O zrakových vadách

Zrakovou vadou je označován stav, kdy zrakové ústrojí neplní svou funkci, nebo jí plní omezeně. Zrakové vady mohu být buď vrozené nebo získané. Vrozené oční vady bývají dědičné nebo jsou k nim v rodině určité dispozice. Při včasném zachycení je možné některé vady v dětském věku úspěšně vyléčit. Rodiče a i samotné děti na sobě mohou pozorovat změny v kvalitě vidění, a proto každá změna by vždy měla vést co nejdříve k návštěvě očního lékaře.

Vnímání světla v oku je založeno na reakci zrakových pigmentů. Expozicí světlem se zrakové pigmenty rozkládají. Chemickou reakcí dochází k vytvoření elektrického náboje a tím elektrického proudu, který přenáší informaci do zrakových center mozku.

        Fotoreceptory lidského oka jsou citlivé na světelné vlny v rozsahu 400–760 nm. 

        Absolutní práh citlivosti je 10Exp(-19) J, což odpovídá energii jednoho jediného fotonu.

        E = h * f  (energie = Planckova konstanta * frekvence)
                   Planckova konstanta h = 6,626Exp(-34)
        f = c / l  (frekvence = rychlost světla / vlnová délka)
                    rychlost světla c = 299 792 458 metrů za sekundu[

Tyčinky - jsou je fotoreceptorické buňky. Na sítnici je asi 130 milionů těchto buněk. Jedná se o přeměněné neurony, v nichž díky rodopsinu, který se rozadá po dopadu světla (fotonu) dochází ke vzniku elektrického impulsu. Tyčinky reagují na celé viditelné spektrum a nerozlišují proto barvy. Intenzitou expozice rozlišují pouze odstíny šedi. Jsou ale citlivější na světlo než čípky, čímž umožňují černobílé vidění za šera. Čípky - asi 7 milionů buněk na sítnici umožňuje barevné vidění. Nejsou tak citlivé na světo jako tyčinky a proto za šera přicházíme o schonost barevného vidění. Existují tři funkční typy čípků - pro vnímání červené, modré a zelené barvy. Není je možné rozeznat na základě stavby buňky, ale na základě druhu fotopsinu, který obsahují. Každý ze tří druhů buněk totiž obsahuje poněkud jiný jodopsin, jeden je specializován na zelenou barvu, druhý na barvu modrou a třetí na červenou barvu spektra. Žlutá skvrna (lat.: macula lutea) - nejvýznamnější oblastí sítnice. Průměr této oblasti je cca 5 mm. Pokud se oko dívá zpříma, je obraz promítán do tohoto bodu. Je to místo, s největší hustotou čípků a tedy i místo se schopností nejostřejšího vidění. Neobsahuje však tyčinky a proto je při pozorování za šera oko méně citlivé na slabé vjemy v přímém pohledu. Například světélkující samolepka, kterou v noci vidíme v periferním úhlu se při přímém pohledu "ztratí". Námořníci proto při pozorování horizontu hleděli výše nad obzor a lépe tak zahlédli vzdálený ostrov nebo loď. Žlutá skvrna má barvu červenou, název "žlutá" získala podle zbarvení jejího preparátu. Slepá skvrna - místo kde vystupuje z oční koule zrakový nerv, na tomto místě se nenacházejí tyčinky ani čípky a světlo dopadající na toto místo není vnímáno. Objevil ji fyzik Edme Mariotte v roce 1668. Pobavil tím dvořany Ludvíka XIV. Postavil dva velmože dva metry od sebe a požádal je, aby se dívali jedním okem na jistý bod ležící trochu stranou. Pak se každému z nich zdálo, že jeho protějšek nemá hlavu. Člověk ji ale obyčejně nevnímá, neboť mozek slepé místo obrazu doplňuje.

Snímek sítnice pravého a levého oka. Makula leží ve středu snímku (temnější skvrna), slepá skvrna na horizontální středové linii, blíže k nosu pacienta.

