Å kvorecký Josef - ZbabÄlci.pdf (1,4 MB) - Webnode
Å kvorecký Josef - ZbabÄlci.pdf (1,4 MB) - Webnode
Å kvorecký Josef - ZbabÄlci.pdf (1,4 MB) - Webnode
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
JOSEF ŠKVORECKÝ<br />
ZBABĚLCI<br />
Zdence, té holce, Co jsem potkal v Praze<br />
Každé dílo, které trvá, je vytvořeno ze samé podstaty své doby;<br />
umělec je sám nevybudoval; je v něm vypsáno, co vytrpěli, milovali,<br />
o čem snili jeho druhové.<br />
ROMAIN ROLLAND<br />
Spisovatelovým řemeslem je mluvit pravdu.<br />
ERNEST HEMINGWAY<br />
Osoby a události líčené v této knize jsou naprosto smyšlené, a<br />
připomínají-li někomu doby a události, které znal, jde o podobnost<br />
čistě náhodnou.<br />
Pátek<br />
4. V. 1945<br />
Seděli jsme v Port Arthuru a Benno řekl:<br />
"Tak revoluce se vodkládá na neurčito."<br />
"Jo," řekl jsem a strčil jsem si plátek do úst. "Z technickejch<br />
důvodů, ne?" Bambusový plátek chutnal jako vždycky příjemně.<br />
Hrál jsem na tenora taky z toho důvodu, že se tak příjemně cucal.<br />
Nejenom z toho důvodu. Člověk při hraní pěkně slyšel to bzučení.<br />
Zaznívalo v lebce, hezky pevně a kulatě a ušlechtile, a bylo to moc<br />
velké blaho, hrát na tenor. Tak taky z toho důvodu jsem na něj hrál.<br />
Benno sundal klobouk a pověsil ho na věšák nad Helenu.<br />
Kufřík s trumpetou položil na stůl a vytáhl trumpetu.<br />
"Ano, z technickejch důvodů," řekl. "Nemaj dost zbraní a<br />
odvahy a je tady eště moc Němců."<br />
"Vůbec je to blbost," řekl Fonda. "Ať je každej rád, že to<br />
doposavad de tak hladce."<br />
"Jenže vono to moc hladce nejde," řekl Benno.<br />
"Jak to?"
Benno povytáhl obočí, nastrčil nátrubek do trumpety a<br />
přimáčkl si ji na svoje habsburské pysky. Fanda na něj hleděl s<br />
pootevřenou hubou a čekal. Benno foukl do trumpety a zahýbal<br />
písty. Vytáhl ještě víc obočí a neříkal nic. Chtěl Fondu napnout.<br />
Fonda byl vždycky hrozný prchlivec a všechno ho popudilo.<br />
"Jak to," řekl naléhavě. "Co nejde hladce?"<br />
Benno zatroubil rozložený akord a zaznělo to tvrdě a velmi<br />
jistě, takže ze mě spadla starost, jestli snad Benno v koncentráku<br />
neztratil tón. Neztratil ho. Rozhodně ne. Už z tohohle jednoho<br />
akordu bylo jasné, že ne.<br />
"Včera se to mazalo v Chodově," řekl a vyšrouboval jeden píst.<br />
"Co se mazalo?"<br />
"Někdo se vožral a vystrčil vlajku a lidi šli vodzbrojovat<br />
Němce." Benno plivl na píst a strčil ho zpátky.<br />
"A co se stalo?" naléhal Fonda.<br />
"Němci se prostě nedali vodzbrojit."<br />
"Přišel někdo vo hubu?" zeptal se Harýk.<br />
"Jo," řekl Benno lakonicky.<br />
"Kolik?"<br />
"Asi čtyry."<br />
"Jak to víš?"<br />
"Fotr tam byl ráno se Šabatou."<br />
"A jak to tam vypadá?"<br />
"Klid a všichni sou vosprchovaný."<br />
"Němci tam zůstali?"<br />
"Jo."<br />
"Sakra," řekl Harýk. "A jaks to myslel prve?"<br />
"Co?"<br />
"S tím, že se revoluce vodkládá?"<br />
"No, starej Weiss chtěl dnes províst převrat, kterej měli<br />
smluvenej s Chodovem a s Rohnicí, ale dyž to tam prasklo dřív, tak<br />
toho nechali."<br />
"A jak víš tohle, čeče," řekl Fonda.<br />
"Taky vod fotra. Fotr je v nějakým národním vejboru nebo v<br />
čem."<br />
"Nevěřte mu," řekla Helena. "On jenom šíří paniku. Beníku,<br />
běž si sednout a hraj!"
Benno sebral trumpetu a šel si sednout. Z výčepu se vyšoural<br />
starý Wintr a postavil před Helenu sklenici červené limonády.<br />
"Haló," řekla Lucie od vedlejšího stolu. "Nemáte tam tu<br />
zelenou?"<br />
"K službám," řekl Wintr a šinul se zvolna k výčepnímu stolu.<br />
Vzadu na hlavě měl tři zátylky a kalhoty mu pod zadnicí dělaly<br />
zvláštní vak. Připomínalo mně to toho slona nebo slonici, co jsem ho<br />
viděl jednou v cirkuse a co chodil vždycky kolem manéže a zadnice<br />
mu visela tak schlíple a vyprázdněně jako starému Wintrovi. <strong>Josef</strong><br />
Wintrů stejně říkal, že jeho fotr má progresivní paralýzu, jenže on<br />
měl na něj vztek, protože fotr mu nechtěl dávat prachy a bručel, že<br />
se <strong>Josef</strong> jen fláká a nic nedělá. A i kdyby, nevím, že by progresivní<br />
paralýza působila nějak na kalhoty. Vůbec, byl to jenom takový<br />
nápad. Celkem pitomý nápad, co někdy člověka napadne v<br />
podvědomí. Poněvadž člověk je v jádře nemrava. Každý člověk.<br />
Jenom někdo navenek dělá, že není, a jiný ne.<br />
Dveře se otevřely a do Portíku vpadl Jindra Kotyk.<br />
"Ahoj !" řekl a šel si pro basu, kterou měl schovanou ve<br />
Wintrovic ložnici.<br />
"Dost, že deš," řekl Fonda.<br />
"Já sem dřív nemoh, u nás byla strašná sranda."<br />
"Kde?"<br />
"U nás. Ve fabrice."<br />
"Co?" řekl Harýk.<br />
"Co?"<br />
"Kde byla sranda?"<br />
"U Mesršmitů. Ve fabrice."<br />
"Jindřišku, tys dnes eště pracoval?" řekl Harýk.<br />
"Ale ne – "<br />
"Chlape, ty seš vůl," řekl Fonda.<br />
"Ale no co mám dělat."<br />
"Blbnout jistě ne," řekl Harýk. "Prosím tě, co z toho máš, jít eště<br />
teď do fabriky?"<br />
Ve dveřích Wintrovic kuchyně se ukázala paní Wintrová s<br />
basou. To Jindrovi pomohlo, poněvadž už byl v trapné situaci.<br />
"Děkuju," řekl a schoval se za basu. Začal dělat, že ji ladí,<br />
ačkoliv to bylo pitomé, protože každý věděl, že ji neladí. Jindra to
ani neuměl. Hrál s náma jen z nouze, protože jsme jiného basistu<br />
nemohli sehnat, vlastně hlavně jsme nemohli sehnat basu, a když si<br />
ji Jindra koupil, tak jsme byli rádi, že za náma aspoň někdo s tou<br />
basou při koncertě stojí. Mělo to tu nevýhodu, že jsme mu museli<br />
dovolit, aby na ni taky hrál, ale potichu. Jinak nám ji nechtěl půjčit.<br />
Udělali jsme mu teda aspoň křídou čárky pod struny, aby ty tóny,<br />
co vydával, nebyly tak úplně vedle, a Jindra se na ni časem naučil<br />
brnkat dost obstojně. Dokonce hrál taky v jednom songu hot sólo,<br />
ale to ho zachraňovala jenom verva, s kterou to sólo hrál. Bylo při<br />
něm slyšet hlavně pleskání strun o hmatník, jak s nima energicky<br />
škubal, a v tom pleskání jeho falešné tóny zanikly. Jindra byl na<br />
tohle sólo moc hrdý a říkal tomu Hammerův styl a my jsme ho při<br />
tom nechávali. Ono by ani nebylo bývalo dobře naštvat si ho nějak,<br />
protože jeho fotr měl obchod s textilem a vliv na radnici a u Němců,<br />
a ten jsme pro svoje koncerty potřebovali.<br />
"Páni!" řekl Harýk. "Hitler je po smrti a von de makat."<br />
"Ale no náhodou tyhle poslední dni to bylo ve fabrice<br />
zajímavý."<br />
"Prosím tě, co?"<br />
Toho Jindra využil. Teď moh kecat a utopit v tom nepříjemný<br />
dojem. Podíval jsem se na něj a viděl jsem, jak točí kolíčkem u basy<br />
a dělá, že nic, že jen tak poslouchá a docela mimochodem vykládá:<br />
"U Mesršmitů bylo vzbouření. Dělníci zastavili práci a chtěli<br />
mít přidáno."<br />
"Páni!" řekl znova Harýk. "Hitler je po smrti, rajch hoří a<br />
mesršmitský dělníci nemaj jiný zájmy než dostat přidáno."<br />
"To ti řeknu. To byla recese. Ale největší recese byla, že to<br />
povstání ved Bartošík."<br />
"Kerej to je?"<br />
"Toho neznáš? Herr Bartoschik z lónbyra."<br />
"Jo ten? To se ty blbci nechali víst vod takovýho kolaboranta?"<br />
"Jo," řekl Jindra a odmlčel se. Přestal ladit a otevřel před sebou<br />
noty. Všichni jsme se na něj dívali. Řek to tak, že bylo vidět, že to<br />
není všechno. Počkal chvilku na to ticho, které se rozhostilo, a pak<br />
pokračoval.<br />
"Nechali se vod něj víst. Ale jenom do kanclu k Fenikovi a tam<br />
je sebrali voba a zavřeli je do sklepa."
"Páni!" řekl Harýk. "Začínám mít úctu k dělnýmu lidu."<br />
"Tu srandu si nedovedete představit, jak se Bartošík tvářil, dyž<br />
ho zavírali."<br />
"Náhodou si jí dovedu představit, ponivač sem ho při<br />
podobným tragickým vomylu už zažil," řekl Benno.<br />
"Kdy?"<br />
"Dyž se dověděl, že mám jít z rasovejch důvodů do<br />
koncentráku."<br />
Zasmáli jsme se, a nejvíc Jindra. Ten měl nejvíc proč. Moh být<br />
rád, že mu ta jeho pilnost celkem dost hladce prošla. Ta ostuda,<br />
pracovat čtvrtého května devatenáct set čtyřicet pět v německé<br />
letecké továrně v Kostelci. Benno začal tiše pro sebe troubit sólo z<br />
Bob Catse a my jsme se taky obrátili ke svým partům. Benno býval<br />
dřív, než ho poslali do koncentráku, Bartoschikovým tajemníkem.<br />
Doved jsem si představit to překvapení. Opravdu. Když se pan<br />
Bartoschik dozvěděl, že tak důvěrně zaměstnával polovičního žida.<br />
A když si vzpomněl na všechna ta půldne, která se Benno s jeho<br />
svolením slil. Strčil jsem saxofon do úst a zabručel jsem si naň<br />
začátek prvního chorusu Annie Laurie. Harýk u vedlejšího pultku<br />
rozložil taky Annii Laurii, jenže měl titul přepsán na Lucie. Annie<br />
Lucie. Starý Wintr se odlepil od výčepu a nesl na tácku zelenou<br />
limonádu. Přišoural se ke stolu u okna a postavil ji před Lucii. Lucie<br />
vzala pytlíček se stýblem, roztrhla ho a ponořila stýblo do<br />
limonády. Měla hezké opálené ruce a červené nehty na prstech. Pak<br />
se sklonila nad sklenicí a začala cucat. Seděla ve svých prima<br />
tenkých šatech, se svými zlatými vlasy a cucala smaragdovou<br />
limonádu, do které jí svítilo zapadající slunce. Byla děsně hezká.<br />
Vzpomněl jsem si na Irenu. Co asi dělá. Ale bylo jasné, co asi dělá.<br />
Bylo jisté, co dělá. Zdeněk už dávno do fabriky nechodil, takže to<br />
bylo jasné, co dělá. Zezadu za mnou se ozval Benno a hrál svoje<br />
surové a překrásné velké předkoncentráčnické sólo z Riverside<br />
Blues. Podíval jsem se z okna a za ním visela zešeřelá silueta zámku<br />
a obloha, celá rudá a oranžová, s mráčky a jasem a prvníma<br />
hvězdičkama nahoře, a okna zámku hořela. Šlechtici se asi radili.<br />
Jak vzít roha, asi. Bylo jich tam plno, sjeli se tam z celého rajchu a<br />
teď se to kolem nich stahovalo ze všech stran a oni seděli v těch<br />
svých oplyšovaných pokojích jako v pasti. Zdálo se mi to dojemné.
Kostelec byl úplně uprostřed Evropy, a tak se sem sjížděli a snad si<br />
mysleli, že se tu nějak zachrání nebo co. Byla mezi nima taky nějaká<br />
wirtemberská královna, kastelánovic Ema mně ji nedávno<br />
ukazovala, a ta byla docela hezká. Jenže neměl jsem o ni stejně<br />
zájem. Se zamilováním do ní to bylo asi jako se zamilováním do<br />
Durbinky a tak. Ledaže bych se jí moh zmocnit při revoluci. Ale<br />
neměl jsem chuť se někoho zmocňovat při revoluci. Vlastně jsem<br />
nikdy neměl moc chuť se někoho zmocňovat. To jen, že ta<br />
wirtemberská královna byla hezká a já vždycky cítil sympatii k<br />
hezkým ženským. Jako každý. Každý k nim cítil sympatii. Nevěřil<br />
jsem moc na duševní krásu. Bylo to docela v pořádku, že lidi cítili<br />
sympatii k hezkým dívkám, protože to bylo tak od přírody a byla<br />
blbost to zapírat. Příroda už byla prostě taková. Já aspoň jsem si byl<br />
docela jistý, že se ta wirtemberská královna líbila Fondovi taky, i<br />
když říkal, že ne a že je mu úplně lhostejná, protože ona byla<br />
opravdu velice moc hezká. Hezčí než Irena, musel jsem objektivně<br />
přiznat. Jenže Irenu jsem miloval a Fonda byl plný předsudků a<br />
konvencí a morálních skrupulí. Někdy aspoň. A k wirtemberské<br />
královně jsem cítil jen sympatii. Nic víc. Fonda u piana zaťukal na<br />
desku a řekl:<br />
"Tak se nalaďte." Dal nám á a my jsme se naladili. Myslel jsem<br />
při tom pořád na wirtemberskou královnu. Jindru Ponda s laděním<br />
ani neobtěžoval, ale na ostatních si dal záležet. On měl absolutní<br />
sluch a byl s ním někdy děsně protivný. Venca se potil, jak ho<br />
Fonda nutil, a nutil ho tak, že si musel dolaďovač trombónu postrčit<br />
skoro o decimetr, až už mu to dál nešlo, ale Fondovi se to pořád<br />
nezdálo. Nakonec, když jsem mu řek, že to není dobře možné, aby<br />
ten trombón ještě neladil, tvrdil Fonda radši, že je buď špatně<br />
vyrobený, anebo že se roztáh horkem, než aby připustil nějakou<br />
pochybnost ohledně svého absolutního sluchu. Nakonec jsme se ale<br />
přece sladili, ztichli jsme, Fonda čtyřikrát zaklepal na desku<br />
Wintrovic pianina a my jsme spustili, Lexa zakvílel ve velikých<br />
výškách na klarinet, Venca začal sestupovat basovou figurou do<br />
explodujících trombónových hloubek, já jsem si pohrával s<br />
kudrlinkama ve střední poloze a mezi námi všemi se protahoval<br />
Benno se svým drsným, sprostým, zalykavým tónem jako z nebe.<br />
Začal jsem zas myslet na wirtemberskou královnu. A jak je to dobré,
že jsou na světě hezké dívky, a že to snad vůbec není nespravedlivé.<br />
Přemýšlel jsem o tom, že to je wirtemberská královna a má<br />
rodokmen a předky a předsudky, jenom nemá království, a že by si<br />
na příklad mě určitě nevzala, kdybych chtěl, ale pak mě napadlo, že<br />
by si mě třeba teď vzala, protože já jsem Čech a ona Němka a já<br />
mám možná větší šance na budoucnost než ona, i když nemám ani<br />
předky, ani předsudky, a pak jsem si uvědomil, že mám vlastně<br />
taky předky, vlastně asi zrovna tolik předků jako ona, a myslel jsem<br />
na monogenetickou a polygenetickou teorii, jak jsem o tom nedávno<br />
četl, a na pana nadlesního Baumana, který někde vyšťáral, že my<br />
jsme vlastně vedlejší větev rodu Smiřických ze Smiřic, a myslel jsem<br />
si, že to je třeba pravda a že bych si teda moh třeba královnu<br />
wirtemberskou vzít, ale pak mi napadlo, že by bylo lepší vzít si<br />
nějakou anglickou lady, teď když bude po válce a když pocházím z<br />
takového rodu, a pak jsem si uvědomil, že to je možná omyl a že<br />
vlastně miluju Irenu, a zas se mi to nezdálo tak jisté, že ji miluju, ani<br />
to, že by bylo tak skvělé si ji vzít, a že by bylo třeba mnohem<br />
skvělejší vzít si tu anglickou lady, a při tom jsme pořád hráli a já<br />
myslel na to všechno. Vůbec jsem nemyslel, že asi bude revoluce a<br />
že zažijem frontu. Ale pak, když jsem přišel ke svému sólu, řek jsem<br />
si já vůl a mám jenom Irenu a miluju jenom Irenu a Irena je lepší než<br />
všechny ostatní holky a Irena je důležitější než všechno a zdálo se<br />
mi, že nějak hrdinně umřu a Ireně to bude imponovat, a že by bylo<br />
fajn hrdinně umřít, ale tak, aby to Irena věděla, a byl jsem si úplně<br />
jist, že Irenu miluju, protože to bylo velké blaho, být si tímhle úplně<br />
jist. Když jsme skončili, řekl Benno:<br />
"Chlapi, tohle mně přece jenom v Šlausenu scházelo, to je<br />
fakt."<br />
"To věřím," řekl Fonda. "Ale v nástupu na sólo ses zpozdil vo<br />
půl taktu."<br />
"Nekecej," řekl Benno.<br />
"Fakt. Takhle to má bejt: tádlládada-táá," zazpíval Fonda,<br />
mával při tom prstem, dupal nohou a hýbal kudrnatou hlavičkou<br />
na dlouhém krku. Byl neomylný. Jeho zpěv byl přesný a zněl<br />
autoritativně.<br />
"Jo?" řekl Benno a zpokorněl. Pak nasadil trubku k puse ,<br />
zahrál svůj nástup a podíval se na Fondu.
"Ne," řekl Fonda a zase mu to předzpíval. Benno to poslušně<br />
zahrál znova. Teď to bylo dobře. Čekal jsem, že proti mně bude mít<br />
Fonda taky námitky, ale neměl.<br />
"Dáme si to eště znova," řekl jenom, počkal na ticho, zaklepal a<br />
začali jsme znovu. Tehdá jsme si ještě většinou netroufli na<br />
improvizaci a vykoukávali jsme většinu fláků z not. Ale orchestr<br />
jsme měli prima. Rozhodně lepší než kdo jiný široko daleko. Docela<br />
prima bobcrosbyovský dixieland jsme měli, jenom basa nám hrála<br />
blbě. Ale naštěstí zas hrála potichu, a tak to tolik nevadilo. Já uměl<br />
svůj part nazpaměť. Zavřel jsem oči a pohrával jsem si s klapkama<br />
saxofonu. Chtělo se mi zas začít snít, jako vždycky, protože snění<br />
jsem měl v povaze od nepaměti. Přesně řečeno, asi od kvarty.<br />
Tenkrát jsem se zamiloval do Judy Garlandové a tenkrát to začalo.<br />
To myšlení na sebe a na ni, a hlavně na sebe, co by bylo, kdyby, a<br />
obyčejně to bylo tak pěkné myšlení, že mi skoro stačilo. Docela jsem<br />
si někdy byl vědom, že je lepší myslet na to než být v tom, aspoň po<br />
mnoha stránkách. A tak jsem začal zase snít. Bylo to hrozně<br />
příjemné, hrát na saxofon, když člověk měl už song, který se hrál, v<br />
krvi a snil při tom se zavřenýma očima. V lebce mi znělo<br />
synkopické bzučení a myslel jsem na Irenu, vlastně na sebe, jak ji<br />
miluju a jak by to bylo být s ní, a zas to bylo takhle lepší než být s ní<br />
doopravdy a nevědět o čem mluvit a tak. Takhle jsem nemusel<br />
vůbec mluvit, anebo jen něco říct a pak si to nechat vyznět v<br />
myšlenkách a ve fantazii a nemyslet ani na nic určitého, jen tak<br />
vůbec na Irenu. Měla být revoluce a bylo to příjemné taky na to<br />
myslet. A mít napsanou závěť, jako já jsem měl. Že jsem v životě<br />
nikoho nemiloval, jenom Irenu, a že nechci na světě nic, jenom to,<br />
aby teď, když čte tyto řádky, věděla, že všechno, co jsem dělal a žil,<br />
mělo význam jen proto, že jsem si to všechno nějak spojoval s ní, že<br />
jsem žil a umřel jen pro ni a že jsem ji miloval. Hlavně ten minulý<br />
čas byl dobrý. Ale i to všechno. I to "tyto řádky" i to, že jsem "v<br />
životě nikoho nemiloval" a že "nechci na světě nic". Takováhle<br />
slova, svět, život a tak, zněla moc prima. Měla efekt. A když jsem to<br />
vzal poctivě, bylo dobré i to, že jsem Irenu miloval a že ona chodila<br />
se Zdeňkem, i to, že bylo lepší, že jsem moh jen snít a psát milostné<br />
testamenty. A i to by bylo dobré, kdybych s ní doopravdy chodil.
Všechno bylo dobré. Úplně všechno. Vlastně nebylo nic špatné na<br />
světě.<br />
"Benno," řekl Lexa, když jsme skončili. "Tys v koncentráku<br />
přehrával, přiznej se. Máš blues jak Armstrong."<br />
"To ty štěnice. Byl sem z nich nešťastnej," řekl Benno.<br />
"Fakt? Byly tam?"<br />
"No ne, čeče. Moře."<br />
"Však Beník z nich má strach i teď," řekla Helena.<br />
"Já z nich mám úplně panickou hrůzu."<br />
"Paňickou?" řekl Lexa.<br />
Helena vytáhla obočí a dělala, že neslyší. Řekla:<br />
"Každej večír prohrabe celou postel a přes noc si nechá svítit<br />
světlo."<br />
"Proč?" řekl jsem.<br />
"Štěnice se světla bojej," řekl Benno.<br />
"Vážně?"<br />
"No. Na ně stačí tenhle jednoduchej trik. Dokud svítí světlo,<br />
tak nevylezou. Voni sou blbý."<br />
"To teda sou," řekl Lexa.<br />
"Jenže v lágru sme nemohli svítit, a to bylo strašný. Na někoho<br />
nelezly, ale já byl ráno dycky úplně sežranej."<br />
"Však na tobě měly co cucat," řekl Lexa. Benno neřekl nic.<br />
Harýk řekl:<br />
"Ale nějaks tam ztloust, Beníku."<br />
"Von měl protekci u lágrfýry, viď?" řekl Lexa.<br />
"Jo," řekl Benno. "Musel sem mu dycky ráno pucovat boty a<br />
večer mu je zouvat."<br />
"Fakt?"<br />
"Fakt. Páni, to bylo jak za Švejka."<br />
"Jak?"<br />
"No já mu dycky musel nastavit prdel - "<br />
"Beníku!" řekla Helena.<br />
"Co?"<br />
"Víš, že nemáš bejt sprostej."<br />
"Ale, Helenko, dyť - "<br />
"Ne, nemáš bejt sprostej. Jestli řekneš ještě jedno sprostý slovo,<br />
tak odejdu."
"Ale prdel přeci není tak sprostý slovo."<br />
"Já du," řekla Helena a vstala. Benno vyskočil a hnal se za ní.<br />
Kýval se ze strany na stranu, jak byl tlustý a rozsedělý, a měl bílou<br />
košili přilepenou na zádech.<br />
"Ale, brouku," řekl.<br />
"Ne. Řekla sem ti, že nemáš říkat sprostý slova, a tys je zase<br />
řek."<br />
"Ale notak, brouku!"<br />
"Ne. Sbohem."<br />
Dívali jsme se na tu scénu všichni se zájmem a já jsem přestal<br />
se sněním. Benno byl úplně v Helenině moci. Byl pod pantoflem.<br />
Úplně klasicky. Nemoh jsem to pochopit. Byl vůči ní úplně groggy.<br />
Klusal za ní a faldy pod přilepenou košilí na zádech se mu třásly.<br />
"Tak brouku!" úpěl hlasem, který byl plný strachu. Doběhl k ní<br />
a chytil ji za ruku.<br />
"Nech mě," řekla.<br />
"Ale, brouku! Kam chceš jít?"<br />
"Domu."<br />
"A proč?"<br />
"Protožes řek sprostý slovo."<br />
"Dyť sem nic neřek!"<br />
"Řek. Nezapírej."<br />
"Ale to přece nic neni."<br />
"Ne. Já sem ti to zakázala a ty víš, že já si to nepřeju."<br />
"Notak, brouku!"<br />
"Pusť mě!"<br />
"Tak se nezlob."<br />
"Pust mě!"<br />
"Helenko, prosím tě, nezlob se!"<br />
"Pust mě, ti říkám!"<br />
"Notak, brouku! Prosimtě! Zůstaň tady."<br />
Helena sebou přestala škubat. Bylo na ní vidět, jak s ním vorá.<br />
Měl měkké srdce, jaké mívají tlouštíci, jak se říká. Nevím, jestli je to<br />
pravda, ale on ho měl zatraceně měkké.<br />
Helena udělala trucovitý obličej a řekla:<br />
"Odpros!"<br />
"Helenko, prosim tě, vodpust mi to," zadrmolil rychle a tiše.
Všichni jsme s hrozným zájmem poslouchali.<br />
"Řekni, že už nikdy neřekneš žádný sprostý slovo."<br />
"Už nikdy neřeknu sprostý slovo."<br />
"Žádný."<br />
"Žádný sprostý slovo."<br />
"Ne, celý."<br />
"Co?"<br />
"Celý to řekni."<br />
"Znova?"<br />
"Jo."<br />
"Ale, brouku - "<br />
"Beníku!"<br />
"Ale, brouku - "<br />
"Tak řekneš to, nebo ne?"<br />
"Ale, brouku, dyť už sem to řek!"<br />
"Řekneš to, nebo to neřekneš?"<br />
Jak moh být tak blbý, jsem nechápal. Ne vůbec, to ne, ale jen<br />
do ní.<br />
"Už nikdy neřeknu žádný sprostý slovo."<br />
"A vodpros."<br />
"Helenko, prosim tě, vodpusť mi to a já už nikdy neřeknu<br />
žádný sprostý slovo," řekl rychle a tiše, aby to už měl za sebou. Byl<br />
zdrcen.<br />
"Tak, a teď di a pěkně hraj," řekla Helena a sedla si.<br />
Obrátil se a poslušně dusal ke svému pultku. Dělali jsme, že<br />
nic. Sebral jsem saxofon se stojánku a pověsil jsem ho na sebe.<br />
"Tak jedem. Co si dáme teď?" řekl jsem.<br />
"Počkej," řekl Fonda. "Jak to bylo s tím zouváním?"<br />
"No. Jak to bylo, Benno?" řekl Lexa.<br />
Benno sebral trumpetu a řekl:<br />
"Prostě dycky sem musel nastavit zadnici a vzít jeho hnátu<br />
mezi nohy a von se mně druhou nohou vopřel vo zadnici, až sem<br />
mu stáh holínku."<br />
"Jo tak," řekl Lexa. "Tak to znám."<br />
"Tak hrajem, chlapi. Ať něco vodehrajem," řekl jsem znova.<br />
"O. K.," řekl Fonda. "Dejte si tam Bob Catse."
Ozvalo se šustění not, jak kluci hledali Bob Catse. Našel jsem<br />
ho hned, a když jsem se narovnal na židli, abych se na to pohodlně<br />
usadil, zahlédl jsem Lucii, jak dělá šauy na Harýka. Měla pěkné oči.<br />
Zelená limonáda před ní pořád smaragdově svítila, za ní venku<br />
bylo teď krvavo a okna v zámku zářila. Celá řada v prvním<br />
poschodí, tam, co byl piccolominský sál, a pak asi dvě nebo tři ve<br />
druhém. Šlechtici možná balili. Zrovna nad špičatou zámeckou věží<br />
blikala hvězdička. Fonda čtyřikrát zaklepal, Brynych spustil<br />
bubnové sólo, čekali jsme, až skončí, a pak jsme zabrali. Venca<br />
nádherným chraplavým glizandem zdola nahoru a Lexa<br />
srdcervoucím zakvílením. Povedlo se nám to. Zahlédl jsem, jak se<br />
po Fondově tváři rozlil úsměv. Pak jsem začal zas myslet na Benna.<br />
Bylo to divné, věděl jsem, že tohle je věc, kterou nechápu a<br />
nepochopím. Nechat se tak svázat a tak zblbnout, tak ztratit vládu<br />
nad sebou. Já jsem nad sebou neztratil vládu nikdy. Nikdy jsem se<br />
nedovedl ani navztekat k nepříčetnosti, ani ztratit vědomí láskou.<br />
Když jsem nějakou dívku objímal a blekotal při tom, tak jsem to<br />
musel dělat, že blekotám blahem a vzrušením a tak. Protože bych<br />
byl mohl mluvit docela souvisle, jenže to by ji možná naštvalo, a tak<br />
jsem vždycky vzrušeně blekotal blbosti. Musel jsem dělat, že jsem<br />
celý bez sebe a že mi to vzalo řeč, a měl jsem při tom trapný pocit,<br />
že mi to prokoukne a že mě shodí, ale neprokoukla to nikdy žádná.<br />
Žádalo se to. Asi blekotali v těch situacích všichni, takže to dívkám<br />
nebylo divné. Jenže bylo divné si představit, že by všichni blekotali<br />
doopravdy. Bůhví. Rozhodně na to nikdy žádná nepřišla. Asi byli<br />
kluci opravdu chytřejší než holky. Najednou mi napadlo, že bych<br />
měl myslet na Irenu, když ji miluju. Tak jsem na ni začal myslet. Ze<br />
začátku mi to nešlo. Snažil jsem se si ji představit, a nešlo mi to, tak<br />
jsem si vzpomněl, jak jsem jí nedávno v lázních viděl za ňadra, a už<br />
mi to šlo. Myslel jsem, že by bylo dobré s ní spát a že Zdeněk s ní<br />
spí, a začal jsem příjemně žárlit a bylo to dobré. Přišlo na mě<br />
tenorové sólo a já se začal zalykat ve středních polohách, jak je to na<br />
tenoru nejlepší, a zapomněl jsem na Irenu, jenom jsem si tak jí byl<br />
vědom a hrál jsem svoje velké sólo z Bob Catse. Svoje velké dobré<br />
sólo a bylo mi dobře. Ani mi nevadilo, že bude asi revoluce a že by<br />
to nebylo dobré, být doopravdy zraněn nebo zabit, spíš mi bylo<br />
příjemné jen myslet na to s tou závětí a hrdinstvím a na to všechno.
Když jsem skončil sólo, pozvedl jsem zrak a všiml jsem si starého<br />
Wintra, sedícího za nálevním pultem a čumícího podlitýma očima<br />
do neurčita. Měl ty oči tupé a na vodě plovavé a snil, asi snil, možná<br />
jako já, jenomže ne o Ireně, ale asi o nádražní restauraci, co si ji chtěl<br />
už od dětství najmout, jak se nám svěřoval, nebo o velkém hotelu se<br />
čtyřma číšníkama nebo možná jen o prima skotské whisky, a kdyby<br />
ji tak mohl sehnat a prodávat nám ji. Sám nepil, snad z perverzity<br />
nebo z čeho, nebo možná měl opravdu paralýzu. Holá lebka mu<br />
světélkovala za pultem a mosazné pípy se leskly. Krvavá záře za<br />
oknem temněla a hvězdy se začaly blýskat. Bob Catse jsme dohráli<br />
zpaměti a za úplného šera.<br />
"Heleno, rozsviť tam," řekl Fonda, když jsme skončili.<br />
Helena natáhla ruku nad hlavu, chvíli šmátrala po stěně, pak<br />
našla vypínač a rozsvítila. Žárovka u stropu začala fungovat a její<br />
efekt nás překvapil. Najednou bylo všechno jasně vidět.<br />
Všim jsem si Luciiných úst, jak jsou červená v elektrickém<br />
světle, a tmy, která narostla za okny. Harýk začal brnkat nějakou<br />
rytmickou a sentimentální improvizaci na kytaru a zašklebil se na<br />
Lucii. Listoval jsem v partech.<br />
"Páni," řekl Harýk. "Dnes jsem viděl Uippelta z Mesršmitky,<br />
jak někam prchal na kole."<br />
"A co jeho milostpaní?" řekl Venca.<br />
"Nevím. Prchal sám."<br />
"Vůbec je divný, že tady zůstal tak dlouho, dyž ho tu každej<br />
zná a ví, jaká je to svině," řekl Lexa.<br />
"Čeče, měls ho shodit s kola a zajmout," řekl Fonda.<br />
"Seš dobrej. A von vytáhne revolver a umrtví mě, ne?"<br />
"Jo, brachu, sme v revoluci řekl Lexa. Zezadu se ozval Benno:<br />
"Ta byla vodložená na neurčito."<br />
"Chlapi, myslíte, že něco bude?" zeptal se Fonda.<br />
"No samo," Lexa mluvil zasvěceně, protože jeho otce Němci<br />
popravili. Od té doby vždycky věděl víc než my. Ale v téhle věci<br />
jsem věděl víc já než on.<br />
"Nebude," řekl Benno. "Copak si myslíš, že se kostelecký páni<br />
na něco zmůžou?"<br />
"No - počkej."<br />
"To bych se teda nedočkal. Každej je podělanej strachy.
Revoluce bude prostě vodložená na neurčito."<br />
Podíval jsem se na Helenu, ale neříkala nic. Četla si něco v<br />
novinách. Řekl jsem:<br />
"Ne, pani. Uvidíte, že něco bude."<br />
"A pan policejní velitel Řimbálník to povede, ne?"<br />
"Ten ne. Ale uvidíte."<br />
"Čeče, ty mluvíš, jako dybys byl v něčem spiknutej," řekl<br />
Harýk. Zasmál jsem se. Měl jsem radost, že kluci nevědí, na čem<br />
jsou. Nevěřili mi, protože sami v ničem nebyli, ale nebyli si jistí,<br />
jestli v něčem nejsem já. Já jsem nebyl v ničem úplně, ale v něčem<br />
jsem zas trochu přece byl. O něčem jsem věděl, ale nevěděl jsem<br />
dobře o čem. Věděl jsem to od Přemy, a neměl jsem to říkat.<br />
"Chlape, nebuď tajemnej," řekl Benno a mně se nechtělo být<br />
tajemný, protože to byla blbost. I když kluci nevěděli nic, tolik zas<br />
věděli, že to, v čem já můžu být, nemůže být nic tak moc<br />
grandiózního a závratného. Tak jsem se jen docela málo polechtal<br />
rolí znalce tajemství a pak jsem to řek, co jsem věděl. Řekl mi to<br />
Přema a tomu to řek Perlík a ten byl před měsícem zavřený od<br />
Gestapa. Ten asi něco věděl. Ale určitě nevěděl moc. On moc<br />
nevěděl asi nikdo. Ono to vůbec všechno asi byla improvizace. Ale<br />
to mně bylo jedno a byl jsem rád, že to můžu říct a že to bude<br />
vypadat zajímavě, a že když z toho nakonec třeba nic nebude, kluci<br />
na to stejně zapomenou.<br />
"Ba ne, chlapi," řekl jsem. "Ale vím, že má něco začnout, až<br />
přestane vysílat Praha."<br />
"Vodkud to víš?"<br />
Pokrčil jsem rameny.<br />
"Vím to."<br />
"Tak neblbni. Vodkuď to víš?"<br />
"Podívejte, já to nemůžu říct, ale počkejte a uvidíte."<br />
"Páni, vy vážně myslíte, že něco bude?" řekl Fonda.<br />
"A jak si to představuješ?"<br />
"Dyť je to blbost. Němci sou už stejně na hromadě."<br />
Zasmál jsem se. Mluvil mi z duše, ale bylo nutné se zasmát,<br />
protože by to teď nešlo, souhlasit s ním. Teď jsem v něčem byl a<br />
musel jsem chtít, aby něco bylo. A já taky proti tomu nebyl. Byly v<br />
tom ty různé možnosti ohledně Ireny. Hrdinství. A Zdeněk by moh
padnout, napadlo mě. Ano. Ten by moh padnout. To by bylo lepší,<br />
než kdybych pad já, ačkoliv i v ňom něco bylo. Ale to jsem nemyslel<br />
vážně. Teď ne, protože teď jsem nesnil. Otevřela se mi nová<br />
perspektiva, že bych se moh Zdeňka takhle efektně zbavit. Kdyby<br />
pad, to bych milerád chodil s Irenou na jeho hrob. To bych docela<br />
ušlechtile byl k Ireně jemný a pozorný, abych se nedotk její bolavé<br />
struny. Docela nezištně bych s ní chodil na jeho hrob. Kdyby bylo<br />
po Zdeňkovi, byl bych docela nezištný. A tak jsem proti revoluci<br />
nebyl. Ale tohle byl taky jediný důvod, který se mi zdál dobrý, aby<br />
byla revoluce. Jinak samozřejmě jsem souhlasil s Fondou. Nechtělo<br />
se mi bojovat z nějakých vlasteneckých nebo strategických důvodů.<br />
Němci už byli stejně nahraní, takže to nemělo smysl. Chtěl jsem do<br />
toho jít jen kvůli Ireně. Abych se před ní vytáh. Kvůli tomu. A proto<br />
jsem se zasmál, když Fonda řekl, že Němci jsou už na hromadě, jako<br />
kdyby nebyli.<br />
"No řekni, čeče - má to smysl?" naléhal Fonda.<br />
"V tomhle můžou bejt různý názory. Já sem jenom řek, co<br />
vím," povídal jsem.<br />
"V každým případě to bude recese," řekl Harýk a zase se<br />
zašklebil na Lucii. Lucie seděla s lokty na stole a se stýblem v puse a<br />
cucala limonádu. Když se na ni Harýk zašklebil, přivřela oči. Byli na<br />
sebe, pane, naladění. Dráždilo mě to.<br />
"Recese to bude. Až náš fotr zavře kšeft a potáhne s flintou na<br />
Němce," řekl Benno.<br />
"A až bude starej Čemelík komandovat útok na gymnázium,"<br />
řekl Harýk.<br />
"Už si váš fotr vyčistil uniformu?" zeptal se Lexa.<br />
"Se ví," řekl Fonda. "A má ji prožranou vod molů."<br />
"Kde?"<br />
"Na prdeli," řekl Lexa.<br />
"Lexo!" zamečel Harýk tak, jako mluvila Helena.<br />
"Co?"<br />
"Víš, že nemáš bejt sprostej."<br />
"Ale, brouku - "<br />
"Ne, kluci! Ticho! Kluci neblbněte!" vykřikla Helena.<br />
"Vodpros!" pokračoval Harýk.
"Helenkoprosimtěvodpusťmito," zadrmolil Lexa a Helena do<br />
toho křičela:<br />
"Kluci, neblbněte! Nebo pudu domu!"<br />
"Ale, brouku," řekl Lexa. Helena vstala, otočila se a otevřela<br />
dveře. Pak beze slova vypadla ven. Za mnou se ozval rámus, jak<br />
někdo převrh pultek, a pak Bennův hlas:<br />
"Heleno! Počkej! Kam deš?" ¨<br />
Benno do mně zezadu vrazil, jak už zas svým kolíbavým<br />
krokem pádil ke dveřím.<br />
V černu chodby zasvítila jeho bílá košile a pak zmizel za<br />
Helenou.<br />
"Tak, teď to tu máme dovopravdy," řekl Lexa a zasmál se.<br />
"Páni, Benno je blbec," řekl Harýk.<br />
"To je. A ta káča ho tak šíleně využívá."<br />
"Dyby aspoň za něco stála."<br />
"Vona je blbá," řekl Lexa.<br />
"No copak," řekl Fonda. "Vona takhle je docela dobrá."<br />
"Páni!" řekl Harýk.<br />
"No fakt. Ksicht má docela dobrej."<br />
"Ale lepší má prdel," řekl Harýk.<br />
"Harýku! Pomatuj, že je tu Lucie," řekl Lexa.<br />
Podíval jsem se na Lucii.<br />
"Já sem na to zvyklá," řekla.<br />
"Tomu říkám výkon, zvyknout si na takovýho sprosťáka," řekl<br />
Lexa.<br />
"Ty můžeš mluvit," řekl Harýk. Kluci takhle mluvili vždycky.<br />
Nemysleli to nikdy vážně, jenže vždycky mysleli, že to je moc<br />
vtipné, a možná, že to bylo vtipné. Ve skutečnosti myslím. V<br />
knížkách a románech se vtipnost a duchaplnost vyrábí, ale ve<br />
skutečnosti tak moc vtipné není nic. Spíš je vždycky za vším nějaké<br />
dráždění nebo tak, jako se dráždí kluci s holkama mluvením, ale i<br />
kluci mezi sebou. Nevím, jestli taky holky mezi sebou, ale kluci ano.<br />
Protože kdyby se nešlo mluvením aspoň dráždit, tak by nakonec ani<br />
nebylo o čem mluvit, když se zrovna nic zvláštního neděje, jako<br />
třeba na tancovačkách, a člověk nemusí mluvit z vitálních důvodů.<br />
Tam by přece nemělo smysl mluvit o těch blbostech, co se tam o<br />
nich mluví, kdyby nebylo toho dráždění. Mezi klukama a holkama
to je jasné. Tam je mluvení asi tolik, co očuchávání u psů, a to je<br />
úplná pravda, žádné sprosťáctví nebo přehánění. Já to vím a<br />
myslím, že to ví každý, jenže si to každý nepřipouští, ale já to vím a<br />
připouštím si to. Všechno mluvení a namáhavé vtipkování dělají<br />
kluci jen proto, aby nakonec mohli holku líbnout někde v průjezdě.<br />
Je to pravda, aspoň pokud se týče mluvení kluků s holkama. A je to<br />
určitě pravda, pokud kluci mluvěj mezi sebou před holkama. Když<br />
jsou sami, tak to možná není vždycky tak, jenomže zase kluci<br />
obyčejně mluvěj o holkách, když jsou sami, takže i pak je to vlastně<br />
pravda. A tak je to asi s vtipným mluvením vůbec.<br />
Potom se Benno objevil ve dveřích s Helenou, byl zase takový<br />
schlíplý jako prve a Helena si uraženě sedla.<br />
"Chlapi, dnes to zavřem dřív, já musím domu," řekl.<br />
"Pročpak?" řekl Lexa.<br />
"Musím se koupat a tak."<br />
"To poprvé, cos přišel z koncentráku, že?"<br />
"No né. Znáte Beníka, ne," řekl Fonda.<br />
"Drž hubu. Dáme si eště Riverside a já du domu."<br />
"Tak neblbni."<br />
"Já musím."<br />
"Ale tak nebuď uraženej, prosím tě."<br />
"Sakra, já nejsem, ale musím domu."<br />
"Nechte ho. Já taky pudu dřív domu," řekl jsem.<br />
"Jak to? Copak Helena má vliv taky na tebe?" uvtípnul se Lexa.<br />
"Helena né, ale Irena," řekl Harýk.<br />
"Oukej," řekl jsem. "Tak jedem, ne?"<br />
Byl jsem klidný a nebylo mně nepříjemné, že to Harýk řekl,<br />
protože mně vůbec nebylo nepříjemné, že to kluci věděli.<br />
Vytrénoval jsem se tak, že mi nebylo vůbec nic ohledně Ireny<br />
nepříjemné. Miloval jsem ji. Fonda zaklepal na piáno a řekl:<br />
"Tak Riverside. A Venco, ať zas nezvoráš nástupy."<br />
"Neboj," řekl Venca a vylil si z trombónu sliny. Podíval jsem se<br />
do korpusu svého saxofonu a uviděl jsem malou hladinku, jak se<br />
zaleskla v jeho ohbí. Byl jsem vždycky rád, když jsem měl v<br />
korpusu hodně mokro. Vyléval jsem to s rozkoší tím větší, čím toho<br />
tam bylo víc.<br />
"Redy?" zeptal se Fonda.
"Jo," řekl Benno.<br />
Fonda pomalu zaklepal a žestíky spustily úvod k Riverside<br />
Bluesu. Starý Wintr klímal za pultem a z pípy odkapávaly bílé<br />
kapky do nastaveného půllitru. Helena se nudila nad novinama, ji<br />
muzika nudila, jenom jí dělalo dobře být manželkou nejskvělejšího<br />
trumpetisty našeho kraje, a proto to snášela. U dveří stál nějaký<br />
starý chlap s půllitrem piva a zíral na nás. Čet jsem mu myšlenky.<br />
Určitě to, co jsme vyluzovali, nepovažoval za hudbu. Jemu z očí<br />
zrovna koukaly baskřídlovky a hubu měl, jako kdyby s ní troubil do<br />
heligónu. Byl už nadosmrti beznadějně zkažen. Ale za to nebyla<br />
zkažena Lucie, která seděla nad zbytkem limonády a pod sukní jí<br />
svítila opálená noha, přehozená přes koleno druhé nohy, a já si při<br />
tom vzpomněl na nejgrandióznější vtip, jaký jsem v životě udělal,<br />
když jsem jí jednou v petřínském bludišti řek, aby mě líbla, že to<br />
bude jako tisíc polibků najednou, a začal jsem trochu litovat, že jsem<br />
ji pustil k vodě, ale hned jsem si uvědomil, že ne já ji, ale ona mě<br />
pustila k vodě, ale všechno nebylo ještě ztracené, to rozhodně ne, a<br />
dostal jsem výčitky svědomí, že nemyslím na Irenu, tak jsem začal<br />
myslet na Irenu a připojil jsem se k nářku ostatních a zahráli jsme<br />
Riverside jako nikdy v životě. Jako už asi dvacetkrát jako nikdy v<br />
životě. Když jsme dohráli, Helena vstala a řekla:<br />
"Beníku, poď!"<br />
"Jo hned, Helenko," řekl Benno a sklapl noty. Fonda vstal a<br />
řekl:<br />
"Tak dost. Jakmile to pude, kuci, tak dem hrát do lázní."<br />
"Užs to vyjednal?" zeptal se Harýk.<br />
"Jo. Mědílek už vyčistil parket a zahradě, tak začnem zrovna<br />
hrát."<br />
"Fajn chlapi. Budou prachy," řekl Venca.<br />
"To budou. Móře," řekl Harýk a uložil kytaru do pouzdra.<br />
Vstal jsem a odšrouboval jsem hořejšek saxofonu. Pak jsem ho<br />
naklonil na tu stranu, kde nejsou dole na korpusu klapky, a vylil<br />
jsem obsah na podlahu. Bylo toho tam hodně a to mě uspokojilo.<br />
Hodil jsem do korpusu závaží čistítka a elegantně jsem převrátil<br />
tenora v ruce. Závaží vypadlo úzkým koncem a já zažil blahý pocit,<br />
když jsem pomalu vytáh čistič saxofonem vzhůru. Potom jsem tělo<br />
saxofonu uložil do kufru, vzal jsem hlavici, vytáh jsem ji z náústku a
vyčistil jsem ji drátem. Odšrouboval jsem plátek, osušil jsem ho a<br />
vytřel jsem bakelitový mundštyk. Pak jsem to všechno dal do kufru,<br />
zamkl to a oblékl jsem si kabát. Všichni už byli hotoví. Se<br />
saxofonem bylo vždycky nejvíc práce. Šel jsem ke starému Wintrovi<br />
a odbyl jsem si placení. Měl jsem jenom malé pivo. Starý Wintr stál s<br />
ospalýma očima za nálevním pultem a dal mi zpátky na<br />
padesátifenyk. Připomnělo mi to revoluci. "Dobrou noc," řekl jsem<br />
za ostatními do květnové noci. Byla teplá a hvězdnatá, a jak jsem<br />
vyšel ze světla, byl jsem trochu oslepen a viděl jsem ze začátku jen<br />
tmavé siluety na šedobílém černavém pozadí nočního oparu, který<br />
visel ve vzduchu nad městem v údolí. Na druhé straně z něho<br />
dosud zářila okna zámku. Ignorovali zatemnění. Černé postavy<br />
před Portíkem se loučily. "Ahoj," řekl jsem a připojil jsem se k malé<br />
tlusté postavě a k ženské siluetě Heleny. Ostatní šli nalevo k<br />
nemocnici, jenom my jsme šli dolů k lesu a kolem pivováru a přes<br />
most za řeku, kde měli Bennovic vilu. Bylo ticho. Naše kroky<br />
klapaly v trojitém rytmu o dláždění, mlčeli jsme. To ticho bylo jako<br />
před bouří.<br />
Ale to proto, že jsem věděl, co asi přijde. Jinak to bylo obyčejné<br />
ticho. Šli jsme kolem vily doktora Štrase, kde byli teď němečtí<br />
oficíři. Hlavní vrata byla otevřená a možná, že už Němci zmizeli.<br />
Jako vždycky. Ti důležití se zdejchli a ti chudáci vojáci byli v tom. Z<br />
hotelu na náměstí udělali špitál pro mančaft a tam leželi a belhali se<br />
ranění, celí zavšivení a rozhnisaní a nemocní. Ale pan<br />
Regierungskommissar Kühl už tam nebyl. Ten tam měl dřív, ještě<br />
donedávna, apartmá o pěti pokojích. A teď byl bůhvíkde. Celou<br />
agendu nechal plavat. Město bylo bez Regierungskommissara.<br />
Ranění soldáti z wehrmachtu beznadějně trčeli v Kühlově apartmá.<br />
Přenechal ho velkomyslně pro raněné. Všude bylo ticho. Lidé byli<br />
zalezlí doma a čekali. Obyčejné ticho. To jenom to, že jsem věděl, co<br />
už hodně brzo přijde, dělalo z toho ticha ticho před bouří.<br />
Došli jsme k pivováru a zahnuli jsme vlevo dolů k mostu.<br />
Klenul se mírným obloukem přes řeku a vypouklé dláždění na něm<br />
se bělalo. Za ním pokračovala silnice rovně k nádraží a u závor<br />
svítila červená světla. Na fosforeskující obloze se rýsoval obrovský<br />
komín teplárny.
"Počkejte, kluci," řekla Helena a zastavila se. Zůstali jsme stát<br />
uprostřed mostu. Helena se opřela o zábradlí a my jsme se opřeli z<br />
obou stran vedle ní. Pohlédl jsem dolů. Pod námi tekla klidná řeka a<br />
bylo cítit, jak se černá hladina neslyšně pohybuje. Les napravo byl<br />
nízký a temný a stromy na břehu namáčely převislé větve ve vodě.<br />
Bylo ticho. Napnul jsem uši, ale neslyšel jsem nic. Když člověk dal<br />
pozor, mohl slyšet i střelbu z fronty. Na Černé hoře bylo někdy<br />
slyšet i těžké kulomety. Ale teď jsem neslyšel nic. Jen ticho. A to<br />
úplně neslyšné a podvědomé šumění řeky pod mostem. Benno<br />
vzdychl.<br />
"Ach jo," řekl a plivl z mostu do vody. Velká bílá slina letěla<br />
dolů jako sebevražedkyně v bílém závoji a pleskla o hladinu.<br />
"Copak, Beníku," řekla Helena.<br />
"Je mi blbě. Mám horečku."<br />
"Ukaž," sáhla mu na čelo. "Nemáš."<br />
"Mám."<br />
"Nemáš. To si zas něco vymejšlíš."<br />
"Ba ne, mám. To mám z lágru."<br />
"Tak pojď. Pudeš si lehnout, jo?"<br />
"Počkej," řekl Benno a chvíli mlčel. "Mně je nějak blbě a<br />
smutno."<br />
"Ale proč, Beníku. Vždyť už bude brzo všechno v pořádku."<br />
"Nojo. Já vim. Ale mně je stejně smutno."<br />
Helena neřekla nic, jenom vzala Benna za ruku. Stál jsem vedle<br />
nich a najednou mi bylo, jako kdyby tu vedle sebe stáli jenom dva<br />
lidé. Ach, já věděl, proč je Bennovi smutno. Mně taky bylo. Ještě<br />
před deseti minutami ne, ale teď mně bylo smutno. Ne nějak<br />
nehezky smutno jako možná Bennovi, protože ten měl za sebou<br />
koncentrák a v něm polovinu příbuzenstva mrtvou, ale smutno tak<br />
z té řeky a z těch Němčíků s ovázanýma kebulema v hotelu a z té<br />
zbytečné fronty, která se blížila, a z lesa a z hvězdiček a ze všeho. A<br />
z Ireny. Hlavně z Ireny. A z toho, že se teď najednou končilo něco<br />
velkého a dlouhého, šest let dlouhého, co už nikdy nebude. Pohlédl<br />
jsem na Irenin dům, stojící na druhém břehu řeky. Skrze listí<br />
stromu, který rostl před domem, jsem viděl její okno a za ním bylo<br />
světlo. Asi četla nebo se líbali se Zdeňkem. Dostal jsem velkou chuť<br />
se taky líbat. A bylo mi smutno. Vedle mě si Benno s Helenou něco
oukali a já stál u nich, sám a zesmutnělý a docela jasně si vědomý<br />
svojí samoty. A co. Sakra. Možná, že mi nikdo nerozumí, a proto<br />
jsem sám. Možná, že ani nikoho nemůžu doopravdy milovat. Tak<br />
zblble jako Benno Helenu. Vzpomínal jsem na ně na všechny, na<br />
Věrku, a Evu a Jarku a Irenu, a bylo mi, jako bych je vůbec ani nikdy<br />
nebyl miloval. Zapomněl jsem na to, jaké to bylo, když jsem je<br />
miloval. Všechno, co jsem si pamatoval, byly všelijaké nepříjemnosti<br />
a nesnáze a trapné pocity. Nic víc. Snad jsem na to nebyl udělán. Byl<br />
bych rád věděl, jestli je na světě aspoň jedna holka, po které by mi<br />
nezůstalo tohle. Aspoň jedna. Měl jsem saxofon a vyznamenání z<br />
oktávy a vlivného tatíčka. Všichni si mysleli, že jsem spokojený a že<br />
se mám dobře. A já nebyl. Měl jsem veliký úspěch u starších dam.<br />
Kecal jsem s nima na čajích o politice. Ach, já kecal. A byl jsem<br />
hrozně dospělý a rozumný na svůj věk. A doma jsem psal<br />
sentimentální závěti pro Irenu a chtělo se mi ji milovat a dost<br />
dlouho jsem se udržel při tom pocitu lásky k Ireně. Ale pořád ne. A<br />
potom mi bylo smutno. Snad by bylo opravdu lepší, kdybych v té<br />
revoluci zhebnul. Udělal jsem si v ústech velikou slinu a naklonil<br />
jsem se přes zábradlí. Vypustil jsem pomalu slinu z úst a díval jsem<br />
se za ní. Padala rovně, protože nebyl žádný vítr. Rychle se<br />
zmenšovala a zmizela ve tmě. Bylo slyšet jen slabé plesknutí. Řeka<br />
dole tekla tiše a stejnoměrně. Pohlédl jsem na ty dva vedle. Drželi se<br />
kolem pasu, měli hlavy u sebe a dívali se do řeky. Najednou jsem<br />
byl nad nima. A byl jsem nad nima. Notak. Co mají. S jejich držením<br />
a mručením a otravováním jeden druhého. Já jsem byl sám a volný.<br />
Já jsem byl nádherně sám. A blížila se revoluce a já se těšil. A pak<br />
odejdu. Do Prahy a za hranice a kdoví kam. Ale zas se to ve mně<br />
zhroutilo. K čemu odejít. A co kde dělat. Žít. Ano, prostě žít. Dívat<br />
se na věci a jíst a milovat se s holkama. Ano. Konečně, ano.<br />
Konečně, proč ne. Bylo to dost zajímavé, žít. Bylo to lepší než<br />
zhebnout v revoluci. Řeka šuměla a bylo teplo a tma. Narovnal jsem<br />
se.<br />
"Ájo," řekl jsem. "Tak pudem, ne?"<br />
"Jo," řekl Benno a vykročili jsme. Naše kroky se zas rozklapaly<br />
tmou. Jak jsme šli kolem Okresního domu, odráželo se to klapání<br />
ještě o průčelí.<br />
"Přídeš zejtra?" zeptal se mě Benno.
"Já nevím. Podle toho."<br />
"Myslíš, že už něco praskne?"<br />
"Já nevím. Možný to je."<br />
"Poslyš, co ty vlastně víš?"<br />
"Ale nic."<br />
"Neblbni. Tak mně to řekni."<br />
"Ale dyž - to je těžký."<br />
"Pověz nám to Danny," řekla Helena.<br />
"Ale já vážně nic nevím."<br />
"A cos to teda říkal vo tam rádiu?"<br />
"Vo jakym?"<br />
"No vo tom, že má přestat hrát Praha."<br />
"Ale no - to sem tak něco zaslech."<br />
"A co?"<br />
"No, že má prostě přestat vysílat Praha, a to má bejt znamení,<br />
že něco má začnout."<br />
"Kde? Tady taky?"<br />
"Já nevím. Snad jen v Praze. Já nevím."<br />
"A kdo ti to řek?"<br />
"Jeden kuk, prostě."<br />
"Poslyš, já mám vítr, že ty kuci začnou s nějakou blbostí."<br />
"Jak myslíš?"<br />
"To sou tydle kuci, viď? Ten Skočdopole a Vahař a Perlík a<br />
Benda a ty kuci, že?"<br />
"To já nevím. No, možná, že něco maj."<br />
"Nekecej, ty vo tom přece víš."<br />
"Nevím. Čestný slovo."<br />
"Dyť pořád chodíš s tim Skočdopolem."<br />
"No chodím, ale von mi nic neříká."<br />
"Ale vo něčem víš."<br />
"Nevím. Voni něco kuci maj, ale Přema se k ničemu nemá, aby<br />
mi něco řek, tak já to z něj nechci tahat, dyž mi to sám nechce říct,<br />
že."<br />
"Ale něco províst chtěj."<br />
"Snad. Ale já nevím."<br />
"To sou idioti. Takovýhle krávy budou blbnout, hovno udělaj,<br />
naštvou Němce a všichni to vodserem."
