majoránky, 3 lžíce třezalky, 3 lžíce dobromysli a 2 lžíce kořenu kozlíku. Dvě lžičky této směsi zalijeme 300 ml horké vody, necháme 20 minut vyluhovat a popíjíme dvakrát denně.
Choroby meduňky
Meduňka je náchylná především k hnití. Zahnívat mohou kořeny, stonky i listy. Většinou je na vině přílišná vlhkost a hustý porost, ve kterém se voda na listech drží. V husté výsadbě se může objevovat také plíseň šedá. Tu lze poznat podle zahnívání listů a vysychání a odumírání stonků, přičemž jsou napadená pletiva pokryta šedým povlakem. Bělavý povlak má pak na svědomí padlí, které se může na rostlině objevovat také. Meduňce se nevyhýbají ani rzi či listová skvrnitost.
Nejlepší prevencí je vysazovat rostliny dostatečně daleko od sebe. Listy by se neměly překrývat a všechny by měly volně dýchat a být vystaveny slunci. Zálivku je třeba aplikovat přímo na substrát a po dešti bylinu jemně otřepat od přebytečné vody. Okolí pak pravidelně zbavujeme plevele a spadaných uschlých lístků.