Nejčastější oční vady a nemoci

Refrakční vady - refrakční vada je stav, kdy dochází k nepoměru mezi lomivostí oka a jeho délkou. Refrakční vady jsou převážně osové, kdy předozadní délka oka je menší (hypermetropie) nebo větší (myopie) vzhledem k lomivosti optických prostředí. Méně je refrakčních vad křivkových, kdy zakřivení refrakčních ploch je moc malé nebo moc velké. Existují také vady indexové, kdy vyšší index lomu čočky vyvolává myopii a nižší index lomu hypermetropii. Refrakční vady se dělí na malé a velké. Malé refrakční vady si oko koriguje samo, tato činnost je bezděčná. Velké refrakční vady ale již není postižený schopen korigovat sám, jsou provázeny poklesem zrakové ostrosti, a proto je nutné tyto vady korigovat korekční pomůckou jako jsou brýle nebo kontaktní čočky.

Myopie (krátkozrakost)
- při tomto onemocnění dochází k nesprávnému poměru mezi lomivostí optických prostředí a délkou oka. Rovnoběžné paprsky přicházející k oku mají své ohnisko lomivosti před sítnicí. Hlavním projevem je špatná viditelnost postiženého oka na vzdálené předměty Příčiny vzniku krátkozrakosti nejsou zcela známy. Vadu lze korigovat například brýlemi s čočkou rozptylkou.

Hypermetropie (dalekozrakost)
- vada, při níž rovnoběžné paprsky, které přicházejí k oku mají při akomodačním klidu své ohnisko za sítnicí. Příčina není zcela známá, uvádí se vliv dědičnosti. Vadu lze korigovat například brýlemi s čočkou spojkou.

Astigmatismus
- refrakční vada, která způsobuje nepřesné zaostření světla na sítnici. Rohovka nemá pravidelný kulový tvar, ale je v jedné ose nebo v obou dvou, více či méně "šišatá". Paprsky světla ze všech směrů se nespojí v jednom místě na sítnici (v ideálním případě bodu), ale mimo něj (před, za nebo kombinovaně) a na sítnici se potom projeví jako různě velké a zakřivené plošky.Vyskytuje se též často společně s krátkozrakostí nebo dalekozrakostí.Tato vada se koriguje torickými čočkami. Jsou to cylindrické čočky, které lomí světlo v jedné ose jinak než v druhé a tím vyrovnávají nepravidelnost zakřivení rohovky.

Na obrázku je příklad astigmatizmu ve vertikální rovině (oranžová). Zatímco paprsky v horizontální (modré) rovině jsou ostřeny na sítnici, světlo ve vertikální rovině je ostřeno chybně do bližšího místa a na sítnici dopadá rozostřený svazek paprsků.

Astigmatizmus se projeví například při pozorování pravoúhlé mřížky tím, že se v některé ose budou čáry jevit jako rozmazané.

Retinopatie nedonošených (ROP) - toto onemocnění představuje patologické změny na sítnici, která je tvořena jemnou blankou vystýlající nitro oka, přijímá světlo a zrakový podnět vysílá do mozku. Krevní cévy, které vyživují sítnici, dozrávají jako poslední. Plně jsou vyvinuty až po narození donošeného dítěte, u nezralého je sítnice příliš tenká. Čím nižší je porodní váha nebo gestační věk, tím je ROP častější a závažnější. Roli zde sehrává prodloužená aplikace kyslíku, počet krevních transfúzí, výše odchylky kyslíku a kysličníku uhličitého, počet dní plicní ventilace, sepse a celkový zdravotní stav. Screening je prováděn u dětí s porodní hmotností pod 1500 g, kterým je aplikován kyslík, a u narozených ve 30. týdnu nebo dříve. Dítě je poprvé vyšetřeno oftalmologem v pátém až sedmém týdnu po narození a při propuštění do domácí péče. Kontrolní vyšetření je prováděno alespoň jednou ročně.