"Beníku!" řekla tiše Helena.<br />
"Ale je to pravda. Náš fotr taky. Blbci. Plánujou s doktorem<br />
Šabatou a se starym Čemelíkem převrat."<br />
"Se Šabatou?"<br />
"Jo."<br />
"A kdo v tam eště je?"<br />
"No já nevím přesně. Major Weiss a továrník Krocan a Jirka<br />
Krocanů a doktor Bohadlo a takoví lidi."<br />
"To sem teda na to zvědavej."<br />
"Já teda ne. Já jen doufám, že s tím počkaj, až budou Němci<br />
pryč."<br />
"Jen jestli komunisti počkaj," řekl jsem. Beno strnul.<br />
"Tak ty přece něco víš."<br />
"Ale nevím."<br />
"A co víš vo komunistech?"<br />
"Nic. Jenom vím, že se na něco taky chystaj."<br />
"A Skočdopole a ty sou u nich?"<br />
"U komunistů?"<br />
"Jo."<br />
"Ne."<br />
"Tak co ty to maj?"<br />
"Ale ty maj něco jinýho. Ty sou napojený asi na Londýn nebo<br />
co."<br />
"A jak - v jakým poměru sou ke komunistům?"<br />
"Já nevím."<br />
"No, spolupracujou s nima, nebo se s nima hádaj?"<br />
"Já nevím. Já jen vím, že to voba dělaj na vlastní pěst. Jak<br />
komunisti, tak tyhle."<br />
"A komunisti mají svý instrukce?"<br />
"No asi."<br />
"Tak to sme v tom."<br />
"Co?"<br />
"To se v tom vezem. Ponivač komunisti budou chtít dělat<br />
revoluci a my si to vodserem."<br />
"Ale prosím tě, neboj se."<br />
"Já se nebojím. Ale sem votrávenej."<br />
"Beníku, nehádej se!" řekla Helena.
"Dyť my se nehádáme," řekl jsem.<br />
"Jo ne. A Beník je už zas sprostej."<br />
"Ale nezlob se na něj, Heleno. V týhle době sme všichni<br />
sprostý. To sou nervy."<br />
"Jo, nervy."<br />
"To se máme na co těšit," řekl Benno. "Dyž to nezvoraj naši<br />
fotři, tak to zvoraj Skočdopolovci, a dyž to nezvoraj ty, tak to určitě<br />
zvoraj komunisti. V každý případě se máme na co těšit."<br />
"Benno, di si lehnout a vyspi se," řekl jsem. Chápal jsem ho a<br />
mělo by mně ho být líto, jenže jsem žádnou lítost nemohl pocítit.<br />
Věděl jsem, že byl v koncentráku a že se proto má proč bát každého<br />
střílení a smrti a tak. On ji viděl a já celkem ne. Tak jsem se choval,<br />
jak bysem se měl chovat, kdyby mi ho bylo líto. Respektoval jsem<br />
jeho nervy.<br />
"Ano, Beníku," řekla Helena. "Poď, pudeš spát. Už seš<br />
vospalej."<br />
"Já stejně neusnu."<br />
"Usneš. Dám ti prášek a budeš spát."<br />
"Já sem tak nasranej."<br />
"Beníku! Už zas mluvíš sprostě."<br />
"Vážně, Helenko. Člověk nemá chvíli klidu, a teď ty blbci eště<br />
všechno zkoněj."<br />
"Ale, Benno, nic se nestane. Dyť se na nic nezmůžou," řekl<br />
jsem.<br />
"Dyby Pámbu dal a na nic se nezmohli."<br />
"Určitě. Neměj strach. Dyť je znám."<br />
"Idioti."<br />
"Nojo.<br />
"Tak dem," řekl najednou Benno prudce. "Tě noha."<br />
"Dobrou noc. A vyspi se," řekl jsem.<br />
"Dobrou noc, Danny," řekla Helena.<br />
"Dobrou noc."<br />
Obrátili se a spěchali kolem Okresního domu k Mánesovic<br />
vile. Drželi se pod paždí a spěchali. Díval jsem se za nima.<br />
Mánesovic vila stála v zahradě a zasklená hala zářila přepychově do<br />
noci. Taky ignorovali zatemnění. Věděl jsem, že tam sedí Evka a<br />
paní Mánesová a pan Mánes a zažívají. Po stěnách tam bylo plno
prima obrazů a na podlaze perské koberce. A všichni měli svoje<br />
pokoje. Benno a Evka a všichni. Byla to ohromná dvoupatrová vila s<br />
halou a verandou a salónem a s hudebníma pokojema s palmama.<br />
Tak pan Mánes export import dělal taky revoluci. Kromě svých<br />
kšeftů uznával jenom Freuda. A uměl si žít. Říkal, že je liberál. Byl<br />
árijec, ale vypadal jako žid. Jeho paní byla laskavá a štědrá. Byla<br />
židovka a měli moc hezkou dceru. Díval jsem se za dvojicí, až mi<br />
zmizeli za zahradní bránou. Pak jsem se otočil a vykročil jsem k<br />
nádraží.<br />
Šel jsem teď sám po chodníku, všude bylo liduprázdno.<br />
Nalevo ležel tiše park a byl bych vzal jed na to, že tam dnes nikdo<br />
není, ačkoliv je taková noc. Všichni se chystali, rodinky s<br />
dceruškama, aby zalezli do sklepů a přežili to. Měli stejně všichni v<br />
hlavách všelijaké představy. O Rusácích a znásilňování a tak. To<br />
dělal Goebbels. Nahlas a u hokynářů se z toho dělala psina, ale mezi<br />
náma z toho byl strach. Tak se všelijak připravovali a pro jistotu šili<br />
ze starých povlaků rudé prapory. Tatíci komplotovali v kancelářích<br />
a kluci se povalovali v hospodách a v zadních pokojích. A snili o<br />
hrdinství. Určitě taky jako já.<br />
Šel jsem kolem bloku činžovních domů, který se táhl k<br />
nádraží. V posledním z těch domů bydlela Dagmar Dreslerová,<br />
moje útočiště v nouzi. Asi v sextě jsem ji miloval a pak už jsem ji<br />
nemiloval. Byla ale hezká a bylo nepříjemné pomyslet si, že mě už<br />
třeba taky nemiluje. Proto jsem vždycky občas, když mně bylo nějak<br />
blbě z Ireny, navštěvoval Dagmar a vyznával jí lásku a ujišťoval ji o<br />
své lásce, aby mě taky ujišťovala. A pak, taky mně jí bylo trochu<br />
líto, že už ji nemiluju. Tenkrát jsem ji hrozně ranil, když jsem se s ní<br />
rozešel. Ona pak začala chodit s Frantou Kočandrlovým, ale ten ji<br />
určitě otravoval. A ona otravovala život Rosťovi Pittermanovi, který<br />
miloval ji a na kterého zas ona kašlala. Kdykoliv se mi zachtělo, byla<br />
ochotna Kočandrleho se mnou podvádět, ale já jsem toho moc<br />
nevyužíval, protože jsem měl výčitky svědomí. Ne z toho, že<br />
podvádím Frantu, ale z toho, že do toho Dagmaru tak tahám a<br />
přivádím ji do duševních trablů a nesnází a provádím s ní všelijaké<br />
věci, které mně s ní byly už vlastně docela lhostejné. Jenže já neměl<br />
to srdce ji zklamat, když o to tak stála. Bylo mně jí líto, tak jsem jí tu<br />
radost dělal. Většinou jako povinnost, ale někdy se mi to zas hodilo.
Někdy byla Dagmara útočiště, když jsem dokázal cítit se blbě z<br />
Ireny, a to jsem většinou nedokázal. Bylo to vzácné, když mi bylo<br />
opravdu blbě. Potom jsem chodil k Dagmaře, abych tomu pocitu dal<br />
pozadí, že se jako utěšuju, a utěšoval jsem se s ní, jak jen jsem moh,<br />
jen abych si ten pocit hodně dlouho udržel. Dnes bylo v Dagmařině<br />
pokoji tma. Asi už spala se svou nešťastnou láskou ke mně a bylo jí<br />
sakra dobře. Mohla být ráda, že ji má. Byl bych rád, kdybych ji mohl<br />
mít. Vlastně jsem ale byl dost spokojen, teď. Cítil jsem trochu<br />
únavu, kufr se saxofonem byl těžký, a těšil jsem se na postel. To<br />
bylo taky dobré, být unaven. Nebo mít hlad. Nebo být zavřen v<br />
Mesršmitce, tak čtvrt hodiny před padla. Šel jsem přes koleje a<br />
podíval jsem se na nádraží. Vlaky už nejezdily. Na vedlejší koleji<br />
stála řada dobytčích vagónů, přestavěných, aby se v nich dalo<br />
bydlet. Byl to muniční vlak a hlídalo ho pár vlasovců s automatama.<br />
Zamrzl tady, protože koleje do Německa byly vytrhané. Viděl jsem<br />
postavu s ohrnutým límcem, jak se pomalu šourá podél vagonů.<br />
Přes rameno jí visel automat na řemeni a pod nosem jí svítila<br />
drobná svatojánská muška cigarety. Přehodil jsem si saxofon do<br />
druhé ruky a zabočil jsem nalevo na Jiráskovu třídu. Mesršmitka<br />
vedle ležela ve tmě a v tichu. Skleněná střecha nad montážní halou<br />
zrcadlila jen hvězdičky. Nesvítila pod ní už ani bezpečnostní<br />
lampička. Modře natřená skla se leskla proti hvězdnatému nebi.<br />
Taky jsem tady strávil spoustu času. Půl druhého roku dřiny a<br />
otravy. Hlavně otravy, protože dřinu jsem nepěstoval. Teď se mi na<br />
to vzpomínalo docela dobře. Na kluky a na pneumatická kladiva a<br />
na chladné duralové kostry a na werkšucáky a hajzly a svářovny a<br />
Němce a na to všecko. Přešel jsem po můstku přes potok a zapadl<br />
jsem na Jiráskovu třídu. Byla úzká, vysoká a liduprázdná. Šel jsem<br />
rychle. Moje kroky se rytmicky ozývaly po dláždění. U továrníka<br />
Krocana svítili. A naproti u Kaldounů taky. Továrníci chystali<br />
osvobození. A u Kaldounů bydlel policejní velitel Řimbálník s<br />
bílýma rukavicema. Město bylo v dobrých rukou. Mohlo být klidné.<br />
Došel jsem k našemu baráku a vytáh jsem z kapsy klíč. Ještě<br />
jsem se ze zvyku podíval na oblohu a pak na siluetu zámku. Už tam<br />
byla tma, jen hvězdičky svítily. Vlezl jsem do výklenku a nahmatal<br />
jsem klíčovou dírku. Strčil jsem do ní klíč a odemknul jsem.<br />
Nerozsvítil jsem světlo. Chodil jsem vždycky potmě. Bylo to tak
příjemnější. Dalo se snít a člověk už po schodech skoro usínal. Cítil<br />
jsem se příjemně unaven.<br />
Jednu ruku jsem posunoval po zábradlí na schodišti a v druhé<br />
jsem táhl saxofon. V prvním poschodí byla tma. V druhém svítili za<br />
dveřma. Vylezl jsem až k naší pavlači a zachtělo se mi podívat se<br />
ještě ven. Položil jsem saxofon na zem a otevřel jsem dveře na<br />
pavlač. Vstoupil jsem na ni a opřel jsem se o železné zábradlí. Bylo<br />
tenké a měl jsem vždycky příjemně nebezpečný pocit nejistoty,<br />
když jsem se o ně opřel.<br />
Visel jsem ve vzduchu nad městem. Jak jsem se opřel o<br />
zábradlí, pavlač zmizela a já trčel volně ve vzduchu. Dole pode<br />
mnou byl dvůr. Podíval jsem se dolů a uviděl jsem psa Bonzu, jak se<br />
na mě nahoru dívá. Zamňoukal jsem. Bonza se rozštěkal. Hleděl na<br />
mě a nevěděl, na čem je. Štěkal nedůvěřivě a vyzývavě. Sáhl jsem<br />
do kapsy a nahmatal jsem zbytek rohlíku od svačiny. Hodil jsem ho<br />
dolů Bonzovi. Bylo slyšet tupý úder, jak rohlík dopadl na betonový<br />
chodníček. Bonza hned zmlkl. Zvedl jsem hlavu a podíval jsem se<br />
na město.<br />
Leželo v údolí, tmavé a tiché, věž československého kostela se<br />
vytahovala nad vilky na jeho okraji a jenom sem tam zářilo osamělé<br />
okno. V Port Arthuru ještě svítili. Představil jsem si starého Wintra s<br />
jeho ospalýma očima za pultem. Sedí a vedle něj kape pípa, pomalu<br />
a pravidelně. A už je čtvrt na dvanáct. Nedovedl jsem si představit<br />
takový život. Prosedět každý den a většinu noci u pípy. Možná, že<br />
ani nechodil spát do postele. Bylo to neuvěřitelné. Zezdola zas<br />
zaštěkal Bonza.<br />
Sáhl jsem do kapsy a nahmatal jsem krabičku s ústníma<br />
pastilkama, které jsem občas cucal kvůli dýchání. Vytáhl jsem jednu<br />
a hodil jsem ji Bonzovi. Bonza zmlkl a bylo slyšet, jak ji hledá. Zase<br />
jsem pohlédl na město. Za ním, na úpatí kopců, začínal les a z něho<br />
rostl holý vrcholek Černé hory s chatou nahoře. Teď byla tmavá.<br />
Vzpomněl jsem si na nedělní odpoledne, která jsme tam za války<br />
probili při kartách a čaji a biliáru. To už bylo pryč. To už bylo<br />
všechno pryč. Teď začínalo něco nového. Zvrátil jsem hlavu nazad a<br />
uviděl jsem širokou, vypouklou oblohu s hvězdama. Mléčná dráha<br />
se táhla napříč přes ni a nehýbala se. Nad městem viselo šumivé<br />
jarní ticho. Nevypadalo to na revoluci. Ale revoluce měla být. A
musela být. Mnoho lidí mělo zájem o revoluci. A mnoho pánů mělo<br />
na ní zájem. A mnoho pánů se potřebovalo očistit. Revoluce byla<br />
moc prospěšná. Už jsem viděl, jak pan Macháček bude psát:<br />
Historie kostelecké revoluce. Váženému panu dr. Šabatovi,<br />
okresnímu hejtmanovi v Kostelci, v úctě oddaný autor, a vydal B.<br />
Minařík, knihkupec v Kostelci. To napíše a rozprodá a pánové<br />
Kaldounové a Krocanové a Moutelíkové si to postavějí do knihoven<br />
vedle sebraných spisů Mistra Aloisa Jiráska a vedle Sborníku k<br />
devadesátým narozeninám pana <strong>Josef</strong>a Serponě-Domanína, českého<br />
velkoprůmyslníka. A budou si v tom číst, ale většinou jenom ty<br />
odstavce, kde bude o nich.<br />
A o nich tam bude, o všech. Pan Macháček nezapomene na<br />
nikoho. Pan továrník Kaldoun ochotně uvolnil svoje skladiště, kde<br />
byla zřízena nouzová ošetřovna, napíše. A pí Krocanová s pí<br />
Moutelíkovou vařili polévku pro partyzány. Pan Macháček všechno<br />
napíše. Všechno podrobně a podle pravdy, aby se to zachovalo<br />
potomstvu. Jak pí Krocanová vařila polívku partyzánům. Ostatně,<br />
bude to dobré, když se to zachová potomstvu. Aspoň se potomstvo<br />
bude mít čím bavit.<br />
Zezdola se opět rozštěkal Bonza. Už mě to otrávilo. Blbče, řekl<br />
jsem, jen žrát a žrát a žrát. Otočil jsem se a odešel jsem z pavlače.<br />
Zavřel jsem dveře, sebral jsem saxofon a vystoupil jsem po<br />
posledních schodech k bytu. Za dveřmi byla tma.<br />
Odemkl jsem a vstoupil jsem dovnitř. V předsíni jsem<br />
nerozsvítil, abych nevzbudil otce a maminku. Ale maminka určitě<br />
stejně nespí. Vždycky čekala, až přijdu, pak teprv usnula.<br />
A ani pak často ne. Maminka měla vysoký krevní tlak a trpěla<br />
nespavostí. Bylo mi jí líto. Jednou, když jsem omylem spáchal v<br />
továrně sabotáž a dostal jsem strach, že mě lízne gestapo, uvědomil<br />
jsem si najednou, že ji mám rád. Byl to jediný člověk, kterého jsem<br />
měl opravdu rád. Jinak jsem si lásku vždycky nějak spíš dělal, ale<br />
maminku jsem měl rád.<br />
Jenže, měl jsem ji pořád, a tak jsem na ni často zapomínal.<br />
Z ložnice jsem slyšel otcovo oddychování. Pověsil jsem<br />
klobouk na věšák a podíval jsem se do temného zrcadla. Spatřil<br />
jsem v něm svou siluetu. Vždycky jsem se do něho díval, když jsem<br />
přicházel v noci domů. Někdy, když jsem rozsvítil, vypadal jsem v
tom zrcadle krásně a ušlechtile. To bylo tím, jak na mě dopadalo<br />
světlo lampy seshora. Měl jsem podlouhlý obličej a propadlé tváře,<br />
ale ne moc, a rovný nos a oči se stíny kolem a hezká ústa.<br />
Představoval jsem se na filmovém plátně.<br />
S Judy Garlandovou. Jenže to už bylo dávno. Teď už jsem si to<br />
nepředstavoval. Jenom ten zvyk mi zbyl, koukat se v noci do<br />
zrcadla. Odešel jsem tiše po koberci do svého pokoje.<br />
Zavřel jsem za sebou dveře a postavil jsem saxofon na zem.<br />
Pak jsem šmátral rukama před sebou, až jsem nahmatal<br />
pianino. Na něm stála Irenina fotka. Předtím tu stála Věrčina fotka a<br />
předtím Luciina. A předtím fotka Dagmar Dreslerové. Musel jsem<br />
mít vždycky něčí fotku na piáně. Ucítil jsem chladný kov lampy a<br />
otočil jsem vypínačem. Po pokoji se rozlilo vyblité světlo. To bylo<br />
tím, že jsem měl v lampičce dvěstědvacítku a v našem domě byl jen<br />
stodvacetivoltový proud.<br />
Měl jsem dojem, že se světlo nemůže pořádně po pokoji rozlít.<br />
Skříň a stůl u rádia byly už skoro ve tmě. Otočil jsem se k<br />
posteli. Byla rozestlaná a na prostěradle leželo pečlivě složené<br />
pyžamo. To maminka. Strčil jsem saxofon pod postel a sedl jsem si<br />
na ni. Cítil jsem se unaven. Stáhl jsem boty, nohu o nohu, rozvázal<br />
jsem kravatu a svlékl jsem košili. Pak jsem stáhl najednou kalhoty,<br />
spodky a punčochy. Seděl jsem na posteli nahý. Bylo to příjemné.<br />
Položil jsem se naznak na postel a dal jsem nohy na peřinu,<br />
přehozenou přes pelest. Ležel jsem nahý a polštář i prostěradlo mě<br />
příjemně chladily na zádech. Prohlížel jsem se. Takhle nahý jsem se<br />
sám sobě líbil.<br />
Byl jsem docela hezký, nahý. Měl jsem souměrné tělo a<br />
hrudník a úzké boky. Když vedle mě nestál nějaký atlet, takže<br />
nebylo měřítko, vypadal jsem docela řecky. Jak na mě zezadu svítila<br />
lampa, udělal se mi na kyčlích stín, a měl jsem najednou to ostré<br />
nasazení v kyčlích a v tříslech, jako je na Praxitelově Doryforovi, či<br />
jak se jmenuje ta socha. Vždycky mně to připadalo nerealistické, a<br />
teď jsem to měl na sobě. Zdvihl jsem jednu nohu a protáhl jsem se.<br />
Únava byla zas příjemná.<br />
Ještě jsem chvíli ležel. Pak jsem se posadil a oblékl jsem si<br />
kabátek od pyžama a kalhoty. Zhasl jsem lampičku a shrnul jsem na<br />
sebe peřinu. Všechno se uklidnilo. Ve jménu Otce i Syna i Ducha
svatého řekl jsem v duchu a začal jsem se modlit. Pane Bože, dej,<br />
abych získal Irenu a aby si mě Irena vzala a abych s ní mohl dlouho<br />
a šťastně žít. Za to se modlím, Pane Bože, hlavně a nade všecko za<br />
to se modlím. Otče náš, odříkával jsem a myslel jsem na Benna a na<br />
Helenu a na Kaldouna a na Macháčka a na Wintra a na Bonzu a na<br />
revoluci a tak na všechno, a pak jsem si uvědomil, že se nemodlím<br />
zbožně, i říkal jsem ještě jednou Otče náš a snažil jsem se myslet na<br />
Boha, ale nemohl jsem na něho myslet jinak, než že jsem si ho<br />
představoval, jak sedí na trůně v košili a má vousy. A pak jsem se<br />
modlil Zdrávas, a to bylo lepší, protože Panenku Marii jsem si<br />
představoval hodně hezkou a sladkou až do polovice, až do Ježíš, to<br />
jsem se v duchu uklonil, a pak jsem si představoval Panenku Marii s<br />
Irenou, jak stojí před ní v bílé říze s lilií v ruce a usmívá se na mě.<br />
Když jsem skončil, řekl jsem ještě jednou Pane Bože, dej, ať získám<br />
Irenu, a pokřižoval jsem se. Ulevilo se mi. Tuhle povinnost jsem měl<br />
za sebou. Teď jsem mohl volně myslet. Chtěl jsem myslet na Irenu.<br />
A jak to bude s ní. Myslel jsem na sebe, jak spím v posteli a vedle<br />
mě spí Irena. Pořád jsme spali a já jsem pořád chtěl otevřít oči a říct<br />
jí Ireno, a ona by řekla Copak? a já bych řekl Ireno, víš - a dál jsem<br />
už nevěděl, co řeknu, a jenom jsme oba pořád spali a já pořád čekal,<br />
až to řeknu, ale neřekl jsem to vůbec.<br />
Sobota<br />
5. V. 1945<br />
Probudil jsem se asi v půl deváté. Za oknem svítilo slunce a v<br />
pokoji bylo horko. Ležel jsem v posteli, trochu mě bolela hlava a v<br />
ústech jsem měl nechutný pocit. Ležel jsem a díval jsem se na svůj<br />
portrét od Rosti nad postelí. Můj vzhled na něm vzbuzoval úctu.<br />
Měl jsem obrovskou hlavu a úzká ramínka, takže jsem vypadal<br />
vzdělaně. A co bylo na obraze zajímavé, byl kontrast té<br />
intelektuálské palice a ušpiněného límečku u košile bez kravaty.<br />
Pamatoval jsem se na ten obraz.<br />
Tenkrát mě Rosťa maloval, zrovna když jsem přišel z práce z<br />
Mesršmitky, v bavlněné košili, usviněné olejem z ferrofluxu.<br />
Vypadal jsem na tom obraze jako Lenin. Díval jsem se tak na sebe a<br />
myslel jsem si, že to mám pěkný portrét a že kdybych umřel,<br />
zůstala by po mně přece jen hezká věc. Ale jinak to bylo hnusné
áno. Zavřel jsem oči, ale nebyl jsem už dost unaven, abych spal<br />
nebo klímal.<br />
Bylo nutno vstát. Konečně jsem náhle vstal. Nejlepší bylo se<br />
rozhodnout. Šel jsem k oknu a podíval jsem se ven.<br />
Nic. Město bylo jako včera. Ani stopy po revoluci. Kdoví, jestli<br />
něco bude. Stejně jsem tomu tak úplně nevěřil. Sice se stávaly<br />
takové věci, ale že by se to stalo zrovna u nás, to se nezdálo<br />
skutečné. Revoluce. Nedoved jsem si představit nikoho ze známých<br />
střílet. Pana lékárníka nebo pana továrníka Krocana. Blbost. Přema<br />
možná. Přema měl vizáž jako vrah a ve skladu měl nějaké zbraně, to<br />
jsem věděl. A taky snad Perlík. Ale jinak to bylo docela iluzorní.<br />
Docela. Obrátil jsem se od okna a zapnul jsem rádio. Chvilku jsem<br />
čekal a to mě otrávilo. Vždycky mě otrávilo čekat, až se rádio<br />
ohřeje. Z přijímače se ozval nějaký prušácký pochod. Tak ještě nic.<br />
Ovšem.<br />
Vůbec nic se nestane. Z východu přijdou Rusové a ze západu<br />
Američani a všechno slavně osvobodějí a bude po parádě.<br />
Vlastně, lépe řečeno, začne paráda. A páni se budou píchat do<br />
prsou medailema. Blbost. Odešel jsem do koupelny a pustil jsem<br />
vodu. Umyl jsem se a dřel jsem se froté ručníkem, až mi kůže<br />
zčervenala. To bylo příjemné. Vrátil jsem se do pokoje, otevřel jsem<br />
okno a rozhodil jsem postel. Oknem se nahrnul do pokoje chladný<br />
vzduch. Slunce, teď už úplně vyšlé, svítilo svěže a panensky.<br />
Odešel jsem do kuchyně, postavil jsem vodu na čaj, přinesl jsem ze<br />
spíže rohlíky a začal jsem si je mazat máslem. Samá práce. Podíval<br />
jsem se z okna, a tu mě to praštilo do očí. Naproti na domě stavitele<br />
Baumana vlála československá vlajka.<br />
Zalil mě zvláštní pocit. Pocit, že je mi čtrnáct let a že je<br />
osmadvacátého října. Už šest let tahle vlajka nikde nevisela, a teď<br />
tady najednou visela zas. A vůbec mně nepřipadala nová nebo<br />
neznámá. Byla to pěkná, aspoň třímetrová vlajka, dobře vypraná a<br />
svítila červení a bělobou. Tak už je to tady, řeklo to ve mně. Tak<br />
přece revoluce. Vzpomněl jsem si na rádio. Vběhl jsem do pokoje,<br />
otočil jsem vypínačem a čekal. Přitom jsem si všiml, že vlajky visí<br />
taky na nemocnici a na státních domech. U Vašatů ji někdo zrovna<br />
vystrkoval z okna.<br />
Ano. Už to je tady. Jako kdyby to už bylo, docela v suchu.
A zatím tady jsou ještě Němci. Rádio se rozehrálo. Byla to<br />
muzika. Poslouchal jsem a nebyla to německá muzika. Nějaký<br />
Kmochův pochod. Ovšem, samozřejmě si nemohli vymyslet nic<br />
lepšího než kmochovku. Takováhle revoluce by mě otrávila.<br />
Poslouchal jsem s nechutí plechovou muziku a byl jsem rozladěn.<br />
Najednou muzika přestala a z rádia se ozval neznámý hlas. Nebyl<br />
to normální hlasatel. Byl to někdo jiný a hlásil. Pražané! Pomozte<br />
rozhlasu! Všichni, kdo máte zbraně, přijďte ihned do rozhlasu!<br />
Srdce se mi vecpalo do krku. Ta senzace! Tohle neměli nikde! Aby<br />
povstali a dirigovali si povstání rozhlasem! Povedlo se to. Dostal<br />
jsem chuť se toho zúčastnit. Vstal jsem a vtom jsem si vzpomněl na<br />
čaj. Ano.<br />
Musím se na to najíst. Šel jsem rychle do kuchyně a začal jsem<br />
snídat. Jedl jsem s chutí. Tak v Praze to začalo. Tak v rozhlase se<br />
střílí. To je tam, na Fošovce, co vždycky stál před vchodem skopčák<br />
s plechovým půlměsícem na prsou. Tak tam se střílí. Možná, že už<br />
jsou mrtví. Přivřel jsem oči a představil jsem si to. Chlapi v<br />
občanských kvádrech a s puškama za překocenou elektrikou.<br />
Elegantní chlapi se světlýma kloboukama a s automatama, přikrčení<br />
za kandelábry. To bylo ono. Takhle jsem si představoval revoluci.<br />
Uniformy mě nelákaly. To bylo něco na Němce. Na uniformy!<br />
Tohle. Zootsuiteři, jak se jim pořád vysmívali v Signálu. Elegantně<br />
ozbrojení a se žvejkačkama v zubech. Takhle se měla dělat revoluce<br />
proti Němcům.<br />
Kdepak uniformy. Dojedl jsem rohlíky a rozhodl jsem se, že do<br />
toho teda půjdu s veškerou elegancí. Vytáhl jsem ze skříně<br />
tmavohnědé sako, vzal jsem si bílou košili a oblékl jsem si světlé<br />
kalhoty. Pak jsem si uvázal modrožlutou hedvábnou kravatu s<br />
velikým vzorem na malý uzílek a natáhl jsem si tmavohnědé sako.<br />
Vzal jsem si hnědé boty s perforováním, okartáčoval jsem se a šel<br />
jsem se podívat do zrcadla. Vypadal jsem elegantně. To mě blažilo.<br />
Posadil jsem si na hlavu světlý klobouk, ještě jednou jsem se podíval<br />
do zrcadla a vypadl jsem z bytu. Když jsem v druhém poschodí<br />
míjel Strnadovic dveře, objevila se v nich najednou paní Strnadová.<br />
"Pane Danny! Pane Danny!" volala hystericky. V očích se jí<br />
koulely slzy.
"Rukulíbám," řekl jsem, smeknul jsem klobouk a zazubil jsem<br />
se na ni.<br />
"Tak už jí máme, pane Danny! Tak už máme zase svobodu!"<br />
"No, eště ne!" řek jsem takovým tónem, jako kdybych říkal:<br />
No! Máme! Už jí máme! a pořád jsem se zdvořile zubil.<br />
"Viďte! Bože, to je radost! To je radost!" křičela na mě a vůbec<br />
si nevšimla toho, co jsem řekl.<br />
"To je. Už jí máme," řekl jsem.<br />
"Ano. Bože, já bych se radostí zbláznila, věříte?"<br />
"Věřím. Ušimáme," řekl jsem.<br />
"Teď to zas bude radost žít. A všechny ty bestie by se měly<br />
odstřílet."<br />
"Jistěžeano."<br />
"Viďte, a všechny, co s nima táhli, bez milosti pozavírat."<br />
"Samozřejmě," řekl jsem. Věděl jsem, proč je ta baba tak<br />
radikální. Muž její sousedky byl kolaborant. A ona se se sousedkou<br />
nesnesla. Samozřejmě. Ta byla pro střílení.<br />
"Všechny pozavírat. A kdo má na svědomí něčí život -<br />
zastřelit! Bez milosti."<br />
"Střílet se bude," řekl jsem.<br />
"Viďte," řekla se zájmem. "Víte, já bych kuřeti neublížila, ale<br />
pro tyhle bestie nemám slitování."<br />
"Von nikdo," řekl jsem.<br />
"A to byste se mýlil. Sou lidi, který by chtěli všechno<br />
vodpouštět a na všechno zapomenout. Ale já nezapomenu nikdy. Já<br />
ne!"<br />
"Depak," řekl jsem.<br />
"Protože když teď zapomenem, za dvacet let tu máme Němce<br />
zas. Už se nám to vymstilo jednou. Po druhý už se to nesmí stát."<br />
"Jistě," řekl jsem.<br />
"Co by tomu řekly naše děti? Ty by nás pěkně pochválily, že<br />
sme byli tak hloupí a lehkomyslní a nic jsme se nenaučili."<br />
"Jistě," řekl jsem. "Promiňte, milostivá paní, já mám důležitou<br />
schůzku, já musím jít."<br />
Baba se na mě usmála.
"Aha. Rozumím," řekla. "No, já vás nebudu zdržovat, pane<br />
Danny, jen běžte. A pozdravujte slečnu Irenku. Ta bude mít taky<br />
radost."<br />
"Ano. Děkuji, rukulíbám," řekl jsem sladce a dal jsem se do<br />
klusu se schodů. Baba byla vševědoucí. Vyšťárala všechno.<br />
Rád bych byl věděl, odkud se to dopátrala, že blbnu za Irenou.<br />
Ale bylo to vlastně jednoduché. Irena byla sestřenice Bertíka<br />
Moutelíkovýho a Bertík Moutelíků povídal. A paní učitelka<br />
Čiháková byla teta Bertíka Moutelíkovýho. A slečna Strnadová učila<br />
na obecné škole se slečnou Čihákovou. A slečna Strnadová s nikým<br />
nechodila, jenom s matinkou. Tak se to matinka dozvěděla. Bylo to<br />
jednoduché. Bylo mi to jedno.<br />
Vypadl jsem na ulici.<br />
Všude bylo plno lidí. Z většiny domů už vlály prapory a<br />
svítilo na ně slunce. Proudy lidí se valily ulicí a smály se.<br />
Každý se cenil. Udělal jsem pohrdlivý obličej. Blbost, takhle se<br />
smát. Takhle blbě šťastně. Ušklibovat se. Ušklibovat se nad<br />
Němcema a nad rajchem. Dal jsem si jednu ruku do kapsy a šel jsem<br />
pomalu s davem. Kolem mě se valili tatíci a všelijací kluci a každý<br />
měl něco v knoflíkové dírce. Z domu vyběhl pan kapelník Petrbok v<br />
uniformě a utíkal na náměstí. Měl bílé rukavice a v nich hůl se<br />
zlatou koulí na konci. Ten blbec.<br />
Ten vůl, co nám vždycky dělal potíže kvůli kapelnické licenci<br />
a říkal, že jazz není naše národní česká hudba a že by se měl<br />
zakázat. A teď si myslel, že bude s tou svojí pitomou plechovou<br />
muzikou vítat Rusáky. Ale my je budeme vítat taky.<br />
A bez koncese, to ať si spočítá. Budeme je vítat s prima<br />
dixielandem, s chraplavým Vencovým trombíkem a s Bennovou<br />
plakavou trubkou. My je uvítáme. A ne pan Petrbok. A my budem<br />
hrát v lázních k tanci. A my budem tancovat swing a pořádat<br />
lampiónovou slavnost na koupališti. Šel jsem pomalu dál a rozhlížel<br />
jsem se. Svítilo slunce a vzduch byl májový a svěží. Před otcovou<br />
bankou stál ve stínu průjezdu pan Vladyka, bankovní kolaborant, a<br />
klepal se. Byl bledý jako smrt a v knoflíkové dírce měl obrovskou<br />
kokardu s všelijakými lípovými lístky a jiným smetím. Jak se<br />
strachy klepal, třásla se mu i kokarda. Rozhlížel se poděšeně, ale<br />
nikdo si ho nevšímal.
Ušklíbl jsem se a přešel jsem kolem něho. Na rohu u<br />
Novotných jsem spatřil Pedra Geršvína. Zamířil jsem k němu.<br />
"Ahoj," řekl jsem mu.<br />
"Tě vidim," řekl mi a dotkl se dvěma prsty střechy klobouku.<br />
Byl opřen o protitankovou překážku, která tam stála, a měl nohy<br />
efektně zkřížené.<br />
"Tak co?" řekl jsem.<br />
"Patřím na lid," řekl.<br />
"Nepudeš dál?"<br />
"Čkej. Čekám na Haryho."<br />
"Oukej. Kde je?"<br />
"Šel pro barvu."<br />
"Na co?"<br />
"Budem černit."<br />
"Co?"<br />
"Černit."<br />
"Ale co?"<br />
"Germánský nápisy."<br />
"Jo tak. To du s váma."<br />
"De eště Benno s Lexou šli pro štafle."<br />
"A přídou sem?"<br />
"Jo."<br />
Odmlčeli jsme se. Pak jsem řekl:<br />
"Poslouchals Prahu?"<br />
"Jo."<br />
"A cos tomu říkal?"<br />
"No je to žrádlo."<br />
"Že? To, čeče, neměli nikde, ani ve Varšavě, ani v Paříži, aby si<br />
vysílali revoluci rozhlasem."<br />
"V Paříži to měli."<br />
"Myslíš? Já myslím, že ne."<br />
"Ba jo. Určitě."<br />
"No, já nevim.<br />
"Beton."<br />
"No možná."<br />
Zase jsme chvilku mlčeli. Pedro byl ledově klidný a úsečný.<br />
Takový on byl vždycky. Moc toho v hlavě neměl, ale doved to, co
tam měl, podávat po tak malých porcích, že mu to vydrželo dýl než<br />
klukům, kteří měli kebule přecpané vědomostma.<br />
"Poslyš, co myslíš. Bude se tady střílet?" řekl jsem.<br />
"Mám obavy.<br />
"Myslíš, že by se mělo rači počkat?"<br />
"Samo."<br />
"Já si taky myslím. Chlapi se do toho ženou jako blázni a bez<br />
zbraní - "<br />
"Ať se ženou, dyž se jim chce natáhnout péra za komunismus."<br />
"Myslíš, že to je tak?"<br />
"No určitě."<br />
"Že tady budou komunisti?"<br />
"To je jasný."<br />
"No já nevím. Bylo by to blbý. Ale přece jen Beneš - "<br />
"Nemůže nic dělat."<br />
Chvilku jsem mlčel. Pak jsem řekl:<br />
"A co budeš dělat ty?"<br />
"Já?"<br />
"No. Jestli přídou komunisti."<br />
"Kamaráde - ale mezi náma - "<br />
"Samo."<br />
Pedro se na mě pátravě zadíval.<br />
"Jakmile se vyčistěj silnice," povídal, "sednu na cyklón a sem v<br />
tahu."<br />
"A kam pojedeš?"<br />
"K Američanum, ne?"<br />
"No jo," řekl jsem. "To máš pravdu. Vono to bude nejlepší."<br />
"Vás Bůch, páscí," ozvalo se za náma. Byl to Harýk. Měl na<br />
sobě drogistický plášť, v jedné ruce držel plechovku s barvou, v<br />
druhé malířskou štětku a zubil se.<br />
"Ahoj," řekl jsem. "Tak gratuluju ti k svobodě."<br />
"Já tobě taky, já tobě taky," řekl Harýk.<br />
"Páni, viděli ste starýho Petrboka?"<br />
"No. S rukavičkama a s koulí."<br />
"Ten měl ránu, páni. A počkejte, až vodpoledne vyrukuje s<br />
kutálkou k celnici."
"Moh by. Aspoň by se tam moh do něčeho připlíst a my bysme<br />
se ho lacino zbavili," řekl jsem.<br />
"Fakt," řekl Harýk. "Jenže bysme museli místo něj hrát na<br />
funusech."<br />
Pedro se zasmál.<br />
"Jo. Tady se už slaví vítězství a svoboda a zapomněli, že tu<br />
eště nebyla fronta."<br />
"Myslíš, že sem doleze?" řekl Harýk.<br />
"A ty myslíš, že se vypaří?"<br />
"No třeba je zajmou Rusáci dřív, než se sem dostanou."<br />
"To se netěš."<br />
"Proč?"<br />
"Probože Germáni prchaj expres k Američanum."<br />
"Leda to," řekl Harýk. Zmlkli jsme a zahleděli jsme se do davu.<br />
Z průjezdu Lidobia se vynořil Lexa s Bennem. Nesli pod paždí<br />
štafle. Lexa byl v normálních šatech, ale Benno měl na sobě bílý<br />
plášť a papírový kornout na hlavě. Zamířil k nám.<br />
"To je dost, že dete," řekl Harýk.<br />
"Starej Matějka nám ho nechtěl pučit. Abysme ho prej<br />
nepoškodili," řekl Lexa.<br />
"Tak dem, chlapi. Ať něco uděláme," řekl Benno. Podíval jsem<br />
se na něho. Nevypadal, že by měl strach. Přistoupil jsem k němu.<br />
"Tak co," řekl jsem.<br />
"Co?"<br />
"Jak ses vyspal."<br />
"Elegantně," řekl. "A co ty?"<br />
"No já taky. De to docela hladce, co?"<br />
"Jen počkej. Náš fotr už je na radnici."<br />
"Jo," řekl Lexa. "A starej Čemelík taky. Prej v poledne vyhlásej<br />
samostatnej kosteleckej stát a zvolej Šabatu presidentem a<br />
vypověděj válku Německu."<br />
"Nebo vyhlásej neutralitu, ne?" řekl Harýk.<br />
"Taky možný."<br />
"Tak dem, sakra," řekl Benno.<br />
"Dem," řekl Harýk.<br />
"Kam dem nejdřív?" zeptal jsem se.
"Nejdřív dem k nám do kšeftu," řekl Benno. Hnuli jsme se. Lidi<br />
se za náma dívali a někteří se na nás smáli.<br />
"Tak jen do toho, chlapci," řekl nějaký děda. "Zamažte to<br />
všechno."<br />
"Jo, zamažem," řekl Harýk.<br />
"Celou minulost," řekl Pedro.<br />
"A utrpení," řekl Harýk.<br />
Děda se na nás podíval a bylo vidět, že neví, na čem je. Ale my<br />
jsme šli dál. Lidi se pořád valili, jednou stranou ulice k náměstí a<br />
druhou od náměstí.<br />
Všude vlály vlajky. Pan Kodet strkal zrovna do výkladu<br />
Benešovu bustu a jeho paní dělala pozadí. Mačkala záhyby na<br />
československé vlajce a prohlížela si je z dálky. Vedle u Šubrtů měli<br />
ve výkladě šest vlajek. Všechny Spojence. I čínskou.<br />
Šli jsme dál. Před obchodním domem U města Londýna stál<br />
pan Moutelík a stříhal trikolóru. Tlačil se kolem něj hustý dav,<br />
hlavně kluci, a škemrali. "Pane Moutelík, mně taky!"<br />
Pan Moutelík to stříhal zdarma. Byl, pane, velkomyslný.<br />
Protože byl, pane, vlastenec. A měl, pane, největší kšeft v Kostelci.<br />
Jeho úplně holá hlava se leskla ve slunci. Když jsme došli k němu,<br />
právě dostříhal poslední kousek. Zvedl ruce do vzduchu a zavolal:<br />
"Už nemám! Netlačte se! Vidíte, že už nemám."<br />
Harýk se zastavil.<br />
"Pane Moutelík, máme vás začernit?"<br />
"Cože, Harýčku?"<br />
"Jestli vám máme začernit firmu?"<br />
"Ach tak! To poťte, mládenci," řekl pan Moutelík. "To poťte. Za<br />
to vám budu vděčnej."<br />
Lexa s Bennem roztáhli štafle před vchodem. Harýk vylezl<br />
pomalu nahoru.<br />
"Opatrně," řekl pan Moutelík. "Abyste nepoškodili českej text."<br />
"Bestarosti," řekl Harýk a začal odborně začerňovat německý<br />
nápis.<br />
"Opatrně," řekl pan Moutelík a díval se na něj nahoru.<br />
Harýk natíral s klidem. Ale najednou se z černého nátěru<br />
odlípl úzký pramínek a stekl po firmě dolů přes český text.<br />
"Pozor!" vykřikl pan Moutelík. "Utři to, Harýku!"
"Nemám čim," řekl Harýk.<br />
"Počkej," zavolal pan Moutelík. "Růžo! Rychle! Přines hadr!"<br />
"Ano, pane šéf," řekla Růža, vyjeveně se podívala nahoru a<br />
zmizela v krámě. Harýk seděl na štaflích a nedělal nic.<br />
Čekali jsme. Růža nepřicházela. Harýk si přendal štětec do<br />
druhé ruky a pokusil se setřít to rukou. Ale jenom to rozmazal.<br />
"Pozor! Ne! To ne!" zvolal pan Moutelík. "Už de, Růžo!<br />
Rychle!"<br />
Růža přiběhla s hadrem a podala ho nahoru Harýkovi.<br />
Harýk sebral hadr a rozmazal to. Český nápis i monstrózní<br />
autogram pana Moutelíka se zahalil do šedivé mlhy. Pan Moutelík<br />
zesmutněl.<br />
"Počkej, Harýčku," řekl.<br />
"Nejde to," řekl Harýk.<br />
"Nech to."<br />
Ale Harýk dál rozmazával barvu po desce.<br />
"Nech to," řekl pan Moutelík hrdinsky. "Stejně musím dát<br />
namalovat novou firmu. Tohle je jenom nouzové."<br />
"Jistě," řekl jsem. "Tohle je spíš jako symbol, že ano?"<br />
"Ano, správně, Danny," řekl pan Moutelík. "Symbol té zlé<br />
minulosti."<br />
Harýk slezl se štaflí a Benno s Lexou je popadli.<br />
"Tak," řekl Harýk. "Nezlobte se, pane Moutelík - "<br />
Pan Moutelík zamával rukama.<br />
"Ale prosim tě. Co bych. V takovýhle chvíli! Děkuju vám, hoši.<br />
Děkuju vám."<br />
"Neni zač," řekl Harýk.<br />
Pozdravili jsme a odlepili jsme se od Londýna. Harýk šel<br />
rychle napřed. Když jsme byli z doslechu, Harýk se k nám obrátil a<br />
řekl:<br />
"Páni, to se mi povedlo, ne?"<br />
"To ti řeknu," řekl Lexa.<br />
"Počkej, to von ti eště pošle účet za tu novou firmu," řekl<br />
Benno.<br />
"Možný," řekl Harýk a obrátili jsme se.<br />
Pokračovali jsme v chůzi k náměstí. Šel jsem vedle Pedra a<br />
před náma šel Benno s Lexou a nesli štafle. Náměstí vypadalo jako
mraveniště. Lidi chodili ve svátečních šatech, jedni proti druhým a<br />
dělali, že jsou veselí. Někteří byli veselí. Ale hodně jich nebylo<br />
veselých. Aspoň ještě teď ne docela veselých. Ještě nebylo po všem.<br />
Všechno ještě nebylo na beton a bůh ví, jak to všechno bude. Z<br />
východu jeli Rusáci. Ale veselé dělali všichni. Z jedné kostelní věže<br />
už visela nemožně dlouhá vlajka jako červenobílá nudle a z druhé ji<br />
právě spouštěli. Vysunovali ji z okna od zvonu jako kotevní lano.<br />
Byla to žlutobílá vlajka. Nějaký strejc vedle mě se rozkřičel:<br />
"Ať žije Československá republika! Ať žije president Beneš!"<br />
Vypadal ožrale. Když začli z kostela spouštět tu žlutobílou<br />
vlajku, zarazil se.<br />
"Co to?" řekl sám k sobě. Naklonil jsem se k němu a řekl jsem:<br />
"Papežská vlajka."<br />
"Todle?" řekl a obrátil se ke mně. "Tak todle je papežská?"<br />
"Ano."<br />
Strejc začal zase křičet:<br />
"Ať žije papež! Ať žije Pámbů! Ať žije republika<br />
Československá!"<br />
Klestili jsme si cestu davem přes náměstí. Najednou v davu<br />
zašumělo. Ozvalo se volání, bylo dost nesmělé, ale mělo to být přece<br />
jen volání slávy. Pohlédl jsem vzhůru a spatřil jsem, jak ze zámecké<br />
věže vlaje majestátně veliký prápor. Československý prápor. Svítilo<br />
na něj slunce, kopule zámku byla jasně červená a zámecký kopec<br />
byl plný šeříku. Byl to obrázek jak z bonboniéry. Moc vlastenecký.<br />
A bude. Pana Leitnera to určitě inspiruje. Určitě to pan Leitner<br />
namaluje.<br />
Přidá k tomu sokoly a družičky a národní kroje a Mistra Aloisa<br />
Jiráska do rohu. Ne. Mistra Aloisa Jiráska do jednoho rohu a Boženu<br />
Němcovou do druhého. Ale ne. Do levého horního rohu presidenta<br />
Masaryka, do pravého presidenta Beneše a dolů Mistra Aloisa<br />
Jiráska a Boženu Němcovou a pak to vystaví za výkladem. A pan<br />
Macháček otiskne reprodukci ve svojí Historii kostelecké revoluce.<br />
Ano. Tak to bude. Všechno bude zpracováno, všechno bude<br />
zachyceno.<br />
Slovem i obrazem. Revoluce je v dobrých rukou. U nás je v<br />
dobrých rukou. Najednou se dav za námi nějak zachechtal.<br />
Ohlédl jsem se. Lidi se tlačili dozadu a volali Pozor!
"Co je?" zeptal se Harýk. V přední řadě se někdo otočil a<br />
zavolal:<br />
"Pozor! Budou shazovat Hitlera!"<br />
Pochopil jsem. Stáli jsme před radnicí na betonové estrádě, kde<br />
bývaly koncerty městské hudby a projevy. Pohlédl jsem vzhůru.<br />
Věž radnice byla hrozně vysoká a hořejšek vypadal zezdola hrozně<br />
miniaturně. Z malinké kopulky se vykláněl chlap a něco držel v<br />
ruce. Ukazoval to davu dole. Byla to bronzová Hitlerova busta z<br />
radniční haly a odráželo se od ní slunce. Tak hop, křičel někdo,<br />
hopla, a lidi se začali smát.<br />
Pak na volné prostranství vyběhl natěrač Petráček z<br />
Mesršmitky, zamával rukama a zástup ztichl.<br />
"Počkejte," řekl Petráček. "Udáme si tempo. Héj!"<br />
Zástup pochopil. Zvedlo se z něho dlouhé a táhlé a<br />
protahované héééj. Muž s bustou nahoře taky pochopil. Zvedl bustu<br />
v obou rukách co nejdál od zábradlí a čekal. Dav zvedal a sílil to<br />
héééj. Petráček se odklidil. Potom někdo začal Rup! a ve vteřině se<br />
ozvalo hromové Rup! a v tom okamžiku muž na věži pustil bustu.<br />
Letěla svěžím vzduchem dolů a třpytila se ve slunci. Bylo úplné<br />
ticho. Busta se rychle blížila k zemi, dopadla na beton jako hrnec a<br />
rozbila se. Nebyla z bronzu, ale z nějakého erzacmateriálu. Lidi<br />
propukli v jásot. Zahlédl jsem ještě špičku Hitlerova nosu s knírkem<br />
a pak už nic, protože dav se vrhl na střepiny a rozdupával je.<br />
"Tak dem, chlapi. Musíme začernit náš kšeft," řekl Benno.<br />
Hnuli jsme se. Vlajka na zámku pořád vlála a pleskala na<br />
slunci. Vzpomněl jsem si na královnu wirtemberskou, ale musel<br />
jsem se prodírat davem. Co asi dělá královna wirtemberská? Asi má<br />
strach. Prodírali jsme se přes náměstí a celkem to vypadalo, že už je<br />
po všem. Už mě to nebavilo. Před Mánesovic kšeftem jsme se<br />
zastavili. Benno postavil štafle a vylezl na ně. Vypadal jako<br />
nafouklý bílý balón. Kolem se pořád valili lidé.<br />
"Poslyš," řekl jsem Pedrovi. "Já se du podívat na poštu, jesli<br />
vědí něco vo Praze."<br />
Řekl jsem to, protože mě napadlo, jestli nemá Irena službu, a<br />
protože se mi zachtělo být sám.
"Oukej," řekl Pedro a já se otočil. Proti mně proudily rozzářené<br />
obličeje a řehtaly se mi do očí. Ušklíbl jsem se a přimhouřil jsem<br />
pohrdavě oči. Vlajka na zámku pořád vlála.<br />
K čertu s wirtemberskou královnou. K čertu se vším. K čertu s<br />
královnou virtemberskou. Ať se jde bodnout. Stejně by k ničemu<br />
nebyla.<br />
Zachtělo se mi vidět Irenu a zamířil jsem k poště. Tam se lidi<br />
kolem něčeho tlačili. Protlačil jsem se blíž. Na chodníku před poštou<br />
stála po zuby ozbrojená četa německých dětí.<br />
Byl na ně pohled. Nebylo jim víc než čtrnáct a hlavy měly<br />
zastrčené v helmách, že jim vykukovaly jen špičky nosů.<br />
A z té tmy pod helmama jim svítila očka, plná strachu a<br />
rozpaků a zmatenosti. Pod těma helmama a panzerfaustama a<br />
automatama, kterýma byli ověšeni, bylo vidět, že to jsou děti.<br />
Hitlerčíci. Mlčeli a nevěděli, co mají dělat. Kolem nich byl prázdný<br />
kruh a pak věnec lidí, kteří jim nadávali. Slyšel jsem pěkné nadávky<br />
a bylo vidět zaťaté pěsti. Protlačil jsem se do první řady. Hitlerčíci<br />
měli boty od bláta a vypadali utahaně. Vtom někdo z druhé strany<br />
vyskočil z davu a vytrhl jednomu Němčíkovi automat z ruky. Ozval<br />
se výkřik, asi povel a hlouček se naježil zbraněma. Rozkoukaly se<br />
černýma dutýma očima a já pocítil nepříjemný tlak v břiše. Sakra,<br />
jako kdybych už měl v břiše kulku. To byl nepříjemný pocit.<br />
Uvědomil jsem si, že to musí být blbé, být zraněn. Stáhl jsem<br />
se impulzívně dozadu, ale hned jsem zůstal stát. Hergot, třeba se<br />
Irena odněkud dívá, aby si nemyslela, že se bojím.<br />
Bylo blbé se bát. Rozhlédl jsem se, ale Irenu jsem neviděl.<br />
Couvali všichni. Stál jsem vlastně už docela sám mezi<br />
couvajícím davem a naježenou četou Němců. To bylo dobré,<br />
protože teď bylo možné ustoupit. Strčil jsem ruce do kapes a otočil<br />
jsem se. Zase jsem pocítil ten pocit, jenže teď na zádech. Nervy se<br />
mi napnuly. Ale chtěl jsem zůstat lhostejný.<br />
Odloudal jsem se pomalým krokem za davem. Za mnou se<br />
ozval ostrý německý povel a ve mně zatrnulo. Zase jsem měl impuls<br />
praštit sebou na zem, ale opanoval jsem se. Blbost.<br />
Trefili by mě stejně. Jen ne se bát. A hlavně to nedat na sobě<br />
znát. Ušklíbl jsem se na lidi, ustupující přede mnou a zpola se
otáčející. Klopýtali a zuřivě tlačili do těch, co stáli za nima a dobře<br />
neviděli, takže nevěděli, co se děje. Bylo ticho.<br />
Lidi zděšeně čuměli za mě. Loudal jsem se nonšalantně za<br />
nima a po zádech mi běhal nepříjemný pocit. Potom jako na povel<br />
všechny ksifty se najednou vypjaly a lidi se přestali tlačit. Za mnou<br />
se ozval klapot mnoha bot. Ohlédl jsem se.<br />
Němčíci s napřaženýma automatama odcházeli beze slova<br />
pryč. V zástupu před nima se otvírala rychle ulička jako Židům<br />
Rudé moře.<br />
"Odzbrojte je!" ozval se zezadu nějaký odvážlivec, ale nikdo se<br />
k tomu neměl. Hleděl jsem za odcházející četou, v poslední řadě šli<br />
dva úplně trpasličí, nohy se jim viklaly a vypadali směšně. Ale<br />
drželi v rukách napřažené automaty.<br />
To budilo respekt. Zase se rozječelo nadávání. Ale Němčíci už<br />
zmizeli v rohové ulici. Dav se srotil a táhl za nima.<br />
Prostranství před poštou se vyprázdnilo. Rozhlédl jsem se a<br />
spatřil jsem Irenu, koukající z přízemního okna. Uviděla mě a<br />
zasmála se na mě.<br />
"Nazdar, Danny," zavolala. Byla oblečená v bílé blůze a na ní<br />
měla trikolóru.<br />
"Nazdar, Ireno," řekl jsem a přiloudal jsem se k oknu.<br />
"Viděls to?" zeptala se.<br />
"Viděl."<br />
"Není to příšerný?"<br />
"Co?"<br />
"Ty děcka. Vždyť to sou úplný děcka."<br />
"Jo to. No jo, to je."<br />
"Cos myslel?"<br />
"Já myslel ty lidi."<br />
"Jak?"<br />
"No lidi."<br />
"Já ti nerozumím.<br />
Zasmál jsem se.<br />
"Ty hrdinové."<br />
"Ach tak. Ale co myslíš, že se dá dělat, když nemají zbraně?"<br />
"Já vím, ale - "<br />
"A tys tam byl přece taky, ne?"
"Byl, ale – "<br />
"Ale ty se p o v a ž u j e š za hrdinu."<br />
"Samo," řekl jsem. Asi mě přece viděla. Musel jsem z toho<br />
udělat psinu. Shodit se sám. Jinak bych si musel vymyslet něco<br />
logického, a mně se nechtělo myslet. Chtělo se mi dívat se na Irenu<br />
a kecat s ní.<br />
"Ale, ale," řekla Irena. "A proč si teda něco neudělal?"<br />
"Nechtělo se mi," povytáhl jsem obočí a pohlédl jsem na Irenu<br />
pohledem jak Clark Gable. Ten, jak se mi vždycky zdálo, nic jiného<br />
nedovedl než nakřivit hubu, ale na všecky ženské mu to stačilo,<br />
aspoň ve filmu. Vyzkoušel jsem, že ve skutečnosti to obyčejně stačí<br />
taky. Aspoň ve většině případů.<br />
Tak jsem teda zkřivil hubu na Irenu a pokračoval jsem:<br />
"Proč bych dělal hrdinu? K čemu?"<br />
"No - abys dokázal, že se nebojíš."<br />
"A proč bych to měl dokazovat?"<br />
"Abys dokázal, že si muž."<br />
"To lze dokázat i jinak," řekl jsem stupidně a čekal jsem jak na<br />
to bude Irena reagovat. Reagovala na to přesně tak, jak jsem čekal.<br />
Byla pitomá. Ale miloval jsem ji.<br />
"Tak už dost," řekla. Abych pochopil, že pochopila. Ani ji<br />
nenapadlo, že nepochopila. Zřejmě na to v mozečku neměla<br />
zařízení, aby pochopila. Holky vůbec měly v mozečku zařízení<br />
hodně primitivní. Byl bych rád věděl, jestli je na světě aspoň jedna,<br />
která by pochopila. Nejenom, co člověk říká, ale i to, co tím myslí. A<br />
že tím myslí něco jiného, než třeba říká. A že to říká kvůli něčemu<br />
jinému než kvůli tomu, co říká. Byl bych rád věděl, jestli je na světě<br />
aspoň jedna taková holka. Skočil jsem teda na tu kolej, po které<br />
ujížděla Irenina dušička.<br />
"Nebo ty myslíš, že jinak to dokázat nelze?" řekl jsem.<br />
"Ale ano, ale už je toho o tom dost, nemyslíš?"<br />
"A ty jiný důkazy sou ale příjemnější."<br />
"Danny, už dost. Nebo s tebou nebudu vůbec mluvit."<br />
"Oukej," řekl jsem a ještě jsem zgableovštil ten svůj úsměv.<br />
Ale dostal jsem z toho křeč do svalu na tváři. Honem jsem si<br />
musel dát ruku pod nos a mnout si to tam jakoby nic. Křeč mě na
štěstí skoro hned přešla. Irena si toho ani nevšimla. Bylo to v<br />
pořádku.<br />
"Tak máme zas svobodu, co?" řekl jsem.<br />
"No, ale vážně. A ty si z toho děláš legraci, Danny," řekla<br />
Irena.<br />
"Nedělám."<br />
"Děláš."<br />
"Nedělám."<br />
"Mlč. Já tě znám."<br />
"Myslíš Určitě."<br />
"No, já nevím."<br />
"Ale určitě."<br />
Irena byla dospělá slečna. Dospěla v pubertě a už jí to zůstalo.<br />
Ňadra a měsíčky a myšlení. To všechno. Tak ona mě teda zná. To<br />
bylo taky dobré.<br />
"Tak to je blbý," řekl jsem.<br />
"Co?"<br />
"Dyž mě znáš."<br />
"Proč je to blbý?"<br />
"No tak - prostě mě znáš a nemůžu před tebou mít žádný<br />
tajemství."<br />
Irena se zasmála.<br />
"To zas tak dobře tě neznám, Danny. To můžeš bejt bez<br />
starosti."<br />
"Ale znáš mě dost dobře, co?"<br />
"No - já myslím, že dost."<br />
"A co víš?"<br />
"Co víš vo mně zvlášť zajímavýho?"<br />
"Zvlášť zajímavýho? Že seš hrozně domejšlivej."<br />
"Ale di."<br />
"To seš, Danny."<br />
Udělal jsem, že jsem zvážněl, a podíval jsem se jí do očí.<br />
"Ba ne, Ireno. Domejšlivej nejsem. To ne."<br />
"Myslíš?"<br />
"Určitě."<br />
"Ale seš."<br />
"Nejsem."
"Já myslím, že seš."<br />
"Nejsem, Ireno. Já právě nejsem domejšlivej, protože si vo tobě<br />
nemyslím něco, co ty vo mně určitě víš."<br />
"A co to je?" řekla. V očičkách se jí rozsvítilo, už jak já jsem<br />
změnil tón. Žertovali jsme, ale teď jsem jako udeřil na hlubší strunu.<br />
Teď jsem se dotkl něčeho, co bylo jako za tím žertováním a co bylo<br />
vážné. Tak to aspoň zacítily její biologické citečky. Její biologickofyziognomicko-akustické<br />
citečky.<br />
Nechal jsem ji při tom.<br />
"Co to je?" řekl jsem pomalu a přistoupil jsem ke stěně.<br />
Zvedl jsem obě ruce a položil jsem je na stěnu pod Ireniným<br />
oknem. Pak jsem řekl "To ty přece víš, Ireno."<br />
Usmála se chápavě svým úsměvem pro tyhle příležitosti. Byl<br />
to něžný úsměv a vystrčila ruku z okna. Pohladila mě lehce po<br />
hřbetě mojí ruky.<br />
"Ty to víš, Ireno," opakoval jsem. "Miluju tě."<br />
Zase mě pohladila. Pak jako zašeptala:<br />
"Já vím."<br />
Chytil jsem ji za prsty.<br />
"Ireno, miluju tě hrozně. Všechno, co dělám, je jen kvůli tobě."<br />
"Já vím, Danny."<br />
"Víš, celá ta válka a to osvobození a to všechno nebude pro mě<br />
mít vlastně žádnej význam, dyž ty -"<br />
Odmlčel jsem se a místo mluvení jsem jí stisk ruku.<br />
"Já vím, Danny."<br />
"Ireno, nemohla bys - "<br />
Stiskla mi ruku.<br />
"Ne, Danny. Mlč. Nemluv o tom."<br />
"Ale proč, Ireno?"<br />
"Víš, že to - prostě nejde."<br />
"Já vím, Ireno. Ale je to - hrozný."<br />
"Danny!"<br />
"Ne, já už mlčím."<br />
"Ale nezlob se na mě."<br />
"Já se nezlobím. Jak bych se moh na tebe zlobit."<br />
"Víš, v těhle věcech člověk prostě není svým pánem."<br />
"Já vím, Ireno."
"Já tě mám ráda, Danny, opravdu. Ale - "<br />
"Miluješ Zdeňka."<br />
Podívala se na mě zpříma. Teď to bylo nejvážnější. Teď mi to<br />
řekla do očí. Teď mě postavila před holou skutečnost.<br />
Asi po šesté.<br />
"Ano," řekla.<br />
Stiskl jsem jí ruku a polkl jsem. Polkl jsem tak, aby se mi hodně<br />
zahýbal ohryzek, a zachvěl jsem koutky očních víček.<br />
Sklonila trochu hlavu k jednomu rameni a orosila si oči. Stiskl<br />
jsem jí ruku.<br />
"Oukej, Ireno, já vím. Nedá se nic dělat."<br />
"Ale nezlobíš se, viď?"<br />
"Ne."<br />
"Nesmíš se zlobit."<br />
"Já nebudu. Já dělám něco docela jinýho."<br />
"A co?"<br />
"Miluju tě," řekl jsem.<br />
Vytáhla svojí ruku z mojí a vyměnila si úsměv.<br />
"Ty - " řekla.<br />
"Miluju tě hrozně."<br />
"To je dobře."<br />
"Miluju tě a zbožňuju tě a toužím po tobě."<br />
Irena se zasmála. Pak pravila změněným tónem:<br />
"Šetři si trochu energii, Danny. Třeba ji budeš eště potřebovat<br />
jinde."<br />
Viděl jsem do ní. Viděl jsem, že ji to těší. Ach, já ji znal.<br />
Lichotilo jí, když jí to člověk pořád opakoval. Musel to být<br />
pěkný pocit, když člověka někdo miloval. Ale byl to taky docela<br />
pěkný pocit být zamilovaný. Tak jsem byl teda zamilovaný.<br />
"Počkej!" řekla najednou Irena.<br />
"Co je?" řekl jsem a podíval jsem se na ni. Hleděla mi přes<br />
hlavu na náměstí. Obrátil jsem se. Nad zámkem stálo do běla<br />
rozžhavené slunce a zalévalo náměstí bílým světlem. Kostel vrhal<br />
tmavý stín na hrbolaté dláždění, a jak davy proudily kolem kostela,<br />
zasvítily vždycky světlé šaty ženských, když vyšly z kostelního<br />
stínu na slunce. Ale to nebylo ono. Něco se dělo. Po obou stranách<br />
kostela byl nějaký zmatek. Lidé prchali z náměstí za kostelem a
cpali se do ulic vedoucích z náměstí na obě strany. Za kostelem se<br />
něco dělo, ale nebylo vidět co.<br />
Před poštou se zastavovaly hloučky lidí a hleděly tím směrem.<br />
Viděl jsem jen zadky hlav, klobouky naražené v týle a rozcuchané<br />
čupřiny. Pak se po obou stranách kostela začalo vylidňovat. Spatřil<br />
jsem paní Salačovou, chromou švadlenu, jak se na berlách rychle<br />
odhoupává pryč. Probudil se ve mně zájem. Nalevo od kostela se<br />
vynořil voják s napřaženým bodákem a náměstí ztichlo. Voják šel<br />
pomalu, s šedivou helmou na hlavě a ve vysokých botách, celý<br />
temný. Za ním, kousek od něho, se objevil druhý. Pak se na druhé<br />
straně kostela objevili taky vojáci. Roztáhli se a postupovali<br />
vějířovitě kolem kostela. Drželi v rukou pušky s nasazenými<br />
bodáky a automaty. Šli tiše, pomalu a pravidelně. Za nima bylo<br />
náměstí prázdné. Dav se v tichosti cpal do ulic a do průjezdů domů.<br />
Paní Salačová zoufale utíkala na berlách. Pozoroval jsem ji. Její tělo<br />
dělalo ohromné rozkmity, jako když se cvičí na bradlech.<br />
Namáhala se ze všech sil, ale vojákům nestačila. Na tom místě,<br />
co šla, se vějíř zpomalil. Viděl jsem, že voják, který ji žene, je v<br />
rozpacích. Bylo to zajímavé. Teď nevěděl, jestli ji má předejít a<br />
nechat si ji v zádech, nebo počkat, až se dobelhá do nějakého<br />
průjezdu. Zpomalil krok a celá řada se skoro zastavila. Vějíř na<br />
druhé straně náměstí byl už za polovinou.<br />
Za vojáky šlo několik důstojníků s revolvery. Slyšel jsem, že<br />
něco křičí na lidi, kterým se ještě nepodařilo někam se vecpat.<br />
Podíval jsem se zas na paní Salačovou. Už se skoro dostala domů.<br />
Měla krámek v jednom domě vlevo na náměstí.<br />
Voják s automatem šel pomalu za ní a vypadalo to, jako kdyby<br />
to byl skaut, konající dobrý skutek. Jako kdyby ta flinta patřila jí a<br />
on jí ji nesl a doprovázel ji domů. Bylo ticho, jen to řvaní důstojníků<br />
na druhém konci náměstí a z dálky vrzání berel paní Salačové. Už<br />
byli jen pár kraků od jejího krámku. Udělala ještě tři výkyvy a<br />
zmizela v něm. Voják se otočil a pustil se rychle podél řady domů k<br />
ústí ulice. Za ním šel důstojník s rukavicema na rukou a s<br />
napřaženým revolverem. Oba postupující útvary už obešly kostel a<br />
spojily se v jedinou řadu. Její křídla zůstala stát u ústí ulic a<br />
prostředek se roztahoval po rychle se vyprazdňujícím náměstí.<br />
Poslední zbytky davu prchaly kolem mě za poštu do starého ghetta
a mačkaly se do dveří radnice. Bylo ticho. Náměstí za vojáky se<br />
úplně vyprázdnilo. Zřejmě se vyrojili z nouzového lazaretu za<br />
kostelem, kde byla ubytovaná část kostelecké posádky. Asi už je<br />
naštvaly radovánky davu na náměstí. Aspoň důstojníky.<br />
Nezdálo se mi, že by vojáci měli zájem o něco jiného než jak<br />
utýct před Rusama. Aspoň v posledních dnech. Prchali všichni o sto<br />
šest. Ale důstojníci byli nahuštění. Disciplina až do konce. Ať je to<br />
sebeblbější, ale až do konce. A vojáci poslouchali.<br />
Tím byli nahuštěni zas oni. Na vyprázdněné polovině náměstí<br />
se objevily další hloučky vojáků. Blížily se v mrtvolném tichu.<br />
Byli tmaví a frontoví, přes prsa se jim houpaly tašky s náboji a<br />
v botách měli zastrčené handgranáty.<br />
"Danny!" řekla Irena úzkostlivě. Poznal jsem hned, že má<br />
strach.<br />
"Copak?" řekl jsem, aniž jsem se obrátil.<br />
"Danny, poď dovnitř!"<br />
"Ale počkej."<br />
"Danny, poct dovnitř, prosim tě. S nima nejsou žádný žerty."<br />
"Neboj se."<br />
"Nehloupni, Danny."<br />
"Ale neboj se, Ireno. Když budu stát tady, tak si mě ani<br />
nevšimnou."<br />
"Ne, Danny, poď dovnitř."<br />
"Ale neboj se."<br />
"Danny, prosim tě, nehloupni."<br />
Obrátil jsem se pomalu a podíval jsem se jí do očí. Měla<br />
opravdu strach. A o mě. Viděl jsem, že ho má, ale to byla věc,<br />
kterou jsem zas já nechápal. Neměl jsem nikdy o nikoho strach,<br />
jenom někdy o sebe samého. Tenhle pocit jsem neznal.<br />
Nechápal jsem, jak může někomu záležet na někom druhém.<br />
Na tom, jestli se někomu druhému něco stane, myslím. Když<br />
byli druzí v trapné situaci, bylo mně trapně taky, ale bát se o ně, to<br />
jsem neznal. K čemu se taky bát. Nic se přece nemůže stát, kromě<br />
toho, co se stane mně samému. A všechno ostatní se snese. Cítil<br />
jsem se úplně sám. Já bych se o Irenu nebál.<br />
Co Irena. Stejně jsem ji nemiloval. Anebo spíš miloval jsem ji z<br />
nedostatku lepšího zboží. V tomhle oboru byl chronický nedostatek
lepšího zboží. Tak proto jsem miloval Irenu. Nemilovala mě a já ji<br />
miloval a mně na tom nezáleželo. Podíval jsem se jí do očí.<br />
"Bojíš se?"<br />
"Danny, nezahrávej si, prosim tě!"<br />
"Bojíš se?"<br />
Podívala se mi přes hlavu a měla v očích strach.<br />
"Danny, poď dovnitř, to neni legrace!"<br />
"Bojíš se?"<br />
"No ano."<br />
"O mě?"<br />
"Dyť víš, Danny, prosim tě."<br />
"Ale nemiluješ mě?"<br />
"Danny, prosim tě, pojď dovnitř."<br />
"Ale nemiluješ mě, viď?" řekl jsem pomalu. Její oči se dívaly<br />
uděšeně. Hrál jsem to. Vidíš, Ireno, na ničem mně nezáleží. Ať mě<br />
třeba odstřelí, když mě nemiluješ. Ať mě třeba pověsí, vidíš. Díval<br />
jsem se na ni upřeně. Najednou jí oči začaly sledovat něco, co bylo<br />
už docela blízko za mnou. Cítil jsem, že za mnou něco je. A věděl<br />
jsem co. Zase jsem měl ten pocit, že mám kulku v zádech. Ale taky<br />
ten pocit, že jsem to skvěle zahrál před Irenou, že se mi povedlo<br />
něco velkého.<br />
Ireniny oči to s napětím zděšeně sledovaly a ústa se jí<br />
pootevřela. Otočil sem se, opřel jsem se zády o poštu a dal jsem zas<br />
ruce do kapes. Zdálo se mi, že se na mě dívá celý svět.<br />
Proti mně, už docela blízko, stál voják s automatem<br />
namířeným na mě.<br />
"Also los," řekl, ale nehýbal se. Měl širokou hovězí tvář a na<br />
bradě šedivé strnisko. Přes rameno měl zavěšenou gasmasku a za<br />
uchem mu čouhala šedivá hlavice panzerfaustu.<br />
Byl to nějaký starší tatík. V každé botě měl po jednom<br />
handgranátu a nevěděl, co má dělat. Zazubil jsem se naň přátelsky a<br />
drze. Přistoupil až ke mně. V očích měl strach a rozpaky. Měl strach.<br />
Měl strach z toho, co bude možná už dnes nebo za pár dní. Ale taky<br />
měl strach z důstojníků, co šli za ním. Přistoupil až těsně ke mně a<br />
řekl důvěrným hlasem:<br />
"Schauen sie, es hat doch keinen Zweck. Gehen sie weg, bitte."
Najednou mě ho bylo líto. Měl ke mně takovou důvěru. Kdyby<br />
na mě řval, nevím, ale že měl ke mně takovou důvěru, nemohl jsem<br />
ho zklamat.<br />
"Olrajt," řekl jsem a vytáhl jsem ruce z kapes. Stál přede mnou<br />
a čekal. Zapnul jsem si sako s lokty od těla a chtěl jsem pomalu<br />
zahnout za roh.<br />
"Tak ahoj Ireno, já hned přídu," řekl jsem Ireně a odlepil jsem<br />
se ode zdi. Ale jak jsem se otočil směrem k ústí ulice, která vedla<br />
kolem pošty z náměstí, narazil jsem na jiného vojáka. Spatřil jsem<br />
stužku od eisenkreuzu v knoflíkové dírce.<br />
Byl to důstojník. Zvedl jsem hlavu a podíval jsem se mu do<br />
očí. Měl úzké, chladné, germánské či. Neměl jsem z něho člověčí<br />
pocit.<br />
"Was ist hier los?" řekl nebezpečně. "Haben sie nicht gehört?"<br />
To mě naštvalo. Pocítil jsem, že těmhle je odzvoníno. Vůbec<br />
jsem nepocítil strach nebo něco takového. Bylo to jen to.<br />
Finále. Ušklíbl jsem se.<br />
"Šatap!" řekl jsem a přimhouřil jsem oči. Nechtěl jsem to říct<br />
anglicky, aby držel hubu, to mi vyklouzlo z huby nějak samo.<br />
Zvláštní. Na všechno německé řvaní jsem reagoval vždycky<br />
anglicky. Už v továrně, jenže potichu. Teď mi to vyjelo nahlas.<br />
"Was?" zařval oficír.<br />
"Šatap," řekl jsem docela logicky. Stál jsem proti němu s<br />
rukama zase v kapsách.<br />
"Na warte, du Schwein, du!" zařval oficír a chytil mě levačkou<br />
za kabát na prsou. V pravé ruce držel revolver. Uchopil jsem ho za<br />
ruku. Škubl se mnou ke straně. Měl zatraceně sílu. Chtěl jsem se<br />
vzepřít, ale ujely mi nohy. Škubl se mnou na druhou stranu a zase<br />
zpátky. Bylo to blbé, sakra. Musel jsem vypadat blbě. A Irena se<br />
koukala. Sakra, bylo to blbé.<br />
Vzepřel jsem se znova pevně nohama, ale musel jsem je široce<br />
roztáhnout a pokrčit je v kolenech. To vypadalo směšně a bylo to<br />
blbé před Irenou. Důstojník se mnou prudce smýkl a pustil mě.<br />
Ztratil jsem rovnováhu a upadl jsem. Cítil jsem, jak červenám. Ó<br />
Bože! Ó sakra! To bylo blbé. Byl jsem shozen. Dopadli mě. Chytili<br />
mě. Jako když chytne hlídač chlapečka na hruškách. Tohle nebylo<br />
příjemné. Sakra, tohle nebylo příjemné. Hořel jsem hanbou.
Napadlo mi, abych se sebral a skočil na toho oficíra, ale hned jsem<br />
toho nápadu nechal. Chlap byl moc silný. Shodil by mě znova.<br />
Třeba by se mnou zamával a byla by to ještě větší ostuda. Ach, to<br />
bylo blbé! Podíval jsem se vzhůru. Oficír stál nade mnou a šermoval<br />
mně před očima revolverem.<br />
"Aufstehen!" poručil ledově.<br />
Rozhod jsem se, že zachráním aspoň zbytek dekoru. Sebral<br />
jsem se pomalu ze země, a jak jsem vstával, pomalu jsem si<br />
oprašoval sako. Cítil jsem, že se nepříjemný dojem zase smazává že<br />
teď už vypadám zas slušně. Ve filmech dostával do nosu taky<br />
vždycky nejdřív hrdina. Pomalu jsem se narovnal. Oficír na mě<br />
hleděl se studenou nenávistí v očích. Pozvedl trochu hlaveň<br />
revolveru a řekl:<br />
"Hände hoch! Schnell!"<br />
Tohle jsem udělat mohl. To bylo chicagské. Viděl jsem sám<br />
sebe jako v gangsterském filmu. Dobře, že jsem měl na sobě prima<br />
sako. Ušklíbl jsem se a zvedl jsem zvolna ruce nad hlavu. Jen<br />
pomalu. A ne moc vysoko. Pokrčil jsem ruce v loktech a zvedl jsem<br />
dlaně, takže jsem je měl asi tak vysoko jako uši. A hodně pomalu.<br />
Stál jsem mírně rozkročen a hleděl jsem na důstojníka. Připadal<br />
jsem si jako Al Capone. Na náměstí to vypadalo jako po přestřelce s<br />
policií na Bloody Corneru.<br />
A teď mě povezou G-mani. Díval jsem se tomu oficírovi<br />
upřeně do očí. Vydržel ten pohled, ale zdálo se mi, že zuřivost z něj<br />
už vyprchala. Ovšem, byl sice řádně nahuštěn disciplinou, ale přece<br />
jen - Hitler byl po smrti a Rusáci pár kilometrů odsud. Zdálo se mi,<br />
že na mě hledí znechuceně. Naplnil jsem úsměv posměchem. Oficír<br />
se ode mě odvrátil. Za ním stáli dva chlapi s automatama.<br />
"Haftnehmen!" řekl oficír. Chlapi přistoupili ke mně, z každé<br />
strany jeden. Otočil jsem se.<br />
"Los! Gemma!" řekl jeden. Vykročili jsme. Obrátil jsem se,<br />
abych spatřil Irenu. Stála v okně a jednu ruku si držela zaťatou na<br />
puse. Ušklíbl jsem se na ni a zavřel jsem pravé oko.<br />
"Danny!" vykřikla hystericky.<br />
"Neboj se," zavolal jsem na ni.
"Los, Los!" řekl chlap vedle mě a chytil mě za ruku. Pokusil<br />
jsem se otočit ještě jednou za Irenou, ale chlap mnou smýkl stranou.<br />
Z druhé strany mě popadl ten druhý.<br />
"Lasn zý mich lós. Ich verde alajn gén," řekl jsem.<br />
"Na gut," řekl chlap vlevo ode mě a pustil mě. Podíval jsem se<br />
na něj a viděl jsem, že je to ten, co mě prve oslovil.<br />
"Machen sie keine Dummheiten, es hat doch keinen Zweck,"<br />
řekl mi znova důvěrně.<br />
"Oukej," řekl jsem a vykročil jsem klidně mezi nima. Vedli mě<br />
ke kostelu. Před vchodem na kůr stálo několik vojáků a s nima<br />
nějaký civilista. Přišli jsme blíž. Poznal jsem ho. Byl to holič<br />
Leneček. Taky vlastenec. Tak jeho taky chytli. Měl obličej mrtvolně<br />
bledý a tvářil se vážně. Ušklíbl jsem se na něj.<br />
Usmál se chmurně a hned zas zvážněl. Moji vojáci mě<br />
postavili vedle něho.<br />
"Co ste proved?" zeptal jsem se ho tiše.<br />
"Dal sem jednomu skopčákovi do tlamy. A vy?"<br />
"No, já tak podobně."<br />
Zmlkli jsme. Stáli jsme vedle kostela a slunce na nás svítilo.<br />
Kostel měl pěknou masivní žlutou a oprýskanou stěnu.<br />
Sakra, napadlo mi. K té by nás mohli postavit! Ale když jsem<br />
se podíval na Lenečka, nezdálo se mi to možné. Nedovedl jsem si<br />
ho představit klesat k zemi. Blbost. A sebe taky ne.<br />
Blbost. Zavřou nás a za pár dní nás pustí. Ale to by bylo<br />
hloupé, teď sedět. Pohlédl jsem za oficíry. Radili se o něčem.<br />
Leneček stál nehybně a s bílou tváří. Důstojníci skončili<br />
poradu a zadívali se na nás. Srdce se mi vecpalo do krku. Teď nás<br />
postaví ke zdi. Sakra! Najednou jsem dostal strach. To ne, sakra,<br />
tohle ne! Doopravdy, to ne! Jeden z oficírů něco povelel a vojáci se<br />
seřadili. Dva nás vzali mezi sebe. Ach Bože! Ach sakra! Už nás<br />
vedou. Leneček ještě víc zbledl. Vykročili jsme. Ach Bože. Ach Bože.<br />
Ach jé. To bylo blbé, šli jsme rázným vojenským krokem z náměstí.<br />
Ani efektně pomalu se jít nedalo. Musel jsem pochodovat jako na<br />
nějaké hasičské defilírce. Sakra. Na smrt se mělo jít alespoň s<br />
elegancí. Zabočili jsme do ulice k sokolovně. Ano. Vedou nás do<br />
gymnázia. Tam je posádka. A na dvoře nás odstřelí. Ach sakra.<br />
Ulice byla prázdná. Naše kroky se rytmicky rozléhaly.
Ve vchodech domů byli nacpaní lidé. Bylo na nich vidět, že<br />
mají strach. Šli jsme kolem nich. Pohlédl jsem na ně, přikrčené a<br />
podělané, a musel jsem se zas ušklíbnout. Blbci. Nic se jim neděje, a<br />
jsou celí podělaní. A nás tady vedou na popravu. Přejel mě mráz.<br />
Vtom jsem spatřil Lucii. Vystrkovala hlavu z Mánesovic kšeftu.<br />
Uviděla mě. Viděl jsem, jak ji to překvapilo a jak se jí v tváři objevil<br />
údiv. To bylo dobré.<br />
Strčil jsem zas jednu ruku do kapsy, protože jsem věděl, že mi<br />
to na saku dělá pěkné záhyby, a usmál jsem se na Lucii.<br />
Tu jsem si všiml, že za ní se dívá Harýk. A nad Harykovou<br />
hlavou jsem spatřil obličej Pedro Geršvína. Stály nad sebou, ty tři<br />
hlavy, a dívaly se na mě a nevěděly, co mají říct. Zazubil jsem se a<br />
pokynul jsem jim hlavou. Čuměly na mě tupě.<br />
Pak jsme je přešli. Leneček šel vedle mě se vztyčenou hlavou.<br />
Až trochu moc vztyčenou. Jako kdyby měl strnutí šíje. Ale jinak šel<br />
dobře. Šli jsme rychle úzkou ulicí a kolem Minaříkova knihkupectví<br />
a kolem občanské záložny a kolem tiskárny. Všichni se na nás<br />
dívali. A kolem sokolovny. Dívali se na nás všichni známí. Byli jsme<br />
národní hrdinové. Vykračovali jsme si a všichni nás znali a kolem<br />
nás tiší Němci v uválených uniformách a ověšení zbraněma. Za<br />
viaduktem se objevil svatý Matěj a za ním veliká žlutá budova<br />
gymnázia. Tam mě zas srdce spadlo do žaludku a pak vyběhlo<br />
rychle až do krku. Ach, měl jsem z toho strach. Ach Bože, sakra,<br />
bylo to děsně blbé. To se mi zrovna nechtělo, teď umřít. Ani za vlast<br />
ne. Vlast se teď už bez mého života obešla, ale já se bez něj neobešel.<br />
Ach, bylo to blbé. A teď by si to Irena třeba rozmyslela. Třeba by<br />
teď Zdeňka nechala a vzala by si třeba mě. Ach, bylo by to blbé, teď<br />
zhebnout. Bože, to by bylo blbé.<br />
Šli jsme kolem papírníka Wekla k viaduktu. Gymnázium se<br />
blížilo. Rozhlížel jsem se zoufale kolem. Nikde nikdo. Nikde nic.<br />
Ale vtom se mi srdce najednou začlo házet v prsou. Zpod viaduktu<br />
zahnul proti nám Přema. Měl kapsy něčím nadité a hned mě spatřil<br />
a zůstal stát. Za ním se objevil Jerry a Vašek Vostálů a skupinka<br />
ostatních. Viděl jsem, že Přema hned pochopil celou situaci. Jen se<br />
na mě podíval a já na něj.<br />
Stačil jen jeden pohled. Pak se rychle otočil a řekl něco<br />
klukům. Přemal Zahnuli jsme kolem viaduktu. Přema čekal.
Teď už bylo jasné, že jdem do gymnázia. Hleděl jsem upřeně<br />
na Přemu. Přema na mě kývl a pozdravil mě V-sign. Přema byl<br />
skvělý. Pak všichni kluci zahnuli za roh a dali se do klusu.<br />
Cestičkou za viaduktem se došlo nejkratší cestou ke Skočdopolovic<br />
skladu. A tam byly bouchačky. To jsem věděl.<br />
Mozek mi začal zase pracovat. Počítal jsem, jak dlouho to<br />
klukům potrvá, než se dostanou do skladu. A jak dlouho to bude<br />
trvat nám, než nás odvedou na dvůr v gymplu a než nás odstřelí.<br />
Jestli s náma budou dělat nějakou ceremonii, mohli to kluci<br />
stihnout. Ale bylo to odvážné. Ale bylo to skvělé. Tak takhle začne<br />
kostelecká revoluce. Kvůli mně vlastně. Ano.<br />
Ach, to bylo skvělé. Představoval jsem si to, až přijdou kluci.<br />
Ránu. Explosi. Kus gymnázia se zboří. Stojíme u stěny a proti<br />
nám řada Němčíků s puškama a najednou se kus gymnázia zboří,<br />
přes plot ze zahrady naskáčou na dvůr kluci s bouchačkama a<br />
automatama. Měli automaty. Přema mi říkal, že odzbrojili někde<br />
četu Němců. Věřil jsem mu, protože Přema nekecal. Už jsem je<br />
viděl, jak vyskakují z kouře a prachu přes plot ředitelovy zahrady a<br />
řvou. A Němci zahazujou flinty.<br />
Nebo ne. Brání se. A my dva se honem rozběhnem od stěny, já<br />
skočím na toho oficíra, ten bude teď celý překvapený, a dám mu<br />
pěstí do oka a vyrvu mu revolver a vezmem je ze všech stran.<br />
Leneček to pak bude vyprávět Ireně, až k němu přijde na ondulaci.<br />
Viděl jsem je, jak stojí ve sraženém hloučku a ustupují ke zdi<br />
tělocvičny a my do nich pražíme z automatů a oni padají jeden za<br />
druhým. A pak jsem viděl Přemu, jak vytahuje z kapsy starý<br />
československý vejčitý granát, odjišťuje ho, počítá do tří a pak ho<br />
hází a granát se rozprskává zrovna uprostřed toho hloučku, Němci<br />
klesají na všechny strany, zbraně jim vypadávají z rukou a my jdem<br />
po dvoře gymnázia, s pistolema a automatama v kouři a takhle<br />
začíná kostelecká revoluce.<br />
Blížili jsme se k bráně gymnázia. Spatřil jsem černožlutý<br />
domeček, který stál před ní. Kolem domečku chodil voják s<br />
nasazeným bajonetem. Řady oken v průčelí gymnázia se leskly ve<br />
slunci a z některých se vykláněli Němci. Zevnitř se nesl tichý šum<br />
mnoha hlasů, zrovna jako když se tu ještě učilo. Vždycky o<br />
přestávce gympl takhle šuměl. Úplně stejně.
Ani se nedalo poznat, že tenhle šum je německý. Zahnuli jsme<br />
kolem domu milosrdných sester přímo ke bráně školy. Za<br />
zavřenými okny milosrdných sester františkánek se bělaly labutí<br />
čepce. Sestřičky se asi křižovaly. To mi připomnělo smrt a začal<br />
jsem se zas cítit blbě. Sakra. Sakra. Nad vchodem do gymplu byly<br />
čtyři veliká okna gymnaziální auly. Bleskla mi hlavou vzpomínka,<br />
jak jsme tam chodívali každou neděli.<br />
Bože, třeba přece je Pámbůh. A peklo a nebe a tak. Ach Bože!<br />
A nebe plave. Nebe už určitě plave, a jak by neplavalo po tom všem<br />
hřešení, co jsem měl na svědomí. Už od primy. V primě jsme seděli<br />
v aule na židličkách v první řadě a byli jsme dost zbožní, protože<br />
jsme se ještě báli pana profesora náboženství. Ale v sekundě už se<br />
začalo hřešit. To jsme postoupili do druhé řady židliček, takže už na<br />
nás nebylo od oltáře tak vidět, a taky už jsme se pana profesora tak<br />
nebáli a místo modliteb a zpěvu jsme se prali a bavili. Každá mše<br />
byl hřích na hřích. A pak v tercii a v třetí řadě. Ach Bože! A v kvartě<br />
a tak dál, když už jsme vůbec neseděli dole, ale měli jsme židličky<br />
na stupínku vedle varhan. A vymýšleli jsme si neslušné texty na<br />
kostelní písně. A naváděli jsme Josku Štola, co hrál na varhany, a on<br />
preludoval při proměňování třeba foxtrot z Rose Mary nebo San<br />
Francisco a pan profesor náboženství ho za to ještě chválil. Panu<br />
profesorovi se tohle preludování tak líbilo, že Josku doporučil<br />
regenschorimu do děkanského chrámu, ale když tam Joska poprvé<br />
hrál a odvážil se zapreludovat si Rose Mary, regenschori, který ve<br />
všední dny hrál v městském baru na housle, to okamžitě poznal,<br />
vyhodil Josku vprostřed preludia od varhan a řek to na něj<br />
profesorovi. Joska za to dostal dvojku z mravů a dalo mu to hodně<br />
odprošování, než mu zas dovolili hrát aspoň v aule. Ach Bože. Tak<br />
jsme hřešili. A bylo to tak skvělé, ta minulost, gympl ve<br />
vzpomínkách, zabalený do takové příjemné sluneční mlhy. Teď tu<br />
stál celý žlutý přede mnou a Němci mě do něj vedli na popravu.<br />
Nohy se mi vzpříčily a docela nesmyslně mi napadlo, že dál<br />
nepůjdu. Ale šel jsem. Pořád jsem tomu nevěřil, co se děje a jak se to<br />
dě je. Brána gymplu se blížila. Podíval jsem se na Lenečka. Byl už<br />
jako alabastr, ale hlavu držel pořád dost vysoko. Sakra. K čemu ještě<br />
dělat hrdinu. Ale k čemu ho vlastně nedělat. K čemu být podělaný,
když už nám stejně není pomoci. Ano. Radši se postavit zpříma<br />
proti popravčí četě a eventuelně ještě něco vykřiknout.<br />
Ale to ne. To radši ne. To by udělal tak pan policejní prefekt<br />
Řimbálník. Ne. Říct si třeba ještě o cigaretu nebo tak. Jenže jsem<br />
nekouřil. A až důstojník zvedne šavli nad hlavu, tak se mu ještě<br />
ušklíbnout do obličeje. Jestli bude mít nějakou šavli. Zastavili jsme<br />
se zrovna pod nápisem u brány. Stálo tam: Květ citu, světlo<br />
rozumu, ó školo pěstuj, a zasaď kořen povah rozhodných! Ach<br />
Bože. Nebo by bylo lepší vykašlat se na dekorum a padnout na<br />
kolena a dělat pokání? Jenže Bůh stejně možná není, tak proč se tak<br />
shazovat. To bych nechtěl, takhle se shodit. Zrovna jako jsem se<br />
nikdy nedonutil udělat jasný a zřetelný kříž, když jsem šel kolem<br />
kostela, jak nám to vždycky nařizoval velebník. Jenom jsem se tak<br />
vždycky zaškrábal na čele a pak jsem rychle palcem přejel přes<br />
obličej a zaškrábal jsem se zase na prsou. Protože on možná<br />
Pámbůh přece jen je. Když to ale není jisté. Sakra, kdyby to bylo<br />
jisté, pad bych tady na kolena a určitě bych ho obměkčil. Ale to je to,<br />
že to není jisté. Všeho se člověk musí jen bát. Pána Boha, jestli je, a<br />
toho shození, jestli není. Oficíři nás obešli a vstoupili do gymnázia.<br />
Los, řekl jeden z vojáků a my jsme tam vlezli za nima. Řadou oken<br />
sem dopadalo světlo a chodba byla čistá a jasná. Zabočili jsme k<br />
ředitelně, tam jsme zůstali stát, jen oficíři vešli dovnitř. Dveře za<br />
nima zaklaply.<br />
Místo staré tabulky na nich teď visel štítek s nápisem<br />
Kommandantur. Podíval jsem se na Lenečka. Chtělo se mi mluvit,<br />
abych se ujistil, že to všechno je jen tak.<br />
"Tak co?" řekl jsem.<br />
"Sme v rejži," řekl Leneček.<br />
"Myslíte, že nás vodbouchnou?"<br />
"To si pište, pane Smiřický."<br />
"Sakra," řekl jsem. Najednou to slovo znělo nepříjemně hříšně.<br />
Řekl jsem proto radši:<br />
"To je blbý."<br />
Leneček neřekl nic. Jeho bledost byla už skoro průsvitná.<br />
Skopčáci, kteří nás hlídali, stáli mlčky a netečně. Přemýšlel<br />
jsem, jestli jim mám něco říct. Ale co? Pohlédl jsem z okna.<br />
Dvůr byl jako vždycky, i volejbalová síť visela natažená.
Němčíci asi hráli volejbal. Bože, tak už je po všem. Tak už -<br />
najednou jsem si vzpomněl na závěť. Hned jsem věděl, že to je ono.<br />
Instinktivně jsem se jí přidržel. Tak závěť bude. Tak si to přečte,<br />
Irena. Že jsem v životě nikoho nemiloval, jenom ji, a že nechci na<br />
světě nic, jenom to, aby teď, když čte tyto řádky, věděla, že všechno,<br />
co jsem dělal a žil, mělo význam jen proto, že jsem si to všechno<br />
nějak spojoval s ní, že jsem žil a umřel jen pro ni a že jsem ji miloval.<br />
A že mi bylo všechno jedno, i to, že jsem umíral, protože život<br />
neměl smysl, když ona mě nemilovala. Slzy mi vstoupily do očí.<br />
Viděl jsem ji, jak půjde za rakví, a pohřeb bude, pane, slavný,<br />
protože budu hrdina, a bude to prima pocit - jenže to nebude žádný<br />
pocit! Uvědomil jsem si, že jenom teď je to pocit, ale potom to<br />
nebude, až bude po mně. Br. To ne. K čertu s Irenou. Závěť byla<br />
dobrá, když jsem ji psal, ale radši ať není.<br />
K čertu se závětí. Rači zůstat naživu bez Ireny. Ať se jde<br />
bodnout, Irena. Nechtělo se mi umřít. Ať umře Irena místo mě.<br />
Bude to lepší, když půjdu na funus já jí. To budou taky pocity. A to<br />
budou pocity. Jak jsem smutný a zdrcený a ušlechtilý a opuštěný.<br />
Sakra. Tisíckrát radši být opuštěný než vůbec nebýt. Jistě. Ale vojáci<br />
s flintama stáli kolem mě a bylo to blbé. Vzpomněl jsem si zas na<br />
Přemu, jestli to stihne.<br />
Bože, dej, aby to stihnul! Bože dej, aby přišel včas! Bože,<br />
prosím Tě, prosím Tě, Bože dej, aby Přema přišel včas!<br />
Vtom se otevřely dveře a v nich se objevil pan doktor Šabata.<br />
Hrdlo se mi sevřelo blahem. Hned jsem zapomněl na Přemu.<br />
Doktor Šabata byl v černých šatech a na nose měl cvikr. Doktor<br />
Šabata. To bylo skvělé. Okamžitě jsem se cítil v bezpečí. A já to<br />
věděl. Samozřejmě. Nemohou nás odstřelit.<br />
To všechno byla blbost. Věděl jsem to od začátku. Teď, když<br />
tu je doktor Šabata, tak nás nemůžou odstřelit. Doktor Šabata se na<br />
mě smutně podíval a řekl:<br />
"Pane Smiřický, prosím vás, co jste dělal?"<br />
"Ale nic, pane doktore. Byl jsem na náměstí a sebrali mě," řekl<br />
jsem nevinně. Teď už bylo zas všechno v pořádku.<br />
"Vy jste provokoval, že ano? A víte přece, jaká je situace. Já<br />
jsem myslel, že aspoň na vás, na studenty, se mohu spolehnout, že<br />
budete mít rozum."
"Ale já sem opravdu nic nedělal, pane doktore."<br />
"Podívejte se, pane Smiřický. My tady vyjednáváme s<br />
velitelem o vyklizení města, aby nebyly zbytečné škody, a vy<br />
studenti nám to takhle ztěžujete."<br />
"Pane doktore, já opravdu lituju. Já sem opravdu nechtěl - "<br />
"No dobrá, já vám věřím. Pan Kuelpe mi slíbil, že vás propustí,<br />
ale musel jsem se mu zavázat čestným slovem, že obyvatelstvo<br />
nechá vojsko odejít v klidu a se zbraní."<br />
Vzpomněl jsem si na Přemu. Sakra! Tak asi čestné slovo pana<br />
doktora Šabaty nebude k ničemu. Sakra. Aby už jsme byli venku.<br />
Rychle jsem řekl:<br />
"Děkuju vám, pane doktore."<br />
"Nemáte zač," řekl doktor Šabata. "Ale řekněte, prosím, svým<br />
přátelům, aby nedělali nic nerozvážného. Všechno bude<br />
zorganizováno, jen trpělivost."<br />
"Ano," řekl jsem. Z ředitelny vykoukl pan továrník Kaldoun.<br />
Kostelečtí vůdcové vyjednávali. Věděl jsem to. Já to věděl, že<br />
revoluce je v dobrých rukou. Doktor Šabata mi podal ruku. Stiskl<br />
jsem mu ji a řekl jsem:<br />
"Děkuji vám, pane doktore."<br />
Usmál se služebně.<br />
"Prosím. Jsem rád, že jsem vám mohl pomoci. Pozdravujte<br />
pana otce."<br />
"Ano, děkuji," řekl jsem.<br />
"Na shledanou."<br />
"Na shledanou."<br />
Otočil jsem se. Holič Leneček se ke mně připojil. Lenečkovi<br />
nepodal ruku, doktor Šabata. Jenže Leneček o to nestál.<br />
Všiml jsem si, že už není bledý. Šli jsme rychle ke schodišti a<br />
seběhli jsme dolů k bráně. Měl jsem to za sebou, a teď jsem mohl zas<br />
začít žít. A tohle bude Ireně určitě imponovat.<br />
A třeba se bude střílet. Zase se mi najednou zachtělo střílet.<br />
Teď, když už se nebude střílet do mě u zdi, teď už se mi zase<br />
zachtělo střílet. Zuřivě se mi zachtělo střílet. Seběhl jsem se schodů<br />
před gymnázium a octl jsem se v plném slunci.<br />
Počkal jsem na Lenečka.<br />
"Dete do města?" zeptal jsem se ho.
"Ne, já musím domu. Stará bude už stejně celá posraná. Už jí<br />
to jistě řekli."<br />
"No - já pudu do města," řekl jsem.<br />
"Tak buďte zdráv, pane Smiřický, služebník," řekl Leneček.<br />
"Tak na shledanou," řekl jsem s úsměvem a podal jsem mu<br />
ruku. Stiskl mi ji a dlaň měl ještě vlhkou strachem.<br />
Vykročil jsem do Hradební ulice směrem ke Skočdopolovic<br />
skladu. Jakmile jsem zabočil za roh, hned jsem je spatřil, a vypadali<br />
nádherně. Vahař nesl prápor, kolem něj byli sraženi ostatní a Přema<br />
v čele. Přema držel v ruce prima naleštěný a naolejovaný německý<br />
automat, přes kabát měl kolem pasu kožený pásek a na něm několik<br />
tašek se zásobníky.<br />
Z obou kapes mu čouhaly dřevěné rukojeti handgranátů.<br />
Zvedl jsem ruku a pokynul jsem jim. Kluci se zarazili a zvolnili<br />
tempo.<br />
"Co je?" zavolal Přema.<br />
"Pustili nás," řekl jsem a šel jsem rychle k nim. Vahař opřel<br />
žerď praporu o zem. Kluci se zastavili a cvakli puškama o dláždění.<br />
Byli slušně vyzbrojeni. Perlík měl dva panzerfausty a Jerry růženec<br />
handgranátů kolem krku. Viděl jsem Procházku a Vaška<br />
Vostálovýho a Bendu a Kočandrleho.<br />
Benda a Vašek měli automaty a Kočandrle s Procházkou<br />
opakovačky.<br />
"Díky, páni," řekl jsem.<br />
"Tak voni vás pustili," řekl Přema skoro zklamaně.<br />
"Jo. Totiž doktor Šabata nás z toho dostal."<br />
"Šabata tam byl?"<br />
"Jo. Se starym Kaldounem. A možná, že jich tam bylo víc."<br />
"To tam šli za váma?"<br />
"Ne. Byli tam, už když sme tam přišli."<br />
"A co tam dělali?"<br />
"Asi vyjednávali s Němcema."<br />
"A co, nevíš?"<br />
"Doktor Šabata říkal, že volnej vodchod vojska."<br />
"Himl," řekl Přema. Naštvalo ho to. "Co ty poserové blbnou."<br />
"Páni sou opatrný. To se dalo čekat," řekl Perlík.<br />
"Co budem dělat?" řekl Benda.
"Pudem na ně?" řekl Vahař krvelačně.<br />
"Já myslim, že teď to nemá cenu, chlapi," řekl jsem. "Díky, že<br />
ste mi chtěli pomoct, ale teď by to bylo moc velký riziko."<br />
"A kdy chtěj Němci vodtáhnout? Neřikal Šabata?" řekl Přema.<br />
"Ne. To neřikal."<br />
"Dybysme věděli, kdy chtěji vodtáhnout, tak bysme si na ně<br />
mohli počkat na Homoli."<br />
"Nojo, ale dyž nevíme," řekl Benda.<br />
"To je jednoduchý," řekl Vahař. "Budem je hlídat, ne?"<br />
"Nic jinýho nám nezbyde," řekl Přema. "A nevíš, co eště<br />
vyjednávali?"<br />
"Nevim. Ale - to víte, že Šabata a Kaldoun a ty maji nějakou<br />
organizaci?"<br />
Přema se na mě podíval.<br />
"Víme."<br />
Polilo mě horko. Myslel jsem, že jim řeknu novinu, a zatím<br />
jsem se říz.<br />
"Vy ste s nima ve spojení?" zeptal jsem se.<br />
"No - sme. Teď už se vo tom může mluvit."<br />
Bylo mi trapně. Věděl jsem, že Přema v něčem je. Ale nikdy mi<br />
nic pořádného neřekl a já jsem to z něj nechtěl tahat, když ke mně<br />
sám neměl dost důvěry. Ale teď se naskytla příležitost.<br />
"Chlapi, já du s váma. Vemte mě," řekl jsem.<br />
Přema se zatvářil vážně:<br />
"Chceš jít?"<br />
"Chci," řekl jsem.<br />
Přema udělal obličej jako Praotec Čech.<br />
"Byl přece jen naivní. To já měl o revoluci jiné představy než<br />
on. Já byl spíš gangster, kdežto on byl povstalec. Ale já potřeboval<br />
automat a oni určitě měli. Tohle byla nejpohodlnější cesta, jak ho<br />
sehnat. Věděl jsem, že kluci partyzánštili už asi dva měsíce a ve<br />
Skočdopolovic skladu musel být úplný arsenál. Přema mi podal<br />
ruku. Bylo to patetické. Ale ten automat jsem potřeboval. Stiskl jsem<br />
mu ruku beze slova.<br />
"Tak dobře," řekl Přema. "Budeme potřebovat každýho kdo<br />
neni baba."
Začervenal jsem se. Bylo to jako z Malého čtenáře. Ale hned<br />
jsem zase zbledl. Konečně, hlavní je, že budu mít automat. Až se<br />
bude střílet, nebude se moct pateticky kecat.<br />
A pak to bude možná docela prima. I s těmahle klukama v<br />
manžestrákách a se strništěm na obličejích. I s touhle<br />
povstalečtinou. Povstalečtina měla taky půvab. Zase jsem si<br />
představoval kouř, střelbu, Vahaře s práporem v tom kouři.<br />
Bylo to dobré.<br />
"Tak zatim to zas složíme, kuci, ne?" řekl Benda.<br />
"Jo," řekl Přema.<br />
"Tak dem?" řekl Vahař. "Dáme to zas do skladu?"<br />
"Jo," řekl Přema.<br />
Vahař zvedl prápor a kluci si pověsili flinty na ramena. Jak se<br />
otočili, všiml jsem si, že Perlík a Jerry mají na zádech taky pověšené<br />
automaty. Měli jich zřejmě nadbytek.<br />
"Poslyš," řekl jsem Přemovi. "Jak to vlastně je. Šabata vede<br />
všechno, nebo jak?"<br />
"Jo. Šabata to vede," řekl Přema.<br />
"A - máte to nějak plánovaný?"<br />
"Totiž, Šabata má dát povel městským rozhlasem."<br />
"K povstání?"<br />
"Ne. Jenom k mobilizaci."<br />
"A kdy se má začnout s povstáním?"<br />
"Až dá rozkaz Čemelík."<br />
"Von je plukovník, jo?"<br />
"Jo."<br />
Odmlčel jsem se. Pak jsem řekl:<br />
"A - ty si myslíš, že Šabata něco začne?"<br />
Přema pokrčil rameny.<br />
"A vy budete vopravdu čekat, až dostanete rozkaz?" řekl jsem.<br />
Věděl jsem, že Přema je otráven.<br />
"Nevim," řekl. "Začínám vo tom pochybovat."<br />
"Ty zbraně ste sehnali taky na rozkaz?"<br />
"Ty ne. To bylo na vlastní pěst," zasmál se.<br />
"Čeče," řekl jsem. "Já myslím, že Šabata se bojí."<br />
"Taky myslim."
"Já těm chlapum aspoň nevěřim. Těm záleží jen na tom, aby se<br />
z toho dostali se zdravou kůží," řekl jsem. Přema chvíli mlčel. Pak<br />
řekl:<br />
"Víš, my se přece vodjakživa známe, tak ti můžu věřit, ne?"<br />
"Samo," řekl jsem.<br />
"My sme teda napojený na Šabatu. Ale dyby začal blbnout, tak<br />
do toho pudem samostatně, rozumíš?"<br />
"Jo."<br />
"Ponivač já to taky vim, že to sou poserové."<br />
"A proč ste se vlastně na ně napojovali?"<br />
"Šabata měl spojení s Prahou."<br />
"A tak."<br />
"Ale dyž něco začne, tak se na ně vyserem."<br />
"Samo," řekl jsem. "A jak má bejt ta mobilizace?"<br />
"Copak, to by mohlo bejt dobrý. Prostě rozhlasem by se<br />
voznámilo, že lidi se maj jít hlásit do pivováru, a tam by se jim<br />
rozdělily bouchačky a trochu se to zorganizovalo."<br />
"A vy se toho taky chcete zúčastnit?"<br />
"Asi jo. Ale jak bysme viděli, že je to nějak blbý, tak dem."<br />
Zase jsem zmlknul. Potřeboval jsem z Přemy nějak dostat ten<br />
automat.<br />
"Poslyš - a budete mít pro mě něco?"<br />
"Co?"<br />
"No, nějakej automat nebo něco takovýho."<br />
"Jó, bez starosti. My máme zbraně eště ve skladě."<br />
"A nemáte to pro někoho jinýho?"<br />
"Ne. Ty sme chtěli rozdělit lidem, až to praskne."<br />
"Tak díky.<br />
Došli jsme ke skladu. Železná roleta byla do polovic spuštěná<br />
a před dveřmi stál pan Skočdopole. Když mě spatřil, zatvářil se<br />
udiveně.<br />
"Tak se vám to povedlo, hoši? A jak to, že ste nemuseli střílet?"<br />
"Voni mě pustili. Šabata za nás intervenoval," řekl jsem.<br />
"Jo, to je něco jinýho," řekl pan Skočdopole. "Teď by to stejně<br />
bylo eště trochu brzo."<br />
Vahař sklonil vlajku a podlezl dovnitř. Kluci lezli za ním,<br />
jeden za druhým. Přema zůstal stát se mnou. Pan Skočdopole k nám
přistoupil. Měl na levém oku černou pásku. Přišel o to oko na Sibiři<br />
jako legionář.<br />
"Tak jen vopatrně a s rozmyslem, hoši," řekl. "Hlavně se<br />
neukvapovat a všechno si rozmyslet. Ale dyž de do tuhýho, tak se<br />
nebát."<br />
"Počkej," řekl Přema. "Něco bych vod tebe potřeboval."<br />
"No?" řekl jsem.<br />
"Ve dvě mám sraz s kukem Lofovym u Šerpoňovýho zámku.<br />
Znáš ho?"<br />
"To je ten zrzavej z Mesršmitky, jo?"<br />
"Jo ten. Dělal v továrně."<br />
"Jo. Toho znám."<br />
"Tak podívej. Von mně má přinýst hlášení z Černý hory. Moh<br />
bys tam jít za mě?"<br />
"Samozřejmě."<br />
"A řek bys mu, že maj zejtra ráno přijít všichni k nám do<br />
skladu, jo?<br />
"Jo. V kolik?"<br />
"No, asi v osm."<br />
"Dobře."<br />
"Tak pudeš tam?"<br />
"Jistě. Máte nějaký heslo?"<br />
"Ne. Jen mu řekneš, že mu to vzkazuju. Von tě přece zná, ne"<br />
"Jistě."<br />
"Tak se můžu spolehnout?"<br />
"Samo. A poslyš - s tou bouchačkou můžu počítat?"<br />
"Samozřejmě. Jak bude mobilizace, tak přiď nejdřív k nám do<br />
skladu."<br />
"Díky.<br />
"Neni zač. A to hlášení mi vod Lofa přines taky do skladu."<br />
"Ty tady vodpoledne budeš?"<br />
"Jo. Musíme eště čistit zbraně.<br />
"Tak já přídu. Jinak nic?"<br />
"Ne."<br />
Podal jsem mu ruku. Stiskl mi ji a řekl:<br />
"Tak nazdar."<br />
"Nazdar a díky," řekl jsem.
"To je dobrý."<br />
"Sbohem," řekl pan Skočdopole.<br />
"Na shledanou," řekl jsem a otočil jsem se. Tak automat jsem<br />
měl. Ale to s tím Lofem mě otrávilo. Jenže se nedalo nic dělat. Něco<br />
za něco. Prošel jsem pod viaduktem a zamířil jsem k náměstí.<br />
Teprve teď jsem si všiml, že na protějším chodníku stojí lidé a dívají<br />
se ke skladu. A mě si taky prohlíželi. Okamžitě jsem měl dobrý<br />
pocit. Škoda, že jsem šel s klukama beze zbraně. Ale to možná<br />
vypadalo dobře. Jako že jsem někdo přes ně nebo tak. Šel jsem<br />
rychle k náměstí a bylo mi dobře a na Lófa jsem přestal myslet.<br />
Slunce už nesvítilo, protože obloha se mezitím zatáhla dešťovými<br />
mraky.<br />
Přiletěly od severu a zakryly slunce a za chvíli byla celá obloha<br />
za nima. Zabočil jsem do Židovské ulice. Byla úzká, hrbolatá a<br />
liduprázdná. Na několika domech visely vlajky.<br />
Pohlédl jsem na hodinky. Už bylo poledne a lidi šli asi na<br />
oběd.<br />
V tom jim nezabránila ani revoluce. Zahnul jsem za roh a<br />
obešel jsem poštu na náměstí. Tam už zas chodili lidi normálně, ale<br />
davy zmizely. Vlajky visely z kostela a ze spořitelny a vypadaly<br />
jako osmadvacátého října v poledne. Z těch vlajek na mě padla<br />
marnost. Skoro se mi zdálo, že ze všech domů voní pečené husy. To<br />
je ono. A zaručeně je budou píct.<br />
Tak to chodí. Strach, sláva, kutálka, řeči a husaknedlíkzelí.<br />
Zas to bude tak. Vůbec nic se v tom všem nezmění. Pár<br />
vzrušených dní a pak zase ta kaše, pořád stejná a lepkavá a tahavá.<br />
A krkání po obědě. Před chvílí mi bylo dobře a příjemno, a teď jsem<br />
byl najednou otráven. Aspoň že mám jazz. Ale ani to v té chvíli<br />
nepomohlo. Aspoň půjdem do Prahy, na universitu. Nepomohlo to.<br />
Sakra. Aspoň Irena! Nic. Bylo mi úplně tupě. Hrůza mě zachvátila.<br />
Bylo mi, jako kdybych ochrnul nebo oslepl a už nikdy neměl vidět,<br />
vlastně cítit, nic, ani příjemné, ani nepříjemné, jenom tuhle tupou<br />
monotónnost života bez výhledu. Honem! Těšit se na něco! Mít z<br />
něčeho radost! Milovat něco! Nebo mít na něco vztek! Ale nic.<br />
Stál jsem na rohu pošty a necítil jsem nic. Bylo to zoufalé.<br />
Najednou už jsem v životě nic před sebou neměl. Aspoň spát.
Ale neusnul bych. Nervy jsem měl napjaté. Bože, aspoň něco!<br />
Aspoň Irena. Snažil jsem se ji představit, představil jsem si ji, ale nic.<br />
Jen tupost. Musel jsem ji vidět ve skutečnosti.<br />
Snad mi aspoň to pomůže. Ano. Vidět ji a kecat s ní, aspoň to<br />
mi pomůže. Snad aspoň to. Zahnul jsem rychle na poštu a vešel do<br />
úřadovny. Bílá skla v přepážkách byla stažena.<br />
V místnostech bylo ticho. Přistoupil jsem k telefonní přepážce<br />
a zaklepal jsem. Přepážka se zvedla a za ní seděla ta nosatá<br />
odbarvená holka, co se střídala ve službě s Irenou.<br />
Irena už tam nebyla.<br />
"Prosim vás, Irena už odešla?" zeptal jsem se rychle.<br />
Holka se na mě zvědavě podívala a kývla hlavou.<br />
"Děkuji vám," řekl jsem a otočil jsem se. Vyběhl jsem rychle z<br />
místnosti. Těžká, mosazí pobitá vrata mi dala hodně práce. Bože!<br />
Kde je Irena! Kde je něco! Obloha nad náměstím se už úplně<br />
zatáhla. Všude studené světlo. Červeň na vlajkách pobledla a<br />
několik lidí se táhlo kolem kostela. Kostel!<br />
Chytil jsem se těch baňatých věží jako záchranného pásu.<br />
Jeho okna v hlubokých výklencích a jeho slepé sluneční<br />
hodiny na stěně. Rychle kostel! Rychle něco cítit, něco říkat, aby se<br />
to ve mně ozývalo, aby to nebylo tak tupé, aby to ve mně<br />
rozezvučelo nějakou rezonanci. Úplně, úplně pustý život.<br />
K čemu je Irena. K čemu je jazz. K čemu je všechno. Celý život.<br />
Skoro jsem utíkal ke kostelu. Dveře byly pootevřené.<br />
Vrazil jsem dovnitř. V předsíni stál stolek s nábožnými<br />
brožurkami a pokladničkou. Nalevo byl misijní kříž a napravo<br />
starodávná náhrobní deska nějakých pánů. Dostal jsem šílený<br />
strach, jestli nejsou zamčeny skleněné dveře do hlavní lodi.<br />
Obyčejně bývaly. Vzal jsem za ně a byly otevřené. Vstoupil<br />
jsem dovnitř a ovanulo mě kostelní chladno. Namočil jsem palec do<br />
kropenky a udělal jsem si vlhké kříže na čele a na bradě a na prsou.<br />
V lavicích sedělo několik stařenek, poměrně hodně jich bylo,<br />
víc než obyčejně. Okny se vlévalo dovnitř bílé světlo a rozplývalo se<br />
v jezírko studeného příšeří. Bože, proč to nemá barevná okna! Ale<br />
vyndali je kvůli nebezpečí náletů.<br />
Tři okna v gotickém výklenku za hlavním oltářem zrovna<br />
mrzla nepříjemným chladem. Bože! Celý kostel byl jasný a čistý.
Moc jasný. V tomhle se nedalo nic dělat. V tomhle kostele se nedalo<br />
nic cítit. Jak si sakra moh člověk představit Boha v tomhle světle. A<br />
já jsem potřeboval něco cítit a rychle. Přelétl jsem očima všechny ty<br />
pitomě zrenovované a nablýskané oltáře. U levého oltáře stála<br />
cínová křtitelnice, z které jsem byl kdysi pokřtěn. Vedle ní byl<br />
poslední z podpěrných sloupů postranního křídla kůru. Pohlédl<br />
jsem tam.<br />
To bylo ono! Tam bylo šero! Stál tam nakřivo malý oltářík s<br />
Panenkou Marií, před ním viselo červené světýlko a bylo tam šero.<br />
Šel jsem tam. Podpatky mi nepěkně cvakaly po podlaze a několik<br />
babiček se na mě podívalo. Klekl jsem si na stupně oltáře a pohlédl<br />
jsem na Panenku Marii. Tahle nebyla příliš hezká. Radši jsem<br />
přivřel oči a představil jsem si v duchu tu svoji. Ta měla červené rty<br />
a zelené oči. Jako Irena. Vlastně byla úplně jako Irena. Zdrávas,<br />
královno, matko milosrdenství, živote sladkosti, začal jsem. Cítil<br />
jsem, že mě Panenka Maria poslouchá. A poslouchala mě. Naděje<br />
naše, k Tobě voláme, vyhnáni synové Évy, v tomto slzavém údolí.<br />
Panenka Maria mě poslouchala a dívala se na mě.<br />
Řekni. Řekni mi něco, škemral jsem. Bože, řekni mi něco. Ať<br />
něco cítím. Ale kašlala na mě. Jenom mě poslouchala, a nic.<br />
Jenže ona nikdy nic neříkala. Vždycky jen takhle tupě<br />
poslouchala, a nic. Obrať k nám své milosrdné oči, zaprosil jsem a<br />
už jsem viděl, jak po mně obrací své pěkné oči a jak je to prima, a<br />
pocítil jsem vzrušení a měla pootevřenou hezkou rubínovou pusu,<br />
bylo to v noci a pak oči trochu přivřela.<br />
Možná, že si to ještě rozmyslí, a možná, že si mě vezme.<br />
Nebylo by to špatné si ji vzít. Je to sice konec všeho, plánů a tak, ale<br />
z plánů stejně nikdy nic není a tohle je velmi dobré.<br />
Velmi příjemně dobré, Bože. Spát s ní a mít ji, ale co se s ní<br />
sakra dá dělat kromě toho. Co se sakra s Irenou dá dělat jiného.<br />
Mluvit se s ní nedá, jenom kecat, a to by mě otrávilo, pořád. Houby.<br />
Rači ať si to nerozmyslí. Rači ať oblaží Zdeňka.<br />
Bodeť, lepší je to bez ní. A co. V Praze jich třeba bude, Iren.<br />
Houby Irena. Je dost dobrá, ale právě tak z nouze. Pohlédl<br />
jsem na oltář a uvědomil jsem si, že jsem se chtěl pomodlit.<br />
Otče náš, začal jsem, ale vlastně proč jsem se chtěl modlit?