Kortikální slepota - při této poruše nejde o narušení stavby nebo funkce oka, ale o poruchu mozku. Kortikální slepotu lze definovat jako poruchu, při které je zrak postižen více, než se očekává dle výsledků oftalmologického vyšetření. Neurologický nález ale vykazuje odchylky. U dětí s kortikální slepotou jsou velice různorodé poruchy zrakové funkce. Mezi příznaky kortikální slepoty patří proměnlivé používání zraku, nesoustředěnost, nedostatek zrakové zvídavostí, problémy při prostorovém vidění, dítě špatně chápe kontext, předmět i jeho použití v cizím prostředí.
Oftalmologické vyšetření je zaměřeno na stavbu oka a zakončení zrakového nervu, jsou vyšetřovány zrakové reflexy, fixace na světlo, pohyb očí a hlavy. Dále následuje neurologické vyšetření. Tato porucha je často doprovázena dalšími neurologickými onemocněními, např. dětská mozková obrna, mentální retardace, epilepsie a další.

Poruchy a onemocnění očního bulbu - nejčastěji se jedná o Kongenitální glaukom. Při tomto onemocnění je zvýšen nitrooční tlak, čímž dochází k redukci nitrooční krevní cirkulace a poškození očních tkání. Stav oka vyžaduje chirurgický zákrok.

Albinismus - jedná se o vrozenou dědičnou vadu, která vyplývá z nedostatku pigmentu. V těle a očích je nedostatek melaninu, duhovka není zřetelně vybarvena a propouští světlo. Zorné pole a barevné vidění je normální.

Katarakta (šedý zákal) - vrozené onemocnění buď dědičné, nebo vzniká během embryonálního vývoje následkem nitroočních infekcí, při intoxikaci nebo během infekčních onemocnění matky během těhotenství. Zákal postihuje jedno nebo obě oči a bývá kombinován s dalšími vadami (např. retinopatie, hluchota). Léčba je dána zrakovou ostrostí, chirurgická léčba je indikována od třetího měsíce věku dítěte.

Uveitida - jedná se o onemocnění živnatky, která dostala název podle velkého množství cév vyživující oko. Uveitida je zánět živnatky, který může postihovat duhovku, řasnaté tělísko nebo cévnatku.

Nemoci a poškození sítnice - Odchlípení retiny označuje stav, kdy dojde k separaci retiny od cévnatky. Výsledkem je nedostatek živin a následná atrofie se ztrátou vidění. Odchlípení sítnice může být částečné až úplné s totální slepotou. Postižený nesmí provádět ty činnosti, kdy se zvyšuje nitrooční tlak.
Pigmentová degenerace znamená ztrátu periferního vidění a prvotním příznakem bývá šeroslepost. Později se může objevit i katarakta. Centrální vidění může být dlouho normální, ztráta periferního vidění postupuje ke středu retiny. Koncentricky zúžené vidění se označuje jako trubicovité a přináší problémy při orientaci v prostoru.

Atrofie zrakového nervu - bývá nejčastější z onemocnění zrakového nervu a zrakových drah. Nerv odumírá a výsledkem je úbytek vidění, barevného vidění a světelné percepce. Příčin může být několik: dědičnost, úrazy, intoxikace, zánětlivá onemocnění nebo tumory.

Zánětlivá postižení zrakového nervu - tato onemocnění způsobují, že v průběhu hojení se nervová vlákna nahrazují vazivem. To způsobuje pokles vidění až ztrátu zraku. Příčinou může být například TBC nebo vrozené luetické onemocnění.

Nystagmus - jedná se o nezáměrný kmitavý pohyb jednoho nebo obou očí. Nystagmus může být vrozený, ale děti mohou mít normální vidění do blízka i do dálky. Často bývá v kombinaci s dalšími vadami.

Úrazy oka - v dětství hrozí nebezpečí úrazů hlavně při hře a manipulaci s různými předměty. Toto riziko může minimalizovat pouze pozornost. Celá řada úrazů se ale také může stát při autonehodách, manipulaci s chemikáliemi a pyrotechnikou.