Aha, kvůli pocitům. Ale už jsem je měl. Už se nemusím<br />
modlit. Už mám pocity. Irenu a ty jiné Ireny v Praze. A budu je<br />
okouzlovat saxofonem. Saxofon je nejsexuálnější nástroj.<br />
Saxofon. Úplná vábnička na holky. Chtěl jsem honem skončit<br />
modlitbu a jít ven, protože všechno už bylo zas v pořádku, ale<br />
musel jsem se nejdřív něco pomodlit. Aspoň Otčenáš a Zdrávas.<br />
Třeba to Pámbůh chce, aby nás modlení otravovalo a aby tak<br />
vyzkoušel, jestli jsme ochotni pro něj něco udělat.<br />
Pustil jsem se do Otčenáše, ale nemohl jsem se ho domodlit.<br />
Pořád se mi do něj pletla Irena a saxofon a Praha a bary a ty<br />
dívky a pak revoluce a Přema a automaty a že mám jít odpoledne za<br />
Lofem a nemohl jsem se to domodlit. Konečně jsem se tak<br />
soustředil, až mě to bolelo, a odmodlil jsem to. Oddychl jsem si a<br />
honem jsem udělal kříž a měl jsem trochu výčitky svědomí, ale<br />
hned jsem je ztratil, sotva jsem se octnul venku před kostelem. Na<br />
čele mě ještě studil kříž a cítil jsem, že tam mám kapku vody.<br />
Honem jsem ji utřel, aby to někdo neviděl, a pustil jsem se kolem<br />
kostela domů. Na ulici bylo jen málo lidí, a nepotkal jsem nikoho ze<br />
známých. Stoupal jsem pomalu vzhůru. Vzpomněl jsem si, jak mě<br />
vedli. Doufal jsem, že se to maminka nedozvěděla. Snad ne. Nebylo<br />
by to dobré, kdyby se to dozvěděla. Měla vysoký krevní tlak a byla<br />
nervózní. Odemkl jsem dveře a vešel jsem do bytu.<br />
Čekal jsem, co bude. Ale otec s maminkou seděli v pokoji u<br />
stolu.<br />
"Dobrý den," řekl jsem.<br />
"Nazdar," řekl otec. "Tak co se děje venku?"<br />
"Nic. Doktor Šabata vyjednává s Němcema."<br />
"Bože dej, abysme to všechno ve zdraví přežili," řekla<br />
maminka. Nevěděla nic. Bylo to dobré.<br />
"Ale jistě, mami. Neboj se," řekl jsem a posadil jsem se ke stolu.<br />
Maminka vstala, vzala hrnec s polívkou a nalila mi aluminiovou<br />
naběračkou do talíře. Byla to hovězí polívka.<br />
"Dopoledne sme začerňovali nápisy," řekl jsem, aby nebylo<br />
ticho.<br />
"Slyšel jsem. A co se, prosím tě, dělo na náměstí?" řekl otec.<br />
"Nic. Jenom ho Němci vyklidili a vodešli."<br />
"Tys to viděl?"
"Jo," řekl jsem. Pak jsem rychle řekl, abych odvedl řeč od toho,<br />
co se dělo na náměstí:<br />
"Poslyš, tati, co je s Vladykou?"<br />
Otec se zašklebil.<br />
"No, zatím nic. Ráno jsme mu oznámili, aby šel domů a vyčkal<br />
na další rozhodnutí."<br />
"Já ho viděl před bankou. Měl na klopě kokardu jako benátská<br />
noc."<br />
"Jo? No to víš, ten teď bude vlastenec."<br />
"A skřípneš ho?"<br />
"Inu, měl bych. Ale to až jak se dohodnou kolegové v bance,"<br />
řekl otec.<br />
Otec byl měkkýš a dobrák. Znal jsem ho.<br />
"Teda toho byste měli skřípnout," řekl jsem. Polívka mi<br />
chutnala. Dojedl jsem ji až do konce.<br />
"A co dále?" řekl otec.<br />
"Svíčková," řekla maminka.<br />
"Z koně?"<br />
"To víš. Dnes se jinýho nic nedostane."<br />
"No dyť nic neříkám. Z koně je svíčková eště lepší, než dyž je<br />
pravá."<br />
Maminka odešla do kuchyně. Vzal jsem do ruky knížku, která<br />
ležela na rádiu. Mořský chléb od Willibalda Yöringa.<br />
Otevřel jsem ji a pojal mě hnus. Ten Yöring se zajímal o život<br />
norských rybářů. Já jsem se nezajímal o život norských rybářů.<br />
Položil jsem knihu zpátky. Knihy byly hnusné, většinou. Lepší<br />
byly desky. Já jsem se zajímal o jídlo. O život taky, ale o svůj.<br />
Maminka se objevila ve dveřích, nesla kastrol na dřevěném podnose<br />
a postavila ho na stůl. Otec zvedl opatrně pokličku a řekl:<br />
"Ááá!"<br />
Potom si nandal pořádný kus na talíř a polil celý talíř<br />
omáčkou. Do ní utopil šest knedlíků. Otec byl dobrý. Měl jsem ho<br />
rád. Otec byl dobrý proto, poněvadž ze sebe nedělal, co nebyl. Proto<br />
jsem ho měl rád. Všim jsem si už dávno, že čím člověk žije, to se<br />
stává nejnápadnějším rysem jeho anatomie a fyziognomie. Je to<br />
úplně podle Darwina, nebo kdo to řek, nebo snad Spencera, o té<br />
adaptaci a o růstu vlastností cvikem. Nic není legračnější než
duchovní intelektuálové s velkou hubou. U těch je na první pohled<br />
vidět, co si cvičí, jestli mozek, nebo žaludek. Ale otec nic<br />
nepředstíral, otec měl hubu nádhernou, tváře jako vaky, a když jedl<br />
- a měl při tom vždycky sevřená ústa - bylo slyšet, jak se mu v té<br />
ohromné hubě všechno mele a drtí a praská a mísí, i když,<br />
poněvadž měl hubu zavřenou, při tom vůbec nemlaskal. A jinak byl<br />
otec veselý a šprýmovný a dovedl vyprávět děsné vtipy a taky je<br />
pořád vyprávěl, a co bylo zvláštní, vždycky měl hrozný úspěch.<br />
Mně ty vtipy připadaly uhozené, ale lidem asi ne.<br />
Dřív jsem si o něm myslel, že ho nedokáže nic dojmout, ale<br />
když umřela tetička Máňa, brečel otec celý den a zalykal se při<br />
mluvení jako dítě. Ano, otec byl dobrý a měl jsem ho rád. On mi sice<br />
nerozuměl, ale to mi bylo jedno, hlavně, že mi dával prachy a<br />
všechno mi dovolil. A to on ano. Nandal jsem si maso a knedlíky a<br />
omáčku a snědl jsem to v několika minutách. Bylo to moc dobré.<br />
Vůbec jsem se nedivil, že jsou lidi, kteří žijí jen pro tohle. Kdybych<br />
to měl pořád a bez velké námahy a kdybych měl lepší zažívání,<br />
dovedl bych taky klidně pro to žít. Klidně bych dovedl žít pro to,<br />
abych jedl, a to, že jsem jedl proto, abych žil, zavinilo jen to, že se<br />
většinou z nouze dělala taková jídla, která nestála za to, aby kvůli<br />
nim člověk žil. Proto jsem si musel vyrábět jiné smysly života. Po<br />
obědě maminka sklidila se stolu a otec si šel lehnout do kuchyně na<br />
kanape. Vstal jsem od stolu a posadil jsem se do křesla u rádia. Z<br />
kuchyně se ozvalo cvakání talířů.<br />
Zapnul jsem rádio a zadíval jsem se z okna. Po obědě se<br />
příjemně myslelo. Nad městem se srazily chuchvalce mraků a do<br />
údolí začal padat déšť. Z okna jsem viděl jen stráně a les a domy, ale<br />
lidi ne. Lidi byli ztraceni v ulicích. Rádio se rozehřálo a ozval se<br />
zoufalý hlas. Teprve teď jsem si zas vzpomněl, že se vysílá revoluce.<br />
Hlas říkal, že se od Benešova blíží ku Praze německé tanky.<br />
Zamrazilo mě. Třeba to bude v Praze šeredné. Třeba Prahu<br />
rozflákají. Zachtělo se mi bitvy.<br />
Staroměstská radnice prý hoří, řekl hlasatel. Představil jsem si<br />
to z kobyliského kopce, tam byl pěkný výhled na Prahu, dost<br />
neotřelý, a město vypadalo odtamtud seshora šedě a ploše, jenom<br />
komíny a věžičky trčely nahoru, nad tu plochou masu. A teď jsem si<br />
představil, jak tam stoupají sloupy kouře k deštivému nebi a vítr je
všelijak ohýbá a víří jima, jak planou ohně všude po městě, do dálky<br />
až za Vyšehradem, a jak se Praha temní v podvečeru, ty ohně jsou<br />
jasnější a jasnější a obrovské plameny olizují muzeum a ty nízké<br />
věže a libeňský plynojem a do dálky jsou menší a menší a černé<br />
sloupy kouře mávají a točí se ke hvězdám. Byla to zkáza a já seděl v<br />
křesle a v žaludku jsem měl divný pocit a v mozku taky. A nebyl<br />
tak docela nepříjemný. Tak přece jsme nezůstali bez těchhle efektů.<br />
Přece nejsme tak docela zatuchlí.<br />
Máme to jako ve Stalingradě, jako v Londýně, jako ve Varšavě.<br />
Praha taky hoří. Krkl jsem a hlasatel začal vzrušeně hlásit to o těch<br />
tancích česky znějící angličtinou. Attention, attention! German tanks<br />
are approaching to Pragre from Benešov. We need air support!<br />
Attention Allied Airforce! We need air support! Znělo to nádherně.<br />
Pak to říkal ještě rusky, ale tomu jsem nerozuměl. A viděl jsem<br />
masivní Typhoony a Thunderbolty s kulometama vyčnívajícíma z<br />
přední hrany křídel, jak se snášejí v drobném dešti nad<br />
benešovskou silnicí a rozdemolovávají německé tanky. Jak tam hoří,<br />
tygři a pantheři, a esesmani v kožených helmách rychle vyskakují z<br />
příklopů dělových věží, padají do bláta a utíkají do polí a malé<br />
zelené spitfiry se do nich strefují v hloubkových náletech.<br />
Bylo mi dobře. V pokoji bylo teplo a šero, na pianě byl<br />
rozevřený klavírní part Yellow Dog Blues, za oknem bylo po obědě<br />
a vlajky splihle visely v dešti. Seděl jsem tak dlouhou chvíli a snil<br />
jsem o tom všem a pak zas trochu o Ireně, a najednou udeřily<br />
hodiny příjemným hlasem a bylo půl druhé.<br />
Musel jsem za Lofem. Zatěšil jsem se na to. Bylo teď příjemné,<br />
obléci si gumák, opustit teplý pokoj a jít v drobném dešti za<br />
spikleneckým posláním do zámecké aleje, zatím co ostatní budou<br />
trávit svoje obědy a čekat, až se to přežene. Jít sám, pane, a<br />
připravovat povstání. Odešel jsem do předsíně a oblíkl jsem si<br />
gumák. Skleněné dveře do kuchyně byly zavřeny.<br />
Pak mi najednou napadlo, že bych se měl převlíknout. Měl<br />
jsem na sobě dosud svoje nejlepší kvádro a venku pršelo.<br />
Bylo by škoda ho moc namočit. Svlíkl jsem zase gumák a šel<br />
jsem do pokoje. Sundal jsem ze sebe hnědé sako a kalhoty a otevřel<br />
jsem skříň. Vytáhl jsem z ní svoje všední šaty, tmavomodrý<br />
proužkovaný oblek s dvouřaďákem a oblékl jsem se do nich.
Nejlepší šaty jsem pečlivě pověsil na ramínka a dal jsem je do<br />
skříně. Pak jsem znova odešel do předsíně a otevřel jsem kumbál.<br />
Říkalo se tomu vlastně pokojík pro služku, ale služku už jsme<br />
dávno neměli. Ale byl to taky opravdu pokojík pro služku. Aspoň<br />
nic kromě služky se tam už nevešlo. Bylo to hrozně mrňavé a<br />
nemělo to žádná okna, jenom takovou dírku pro vzduch, která<br />
vedla na chodbu, takže tam byla skoro úplná tma. Služka se tam<br />
musela zbláznit. Bylo to jako temná komora na zámku. Vůbec jsem<br />
se nedivil, že naše poslední služka skočila pod vlak. Pane, bydlet v<br />
takové díře, to by mě taky k něčemu dohnalo. K sebevraždě sice ne,<br />
ale dal bych vejpověď. Jenže tenkrát byla krize. Inu, služka byla<br />
prostě v tom a měla to blbé. Otevřel jsem skřínku na boty a vytáhl<br />
jsem jedny ze svých horších bot. Zul jsem si svoje prima, strčil jsem<br />
do nich kopyta a dal jsem je do skřínky. Pak jsem si obul ty horší a<br />
vylezl jsem z kumbálu. U věšáku jsem si oblíkl gumák a nasadil<br />
jsem si klobouk před zrcadlem. Byl jsem docela hezký před tím<br />
zrcadlem. Potom jsem otevřel dveře do kuchyně a řekl jsem:<br />
"Tak sbohem."<br />
"Kampak půjdeš?" řekla maminka.<br />
"Asi k Bennovi poslouchat desky," řekl jsem.<br />
"Jen dej na sebe pozor, Danny. Nikam nechoď, ať se ti nic<br />
nestane."<br />
"Neboj se, mami."<br />
"Poslechni maminku. Snad máš rozum," řekl otec s kanape.<br />
"Jistě. Nebojte se. Tak sbohem," řekl jsem.<br />
"Sbohem, Danny," řekla maminka.<br />
"Nazdar," řekl otec.<br />
Zavřel jsem dveře a vyšel jsem na chodbu. Seběhl jsem se<br />
schodů bez nehody. Bába Strnadová asi myla nádobí. Octl jsem se<br />
na ulici a zamířil jsem k Šerpoňovu zámku. Po ulicích se už zase<br />
trochu rojili okokardovaní a otrikolórovaní občané.<br />
Jenže pršelo, tak jich hodně zůstalo doma a jenom se dívali z<br />
oken. Ti, co se trousili, byli většinou mladí kluci v gumáčkách,<br />
takoví, co jsou vidět na korze každou neděli, a vypadá to, jako by<br />
vůbec nechodili na oběd, protože ať člověk vyleze na ulici, kdy<br />
chce, potká je tam docela určitě vždycky. Šel jsem rychle a na hlavu<br />
mi padal drobný déšť. Studilo to do tváří a byl to pocit jako na moři.
Hned jsem se do toho vpravil. Nebo v okupované Paříži v dešti s<br />
důležitýma dokumentama pro Intelligence Service. Déšť mi vlhčil<br />
tvář a já šel rychle po ulici k náměstí. Bylo skoro prázdné, přešel<br />
jsem je, před kostelem jsem smekl klobouk, ale tak, aby to vypadalo,<br />
že si ho jen rovnám na hlavě. Zapadl jsem do ulice z náměstí, šel<br />
jsem kolem lékárny, zahnul jsem u Občanské záložny vpravo k<br />
Šerpoňovu zámku. Brzy jsem ho spatřil.<br />
Vypínal se na malém vršku se záhony růží, které teď ještě<br />
nekvetly. Kolem celého pozemku byla vysoká zeď s bodly nahoře a<br />
za ní alpinky a kus francouzského parku. Ve zdi byla obrovská<br />
mřížová brána, která mně vždycky připadala jako klec v zoologické<br />
zahradě, a přihrádka pro vrátného.<br />
Toho jsem znal. Měl dva kluky, kteří se mnou chodili do<br />
obecné školy. Obýval tu posadu a já mu ji vždycky záviděl kvůli té<br />
mříži. Kromě těch dvou kluků měl ještě holku a nedávno malé<br />
děcko, ale to umřelo. Od brány vedla široká písková cesta nahoru k<br />
zámku a končila před imposantním sloupořadím, které neslo<br />
balkón. Za balkónem se matně leskla okna slavnostního sálu. Byl to<br />
moderní zámek. Vystavěli ho v třicátém roce. Vevnitř byly palmy a<br />
zimní zahrada a vodotrysk a taneční sál a hudební salón a spousta<br />
pokojů a koupelen. Láďa Šerpoňů měl svoje tři pokoje v hořejším<br />
poschodí ve věži. Byl odtamtud nádherný výhled na město a daleko<br />
za hranice a Láďa měl v pokojích klimpr a gramofon a obrovskou<br />
desetilampovku. Chodili jsme sem občas ve válce, hlavně z jara,<br />
protože věž byla nahoře plochá a dalo se na ní v noci tancovat,<br />
zrovna pod měsíčkem, a protože neměla kolem zábradlí, byl v tom<br />
zvláštní půvab, jako kdyby člověk tancoval na konci světa. Láďa<br />
Šerpoňů taky miloval Irenu a ta na něj taky kašlala, protože byl<br />
obludný jak Habsburg. Měl jsem Láďu rád. Okna zámku byla teď v<br />
dešti slepá, leskla se a koukala drze nahoru, na vedlejší kopec, kde<br />
trůnil starý zámek. Mezi stromy bylo vidět jenom kus hradby se<br />
střílnama , několik oken a věž. Stráň kopce byla strmá, takže jsem<br />
zámek viděl v hodně velkém úhlu. Nízko nad špičkou věže rychle<br />
letěly šedobílé mraky, ale špička sama stála nehybně.<br />
Déšť houstl a snášel se na stromy v aleji s tichým šumotem.<br />
Zvedl jsem límec a nepříjemně mě to zastudilo na krku.
Honem jsem ho zase sklopil. Byl jsem vůl, že jsem ho nezvedl,<br />
když jsem vylez ven. Teď už se to nedalo udělat. Dal jsem se po<br />
cestě podél kamenné zdi Šerpoňova zámku. Pomalu rozmokávala a<br />
pod nohama jsem ucítil bláto. Déšť houstl, až z něho byl liják. Bylo<br />
to pitomé. Dostal jsem se do aleje a snažil jsem se jít pod stromy. A<br />
déšť byl moc prudký a na stromech nebylo ještě moc listí. Podíval<br />
jsem se na hodiny.<br />
Byly dvě a pět minut. Do tří tady musím počkat. Loudal jsem<br />
se pomalu alejí vzhůru. Cítil jsem, jak mi gumák rychle promokává.<br />
Sakra. Nový příval deště se na mě spustil a promáčel mi i kalhoty.<br />
Voda mi začvachtala ve střevících a studené mokro mně zamrazilo<br />
na nohách, až skoro po kolena. Himl!<br />
Blbec Lof. Nemůže přijít včas. Táh jsem se pomalu do kopce a<br />
bylo mi zima od nohou. Měl jsem vztek. Pokusil jsem se myslet si<br />
zas něco s Paříží a s deštěm a s Intelligence Service, ale tenhle déšť<br />
byl na to moc prudký, při něm se nedalo takhle myslet. Bude z toho<br />
chřipka. Už jsem cítil, jak z toho bude chřipka, jestli se včas<br />
nedostanu do postele. Na cestě přede mnou se objevila jedna ze<br />
zámeckých bran. Byla otevřená. Královna wirtemberská se<br />
nezabarikádovala. Nad bránou byl vytesán nějaký znak z pískovce,<br />
nějaká rytířská prsa a svazky oštěpů a staré kanóny a hromádky<br />
legračních koulí.<br />
Pod tím byla deska s latinským nápisem. Něco jako Octavio<br />
Piccolomini Anno Domini MDXXXVI nebo tak nějak, nešlo to<br />
přečíst a já jsem latinské číslovky stejně neuměl. Prošel jsem bránou<br />
a octl jsem se na nádvoří. Ucítil jsem vůni hnoje z koníren. Vlevo<br />
bylo podloubí a pod ním bylo narovnané dříví na otop. Tam byl<br />
kastelánův byt a bydlela tam Ema.<br />
Ve věži. Ema byla kyselá. Ale podloubí se mi líbilo. Lof musel<br />
přijít z Černé hory alejí z druhé strany skrz zámek.<br />
K Šerpoňovu zámku musel jít přes tohle nádvoří a skrz tuhle<br />
bránu. Postavil jsem se pod podloubí, kde nepršelo, a pozoroval<br />
jsem déšť. Padal hustě na nádvoří, rozstřikoval se na plechovém<br />
krytu staré hradby a na střeše koníren a dělal blátivé louže s<br />
bublinkama na nádvoří. Bylo mi zima. Lof, blbec, nešel. Podíval<br />
jsem se zas na hodinky a bylo půl třetí. Rozhodl jsem se, že počkám<br />
jen do tři čtvrti na tři. Stejně, s tou jeho pitomou Černou horou.
Odtamtud se stejně žádná pomoc nedá čekat. A vůbec to je blbost.<br />
Kluci si jen hrajou a jsou pitomí. Byla mi hrozná zima od toho stání<br />
v mokrých botách a ve větru a cítil jsem, jak se mi rozžhavují tváře.<br />
To byla vždycky předzvěst chřipky. Blbci. Taky si nemohli ujednat<br />
schůzku na nějakém přijatelném místě. Byl bych v tom okamžiku<br />
Přemu nakop. A všechny. K čemu sakra potřebujou Lofa. A zrovna<br />
Lofa a Černou horu. Vesnic je všude po kopcích nasráno a oni<br />
potřebujou zrovna Lofa. Himl. Krucifix.<br />
Klel jsem a lomcoval mnou vztek. Nejhorší bylo, že jsem tu<br />
musel stát, protože to nešlo odejit. Musel jsem blbě splnit ten blbý<br />
slib. Přema si na tohle potrpěl. Sakra. Nemoh jsem s tím praštit. A<br />
Přema si zatím sedí v teple ve skladě, je tam elektrická lampa u<br />
stropu a pucujou s klukama automaty. A já tu stojím a moknu v<br />
zimě a čekám na Lofa, který stejně nepřijde. Ale čekat jsem musel.<br />
Hnusný život. Nic pěkného nemohlo trvat. Vždycky zas a zase se<br />
člověk navezl do nějakých nepříjemností, vždycky a vždycky. Bylo<br />
mi vztekem až do breku.<br />
Zas jsem se podíval na hodinky. Půl a pět minut. Ještě deset<br />
minut. Napadlo mě myslet na Irenu. Tak jsem na ni začal myslet a<br />
šlo mně to. Jak asi teď sedí doma v županu a čte. Měla pěkný<br />
kostkovaný župan a jednou jsem byl u nich, když se koupala. Její<br />
máti mě posadila do fotelu v přijímacím pokoji a nechala mě tam.<br />
Jenom z koupelny jsem slyšel šplouchání a šumění sprchy a<br />
představoval jsem si Irenu nahou a namydlenou po celém těle, a jak<br />
si velikou mořskou houbou omývá ty mydlinky, jak se jí pěkné<br />
nahé tělo leskne vodou a je úplně nahá, jenom na hlavě má<br />
červenou koupací čepici, a vzrušil jsem se tím v tom fotelu tak, že<br />
jsem musel dát nohu přes nohu, aby to na mně nebylo vidět, kdyby<br />
někdo přišel, a díval jsem se na pozlacené hřbety Dějin národu<br />
českého a sebraných spisů Aloisa Jiráska a Ruské anabáze pana<br />
rady a na umělé banány a švestky na květinovém stolku u okna, na<br />
tučný fíkus a na nějaké zelené svinstvo kolem, na všelijaké obrázky<br />
a na Jiráskovu bustu na knihovně a Kramářovu fotografii s<br />
podpisem a na veliké žluté ženské torzo od Lebedy, které si Irena<br />
koupila v Praze, když ji chytl zájem o výtvarné umění. A potom<br />
tenkrát Irena přišla, s vlasy uvázanými v šátku po německém<br />
způsobu a v tom tenkém kostkovaném županu, a jak šla, tak se jí
župan vpředu rozevíral a bylo jí vidět stehna opálená až bůhví kam,<br />
a když si sedla, tak se jí župan hodně rozevřel, a nechala ho<br />
rozevřený právě tak vhodnou chvíli, abych to viděl, ale nemoh si to<br />
dlouho prohlížet, a já na to musel koukat jak přibitý a nemohl jsem<br />
si pomoct a pak si ten župan zavřela, přehodila nohu přes nohu a<br />
bylo po všem. Myslel jsem na to a bylo to dobré.<br />
Zapomněl jsem na déšť a na Lofa. Když jsem to domyslel,<br />
podíval jsem se na hodinky a bylo už třičtvrtě pryč. Moh jsem se<br />
sebrat, ale přestalo se mi chtít. Jenže stát tu až do tří se mi zase<br />
nechtělo. Bylo to dobré, s Irenou, a třeba si to přece rozmyslí. Ať se s<br />
ní nedá o ničem mluvit. Ale je děsně hezká. Děsně hezká. Hezčí než<br />
královna wirtemberská. Je pitomá, ale holky jsou všechny pitomé.<br />
Holky tu taky nejsou kvůli moudrosti a za všechno v životě musí<br />
člověk nějak zaplatit. Tak za to blaho být s Irenou se musí platit<br />
taky tím, že to s ní člověka někdy otravuje. Nechtělo se mi ještě jít.<br />
Pak jsem dostal nápad. Zachtělo se mi podívat se seshora na město.<br />
A tím směrem, co bydlí Irena. Na její dům.<br />
Vykašlal jsem se na Lofa, seskočil jsem se schůdků verandy a<br />
pustil jsem se přes nádvoří v dešti. Úzké střílny zasvítily jedna za<br />
druhou, jak jsem šel kolem nich, vešel jsem otevřenou branou do<br />
druhého zámeckého nádvoří, kde byla kašna a temno, a po<br />
schodech jsem vstoupil na malé kamenné nádvoří. Byl to malý<br />
dvorek s loubími na všech stranách a s úpatím hlavní zámecké věže<br />
v rohu. Prošel jsem úzkou chodbičkou na západní ochoz. Nebyl tam<br />
nikdo. Nepršelo sem, protože vítr vál od severu, a tak střecha,<br />
nesená řadou tenkých pískovcových sloupů, chránila ochoz proti<br />
dešti. Ze západního ochozu bylo vidět Šerpoňův zámek v hloubce, s<br />
jezírkem na ploché střeše čtverhranné věže, a ještě níž pod ním<br />
Koletovic vilu, vystavěnou v alpském stylu na umělé navážce.<br />
Za ní byl bazén, kde se Lucie v létě koupala a kam jsme se<br />
někdy chodili slunit. Trochu vlevo stála sokolovna, bílá v moři<br />
oprýskaných domků novosvětské periferie, kolem ní se leskly<br />
koleje, vedoucí pod viadukt, za ní stál svatý Matěj a veliká žlutá<br />
budova gymnázia. Nikde nebyl vidět život. Aspoň zatím ne. A<br />
Irena seděla a četla ve svém pokojíku s psacím stolkem a knihovnou<br />
a křeslem. Všechno bude. Pustil jsem se po ochozu a zahnul jsem za<br />
roh. V altánu uprostřed jižního ochozu někdo seděl. Viděl jsem kus
klobouku a záda v zeleném hubertusu. Opřel jsem se o kamenné<br />
zábradlí a zadíval jsem se na město. To jsem udělal už mnohokrát.<br />
Černá hora, stráň, les, nemocnice, Port Arthur, obchodní akáda,<br />
soud, pivovar, most. Okresní dům a v něm pod lesem Irenin byt.<br />
Představil jsem si přítmí v něm a křesla a prostřený stůl.<br />
A sebe v tom bytě s břichem, a jak jím. A pak Irenu, jak sedí<br />
naproti mně a je hezká a má červenou pusu. Rozhlédl jsem se a<br />
znova jsem spatřil tu postavu v altánku. Popadla mě zvědavost, kdo<br />
to asi je. Asi to byl nějaký šlechtic. Možná, že tam s ním je královna<br />
wirtemberská a loučí se s Kostelcem v dešti. Zvedl jsem se a šel jsem<br />
pomalu k altánku. Chlap v hubertusu seděl nehnutě. Šel jsem blíž a<br />
blíž. Potom jsem ho uviděl. Seděl tam s Irenou a objímali se. Byl to<br />
Zdeněk. Byl to Zdeněk s Irenou. Byli k sobě úplně přirostlí a on ji<br />
líbal nepohnutě a pořád, celou tu dobu, co jsem se díval. Otočil jsem<br />
se a přejel mě mráz. Tak takhle je to ve skutečnosti. Takhle to je. Šel<br />
jsem pryč. Tohle je to a všechno snění je v tahu.<br />
K čertu se sněním. Tohle je Irena. Takhle to je s Irenou.<br />
Nerozmyslí si to. Byl jsem klidný. Byl jsem nešťastný. Zhrzený a jak<br />
se to ještě říká. Zachtělo se mi ležet ve tmě v peřinách a užírat se<br />
tím. Aby mě co možná nejmíň věcí rozptylovalo, abych nic neviděl a<br />
neslyšel a jenom se tím užíral. A jak se líbali. Představil jsem si její<br />
vlhkou pusu a sliny v ní a pohyblivý jazyk a vzrušilo mě to. A teď<br />
to má on. Já to ještě nikdy s Irenou neměl a nebudu to mít. Jen budu<br />
chodit pod jejím oknem a dělat jí přítele. Prošel jsem rychle malým<br />
nádvořím, potom kolem kašny do druhého nádvoří, kolem koníren<br />
a bránou ven do aleje. Šel jsem rychle a snažil jsem se nemyslet na<br />
to moc. Větve stromů v aleji se klátily a do tváře mi dosud padal<br />
drobný déšť. Klusal jsem kolem zamřížované brány Šerpoňova<br />
zámku. Lof nebyl nikde. Dostal jsem se z aleje na rovnou cestu k<br />
Občanské záložně. Už jsem chtěl být doma. Ale musel jsem ještě jít<br />
do skladu. Houby. Rozhodl jsem se, že tam nepůjdu. Zatelefonuju<br />
Přemovi z hostince od Pilařů. Vlezl jsem do hostince. Chodba tam<br />
byla tmavá a páchla kuchyní. Kdysi jsem sem chodil každou středu<br />
pro dršťkovou polívku, když ještě byla. Paní Pilařová mě vždycky<br />
nechala telefonovat. Vešel jsem do lokálu. Vedle výčepního pultu<br />
byl telefon. Vzal jsem sluchátko a vytočil jsem Skočdopolovic číslo.<br />
Když se Přema ozval, řekl jsem mu, že Lof nepřišel.
"Kruci, to je blbý," řekl Přema. "A byls u Šerpoňovýho<br />
zámku?"<br />
"Byl. Tam sem čekal až do půl třetí a pak sem šel pomalu alejí<br />
na zámek a zpátky, ale von nepřišel."<br />
"Tak já nevim. To mu do toho něco vlezlo."<br />
"Nebo se na to vykašlal."<br />
"Takymožný."<br />
Přema se odmlčel. Řekl jsem:<br />
"Poslyš, potřebuješ eště něco dnes vodpoledne?"<br />
"Ne. Proč?"<br />
"Že bych si šel lehnout, víš. Já sem úplně na kůži a rád bych<br />
byl zejtra fit."<br />
"Tak di, teď není celkem nic potřebí."<br />
"A - poslyš -" řekl jsem.<br />
"Jo?"<br />
"Zejtra ráno se mám stavit u vás, jo?"<br />
"No, stav se."<br />
"A co, bude tam teda pro mě ten - víš co."<br />
"Spolehni se."<br />
"Dobře. Tak já přídu."<br />
"No dobrý."<br />
"Tak nazdar."<br />
"Nazdar."<br />
Tak. To by bylo. Zavěsil jsem sluchátko. Teď půjdu domů a do<br />
peřin a stáhnu rolety a vykašlu se na všecko. Šel jsem do kuchyně a<br />
položil jsem na roh stolu korunu.<br />
"Tak děkuju vám, pani Pilařová," řekl jsem a zašklebil jsem se<br />
na ni.<br />
"Rádo se stalo. Přiďte zas, mladý pane," řekla mi.<br />
Otevřel jsem dveře a vypadl jsem na chodbu. Ve tmě<br />
zamňoukala kočka a uviděl jsem její zelené oči světélkovat. Dal jsem<br />
se ulicí k náměstí. Už vůbec nepršelo. Tváře jsem měl horké a<br />
mrazilo mě, ale už to nebylo tak nepříjemné, protože jsem měl na<br />
celé odpoledne zajištěnou postel a měl jsem v sobě Irenu a příjemně.<br />
A bolavě. Udělám si horký čaj a vezmu si aspirin a stáhnu roletu.<br />
Šel jsem rychle po náměstí.
Už zas bylo všude plno lidí. Byla sobota odpoledne a<br />
maminky si vyjely s kočárkama. Viděl jsem hezkou paní Jurkovou,<br />
která byla sestra Rosti Pittermana, s kočárkem a s manželem.<br />
Měla příjemně vykulené oči a kolem nich plno ohnutých řas.<br />
Byly udivené a hezké a pitomé. Na Jiráskově třídě už viselo hustě<br />
praporů. U Kaldounů visel nemožně dlouhý prapor s vikýře ve<br />
střeše až skoro na zem. Nějakých dvacet metrů.<br />
Byla to zrůda. Kaldouni byli prostě extra. I s tím nahatým<br />
Merkurem z bronzu, kterého měli nad vchodem a který byl jediná<br />
taková soukromá socha v celém Kostelci. Šel jsem rychle a nevšímal<br />
jsem si lidí. Už jsem chtěl být s Irenou a jenom s Irenou.<br />
Ale když už jsem byl u našeho domu, uslyšel jsem nějaký křik.<br />
Zastavil jsem se a podíval jsem se tím směrem. Kolem hotelu<br />
Granada, který stál na rohu ulice, utíkalo několik lidí.<br />
Z okna Granady se vykláněl pan hoteliér a divoce viklal žerdí<br />
praporu, zastrčenou pod oknem do objímky. Vyrval ji ven a rychle<br />
stáhl prapor dovnitř. Naproti pan Pitterman zatahoval vlajku do<br />
okna. Byl v košili a v kšandách a ručkoval po ocelovém lanku, jen se<br />
mu ruce míhaly. Po obou chodnících pádili lidé a cpali se do<br />
Pittermanovic pasáže a do Granady.<br />
Stál jsem u našeho domu a díval jsem se na to. Ozvalo se<br />
bručení motoru a kolem Pittermanova baráku zahnulo do ulice<br />
velké osobní auto. Na jeho střeše seděl německý voják s automatem.<br />
Jiní dva vojáci seděli na předních blatnících.<br />
Nohy jim visely přes poloaerodynamický chladič a měli na<br />
nich německé holínky se zastrčenýma handgranátama. Na klíně<br />
drželi oba napřažené automaty, každý na jednu stranu.<br />
Auto jelo pomalu ulicí. Na stupínku stál důstojník, levačkou se<br />
držel otevřeným okýnkem dveří a v pravé měl revolver. Na rukách<br />
měl šedivé rukavice. Rozhlížel se kolem po domech.<br />
Jak auto pomalu jelo kolem, ze všech domů rychle mizely<br />
vlajky, jedna za druhou. Německý oficír se díval do oken a<br />
ukazoval revolverem.<br />
"Los! Die Fahne weg!" křičel, když mu někde nestáhli vlajku<br />
dost rychle. Ulice před autem se taky vyprazdňovala.
Kaldounovic vlajku někdo zatahoval do vikýře, jak nejrychleji<br />
mohl. Vypadalo to, jako kdyby vikýř polykal červenobílý makarón.<br />
Tak. Honem to schovat. Přišli s tím trochu moc brzo.<br />
Honem, pryč s tím. Jen nepobouřit Němce. Aby revoluce byla<br />
v bezpečí. A byla v bezpečí. Tahle revoluce byla určitě v bezpečí.<br />
Docela určitě. Oficír s pistolí v ruce pozoroval se zájmem<br />
Kaldounovic vlajku. Auto skoro zastavilo. Díval se, jak vlajka mizí<br />
ve vikýři, a mlčel. Vtom se ale někde na fasádě zachytila. Ten, co ji<br />
vytahoval, počal s ní prudce škubat, ale držela pevně.<br />
"Los, Los!" zařval oficír. Ubožák ve vikýři se pachtil. Doufal<br />
jsem, že je to sám pan Kaldoun. V košili a s kšandama a celý tlustý.<br />
Jenže asi to byl domovník. Pachtil se marně.<br />
"Los!" zařval oficír, ale vlajka pořád držela. Oficír zvedl pistoli<br />
a vystřelil do vikýře. Rána se pekelně rozlehla ulicí a z revolveru se<br />
zablesklo. Červenobílý makarón začal rychle padat s vikýře.<br />
Vypadalo to teď jako plátěný vodopád a bylo to nekonečné. Buď ho<br />
trefil, ale spíš se polekal a pustil to. To spíš. To asi určitě. Doufal<br />
jsem, že to je pan Kaldoun. A že se při tom leknutí podělal. Ale<br />
když on to nebyl pan Kaldoun, byl to asi jen domovník. Oficír na<br />
autě se zasmál a auto se dalo znova do pohybu. Všechny domy byly<br />
už bez vlajek a ulice jakoby vymetená. Zdekoval jsem se za dveře a<br />
díval jsem se sklem ven. Auto přejelo kolem mě, vojáci na<br />
blatníkách seděli bez hnutí a tupě. Automaty drželi připravené a<br />
měli na sobě lesklé pláště z umělé gumy. Šedivé helmy se leskly od<br />
deště a z okrajů kapala voda. Jak jelo auto kolem, všiml jsem si, že<br />
ze zadních okének jsou vystrčeny krátké hlavně automatů. Uvnitř<br />
seděli ještě dva vojáci a vzadu na náhradní pneumatice ještě jeden.<br />
Byl na ní široce rozkročen a musel mít z toho jistě nepříjemný pocit.<br />
Musel jistě taky cítit kulku v těle jako ráno já. Jenže on už na to byl<br />
možná zvyklý.<br />
Auto se pomalu odsunulo pryč. Odtrhl jsem se od ulice a šel<br />
jsem dovnitř. Došel jsem k bytu a odemkl jsem dveře. Jak jsem se<br />
octl v předsíni, vyběhla z kuchyně maminka. Byla postrašená.<br />
"Danny, zaplať Pán Bůh! Co já prožila strachu!"<br />
"Proč?"<br />
"Co to bylo? To střílení."<br />
"To nic. Jeden Němec střelil u Kaldounů po vlajce."
"A nestalo se nikomu nic?"<br />
"Depak."<br />
"Zaplať Pán Bůh. Kdes byl, Danny? Nemáš chodit ven, když je<br />
to takhle."<br />
"Ale já byl u Šerpoňů. Mami, uděláš mi čaj?"<br />
"Zmok si, viď?"<br />
"No. Chtěl bych se trochu vypotit."<br />
"Tak si vlez honem do postele. Ještě z toho nastydneš."<br />
"A uděláš mi čaj?"<br />
"Hned, už du."<br />
"Díky," řekl jsem a šel jsem do pokoje. Stáhl jsem červenou<br />
přikrývku z postele a rozestlal jsem peřiny. Pak jsem si zul boty a<br />
šel jsem si je dát uschnout do předsíně. Potom jsem si svlíkl šaty a<br />
naházel jsem je na zem. Oblékl jsem si pyžama a složil jsem šaty na<br />
židli. Mí na sobě suché pyžama byl dobrý pocit. Kalhoty byly úplně<br />
promočené. Vjel jsem nohama do bačkor a odnesl jsem kalhoty do<br />
kuchyně. Maminka stála u stolu. Na elektrickém vařiči byla čajová<br />
konvice.<br />
Maminka se na mě otočila.<br />
"Si úplně pramočenej, viď?<br />
"Nojo."<br />
"Pověs si kalhoty na šňůru."<br />
Snažil jsem se na mokrých kalhotách vymačkat puky.<br />
Nohavice byly dole úplně sežvaněné. Jak jsem je vzal do ruky, dala<br />
se do mě nepříjemná zima.<br />
"To nech, Danny," řekla maminka. "Já ti to potom vyžehlí, až to<br />
uschne."<br />
"Tak to mám jen tak hodit na šňůru?"<br />
"Ano."<br />
Voda v konvici začala syčet. Hodil jsem kalhoty přes šňůru.<br />
Drkotala mnou zimnice.<br />
"Běž do postele, Danny. Já ti čaj přinesu," řekla maminka.<br />
"Díky. Já si ho vemu sám."<br />
Maminka slila vodu přes sítko do hrníčku.<br />
"Chceš do něj rum?" zeptala se.<br />
"Jo, prosim tě."<br />
Maminka vzala lahvičku s rumem a odměřila dvě lžičky.
Měla o mých potřebách pořád ještě miminkovské představy.<br />
Potom postavila hrníček na plechový podnos a řekla:<br />
"Nechceš k tomu bábovku?"<br />
"Ne, děkuju, já si vemu jen aspirin."<br />
"To si vem a pořádně se přikrej. Mám tě jít uspat?"<br />
"Ne, já se nebudu potit. Jenom tak lehce."<br />
"I jen se vypoť pořádně."<br />
"Ne, mami. To mně tak zle není. Jenom si stáhnu rolety a<br />
zdřímnu si."<br />
"To bude nejlepší. Tak tě nemám jít uspat?"<br />
"Ne, děkuju," řekl jsem a usmál jsem se na ni. Pak jsem vyplul<br />
s čajem z kuchyně a vešel jsem do pokoje. Postavil jsem čaj na židli<br />
vedle postele, šel jsem ke skříni, otevřel jsem ji a vytáhl jsem tubu s<br />
aspirinem. Zavřel jsem skříň a otevřel jsem vnitřní okno. Venku už<br />
zase lilo. Bílé pršky zahalovaly řeku lehkou mlhou. Stáhl jsem rolety<br />
a zavřel jsem okno.<br />
V pokoji bylo teď temno a okno žlutohnědě světélkovalo. Šel<br />
jsem ke dveřím a zavřel jsem je. Rozhlédl jsem se. Čaj, aspirin,<br />
stažené rolety, postel. Vlezl jsem do postele a usadil jsem se v ní. Za<br />
záda jsem si narovnal dva polštáře na sedění.<br />
Vzal jsem tácek s čajem a usrkl jsem z něho. Hodiny na stěně<br />
odtloukly čtyři. Usrkl jsem znova čaj. Byl hrozně horký. Chvilku<br />
jsem počkal, až vychladl, a pak jsem ho začal pít. Nechal jsem<br />
trochu na dně a postavil jsem tácek s hrníčkem na židli.<br />
A teď Irena. Upravil jsem si polštáře na ležení a přikryl jsem se<br />
až k bradě. Irena. Ale nejdřív modlit. Začal jsem.<br />
Pane Bože, prosím tě, a šlo mi to velmi rychle. Rychle jsem<br />
přeříkal modlitbu a dnes mi nevadilo, že to nebylo dost zbožné.<br />
Neopakoval jsem nic. A teď Irena. Vzpomněl jsem si, jak jsem byl u<br />
nich a jak měla na sobě kostkovaný župan a nic pod ním. Na to jsem<br />
si vzpomněl důkladně. A z toho se mi vzpomnělo na jindy, jak jsem<br />
byl u nich v předsíni a Irena přišla v modrém japonském kimonu a<br />
podala mi ruku a já se na ni díval, jak jí ňadra vpředu zdvihala to<br />
kimono, a kimono spadalo rovně dolů vpředu s ňader a kolem pasu<br />
viselo volně a Irena se obrátila a šla do pokoje a zakopla o práh a<br />
uletěla jí jedna trepka s velikou modrou bambulí a ona se pro ni<br />
shýbla, a jak se shýbla, odhrnulo se jí kimono na zádech a v pasu jí
vykukovala nahá kůže a Irena byla prima, a jednou jsme šli v zimě<br />
po stráni z Černé hory, Irena upadla a sukně se jí vyhrnuly a měla<br />
moc hezká kolena a bílé válenky. Myslel jsem na to všechno a začal<br />
jsem myslet, jak jsem na ni čekal jednou ráno v kvintě pod<br />
viaduktem u Skočdopolovic skladu, přišla v modrém kabátku s<br />
bílým olemováním kolem kapuce, když jsem se na ni díval zezadu,<br />
dělalo jí to na zádech hezké V, a na to všechno jsem myslel a na<br />
plovárnu, na plavky s bílýma šňůrama přes záda a tak dál, na její<br />
klín v těch plavkách a na úzkou cestičku mezi ňadry, kterou jsem<br />
viděl, když ležela na opalovacích prknech vedle mě na břiše.<br />
To byl můj život. Tohle byl můj život. Irena. A bavilo mě to.<br />
Celý Kostelec a revoluce a kluci a Irena. Hrozně mě to bavilo a<br />
hrozně jsem se na to na všechno těšil. Na všecičko. Zabořil jsem se<br />
do peřiny a zavřel jsem oči. Bylo mi příjemně. Vzpomněl jsem si, že<br />
se v Praze bojuje a že Staroměstská radnice hoří. Bratranci možná<br />
umírají na barikádách. Nebo spíš jsou zalezlí ve vile ve sklepě. Bylo<br />
mi pěkně. V Praze se bojovalo.<br />
Senzace. Ležel jsem v posteli a bylo mi příjemně teplo. To<br />
všechno bylo prima. Vůbec celý svět. A těšil jsem se. Potom už mi<br />
bylo jen dobře a příjemně bez myšlenek a usnul jsem.<br />
A spal jsem dlouho a něco se mi zdálo, ale zapomněl jsem co.<br />
Neděle<br />
6. V. 1945<br />
Ráno jsem šel ke Skočdopolovům asi ve tři čtvrtě na osm.<br />
Venku bylo pršlavé počasí a mlha. Sotva jsem vylez z baráku,<br />
už jsem věděl, že je to s revolucí vážné. Lidi v turistických šatech a s<br />
rádiovkama na hlavách se trousili směrem k pivováru. Zbraně<br />
neměli, aspoň jsem neviděl, ale na rádiovkách měli našité trikolóry<br />
a na zadnicích si nesli chlebníky. Já měl na sobě taky sportovní šaty,<br />
protože pršelo a nechtěl jsem si ničit sváteční kvádro. Pod<br />
viaduktem u Skočdopolovic skladu jsem potkal pana Mozola,<br />
celého bledého a kulhavého, jak se hrdinně belhá do pivováru. U<br />
pasu měl připevněnou starou rakouskou šavli a vypadal jako z<br />
americké crazykomedie. On musel být hrdinný. Protože za války<br />
moc hrdinný nebyl a dotáh to ve fabrice až na kontrolora<br />
Bauaufsichtu des deutschen Luftfahrtministeriums. Tak proto měl
teď proč být hrdinný. Byl jsem moc zvědav, jestli v pivováře budou<br />
taky ostatní balové. Asi budou. Museli teď být, chudáci, všichni<br />
hrdinní.<br />
Když jsem přišel do skladu, seděl už Přema v manšestrových<br />
kanadských kalhotách v plné zbroji na prázdné bedně od cigaret,<br />
kolem něho stáli a seděli ostatní kluci a od stropu na ně svítila bledá<br />
lampa, obalená pavučinama. Vypadali jako Babinští. Přema měl na<br />
nohou lovecké šněrovací boty a kolem kabátu pás se zásobníky.<br />
Šikmo přes prsa se mu klimbala šňůra s handgranátama a na<br />
zádech mu visel německý automat. Obličej měl pod masaryčkou<br />
hubený a se svýma vpadlýma tvářema vypadal trochu jako Mongol.<br />
Bendovi se na hlavě leskla černá hasičská helma. Kluci se radili.<br />
"Hovno," řekl Přema. "Já sem pro to, nejít tam."<br />
"Já taky. Jak sme jednou tam, tak se vodtamtud nedostanem,"<br />
řekl Perlík.<br />
"Ale - " řekl Benda.<br />
"Šabata chce stejně jenom všechny nebezpečný zavřít do<br />
pivováru."<br />
"Ale, kuci, já myslim, že bude lepší, dyž tam pudem," řekl<br />
Benda.<br />
"Ponivač máš strach, viď?" řekl Perlík.<br />
"Nemám. Ale co můžem sami dělat?"<br />
"Tyhle bouchačky sme taky sehnali sami."<br />
"Nojo, ale až přijedou esmani, tak sme vedle. Dyť kolik nás je."<br />
"Je nás dost, a dyž máš strach, tak zůstaň doma."<br />
"Ale - "<br />
"Nebo di do pivováru."<br />
"Neser, čeče."<br />
"Seš podělanej."<br />
"Nejsem."<br />
"Seš."<br />
"Nejsem."<br />
"Nekecej."<br />
"Nehádejte se, chlapi," řekl Přema. "De vo to, jestli tam máme<br />
jít, nebo né."<br />
"Já řikám, abysme tam nešli," řekl Perlík.<br />
"Já myslim, že bude lepší tam jít," řekl Vahař.
"Ty se taky bojíš?" řekl Perlík.<br />
"Fakt je, že máme víc bouchaček, než je nás, a bylo by škoda to<br />
nechat ležet," řekl Vahař.<br />
"A kvůli tomu se pudeš dát naverbovat do pivováru, jo?"<br />
"A co chceš s těma bouchačkama dělat?"<br />
"Rozdat je klukum."<br />
"A kuci sou právě už všichni v pivováře."<br />
"Tak co, chlapi?" řekl Přema.<br />
"Dem do pivováru, ne?" řekl Jerry.<br />
Díval jsem se na ně. Stáli kolem převrácené bedny jako<br />
loupežníci v chaloupce v lese a kromě Perlíka všichni tíhli k<br />
pivováru. Jenom Přema dobře nevěděl. Ale on byl vůdce a nemoh<br />
být ukvapený. Díval jsem se na ně skleněnýma dveřma a slyšel<br />
jsem, co si povídají. Pak jsem otevřel dveře a vstoupil jsem dovnitř.<br />
"Ahoj," řekl jsem.<br />
"Nazdar. Poď dál," řekl Přema.<br />
"Tak dem do pivováru?" řekl jsem.<br />
"Právě se radíme."<br />
"A co?"<br />
"Nemůžeme se dohodnout, jestli tam máme jít nebo ne."<br />
"No, všichni tam dou."<br />
"Jistě," řekl Benda. "Dem tam taky. Poďte."<br />
"Já tam nejdu," řekl Perlík.<br />
"Tak si tu zůstaň."<br />
"To du rači s komunistama než se nechat naverbovat vod<br />
Šabaty."<br />
"Tak di! Dyť tě nikdo nedrží," řekl Benda.<br />
"Neblbni, Perlíku," řekl Přema.<br />
"Já blbnu, že. A co vy?"<br />
"Však uvidíme, jaký to je."<br />
"Vy eště neznáte pana doktora Šabatu, že ne? Vy to eště nevíte,<br />
že je to posera?"<br />
"Nekecej."<br />
"Vy si myslíte, že vás s bouchačkama někam pustí? Dyť byste<br />
mohli podráždit Němce."<br />
Perlík byl rozčilen a ironický. Znal jsem ho. Jednou ho Němci<br />
zavřeli do pracovního tábora pro chronickou absenci. Byl z těch lidí,
co jsou tak odvážní, že nikdy neprojeví ani stíneček strachu. Bylo to<br />
nebezpečné, být s ním ve spojení. Ale byl sám, ostatní takoví nebyli.<br />
"Ne, chlapi," řekl Přema. "De vo to, jestli na to stačíme sami."<br />
"Samozřejmě," řekl Jerry.<br />
"Fakt je, že z Německa sem de fronta. A co můžem dělat sami<br />
proti tankum," řekl Benda.<br />
"A co chceš dělat proti tankum s panem doktorem Šabatou?"<br />
řekl Perlík.<br />
Benda ho ignoroval.<br />
"Fakt je, že máme dvakrát tolik bouchaček, než je nás. A fakt<br />
je, že v pivováře budou chlapi, který s nima uměj taky zacházet."<br />
"Ale jen jestli jim to pan doktor Šabata dovolí."<br />
"Himl, tak chceš, abysme je nechali ležet tady?"<br />
"A ty si sakra, vole, myslíš, že tě z nich Šabata nechá střílet?"<br />
"Chlape, co seš proti Šabatovi tak zaujatej? Jak to víš, že je<br />
takovej posera?" řekl Vahař.<br />
"A ty to nevíš?"<br />
"Já vim, že mýho otce vytáh skoro z koncentráku," řekl Vahař.<br />
"Bodeť," řekl Benda.<br />
"A jak ho vytáh?" řekl Perlík.<br />
"Fakt je, že ho vytáh," řekl Benda.<br />
"Ponivač se vožíral s gestapákama na landrátu."<br />
"I dyby, tak fakt je, že ho vytáh. A to nebyl jedinej případ."<br />
"Chlapi, tak se dohodnem," řekl Přema.<br />
"Já sem pro to, aby se šlo do pivováru," řekl Benda.<br />
"Já taky," řekl Vahař.<br />
"Já taky," řekl Jerry.<br />
"Dobrý," řekl Přema a podíval se na ostatní. Vostál a<br />
Procházka mlčeli. Přema řekl:<br />
"Tak co, kuci?"<br />
"Inu, tak pudem do pivováru, ne?" řekl Vostál.<br />
"A co ty?" řekl Přema Procházkovi.<br />
"No tak pudem," řekl Procházka.<br />
"Já bych teda rači nešel," řekl Kočandrle.<br />
"A co ty?" řekl mi Přema. Trochu mě překvapil, že mě už tak<br />
počítá k nim. A pak, věděl jsem jasně, že Perlík má pravdu. Ale
zachtělo se mi být v pivováře. Zachtělo se mi vidět ten cirkus tam.<br />
Ten očistec za protektorátní hříchy.<br />
A třeba je Perlík taky vedle. V pivováře bude moc krvelačných<br />
chlapů, a když něco přijde, neudrží je ani pan doktor Šabata. Znal<br />
jsem jich sám hodně, nebyli v žádné organizaci, ale byli divocí do<br />
povstání. O tenhle požitek bylo postaráno i tam. A já chtěl taky<br />
vidět ty druhé. O pana Mozola jsem nechtěl přijít. A o pana<br />
Moutelíka taky ne. Podíval jsem se na Přemu a řekl jsem:<br />
"Já myslim, abysme šli do pivováru, ne? Dyby něco, tak se<br />
můžem dycky ztratit."<br />
"Samozřejmě," řekl Benda.<br />
"Kuci, vy ste blbci," řekl Perlík.<br />
"Drž hubu. Věčina je pro pivovár," řekl Benda.<br />
"Ponivač ste blbci."<br />
"Nehádejte se," řekl Přema. "Tak teda dem do pivováru."<br />
"Dobrý," řekl Benda a kluci se zvedli.<br />
"Idioti," řekl Perlík. Benda se na něho prudce obrátil.<br />
"Koukej, jestli se ti to nelíbí, tak s náma nechoď!"<br />
"Ale drž hubu," řekl Perlík a zvedl se taky.<br />
Počkal jsem, až jeden za druhým vylezli ze skladu, a šel jsem k<br />
Přemovi.<br />
"Jo tak. Poď," řekl Přema.<br />
Vylezli jsme ven. Před skladem stál malý vozík a na něm<br />
hromada přikrytá plachtou. Kluci stáli kolem, zachumlaní v kruhu,<br />
v dešti, s automatama a s flintama přes rameno. Vahař měl prapor<br />
otočený kolem žerdi. Přema odhrnul plachtu a vytáhl naleštěný<br />
automat za hlaveň.<br />
"Umíš s tim zacházet?" řekl mi.<br />
"Ne."<br />
"Tak podívej. Tadyhle se to vodjišťuje. Tady se tam dává<br />
zásobník a takhle se zaklapuje."<br />
Přema zasunul plechový zásobník do objímky. Z dÍrek v<br />
zásobníku se leskly hlavičky kulí.<br />
"Zkus si to," řekl Přema.<br />
Vytáhl jsem zásobník a zase jsem ho zasunul. Šlo to dobře.<br />
"A dyž střílíš, tak to přimáčkneš loktem k boku."<br />
"Jo."
Přema se otočil k vozíku a vytáhl z pod plachty čtyři<br />
zásobníky.<br />
"Tyhle si dej do kapes."<br />
"Díky."<br />
Zastrkal jsem zásobníky do kapes u kabátu. Právě se mi tam<br />
vešly.<br />
"Dem," řekl Jerry.<br />
"Dem," řekl Přema. Jerry chytil oj vozu a Procházka s<br />
Kočandrlem se opřeli vzadu. Postavil jsem se k vozíku a pomoh<br />
jsem jim tlačit. Vahař rozvinul prápor a vyrazili jsme.<br />
Vozík se rozskřípal. Jeli jsme pomalu k lávce a kolem<br />
československého kostela a kolem bývalého DTJ k pivováru. Jak<br />
jsme se blížili k pivováru, potkávali jsme pořád víc a víc lidí.<br />
Věděl jsem, jak vypadáme. Bylo to dobré. Všichni kluci šli<br />
mlčky. Dělali jsme, že nic. Jako by všechno bylo samozřejmé.<br />
Lidi v turistických pumpkách a s trikolórama na rádiovkách<br />
na nás čuměli. Bylo vidět, že z nás mají respekt. Bylo to dobré.<br />
Přijeli jsme k mostu přes řeku. Podíval jsem se vzhůru do<br />
Ireniných oken. Chtěl jsem, aby se dívala, ale nedívala se.<br />
Samozřejmě. Teď mě měla vidět. Ale kdepak. To štěstí jsem neměl.<br />
Už jsem viděl, jak se budem mazat s Němcema někde v lese a Irena<br />
bude zalezlá někde ve sklepě. To pro mě docela ztrácelo půvab,<br />
když mě v tom Irena neuvidí. Proč do toho vlastně lezu? Po cestě od<br />
mostu k pivováru táh zástup lidí. Jako o dušičkách na hřbitov. Na<br />
pivovarské věži vlál veliký československý prápor. Viděl jsem, že<br />
někteří chlapi v davu mají na ramenou československé armádní<br />
opakovačky. A někteří byli ve starých československých<br />
uniformách a ovinovačkách. Vypadali staromódně. Už jsem docela<br />
zapomněl, že existuje něco jako ovinovačky. V téhle válce už to<br />
nebylo.<br />
Tlačili jsme pomalu náš vůz davem a mlčeli jsme. Lidé se na<br />
nás dívali. Na některých bylo zase vidět, že z nás mají úctu. Anebo<br />
to byl strach. Bylo jich asi mnoho mezi nima, kterým bylo<br />
nepříjemné vidět opravdové pušky. Asi v duchu doufali, že se<br />
nakonec všechno odbude v tichu. Ale do pivováru šli přesto. Byli<br />
všichni vlastenci. A hrdinové. Před námi šel pan Lóbl, náš bývalý<br />
domácí, byl žid, ale měl za ženu árijku, takže nebyl v koncentráku.
Nesl přes rameno brokovnici. Býval to odjakživa velký nimrod.<br />
Nějak mi vedle něj chyběl Bonza. Bonza by určitě šel, napadlo mě.<br />
Zarejdovali jsme s vozíkem do brány. Vedle mě se objevil pan<br />
Moutelík v pumpkách a v lyžařské čepici a za ním Berta s leicou na<br />
prsou. Zazubil se na mě a řekl:<br />
"Nazdar, Danny."<br />
"Nazdar. Budeš fotit?" řekl jsem.<br />
"To víš!<br />
Tak ale honem, pomyslel jsem si. Jak jsme propluli bránou,<br />
spatřil jsem pana Mozola s policajtskou šavlí, jak stojí s několika<br />
lidmi z Mesršmitky. Ani tady to nerozpustili. Měli ji v krvi,<br />
Mesršmitku, blbci. Stáli pohromadě a bavili se. Ještě před třema dny<br />
se pan Mozol plazil před Uippeltem. To bylo jisté. A teď měl zase<br />
strach. Měl pořád z něčeho strach. A pořád měl proč mít strach. Stál<br />
bledý a legrační a měl strach.<br />
Zahnuli jsme po cestě k hlavní budově. Z otevřených dveří i<br />
stála na schodech dlouhá fronta. Čekali na zápis. Armáda musela<br />
být v první řadě sepsána. Viděl jsem pana Stýbla, holiče, pana<br />
doktora Bohadlo, advokáta, pana Frintu, prokuristu z naší banky,<br />
pana Jungwirtha ze spořitelny a ještě jiné. Stáli a čekali, až na ně<br />
dojde řada. Pan Jungwirth jedl chleba s máslem. Zastavili jsme s<br />
vozíkem. Přema se obrátil.<br />
"Počkejte tady, chlapi. Já jdu k Šabatovi."<br />
"Dobře," řekl Benda.<br />
Přema vylezl po schodech nahoru a bylo vidět, jak říká<br />
chlapům ve dveřích, aby ho pustili. Viděl jsem, jak se chlap,<br />
zaplňující dveře, nejdřív zlostně otočil, ale když viděl Přemu s<br />
automatem a s handgranátama, udělal mu hned místo. Ano. My<br />
jsme mohli kašlat na všechny tyhle ve frontě. Měli oči plné závisti,<br />
ale my jsme byli někdo, měli jsme zbraně. Vzal jsem za hlaveň<br />
automatu a sklonil jsem ji k zemi. Ocel byla studená a příjemná.<br />
"Danny," ozvalo se za mnou.<br />
Otočil jsem se. Za mnou stál Berta s leicou u oka.<br />
"Postav se, já tě vyfotim."<br />
"Díky," řekl jsem. S tím jsem souhlasil. Hned jsem si vzpomněl<br />
na Irenu, jak jí to ukážu. Udělal jsem gableovský úsměv a narovnal<br />
jsem automat, aby byl dobře vidět. Berta na mě čuměl hledáčkem a
udělal dva kroky dozadu. Doufal jsem, že Zdeněk automat mít<br />
nebude. Nebo aspoň že Zdeňka nikdo nevyfotí. Klapla spoušť.<br />
"Díky. Kdy to bude, Berto?" řekl jsem.<br />
"Dnes v noci to udělám."<br />
"Můžeš mi jich udělat víc?"<br />
"Prosím. Kolik by sis přál?" řekl Berta. Tyhle slovní obraty měl<br />
po svém otci. Berta byl obchodník. Jeho otec taky. Byli obchodníci a<br />
měli dům. A Berta měl koníček fotografování. Byl k focení vždycky<br />
hrozně ochotný, ale zadarmo nedělal nic. Fotil pořád, na gymplu, na<br />
atletice A. C. Kostelec, na představeních divadelních ochotníků, a<br />
prodával potom každému fotky za režijní cenu s mírnou přirážkou.<br />
Pamatoval jsem se ještě, jak míval na gymplu seznamy objednávek<br />
a jak s nima pořád otravoval. V placení neznal přítele. On uznával<br />
jen zákazníky.<br />
"Asi šest," řekl jsem, protože se mi zachtělo mít jich hodně. A<br />
věděl jsem, že to maminka pošle babičce a do Prahy a do Ameriky<br />
strejčkovi, až to půjde. Dodal jsem rychle:<br />
"A můžeš mi skovat negativ?"<br />
"Prosím," řekl Berta.<br />
"Tak díky."<br />
"Nemáš zač."<br />
Berta se zazubil a šel dál kolem čekající fronty s připraveným<br />
aparátem. Byl celý šťastný, že se mu podařilo mě vzít. A s<br />
automatem. Už jsem viděl, jak to po revoluci vystrčí za výklad s<br />
idiotskými podtitulky. "Zmužile do boje," napíše pode mě. Ale to<br />
bude dobré. Irena na tyhle idiotštiny nebyla tak citlivá jako já. Stejně<br />
jsem na ně byl citlivý jen já. A kluci z orchestru, ovšem. Bude to<br />
recese. Viděl jsem je, jak se postaví kolem Moutelíkovic výkladu a<br />
budou si z těch fotek utahovat. A já s nima. Vzpomněl jsem si na<br />
pana Macháčka. Ovšem. Berta dodá fotografický materiál.<br />
Fotografie lask. zapůjčil p. Albert Moutelík jun., bude napsáno<br />
vzadu. A s barevnou reprodukcí olejomalby pana Leitnera, 6.<br />
květen v Kostelci. Už jsem se na tu knihu těšil.<br />
Moje fotka v ní určitě bude taky. To tam dá pan Macháček<br />
kvůli otci. Tak budu taky zvěčněn. Zvěčněn na věky věků v<br />
Kostelci. Rozhlédl jsem se po shromáždění. Od brány přicházeli
pořád noví lidé a fronta pomalu postupovala. Z ledárny vyšel Jirka<br />
Vítů a nesl přes každé rameno dvě pušky.<br />
Za ním se objevil pan Weiss v majorské uniformě a za ním<br />
hlouček chlapů v československých uniformách. Jeden z nich vylezl<br />
po schodech k hlavní budově a připevnil vedle dveří plakát. Bylo na<br />
něm napsáno červenou barvou:<br />
Rozkaz č. 1. - VEŠKERÉ STŘELNÉ ZBRANĚ A VÝBUŠNINY<br />
ODEVZDEJTE V MAGACÍNU. - Plk. ČemelÍk, v. r., velitel.<br />
Hned jsem si vzpomněl na Perlíka. Otočil jsem se naň. Stál za<br />
mnou a díval se na plakát. Potom roztáhl ústa a vztekle se ušklíbl.<br />
"Prosim," řekl ledově.<br />
"Blbost," řekl Benda.<br />
"Ahoj, pánové," řekl Perlík a otočil se.<br />
"Kam deš?" řekl Benda, ale Perlík neřekl nic a šel rychle davem<br />
k bráně. Chvíli ho bylo vidět, jak se proplétá s automatem<br />
zavěšeným na zádech mezi lidma, a pak zmizel.<br />
"To je blbost. Zbraně si necháme," řekl Benda.<br />
"Samo. Ať si každej sežene svý," řekl Procházka.<br />
"Dáme jim jenom ty, co přebejvaj. Ty jim musej stačit."<br />
"Bodeť. Dyby každej přines tolik."<br />
"Tak je dem vodevzdat do magacínu," řekl Vahař.<br />
"Počkej, rači ne. Počkáme, až si přídou," řekl Jerry.<br />
"Ale ne, rači je pudem vodevzdat. Aspoň nám nemůžou nic<br />
říct."<br />
"Aby neměli řeči," řekl Benda. Viděl jsem, že je teď na<br />
rozpacích, když to má před sebou černé na bílém, že Perlík měl asi<br />
pravdu.<br />
"Houby, pudem je vodevzdat. To bude lepší," řekl Vahař<br />
nervózně.<br />
"Myslíš Samo."<br />
"Počkejte, počkáme na Přemu," řekl Procházka.<br />
Vahař se ohlédl k hlavní budově.<br />
"Tak dobře," řekl.<br />
"Vezete zbraně, hoší?" ozvalo se za náma.<br />
Otočil jsem se.<br />
Stál tam major Weiss a tvářil se příjemně.<br />
"Ano," řekl Benda.
"To je dobře," řekl major Weiss a odhrnul plachtu. Objevila se<br />
hromada pušek a panzerfaustů a dva automaty.<br />
"No, vyznamenali jste se, chlapci," řekl major Weiss. "Tak<br />
poďte se mnou. Odvezeme to do magacínu."<br />
"Ano, pane majore," řekl Benda a obrátil se k nám. Kluci se na<br />
něho nejistě podívali.<br />
"Tak dem," řekl Benda a nedíval se na nikoho. Major Weiss už<br />
kráčel k magacínu.<br />
"Nepočkáme na Přemu?" řekl Procházka.<br />
"Dyž nám to poručil," řekl Benda.<br />
"Chlapi, ale voni nám tam budou chtít sebrat všechno," řekl<br />
Kočandrle.<br />
"Ale ne. Dyť ste viděli, že se díval jen na ten vozejk."<br />
"Já nevim."<br />
"Ale jistě."<br />
Major Weiss se otočil.<br />
"Tak poďte za mnou, hoši," zvolal na nás.<br />
"Už dem," řekl Benda a opřel se o vozík.<br />
"Já nevim," řekl znova Kočandrle, ale Vahař už otočil vojí.<br />
Kluci se pomalu opřeli do vozíku. Otrávilo mě to taky.<br />
Nechtělo se mi loučit se s automatem. Abych utekl? Ale teď už bylo<br />
asi pozdě. Weiss by mě viděl. A co bych dělal s automatem venku<br />
sám? Když ostatní kluci budou odzbrojení. Ale mohl bych si ho<br />
schovat. Jistě, bylo by to dobré mít ho doma. Dalo by se s ním dobře<br />
myslet. Na gangstery a tak. Ale major Weiss na nás počkal a jeho<br />
pochopové nás obklopili. Byli jsme v tom. Pomalu jsme drkotali s<br />
vozíkem k magacínu. Byl za rohem ledárny. Před vraty stál Hruška<br />
z Mesršmitky v uniformě a s bradou v řemeni helmy. Držel v ruce<br />
pušku s nasazeným bajonetem a hleděl před sebe. Na zavřené půlce<br />
vrat byl plakát s nápisem SKLADIŠTĚ ZBRANÍ. Přijeli jsme pomalu<br />
k vratům. Hruška se napřímil.<br />
"Hej! Otevřte vrata!" zavolal major Weiss.<br />
Zevnitř vykoukl nějaký chlap s fajfkou. Znal jsem ho. Byl to<br />
skladník z pivováru. Ten tady byl vždycky. Trochu se mu změnilo<br />
zboží, ale jinak nic. Podíval se na nás a vytáhl zástrčku z vrat.<br />
Potom se o ně opřel a vytlačil je ven.
"Zatáhněte to dovnitř, chlapci," řekl major Weiss. Opřeli jsme<br />
se o vozík. V magacínu visela od stropu právě taková lampička jako<br />
ve Skočdopolovic skladu. Pod ní byl stůl a za ním seděl školník z<br />
gymnázia v legionářské uniformě s metály. Před sebou měl lejstro s<br />
lahvičkou inkoustu. Vedle něho stál člověk, kterého jsem znal od<br />
vidění, v zelené perelíně a s důstojnickou čepicí. Muž v perelíně<br />
zasalutoval. Major Weiss zasalutoval taky.<br />
"Tady vezeme další várku," řekl major Weiss. "Hoši, dávejte to<br />
kus po kuse tady panu poručíkovi a pan četař to zapíše."<br />
Rozhlédl jsem se. Podél stěn stály v řadě opřené pušky. Na<br />
konci řady jsem viděl dva lehké československé kulomety s<br />
trojnožkama. Na zemi bylo několik pytlů a na nich malé úhledné<br />
pyramidky z vejčitých handgranátů. O druhou stěnu bylo opřeno<br />
asi dvanáct panzerfaustů a na stole za školníkem ležela sbírka<br />
všelijakých revolverů.<br />
"Jedem," řekl školník. "Nejdřív rači sundejte, co máte na sobě,<br />
aby se vám líp pohybovalo."<br />
"Ale to nám nevadí," řekl Benda.<br />
"Jen to sundejte. Budete to mít pohodlnější. Máte to sundat teď<br />
nebo potom."<br />
Benda stál před školníkem a mlčel. Viděl jsem, jak je mu<br />
trapně. Potom řek pomalu:<br />
"Vy chcete - taky to, co máme na sobě?"<br />
Školník se na něj udiveně podíval.<br />
"Samozřejmě."<br />
"No ale podívejte, to sme sami ukořistili."<br />
"Ano, já vím. Buďte bez starosti, na to se nezapomene."<br />
"Ale - "<br />
"Já u každé zbraně píšu také jméno dárce, pokud je."<br />
"Ale my bysme si je chtěli nechat."<br />
"Nechat?"<br />
"Ano."<br />
"To nejde, bohužel. Četli jste rozkaz?"<br />
"Ten na dveřích?"<br />
"Ano."<br />
"No ano, ale – "<br />
"Četli ste rozkaz?"
"Ano - "<br />
"Tak prosim."<br />
"Ale podívejte se. My - "<br />
"Pane majore!"<br />
Major Weiss se obrátil.<br />
"Ano?"<br />
"Pane majore, tento pán mi odmítá vydat zbraň."<br />
Major Weiss se podíval na Bendu a udělal vojenský obličej.<br />
"Znáte rozkaz?"<br />
"Ano, pane majore, ale - "<br />
"Mlčte! Znáte rozkaz a víte tedy, co je vaše povinnost."<br />
"Ano – "<br />
"Každý voják musí bezpodmínečně poslouchat rozkazů svého<br />
velitele."<br />
Benda zrudl a pak z něho vyjelo prudce:<br />
"Já nejsem voják!"<br />
"Cože?" řekl major Weiss.<br />
"Já nejsem voják," opakoval Benda pomaleji.<br />
"Kdy ste se narodil?"<br />
"Dvacátýho druhýho března dvacet čtyři."<br />
"Tak ste podle vyhlášky pana předsedy Národního výboru<br />
mobilizován."<br />
"Já jí nečet."<br />
"Ale já vám to povídám. Odevzdejte, prosím, zbraň."<br />
Benda se nehýbal.<br />
"Odevzdáte? Dávám vám poslední lhůtu. Jinak to budu nucen<br />
považovat za vzpouru."<br />
Major Weiss se odmlčel a hleděl na Bendu. Pak pomalu a<br />
významně dodal:<br />
"A víte, co to znamená ve stavu zvýšeného ohrožení státu?"<br />
Benda stál rudý před ním a díval se do země. Automat na jeho<br />
zádech vypadal směšně. Byl shozen. Stál v černé hasičské helmě a<br />
byl shozen. Kulatý obličej mu hořel. Major Weiss na něho hleděl<br />
ledově a vojensky. Plnil zkrátka svou povinnost.<br />
"Nuže?" řekl.<br />
Nechtěl jsem věřit vlastním uším, ale on to opravdu řekl.<br />
Nuže. Asi se mu v hlavě vynořil nějaký román z těch, co přelouskal
za války, když byl zaměstnán v městské knihovně. Podíval jsem se<br />
na Bendu. Zlomilo ho to. Stál s naditou zadnicí v kalhotech a s tou<br />
idiotskou hasičskou helmou na hlavě, která měla stříbrný šev<br />
uprostřed. Bylo mi ho líto. Pozoroval jsem ho a byl bych mu rád<br />
nějak pomohl, kdybych byl mohl. Napadlo mně se vzbouřit. Ale jen<br />
na okamžik. Měli jsme zbraně v ruce a oni neměli nic. Klidně bysme<br />
se dostali ven. Ale hned jsem to pustil z hlavy. Za pár dní bude po<br />
všem a ještě by nás soudili pro vzpouru a seděli bysme kvůli tomu<br />
bůhví kolik let. Nedalo se nic dělat. Benda sundal pomalu šňůru s<br />
handgranáty a položil ji na stůl před školníka. Potom stáhl s ramene<br />
řemen automatu a položil automat na handgranáty.<br />
"Dobře. Vidim, že ste si uvědomil, co je vaše povinnost," řekl<br />
major Weiss. "A nemyslete si, že nevíme, co děláme. Zbraně budou<br />
rozděleny zkušeným a vycvičeným vojákům."<br />
Benda odstoupil. Postavil jsem se na jeho místo před školníka.<br />
Major Weiss vzal opatrně do ruky Bendův automat a řekl<br />
školníkovi.<br />
"Prosím, pane četaři, pište. Jeden lehký ruční kulomet, věnoval<br />
pan, pan - jak se jmenujete."<br />
"Automat," řekl jsem bezvýrazně a bleskurychle.<br />
"Cože?" řekl major Weiss.<br />
"To je automat."<br />
"Ano?"<br />
"Ne lehký ruční kulomet."<br />
Shodil jsem ho. Díval se na mě konsternován a trochu mu<br />
zčervenaly tváře u nosu.<br />
"To je automat, ne lehkej kulomet," opakoval jsem s ochotou.<br />
"Ano. Já vím, pane Smiřický. Nemusíte mě poučovat," řekl<br />
nepříjemně, aby se zachránil. Řekl jsem:<br />
"Já myslel, že to nevíte." V té chvíli jsem byl schopen každé<br />
drzosti. Major Weiss zbledl vztekem, ale měl dost rozumu, aby se<br />
nehádal dál. Otočil se ke školníkovi a pokračoval:<br />
"Pište! Jeden automat, věnuje pan - jak se jmenujete?"<br />
"Benda," řekl Benda.<br />
"Pan Benda.""
Školník psal. Když psal automat, bylo vidět, že mu zadrhává<br />
pero. Slyšel to asi poprvé. Kromě automatů na bonbóny ovšem. A ty<br />
už šest let nebyly v provozu.<br />
"Dále šest ručních granátů držadlových," pokračoval major<br />
Weiss. Poručík vzal granáty a Bendův automat a odnesl to.<br />
Položil jsem před školníka svůj automat, a vytáhl jsem z kapes<br />
zásobníky. Připadal jsem si trochu jako zloděj, ale byla to legrace.<br />
Tak jsme byli odzbrojeni. A ani jsme si nevystřelili.<br />
Byla to sranda. Trochu mi bylo líto toho automatu, ale budu<br />
mít fotku. To bude stačit. A jsem z toho venku. Z armády. A z<br />
povstání. A nikdo nemůže říct, že jsem neměl odvahu. A Ireně budu<br />
moct ukázat fotku. A už do ničeho nepolezu. Ať zase lezou druzí. Já<br />
už toho udělal dost. Včera mě málem odstřelili a dnes ty zbraně, já<br />
už toho udělal rozhodně dost. Ať si zase zahrdinští pan Moutelík a<br />
pan Macháček. Já se budu jen koukat.<br />
Odstoupil jsem od stolku a postavil jsem se vedle Bendy. Před<br />
školníka předstoupil Vahař a položil před něj žerd s praporem.<br />
"Jeden prapor československý," diktoval major Weiss. "Věnuje<br />
pan - ?"<br />
"Vahař," řekl Vahař a stáhl se k nám. Pak předstupovali před<br />
školníka jeden po druhém ostatní kluci. Poručík s rozepnutým<br />
límcem kontroloval zbraně a odnášel je ke stěně.<br />
Z toho, jak bral automaty, bylo vidět, že je drží v ruce poprvé.<br />
Benda se na to smutně díval. Já jsem se na to díval se zájmem. Když<br />
s námi byli hotovi, řekl major Weiss:<br />
"Děkuji, jsme hotovi. Jděte se hlásit do kanceláře."<br />
Mluvil úsečně, vojensky, protože na nás měl vztek. Na mě<br />
hlavně. Však jsem ho taky shodil. Otočil jsem se a vyšel jsem ven.<br />
První, co jsem spatřil, byl Berta Moutelíků s aparátem. Stál s<br />
hledáčkem na obličeji a fotil čtyři pány, kteří mu pózovali. Znal<br />
jsem je všechny. Byli to páni ze Živnobanky a byli už odvedení,<br />
protože měli na rukávech červenobílé pásky s nějakým zlatým<br />
nápisem. Když jsem se dostal blíž, mohl jsem to přečíst. ČS<br />
ARMÁDA bylo tam tím písmem jako na stuhách k pohřebním<br />
věncům. Všiml jsem si, že po dvoře stojí už hodně takových<br />
hloučků s páskama na rukávech. Šli jsme k hlavní budově. U
ledárny jsem spatřil kluky z orchestru. Oddělil jsem se od ostatních<br />
a šel jsem k nim.<br />
"Ahoj," řekl jsem.<br />
Otočili se na mě.<br />
"Tě vidim," řekl Harýk. Benno měl na hlavě beranici z lesklé<br />
hnědé kůže. Měl ji naraženou až na oči a vypadal venkovsky. Benno<br />
byl vždycky recesista. Předevčírem mluvil, jako kdyby měl strach,<br />
ale humor ho nepřešel. Pamatoval jsem si, jak jednou o pouti hrál na<br />
flašinet a venkované, kteří ho neznali, mu házeli do čepice<br />
padesátníky. My jsme tenkrát taky kolem něho přešli a Harýk mu<br />
hodil desetikorunu a Benno uctivě poděkoval. Dal tenkrát<br />
flašinetáři za půjčení toho flašinetu na půl dne tisíc korun. Ale on na<br />
to měl. Jejich kšeft prosperoval.<br />
"Fajn, Benno," řekl jsem.<br />
"Vlasti zdar," řekl Benno.<br />
"Nazdar!" řekl Harýk.<br />
"Tak vy už ste v tom?" řekl jsem, protože jsem viděl, že mají<br />
všichni na rukávech ty pohřební pásky.<br />
"Seví. Vlast zavolala," řekl Lexa.<br />
"Já du do fronty."<br />
"Tak di a přiď pak sem. Utvoříme vzorný bojový těleso."<br />
Zasmál jsem se a otočil jsem se. Šel jsem ke dveřím a postavil<br />
jsem se do fronty. Zrovna přede mnou stál Hrob, zrzavý kluk,<br />
kterého jsem znal ještě z obecné školy. Podíval se na mě velkýma<br />
očima a řekl uctivě:<br />
"Nazdar."<br />
"Nazdar," řekl jsem laskavě.<br />
Hrob měl mírňoučké modré oči. Pamatoval jsem se na něj.<br />
Vynikal ve škole jen ve dvou věcech. Byl úplně neschopný naučit se<br />
násobilku, takže vyšel ze školy už ve čtvrté třídě, a byl tak<br />
tichoučký a mírňoučký, že dalo učitelce vždycky hodně<br />
sebepřemáhání, než mu nakonec dala pětku. A v té druhé věci<br />
vlastně ani nevynikl, jenom se s ní proslavil. To bylo jednou asi ve<br />
druhé třídě, když jsme byli ještě docela malí chlapénkové a pořádali<br />
jsme o přestávce na záchodě závody v čurání. Kdo dostříkne nejvýš<br />
na stěnu. Vyhrál to Ponykl, který dostříkl až úplně nahoru nad<br />
černý dehtový nátěr a udělal na stěně nádhernou palmu. Hrob se na
nás jen díval, ale potom se najednou zasmál, rozepjal poklopec,<br />
vytáhl mrníčka, udělal záklon, a už z něho vytryskl pěkný žlutavý<br />
pramínek jako z vodotrysku a šplhal pomalu po stěně výš a výš. Ale<br />
pořád ne tak vysoko jako Ponykl. Hrob se zaklonil ještě trochu víc a<br />
to neměl, protože žlutý pramínek se odlepil od stěny, a než se moh<br />
chudák uhnout, tak mu spadl zpátky na hlavu, docela podle zákona<br />
zemské tíže. Měl z toho po celý zbytek školy ostudu a kluci ho s tím<br />
dlouho otravovali. Teď tu stál přede mnou a hleděl na mě uctivě a<br />
oddaně modrýma očima. Byl oblečen v pečlivě modrý oblek z erární<br />
látky, podle které se v neděli poznali všichni dělníci z Lewithovy<br />
tkalcovny.<br />
"Deš se taky hlásit?" řekl jsem mu.<br />
"Ano."<br />
"Já taky," řekl jsem a zmlkl jsem.<br />
Hrob neřekl nic. Nikdy nenadělal moc řečí. Stáli jsme mlčky ve<br />
frontě a fronta pomalu postupovala do budovy. Dostali jsme se do<br />
předsíně a šinuli jsme se dál. Proti nám odcházeli ti, co už to měli<br />
odbyté, a natahovali si pásky. U dveří kanceláře stál jiný chlap v<br />
uniformě s bajonetem, a vždycky když někdo vypad, pustil někoho<br />
jiného dovnitř. Fronta byla klidná a nikdo se nemačkal.<br />
Dostal jsem se až skoro ke dveřím. Hroba pustili dovnitř a já<br />
zůstal stát u dveří. Voják s bajonetem vtipkoval s nějakými strejci za<br />
mnou. Potom se otevřely dveře, Hrob vypadl s rozzářeným<br />
obličejem a v ruce posvátně nesl pásku. Vstoupil jsem dovnitř. U<br />
psacího stolu seděl pan Kuřátko v uniformě kapitána a měl před<br />
sebou rozevřenou velikou účetní knihu.<br />
Na stole stály čtyři papírové praporky, československý,<br />
sovětský, americký a britský, zastrčené do štíhlých váziček. Voda v<br />
nich nebyla. Z jedné strany kapitána Kuřátka seděl starý Čemelík s<br />
plukovnickými hvězdami na náramenících a s druhé strany pan<br />
Mánes s modrou páskou s červeným olemováním, na které bylo<br />
těmi zlatými písmeny napsáno NÁRODNÍ VÝBOR. V rohu<br />
místnosti seděli kolem kulatého stolku pan Šabata, pan Kaldoun,<br />
pan dirigent Kučera a pan továrník Krocan. Tak pan Kaldoun to<br />
nebyl, co vytahoval tu vlajku, napadlo mně. Všichni měli na<br />
rukávech modré pásky s červeným olemováním. Tři muži za stolem<br />
se na mě dívali.
"Dobrý den," řekl jsem, ale pan Mánes i starý Čemelík dělali,<br />
že mě neznají. Dělali, že jsou na vojně. Seděli tady všichni<br />
pohromadě a dělali povstání. A lidi se sem cpali dát život v sázku<br />
za vlast. A oni si zas na vlast vsadili. Pan Kaldoun, pan Krocan, pan<br />
doktor Šabata. Všichni vycházeli s Němcema dost dobře. Ale teď<br />
prostě dělali povstání. Nikdo jim teď nemohl nic říct. Všichni byli<br />
zmobilizovaní. Všichni museli poslouchat. Tak to bylo dobře. A pan<br />
plukovník Čemelík dával rozkazy.<br />
"Jméno?" zeptal se mě pan kapitán Kuřátko.<br />
"Daniel Smiřický."<br />
Pan Kuřátko to napsal do prvního sloupce své účetní knihy a<br />
udělal před to nějaké číslo. Pak se ptal dál.<br />
"Povolání?"<br />
"Student."<br />
"Narozen."<br />
"Dvacátého sedmého devátý devatenáct set dvacet čtyři."<br />
"Kde."<br />
"V Kostelci."<br />
"Okres Kostelec. Bydliště."<br />
"Kostelec."<br />
"Ulice."<br />
"Jiráskova třída, sto dvacet tři."<br />
"Náboženství."<br />
"Římskokatolické."<br />
"Odveden."<br />
"Prosím?"<br />
"Byl ste odveden?"<br />
"Ne."<br />
"Nebyl, presenční službu nekonal."<br />
Pan Kuřátko dopsal dlouhou řádku v účetní knize a sebral s<br />
vedle ležící hromádky list, na kterém bylo něco<br />
nacyklostylovaného. Vepsal do něj něco a podal mi ho.<br />
"Přečtěte si to a podepište to."<br />
Na listu stálo: Já Daniel Smiřický, to tam bylo dopsáno rukou<br />
od pana Kuřátka, slibuji na svou čest a svědomí, že budu věrně<br />
plniti všechny rozkazy místního velitele československé armády v
Kostelci a že jsem hotov za svou vlast, Republiku československou,<br />
položit i život, bude-li třeba. V Kostelci dne - května 1945.<br />
Vzal jsem pero, vepsal jsem tam datum 6. května a podepsal<br />
jsem se. Pan Kuřátko dal list panu Manesovi a ten ho zařadil do<br />
kartotéční krabice před sebou. Potom mi pan Kuřátko podal ruku.<br />
"Děkuji vám, bratře," řekl.<br />
"Prosím," řekl jsem. Pak mi podal ruku ještě starý Čemelík a<br />
pan Mánes. Ten mi dal tu červenobílou pásku z koše, který stál<br />
vedle stolku a byl jich plný.<br />
"Děkuji," řekl jsem a otočil jsem se. Otevřel jsem dveře a voják<br />
už cpal dovnitř dalšího. Tak jsem se stal vojínem československé<br />
armády. Tak už jsem byl zanešen v povstání.<br />
Natáhl jsem si pásku na rukáv a měl jsem pocit, že mi padne<br />
blbě. Ale nikdo se na mě zvlášť nápadně nedíval. Tak tohle bylo<br />
povstání. Vyšel jsem z budovy. Na dvoře pivováru bylo moře lidí.<br />
Stáli ve skupinkách a měli na sobě všelijaké kabáty, gumáky a<br />
chlebníky přes ramena, kouřili a bavili se. Vypadali spíš jako klub<br />
turistů, přichystaný na společný výlet. Ale byla to armáda. Byli to<br />
povstalci. Nedalo se nic dělat.<br />
V čele armády stál pan plukovník Čemelík a vrchní velitel byl<br />
doktor Šabata. Byla to armáda. A já byl v ní. Sešel jsem se schodů a<br />
díval jsem se po klucích. Začalo zase pršet. Límce na dvoře se<br />
vztyčily a lidi zalezli do všelijakých průjezdů a skladišť. Ale ještě<br />
jich hodně stálo na dvoře. Upjal jsem si kabát ke krku. Sakra, aspoň<br />
že mám gumák. Zamířil jsem přes nádvoří k ledárně. Kluky jsem<br />
tam neviděl, uslyšel jsem ale signál. Měli jsme ho už od nepaměti a<br />
ujal se v městě tak, že ho pískali všelijací pásci, kteří ani k orchestru<br />
nepatřili.<br />
Rozhlédl jsem se. Déšť začal hustě padat na zprohýbané<br />
dláždění vozovky, která vedla ke stájím. Lidi stáli přitištěni na<br />
stěnách budov. Signál se ozval znova a já se podíval tím směrem.<br />
Uviděl jsem Bennovu rudou tvář pod lesklou beranicí a Harýka v<br />
zeleném gumáku. Stáli pod kůlnou na dříví nahoře u plotu. Za<br />
plotem už začínal les. Šel jsem rychle k nim.<br />
"Nazdar, bratře," řekl mi Harýk.<br />
"Nazdar. Pusťte mě sem," řekl jsem a vlezl jsem pod stříšku<br />
kůlny. Bylo tam tma a chladno a ve tmě byli lidé, ale nemohl jsem je
vidět. Postavil jsem se mezi Benna a Harýka a hleděl jsem ven na<br />
déšť. Dopadal rychle v proudech na dláždění a jemná studená prška<br />
mi chladila obličej. Bylo to příjemné, stát v temné kůlně a hledět na<br />
déšť.<br />
"Počasí znemožňuje akce," řekl Benno.<br />
"První armádní sbor se rozmočil při pokusu o přechod k<br />
útoku," řekl Harýk.<br />
"Ofenzíva byla odložena pro nepředvídaný revmatismus<br />
plukovníka Čemelíka," řekl Benno.<br />
"Drž hubu," řekl Fonda zevnitř kůlny.<br />
Kluci přestali. Otočil jsem se dovnitř a ve tmě jsem rozeznával<br />
bleďoučké obličeje a oči. Vzadu byla ve stěně kůlny malá díra a tou<br />
svítilo dovnitř světlo. Mlčeli jsme. Ke kůlně přiběhli noví lidé a<br />
vecpali nás dovnitř. Ale vevnitř bylo ještě dost místa. Viděl jsem teď<br />
jen na kus dvora přes černé hlavy lidí před sebou. Po tom kuse šel<br />
plukovník Čemelík v zelené perelíně, voda mu crčela s čepice a přes<br />
obličej, ale on šel, hrdinně a pomalu.<br />
Když zmizel, bylo tam zas prázdno. Naklonil jsem se a uviděl<br />
jsem, že z fronty už je jen malý zbyteček u dveří. Ti, co v ní pořád<br />
ještě stáli, byli teď promoklí na kůži. Pak se znova objevil Čemelík a<br />
za ním Hrob s nadšeným obličejem a s nákladem pušek na zádech.<br />
"Hele, přísun zbraní," řekl Harýk.<br />
Čemelík s Hrobem zmizeli v hlavní budově. Déšť vytrvale<br />
padal.<br />
Bylo po revoluci. V tomhle dešti to nešlo. Věděl jsem, že pan<br />
doktor Šabata je rád, že prší. Je po akci a armáda zalezlá pod<br />
kůlnama. Nad pivovárem bylo bílo a šedivo od deště.<br />
"Danny, seš to ty?" ozvalo se za mnou.<br />
Byl to Rosťa. Poznal jsem jeho hlas hned.<br />
"Jo, kde seš?"<br />
"Tady. Poď si sem sednout."<br />
Otočil jsem se, ale bylo tma. Někdo rozsvítil kapesní lampičku.<br />
Kužel světla se snesl na zem. V pozadí kůlny byla narovnána<br />
hromada drobných špalíčků. Sedělo na nich několik lidí, ale bylo<br />
tam ještě dost místa. Nahoře na hromadě zářila Lampička. Za ní<br />
jsem viděl Rosťův obličej.
"O. K.," řekl jsem a začal jsem se škrabat po špalíčkách nahoru.<br />
Šlo to dost těžce, ale dostal jsem se tam. Usadil jsem se vedle Rosti.<br />
Špalíčky byly ostré, takže to bylo cítit na zadnici, ale bylo lepší sedět<br />
než stát. Na střechu kůlny dopadal vytrvale déšť a dělal velký<br />
rámus. Seděli jsme na té hromadě až skoro u střechy ve tmě a na<br />
dvůr jsem teď vůbec neviděl.<br />
Viděl jsem jen temné siluety lidí, stojících na kraji kůlny, a za<br />
nima kalné světlo. Rozlil se ve mně pocit bezpečí. S bubnováním<br />
deště se ve mně probudily všelijaké vzpomínky. Na Krkonoše a na<br />
Ledečské skály, na podobnou boudu, ve které ale bylo seno, na<br />
Ledči. A jak jsem tam tenkrát seděl s Irenou a se Zdeňkem, přes<br />
nebe se hnaly nízko a šikmo černé mraky, ale nad strání byl ještě<br />
úzký pruh modrého nebe a sluneční paprsky dopadaly tím pruhem<br />
na vršky skal. A v tom pruhu se kymácely břízy, rozkývané větrem,<br />
a na jedné z nich visel oběšenec a Irena vykřikla a chytila se Zdeňka,<br />
v kůlně bylo tma a byl to bolestný pocit, cítil jsem se sám a<br />
odmítnutý a ty černé mraky a světlo, které za nima hned zmizelo, a<br />
déšť, který se valil v proudech na skály. Irena jektala zuby a tiskla<br />
se ke Zdeňkovi a já vylezl z kůlny ven a postavil jsem se pod<br />
děravou stříšku, seshora na mě kapalo a já stál venku v dešti a díval<br />
jsem se údolím dolů na pozlacené vrcholky skal a na duhu, která se<br />
vypoukla nad nima, a na břízy a na oběšence a na temné smrkové<br />
lesy v dešti, a za mnou v boudě byla Irena se Zdeňkem a já byl sám<br />
a sám a sám. V kůlně bylo tma a najednou teplo a hned zase<br />
chladno, bylo tam příjemně a seděli jsme na zavlhlých špalíčcích a<br />
mlčeli jsme.<br />
"Poslouchej," řekl Rosťa.<br />
"Co?"<br />
"Nevotravuje tě to?"<br />
"Ani ne."<br />
"Mě jo.<br />
"A co bys chtěl dělat?"<br />
"Chrnět."<br />
"Cos dělal včera?"<br />
"Sežrali sme se na chatě."<br />
"S Honzou?"<br />
"Jo."
"A holky?"<br />
"To víš."<br />
Odmlčel jsem se. Znal jsem Rosťu dobře a věděl jsem taky, o<br />
čem se mu chce asi mluvit.<br />
"A co Dagmara?" zeptal jsem se.<br />
"Nevim."<br />
"Eště tě vodmítá?"<br />
"Furt, čeče.<br />
"A miluješ ji pořád?"<br />
"Pořád. A co ty?"<br />
"Co?"<br />
"Co Irena?"<br />
"No, miluju jí."<br />
"Tak sme na tom furt stejně, ne?"<br />
"To sme."<br />
Rosťa zmlkl. Pak řekl:<br />
"Čeče, my sme ale."<br />
"Idioti. To ti řeknu."<br />
"A stejně, řeknu ti - "<br />
"Co?"<br />
"Já nevim, jak to říct, ale dyby ty káči věděly, co to je, co jim<br />
čovek tady vobětuje a tak."<br />
"Jo. To máš pravdu. Jenže je to stejně marný."<br />
"Myslíš?"<br />
"Asi určitě."<br />
"Čeče, já si stejně Dagmar vemu."<br />
"No, možný to je."<br />
"Ale vážně."<br />
"No, dyť jo. Z nouze jí budeš dobrej i ty."<br />
"Jak to myslíš?"<br />
"Jasně."<br />
"Jak?"<br />
"No jestli bude pokračovat v těch radovánkách - "<br />
"To myslíš – "<br />
"No Kočandrle. Jestli ji zťukne - "<br />
"A věříš, že by mně to ani nevadilo?" řekl Rosča.<br />
"To vim, že ne."
"Fakt. Já tu káču miluju tak, že by mohla bejt nevim jaká<br />
kurva, a mně by to nevadilo."<br />
"Já vim."<br />
"Dyť stejně všechno dělám jen kvůli ní."<br />
Vzpomněl jsem si na svou závěť. Taky jsem to tam tak napsal.<br />
Všechno, co jsem dělal, dělal jsem jen kvůli Tobě, Ireno, nebo tak<br />
nějak.<br />
"Rosťo," řekl jsem.<br />
"Co?"<br />
"Víš, že sem napsal závěť?"<br />
"No."<br />
"A cos v ní napsal?"<br />
"Prostě, je to vlastně dopis Ireně, víš."<br />
"Na rozloučenou."<br />
"Čeče, to sem taky měl udělat."<br />
"Však můžeš."<br />
"A komus to dal?"<br />
"Mám to v náprsní kapse. Napsal sem na to její adresu."<br />
"A cos jí napsal?"<br />
"Tak všechno. Jak jí miluju a tak."<br />
"Sakra, že sem to taky nenapsal."<br />
"Dyť můžeš."<br />
"Nojo, ale kde?"<br />
"Až přestane pršet."<br />
"To udělám, čeče," řekl Rosťa a zasnil se. Za chvilku řekl:<br />
"Představ si, až to holky dostanou."<br />
"To ti řeknu."<br />
"A představ si, jak budou brečet."<br />
"Nebo taky ne."<br />
"Nebo taky ne. No, ale docela dobře jim nebude."<br />
"To ne. Jenže se to nestane."<br />
"Proč myslíš?"<br />
"Čeče, copak si myslíš, že někdo padne?"<br />
"Třeba jo."<br />
"Třeba jo. Ale asi ne." Zmlkl jsem. Cítil jsem, že Rosťa tomu<br />
taky nevěří. Seděli jsme mlčky a dívali jsme se na světla v popředí<br />
kůlny.
"Ach jo," řekl jsem.<br />
"No jo," řekl Rosťa.<br />
Byl to dobrý pocit, sedět a kecat o holkách a nemyslet to moc<br />
vážně. A jít do toho jako nešťastně zamilovaní. Vzpomněl jsem si,<br />
jak vždycky moje zamilovanost do Ireny stoupla, když jsem byl v<br />
trablu. Tenkrát s tou sabotáží v továrně. Nebo když zavřeli otce a já<br />
čekal, že zavřou mě taky. Ale nesměl ten trabl být moc akutní. To<br />
mě zamilovanost zas přešla. Jako když mě včera vedli na popravu.<br />
Ale tehdá to nebylo akutní. Teď to bylo dobré, být zamilovaný do<br />
Ireny a myslet si o tom.<br />
"Poslyš," řekl jsem.<br />
"Co "<br />
"Proč tady vlastně seš?"<br />
"Jak?"<br />
"Proč tady nasazuješ krk?"<br />
"No - "<br />
"Já že já kvůli Ireně," řekl jsem rychle, aby mě nepřeřekl Rosťa.<br />
"Fakticky, čeče. Já taky. Kvůli Dagmaře," řekl Rosťa. A za<br />
chvíli řekl:<br />
"A mysliš, že něco bude?"<br />
"Asi jo."<br />
"Mně se to furt nezdá.<br />
"No tady nebude nic v pivováře. Ale komunisti něco<br />
provedou."<br />
"Ty mysliš?"<br />
"Určitě.<br />
"No dobře. Mně je to stejně jedno."<br />
"Mně taky," řekl jsem a bylo mi to jedno. Vlastně nebylo mi to<br />
jedno. Chtěl jsem, aby něco provedli, když bylo jasné že tahle<br />
armáda neprovede nic. Aby něco bylo. Když už je povstání, aby<br />
něco bylo, a myslel jsem na Irenu.<br />
Déšť zas trochu přestal a pršelo jen docela slabě. Mlčeli jsme a<br />
mysleli jsme, každý o svém. Čas ubíhal. Najednou se chlapi vpředu<br />
kůlny vyhrnuli ven.<br />
"Co je?" zavolal jsem.<br />
"Bude se číst rozkaz," vykřikl někdo vpředu.<br />
"Pudem?" řekl jsem Rosťovi.
"Jo," řekl Rosťa a zvedl se.<br />
Sjeli jsme po hromadě špalíčků a oprášili jsme si zadnice.<br />
Venku se dvůr už zase naplnil. Dav se srotil před hlavní<br />
budovou. Tam, na schodech přede dveřmi, stál plukovník Čemelík,<br />
major Weiss a pan doktor Šabata. Plukovník Čemelík byl bez<br />
perelíny a v ruce měl lejstra. Lidi v turistickém a v gumácích a s<br />
chlebníkama se mačkali kolem a hleděli na něj. Čemelík začal něco<br />
číst, ale neslyšeli jsme ho. Zástupem se to rozsyčelo a ozvaly se<br />
výkřiky Ticho! Pozor! Čemelík přestal číst a podíval se na zástup.<br />
Zástup se pomalu ztišil.<br />
Čemelík zase začal, ale hlas měl tak slabý, že ho bylo sotva<br />
slyšet. Něco čet, že všechno mužstvo bylo rozděleno na šestičlenné<br />
hlídky s velitelem, kterým je vždy starší, zkušený voják, a že k<br />
zabezpečení klidu a bezpečnosti města budou tyto hlídky konati<br />
tříhodinové pochůzky po městě. Otrávilo mě to. Myslel jsem, že se<br />
armáda aspoň nějak rozloží za protitankové překážky nebo tak něco<br />
a bude čekat na nepřítele. Ale chodit po hlídkách? Potom Čemelík<br />
zvýšil hlas:<br />
"Pan nadporučík doktor Panožka!"<br />
"Zde!" ozvalo se ze zástupu.<br />
"Pane nadporučíku, převezmete hlídku číslo jedna," řekl<br />
Čemelík. Potom mu řekl, aby se postavil stranou k ledárně, a vyzval<br />
členy jeho hlídky, aby se k němu připojili. Přečetl je a mluvil moc<br />
pěkně a vojensky, když četl ty členy hlídky.<br />
Byli v ní taky Lexa a Pedro. Uviděl jsem je, jak se prodírají<br />
zástupem k panu doktorovi Panožkovi. Ten stál v loveckém<br />
hubertusu u ledárny, ruce měl v kapsách na břiše a čekal na svoji<br />
hlídku. Poslouchal jsem dál. Byli tam všichni. Pan Moutelík, pan<br />
komisař Macháček, pan prokurista Frinta, pan Jungwirth. Všichni<br />
byli starší zkušení vojáci a všichni dostali pod sebe šest vojínů. Byla<br />
to skvělá armáda. A byla v dobrých rukou. Potom najednou přečetl<br />
Čemelík taky mě a já jsem patřil do hlídky pana doktora Bohadla.<br />
Toho jsem taky znal. Byl to advokát. Viděl jsem ho, jak stojí u<br />
ledárny v uzoučkých pumpkách, celý baculatý, s baňatými lýtky a<br />
napapanou pusou, a na hlavě má modrou rádiovku. U něho už byl<br />
Benno v beranici a Harýk a tři kluci, které jsem znal jen od vidění.<br />
Připojil jsem se k nim.
"Dobrý den," řekl jsem doktorovi Bohadlovi.<br />
"Dobrý den. Tak vás vítám mezi nás," řekl mi dobrotivě.<br />
"Zdruv," řekl Harýk.<br />
"Ahoj," řekl jsem. Pak jsme stáli a mlčeli a čekali, až bude<br />
armáda rozdělená. Bylo už poledne a pocítil jsem hlad. Začínalo to<br />
být nemilé, déšť a hlad a hlídky a armáda. Zatoužil jsem po jídle.<br />
Byl jsem zvědav, jak to bude. Jestli nás pustí na oběd domů, nebo<br />
jestli přijedou s polní kuchyní a budou rozdávat polívku. Chtěl jsem<br />
radši domů, protože byl nedělní oběd. Ale rozdávaní polívky mělo<br />
taky svůj půvab.<br />
"Sakra, já mám hlad," řekl jsem.<br />
"Já též," řekl Harýk. "Benno, ty nemáš?"<br />
"Neser," řekl Benno. Byl nakvašen. I ve střevech asi. Při jeho<br />
rozměrech se člověk nemoh divit. Byl jsem přesvědčen, že bych<br />
slyšel hladové zvuky v jeho břiše, kdyby nebyl kolem takový<br />
rámus. Hleděli jsme na čemelíka. Zástup kolem něho se tenčil a zato<br />
se tvořily malé hloučky po celém dvoře. Potom Čemelík skončil<br />
čtení a řekl, aby všichni velitelé hlídek přišli do kanceláře pro<br />
instrukce.<br />
"Nu, tak půjdu, hoši," řekl pan doktor Bohadlo. "Počkáte na<br />
mě zde, ano?"<br />
"Ano," řekl Harýk.<br />
"Jo," řekli jsme já a Benno.<br />
Pan doktor Bohadlo odešel. Pohupoval se na baňatých lýtkách,<br />
protože trpěl nějakým zkrácením šlach či co. Osaměli jsme. Dalo se<br />
zase trochu víc do deště, tak jsme se přimáčkli co nejvíc k ledárně a<br />
koukali jsme se. Z lesa nad pivovárem se kouřilo. Bylo ticho a<br />
poledne. Představil jsem si, jak po celém městě hoří ohýnky v<br />
kamnech a v hrncích na plotnách to bublá a voní. Ale páni dnes<br />
nepřijdou k obědu, protože musí hlídkovat. Bylo to jako o župním<br />
sokolském sletě nebo tak. A zase jsem myslel na Irenu. Sakra, já na<br />
ni myslel pořád.<br />
Na dvůr přijela dvousedadlová aerovka a z ní vyskočil Jirka<br />
Krocanů v koženém plášti. Na chladiči aerovky se třepotala<br />
československá vlajka. Myslel jsem na Irenu. Bože, snad jsem ani<br />
nebyl schopen myslet na něco jiného. A to jsem byl inteligent. Byl<br />
bych rád věděl, na co vlastně inteligenti myslí a jestli opravdu myslí
na ty věci, jak říkají. Jistě, vynálezci a vědci a takoví, ti samozřejmě<br />
myslí na svoje bakterie a elektrody a tak. Ale myslel jsem obyčejné<br />
inteligenty. Jako jsem byl já a Benno a Harýk. A Irena. Irena mi<br />
jednou řekla, jak chodí sama se psem po lese a myslí na problémy.<br />
O literatuře a o politice a já nevím. A tenkrát jsem se v duchu styděl,<br />
že já myslím jen na holky, když jsem sám, a připadal jsem si proti ní<br />
méněcenný. Ale to bylo dávno. To bylo hrozně dávno. Takový jsem<br />
teď už nebyl. Teď už jsem si dávno nedělal těžkou hlavu ze svého<br />
myšlení. Teď už jsem poznal, o co jde. A že nejde o nic. Jen nanejvýš<br />
o ty holky, a aby si z nich člověk udělal co nejvíc blaha. Přemýšlel<br />
jsem, o čem asi myslí Benno, a usoudil jsem, že teď myslí na oběd a<br />
potom někdy na Helenu a na muziku a Harýk taky myslí tak<br />
nanejvýš na muziku, na Dallas Blues a Sweet Sue s velkým<br />
kytarovým sólem, ale na muziku se vlastně nemyslí, jenom si člověk<br />
v hlavě rozehraje celý orchestr a hraje na všechno a současně,<br />
vytahuje omráčivé figury na trombónu hodně zespoda a vřeští na<br />
trumpetu, tak se myslí na muziku, intelekt k tomu taky není<br />
potřeba. A tak se mi zdálo, že inteligence je vůbec něco hrozně<br />
neurčitého a neexistujícího, že inteligentní byl ze všech lidí asi jen<br />
Sokrates a Einstein a takoví lidi, a jinak vůbec nikdo. A bylo mi to<br />
úplně jedno, že myslím na Irenu, a myslel jsem na ni rád, na<br />
všechno, na její pusu a ňadra a boky a na ten pocit, když je má<br />
člověk pod dlaněma, a na to, co má Irena pod sukní, a hrozně<br />
sprostě jsem na všechno myslel a bylo mi z toho dobře.<br />
"Do prdele," řekl Benno.<br />
"Copak?" řekl Harýk.<br />
"Co se s tim tak serou. A co si myslej? Že tu budem bez<br />
voběda?"<br />
"Asi jo."<br />
"To nemůžou sakra zařídit aspoň nějakou polní kuchyň?"<br />
Benno byl bez sebe vztekem. Po beranici mu stékal déšť a jeho<br />
rudá tvář vyhlížela výhružně.<br />
Z hlavní budovy se vyhrnuli pánové s modročervenýma<br />
páskama. Každý měl v ruce lejstro. Jak vyšli do deště, začali si<br />
ohrnovat límce a strkat lejstra do kapes. Potom se rozešli po dvoře.<br />
Pan doktor Bohadlo, s tváří rozzářenou a důležitou, přišel k nám.<br />
"Tak hoši, seřadíme se a pudem," řekl.
"Kam?" řekl Benno.<br />
"Máme vnitřní město až k Poznerově továrně a pak dolů<br />
kolem starého židovského hřbitova, přes ghetto a zpět k pivováru."<br />
"A co budem dělat?"<br />
"Vždycky tři hodiny budem konat tuhle obchůzku a pak<br />
budem mít zas tři hodiny volno."<br />
"To dem zrovna?"<br />
"Ano. Teď je půl jedné, výjimečně budem hlídkovat jen dvě a<br />
půl hodiny."<br />
"A na voběd nepudem?"<br />
"To vydržíte. Pro jednou," zasmál se pan doktor Bohadlo.<br />
"To je sprostý. Bez žrádla nic nedělám," řekl Benno a myslel to<br />
vážně. Ale pan doktor Bohadlo to vzal jako vtip.<br />
"Dobrá. Bude to taková malá oběť pro vlast," řekl. "Teď jste na<br />
vojně. Seřaďte se do dvojřadu za mnou."<br />
Potom se k nám obrátil zády a zvedl ruku kolmo do výše jako<br />
v Sokole, když se má dělat zákryt.<br />
"Hovno," řekl potichu Benno.<br />
Tři kluci, co jsem je neznal jménem, se horlivě seřadili za pana<br />
doktora Bohadlo. Ten lichý se na nás otočil a Benno strčil Harýka k<br />
němu. Harýk se postavil vedle něho a dal ruce do kapes gumáku.<br />
Pan doktor Bohadlo stál pořád se zdviženou paží, s baňatými lýtky<br />
a se zadnicí naditou v uzoučkých pumpkách. Dva kluci v první<br />
dvojici za ním stáli v pozoru. Třetí kluk vedle Harýka taky. Harýk<br />
stál s ohnutými zády a s ohrnutým límcem v dešti.<br />
"Pochadémchod!" řekl pan doktor Bohadlo a mrsknul levou<br />
nohou dopředu. Tři kluci se všichni najednou sklonili k levé straně<br />
a vykročili levičkama. Harýk se opozdil, ale hned přidal do kroku.<br />
šli jsme s Bennem za nima. Za chvíli už jsme byli pozadu.<br />
"Sakra," řekl jsem.<br />
"Krávy," řekl Benno a pak jsme zrychlili krok a připojili jsme se<br />
k mašírující koloně. Mašírovali jsme s panem doktorem Bohadlem v<br />
čele po dlážděné vozovce k bráně. Nebylo to vlastně tak<br />
nepříjemné, jít stejným krokem. Rozhlédl jsem se a viděl jsem, že se<br />
na nás nikdo nedívá. Tak to ani nebylo blbé. Ostatně, kolem nás<br />
mašírovali samé takové stonožky s modročervenýma páskama v<br />
čele. Jak jsme se blížili k bráně, viděl jsem, že je zavřená. Stál před ní
chlap v uniformě a s četařskými knoflíky na ramenou. Před sebou<br />
měl opřenou pušku s bajonetem. Pan doktor Bohadlo šel rovnou k<br />
bráně. Četař pozvedl pušku za hlaveň a otevřel bránu před námi.<br />
Prošli jsme jako londýnská garda a pan doktor Bohadlo bezvadně<br />
zahnul vpravo. Mašírovali jsme po silnici k mostu. Ohlédl jsem se<br />
vlevo k Port Arthuru. Potom jsme šli přes most a já se díval na<br />
Irenino okno. Nikde nic. Mašírovali jsme tiše k nádraží. Na rohu<br />
okresního domu stála paní Mánesová. Jak nás spatřila, sebrala se a<br />
připojila se k nám.<br />
"Benno, kdy přídeš domu?" zeptala se Benna.<br />
"Já nevim."<br />
"Kdy vás pustěj?"<br />
"Nevim."<br />
"A nemáš hlad? Nechceš něco k jídlu?"<br />
Šli jsme pořád stejným pochodovým krokem a paní Mánesová<br />
utíkala vedle nás.<br />
"Máš něco sebou?" řekl dychtivě Benno.<br />
"Nemám, myslela sem, že přídeš domu."<br />
"Já nevim, kdy přídu. Nevim, kdy nás pustěj."<br />
"A kam to dete?"<br />
"K Poznerovum a zpátky."<br />
"Tak já - já tady na tebe počkám a něco ti zabalim, ano?"<br />
"Jo. To udělej."<br />
"Tak dobře," paní Mánesová zůstala stát. Benno se otočil.<br />
"Nebo víš co, přines mi to k pivováru."<br />
"Kam?" řekla paní Mánesová a zase se za námi rozběhla.<br />
"K pivováru, k bráně."<br />
"Ano. Já ti zabalim kus toho králíka, chceš?"<br />
"Jo. A nějakej salám."<br />
"Ano. U brány u pivováru?"<br />
"Jo. Tak sbohem."<br />
"Na shledanou."<br />
Paní Mánesová zůstala stát a dívala se za náma. Podíval jsem<br />
se na Benna. Byl uspokojen. Harýk se otočil a řekl:<br />
"Tak už můžeš bojovat, Benno."<br />
"Ticho, hoši. Na hlídce se nehovoří," řekl pan doktor Bohadlo.<br />
Ztichli jsme. Přešli jsme koleje a zahnuli jsme kolem Mesršmitky na
Jiráskovu třídu. Lidí bylo venku málo. Chlapi byli většinou v<br />
pivováře a ženské seděly doma. Uviděl jsem, že se naši dívají z<br />
okna. Otec byl invalida z první války, tak se toho nemusel zúčastnit.<br />
Dělal jsem, že je nevidím. Nevěděl jsem, jak bych je měl pozdravit.<br />
Prošli jsme pod nima a šli jsme dál. Tady v ulicích to bylo blbé. Cítil<br />
jsem, jak je to blbé, protože nemáme zbraně. Ale těch několik lidí,<br />
které jsme potkali, se na nás dívalo s úctou. A pořád pršelo. Začlo<br />
mi být zima. Mašírovali jsme přes náměstí, kolem sokolovny, kolem<br />
gymnázia a po Kocandě až k Poznerovic fabrice. Poznerovic dům<br />
stál tiše a v oknech byly rolety spuštěné. Myslel jsem, co asi dělá<br />
Poznerovic Blanka, která vždycky jezdila do gymplu v autě a se<br />
šoférem, a usoudil jsem, že má asi strach, poněvadž je hysterická.<br />
Lucie mi o tom jednou vyprávěla, jak Blanka dostává záchvaty na<br />
koberci a jak prohání panskou a služky. Lucie s Blankou trochu<br />
kamarádily, ale jen trochu, protože Blanka moc nekamarádila s<br />
žádnou z našich holek.<br />
A loni jezdila každý týden do tanečních do Prahy autem.<br />
Myslel jsem na ni, jak byla docela hezká a jak měla takovou<br />
zvláštní krásu, celou zamženou těmi miliony, co na ni čekaly.<br />
Vlastně už nečekaly, protože starého Poznera určitě zavřou. Ne že<br />
by nějak chtěli, nemyslel jsem, že by páni byli proti němu nějak moc<br />
zaujatí. Aspoň až donedávna s ním docela táhli. Ale on se moc<br />
zkompromitoval. Víc, než to šlo snést.<br />
A mladý Pozner, René, s jeho zlatými prsteny a sportovními<br />
obleky. A s jeho inženýrským titulem ve fabrice. A s hony a se<br />
slečnou Arnoštovou, která k nim jezdila z Moravy jako Reného<br />
snoubenka a s kterou se ukazovali na koncertech komorní hudby. A<br />
se žranicema pro německé oficíry. Poznerovic byly pitomá rodina.<br />
Láďa Šerpoňů byl taky milionář, ale jak to byl prima člověk proti<br />
Renému. René byl vůl. Neměl jsem vůbec nic proti milionářům, já<br />
jsem vůbec neměl žádné nenávisti a tak, ale René byl vůl a vejtaha.<br />
Docela jsem i jim to přál, že teď sedí někde v salóně a klepou se<br />
strachy.<br />
Zahnuli jsme zpátky kolem továrny a kolem starého<br />
židovského hřbitova s pokácenými pomníky do ghetta. Teď už tady<br />
židi nebyli. Šli jsme kolem staré židovské školy a já jsem si<br />
vzpomněl na pana Katze, kantora, co jsem k němu chodíval na
němčinu, a bylo mi z toho nějak smutno. V Židovské ulici padal<br />
déšť smutnější než jinde a stará oprýskaná škola tam stála a já<br />
vzpomínal na dávné večery v kantorově kuchyni, kdy už jsme celou<br />
gramatiku a literaturu pověsili na hřebík, celého Goetha a Schillera<br />
a Chamissa, a už jsme jenom mluvili o Němcích a nadávali a starý<br />
kantor naříkal, was wir Juden schon mitgemacht haben, říkal, das<br />
weisst niemand, niemand, a z rohu od kamen, v kterých to červeně<br />
dohořívalo, pobroukávala tlustá kantorova manželka na souhlas a<br />
kantor vyprávěl, co Němci chtějí udělat se židy, a já ho utěšoval, že<br />
to tak nebude, ale věděl jsem, že to tak bude, a pak jsem řeč stáčel<br />
na kantorovu malou vnučku Hannerle a kantor hned na všechno<br />
zapomněl a vytáh hebrejský slabikář, který měl už pro ni koupený,<br />
až se začne učit, ale ona nikdy nezačala, protože ani ne za rok<br />
potom je všechny poslali franko do plynu. Už se nikdy nevrátili.<br />
Vzpomínal jsem na tu malou, špinavou a ohyzdnou Hannerle a na<br />
její černovlasou matku a na macesy, které mi kantor vždycky dával<br />
o svátcích, a na večery, kdy jsem vždycky opatrně vylezl ze školy,<br />
aby mě nikdo neviděl, nikdo z přítelíčků, že chodím pořád ještě ke<br />
kantorovi, a dál jsem vzpomínal, jak jsme šli ghettem, na Bondyho,<br />
který bydlil kousek dál v ulici a u kterého jsme začínali dávat<br />
dohromady orchestr, na starý xylofon, co jsem na něm hrával Oslí<br />
serenádu, na Bondyovic zpola rozloženého dědečka, který umíral<br />
ve vedlejším pokoji na paralýzu, na pana Bondyho s jeho kšefty do<br />
poslední chvíle a s klavírními prsty a na jeho Mendelssohna, a jak<br />
jsme šli dál kolem synagogy s vytlučenými okny, vzpomněl jsem si<br />
na svatbu kantorovic dcery, na synagogu plnou klobouků a<br />
svatební řeč rabínovu, naplněnou optimismem a radostí, a na<br />
kostelecké židy v gala, na pana dirigenta Picka z naší banky, na<br />
doktora Strasse, celého drobného a bílého, na Steinovy a<br />
Goldschmiedovy a na kantorovu dceru a na tajemné povídání o<br />
předsvatebních obřadech s ortodoxní židovskou nevěstou. Úplně<br />
jasně jsem to cítil všechno znova, jak jsem si ji představoval nahou v<br />
koupeli a kolem kostelecké židovky, jak ji omývají a drmolí při tom<br />
modlitby, nevěděl jsem, jestli to tak opravdu dělaly, ale bylo to<br />
hezké myslet na to tak, a šli jsme dál, kolem studně s hebrejským<br />
nápisem, a tam už ghetto končilo a mně z toho všeho bylo nějak<br />
příšerně smutno. Doktor Bohadlo, blbě nacpaný do turistických
pumpek a s červeným zátylkem, mašíroval neúnavně a tihle všichni<br />
byli v tahu. Kantor a rabín, a Hannerle a všichni. Skoro mi vyhrkly<br />
slzy do očí a v hrdle se mi stáhlo. Sakra. Jsem sentimentální jak<br />
kurva. Ale bylo mi smutno. Co mi je do rabína. Co mi vůbec je do<br />
kohokoliv, říkal jsem si. Ale smutno mi bylo. Co mi do nich bylo.<br />
Asi jen ty vzpomínky. Ale ty byly hezké. Jenže ony všechny<br />
vzpomínky byly hezké.<br />
Octli jsme se zase na Jiráskově třídě a už jsem necítil slzy v<br />
očích. Skoro mi to bylo nepříjemné, že je už necítím. Mašírovali jsme<br />
po pravé straně ulice, byla skoro prázdná a mě už bolely nohy a měl<br />
jsem hlad a bylo mi zima. Už mě vůbec povstání nebavilo. Všechno<br />
bylo šílenost a pitomost. Všechno to vraždění židů a povstávání<br />
proti Němcům a celé to vojančení pana doktora Bohadly. Co z toho<br />
kdo měl. Teď mně to bylo všechno protivné. Proti nám šla četa po<br />
zuby ozbrojených Němců. Na chvíli jsem pocítil napětí a čekal jsem,<br />
co bude. Ale oni si nás nevšimli. Přešli kolem nás a jen jsem<br />
zpozoroval, jak se na nás zpod železných helmic zvědavě dívají.<br />
Ovšem. Pan doktor Šabata uzavřel příměří. Mašírovali jsme ulicí dál<br />
k nádraží a kolem Okresního domu a přes most a zpátky k<br />
pivováru. U brány stála paní Mánesová s balíčkem. Pan doktor<br />
Bohadlo jí vůbec nevěnoval pozornost, ačkoliv jindy by ji byl jistě<br />
uctivě pozdravil. Ale teď byl na hlídce.<br />
Zamířil rovnou k bráně. Četař za bránou ji otevřel.<br />
"Tady máš, Benno. Stačí ti to?" řekla paní Mánesová.<br />
"Jo. Díky," řekl Benno, sebral balíček a už jsme museli hned jít<br />
dovnitř. Ohlédl jsem se a viděl jsem, jak paní Mánesová stojí za<br />
bránou a dívá se mřížema na nás. Ale Benno už rozbaloval balíček.<br />
"Zastavit stát," řekl pan doktor Bohadlo a obrátil se k nám.<br />
"Tak hoši, máme čtvrt hodiny na odpočinek, a potom vyrazíme<br />
znovu."<br />
"Pane doktore, kolik je hodin?" řekl Harýk.<br />
"Je tři čtvrti na dvě. Stihneme právě ještě jednu obchůzku."<br />
"Děkuji."<br />
"Počkejte tu na mě. Jsem hned zpátky," řekl pan doktor<br />
Bohadlo a odešel. Opřeli jsme se o kůlnu. Bolely mě děsně nohy.<br />
"Ukaž! Co ti máti přinesla," řekl Harýk.<br />
Benno rozbalil balíček a vytáh půlku králíka.
"To sežeru sám," řekl. Potom vytáh dlouhý kus salámu a<br />
několik chlebů s máslem. Jeden dal mně a jeden Harýkovi a řekl,<br />
abysme salám rozřízli na tři kusy. Rozdělili jsme salám a dali jsme<br />
se do jídla. Salám chutnal báječně. Stáli jsme a pozorovali jsme život<br />
na dvoře. Zřejmě už to tu bylo docela zaběhané. Hlídky přicházely a<br />
odcházely, promoklé, hladové, páni v důstojnických perelinách<br />
přešli občas po dvoře s lejstry a chlapi s červenobílýma páskama se<br />
tlačili pod stříškama kolem budov a v kůlnách. Od hlavní budovy<br />
tekl z okapu potůček podél dlážděné vozovky k bráně.<br />
"Nevidíte někoho?" řekl Harýk.<br />
"Nevidim," řekl jsem. Všichni známí kluci byli asi na hlídkách.<br />
"Já mám v botách moře," řekl Hárýk.<br />
"Já taky."<br />
Mlčeli jsme. Za chvíli Harýk řekl:<br />
"Páni, mě už to sere."<br />
"Mě taky," řekl Benno.<br />
"Dyby se s tim šli bodnout. Takhle sem si to nepředstavoval."<br />
"Bodeť," řekl jsem. "Tady z toho nastydnem a ani se nebudem<br />
moct zúčastnit vítání."<br />
Pan doktor Bohadlo se zase objevil.<br />
"Odpočati, hoši" řekl.<br />
Benno zabručel.<br />
"Tak půjdeme," řekl pan doktor Bohadlo neúnavně a zase na<br />
nás obrátil zadnici. Jeho turistická lýtka mě provokovala. Já už byl z<br />
toho mašírování celý rozlámaný a neviděl jsem v tom žádný účel.<br />
Kdyby nás potkala Irena, celé zmoklé a beze zbraní, měl bych z toho<br />
ostudu. Pan doktor Bohadlo vztyčil ruku, formace se zas seřadila a<br />
vykročila na další mlčenlivý pochod. Byla to hrozná otrava. Prošli<br />
jsme městem v neustálém dešti a připotáceli jsme se k pivováru<br />
polomrtví a promoklí na kůži. Ale pan doktor Bohadlo vypadal<br />
docela svěží.<br />
"Teď můžeme domů?" zeptal jsem se ho.<br />
Zasmál se.<br />
"Kdepak, hoši, musíte zůstat v kasárnách."<br />
"Kde?"<br />
"Tady v pivovaře. Máte teď tři hodiny odpočinek a v šest<br />
znovu na hlídku."
"Dostanem něco jíst?" řekl Benno.<br />
"Jděte si do skladu na čaj. A v šest, prosím, všichni zase tady!<br />
Ano?"<br />
"Ano," řekli ti tři cizí kluci.<br />
"Nazdar," řekl pan doktor Bohadlo. Kluci se postavili do<br />
pozoru.<br />
"Sbohem," řekl Benno.<br />
Pan doktor Bohadlo odešel.<br />
"Dem na ten čaj?" řekl jsem.<br />
"Jo. Kde to je?" řekl Benno.<br />
"Nevim. Ve skladu."<br />
"A v kerym?"<br />
"Nevim. Zeptáme se."<br />
Kolem šel zrovna Jirka Vítů s nějakýma listinama. Udělali si z<br />
něj asi poslíčka.<br />
"Jirko, kde se dává čaj?" zavolal jsem na něj.<br />
"Támhle," řekl a ukázal na otevřená vrata, v nichž stál hlouček<br />
lidí.<br />
"Díky," řekl jsem a šli jsme k nim.<br />
Vlezli jsme dovnitř. Tam byla tma, jenom u stropu vyblitá<br />
žárovka, a v tom polosvětle chodili chlapi někam dozadu do jiných<br />
dveří. V té tmě byly složené nějaké stroje nebo co. Šli jsme do těch<br />
druhých dveří a za nima bylo světlo a velká klenutá místnost plná<br />
chlapů v mokrých šatech, s hrníčky a esšálky a miskami, z kterých<br />
se kouřilo. Vzadu stoupala ke stropu bílá pára. Protlačili jsme se<br />
davem a uviděli jsme paní Čemelíkovau v bílé zástěře, jak stojí u<br />
velikého kotle a nalévá sběračkou lidem čaj. Vzadu byly zas ještě<br />
jedny dveře a těma zrovna dvě tlusté ženské přinášely veliký<br />
podnos s nakrájenými chleby. Pak se v nich objevila Dagmar<br />
Dresslerová, taky v bílé zástěře a s utěrkou. Šla k paní Čemelíkové a<br />
něco jí říkala. Paní Čemelíková kývla hlavou a Dagmar se obrátila.<br />
Docela jí to slušelo v tomhle podzemí. Rozhlížel jsem se, jestli<br />
neuvidím Irenu. Ale Irena tam nebyla.<br />
Stáli jsme ve frontě na čaj a pomalu jsme postupovali ke kotli.<br />
Dostal jsem hrníček a paní Čemelíková mi do něj nalila čajovinu a já<br />
jsem pozdravil a řekl děkuji. Ušlechtile se na mě usmála. Pak jsem<br />
dostal kus suchého chleba od paní Skočdopolové, která stála vedle.
Strčil jsem chleba do kapsy a odešli jsme do rohu. Někdo na nás<br />
zavolal. Obrátil jsem se. Byl to Lexa a seděl s Pedrem na převrácené<br />
bedně u stěny. Zamířili jsme k nim.<br />
"Tě noha," řekl Harýk.<br />
"Tě noha," řekl Lexa. "Už máte vlasteneckou potřebu<br />
vykonanou?"<br />
"Seví. A dem se posilnit mináží."<br />
"Zdá se, že se moc neposilníte."<br />
"I posilníme," řekl Harýk a posadil se vedle Lexy. Vedle se<br />
uvolnila bedna, přitáhli jsme si ji s Bennem a sedli jsme si naproti.<br />
Kolem nás se pořád tlačili noví chlapi, zmoklí, v páře a s kouřícíma<br />
hrnečkama, a mně to připomínalo zabijačku na statku u<br />
Humprechtů, kde jsem byl na pracovní povinnosti jednou o<br />
prázdninách. Tam se to taky takhle pářilo v polotmě v podzemních<br />
místnostech: Benno vedle srkal hlasitě čaj z esšálku a Pedro s Lexou<br />
žvýkali suchý chleba. Čaj byl horký a já zapomněl na mokré šaty, co<br />
jsem měl na sobě, a myslel jsem jenom na ty staré věci z minulosti a<br />
pocit, který jsem měl, byl pocit, jaký jsem míval v posteli jako malý<br />
kluk, když jsem si z peřiny udělal sněhové iglú a z koženého peška<br />
opakovačku, anebo když jsem ležel za vytaženou sítí postýlky a<br />
naši ještě četli a já jsem byl v táboře na prérii za vozovou hradbou a<br />
slabé světlo otcovy stolní lampičky byl dohasínající táborák. Tak<br />
jsme seděli v páře a polosvětle a přes obličeje kluků proti mně<br />
chodily tmavé stíny jeden přes druhý a na stěně za nima tančily a<br />
proplítaly se a míhaly a já myslel na komtesu Humprechtovou s<br />
orlím nosem a na velký zaprášený pokoj v zámku a na klavír, na<br />
který jsem jí dával hodiny místo učitele a na její nohy v jezdeckých<br />
kalhotách a myšlenky mně volně utíkaly po těch rounovských<br />
polích s holčičkama v barevných šátcích a po bažantnici a v aleji a<br />
viděl jsem mladého hraběte Humprechta, jak ho odváděli gestapáci<br />
tu noc, než jsem měl odjet, a pak jsem si vzpomněl na královnu<br />
wirtemberskou a na Irenu a všechno to šlo zas dokola jako pokaždé.<br />
Byl jsem zakletý do těch vzpomínek a do těch myšlenek a nebylo v<br />
nich sakra ani stopy po učenostech z gymnázia.<br />
"To je k zblití," řekl Lexa, a postavil svůj hrnec na zem.<br />
"Vyvářený fusekle," řekl Benno.<br />
"Bych rád věděl, jesli tohle chlastá taky tvůj fotr."
"Si naivní," řekl Pedro. "Velitelství má černou kávu."<br />
"Páni, tak co s náma vlastně chtěj?" řekl Harýk.<br />
"Udržujeme pořádek."<br />
"A kdo ho ruší?"<br />
"Komunisti," řekl Pedro.<br />
"Bych je rad viděl."<br />
"Fakt, vážně, čeče," řekl Lexa. "Teď vodpoledne chtěli prej<br />
vykrást vlak s municí, co stojí na nádraží."<br />
"Kdo to řikal?"<br />
"Doktor Šabata tam byl a hádal se s nima."<br />
"A vykradli ten vlak?"<br />
"Ne. Ty vlasovci, co ho hlídaj, je nechtěli pustit dovnitř. Voni s<br />
nima vyjednávali a podpláceli je kořalkou, ale nepustili je tam."<br />
"To máš vod Šabaty?"<br />
"Ne. Starej Čemelík to řikal. Maj teď plnou prdel strachu, že<br />
komunisti něco podniknou v noci. Prej budou zesílený hlídky."<br />
"A dají nám zbraně?" řekl jsem.<br />
"Naserou nám," řekl Lexa.<br />
"Ale proti komunistum máme jít, jo?"<br />
"Samozřejmě. V zájmu vlasti."<br />
"Chlapi, to je pekelná sranda," řekl Benno.<br />
"To ti řeknu," povídal Harýk.<br />
"Vo Němcích už se nemluví?"<br />
"Ne. Ty už se vypařili."<br />
"Tak proč sakra eště blbnem?"<br />
Lexa se zašklebil.<br />
"Protože eště nebylo udělanejch dost hrdinskejch činů.<br />
"Proto."<br />
Místností proběhlo syčení a všichni jsme ztichli. Bylo slyšet,<br />
jak paní Čemelíková povídá vysokým hlasem, aby kdo dopili,<br />
uvolnili místnost pro druhé. Sebrali jsme se a odnesli jsme šálky ke<br />
stolu. Pocit hladu mě přešel. Prošli jsme znovu tou temnou<br />
místností s lampičkou u stropu a octli jsme se na dvoře. Mezitím<br />
přestalo pršet, ale na nebi byly pořád dešťové mraky a z lesa nad<br />
pivovárem se valila mlha. Všude procházely hloučky s rukama v<br />
kapsách a neměly zřejmě co dělat.<br />
Zbraně úplně zmizely.
"To si nás tu sakra chtěj dát k ledu?" řekl Harýk.<br />
"Patrně," řekl Lexa.<br />
"Neříkal starej Čemelík, kdy nás pustěj domu?" zeptal se<br />
Benno.<br />
"Až pomine nebezpečí."<br />
"A to nás chtěj krmit furt tímhle čajem?"<br />
"Taky chlebem," řekl Lexa.<br />
"Chlapi, já bych byl pro to zahnout," řekl Harýk.<br />
"Ale jak?"<br />
"Přes plot."<br />
"Všude to hlídaj, čeče."<br />
"Tak sme tu jak v koncentráku," řekl Benno.<br />
"To sme."<br />
"Ale to tu máme smrdět pořád?"<br />
"Seš na vojně," řekl Lexa.<br />
"V prdeli sem!" řekl Benno.<br />
"Himlhergot," řekl Harýk.<br />
"Hovno na hovno," řekl Lexa.<br />
Mlčeli jsme. Potom Harýk řekl:<br />
"Houby. Jak nás teď pustěj na hlídku, tak zdrhnu."<br />
"A voni tě postavěj před válečnej soud pro zběhnutí," řekl<br />
Lexa.<br />
"Nekecej."<br />
"Fakt. Myslíš, že toho nejsou schopný?"<br />
"Ale dyť je to všechno blbost."<br />
"Jenže voni to berou vážně."<br />
"Ale houby.<br />
"Fakt. Běž se zeptat starýho Čemelíka."<br />
"A co mi můžou udělat?"<br />
"Zavřou tě, až budeš modrej."<br />
"Blbost."<br />
"A nepustěj tě na univerzitu."<br />
"To říkal starej Čemelík?"<br />
"Jo. Já sem se ho na to ptal, ponivač sem chtěl taky zdrhnout."<br />
"Ať se dou bodnout se vším," řekl jsem. "Chlapi, dem si ,<br />
sednout pod kůlnu."
"Olrajt," řekl Lexa a vykročili jsme. Pod kůlnou na dříví, kde<br />
jsem byl dopoledne s Rosťou, bylo prázdno. Seděl tam zase jenom<br />
Rosťa. Vylezli jsme na hromadu špalíčků a usadili jsme se. Bylo mi<br />
chladno po těle, ale ta tma v kůlně a bílý výhled dole mi daly zas<br />
starý příjemný pocit. Přisunul jsem se k Rosťovi.<br />
"Tak co," řekl Rosťa.<br />
"Co ty?" řekl jsem.<br />
"Viděls Dagmaru?"<br />
"Viděl. Sekne jí to."<br />
"Já byl u ní."<br />
"Jo? A co?"<br />
"Zas sem jí to říkal."<br />
"A co vona?"<br />
"Jako dycky."<br />
"A cos jí řek?"<br />
"Tak. Že bych chtěl, aby na mě vzpomínala v dobrým, dyby se<br />
mi něco stalo."<br />
"A vona?"<br />
"Řekla mi, že sem protivnej."<br />
"Co?"<br />
"Že sem protivnej."<br />
"Proč?"<br />
"Že prej teď sou důležitější věci na starosti a já že pořád<br />
votravuju s takovejma hloupostma."<br />
Odmlčeli jsme se. Pak jsem řekl:<br />
"Poslyš, vona je blbá."<br />
"Ale není."<br />
"Je."<br />
"Není."<br />
"Je. Nebo na tebe kašle tak dokonale, že si z tebe dělá psinu."<br />
"To spíš.<br />
"Holky sou potvory," řekl jsem.<br />
"To sou, čeče."<br />
"Já vím, na jaký důležitější věci vona asi myslí."<br />
"Já taky. Na Kočandrleho."<br />
"Eště s ním chodí?"<br />
"Pořád."
"A myslíš, že jí - to?"<br />
"Určitě. Vytahoval se s tím v Portíku."<br />
"Von taky kecá."<br />
"Ale tohle vím určitě."<br />
"Jak?<br />
"Potkal sem je na Silvestra v Habrech, zrovna dyž lezli z<br />
Kočandrlovic chaty."<br />
"Tak to jo. No je to mrcha."<br />
"Ale stejně jí miluju."<br />
"Já vím."<br />
"Nemůžu si pomoct. Dyby byla nevím jaká mrcha, stejně jí<br />
miluju."<br />
"To znám. Já mám to samý," řekl jsem.<br />
"Myslíš, že Zdeněk Irenu taky fik?" zeptal se Rosťa se zájmem.<br />
"Samo. Byli spolu tři dni v Ledečskejch."<br />
"A stejně jí miluješ taky, že?"<br />
"To víš. Co bych dělal, dybych jí nemiloval."<br />
"Stejně, je to blbost, že chlapi kvůli tomu tak nadělaj, jestli je<br />
holka panna nebo ne."<br />
"No je. Mně to nevadí."<br />
"Mně taky ne."<br />
"Tak co ti vlastně vadí?"<br />
"Co? že nechce dát taky mně."<br />
"A dyby ti dala, tak by ti Kočandrle nevadil?"<br />
"Ne."<br />
"Já nevím, Rosťo," řekl jsem.<br />
Rosťa zavrtěl hlavou.<br />
"Ne. Určitě ne. To vím."<br />
"Já nevím.<br />
"Určitě."<br />
"Já myslím, že kecáš."<br />
"Nekecám."<br />
"No nevím. Já bych se s tímhle jen tak nespokojil," řekl jsem.<br />
"Já bych se s tím spokojil," řekl Rosťa.<br />
"To seš teda skromnej."<br />
"Sem."<br />
Potom se Rosťa odmlčel a najednou začal zoufale:
"Bóže, co já sem už kvůli tý káče zkusil. Dyby to sakra jen<br />
trochu věděla. Dyby si to jen trochu dovedla představit!"<br />
"Srala by na tebe stejně," řekl jsem.<br />
"Možná."<br />
"Jistě. Ženskejm takový věci dělaj dobře."<br />
"Já vím. To mně taky říkali."<br />
"Co?"<br />
"Že jí to nemám dávat najevo, jak vo ní stojím."<br />
"Blbost," řekl jsem. "To máš prašť jako uhoď."<br />
"Myslíš?"<br />
"Samo. Dyž jí to přestaneš dávat najevo, tak tě trochu pustí k<br />
tělu, a až tě do toho naveze, tak se na tebe zas vykašle a budeš v<br />
tom hůř než předtím."<br />
"To máš pravdu."<br />
"A pak, tobě to nedělá dobře, vyznávat jí lásku?"<br />
"Ne. Dyž mě vodmítá, tak ne."<br />
"Mně jo," řekl jsem.<br />
"I dyž tě vodmítá?"<br />
"Jo."<br />
"To mně teda ne."<br />
"Mně jo. Protože jí jednou stejně dostanu."<br />
"Seš si tím tak jistej?"<br />
"Absolutně."<br />
Chlapi v popředí vstali. Jejich siluety se narýsovaly ve světlém<br />
výhledu. Z dálky se ozvalo slabé vrčení a blížilo se.<br />
"Létadlo," řekl Benno a hlas mu zazněl stísněně.<br />
"Počkejte!" řekl Pedro a poslouchal. Vrčení se blížilo rychle, ale<br />
bylo dost divné. Pedro napjatě poslouchal. On byl odborník na<br />
letecké motory. Potom prudce vstal a řekl:<br />
"To je štorch, páni."<br />
"Jo?" řekl Benno s úlevou.<br />
"Beton. Toho poznám na první poslech. Poďte ven."<br />
Vstali jsme a vyhrnuli jsme se ven. Chlapi na dvoře stáli s<br />
hlavama obrácenýma k nebi a někteří utíkali pod střechu.<br />
Všude bylo vidět lidi přimáčknuté ke stěnám. Dívali jsme se<br />
směrem, odkud vrčení motoru přicházelo. Bylo pořád silnější a<br />
najednou se nad lesem objevilo letadlo. Jak bylo nízko, vypadalo
hodně veliké, se širokými křídly a trochu nejasné v mlze, ale bylo<br />
možné rozeznat všechny detaily. Mělo pevný podvozek s malými<br />
kolečky a zasklenou kabinu. Napadlo mě, že by mohlo začít střílet,<br />
ale to mě hned přešlo, protože tohle letadlo vypadalo, že by ani<br />
neuneslo kulomet. Vypadalo to, že letí nejistě a kolíbá se ve větru.<br />
Najednou se od něho oddělila prška bílých papírků a začala se<br />
třepotat vzduchem.<br />
Někdo vykřikl "Letáky!"<br />
Padaly pomalu a vítr je nesl přes dvůr k lesu. Letadlo se rychle<br />
odkolébalo nad město a zmizelo v mlze. Rozběhli jsme se za letáky.<br />
Bylo jasné, že jich většina spadne do lesa. Snášely se zvolna k zemi.<br />
Vítr jich část zase obrátil zpátky, a tak se kus davu zase zastavil a<br />
pak se potácel sem tam, podle toho, jak si vítr pohrával s padajícími<br />
papírky.<br />
Pedro vyskočil a chňapl jeden. Dav se zavařil a kolem těch,<br />
kteří se dostali k letákům, začala mačkanice. Pedro se podíval na<br />
leták.<br />
"Čti to!" řekl Benno.<br />
Namačkali jsme se k Pedrovi a kolem nás se hned utvořil<br />
hlouček. Pedro uhladil leták a začal číst:<br />
"An alle Einheiten der Armeegruppe Schörner! Alle Einheiten<br />
und Soldaten des Grossdeutschen Heeres zeerden aufgefordert den<br />
tschechischen Organisationen, deren Ziel ist Ordnung zu erhalten<br />
und die bolschevistischen Ordnungssteurer zu bekümpfen, Hilfe zu<br />
leisten. Generalobrst Kurt Scholze."<br />
"Co to je česky?" řekl někdo vzadu.<br />
Pedro podal leták chlapovi, který stál vedle, a řekl mu, aby to<br />
přeložil. Potom jsme se protlačili ven.<br />
"Also," řekl Pedro, když jsme se zas táhli ke kůlně.<br />
"Dobrý," řekl Haryk.<br />
"Máme to v suchu," řekl jsem. "Drží nad náma ochrannou<br />
ruku. Nemůže se nic stát."<br />
"Tak bysme mohli domu, ne?" řekl Harýk.<br />
"Seš dobrej. A co bolševický rušitelové klidu? Kdo je potlačí?"<br />
řekl Lexa.<br />
"A jo," řekl Harýk.
Před námi se objevil Benda. Jakmile mě uviděl, zamířil ke<br />
mně. Vypadal nějak pobledle a neklidně.<br />
"Co je?" zeptal jsem se ho.<br />
"Přema sedí," řekl.<br />
"Jak to?"<br />
"Zavřeli ho. Je zavřenej ve sklepě."<br />
"Proč, čeče?"<br />
"Pro vzpouru."<br />
Benda se na mě koukal a nějak se mu nechtělo mluvit. Musel<br />
jsem to z něj tahat. Kluci se sestoupili kolem.<br />
"Tak vypravuj. Jak to bylo," řekl jsem.<br />
"Dyž mu řekli, že ty zbraně musí vodevzdat, tak von vodmít."<br />
"A za to ho zavřeli?"<br />
"Von jim řek něco vostrýho."<br />
"Co s ním chtěj dělat?"<br />
"Nevím. Asi ho budou soudit pro vzpouru."<br />
"Skočdopole?" řekl Lexa.<br />
"Jo."<br />
"Že jim vodmít vodevzdat zbraně?"<br />
"Jo."<br />
"A kdy ho budou soudit?" řekl jsem.<br />
"To nevím. Snad až potom."<br />
"Jesli ho nepostavěj před válečnej soud," řekl Lexa.<br />
"Myslíš? Snad ne," řekl Benda vážně.<br />
"Blbý sou na to dost," řekl Lexa.<br />
"Co budeme dělat?" zeptal jsem se.<br />
"Já nevím. Sháním kuky."<br />
"A podniknete něco?"<br />
"Nevím."<br />
"Sakra, něco by se mělo udělat," řekl Harýk.<br />
"To mělo," řekl Lexa.<br />
"Dyž to je těžký. Zavřeli ho do sklepa a u dveří mají stráž."<br />
"Kolik?" řekl jsem.<br />
"Dva. A i kdyby sme je vodkrouhli, tak nemáme klíč.<br />
"Ty má Kuřátko."<br />
"Sakra, nemoh by něco dělat starej Čemelík?" řekl jsem.<br />
"Můžem to zkusit " řekl Lexa.
"Kde je Fonda?"<br />
"Asi vevnitř u fotra."<br />
"Tak dem za ním, ne?"<br />
"Dem."<br />
V tom se v jednom okně hlavní budovy objevil chlap s<br />
trumpetou. Dal si trumpetu k puse, nejdřív kiksl a potom s mnoha<br />
dalšími kiksy něco zatroubil. Všichni se podívali k oknu. Chlap s<br />
trumpetou ustoupil a v okně se objevil Kuřátko s lejstrem. Všichni<br />
ztichli a Kuřátko začal číst.<br />
"Rozkaz číslo dvě," četl. "Vojenský velitel vyhlásil nad městem<br />
stanné právo. Od osmé hodiny večerní nesmí se nikdo zdržovati v<br />
ulicích a je povinností hlídek každou osobu zastaviti a vyzvati ji,<br />
aby se ihned odebrala domů. V případě odporu mají členové hlídek<br />
právo použíti násilí. Podepsán plukovník Čemelík v. r., vojenský<br />
velitel."<br />
Potom Kuřátko složil listinu a řekl, aby všichni členové hlídek<br />
byli připraveni k střídání na určených místech, a odešel.<br />
Dav se zase rozpovídal.<br />
"Tak pudem?" řekl jsem.<br />
"Jo," řekl Lexa. Hnuli jsme se.<br />
"Mám jít s váma?" řekl Benda.<br />
"Samo," řekl Lexa.<br />
Šli jsme k hlavní budově. Před vchodem stál chlap s<br />
ovinovačkama na nohou a ve vojenských kalhotech, ale v civilním<br />
kabátě s puškou.<br />
"Dovnitř se nesmí?" zeptal se Lexa.<br />
"Né," řekl voják.<br />
"Prosím vás, moh byste zavolat ven Čemelíka, jesli tam je?"<br />
"Co mu chcete?"<br />
"Potřebujeme mu něco vyřídit."<br />
"V jaký záležitosti?"<br />
"Von nemyslí plukovníka. My chceme mladýho Čemelíka,<br />
Alfonse, syna," řekl jsem.<br />
"Jotak," řekl voják. "Jo, ten je vevnitř. Toho můžu zavolat."<br />
"Buďte tak hodnej," řekl Lexa.<br />
Voják se obrátil a strčil hlavu do chodby.<br />
"Jirko," zavolal. "Řekni tam, že mladej Čemelík má jít ven."
"Jo," ozvalo se zevnitř a potom bylo slyšet vrznutí dveří a slabý<br />
hlas, který vyřizoval, že mladý pan Čemelík má jít ven. Za chvíli se<br />
Fonda objevil. Když nás uviděl, řekl:<br />
"Vo co de?"<br />
"Poď sem," řekl Lexa.<br />
Fonda slezl se schodů a připojil se k nám.<br />
"Co je?" řekl.<br />
"Podívej," řekl jsem mu. "Váš fotr zavřel Přemka<br />
Skočdopolovic pro vzpouru, protože mu nechtěl dát zbraně do<br />
arsenálu. Řekni mu, ať neblbne, jo?"<br />
"Náš fotr?"<br />
"Jo, váš fotr. Řekni mu, ať ho pustí, ponivač jinak z toho bude<br />
mít po celým městě vostudu."<br />
"A co udělal?"<br />
"Sakra, nechtěl vydat zbraně. Váš fotr z toho udělal vzpouru."<br />
"Nojo, to je ale blbec, že to dělá, dyž ví - "<br />
"To víme," řekl Lexa.<br />
"Co?" řekl Fonda.<br />
"Že váš fotr je blbec."<br />
"Ale kuk Skočdopolů je taky vůl, dyž ví, že je rozkaz<br />
vodevzdat zbraně."<br />
"No dobře," řekl jsem. "Prostě chceme ho z toho nějak dostat,<br />
tak to u fotra vyžehli, jo?"<br />
Fonda udělal otrávený obličej a řekl, abysme počkali. Pak se<br />
obrátil a odešel dovnitř.<br />
"Myslíte, že ho pustěj?" zeptal se Benda.<br />
"Samo. Fonda fotra určitě vohne. Starej čemela mu všechno<br />
dovolí," řekl Lexa.<br />
"Inu jedináček," řekl Harýk.<br />
"Pýcha rodu," řekl Lexa.<br />
"Kolik je hodin?" řekl Benno.<br />
"Bude šest," řekl Harýk.<br />
"Kruci, to už zas musíme na hlídku."<br />
"Už jo."<br />
Fonda se objevil a šel k nám.<br />
"No? Co?" řekl jsem.
"Fotr řiká, že Skočdopole je vosel a že se nedovede krotit. Teď<br />
se prej prozatím nedá nic dělat. Musí sedět."<br />
"A pustí ho?"<br />
"Fotr říká, že to potom nějak zařídí, ale teď nemůže nic dělat,<br />
protože by to pobouřilo lidi."<br />
"Kerý lidi?" řekl Lexa.<br />
Fonda ho ignoroval.<br />
"Ale pak to prostě nějak zařídí, že ho pustěj?" řekl jsem.<br />
"Jo."<br />
"Můžem se na to spolehnout?"<br />
"No dyž to fotr řek, tak to udělá."<br />
"Tak Skočdopole bude přes revoluci zavřenej," řekl Benno.<br />
"Zřejmě. Zato my budem bojovat," řekl Harýk.<br />
"Hovno. My budeme zrovna tak zavřený v pivováře, jenže von<br />
bude v suchu a my na dešti."<br />
"Tak dem. Díky," řekl jsem Fondovi.<br />
"Už je šest?" zeptal se Benno.<br />
"Jo."<br />
"Hergot, zas se budem tři hodiny buzerovat," řekl Benno.<br />
"Ale pro vlast," řekl Lexa.<br />
"Di do prdele," řekl Benno.<br />
"Benno, dyby tě slyšela Helena," řekl Harýk.<br />
"Hovno."<br />
"Ty se ale spouštíš, dyž si sám."<br />
"Polib mi prdel."<br />
"Páni, je to zlý, Benno už z toho dostává záchvat nemravnosti,"<br />
řekl Lexa.<br />
"Bodeť ne," řekl Benno.<br />
"No uklidni se. Eště jedna tříhodinová hlídka a dají nám<br />
večeři."<br />
"Nasérou nám."<br />
"Chlapi, poďte vod něj, nebo se zkazíme," řekl Harýk.<br />
"Dem," řekl Lexa.<br />
Dali jsme se na pochod k seřadišti. Pan doktor Bohadlo už tam<br />
stál, díval se na hodinky a přešlapoval.<br />
"Přesnost, hoši. Přesnost!" řekl nám, když nás viděl.
Tři ostatní kluci už tam stáli taky. Vyrazili jsme. Cítil jsem se<br />
tak utahán, že jsem skoro nevnímal. Obrazili jsme třikrát město a<br />
doktor Bohadlo, pořád protivně křepký a svěží, nás odvedl zpátky<br />
do pivováru.<br />
"Pane doktore, kdy budem moct domu?" zeptal se ho Benno.<br />
"Až po demobilizaci, hoši."<br />
"To budem muset bejt pořád tady?"<br />
"Ano."<br />
"A daj nám jíst?"<br />
"Jistěže. To jenom dnes je to trochu provizorní. Běžte si teď na<br />
čaj a pak můžete jít do odpočívárny."<br />
"Kde to je?"<br />
"Vzadu v hlavní budově. Běžte tam a já tam pro vás o půlnoci<br />
příjdu."<br />
"To zas pudem na hlídku?"<br />
"Samozřejmě. Střídáme se vždy po třech hodinách."<br />
"Aha."<br />
"Tak na shledanou hoši a vyspěte se."<br />
"Na shledanou," řekl Benno.<br />
Šli jsme si pro čaj a potom jsme šli do té odpočívárny. Šlo se<br />
tam hlavním vchodem do hlavní budovy. Byla to zahnutá místnost<br />
s nějakými slamníky v rohu a s lavicema kolem stěn. U několika<br />
stolů se hrály karty a na některých měli spáči položené hlavy. Ve<br />
vzduchu bylo plno tabákového kouře a mizerné osvětlení a z<br />
mokrých šatů se vypařovala vlhkost.<br />
Z rohu zapískal někdo náš signál. Byl to Lexa. šli jsme k němu.<br />
Benno uviděl volný slamník u stěny a honem na něj skočil. Lehl si<br />
na záda a roztáhl nohy, pokrčené v kolenou. Vypadal jako nafouklá<br />
žába. Usadili jsme se naproti Lexovi a Harýk si zapálil cigaretu.<br />
"Taky ste vodzbrojovali Němce?" zeptal se Lexa.<br />
"Ne. Vy jo?"<br />
"Nojo, chlapi. Takovejch pět chudáčků šlo za náma vod<br />
elektrárny až k Šrámovýmu bordelu, abysme je vodzbrojili., že sme<br />
neměli to srdce je voslyšet."<br />
"Vážně?"
"Fakt. Kuci, já dyž ty Němčíky viděl, takový zkroušený a<br />
utahaný a votrávený, tak mně to najednou přišlo všechno tak<br />
pitomý nebo co, že nevím."<br />
"Jak?"<br />
"Ale všechno," řekl Lexa a měl úplně jiný tón v hlase, než<br />
míval obvykle. Pak řekl:<br />
"Sakra, my si z toho děláme srandu, ale vono to všechno je v<br />
jádře k breku. Mně bylo těch Němčíků úplně líto."<br />
"Vole, dyť ti zastřelili fotra," ozval se Benno.<br />
"Tyhlety ne," řekl Lexa. "A voni vypadali tak natřeně."<br />
"Blbe, co je s tebou? Ty se nakonec kvůli Hitlerovi rozbrečíš,"<br />
řekl Benno.<br />
Podíval jsem se na Lexu. Lexa byl obyčejně sprostý a ironický<br />
a děsný holkař, ale teď byl doapravdy nějak vedle. Seděl se<br />
zamyšlenýma očima, s vyhrnutým límcem a do obličeje mu svítila<br />
žárovka, pověšená od stropu. Jak na něho svítila, bylo vidět, že má<br />
nádherné černé oči a v nich se mu zrcadlily všechny světýlka kolem.<br />
"To teda ne," řekl. "Já sem si jenom vzpomněl na jednu věc, co<br />
se mi stala za války."<br />
"Jaká?" řekl jsem.<br />
"Ale s jednou holkou."<br />
"No né. Lexa, a stát se něco bez holky," řekl Harýk.<br />
"A co s tím má tohle společnýho?" řekl jsem.<br />
"Celkem nic. Jenže tohle nebyl obvyklej případ, jaký mám.<br />
Jestli chcete, tak vám ho řeknu."<br />
"Bude to sprostý?" zeptal se Benno.<br />
"To ne. Ale zato dojemný," řekl Lexa.<br />
"Tak si to nech. Já sem dost dojatej z hladu," řekl Benno.<br />
"Ale ne, řekni to," řekl jsem.<br />
"Chcete? Ale vono to vážně není sprostý, ani pikantní."<br />
"Tak to vysyp, Lexo, a nebav se," řekl Harýk.<br />
"Dobře," řekl Lexa, vytáhl cigaretu a připálil si od Harýka.<br />
Jak sál oheň z Harýkovy cigarety, rozhořelé světlo jim ozářilo<br />
obličeje. Napadlo mě, co už sem sakra s nima všechno prožil,<br />
orchestr a holky a všechno, a pocítil jsem k ním velikou sympatii.<br />
Úplně jsem je miloval. Cítil jsem najednou, že tohle je taky láska,<br />
jiná láska než ta k Ireně. Ale jestli vůbec je nějaká láska na světě, tak
tohle je ta pravá láska. Měl jsem je rád, ty kluky. Irena měla hezké<br />
tělo a moc jsem ji miloval, ale s těmahle kluky jsem rád byl. S<br />
Bennem, s Harýkem, s Lexou. Bylo mi s nima dobře. Lexa se<br />
narovnal a otřásl se zimou.<br />
"Hergot," řekl. "Pořád to mokro. Jeden je z toho nastydlej jak<br />
vůl." A potom začal vyprávět.<br />
"Tak teda. Stalo se to v máji v roce třiačtyřicátým v Kolíně.<br />
Jednou v noci, v takový pěkný, teplý, třaslavý májový noci s<br />
vlhkejma hvězdičkama sem bloumal kolem nádraží a najednou sem<br />
zahlíd v pološeru ženskou postavu, jak stojí votráveně u<br />
vobrovskýho kufru a vodpočívá. V tom pološeru sem jenom viděl,<br />
že má hezkou tajli, a v prvním momentě to se mnou trhlo k ní a už<br />
sem se jí chtěl galantně nabídnout, že jí pomůžu, ale formát toho<br />
kufru mě trochu přived k rozumu, a tak sem jí pro jistotu nejdřív<br />
vobešel a podíval sem se na ni zepředu. Stála pod zatemněnou<br />
lucernou, ale ta lucerna stačila, abych viděl, že je to prima holka.<br />
Měla takový plavý vlasy, rozhodně ne peroxydový, to bylo vidět, a<br />
taková byla trochu exotická nebo divná, prostě pak už mně velikost<br />
toho kufru nevadila a já si to honem šinul k ní, aby mě eventuelně<br />
někdo nepředběh, a úslužně sem jí nabíd, že jí pomůžu s tím<br />
kufrem. Podívala se na mě nedůvěřivě, takovou výraznou<br />
nedůvěru sem vod tý doby neviděl a do tý doby taky ne, a pak<br />
povídala: "Fršténich čechiš." Tak to sem hned věděl, že to asi bude<br />
jedna z těch mádlat od luftwafehilfefrauenfunkršůle, nebo jak se<br />
tomu říkalo, a hned sem si taky všim, že má na sobě jejich<br />
nenápadnej hnědej kabát, ale místo aby mě to nějak odradilo, spíš to<br />
ve mně probudilo zájem, protože nad tím ošoupaným erárem se to<br />
její napudrovaný květenství s nedůvěřivejma reflektorkama<br />
vyjímalo vobzvlášť magneticky, zkrátka, já jí hned vopakoval tu<br />
nabídku německy a Trudi - je to pitomý méno, ale vona byla<br />
vopravdu pěkná holka - Trudi se na mě usmála a řekla danke a já<br />
popad ten vobrovskej kufr a hned sem začal litovat, ale za chvíli už<br />
sem zase nelitoval. Vohín, zeptal sem se jí a vona řekla k<br />
luftwafehilfefrauenfunkršůle a řekla to příšerný slovo krásně<br />
plynně a jasně a zřetelně a bez nějakýho skopčáckýho přízvuku,<br />
takovou inteligentní rozhlasovou němčinou, a šla sympaticky vedle
mě a já se ze všech sil namáhal, abych před ní nebyl moc vohnutej k<br />
jedný straně, jak ten hnusnej kufr byl těžkej.<br />
Nevím, co v něm měla, možná, že nějakou vysílačku nebo co,<br />
ale váha to byla, to se nedá vylíčit. Potom sem se jí zeptal: "Zý sind<br />
ajne luftwafehilfefrauenfunkršýlerin?" jenže sem to nemoh vyslovit,<br />
a ona se zasmála a řekla: "Jawól -" a v tý chvíli sem si umínil, že si s<br />
ní něco začnu. Já nevím, třeba vám to je proti srsti, jak vám to tady<br />
vypravuju, že sem si klidně namlouval Němku a lidi zatím umírali<br />
v koncentrácích, ale jednak, koukejte, bůhví co kdo dělal, a jednak s<br />
Němcema já se taky vůbec nebavil, ale tohle byla hezká holka a<br />
krom toho já pojal úmysl, že jí svedu a pak jí nechám, a to by se v<br />
jistým smyslu mohlo taky považovat za uškození nepříteli. Vůbec,<br />
já vo tom dnes vypravuju tak lehce a jako nic, ale tenkrát to tak<br />
nevypadalo, jak to dneska zní. A pak, dyž sem jí voslovoval,<br />
nevěděl sem, že je to Němka, a jak sem jí tam moh nechat stát s tím<br />
kufrem v noci, dyž sem se jí už jednou nabíd?<br />
Vlastně blbost, proč vám to tady vysvětluju, je to úplně jasný a<br />
celej ten příběh směřuje k vobhajobě mýho jednání a k tomu, abych<br />
tak řek, ukázat, že je to blbý jen tak generalizovat a nechat se<br />
vovládat apriórním stanoviskem a iracionálníma pocitama. Prostě,<br />
jak sme šli vedle sebe, samozřejmé sme nemlčeli, Trudi se mě<br />
vyptávala na Kolín a já jí vodpovídal, pokud mi stačil dech, a v<br />
duchu sem klel na ten kufr a umiňoval si, že za to musím dosáhnout<br />
svýho. To ale samozřejmě vlastně nebyl pravej důvod, to sem si jen<br />
tak pro sebe vodůvodňoval. Ve skutečnosti, jak už sem řek, to, že ta<br />
hezká holka vedle mě mluvila cizí řečí, dodávalo jí zvláštní půvab,<br />
učeně by se řeklo třeba, že v tomhle případě řeč nabyla druhotný<br />
erotický funkce, to je jedno, jak by se to řeklo, fakt je, že to tak<br />
skutečně bylo. A zrovna dyž na obloze vykáp krásnej stříbrnej<br />
měsíc z mráčků a zbled věčinu těch vlhkejch hvězdiček, došli sme<br />
na roh, od kterýho bylo vidět luftwafehilfefrauenfunkršůle, a tam<br />
chodil před bránou skopčák v těžkejch botách s bajonetem a já se<br />
zastavil. "Zó," povídal sem, "dort ist dý luftwafefr-dý šůle." Trudi se<br />
zasmála, pak na " mě udělala voči a řekla: "Nepomoh byste mě s tím<br />
kufrem až ke vchodu?" "Dobře," řekl sem, "ale nejdřív mi musíte<br />
něco slíbit," a podíval sem se jí zpříma do vočí. "Ja?" řekla s otázkou<br />
a já jí povídal, že mi musí slíbit, že se zas uvidíme.
A teď ste to měli vidět. Najednou jí ztvrd ten její hezkej<br />
vobličej, to se v ní probudilo všechno, co do ní navočkovali, a vona<br />
povídala, že to je unmóglich. "Proč?" zeptal sem se jí a marně sem se<br />
snažil dívat se jí do vočí. Koukala se stranou a nic. "Warum?"<br />
vopakoval sem a pak vona řekla, a ani se na mě nepodívala: "Šauen<br />
sí, já sem vám vděčná, že ste mi pomoh s tím kufrem, ale tohle je<br />
nemožný, sí frštén doch."<br />
Řek sem, že nerozumím, a vona jen pokrčila ramenama. A pak<br />
sem jí řek něco, co bych se asi byl nevodvážil, dybych byl bejval při<br />
smyslech, a na co vona taky přesně nacisticky reagovala. "Ist es dý<br />
rase?" zeptal sem se ironicky a usmíval sem se, ponivač sem si<br />
myslel, že se na to bude dívat jako já, jako na blbost, a zdálo se mi to<br />
docela pikantní v tý situaci. Domníval sem se naivně, že pro ní je<br />
rasismus taky tak směšnej jako pro mě, a kromě toho, oficiálně byli<br />
Češi taky árijci. "Ist es dý rase?" zeptal sem se jí teda. Vobrátila se ke<br />
mně a řekla prudce: "Ja, wen sís wisnwoln," popadla ten svůj kufr a<br />
zakymácela se, jak ho zdvíhla, ale vobrátila se a pustila se přes<br />
náměstí k skopčákovi s bajonetem a táhla ten kufr víc po zemi, než<br />
ho nesla. "Wartn zý!" zavolal sem tiše a pospíšil sem si k ní.<br />
"Pomůžu vám," a chtěl sem jí ten kufr zase vzít. "Danke," řekla<br />
vostře a přidala do kroku. Zrychlil sem taky a povídal sem: "Abr<br />
frojlajn," ale vtom se pár metrů před náma něco zablejskalo, a já<br />
viděl, že to je bajonet toho skopčáka, a skopčák stál rozkročenej a<br />
díval se na nás. Aniž bych něco řek, docela bez přechodu sem<br />
zahnul vlevo a zdejch sem se ve tmě, ani sem se nevohlíd. Ale dyž<br />
sem byl v bezpečný vzdálenosti, začal sem vo tom přemejšlet. Káča,<br />
myslel sem si, tak vono to vážně existuje. Vono jí to vážně vadilo, že<br />
sem méněcenej, a pevně sem si umínil, že jí naučím. Vůbec sem<br />
nepochyboval, snad se vám to může zdát divný, ale já sem<br />
vopravdu vůbec nepochyboval, že to v ní zlomím. Pro mě to pořád<br />
byla v první řadě hezká holka a představoval sem si, že já sem pro<br />
ní taky v první řadě chlap. Ta celá noční scéna až do tý chvíle, kdy<br />
sem udělal ten vošemetnej vtip, tomu aspoň tak nasvědčovala.<br />
A hned jak sem byl sám, už mě celá ta rasnfráge v týhle<br />
spojitosti připadala zase pikantní a já se začal těšit, jak to s ní<br />
nalinkuju. Já tenkrát chodil do septímy a měl sem na milostný aféry<br />
fůru času. A hlavně sem vo ně měl velkej zájem. Celej zbytek večera
sem spřádal různý, více méně uhozený plány, jak se to před spaním<br />
vobyčejně dělá. A dyž sem usnul, tak se mi vo ní něco zmatenýho<br />
taky zdálo.<br />
Druhej den vodpoledne sem si šel sednout do parku naproti<br />
luftwafefrauenhilfefunkršůle. Doufal sem, že se vobjeví, ani sem<br />
neměl v hlavě ňákej plán nebo tak, jak na ní pudu a jak to s ní<br />
vlastně skoulím. Tyhle plány sem se tenkrát už dávno vodnaučil<br />
dělat, tak asi někdy v kvintě nebo eště dřív. Tenkrát sem taky bejval<br />
tak zelenej a nosil sem na zadnici černej sešitek, a dyž sem se do<br />
ňáký káči zabouch, tak sem chodil po lese a psal sem si do sešitku<br />
milostný dialógy ve všech možnejch kombinacích a na každou větu<br />
sem vymejšlel všechny možný vodpovědi. Potom sem se ty dialógy<br />
učil nazpaměť místo latinskejch slovíček a německýho dějepisu, a<br />
proto sem asi taky v kvintě prask. Jenže dyž přišlo co k čemu, mlčel<br />
sem stejné jako švestka nebo sem nanejvejš nesměle říkal slečno,<br />
nechtěla byste se mnou do biografu? a dyž vona řekla, že ne, tak<br />
sem byl vedle a nanejvejš sem eště řek, to je škoda, a pak sem zas<br />
mlčel. Zkrátka, jak povídám, bejvaly doby, kdy sem byl blbej a<br />
nezkušenej, no, ale časem taky přišly zkušenosti, a tak v septímě<br />
sem už byl docela slušnej donjuán s latentní zásobou konverzačních<br />
keců a měl sem svojí podmíněně reflexní mašinu v tak bezvadným<br />
stavu, že mě nic neumlčelo. Tak sem tam to vodpoledne taky tak<br />
seděl a celkem sem nemyslel na nic, co jí řeknu, až příde, a tak,<br />
jenom sem si vo ní tak neurčitě snil a těšil se, až příde.<br />
A potom asi v pět přišla. Vobjevila se v tmavý bráně a celá se<br />
těma bílejma vlasama přede mnou zabělala, vedla se pod paží s<br />
ňákou tlustou, zrzavou, pihovatou, nechutnou, takže vedle ní eště<br />
vynikala, a jak mě zahlídla, zvedla nos a ignorovala mě. Sebral sem<br />
se z lavičky, dal sem ruce do kapes a klátil sem se pomalu za nima.<br />
Já tenkrát, abyste věděli, vypadal senzačně a nebylo v Kolíně<br />
druhýho potápky, kromě Big Šálka ovšem, kterej by mě trh. Jenže<br />
to, že Big Šálek měl přede mnou náskok, to nebylo ani tak jeho<br />
zásluha, jako spíš to, že pan Buml pěstoval pokrevní nepřátelství s<br />
jeho otcem. Pan Buml totiž, aby se Big Šálkovýmu otci pomstil za to,<br />
že se mu Big Šálkův otec pomstil za něco jinýho, napsal vo Big<br />
Šálkovi článek do Arijskýho boje. Kecal tam něco vo tom, že v<br />
dnešní době vrcholnýho vypětí všech sil ve zbrojním průmyslu a
pro vítězství říše můžou eště bejt takový existence, který se celej den<br />
flákaj po kolínskym rynku v kloboucích zvaných tatra a s holema a<br />
nic nedělaj, jen pískaj americký šlágry, a byly dokonce slyšený, jak<br />
zpívaj Lily Marlén anglicky v kavárně U beránka. To anglický<br />
zpívání Lily Marlén považoval pan Buml za obzvlášť těžký<br />
prohřešení, ponivač to byla taková ryze německá píseň, a aby prej<br />
bylo jasno, rozhod se menovat hlavního z těch zvrhlíků plným<br />
ménem, napsal v árijskym boji. Je to <strong>Josef</strong> Šálek, udánlivě študent,<br />
známej jako "Big" Šálek ve společnosti sobě rovnejch.<br />
Tenhle článek udělal Big Šálkovi samozřejmě hroznou<br />
reklamu a musím mu to lojálně přiznat, von jí doved eště pořádně<br />
zvěčit. Zažaloval pana Bumla pro urážku na cti a vyhrál to, protože<br />
přines lékařský vysvědčení, že má dvojitou fraktůru nohy, a proto<br />
nosí hůl, a že mu doktor nařídil hodně procházek, ponivač aby noha<br />
si zas zvykla chodit. Mimo to mu vrchní vod Beránka a dva pásci<br />
křivě vodpřísáhli, že tu Lily Marlén zpíval německy, a sice v<br />
dialektu platdojč, kterýmu pan Buml nerozumí, a pan Buml si eště<br />
uříz vostudu, dyž chtěl chvílema něco citovat německy, a zjistilo se,<br />
že von nejen že neovládá platdojč, ale ani vobyčejnou kychndojč. A<br />
tak z toho Big Šálek vyšel jako vítěz a pan Buml měl nesmrtelnou<br />
vostudu.<br />
Tak to jenom tak na vokraj. Já sem si to tenkrát šínul za tou<br />
dvojicí a měl sem príma boty s pěticentimetrovejma podrážkama ze<br />
surový bílý gumy a kalhoty úzký, že sem cejtil, jak se mi napínaj<br />
přes lejtka. Holky šly přede mnou a já šel za nima. Zastavovaly se<br />
před různejma vejkladama a já sem čekal, až ta tlustá zrzavá někam<br />
zapadne, abych moh voslovit Trudi. Ale holky se vedly pod pažím<br />
a neměly se k rozchodu. Jednu chvíli se najednou vobrátily a šly<br />
proti mně a Trudi se malinko zamračila a udělala upjatej vobličej,<br />
dyž sem jí řek gůtn ták, a přešla kolem mě ledově, ani<br />
nevodpověděla. To mě trochu zchladilo, protože sem se taky<br />
nechtěl moc blejskat před lidma, ale hned sem to ze sebe zas setřás a<br />
pokračoval sem v krasojízdě. Tak sem za nima coural asi půl hodiny<br />
a za tu dobu se Trudi několikrát votočila, a dyž viděla, že sem<br />
pořád tři metry za nima, pokaždý se zamračila a zas se honem<br />
votočila zpátky. Jednu chvíli sem taky dostal strach, to dyž se<br />
najednou z jednoho vobchodu vynořili dva oficíři s železnejma
křížema, celí urostlí a vošrámovaný a germánský a zastavili se s<br />
těma dvěma holkama a Trudi se eště votočila a zase se na mě<br />
zamračila a já už cejtil, že na mě ty oficíry pošle, aby jí mě zbavili, a<br />
už sem se chystal vodprejsknout. Ale nestalo se to a já byl pak rád,<br />
že sem nevodprejsknul, protože to na ní asi působilo dobrým<br />
dojmem, a myslím si, že hlavně kvůli tomu se mnou pak přece jen<br />
mluvila. To bylo před biografem, ty dva oficíři se s nima rozloučili,<br />
zahajlovali a cvakli podpatkama, a holky se sebraly a šly k biografu.<br />
Tam, před velkým plakátem s Hans Albersem, sem viděl, jak Trudi<br />
tý druhý něco říká, a ta povídala gůt a zapadla do vestibulu kina.<br />
Jakmile zmizela, hned sem si to namířil k Trudi, a Trudi se taky<br />
vobrátila a bylo vidět, že na mě čeká. Dyž sem byl u ní, dřív než<br />
sem moh něco říct, povídala, a znělo to tak všelijak, rozhodně ne<br />
nelaskavě, spíš jako skoro smutně nebo trochu s výčitkou: 'Proč za<br />
mnou chodíte?' povídala.<br />
'Ich lýbe zý,' řek sem pohotově a vona zůstala mlčet. 'Ich lýbe<br />
zý,' začal sem rychle do ní hustit dál, 'já vás strašně miluju a musím<br />
na vás pořád myslet." A vona pořád mlčela. Za chvilku už mi to<br />
bylo trapný, ponivač moje němčina přece jen nebyla tak skvělá, aby<br />
se neztenčila, vobzvlášť dyž sem byl nucenej mluvit jen vo jednom<br />
tématu. Potom konečně, dyž sem se následkem nedostatku slovíček<br />
taky vodmlčel, podívala se na mě a řekla tím svým trpělivým<br />
hlasem a tou svou frází jako včera v noci: 'aun sí, es hat wirklich<br />
kajnen cvek, já vám to věřím, že se vám líbím, ale nemá to opravdu<br />
žádný smysl.' Udělal sem na ní vášnivej pohled a přistoupil sem<br />
hodně blízko, až k ní, a povídal sem zase:<br />
'Ságn zý mýr, ist es wirklich dý rase? Nur dý rase? Nur dý<br />
nación?' a vona nesklopila voči a teď už nereagovala tak nacisticky<br />
divoce jako včera a řekla klidně: 'Ja, opravdu, je to jen to,' a já sem<br />
povídal: 'Ist es zó vychtyk?' A vona zase řekla: 'Ja,' krátce a<br />
lakonicky, a dívala se na mě trpělivě a útrpně a skoro se mi zdálo s<br />
ňákou lítostivostí či co a já jí chytil za ruku a řek sem naléhavě,<br />
německy se mi to hrálo líp než česky, jak sem zjistil, nebo sem to<br />
taky tenkrát možná myslel dost vážně, řek sem, nebo vydech sem,<br />
jak se píše v románech: 'Ich mus zý séhn! Ich mus zý šprechn!' A<br />
vona honem svojí ruku vytrhla a rozhlídla se kolem a řekla rychle a<br />
tiše: 'Das ist unméglich,' a já na to znova: 'Ich mus, ich mus, bite,
ite, zonst ich verde frrykt.' V jejím vobličeji to zaškubalo a voči<br />
měla najednou nejistý a pořád se rozhlížela a řekla znova, eště tišejc:<br />
'Najn, es gét nicht, wirklich nicht,' a to už mě povzbudilo, takže dyž<br />
sem eště vyklopil několik těch naléhavejch bite, bite, povídala<br />
najednou: 'Gůt, ich kome, ábr nur ajnmál, musíme si to vyjasnit,' a<br />
pak se zas rozhlídla a řekla mi hrozně rychle, protože ve dveřích se<br />
ukázala ta zrzavá holka: 'Přijďte zítra v osm večer na roh!'<br />
Pak se vobrátila a zeptala se nahlas svý společnice: 'Alzo<br />
hasdús?' a zavěsila se do ní a já věděl, kterej roh myslela, a stál sem<br />
a díval sem se za nima a měl sem fajn pocit, takovej vítěznej pocit,<br />
jakej má člověk dycky, dyž mu slíbí rande holka, vo který si umínil,<br />
že jí donutí, aby mu ho slíbila.<br />
Tenhle pocit je vždycky stejnej a záleží pak na tom rande, co se<br />
z něj stane. A musím se přiznat, že to, co se stalo na tomhle rande,<br />
sem si předem tak nepředstavoval a že to trochu porouchalo moje<br />
tehdejší sebevědomí. Ale nejenom to, to by nebylo tak tragický, ale<br />
taky mý názory vo lidech a vo světě. Prostě, poznal sem zas jednou,<br />
jak sou v podstatě všechny lidi stejný a jak dovedou na druhý<br />
straně podléhat věcem tak pitomejm a hloupejm a nechat se vad<br />
nich znásilňovat a znepříjemňovat si jima život, že by to člověk s<br />
mejma názorama a s mým životním pocitem nevěřil, dyby se vo<br />
tom nepřesvědčil na vlastní kůži.<br />
Čekal sem na ní na tom rohu a byl zase takovej<br />
vohvězdičkovanej večer, ale dost foukal vítr, takže ulice byly<br />
vymetený. Vobjevila se s germánskou přesností v bráně, skopčák s<br />
bajonetem jí vzdal čest, ale asi to bylo jen z galantnosti, protože se<br />
při tom zazubil a vona se taky zazubila, a pak si to namířila rovnou<br />
ke mně a po cestě si natahovala rukavičky.<br />
Počkal sem na ní a nešel sem jí naproti, byl sem tam docela<br />
pěkně schovanej ve stínu, a myslel sem si, že by jí třeba nebylo milý<br />
před tím skopčákem, dybych se k ní hrnul a dával nějak moc<br />
najevo, že s ní mám rande. Proto sem čekal v tom stínu, a dyž přišla,<br />
smek sem klobouk a řek sem: 'Gůtn ábnt,' a vona kejvla hlavou a<br />
řekla: 'Na, komen sí,' strčila ruce do kapes, ani se nezastavila a šla<br />
pomalu pořád dál. Trochu mě to přivedlo z míry, ale hned sem si<br />
zas nasadil klobouk a honem sem jí voběh na levou stranu a už sem
si to šinul vedle ní. 'Vohy'n gén výr?' zeptal sem se jí, a dyž řekla, že<br />
to je egál, povídal sem jí, abysme šli na Vostrov, a vona řekla:<br />
'Na gůt,' a já byl rád, že dem na Vostrov, protože to bylo místo jako<br />
stvořený pro takový a podobný pády. A že to bude pád a<br />
kapitulace, v to sem pevně doufal, jestli sem vo tom vůbec<br />
pochyboval. Cestou sem si najednou vzpomněl, že sem se jí eště<br />
nepředstavil a vona taky ne, tak sem jí řek, jak se menuju, a vona<br />
samozřejmě moje méno nemohla vůbec pochytit, musel sem jí to<br />
třikrát vopakovat, a pak mi řekla, že se menuje Trudi Krause. To<br />
méno se vám možná zdá hrozný, a vono to je hrozný méno, vo to<br />
nic, ale to je ta pitomá germánská řeč, dyby všichni Němci byli tak<br />
suchý a zapšklý, jako maj řeč a ména, bylo by to s nima vopravdu<br />
zlý, ale tahle Trudi, ta vopravdu dokonale napravovala dojem z<br />
toho svýho příšernýho ména, a dyž sem úplně nestranej a dyž se<br />
úplně zbavím všech těch iracionálních předsudků, byla stejně hezká<br />
a sladká jako třeba Deanna Durbinová, byla úplně stejnejch kvalit,<br />
co se týče ženský krásy, byla to prostě ženská jako každá jiná, i dyž<br />
to byla nacistka. Jenže to byla Němka, a já sem tenkrát nevěřil, že by<br />
to bylo něco, čím by se musela tak líšit vod vostatních a vode mě,<br />
zdálo se mi spíš, že by to mohlo bejt právě hezký, že je tímhle tak<br />
trochu jiná, že má to exotický kouzlo cizinek, a ani dnes nevěřím, že<br />
by se musela kvůli tomu ňák lišit a že by ta vodlišnost měla bejt ňák<br />
na překážku. Věřím, že to tak nemuselo bejt, ale vím, že to tak bylo.<br />
Přišli sme na Vostrov po tom železným mostě a v jeho<br />
traverzách plaval klasickej měsíc, voda dole u splavu hučela a<br />
zevnitř z Vostrova bylo slyšet hučení a šumění smutečních vrb.<br />
'Trudi,' řek sem jí, dyž sme zapadli do tý polotmy, mezi ty<br />
černý stíny a vybledlý měsíční světlo, který blikalo po cestičkách.<br />
'ich lýbe zý,' a vzal sem jí pod paždí. Neřekla nejdřív nic, a tak sem<br />
pokračoval: 'Ich vajs nycht, vas es ist,' řek sem a vykládal sem jí,<br />
pokud mi němčina dovolovala, že nevím, čím to je, ale že hned jak<br />
sem jí spatřil, tak se ve mně, a ty podobný kecy, jak se to v takovejch<br />
situacích vobyčejně dělá. Pak sme šli k lavičce pod velikou smuteční<br />
vrbou, byla skoro zakrytá těma girlandama zelenejch listí a<br />
vypadala slibně a Trudi řekla, abysme si sedli. Sedli sme si a já vzal<br />
Trudi za ruku a vtom začla mluvit vona.
'Es ist šén, was sí mír ságn,' řekla, 'a já vám věřím, ale musíte si<br />
uvědomit, že to nejde.'<br />
'Proč?' řek sem vášnivě.<br />
'Protože - no z těch důvodů, které jste řekl sám.'<br />
'To přeci nejsou žádný důvody.'<br />
'To si myslíte vy,' řekla tajemně a zmlkla.<br />
'Trudi,' řek sem, 'vy na to vopravdu veříte?'<br />
'Ja,' řekla lakonicky.<br />
'Ale vždyť je to nesmysl,' řek sem odvážně. Ale nebyla to<br />
odvaha. Měl sem s tou holkou pocit, že jí můžu věřit, ačkoliv to byla<br />
taková zřejmě stoprocentní nacistka, že i dyž všem těm blbostem<br />
věří, vůči mně se podle nich chovat nebude:<br />
'Nesmysl, nevidíte to?' opakoval sem.<br />
'To si myslíte vy,' řekla Trudi. 'Češi si to myslí, a židi si to taky<br />
myslí, protože je to pro ně nepříjemné.'<br />
'Ale my na to kašlem.'<br />
'Ne,' usmála se slabě a zavrtěla hlavou. 'Ale já to chápu. Vědět,<br />
že člověk patří k nějaké nižší rase, to není jistě nic příjemného.'<br />
Myslel sem, že se budu muset štípnout. Nemoh sem věřit<br />
vlastním uším. Najednou sem měl hrozně divnej pocit, že tu se<br />
mnou sedí, a zvláštní, v tý chvíli mě napadlo, jakej asi vona musí<br />
mít pocit, dyž tu sedí vedle mě, kterej sem příslušníkem nižší rasy, a<br />
byl bych rád věděl, jestli to je něco, jako dyby člověk seděl na<br />
lavičce v parku vedle šimpanze nebo tak něco. Bylo to nemožný. A<br />
jak mě to napadlo, tak sem jí to taky hned řek.<br />
'Ságn zý mýr,' povídal sem, 'jak se na mě vlastně díváte?'<br />
'Jak to myslíte?' zeptala se nevinně a já tomu zas nemoh uvěřit,<br />
že to prve myslela vážně. Vypadalo to, že si ze mě dělá legraci.<br />
'No, z rasovýho hlediska.' řek sem.<br />
'Ach só? To, vy jste Čech, ne?'<br />
'Ano.'<br />
'Tak se na vás dívám jako na Čecha.'<br />
'Dobře, a nemáte ale - ňáký takový - no nemáte ke mně ňákej<br />
vodpor nebo tak?' zeptal sem se nesouvisle.<br />
'Vy přece nejste žid?'<br />
'Ne.'
'Na also. Vy jste vlastně árijec, jenom vaše rasová směs je<br />
nižšího řádu.' Řekla to tak nevinně a učeně, že sem žasnul pořád víc<br />
a víc.<br />
'Rasnmišunk?' zeptal sem se zkoprněle a vona mně začla<br />
vykládat sáhodlouhý pitomý teórie, na první pohled uhozený, vo<br />
tom, jak německá rasa štelt ajne mišunk dár z nordickejch a já nevím<br />
z jakech ras a jak všechno v Evropě pochází z týhle<br />
nordickogermánský rasy a jak maj modrý voči a blond vlasy, a to<br />
teda vona měla, jestli ta nordgermáaská rasa měla vypadat takhle,<br />
tak to byla vopravdu ňáká moc dobrá a ušlechtilá rasa. Ale vona<br />
žvanila dál hrozný nesmysly vo těch nižších árijskejch rasách a<br />
smíšenejch rasách a úplně zasranejch rasách, jako sou židi a tak<br />
dále, já poslouchal a žasnul a nevěřil sem tomu, že to myslí vážně.<br />
Pak už sem jí neposlouchal a jenom mně nebylo jasný co vlastně<br />
proti mně má, dyž tu se mnou sedí a vykládá mi rasovou teórii,<br />
anebo spíš, proč a jak to, že proti mně nic nemá a sedí tu se mnou a<br />
vykládá mi tu teórii, dyž ví, že já sem teda namíchanej na ňákou<br />
horší směs, a napadlo mi, že celá ta rasová teórie je něco jako to<br />
kafe, co před válkou prodávali u Meinla, a co to nejdražší a nejlepší,<br />
co bylo za devadesát vosm korun nebo kolik kilo, bylo smíchaný asi<br />
z dvaceti různejch káv, a pak to šlo přes ty lacinější směsi, které byly<br />
pořád míň a míň smíchaný, až k tý sprostý brazilský lidový za<br />
dvanáct korun nebo za kolik, u který vůbec nestálo, z čeho je<br />
vlastně smíchaná, a která asi teda nebyla z ničeho. Ale to sem jí<br />
neřek, a dyž skončila, zeptal sem se jí, co by bylo, dybych byl žid.<br />
'To bych tu s vámi neseděla.'<br />
'A proč?'<br />
'S židem bych nemohla sedět.'<br />
'Ale proč?' tejral sem jí. 'Cítila byste vopravdu fyzickej<br />
vodpor?'<br />
Zamračila se.<br />
'Ano. Samozřejmě.'<br />
A tu mě posedla škodolibost a já si umínil, že to z ní vyženu,<br />
ten rasismus.<br />
'Šaun zý,' řek sem jí otcovsky. 'Vám je asi osmnáct, že?'<br />
'Bude mi.'<br />
'To znamená, že před deseti lety vám eště nebylo osm.'
'Ne.'<br />
'Tak mi řekněte, kolik ste viděla židů od svejch osmi let?' řek<br />
sem vítězně.<br />
Zase se zamračila. Viděl sem, že sem jí dostal.<br />
'To s tím nemá co dělat,' povídala.<br />
'Má. Jak můžete soudit věci, který neznáte z praxe?'<br />
'Šaunsí,' řekla teď zas vona svojí voblíbenou frází. 'Vy jste se<br />
taky nepřesvědčil, že se Země točí kolem Slunce, a taky tomu<br />
věříte.'<br />
S touhle jezuitskou vytáčkou mě trochu přivedla z míry. Řek<br />
sem nejistě:<br />
'Dobře. Ale to se dá vědecky dokázat.'<br />
'Tohle je taky vědecky dokázáno.'<br />
'Jak, prosím vás?'<br />
'Četl jste Rosenberga? Nebo Gobineaua? Nebo Chamberlaina?<br />
Nebo aspoň něco od Streichera?'<br />
'No ne, ale – '<br />
'Tak vidíte, a mluvíte o vědeckých důkazech. Tyhle věci jsou<br />
právě tak vědecky dokázány jako gravitace nebo takové věci.'<br />
Nechtěl sem se tak blbě nechat doběhnout. Ale věřte mi, bylo<br />
to těžký se s ní hádat. U ní prostě člověk musel mít pořád na<br />
paměti, že je to fanatická nacistka. A to já si dobře neuvědomoval.<br />
'Máte pravdu,' řek sem.<br />
'Na sén sí!'<br />
'Ano, máte možná pravdu. Ale přesto si myslím, že by to<br />
neškodilo, trochu si ty vaše názory ověřit v praxi.'<br />
'To není nutné.'<br />
'Ale mohla byste to zkusit.'<br />
'Není to nutné a myslím, že to dnes není ani možné.'<br />
'Proč?'<br />
'Židi jsou už přece všichni izolováni.'<br />
To mě naštvalo. Naštvalo mě, jak o tom klidně mluvila.<br />
Najednou sem si v tý chvíli uvědomil, jak je to hrozný a absurdní,<br />
že vo tom mluví tak klidně, že je tak hezká a sympatická a přitom z<br />
ní mluví takový zvíře, jako je Streicher, a jí to nevadí. Zrovna vyplul<br />
měsíc a plaval pomalu za větvema tý smuteční vrby, co jsme pod ní<br />
seděli, a Trudi byla vopravdu hezká a celá trochu zrůžovělá tím
zápalem, jak mně vykládala svoje teórie, ale mně byla najednou<br />
vodporná, ne vodporná, spíš mě nějak děsila, zdála se mi nějak<br />
nenormální, monstrózní, s tou hezkou papulou a s těma hrůznejma<br />
názorama. Já na ní najednou dostal hroznej vztek a vtom se ve mně<br />
vynořil nápad a já to bez dlouhýho rozmejšlení hned udělal, zrovna<br />
sem se těšil, jak jí raním, jak jí rozházím ten její učesanej svět, v<br />
kterým žila, tu způsobnou hierarchii různejch rasnmišunků jako to<br />
Meinlový kafe. Já vím, že to byla možná vode mě blbost, ale nemoh<br />
sem si pomoct, musel sem to udělat, a taky sem to udělal. Jak vyplul<br />
ten stříbrnej sentimentální měsíc a vona řekla s božským klidem, že<br />
židi sou všichni isolovaný, jako dyby to byli malomocný, a já si<br />
uvědomil, co to znamená, že sou izolovaný, a uvědomil sem si, že<br />
zatím co já tady pohodlně sedím a kecám si klidně s hezkou<br />
brunhildou, kluci, který sem znal, Kvído Hiršů a Alík Karpelesů a<br />
Pavel Poláků už možná vůbec nežijou nebo zrovna teď možná doví<br />
jak trpěj, v tý chvíli to ve mně uzrálo a já to zlomyslně a s rozkoší<br />
vyklopil.<br />
'Es ist doch méglich,' řek sem.<br />
'Jak?'<br />
'Sou tu přece eště míšenci.'<br />
'Na ja. Abr – '<br />
'Já sem taky míšenec,' řek sem ďábelsky a stisk sem jí ruku a<br />
pokusil sem se obejmout jí kolem pasu. V duchu sem ani teď<br />
nevěřil, že by jí to mohlo vadit, ale ňák sem si ďábelsky přál, aby jí<br />
to vadilo. A splnilo se mi to. Cejtil sem, jak celá tuhne, a vytřeštila<br />
na mě voči.<br />
'Was?' vydeuhla a pak sme zlomek vteřiny seděli bez hnutí.<br />
Cejtil sem pod pravou dlaní její pevný pas.<br />
'Ich bin ajn halpjůde,' řek sem dál tím samým satanským<br />
hlasem a vtom se vona prudce votřásla, vopravdu se votřásla, jako<br />
dyby na ní šáhla ropucha, a vytrhla se mi s hroznou sílou, že mě to<br />
až překvapilo, a napadla mně taková legrační myšlenka vo<br />
naučenejch a v jádru nepřirozenejch reflexech. Vyskočila a já zůstal<br />
sedět a viděl sem, jak se její hezká hlava zabělala v měsíčním světle,<br />
stála proti mně, ruce trochu vod těla vodtažený a prázdný, a<br />
koukala na mě vytřeštěně a řekla s hrůzou v hlase, jako dyby tomu<br />
nemohla věřit:
'Sí sind – '<br />
'Ajn halpjůde,' řek sem eště jednou a úplně vražedně smrtelně<br />
klidně a vona jenom tak divně a nepřirozeně hluboce vzdychla,<br />
votočila se a skoro utíkala pryč. Viděl sem jenom, jak vždycky v<br />
nepravidelnejch intervalech zasvítila ta její nordická hlava, jak vyšla<br />
ze stínu do měsíčního světla, a seděl sem na tý lavičce a nějak se mi<br />
vůbec nechtělo vstát. Taková hezká ženská, vtělená radost a<br />
voblažení života a tohle z ní udělali."<br />
Lexa skončil a zapálil si novou cigaretu. Podíval jsem se na<br />
hodinky. Bylo půl dvanácté.<br />
"A užs s ní pak nemluvil?" zeptal se Harýk.<br />
"Ne."<br />
Harýk mlčel. Pak řekl:<br />
"Nojo, čeče. Doví, co s ní je. A třeba to stejně byla svině."<br />
"Třeba ne," řekl Lexa.<br />
Mlčeli jsme. Pak Lexa kýchl.<br />
"Himl, počítám, že se nedožiju rána."<br />
Podíval jsem se na Benna na slamníku a viděl jsem, že spí s<br />
otevřenou pusou. Pak jsem se rozhlédl kolem. Místnost byla už<br />
naplněna kouřem jako v mlze. Jenom na konci stolu hrálo ještě<br />
několik neúnavných karty. Po zemi na slamnících leželi chlapi a<br />
spali. Většina těch, co byli kolem stolu, měla ruce položené na desce<br />
a dřímali. Pozoroval jsem kluka naproti, který zápasil se spánkem.<br />
Vždycky mu začly klesat víčka přes oči a tvář mu začla pitomět a<br />
najednou mu hlava klesla na prsa a on ji zase zvedl a na obličeji mu<br />
bylo vidět utrpení a námahu, ale začal zas vypadat trochu<br />
duchaplněji, a potom mu zas začaly klesat víčka a obličej pitomět.<br />
Opakovalo se to s úplnou přesností pořád a pořád. Lexa seděl s<br />
hlavou opřenou o stěnu, vypouštěl z pusy kroužky a přemýšlel.<br />
Haryk seděl s koleny u brady a taky mlčel. Dřepěli jsme tam a<br />
to byla revoluce. Z rohu zaznívalo pleskání karet a Benno vedle na<br />
slamníku hlasitě chrápal. Začalo se mi chtít spát. Nic než spát. Byl<br />
jsem unaven a měl jsem toho všeho dost. Cítil jsem, jak mi hlava<br />
klesá, vždycky, když mi hlava poklesla na prsa, uvědomil jsem si to<br />
a taky to, že můj obličej mi při tom taky asi pitomí, ale bylo mi to<br />
jedno, věděl jsem, že všichni lidé vypadají hrozně neduchaplně,<br />
když spí, a zdálo se mi, že nic není duchaplné na světě, ani
upřímné, že všechno je jenom veliká přetvářka a veliký bluf, a<br />
jenom jsem cítil hroznou únavu a tu bradu, která mi v pravidelných<br />
intervalech klesala na prsa a kterou jsem s hroznou námahou zase<br />
zvedal, pořád tíž a tíž a pomaleji.<br />
Probudil mě z toho pan doktor Bohadlo, celý zase hnusně<br />
svěží a zarůžovělý s kostkovanou šálou kolem krku. Zaklepal mi na<br />
rameno, a když jsem se otočil a podíval se na něj, zašklebil se a řekl:<br />
"Vstávat! Jdeme na hlídku."<br />
Myslel jsem, že nevstanu. Měl jsem ten pocit, jaký jsem míval<br />
někdy za totálního nasazení, když mně ráno v pět bývalo blbě a<br />
taky jsem myslel, že nevstanu, že zůstanu ležet a nějak se z toho<br />
vymluvím, nějak se hodím marod a zůstanu doma, ale věděl jsem,<br />
že to není možné a že mám tenhle měsíc už dvě absence a musím jít<br />
do fabriky a mrznout tam u nejtovaček, ale pořád se mi ještě<br />
nechtělo věřit, že se skutečně zvednu. Jenže jsem se zvednul. Harýk<br />
už stál připraven a Lexa už byl pryč. Asi pro něj přišli, když jsem<br />
spal. Pan doktor Bohadlo vzal za ramena Benna a zatřásl jím. Ale<br />
Benno jen něco zamručel. Doktor Bohadlo jím zatřásl znova. Benno<br />
otevřel oči, a když uviděl doktora Bohadlu, posadil se.<br />
"Vstávat! Jdeme na hlídku," řekl doktor Bohadlo skautsky.<br />
Pan doktor Bohadlo měl způsoby turistů a houbařů, kterým<br />
působí potěšení vstávat hodně brzo, když by mohli spát bůhví do<br />
kolika. Mně to potěšení nikdy nepůsobilo. Bennovi zřejmě taky ne.<br />
"Tak pojďte, hoši. Rychle!" řekl pan doktor Bohadlo a obrátil se<br />
ke dveřím. Benno vstal a promnul si oči. Potom vykročil za<br />
doktorem. Jak byl tlustý a rozespalý, motal se mezi spáči a řekl:<br />
"Do prdele."<br />
Vyšli jsme z místnosti do chodby a zapnuli jsme si kabáty.<br />
Zvenčí bylo cítit chladno. Na chodbě byla tma. Slyšel jsem<br />
doktora Bohadlu, jak říká, že obchůzky hlídek byly pro dobu noci<br />
změněny a že budeme hlídkovat jen kolem nádraží. Potom bylo<br />
slyšet, že otevřel dveře, ale nebylo vidět žádné světlo. Venku byla<br />
úplná tma. Zato se do chodby nahrnul studený vítr. Benno potichu<br />
zaklel. Vypotáceli jsme se ven a vítr nás popadl a začal s námi<br />
cloumat. Doktor Bohadlo rozsvítil baterku.<br />
"Pozor, hoši! Ať se mi neztratíte," řekl.<br />
Seřadili jsme se.
Zima mě úplně roztřásla. Už jsem cítil tu chřipku, která z toho<br />
bude. Dali jsme se na potácivý pochod přes dvůr. Na rohu hlavní<br />
budovy svítila lucerna a v jejím světle bylo vidět, jak se drobné<br />
kapičky deště zatáčejí ve větru kolem budovy.<br />
Nepříjemné vlhko mi studilo do tváří. Šli jsme k bráně, nad<br />
kterou byla jiná lucerna, a v jejím světle dva vojáci s vyhrnutými<br />
límci a s nasazenými bajonety.<br />
"Upravte si krok," řekl doktor Bohadlo, když jsme se dostali na<br />
dlážděnou vozovku. Benno něco zabručel. Chytli jsme krok podle<br />
těch ostatních kluků a klapali jsme po dláždění k bráně. Světlem v<br />
bráně jemně pršelo. Přešli jsme kolem obou vojáků, kteří si nás ani<br />
nevšimli a jenom podupávali a přecházeli, a pustili jsme se do<br />
hluboké a větrné tmy k městu. Viděl jsem jenom několik modrých<br />
světýlek zatemněných luceren, které ukazovaly cestu k nádraží. Šli<br />
jsme po paměti a byl to nepříjemný pocit v té tmě. Ucítil jsem pod<br />
nohama most a pod ním řeku. Ale neviděl jsem nic. Vítr s deštěm<br />
byl hrozně nepříjemný. Blížili jsme se ke kolejím a prošli jsme kolem<br />
červené návěstní lampy. Na nádraží byla tma. Pak se tam otevřely<br />
nějaké osvětlené dveře, vyskočil z nich chlap s automatem přes<br />
rameno a dveře se zase zavřely.<br />
Byl tam německý muniční vlak. Přešli jsme koleje a doktor<br />
Bohadlo se zastavil.<br />
"Počkejte, hoši," řekl.<br />
Zůstali jsme stát.<br />
"Uděláme to takhle," řekl doktor. "Půjdeme v řadě vedle sebe<br />
přes celou ulici, abysme mohli každého líp zastavit.<br />
"Já myslel, že budeme chodit jen kolem nádraží," řekl Benno.<br />
"Vždyť ano. To znamená po Jiráskově třídě a k Novotným,<br />
zpátky kolem nádraží až k Šrollovům a zase zpátky."<br />
"Aha," řekl Benno.<br />
Doktor Bohadlo rozsvítil baterku. Kužel světla dopadl na zeď<br />
mesršmitské fabriky.<br />
"Tak půjdem," řekl doktor Bohadlo. Roztáhli jsme se přes ulici<br />
a vykročili jsme. Srovnali jsme si krok. Rozléhalo se to víc, než když<br />
jsme mašírovali v zástupu. Bylo tma, jenom nízko nad obzorem, kde<br />
se trochu trhaly deštové mraky, slabě světélkoval úzký pruh. Z<br />
dálky zazněl slabounký štěkot kulometu.
"Slyšíte?" řekl jeden z těch druhých kluků.<br />
Poslouchali jsme. Kulomet štěkal v krátkých dávkách a jiný<br />
kulomet mu odpovídal.<br />
"To je z fronty," řekl kluk. "Už je pořádně blízko. Někde v<br />
Ledečskejch skalách."<br />
Šli jsme a já si vzpomněl na Ledečské skály a vrchol Sokolího<br />
hnízda, kde jsme seděli před týdnem, celí odření po hnusném<br />
výstupu kónickým komínem, já a Zdeněk a Irena a Vašek, a<br />
poslouchali jsme krásné hovoření fronty v Německu. Tam nahoře<br />
bylo slyšet všechno. Kulomety a děla tygrů a pantherů a těch<br />
sovětských T 34, a obloha nad námi byla modrá a krásná a pod ní se<br />
za obzorem válčilo. Sedělo se tam hezky, na sklonku války, a byl<br />
jsem z toho skoro smutný, že už to končí, ty odpoledne, kdy nás<br />
vyháněli z fabriky do jarních polí a potom se daleko na obloze<br />
objevovaly bílé pruhy pár a třpytily se lesklé aparáty Amerikánů, a<br />
vůbec to všechno. A taky, samozřejmě, mi bylo smutno z Ireny a<br />
Zdeňka, kteří seděli vedle sebe a Zdeněk omotal svoje jistící lano<br />
kolem sebe a Ireny, takže byli k sobě přivázáni, a blbec Zdeněk si<br />
myslel, že to je symbolické, a já přemýšlel o tom, že bych ho moh<br />
jako náhodou shodit dolů, ale samozřejmě jsem jenom přemýšlel.<br />
Houby jsem udělal. Jako vždycky.<br />
Pochodovali jsme kolem nekonečné mesršmitské stěny k<br />
východu.<br />
"Coto?" řekl jeden kluk.<br />
V mesršmitské vrátnici bylo světlo. Slabý, vyprchalý pruh<br />
světla se plazil go kalužích na dlažbě. Doktor Bohadlo mlčel. Přešli<br />
jsme kolem a spatřili jsme Němce v helmě a se zdviženým límcem,<br />
jak stojí pod stříškou v bráně na stráži. Když jsme byli kousek dál,<br />
řekl ten kluk:<br />
"Jak to, že tu sou Prajzi?"<br />
"Ubytovala se tu přes noc jedna kolona, která prchá z fronty,"<br />
řekl doktor Bohadlo.<br />
"Nešli by vodzbrojit?" řekl ten kluk.<br />
"Chtějí přejít se zbraněmi do amerického zajetí."<br />
"Ale dyť by se mohli dostat do Prahy," řekl kluk.<br />
Doktor Bohadlo neřekl nic. Kluk řekl:<br />
"Měli bysme je vodzbrojit."
"Jsou příliš dobře vyzbrojení a vycvičení. Bylo by to zbytečné<br />
krveprolití," řekl doktor Bohadlo.<br />
Kluk neřekl nic. Šli jsme mlčky až k Šrollově továrně a tam<br />
jsme se obrátili zpátky. Začalo víc pršet. Benno potichu nadával a<br />
mě zas roztřásla zima. Šli jsme jako stroje zpátky mezi Mesršmitkou<br />
a nádražím a všude byla tma, kromě té osvětlené vrátnice a<br />
červených a zelených světýlek na nádraží. Přešli jsme po mostě nad<br />
potokem a ten šuměl, jak bylo mnoho vody, a ponořili jsme se mezi<br />
vysoké domy na Jiráskově třídě. Naše kroky začly rezonovat.<br />
Kráčeli jsme rychle prázdnou ulicí.<br />
Šel jsem na levém křídle po chodníku vedle Benna. Bylo ticho,<br />
jenom naše kroky se rozléhaly. Okna v domech byla zhasnutá a v<br />
celé ulici svítily jen dvě zatemnělé lucerny. Jak jsme se blížili k té, co<br />
se houpala u protitankové překážky, mihl se v jejím světle člověk.<br />
"Pozor!" řekl doktor Bohadlo a přešel rychle na pravou stranu<br />
ulice. Zpomalili jsme. Zaslechl jsem rychlé kroky toho člověka.<br />
Doktor Bohadlo rozsvítil lampičku a spatřil jsem staženou roletu ve<br />
výkladní skříni Novotných obchodu. Kužel světla se rychle točil po<br />
chodníku a hledal neznámého. Potom najednou zůstal stát a měl ho<br />
v plném světle. Byl to nějaký chlap v gumáku a začal si clonit oči<br />
rukama.<br />
"Stát!" vykřikl doktor Bohadlo energicky a šel rychle k němu s<br />
baterkou pořád tak nařízenou, aby mu svítila do očí.<br />
"Co je?" řekl chlap.<br />
"Kam jdete?"<br />
"Domu."<br />
"A kde jste byl?"<br />
"Co je vám do toho?"<br />
Viděl jsem siluetu doktora Bohadla v pumpkách a v rádiovce a<br />
také chlapa v plném světle, které proudilo doktorovi Bohadlovi z<br />
ruky.<br />
"Nevíte, že je stanné právo?"<br />
"Cože?"<br />
"Stanné právo."<br />
"A co má bejt?"<br />
"Nevíte, že po osmé hodině nesmí být nikdo na ulici?"<br />
"Proč by nesměl?"
"Protože je stanné právo!"<br />
Chlap spustil ruku s obličeje a zamžikal očima. Potom se<br />
pokusil jít dál. Doktor Bohadlo ho chytil za ruku a chlap se mu chtěl<br />
vyškubnout. Kužel světla vylítl nahoru po fasádě domu a pak do<br />
prostoru a hned se zas vrátil. Viděl jsem, jak se ti tři kluci vrhli na<br />
chlapa. Doktor Bohadlo mu posvítil znova do obličeje.<br />
"Pusťte mě, sakra," řekl chlap.<br />
"Držte ho, hoši," řekl doktor Bohadlo. "Legitimaci, prosím."<br />
"Co sakra chcete?"<br />
"Legitimaci."<br />
"K tomu nejste oprávněnej."<br />
"O tom se s váma nebudu bavit. Prosím, ukažte mi kenkartu."<br />
"Máte ňákej průkaz, že na to máte právo?"<br />
Doktor Bohadlo posvítil na svoji pásku.<br />
"To by si moh navlíknout každej," řekl chlap.<br />
"Tak prosím, buďto se budete legitimovat a pudete nejkratší<br />
cestou domů, nebo budu nucen vás zatknout."<br />
"Nemáte k tomu právo," zabručel chlap a pomalu sáhl do<br />
kapsy. Doktor Bohadlo natáhl ruku a chlap mu podal zmačkanou<br />
kenkartu. Doktor Bohadlo si na ni posvítil.<br />
"Tak tedy, pane Mráčku," řekl, "kde jste byl a kam jdete?"<br />
"Dyť sem vám řek, že domu," řekl chlap vztekle.<br />
"A kde jste byl "<br />
"K čemu to sakra potřebujete vědět?"<br />
"Odpovídejte na otázky."<br />
"Říkám vám, že du domu, no. Copak se sakra musím<br />
zpovídat?"<br />
"Jestli neřeknete, kde jste byl, budu vás muset zatknout. A<br />
upozorňuji vás, abyste mluvil pravdu. My si to ověříme."<br />
"Bóže, k čemu vám to bude dobrý, dyž vám to řeknu."<br />
!To je naše věc."<br />
Chlap sebou škubl.<br />
"Pusťte mě."<br />
"Odpovězte na otázku."<br />
"Hergot, nevotravujte," řekl chlap.<br />
"Odpovíte?"<br />
"Naseru vám."
"Jste zatčen," řekl doktor Bohadlo.<br />
"Tak neblbněte!"<br />
"Držte ho, hoši."<br />
"Co se mnou chcete dělat, himl."<br />
"Půjdete před stanný soud."<br />
"Ale jakým právem, prosím vás?"<br />
"Ve městě je stanné právo."<br />
"Himl, pusťte mě."<br />
"Držte ho, hoši."<br />
Ve světle baterky bylo vidět, jak sebou chlap cloumá a tři kluci<br />
ho odborně drží.<br />
"Jdeme!" řekl doktor Bohadlo.<br />
"Tak já vám to řeknu," řekl rychle chlap.<br />
"Jste zatčen."<br />
"Tak neblbněte. Já to řeknu, dyž to chcete vědět."<br />
"Měl jste to říct dřív."<br />
"Ale no tak já sem nevěděl, že jo. To je těžký říkat. Tak já vám<br />
to řeknu."<br />
Doktor Bohadlo mlčel. Kluci táhli chlapa po ulici a chlap se<br />
vzpouzel.<br />
"No tak, byl sem u ženský, no. Tak mě pusťte."<br />
Kluci ho drželi.<br />
"Byl sem u ženský a du domu se vyspat."<br />
"Počkejte," řekl doktor Bohadlo.<br />
Kluci se zastavili.<br />
"No," řekl chlap. "To je všechno, dyž to musíte vědět. Byl sem<br />
u ženský a teď du domu."<br />
"Řekněte nám jméno té žený."<br />
"Ale proč?"<br />
"Jak myslíte, že vám to máme věřit?"<br />
!Ale to sakra nejde."<br />
"Proč?"<br />
"No nejde to, no."<br />
"V tom případě vás nemohu propustit."<br />
"Bóže," řekl chlap. "Chápejte to, že vám to nemůžu říct."<br />
"Jestli se obáváte nediskrétnosti, je to zbytečné. Tohle je<br />
výslech a zcela důvěrný."
"Blbost! Tyhle cucáci, co máte sebou, to zejtra všechno<br />
roztrouběj."<br />
"Svoje soukromé názory o těchto bratrech si ponechte," řekl<br />
doktor Bohadlo. "Odmítáte prozradit jméno té ženy, abyste ji<br />
nekompromitoval?"<br />
"No né. Dyť je vdaná."<br />
"Přesto, jestli ji neprozradíte, musím vás předvést."<br />
"Ach Bože, himl," řekl chlap a pak zašeptal doktorovi<br />
Bohadlovi, ale tak nahlas, že jsme to slyšeli: "Dyť její manžel je taky<br />
v pivováře. Pochopte to přece!"<br />
"Bohužel," pokrčil doktor Bohadlo rameny. "Mimo to vás<br />
upozorňuji, že už to samo o sobě je nezákonné."<br />
"Nojo, ale žádnej takovej zločin to zas není," řekl chlap.<br />
"Půjdeme," řekl doktor Bohadlo.<br />
"Tak já vám to řeknu," zařval chlap. Zastavili jsme se.<br />
"Ale jen vám," řekl chlap doktoru Bohadlovi. Doktor Bohadlo<br />
k němu přistoupil a chlap mu něco šeptal do ucha.<br />
Doktor Bohadlo se prudce narovnal a podíval se na něho.<br />
"Tak?" řekl.<br />
"Nojo," řekl chlap.<br />
"A pan sta - " začal doktor Bohadlo.<br />
"Pst!" řekl chlap.<br />
Doktor Bohadlo se k němu sklonil a začal mu něco huhlat do<br />
ucha. Chlap kýval a zas vrtěl hlavou a pak chytil pana doktora<br />
úpěnlivě za ruku. Pan doktor Bohadlo se narovnal a řekl nahlas:<br />
"A teď jdete domů?"<br />
"No."<br />
Doktor Bohadlo chvíli přemýšlel a pak řekl:<br />
"Poznamenám si vaše jméno a můžete tedy jít."<br />
"Ale prosím vás, je to důvěrný."<br />
"Samozřejmě," řekl mu doktor Bohadlo a něco si zapsal do<br />
notýsku. Pak padal kenkartu chlapovi a odkašlal si. Pak řekl<br />
rozpačitě:<br />
"Ehm, přijďte příští týden ke mně do kanceláře. A teď jděte<br />
prosím ihned domů a pamatujte si, že po druhé bych byl nucen vás<br />
zadržet."<br />
"Ano. Děkuju," řekl chlap.
"Pusťte ho, hoši."<br />
Viděl jsem, jak kluci pustili chlapa a byli z toho otrávení.<br />
Chlap se potáhl za límec a řekl:<br />
"Tak vám děkuju."<br />
Pak se obrátil a dal se do klusu ulicí k nádraží. Stáli jsme a<br />
bylo ticho. Déšť na nás padal a v jeho šumění se vzdalovaly kroky<br />
chlapa Mráčka. Mlčeli jsme, až doktor Bohadlo řekl:<br />
"Tak půjdeme dál, hoši," a postavil se před nás.<br />
Roztáhli jsme se zas přes ulici. Jak jsem šel kolem Harýka, řekl<br />
mi:<br />
"Senzace, čeče."<br />
"To je," řekl jsem a zařadil jsem se na své staré místo na levém<br />
křídle. Vykročili jsme. Prošli jsme Jiráskovou ulicí přes potok a octli<br />
jsme se zas mezi nádražím a Mesršmitkou. Od hranic se ozvalo<br />
hučení. Šli jsme k šrollově továrně a hučení se blížilo. Pak se na<br />
silnici ukázala krátká šňůra světel.<br />
"Počkáme," řekl doktor Bohadlo. Stoupli jsme si ke stěně a<br />
čekali jsme. Světla se přibližovala deštěm a hučení sílilo. Nebylo to<br />
obyčejné hučení jako od aut. Jak se blížilo, cítil jsem, že se pod tím<br />
chvěje země, ale nemohl jsem to rozeznat.<br />
Potom do toho začlo zaznívat kovové řinčení, a to jsem věděl,<br />
že to je tank. Lezl rychle ve tmě a v dešti k nám. Stáli jsme přitisklí<br />
ke stěně a čekali. Světla se blížila a nad námi se ve větru houpala<br />
zatemněná lucerna. Hřmot sílil, až už byl skoro ohlušující, a tu se ze<br />
tmy vyvalil obrovský tmavý tank do slabé záclony světla, jeho<br />
pancéřová hlava se zaleskla deštěm a zasálal z něho smrad benzinu<br />
a výfukových plynů, jak projel kolem nás. Rámus mě úplně ohlušil.<br />
Za tankem přijížděla nákladní auta, jedno, dvě, tři, čtyři, pět, a<br />
vždycky jak vjely do světelné báně, viděl jsem vojáky v mokrých<br />
helmách a se zdviženými límci, jak sedí ve dvou řadách proti sobě a<br />
mlčí. Pak karavana přejela a řvaní a rámus tanku se zadusily mezi<br />
vysokými činžáky na Jiráskově třídě, až pomalu odumřely.<br />
"Jedou na Prahu," řekl temně jeden kluk.<br />
Doktor Bohadlo se odlepil od stěny a řekl:<br />
"Kdepak. Ti se jedou vzdát Američanům." Potom si vytáhl<br />
pásku, která mu spadla až na zápěstí, a řekl:<br />
"Tak vzhůru, hoši!"
Odlípli jsme se jeden po druhém a utvořili jsme zase řadu.<br />
Déšť studil po kůži a v obličeji a bylo slyšet Benna, jak tiše<br />
nadává. Vykročili jsme zpátky do města. Někde před námi se<br />
ozývalo slabé bručení vzdalujících se aut. Šli jsme Jiráskovou třídou<br />
k Novotných obchodu, obrátili jsme se a šli jsme zpátky. Bylo to už<br />
pitomé. Pod každou lucernou se bělaly a třpytily proudy deště,<br />
který se tmou řítil na město, a kalužinky se leskly a stříkalo z nich,<br />
jak do nich dopadaly těžké kapky.<br />
Boty jsem měl už promočené a třásla mnou zimnice. Zase jsme<br />
se blížili k Mesršmitce a šli jsme kolem ní a kolem parčíku před<br />
nádražím. Proti nám bylo slabě vidět bíle natřený plot nádražního<br />
skladiště. Slabě světélkoval ve tmě. Najednou ze tmy vypadla<br />
tmavá postava a začala se škrabat na bílý plot. Bylo vidět jen<br />
nezřetelný čtyřnohý stín.<br />
"Stát!" zařval doktor Bohadlo a rozsvítil baterku. Na bílém<br />
plotě se udělal hezký jasný kruh a uprostřed něho visela zmoklá<br />
černá silueta, soukající se nahoru.<br />
"Stůjte!" zařval znova doktor Bohadlo a začal utíkat. Dali jsme<br />
se taky do běhu. Běželi jsme k plotu a doktor Bohadlo zas vykřikl:<br />
"Stát!"<br />
Ale chlap ho ignoroval. Bylo vidět, jak se vytáhl na hřeben<br />
plotu, přehodil jednu nohu přes plot a vyšvihl se nahoru. V tom<br />
okamžiku se světelný kruh ztratil v prostoru nad plotem a viděl<br />
jsem jenom chlapova záda, trochu světlejší proti černému nebi, a to<br />
jenom na okamžik, protože pak seskočil na druhou stranu a bylo po<br />
všem. Doktor Bohadlo se zastavil.<br />
Sestoupili jsme se kolem něj.<br />
"Kdo to byl?" zeptal se jeden kluk.<br />
"Nevím. Někdo se asi zas chystá přepadnout muniční vlak,"<br />
řekl doktor Bohadlo sklesle.<br />
"A kdo?"<br />
"Komunisti," řekl Benno.<br />
"Ne," řekl doktor Bohadlo rychle. "Nevím. Asi nějací<br />
nerozvážlivci."<br />
"Komunisti," řekl Benno znova.<br />
"Ne, pane Manes. Nevíme o tom nic. Ale nějaká tlupa lidí se o<br />
to pokusila už včera."
"Já vím. Komunisti," řekl Benno.<br />
Mlčeli jsme.<br />
"Měli bysme jít na nádraží," řekl jeden kluk.<br />
"Ne. Máme rozkaz hlídkovat venku," řekl doktor Bohadlo.<br />
"A je nekdo vevnitř?"<br />
"Tam jsou přece Němci."<br />
"Rusáci," řekl Benno.<br />
"Vlasovci," řekl doktor Bohadlo.<br />
"Ne, dovnitř rozhodně nemůžeme."<br />
"Ale co dyž se pokusej vo ten vlak?"<br />
"To není naše věc. Dělají to na vlastní riziko."<br />
"Doví, co to je. Dyť to byl jen jeden," řekl jsem.<br />
Doktor Bohadlo řekl:<br />
"Dovnitř nepůjdem. Ale budeme pozorovat nádraží."<br />
"Tady?" zeptal se kluk.<br />
"Schováme se do parku."<br />
To se mi líbilo. Obrátili jsme se, vlezli jsme do parku a<br />
postavili jsme se za živý plot. Stál jsem za ním a cítil jsem škrabání<br />
mokrých větviček na kabátě. Přes obličej mi stékala voda. Na chvíli<br />
to bylo jako v Londýně. Nebo jako v Madridě, když byla občanská<br />
válka. Byl to film. Když jsem se podíval trochu na stranu,<br />
rozeznával jsem ve tmě postavy ostatních kluků, přikrčené za<br />
živým plotem a pozorující. Bylo mi dobře, přes tu zimu a mokro.<br />
Krčili jsme se a hleděli jsme na nádražní ohradu před námi.<br />
Najednou se napravo od nás rozsvítilo ostré světlo a hned zas<br />
zhaslo. Zas bylo tma. Bylo to někde na nádraží.<br />
"To bylo z vikýře na nádraží," řekl jeden kluk. Podíval jsem se<br />
tam. Světlo se rozsvítilo znova a zas zhaslo. A znova v delším<br />
intervalu a zas zhaslo. A znova.<br />
"Morseovka," řekl doktor Bohadlo. "Umíte to někdo číst?"<br />
"Já," řekl jeden kluk a začal číst: "M-R-L-B. Mrlb," řekl.<br />
"To nevím, co to je."<br />
Zase jsme mlčeli.<br />
"Kdo to může bejt?" řekl druhý kluk.<br />
"Komunisti," řekl Benno jako ozvěna.<br />
"Pst! Podívejte se. Támhle!" řekl doktor Bohadlo.<br />
"Kde?" řekl Haryk.
"Támhle. Na druhé straně. Na Hadrnici."<br />
Otočil jsem se. Na stráni za Mesršmitkou, v jednom z<br />
dělnických činžáků, blikalo světlo morseovkou.<br />
"Blázni. V Mesršmitce mají Němce, a ani si takhle zahrávají,"<br />
řekl doktor Bohadlo.<br />
Mlčeli jsme. Světlo na Hadrnici přestalo blikat. Obrátili jsme se<br />
k nádraží. Ve vikýři se znova objevilo světlo a někdo signalizoval.<br />
Pak zas začalo blikat na Hadrnici.<br />
"Měli bysme tam jít," řekl kluk.<br />
"Kam?" řekl Benno.<br />
"Na nádraží."<br />
"Ne, hoši. Náš rozkaz je hlídkovat před nádražím."<br />
"A to tu budem jen takhle stát?"<br />
"Ne. Pošlem hlášení do pi- na velitelství," řekl doktor Bohadlo.<br />
"Kdo by s tím chtěl jít?"<br />
"Já bych šel," řekl kluk.<br />
"Dobrá. Napíšu to."<br />
Doktor Bohadlo vytáhl blok.<br />
"Posviťte mi, prosím vás," řekl klukovi.<br />
Kluk vzal baterku a svítil mu. Doktor Bohadlo něco psal do<br />
bloku. Zkusil jsem to podívat se mu přes rameno, ale neviděl jsem<br />
nic.<br />
"Tak," řekl, vytrhl lístek a složil ho. "Doneste ho nejkratší<br />
cestou na velitelství a počkejte na odpověď."<br />
"Ano," řekl kluk.<br />
"Můžete jít."<br />
"Ano."<br />
Kluk se obrátil a zmizel v parku. Otočil jsem se za ním, ale<br />
jenom jsem viděl, jak se ve tmě kymácejí dlouhé větve smutečních<br />
vrb. Pršelo. U plotu se objevila další postava.<br />
Chvíli stála nehybně.<br />
"Pozor, hoši!" zašeptal doktor Bohadlo. "Pojďte rychle za<br />
mnou a tiše." Potom se prodral s hrozným praskáním skrz živý plot.<br />
Naše řada se pohnula za ním. Doktor Bohadlo se dal do<br />
těžkopádného klusu. Bylo slyšet jeho kroky, jak čvachtají v blátě a v<br />
kalužinách před parkem.<br />
"Rychle!" ozvalo se přidušeným hlasem od té postavy u plotu.
Spletl si nás, blesklo mi hlavou. S někým jiným.<br />
Utíkali jsme k němu a obklopili jsme ho. Doktor Bohadlo mu<br />
pustil světlo do obličeje. Byl to chlap v čepici, bez svrchníku, s šálou<br />
kolem krku. Mžikal očima, oslepen baterkou.<br />
"Co tu děláte?" řekl doktor Bohadlo ostře.<br />
"Zhasněte to!" řekl chlap.<br />
"Co tu děláte?"<br />
"Co je vám po tom."<br />
"Ptám se vás, co tu děláte?"<br />
"A co je vám po tom? Vyližte mi prdel."<br />
"Bude ve vašem zájmu, když budete mluvit slušně. Víte, že je<br />
stanné právo?"<br />
"Starejte se vo sebe," řekl chlap naštvaně. "A zhasněte tu<br />
baterku."<br />
"Řekněte mi, co tu děláte?"<br />
"Řek sem vám, abyste mi vylízal prdel."<br />
"Zatýkám vás. Hoši, chytněte ho," řekl doktor Bohadlo.<br />
Dva zbylí kluci skočili po chlapovi, ale my tři jsme se nehnuli.<br />
Jenže chlap se nedal. Praštil jednoho kluka do nosu a uskočil<br />
stranou ze světla. Kluk těžce dosedl do bláta. Bylo slyšet slabé<br />
křupnutí, jak dostal do nosu, a slabé povzdechnutí. Doktor Bohadlo<br />
hned obrátil lampičku za chlapem. Světlo se prudce svezlo po bílém<br />
plotě a chytilo ho, jak těžce utíkal v blátě k nádraží.<br />
"Za ním!"' zvolal doktor Bohadlo a rozběhl se. Dali jsme se<br />
taky do klusu. Kolem plotu bylo hrozné bláto. Kužel světla se třásl<br />
tmou, jak doktor Bohadlo utíkal, a nohy se nám bořily do bláta.<br />
Najednou se před námi ozvalo plesknutí a viděl jsem, že chlap<br />
upadl. Zbývající kluk po něm skočil a padl mu na záda. Doběhli<br />
jsme k ním a doktor Bohadlo na ně posvítil baterkou.<br />
"Vstaňte!" řekl.<br />
Chlap ležel na břiše a kluk mu seděl na zádech. Nezdálo se, že<br />
se mu chce vstát. Pravou rukou si něco ohmatával na prsou a obličej<br />
měl obrácený k zemi. Najednou si něco strčil do pusy, a než moh<br />
doktor Bohadlo něco dělat, ozvalo se pronikavé zapísknutí. Kluk<br />
rychle hmátl pod chlapovu hlavu a pískání přestalo, ale chlap se<br />
prudce zvedl a shodil kluka na zem. Doktor Bohadlo se na něj vrhl a<br />
chytil ho kolem pasu. Dostal jsem náladu. Skočil jsem po chlapovi a
popadl jsem ho zezadu kolem krku. Cítil jsem, jak sebou škubá a<br />
jaké má silné tělo. Harýk ho držel ze strany.<br />
"Svině!" řekl chlap divoce a těžce oddychoval. "Vy ste<br />
vlastenci, vy kurvy."<br />
"Držte hubu!" řekl doktar Bohadlo.<br />
"Eště si zavolejte Prajzy na pamoc, vy pacholci."<br />
"Držte ho, hoši. Podívám se, jestli nemá zbraň," řekl doktor<br />
Bohadlo. Ucítil jsem, jak sebou chlap začal házet. Harýk vykřikl a<br />
sedl si. Doktor Bohadlo znova chytl chlapa kolem ramen.<br />
"Páni!" zaúpěl Harýk.<br />
"Co je?" řekl Benno.<br />
"Von mě kopnul," řekl Harýk a zasyčel. Mezitím chytil chlapa<br />
druhý kluk a Benno mu opatrně držel jednu ruku.<br />
Druhý kluk měl v ruce zakrvácený kapesník.<br />
"Teče vám krev?" řekl doktor Bohadlo.<br />
"To nic není," řekl kluk.<br />
"Tak ho podržte, chlapci," řekl doktor Bohadlo. Chlap se<br />
pokusil kopnout prvního kluka, ale ten se uhnul.<br />
"Poď ho podržet," zavolal na Harýka. "Já mu chytnu nohy."<br />
Harýk vstal a držel se za břicho.<br />
"To je děsná bolest," řekl.<br />
"Tak podpoď!" řekl kluk.<br />
Harýk přistoupil k chlapovi a objal ho.<br />
"Svině! Tohle vám příde draho!" řekl chlap. První kluk si klekl<br />
a sevřel mu nohy. Chlap byl teď omotán našima rukama. Doktor<br />
Bohadlo mu začal prohledávat kapsy.<br />
"No samozřejmě," řekl a něco vytáhl. Držel to v dlani a posvítil<br />
na to. Byl to těžký německý revolver.<br />
"Pacholci! Zrádci!" sípěl chlap.<br />
"Držte ho, hoši," řekl doktor Bohadlo a strčil revolver do<br />
kapsy. V tom se ve tmě ozvalo dvoje krátké zapísknutí. Chlap se<br />
vzepjal a zařval:<br />
"Tady! Pomóc!"<br />
První kluk mu rychle dal ruku se zakrváceným kapesníkem na<br />
ústa. Chlap ho kousl. Kluk zařval. Ze tmy se rozsvítilo světlo a<br />
dopadlo na nás. Otočil jsem se. Po blátě utíkalo několik mužů k
nám. Pustil jsem chlapa a připravil jsem se k zápasu. Cítil jsem<br />
hroznou chuť se servat.<br />
"Pozor, hoši!" vykřikl doktor Bohadlo a otočil baterku k<br />
přibíhajícím chlapům.<br />
"Kurvo!" slyšel jsem za sebou. Ohlédl jsem se a uviděl jsem, že<br />
se chlap vytrhl ze sevření. Nechal jsem ho plavat, protože s ním<br />
jsem se prát nechtěl. Chlap skočil po doktorovi Bohadlovi a vyrazil<br />
mu baterku z ruky. Dopadla na zem a ponořila se do bláta. Osvětlila<br />
dlouhý pruh rozblácené země.<br />
Viděl jsem, jak chlap surově kopl doktora Bohadlu kolenem do<br />
břicha a povalil se s ním na zem. Opumpkovaná nožička doktora<br />
Bohadly se mihla vzduchem, ale víc už jsem neviděl, protože<br />
vetřelci byli už u nás. Popadl jsem se s jedním z nich, ale ten mě<br />
sevřel hroznou silou a podrazil mi nohy. Ale držel jsem ho, takže<br />
jsme spadli oba. Ucítil jsem měkké bláto a mokro, jak jsem si lehl na<br />
záda. Zaryl jsem chlapovi prsty do očí, jako jsme to dělali na<br />
gymplu v jiu-jitsu. Chlap nelidsky zaječel a pustil mě. Vyskočil jsem<br />
a kopl jsem ho do břicha.<br />
Zhroutil se v blátě a zasténal. Rozhlédl jsem se. V pruhu světla<br />
z baterky doktora Bohadly jsem viděl dvě zápasící těla v blátě.<br />
Kolem těžce přeběhla postava s divokým stříkáním.<br />
Byl to Benno. Baterka se znova rozsvítila a uviděl jsem, že Harýk<br />
leží na zemi s krví na tváři. Vedle něho seděl v blátě kluky a mačkal<br />
si k nosu kapesník. Pak zas oba zmizeli ve tmě, protože chlap s<br />
baterkou rychle prohledával okolí. Světelný jazyk klouzal po blátě a<br />
kalužích, až mě chytil. Vtom se do něho vhouply dvě postavy a<br />
rozběhly se ke mně. Nečekal jsem. Obrátil jsem se a dal jsem se do<br />
běhu za Bennem. Slyšel jsem hlasité čvachtání za sebou. Pak někdo<br />
vykřikl "Nechte ho!" kroky se zastavily, ale já běžel dál. Skočil jsem<br />
k živému plotu a prodral jsem se dovnitř. Větvičky mě šlehly a<br />
zaškrábaly po tváři a slyšel jsem, jak mi trhají kabát. Vpadl jsem<br />
dovnitř.<br />
"Danny?" ozvalo se ze tmy.<br />
"Benno?" řekl jsem.<br />
"Jo. Kde seš?"<br />
"Tady."
Šoural jsem se tmou za Bennovým hlasem. Pak jsem ho ucítil<br />
vedle sebe.<br />
"Je tu eště někdo?" řekl jsem.<br />
"Nevím. Asi ne."<br />
"Eště se perou?"<br />
"Už ne. Diž."<br />
Podíval jsem se směrem k bojišti. Baterka doktora Bohadly už<br />
jen docela slabě osvětlovala záda toho kluka s rozbitým nosem,<br />
poněvadž už skoro úplně zapadla do bláta.<br />
Zato u stěny bylo vidět několik postav, jak jedna druhé<br />
pomáhají přes plot.<br />
"To bylo, pane!" řekl Benno.<br />
"To bylo."<br />
Poslední chlap se vyšvihl na plot a zmizel na druhé straně.<br />
"Pudem k ním?" řekl Benno.<br />
"Samo," řekl jsem. Prodrali jsme se živým plotem zpátky.<br />
Někdo zdvihl baterku z bláta a bylo vidět červenou ruku, jak ji čistí.<br />
Potom se kuželík světla znova rozběhl kolem. Objevil se v něm<br />
Harýk s kapesníkem na tváři. Ulevilo se mi, že je Harýk v pořádku.<br />
Šli jsme rychle ke světlu. Doktor Bohadlo stál s baterkou a<br />
prohledával tmu. Objevili se oba kluci. Jeden si pořád držel nos a<br />
druhý kulhal. Seskupili jsme se kolem doktora Bohadly.<br />
Ste všichni?" zeptal se.<br />
"Jo," řekl jsem.<br />
"Někdo musí rychle do pivováru s hlášením."<br />
Nikdo se nehlásil.<br />
"Podržte mi baterku," řekl doktor Bohadlo. Jeden z kluků<br />
podržel baterku a doktor Bohadlo vytáhl notýsek. Všiml jsem si, že<br />
má rukáv roztržený až k lokti.<br />
"Co je s tebou?" řekl Benno Harýkovi.<br />
"Dostal sem do zubů."<br />
"Ukaž."<br />
"Ale nic. Mám je všechny."<br />
"A z čeho ti teče krev?"<br />
"To jak sem se praštil vo zem. A co ty?"<br />
"Já nic," řekl Benno.<br />
"Pral ses?"
"Si blázen."<br />
"Ty ses pral?" řekl zni Harýk.<br />
"Jo."<br />
"A dostals?"<br />
"Já sem vyhrál."<br />
"Nekecej!"<br />
"Fakt."<br />
"Ty ses zdejch zrovna jako Benno."<br />
"Čestný slovo, pral sem se."<br />
"Ale nevyhráls."<br />
"Vyhrál."<br />
"Tak," řekl doktor Bohadlo a vytrhl z bločku lístek. "Hoši, kdo<br />
to donese – "<br />
Vtom se na nádraží rozštěkal automat. Strnuli jsme. Automat<br />
ztichl a zapraskalo několik výstřelů. To byly revolvery.<br />
"Bože, ti chlapi přivedou celé město do neštěstí," řekl doktor<br />
Bohadlo zděšeně.<br />
Za plotem se zablesklo a vyvalil se kouř. Někdo hodil<br />
handgranát.<br />
"Chlapi, poďte," zasykl Benno.<br />
"Počkejte," zakoktal doktor Bohadlo.<br />
"Poďte, nač tu stojíte? Nemá to cenu," říkal naléhavě Benno.<br />
Automat za plotem se znova rozštěkal. Najednou se nalevo rozsvítil<br />
reflektor. Otočil jsem se a viděl jsem, jak kolem rohu skladiště pádí<br />
Němci s bodáky a automaty. Za sebou jsem zaslechl plesknutí.<br />
Ohlédl jsem se a viděl jsem, že Benno leží natažen v blátě. Doktor<br />
Bohadlo stál pevně. Němci přiběhli k nám a zastavili se. Nějaký<br />
oficír si na nás posvítil.<br />
"Was macht euch hier?" zeptal se ostře.<br />
"Wir sind die tschechische Ordnungsarmee," řekl rychle<br />
doktor Bohadlo.<br />
"A! Herr Doktor Šabata, "Jawól."<br />
"Was ist hier los?"<br />
"Wir wurden - überfallen," řekl doktor Bohadlo. "Eine Bande -<br />
mit Revolveren - hat uns – "<br />
"Wo sind sie?" řekl rychle oficír.<br />
"Dort. Auf dem Bahnhof," řekl doktor Bohadlo.
"Gut," řekl oficír a obrátil se na vojáky. "Los! Gehma!" povelel<br />
a hlouček odklusal k nádraží.<br />
"Poďte! Dem!" řekl Benno.<br />
"Samo. Poďte chlapi," řekl Harýk. Za plotem se ozvala nová<br />
detonace a pak tři rychle za sebou. Jak byl plot na okamžik osvětlen,<br />
zahlédl jsem, že s něho seskakují tři postavy a utíkají směrem k<br />
Hadrnici. Automat se znova rozštěkal.<br />
"Půjdeme, hoši. Nejsme tu stejně nic platní," řekl doktor<br />
Bohadlo.<br />
"To bych řek," řekl Benno.<br />
Dali jsme se do klusu kolem parku k městu. Pršelo hustě.<br />
Ozvala se nová detonace a v záblesku světla se na okamžik<br />
osvětlila průčelí činžáků na Jiráskově třídě.<br />
"Půjdeme pod viaduktem," řekl doktar Bohadlo. Přeběhli jsme<br />
most přes potok, naše kroky na něm zaduněly a zahnuli jsme vlevo<br />
pod železniční přejezd. Z nádraží se zase ozval automat. Proběhli<br />
jsme s hlasitým dupotem pod viaduktem a octli jsme se na<br />
rozblácené cestě. Zpomalili jsme krok.<br />
Ohlédl jsem se. Na nádraží bylo už tma a ticho. Jenom déšť se<br />
hustě lil.<br />
"Páni, ta bolest," řekl Harýk.<br />
"Co je ti?" zeptal jsem se.<br />
"Jak mě ten chlap kop do břicha."<br />
"Je někdo zraněn?" zeptal se doktor Bohadlo.<br />
"Já," řekl Harýk.<br />
"Kde?"<br />
"V břiše. Děsně mě tam bolí."<br />
"Můžete jít?"<br />
"To jo."<br />
"Hned jak příjdem do pivováru, hlaste se na ošetřovně."<br />
"Jo."<br />
"Jinak není nikdo zraněn?"<br />
Nikdo se nehlásil. Šli jsme parkem před Okresním domem k<br />
řece.<br />
"Já bych nejrači zdrh, Danny," řekl mi Benno tiše.<br />
"To nedělej, čeče."
"Co si říkáte?" řekl Harýk a připojil se k nám. Nechali jsme<br />
ostatní trochu předejít.<br />
"Říkám, že bych nejrači zdrhnul," řekl Benno.<br />
"Já taky," řekl Harýk.<br />
"Bane, kuci, eště počkejte."<br />
"Čeče, zevnitř se nedostaneš," řekl Benno.<br />
"Ale jo."<br />
"Jakpak?"<br />
"Jen se neboj."<br />
"Ale proč tam chceš lízt, dyž bysme se teď mohli přepychově<br />
zdejchnout."<br />
Nemohl jsem mu říct, že to chci vidět. Že chci vidět, co je v<br />
pivováře. Jak se armáda chystá do pole. Nebo jak se nechystá. A co<br />
dělá pan plukovník Čemelík. Proto jsem řekl:<br />
"Chlapi, víte, jaký to sou blbci. Sou v stavu nás po revoluci<br />
zavřít."<br />
"Hovno," řekl Benno. "Stejně sme se do toho už namočili. Nic<br />
horšího se nám nemůže stát."<br />
"Jak to myslíš? řekl jsem.<br />
"No tohle."<br />
"Co?"<br />
"Hergot tohle! S těma komunistama."<br />
"No a co je?"<br />
"Nedělej blbýho."<br />
"Ale co?"<br />
"Až přídou Rusáci, tak nás za tohle zlikvidujou."<br />
"Blbost! Poznals některýho toho chlapa?"<br />
"Ne. Ale voni určitě poznali nás."<br />
"Houby. V tý tmě."<br />
"Mě pozná každej i ve tmě," řekl Benno.<br />
"Ale, konečně, my sme jen poslouchali rozkazy. A vůbec, je to<br />
blbost."<br />
"Není to blbost."<br />
"Je. Rusáci budou mít jiný starosti."<br />
"Hoši, pospěšte si," ozvalo se zepředu.<br />
"Ano," řekl jsem.<br />
"Já se v tom nechci vidět," řekl Benno, ale zrychlil krok.
Blížili jsme se k bráně. Byla zavřená a lucerna za ní vrhala<br />
dlouhé stíny mříží vějířovitě po mokrém dláždění. Přišli jsme k ní.<br />
"Kdo tam?" řekl voják za bránou.<br />
"Hlídka doktora Bohadly," řekl doktor Bohadlo. Brána se<br />
otevřela a vmašírovali jsme dovnitř. Voják ji za náma hned zase<br />
zavřel. Ze všech stran se k nám sesypalo hustě lidí. Chtěli vědět, co<br />
se děje venku.<br />
"Pusťte nás," řekl doktor Bohadlo.<br />
"Ale co je? Co se děje?" řekl někdo.<br />
"Kde se to střílelo?"<br />
"Co je?"<br />
Razili jsme si cestu mezi nima mlčky. Dotírali na nás až k<br />
hlavní budově. Nikdo z nás neřekl nic. Když jsme šli pod lampou<br />
na rohu hlavní budovy, uvědomil jsem si teprv, jak vypadáme.<br />
Všichni jsme byli pokrytí blátem. Doktor Bohadlo měl roztržený<br />
rukáv a Harýk krvácel na obličeji. Jeden z kluků měl kolem nosu a<br />
po celém obličeji rozmazanou krev. U hlavní budovy ke mně<br />
přistoupil pan Jungwirth.<br />
"Danny, co se děje? Nechtěj nás odsud pustit."<br />
Podíval jsem se na něj, na jeho bledou, zimomřivou,<br />
úřednickou tvář a dostal jsem chuť ho poděsit.<br />
"Němci se mažou s komunistama na nádraží," řekl jsem.<br />
"S komunistama?" viděl jsem, jak ho ta zpráva knockoutovala.<br />
"Jo," řekl jsem.<br />
"Co je? Co říkal?" ozvaly se hlasy za panem Jungwirthem.<br />
Nechal jsem ho, aby je informoval. Vylezli jsme po schodech<br />
ke dveřím a vešli jsme do chodby. Bylo tam světlo.<br />
"Počkejte tady. Půjdu podat hlášení," řekl doktor Bohadlo.<br />
"Sedli jsme si na lavici u stěny a doktor Bohadlo vlezl do<br />
kanceláře.<br />
"To je teda sranda, pánové," řekl Benno.<br />
"To je," řekl jsem.<br />
"Jo, ale ta bolest," řekl Haryk.<br />
"Pořád tě to bolí?" řekl jsem.<br />
"Bodeť."<br />
"A kde?"<br />
"V břiše."
"V kerejch místech?"<br />
"Veprostřed."<br />
"Di rači na tu sanitku."<br />
"Já bych šel nejrači domu."<br />
"Měli sme zahnout," řekl Benno.<br />
"Však počkejte."<br />
"Jo. Teď můžeme čekat."<br />
"Dyť nás pustěj."<br />
"Hovno pustěj."<br />
"Určitě."<br />
"Ale kdy."<br />
"No nejdýl ráno."<br />
"Chci to vidět," řekl Benno.<br />
Zmlkli jsme. Na chodbě bylo ticho. Lampa u stropu kalně<br />
svítila. Seděli jsme na lavici, zkrvavení, zasvinění, promočení a<br />
utahaní. Tak tohle byla revoluce. Tak ono to přece nebyla jen taková<br />
psina. Ale bylo to fajn. Líbilo se mi to. Na chřipku jsem zapomněl.<br />
Vzpomínal jsem na to všechno, co se událo.<br />
Cítil jsem se dobře, když jsem myslel na toho chlapa, co jsem<br />
ho kopnul do břicha. A jak zasténal. Jenom jsem měl trochu strach,<br />
jestli jsem mu něco neudělal. Nikdy bych nebyl věřil, že jsem<br />
schopen takhle někoho kopnout. Ale zřejmě jsem byl schopen.<br />
Zřejmě jsem byl schopen horších věcí. Začal jsem litovat, že jsem s<br />
sebou neměl automat a nemohl jsem střílet do těch Němců, jak<br />
utíkali s nasazenýma bodákama k nám.<br />
Uviděl jsem se za tím živým plotem s automatem, jak mi<br />
šlehají krátké plameny z hlavně a jak střílím deštěm a matnými<br />
záblesky světla na utíkající Němce v pláštích a mokrých helmách.<br />
Otřásla mnou zima.<br />
"Sakra, co tam dělaj," řekl Benno.<br />
"Kolik je hodin?" zeptal se Harýk.<br />
"Budou tři. Ty chlapi tam budou klábosit do rána."<br />
Zima mě úplně rozklepala. Marně jsem se snažil myslet na<br />
střílení. Zima mnou třásla, až mi začaly cvakat zuby.<br />
"Co se klepeš?" řekl Benno.<br />
"Je mi zima."<br />
"Vidíš, vole. Užs moh bejt doma v posteli."
"Nojo."<br />
Seděli jsme dál a už mi nebylo příjemně. Zkusil jsem se zahřát<br />
Irenou, myšlenkou na ni, ale bylo to málo platné. Žárovka u stropu<br />
byla studená jako led a doktor Bohadlo nešel. Minuty se pomalu<br />
táhly. Konečně se doktor Bohadlo objevil. Vylezl celý vážný, se<br />
svým měsícovitým obličejem zaplácaným od bláta, a řekl nám,<br />
abysme šli do odpočívárny.<br />
"Kdy nás pustěj?" řekl Benno.<br />
"Už jsem vám řekl, že až bude ve městě zase klid. Jste v<br />
armádě. Běžte si do odpočívárny," řekl doktor Bohadlo nevlídně a<br />
otočil se do chodby. Zvedli jsme se. Doktor Bohadlo zapadl do<br />
jiných dveří.<br />
"Pěkná armáda," řekl Benno.<br />
"Posraná," řekl Harýk.<br />
"Pudete?" zeptal se jeden kluk.<br />
"Jó, běžte. My přídem za vámi," řekl Benno. Kluci otevřeli<br />
dveře a vypadli ven. Benno se otočil k nám.<br />
"Tak chcete tady zůstat?"<br />
"Ne," řekl Harýk.<br />
"Co ty?" obrátil se Benno na mě.<br />
"No dem domu, jasně."<br />
"Dobry. Ale kudy?"<br />
"Poďte páni. Já vím, kudy se dá prima přelízt plot," řekl<br />
Harýk. Otevřel jsem dveře. Na rohu pod lucernou stáli pořád lidi a<br />
debatovali.<br />
"Vopatrně. Poďte za mnou," řekl Haryk. Vylezli jsme ven a šli<br />
jsme rychle podél stěny na druhou stranu a zabočili jsme za roh.<br />
Octli jsme se v úplné tmě.<br />
"Kde ste?"<br />
"Tady," řekl jsem.<br />
"Chytněte se mě za ruku."<br />
Šmátral jsem rukou, až jsem nahmátnul Harýkovu ruku. Z<br />
druhé strany se mi položila Bennova ruka na rameno. Vykročili<br />
jsme pomalu tmou. Déšť se vytrvale lil a byla hluboká tma. Harýk<br />
se zastavil a pustil mi ruku.<br />
"Tak tady je plot," řekl.<br />
"Kam to vlezem?" řekl Benno.
"Na cestu do Bučiny."<br />
"Já to nepřelezu."<br />
"Vysadíme tě. Danny, poď sem."<br />
Přistoupil jsem k Harýkovi.<br />
"Benno, poď.<br />
Benno si stoupnul k platu. Byl to obyčejný prknový plot.<br />
"Chytni se nahoře a vysaď prdel. My ti pomůžem," řekl Harýk.<br />
"Dobrý," řekl Benno. Vzali jsme ho s Harýkem pod zadnicí a<br />
zvedli jsme ho do výše. Byl příšerně těžký. Začal funět a hekat.<br />
"Už se držíš?" zeptal se Harýk.<br />
"Jo."<br />
"Tak můžem pustit?"<br />
"Počkejte, eště ne." Bylo pořád slyšet jeho funění a cítil jsem,<br />
jak se Benno zoufale drápe nahoru. Konečně tíže povolila. Byl už asi<br />
většinou těla za plotem.<br />
"Dobrý," ozvalo se přidušeným hLasem. Pustili jsme ho.<br />
Uslyšel jsem temnou ránu botou do plotu a pak žuchnutí na druhé<br />
straně.<br />
"Seš tam?" zeptal se Harýk.<br />
"Jo. Páni, já sem si natlouk," řekl Benno za plotem.<br />
"Můžeš vstát?"<br />
"Jo. Do prdele se vším."<br />
"Tak lez. Já ti pomůžu," řekl Harýk. Vyšvihl jsem se na plot a<br />
Harýk mi pomohl. Přehodil jsem jednu nohu, pak druhou a posadil<br />
jsem se nahoře. Za plotem nebylo nic vidět.<br />
"Kde seš, Benno?"<br />
"Tady." Hlas se ozval pode mnou.<br />
"Vodkliď se, ať ti neskočím na hlavu."<br />
Uslyšel jsem zapraskání větviček, jak se Benno odsouval. Pak<br />
jsem skočil. Dopadl jsem na všechny čtyři do mokra.<br />
"Dobrý?" ozval se Harýk na plotě.<br />
"Jo. Můžeš skákat," řekl jsem a vstal jsem. Harýk seskočil za<br />
mnou. Vylezli jsme na silnici.<br />
"Tak dem," řekl Benno. Dali jsme se rychle na cestu kolem<br />
pivováru. U brány jsme se opatrně vyhnuli světlu. Voják pořád<br />
přecházel za mřížema. Šli jsme po mostě přes řeku a kolem
Okresního domu. Ve všech oknech byla tma. Na rohu Okresního<br />
domu se Benno zastavil.<br />
"Tak vás Bůh."<br />
"Tě noha," řekl Harýk.<br />
"Dobrou noc," řekl jsem.<br />
"Přiďte zejtra vodpolene k nám, jo?"<br />
"Přídem," řekl jsem.<br />
"Tak dobrou noc."<br />
"Dobrou noc."<br />
Zahnuli jsme s Harýkem do parku a pod železniční viadukt.<br />
Všude bylo tma a déšť. Prošli jsme pod viaduktem a šli jsme kolem<br />
hotelu Granada na Jiráskovu třídu. Před naším domem jsme se<br />
zastavili.<br />
"Přídeš zejtra k Bennovi?" zeptal jsem se.<br />
"Jo."<br />
"Tak - dobrou noc."<br />
"Ahoj. Dobrou noc," řekl Harýk a zmizel. Slyšel jsem jeho<br />
vzdalující se kroky a odemkl jsem dveře. Octl jsem se na chodbě,<br />
kde bylo najednou sucho a teplo. Zavřel jsem dveře a roztřásla mě<br />
zimnice. Začal jsem rychle stoupat po schodech vzhůru. Za dveřma<br />
našeho bytu byla tma. Otevřel jsem je a zase jsem je tiše za sebou<br />
zavřel, abych nevzbudil maminku. Ale stejně jsem ji vzbudil, nebo<br />
asi spíš vůbec nespala. V ložnici se rozsvítilo světlo a maminka<br />
vyběhla do předsíně v noční košili.<br />
"Danny! Zaplať Pán Bůh! Nestalo se ti nic?"<br />
"Ne, mami, neboj se," řekl jsem.<br />
"A co to bylo, to střílení? Bože, co já o tebe zažila strachu!"<br />
"Na nádraží byl nějakej incident. Ale už je to zas v pořádku."<br />
"A vás už pustili?"<br />
"Ne. Ale já sem nastyd, tak sem šel domu."<br />
"Dobřes udělal. Honem di do postele. Já ti uvařím čaj, chceš?"<br />
"Prosím tě."<br />
Maminka odešla do kuchyně a já honem skočil do koupelny,<br />
abych se trochu umyl a abych mamince nemusel nic vysvětlovat. Ve<br />
tmě v předsíni si toho nevšimla, ale ráno, až uvidí šaty, dodatečně<br />
se poleká. Ale to bylo až ráno. Svlékl jsem se do půl pasu a rychle<br />
jsem se umyl a vydrhl froté ručníkem. Pak jsem odešel do pokoje,
svlíkl jsem se a vlezl do postele. Bylo mi zima. Maminka přišla s<br />
velkým hrncem kouřícího čaje a postavila ho na židli vedle postele.<br />
"No, jen dyž už seš doma. Zaplať Pámbůh," řekla mi.<br />
"To víš, mami. A zejtra se vypotím."<br />
"Vypotíš, samozřejmě. A zavoláme doktora Labskýho, aby ti<br />
napsal vysvědčení, že tam už nemůžeš."<br />
"No, to uvidíme," řekl jsem a sebral jsem čaj.<br />
"Tak - nechtěl bys eště něco? Chleba s máslem nebo - "<br />
"Ne, děkuju. Di si lehnout, mami."<br />
Tak dobrou noc," řekla maminka a sklonila se nade mnou.<br />
"Dobrou noc," řekl jsem a našpulil jsem pusu. Políbila mě.<br />
"A hezky se vyspi," řekla ještě a odešla do ložnice. Zavřela za<br />
sebou dveře. Octl jsem se sám v pokoji a s čajem. Vypil jsem ho a<br />
pak jsem vlezl pod peřinu a skrčil jsem se. Starý, známý, věčně se<br />
opakující, vždycky příjemný pocit mě zavalil. Zavřel jsem oči a<br />
začal jsem se modlit. Pane Bože, dej, ať získám Irenu. Otče náš, jenž<br />
jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé, přiď království Tvé, představil<br />
jsem si Irenu, jak jsem ji viděl na skalách, seděla na úzké traverze na<br />
Pěti Prstech a sunula se pomalu kolem převisu k velké spáře, s<br />
rukama až k ramenům nahýma a opálenýma a s ňadry a s jistící<br />
smyčkou mezi nima, svatá Maria, matko Boží, pros za nás za hříšné<br />
nyní i v hodinu smrti naší amen, Irena pořad seděla na slunci na té<br />
traverze, řekl jsem Pane Bože, dej, ať získám Irenu, a pokřižoval<br />
jsem se a začal jsem myslit na Irenu na traverze na Pěti Prstech a<br />
pak na pivovár, a jak tam jsou zavřeni jako v zoolegické zahradě za<br />
mřížema, a na ty detonace na nádraží, na ten černý, horký, mokrý<br />
tank, a jak jsme ve tmě lezli přes plot, a potom mi přišla na mysl<br />
Praha, kde se možná opravdu bojuje a v ulicích hoří barikády a<br />
možná že tam Němci vraždí a znásilňují hezké dívky, jako je Irena,<br />
nebo možná tam někde prožívá nějakou hrůzu ta holka, co jí jednou<br />
potkám a třeba si ji vezmu, zatrnulo ve mně při tom pomyšlení, že<br />
jsem třeba ještě nepotkal holku, kterou si jednou vezmu, a že někde<br />
přece žije nebo se možná ještě ani nenarodila, jestli se budu ženit až<br />
hodně starý a vezmu si mladou, jenže jsem nevěřil, že se dožiju<br />
velkého věku, a najednou se mi hrozně zachtělo ji poznat a byl jsem<br />
hrozně zvědavý, jaká je a jestli vůbec je, a řekl jsem si houby, blbost,<br />
žádnou nepotkám a zas jsem si uvědomil, že vlastně miluju Irenu,
ale hned zas jsem na ni myslel, na tu holku, kterou potkám, a<br />
představoval jsem si, jaká by mohla být, ale nemoh jsem si ji<br />
představit, jenom jsem věděl, že je hezká, a napadlo mi, že bych<br />
vůbec nemoh milovat holku, která by nebyla hezká, a divil jsem se,<br />
jak může někdo milovat holku, která není hezká, a připadal jsem si<br />
na malou chvilku bezcharakterní, že já se dívám jen na tu tělesnou<br />
krásu a ne na povahu, ale řek sem si houby duše a nevěřil jsem na<br />
duši věřil jsem jen na tělo a to na hezké jenom a na ty všechny<br />
příjemnosti z dívání a dotýkání a představoval jsem si, že objímám<br />
tu holku co potkám a že jsme v posteli a oba nazí a že jí sahám na<br />
ňadra a líbám ji a tak jsem si to představoval i dál a potom mi z toho<br />
bylo nepříjemně že to není skutečnost a chvilku jsem myslel na pana<br />
doktora Bohadlu a na Irenu a na toho chlapa jak jsem ho kopnul do<br />
břicha a pak zas na tu holku a šeptal jsem si I love you I love you a<br />
teď jsem na ni myslel příjemně v hezkých šatech v Praze na<br />
universitě a na nábřeží večer na podzim a tak jsem myslel a pořád<br />
víc míň jsem věděl co si jen myslím a co opravdu je až jsem v těch<br />
příjemných myšlenkách usnul ani jsem nevěděl jak.<br />
Pondělí<br />
7. V. 1945<br />
Probudil jsem se hrozně zpocený. Byla už jedna hodina. Ležel<br />
jsem přikryt až po bradu a cítil jsem mokro na prsou a u krku, kde<br />
mi nepříjemně foukalo pod peřinu. Ale bylo to dobré, že jsem se<br />
zapotil. Zavolal jsem maminku a řek jsem jí, aby mně přinesla<br />
ručníky. Přinesla dva ručníky a čisté pyžama.<br />
"Neměla bych zavolat pana doktora?" zeptala se.<br />
"Ne," řekl jsem. "To je vobyčejný nastuzení."<br />
"Budeš chtít trochu čaje?"<br />
"Jo. A jestli už máš voběd."<br />
Maminka odešla do kuchyně a já jsem ze sebe shodil peřinu a<br />
stáhl jsem zpocené pyžama a začal jsem se třít ručníkem. Krev se mi<br />
příjemně rozproudila. Oblékl jsem si čistý kabátek a kalhoty, obrátil<br />
jsem peřinu zpocenou stranou navrch, narovnal jsem polštáře a<br />
posadil jsem se. Sebral jsem ručník a třel jsem si obličej a vlasy. Bylo<br />
mi jako po koupeli. Maminka přinesla oběd na podnose a dala mi<br />
ho do postele. Snědl jsem ho s chutí a vypil čaj. Polilo mě z něho
horko, postavil jsem podnos vedle postele a vlezl jsem znova pod<br />
peřinu. Zavřel jsem oči. Bylo mi dobře. Potom jsem začal zase<br />
vzpomínat a byl jsem spokojen se životem. Vzpomínal jsem na<br />
včerejší noc a na detonace u nádraží, na to celé dobrodružství, a pak<br />
jsem zas začal myslet na Irenu, jako vždycky, když mi bylo dobře,<br />
na všechny ty večery, kdy mi z ní bylo všelijak, někdy dobře, jindy<br />
zle, ale teď už vždycky jen dobře, když jsem na to vzpomínal.<br />
Zavřel jsem oči a slyšel jsem, jak hodiny tikají, a myslel jsem na<br />
Irenu, jak jsem s ní jednou letos v zimě jel v noci ze Starého Města<br />
vlakem a seděli jsme v zatemněném kupé a já ji vzal kolem pasu a<br />
vyznával jí lásku a ona se bránila a začala zas povídat o tom, jak to<br />
vždycky říkala, že jsme přátelé a nic víc a už jsem byl zas ve svém<br />
živlu a vzpomínal jsem na ni. Zdálo se mi, že celý můj život se<br />
skládal jenom z Ireny a z Věrky a Evy a Járinky, jenom z toho co<br />
jsem s nima měl, a jinak v něm nebylo vůbec nic. A nikdo neměl jiný<br />
život. Myslel jsem na jiné kluky a viděl jsem, jak všichni jenom<br />
vzpomínali na svoje dívky a mluvili o svých dívkách a o ničem<br />
jiném. Jenom ještě o muzice. Ano. O muzice a o dívkách. To byl<br />
život. Jenže o muzice si člověk zas myslel jenom nějak ve spojitosti s<br />
dívkami. Vůbec ne absolutně, nějak o uměleckém požitku a tak. To<br />
ne. Muzika byla skvělá, ale vždycky, ať jsem myslel na minulost<br />
nebo na to, co bude, bylo to všechno ve spojení s holkama. Jak jsme<br />
zkoušeli ve vinárně u Lva a holky seděly u stolu naproti nám a<br />
dívaly se na nás a já jsem seděl trochu nakloněn se saxofonem a<br />
viděl jsem, že se na mě Věrka dívá, a věděl jsem, že vypadám skvěle<br />
se saxofonem v puse a se vší tou složitou mechanikou a klapkama,<br />
na které jsem mačkal, a to mi dělalo dobře, nebo jsem myslel na<br />
velké majales ve čtyřicátém roce, na velký sál u Lva s lustry<br />
rozsvícenými vysoko u stropu a s holkama v tylových šatech, a jak<br />
jsem stál a měl jsem na sobě bílé sako a hrál jsem pěkné mazlivé<br />
sólo v I've Got A Guy anebodivoké hotsólovLiza Likes Nobody, stál<br />
jsem a pan Fluxa na mě namířil reflektor a já stál celý bělostný a s<br />
kotletama a s lesknoucím se saxofonem a dole ve tmě v sále seděla<br />
Irena a pozorovala mě, tak to bylo s muzikou a do budoucna jsem si<br />
zas představoval bar a pódium s orchestrem a sebe se zlatým<br />
saxofonem a krásné dívky celé žhavé do jazzu a oblečené ve<br />
večerních toaletách s hlubokými výstřihy a s mnoha významnými
úsměvy a noční chůze po Praze a nějaké velké a prázdné a<br />
přepychové byty, a to byl jazz a to byl život, udělalo se mi najednou<br />
úzko z toho života, ale vypadalo to docela pravděpodobně, že bude<br />
takový, jazz a dívky, hezké, krásné, sladké, barevné dívky na dívání<br />
po celý život, který nebude dlouhý, a pomyslel jsem zas na druhé<br />
kluky, na to, jak Fonda chce být architektem, a nedoved jsem si<br />
představit jinak chtít být architektem než tak, že bude mít mnoho<br />
peněz a přepychovou vilu za Prahou, nemyslel jsem, že by mohl pro<br />
něco jiného chtít být architektem. Takový byl i život. Jazz a dívky a<br />
vzpomínky. Cítil jsem, že to je nemožné aby byl jiný. Protože jinak<br />
nic nebylo život. To přece nebyl život, to ve fabrice, s vstáváním v<br />
pět a s přicházením domů v osm. Ne. Tohle byl život. Jenom tohle.<br />
A napadlo mi, že by to bylo hezké, kdyby byl Pámbůh, a že je to<br />
hloupé, že není, aspoň ne takový, jak se o něm člověk učí v<br />
náboženství, a že je to vlastně záhada, jaké to všechno je a jak to<br />
začalo, a že možná je zrovna takový jako v náboženství, ale nevěřil<br />
jsem a nevěřil jsem, že mě zatratí, i jestli takový je, protože já jsem<br />
žil správně, měl jsem pocit, že jsem nikdy neudělal nic špatného, i<br />
když jsem byl sprostý a i když jsem opouštěl dívky, protože já jsem<br />
to nikdy nebral vážně, a myslel jsem na sebe, jak jsem byl malý, na<br />
Vocenila, co seděl za mnou v obecné škole a páchl chlebem, na ty<br />
dávné chlapečkovské hry v Bučině, na praky a hrady z kamenů a<br />
klacků, všechno to bylo v nějaké podzimní mlze a hrozně dávno a<br />
potom byly zimní večery a gymnázium a pak už orchestr a<br />
elektrické světlo v hale Mánesovic vily a sklepní vinárna u Lva a<br />
Port Arthur a lesk saxofonů a trumpet a chuť navlhlých třtinových<br />
plátků i v ústech a plovárna s dívkama v plavkách, všecko se to<br />
motalo a táhlo to kolem mě a já byl v tom, díval jsem se na to, jak<br />
jsem žil, a nevěděl jsem, jestli dobře nebo špatně a proč, a teď v<br />
posteli mi to bylo jedno, protože mi bylo příjemně a teplo a všechno<br />
mohlo plavat, jenom ty vzpomínky mi stačily a to snění o<br />
budoucnosti. Bylo to tak zvláštní, že jsem se tomu až divil, to<br />
všechno, a věděl jsem, že žiju v roce čtyřicet pět a že končí největší<br />
válka všech dob, v které padly milióny lidí a milióny lidí bylo<br />
hrozně zraněných a trpělo v blátě a na obvazištích a milióny lidí<br />
mučili Němci v koncentrákách, a věděl jsem o všech těch smrtích a<br />
napadlo mi, k čemu vlastně je život, a zdálo se mi, že asi k ničemu,
jenom k tomu myšlení na dívky a na muziku a napadlo mi, jestli to<br />
je dost, aby to stálo za to, ale nemohl jsem na nic jiného přijít, tak<br />
jsem toho nechal a honem jsem začal zas vzpomínat na Irenu, na to,<br />
jak jsem s ní šel v noci lesem a propadal se do komplexu<br />
méněcennosti, když žvanila o Victoru Hugovi a Byronovi a já si<br />
pletl Byrona s Balzacem a Balzaca s Barbussem a nečetl jsem od<br />
nikoho z nich vůbec nic, na to jsem myslel, jak jsem byl ještě hloupý<br />
a jak v životě určitě není nic než tohle, to, že lidi vynalézají věci a<br />
léky, to je samozřejmě důležité, ale kdyby to nebylo, mohlo by se<br />
stejně žít, ale kdyby nebylo tohle, tak by to vůbec nestálo za to žít, a<br />
tak se mi myšlenky motaly v hlavě, až jsem usnul a probudil jsem se<br />
a viděl jsem, že už je večer, za oknem byla červená obloha a okna<br />
domů svítila proti zapadajícímu slunci, bylo jaro a konec<br />
protektorátu.<br />
Do pokoje přišel otec a řekl, že pustí rádio. Ležel jsem<br />
rozvalený v posteli a poslouchal jsem hlášení z Prahy, bylo to<br />
zajímavé a napínavé a představoval jsem si to všechno a otec řekl,<br />
že ve městě je klid, Němci že z toho nočního přepadení nic nedělali<br />
a dnes odpoledne že celá posádka odtáhla, zeptal jsem se ho, jestli<br />
pustili lidi z pivováru, a otec řekl, že některé ano, ale jinak že tam<br />
pořád jsou, zeptal jsem se ho, jestli ví, co je s Přemou, ale to nevěděl.<br />
Pak hlásili z radia že Hradčany hoří, a otec zatínal pěsti a říkal<br />
bestie a vandalové a já jsem si představoval, jak to asi vypadá, když<br />
hoří Hradčany, a byl jsem nějak rád, že to všechno hoří a že se<br />
budou stavět nové věci a že snad všechno bude nové a třeba lepší a<br />
těšil jsem se, jak zítra vstanu a jak se zas sejdu s Irenou a s klukama<br />
a jak zas budem sedět a hrát, a těšil jsem se na saxofon a na všechno<br />
a na tu neznámou holku, co ji potkám v Praze. Setmělo se a otec<br />
vypnul rádio a odešel. Zůstal jsem v pokoji sám, zhasl jsem světlo a<br />
díval jsem se oknem ven, na hvězdičky, které se třepetaly na<br />
nebesích, protože dešťové mraky už odtáhly, a myslel jsem na<br />
mnoho věcí a pak jsem usnul a potom jsem spal.<br />
Úterý<br />
8. V. 1945<br />
Sotva jsem ráno vylezl z baráku, uviděl jsem houf chlapů v<br />
zelených khaki uniformách s ranci na zádech a se zaprášenýma
otama, jak táhnou ulicí. Svítilo slunce a chlapi vypadali ušle a<br />
mlčenlivě. Hned mě napadlo, že to jsou Angličani.<br />
Vpředu šel nějaký vytáhlý, hubený s vpadlými tvářemi a vedle<br />
něho malý děda, který měl nohy do O a seržantské pásky na<br />
rukávě. Dostal jsem z nich radost. Přistoupil jsem k dědovi a zeptal<br />
jsem se ho:<br />
"You are English?"<br />
Děda se na mě překvapeně podíval a pak řekl: "Yes."<br />
"Welcome," řekl jsem. Sestoupili se kolem mě a děda řekl:<br />
"You speak English?"<br />
"Sure," řekl jsem.<br />
"Say," řekl děda. "Chceme se dostat k Američanům. Šlo by<br />
někde sehnat auto?"<br />
To jsem mu rozuměl. Řekl jsem:<br />
"Těžko. Ale můžete počkat tady, až přijedou Rusové.<br />
"Rači bysme se dostali k Američanům," řekl děda. Z davu<br />
kolem nás se ozvalo souhlasné bručení.<br />
"I know," řekl jsem. "Ale to není možné. Nejezdí teď žádné<br />
vlaky."<br />
"That's too bad," řekl děda. "Jak daleko je odtud do Prahy?"<br />
zeptal se jiný chlap v barevné skotské čepici a s fousky. Všiml jsem<br />
si, že všichni jsou oholeni.<br />
"Sto čtyřicet tři kilometrů," řekl jsem.<br />
"To je - " řekl Skot.<br />
" - asi sto mil," skočil mu do řeči ten vysoký s vpadlýma<br />
tvářema.<br />
"To nedokážem," řekl děda.<br />
"Ne. Rusové nás dohoní," řekl Skot.<br />
"Ale můžete zůstat tady," řekl jsem. "Ubytujem vás a dáme<br />
vám najíst," řekl jsem to lehkomyslně, ale věděl jsem, že o<br />
Angličany bude zájem.<br />
"Nevíte, jak daleko jsou Rusové?" zeptal se děda.<br />
"Ne. Ale můžou tu být každý den."<br />
Měl jsem radost, že mi angličtina jde. Tomíci se začli radit.<br />
Stáli kolem dědy a klidně mluvili. Měl jsem dojem, že je v ulici<br />
nějak plno lidí. Rozhlédl jsem se a uviděl jsem podivné mužíky v<br />
brčálových uniformách, valící se k náměstí. Bylo jich moře. Stál jsem
se svými Angličany jako o strůvek v tom moři. Brčáloví mužíci měli<br />
mongolské tváře a splývavé mroží vousy a táhli jen tak, většinou<br />
bez ranců, a byly jich spousty. Každý měl na zádech bílým vápnem<br />
namalováno S. U. 'Sowjetunion' uvědomil jsem si. Byli to ruští<br />
zajatci. Slunce jim svítilo do orientálních tváří a s nimi šla divná<br />
vůně, nebo spíš smrad, ale mně to bylo docela příjemné. Někde v<br />
Německu se asi vzbouřili zajatci. A teď tu táhli. Uviděl jsem Bertu<br />
Moutelíka s bílou páskou kolem rukávu a s fotoaparátem na břiše.<br />
Už z dálky se na mě šklebil.<br />
"Nazdar Danny. Taky vedeš?"<br />
"Co?"<br />
"Koho to máš? Francouze?"<br />
"Co?"<br />
"No vedeš je na radnici, ne?" Berta se zastavil a já si všiml, že<br />
se za ním zastavil hlouček otrhanců s holema a rancema.<br />
"Poslyš, Berto, co se tady děje? Já sem včera ležel."<br />
"To to nevíš? Z Německa prchají před frontou zajatci.<br />
Všichni se musí hlásit na radnici."<br />
"A proč?"<br />
"Kvůli pořádku, že. Každý dostane poukázku na oběd k<br />
Lewithovům do kantýny."<br />
"Jotak. Koho ty vedeš?"<br />
"Nějaký Poláky. A co ty to máš?"<br />
"Angličany."<br />
"Angličany?" Berta zaplál zájmem. "To sou první. Angličani<br />
ještě žádný nešli."<br />
"To je možný. Tak říkáš, že se mají hlásit na radnici?"<br />
"Ano."<br />
"Tak já je tam vodvedu. Ahoj a díky."<br />
"Prosím, nemáš zač," řekl Berta a odplul. Obrátil jsem se k<br />
svým Angličanům.<br />
"Listen boys," řekl jsem. "Musíte se dát zapsat na radnici."<br />
"Proč?" řekl děda nedůvěřivě.<br />
"To nevím. Je to nařízení městské rady."<br />
"A je to nutné?"<br />
"Well, je to nařízení."
Děda se na mě dlouze zadíval a cítil jsem, jak ke mně pomalu<br />
začíná mít důvěru. To dělalo to, že jsem mluvil anglicky. Asi na<br />
nikoho, kdo by mluvil anglicky, už dlouho nenarazili.<br />
"You see," řekl. "Nám se to nelíbí, dávat se někde zapisovat."<br />
"Chápu, ale nemusíte se bát."<br />
"My se nebojíme, mládenče jenže se nám nechce dávat se<br />
někde registrovat," řekl ten vytáhlý s vpadlýma tvářema.<br />
"O. K., jenže se dát zapsat musíte," řekl jsem. "I'm very sorry<br />
about that."<br />
"Poslyšte, pane," řekl děda. "Nemohli bychom prostě nějak<br />
projít městem bez všech těch formalit s městskou radou?"<br />
"Ale co chcete dělat?"<br />
"Vždyť jsem vám to říkal, že chceme k Američanům."<br />
"Ale k těm se nedostanete. V Praze je revoluce."<br />
"What?" řekl děda polekaně.<br />
"A revolution."<br />
Děda se ke mně přiklonil:<br />
"The communists?" řekl tiše a napjatě.<br />
"Já nevím. Prostě revoluce proti Němcům."<br />
"Oh I see," řekl děda. "Ale to už tam Američani asi budou."<br />
"Ne. Ještě tam nejsou."<br />
"Ale my jsme slyšeli, že Třetí armáda už je v Československu."<br />
"Ano, ale zastavila se v Plzni."<br />
"Where's that?"<br />
"Asi dvě stě mil odsud."<br />
"Great God," řekl děda. "Proč nepostupujou?"<br />
Pokrčil jsem rameny. Děda se obrátil na svoje společníky. Stáli<br />
kolem mě sraženi v malém houfci, mohlo jich být asi dvacet a děda<br />
jim něco řekl, ale nerozuměl jsem mu, protože to řekl moc anglicky.<br />
Kolem nás tekl pestrý dav uprchlíků. Angličani stáli při sobě a cítil<br />
jsem, jak se od toho špinavého procesí distancují. Byli to Angličani.<br />
Děda se zase ke mně obrátil a řekl:<br />
"Listen, friend, řek bych, že vám můžu věřit?"<br />
"Sure," řekl jsem úplně americky a bylo mi to příjemné.<br />
"Povězte mi, je to pravda, že mezi Ruskem a Západními<br />
spojenci vypukla válka?"<br />
"What?" vykřikl jsem ještě američtěji než prve to sure.
"Ay war," řekl děda jasně a pomalu, abych mu rozuměl.<br />
"Between Russia, and Great Britain, and America.<br />
Understand?"<br />
"That's nonsense," řekl jsem a najednou mi napadl pěkný<br />
výraz, který jsem jednou četl v nějakém článku o Fordovi. Ford to<br />
prý řekl o dějinách. "That's bunk," řekl jsem. "To je žvást."<br />
"Víte to jistě?"<br />
"Úplně jistě."<br />
"Ale nám to říkali."<br />
"Kde?"<br />
"V táboře."<br />
"Oh, they've been pulling your leg," řekl jsem zase pěkně<br />
anglicky. "Dělali si z vás legraci: To jsou Němci. Jim by se to tak<br />
hodilo, válka mezi Ruskem a Západem." Žasnul jsem sám nad<br />
sebou, jak mi to jde.<br />
"Maybe youre right," řekl děda.<br />
"Samozřejmě, že mám pravdu. Jak dlouho jste byl v zajetí?"<br />
"Od Dunkerque. To už je pět let."<br />
"Ach, tak," řekl jsem. "Listen, mně můžete plně důvěřovat. Já<br />
myslím, že nejlíp uděláte, když tady počkáte na Rusy. You are<br />
welcome here in Czechoslovakia:<br />
"Thank you. Asi tu teda zůstaneme," řekl děda. "Co říkáte,<br />
chlapci?"<br />
Angličani zamručeli.<br />
"Asi nám nic jiného nezbude," řekl ten Skot.<br />
"All right, řekl jsem. "Tak pojďte se mnou." Postavil jsem se<br />
mezi dědu a toho velkého a vykročili jsme k náměstí. Proud lidí,<br />
který se pohyboval tím směrem, nás začal unášet s sebou. Z oken<br />
domů už zase vlály prapory a ranní slunce jim dodávalo barevnou<br />
svěžest. Před námi se houpala záda Rusáků s velikými bílými<br />
písmeny a světlo slunce na ně dopadalo. Cítil jsem, jak můj hlouček<br />
jde sraženě a jak si připadá cizí mezi tou záplavou kolem. A já si<br />
připadal taky jiný a cizí v tom prachu a smradu, a jako kdyby ve<br />
vzduchu viselo nějaké nebezpečí, nějaké vražedné úmysly v těch<br />
asiatských hlavách, ale věděl jsem, že nic takového v nich není a že<br />
ti chudáci Mongolci mají asi úmysly hlavně ohledně jídla a že to ze<br />
mě mluví v podvědomí to, co do nás hustil Goebbels. Když jsme šli
kolem spořitelny, vyrazila z postranní ulice četa policajtů s panem<br />
velitelem Řimbálníkem v čele a pochodovala rychle někam do<br />
ghetta. Pan Řimbálnik byl bledý, protože měl možná taky nějaké<br />
výčitky svědomí kvůli protektorátu, ale jinak se nes normálně<br />
nafoukaně v šněrovačce a s bílýma rukavicema na rukách. Modrá<br />
skupinka policajtů se ponořila do šedošpinavého rybníka uprchlíků<br />
a přeplula na druhou stranu. Nějací otrhaní a zarostlí strejci, cikáni<br />
nebo Srbové, uctivě ustupovali před panem Řimbálníkem. Asi v<br />
nich vzbuzovala úctu ta šněrovačka.<br />
Sunuli jsme se kolem spořitelny až na náměstí. Bylo zalité<br />
sluncem a zatopené lidma. Od radnice až ke kostelu stál hustý dav<br />
v uniformách i bez uniforem a čekal. Byli to většinou chlapi, ale<br />
taky mezi nima byly ženské. Nejvíc bylo vidět těch brčálových<br />
sovětů, těch byla záplava, a v nich byly rozpuštěné obláčky civilistů<br />
a uniforem. Zrovna před námi na rohu stála skupina maníků v<br />
modrých mundůrech a dívala se na nás. Jeden z nich, malý, černý, k<br />
nám přistoupil a něco se ptal francouzsky. Můj děda s ním začal<br />
mluvit. Nerozuměl jsem jim.<br />
"Wait here," řekl jsem. "Podívám se na radnici, co je." Vytáhl<br />
jsem z kapsy svoji pásku z armády a natáhl jsem si ji na rukáv. Pak<br />
jsem se začal prodírat k radnici a páska působila. Ustupovali přede<br />
mnou na všechny strany, takže jsem se dostával dopředu dost lehce<br />
a taky jsem si je moh dobře prohlížet. Postávali a posedávali po<br />
dláždění a většinou mlčeli. Ti Mongolci mě zajímali. Usmívali se<br />
široce, jak jsem se po některém podíval, a očička jim zhasínala v<br />
hlubokých záhybech širokánských obličejů. Hodně jich mělo svislé<br />
mongolské fousy a všichni hrozně smrděli, ale tak příjemně, slámou<br />
a chlívem i á tak. Chtělo se mi něco jim říkat, ale nevěděl jsem co,<br />
tak jsem jim říkal anglicky Cheer up, boys a připadal jsem si mezi<br />
nima hrdinsky nebo tak nějak. Narazil jsem na skupinku<br />
kudrnatých Taliánů, a jak jsem jim řek Cheer up, boys, vyskočili a<br />
zachumelili se kolem mě, jeden z nich, hezký a snědý, s viditelnými<br />
vousky ve vzrostlém strništi, na mě začal dorážet a něco drmolil.<br />
Nerozuměl jsem mu, až za chvilku jsem rozeznal, že do toho plete<br />
angličtinu. Říkal Americano? Army Americano? No, no, řekl jsem a<br />
setřásl jsem ho se sebe. Tak jsem se dostal k radnici. V bráně stáli<br />
dva vojáci s bajonetem a pan Kobrt s bílou páskou s červeným
křížem na ní. Pouštěli dovnitř po malých skupinkách. Pan Kobrt<br />
řval na utahané otrhance směsí ruštiny a němčiny. Vypadali před<br />
ním hrozně malí, protože on měl hyperprodukci hypofýzy nebo<br />
čeho, takže oni vypadali mrňavě. Šel jsem k němu a řekl jsem mu:<br />
"Dobrý den.<br />
"Dobrý den," řekl mi přes rameno a vůbec si mě nevšímal.<br />
Cloumal s nějakými cikány a nadával jim. Stál jsem a díval<br />
jsem se na něho a pomalu. jsem se rozhod, že se na tuhle organizaci<br />
vykašlu. Doved jsem si to představit, jak sedí vevnitř u stolů<br />
ouředníci a tahají z každého toho otrhance jméno a náboženství a<br />
všechno možné, aby byl ve všem pořádek a aby měl pan Macháček<br />
materiál pro svoje historické spisy o kosteleckém povstání. Viděl<br />
jsem, jak strkají do jednoho toho Rusáčka, a probudila se ve mně<br />
soukromá iniciativa. Houby, řekl jsem si, zorganizuju si to sám.<br />
Angličany si zorganizuju sám. Byl jsem odjakživa anglofil, hlavně<br />
od té doby, co jsem se zamiloval do Judy Garlandové, a teď jsem<br />
měl skvělou příležitost. A měl jsem známosti. Najednou se mi chtělo<br />
se o ně postarat. A nastrkat je do nejkomfortnějších bytů v Kostelci.<br />
Ano. K panu doktorovi Šabatovi, k panu Moutelíkovi, velkoobchod<br />
galanterním zbožím, k panu doktorovi Vašákovi. Rojily se mi v<br />
hlavě ty byty, tak vhodné pro ubytování, a byl jsem úplně jistý, že<br />
milostpaní v těch bytech je přijmou s otevřenou náručí. Protože to<br />
byli Angličani. Ano. Mongolčíci budou spát v kantýně u Lewithů na<br />
zemi, ale moji Angličané budou chrápat u doktorů Vašáků v pokoji<br />
pro hosty. Podíval jsem se ještě jednou na pana Kobrta, jak řve a<br />
cloumá mužíkama ve dveřích radnice, a vykašlal jsem se na něj.<br />
Obrátil jsem se a cpal jsem se davem zpátky. Měl jsem kliku. Ještě<br />
než jsem se dostal k svým Angličanům, narazil jsem na rohu u<br />
trafiky zrovna na paní doktorovou Vašákovou. Stála tam v bílých<br />
plátěných šatech bez punčoch a chloupky na nohách se jí zlatě<br />
třpytily, držela v ruce červenou sítěnou tašku a kolem krku měla<br />
velké modré korále.<br />
"Rukulíbám, milostivá paní," pozdravil jsem ji a zazubil jsem<br />
se. Zazubila se na mě taky velmi mile. Ona mě paní doktorová<br />
Vašáková měla ráda. Sedával jsem s ní a s jejím manželem a se<br />
svými rodiči v sobotu v sokolovně za války, a jak se mluvilo o válce,<br />
my dva jsme na sebe čumívávali. Řekl jsem:
"Milostivá paní, mohl bych vás o něco požádat?<br />
"Prosím," řekla, pořád s tím milým úsměvem.<br />
"Já tu mám pár Angličanů, víte? Sou to hoši, kteří bojovali u<br />
Dunkerque. A já bych pro ně potřeboval na několik dní nějaké<br />
slušné ubytování. Protože - vidíte, jak to vypadá." Mávl jsem po té<br />
barevné špíně kolem. "A oni sou to přece jen Angličani, víte - "<br />
udělal jsem pausu a díval jsem se na paní doktorovou Vašákovou,<br />
jako že od ní čekám porozumění.<br />
"Ale s radostí, pane Smiřický, samozřejmě," řekla paní<br />
doktorová. "Kolik jich máte?"<br />
"No, kolik byste jich mohla ubytovat, milostivá paní?"<br />
Paní doktorová se zamyslela. Dívala se na mě hezkýma<br />
modrýma očima a klepala podpatkem bílého střevíčku o chodník.<br />
Sakra, myslel jsem si, počítám, že mi budou vděční za tohle<br />
pohostinství. Paní doktorová řekla:<br />
"Stačili by čtyři?"<br />
"Ale jistě, milostivá paní. Čtyři budou stačit určitě," řekl jsem a<br />
zazubil jsem se na ni. Zazubila se taky a řekla rychle:<br />
"A - kolik jich máte?"<br />
Řekl jsem:<br />
"Asi dvacet celkem. Ale já doufám, že najdu u lidí pochopení<br />
jako u vás.<br />
"Počkejte, běžte k moji švagrové, že vás tam posílám. K vrchní<br />
ředitelové Heiserové, víte?" Podívala se na mě s horlivým zájmem, a<br />
když viděla že se pořád ještě zubím, začervenala se. "Ta jich určitě<br />
taky několik přijme," řekla trochu upjatě.<br />
"Děkuji vám, milostivá paní."<br />
"K té určitě jděte a odvolejte se na mě."<br />
"Jistě, děkuji, milostivá paní."<br />
"A kde máte ty Angličany?"<br />
"Prosím, račte se mnou,'' řekl jsem a vedl jsem ji ke svým<br />
Angličanům. Stáli pořád na rohu spořitelny a už z dálky se na nás<br />
dívali, jak přicházíme. Bylo vidět, že na mě se ale nedívají.<br />
"Umíte anglicky, milostivá paní?"<br />
"Bohužel. Jestli by některý uměl francouzsky nebo německy."<br />
"To budou umět jistě," řekl jsem. Zastavili jsme se a paní<br />
doktorová Vašáková se zazubila na Angličany. Angličani se zazubili
na paní doktorovou Vašákovou a nejvíc ten křivonohý děda<br />
seržant.<br />
"Listen boys," řekl jsem. "Zařídil jsem, že se nebudete muset<br />
dát zapsat. A teď vás zavedu k několika dobrým místním rodinám,<br />
kde budete bydlet."<br />
"That's splendid," řekl ten vytáhlý, zrzavý, s vpadlýma<br />
tvářema. "Thank you very much, friend."<br />
"O. K.," řekl jsem. "Tohle je paní Vašáková, která byla tak<br />
laskavá a čtyři vás vezme k sobě."<br />
Všichni se znova zazubili. Paní doktorová Vašáková se znova<br />
zazubila na ně. Otočil jsem se na seržanta.<br />
"Seržante, vyberte čtyři muže, nejraději takové, kteří umějí<br />
francouzsky. Mrs. Vašáková mluví francouzsky."<br />
"I talk French," řekl ten fouskatý Skot a obrátil se na paní<br />
doktorovou. "Je parle francois, madame," řekl jí. Paní doktorová se<br />
usmála.<br />
"Well, I know some French ways," řekl jakýsi jiný švihák,<br />
širokoramenný a hladce oholený s obvazem na hlavě, a ušklíbl se.<br />
"Merci, madame," řekl paní doktorové. Usmála se na něho.<br />
Pohlédl jsem na dědu seržanta a viděl jsem, jak se chtivě dívá<br />
na tu scénu.<br />
"Two more men, sergeant," řekl jsem. "Ještě dva."<br />
Děda sebou trhl a pak se začal pátravě dívat po své četě.<br />
"Tady už nikdo francouzsky neumí," zabručel. Pak se obrátil<br />
na mě. "Jenom já," řekl a očička mu nejistě zářily.<br />
"Ano, ale vás budu potřebovat. Vy jste tu velitel," řekl jsem.<br />
Děda se zklamaně otočil ke svým mužům a povelel:<br />
"Killpatrick and O'Donnel, you join in."<br />
Dva maníci, oba štíhlí a kostnatí, se vyhrnuli z hloučku.<br />
Ten děda rozhodně doved vybrat mužstvo pro paní<br />
doktorovou. "Ay, ay, Sir," řekl jeden a zazubil se.<br />
"All right," řekl děda. Paní doktorová Vašáková stála<br />
obklopena čtyřmi Angličany, hezká a štíhlá v bílých šatech a smála<br />
se.<br />
"Tak rukulíbám a děkuju vám, milostivá paní," řekl jsem.<br />
"Nemáte zač. Já vám taky děkuju," řekla mi a zamrkala na mě.<br />
Už nebyla upjatá.
"Zítra je sraz v devět hodin tady, chlapci," řekl jsem<br />
Angličanům. Zabručeli na souhlas.<br />
"Na shledanou," řekla paní doktorová s příjemným úsměvem a<br />
vyrazila, obklopena čtyřmi statnými chlapíky.<br />
"Well, let's go," řekl jsem a začal jsem přemýšlet, kam bych<br />
umístil další chlapíky. Zahnuli jsme do pasáže spořitelny a tu mě<br />
napadla dobrá věc.<br />
"Nechtěli byste se vykoupat?" zeptal jsem se.<br />
"Sure," řekl děda a všichni ožili. Sure, říkali jeden přes<br />
druhého a bylo zřejmé, že po tom touží.<br />
"Tak pojďte," řekl jsem a zamířil jsem s nima k městským<br />
lázním ve spořitelně. Dveře do lázní byly otevřené a v nich stál pan<br />
Vimler, domovník a topič ze spořitelny, s tou bábou, co prodávala<br />
vstupenky.<br />
"Dobrý den," řekl jsem jim. Podívali se na mě a řekli dobrý<br />
den. Usmál jsem se na bábu.<br />
"Potřeboval bych vykoupat tadyhle ty Angličany."<br />
Bába se na mě nejistě podívala.<br />
"Ale voni sou hrozně špinaví," řekla.<br />
"Právě proto je potřebuju vykoupat."<br />
"Dyž já nevím - "<br />
"Nebojte se, já jim řeknu, aby se nejdřív vosprchovali."<br />
"A vy to zaplatíte?"<br />
"Prosím vás, to přece můžete udělat zadarmo."<br />
"Jó to nejde."<br />
"Proč ne?"<br />
"Já sem za to zvodpovědná."<br />
"Ale prosím vás, dyť to sou spojenecký vojáci."<br />
"Dyž mně to nikdo neřek."<br />
"A co byste chtěla, aby vám kdo říkal?"<br />
"Inu, já sem tady za to zvodpovědná."<br />
"Tak podívejte. Já vám to potvrdím, že ste tady koupala dvacet<br />
Angličanů, a pak se to vyúčtuje, jo?"<br />
"Já nevím - "<br />
"Ale nechte je, paní Máslová," řekl pan Vimler.<br />
"No vidíte," řekl jsem.<br />
"Inu dobře," řekla bába a uhnula se. "Ale potvrdíte mi to."
"Jistě," řekl jsem. "Come in boys, svlečte se v kabinách, a než<br />
skočíte do bazénu, dejte si sprchu."<br />
Angličani se pomalu nahrnuli dovnitř. Odvedl jsem je ke<br />
kabinám, bába už tam stála a otvírala jednu po druhé. Lezlo se tam<br />
z jedné strany a druhou pak člověk vylezl do lázní. Prošel jsem<br />
jednou z nich a octl jsem se v lázních. Z vysokých mléčných oken<br />
tam prolínalo světlo a všechno bylo vevnitř jasné a čisté. Voda v<br />
bazénu byla zelená od kachlíků a skvěla se na ní hladká sklovitá<br />
hladina. Bylo tam ticho a prázdno a příjemně světlo. Postavil jsem<br />
se k oknům a opřel jsem se o stěnu. Byl jsem zatím sám, protože<br />
Angličani se svlíkali v kabinách. Rozhlédl jsem se po té světlé a<br />
nazelenalé prostoře a v duši se mi rozlily vzpomínky a já viděl ten<br />
bazén ve večerním osvětlení, jak to bývalo v zimě za války, a Irenu<br />
v žlutých plavkách, jak klečí v odtokovém žlábku, který se točil<br />
kolem bazénu, vlastně neklečí, ale sedí na patách a odstrkuje se<br />
rukama a klouže žlábkem ke mně. Viděl jsem její stehna, trochu<br />
rozpláclá tím, jak seděla na patách, a Bože, tak vábná a klín a bříško<br />
v žlutých plavkách a holkovská ramena a červenou pusu a potom<br />
jsem viděl, jak plave, štíhlá a skoro nahá v čisté a průhledné vodě v<br />
bazénu, a pak jak stojí pod sprchou s gumovou čepicí na hlavě,<br />
natahuje se, s plavkama přilepenýma k tělu, a potom jak vstupuje<br />
do kabiny a já vím, že se tam za těmi bílými dveřmi svlíká a utírá se<br />
ručníkem, a plaval jsem divoce kolem bazénu a trpěl jsem, jak jsem<br />
po ní moc toužil. Bylo to už dávno, ale bylo to ještě letos v zimě. A<br />
už to bylo pryč. Všechno. A tohle už nikdy nebude, protože bůhví,<br />
co bude, rozejdeme se, a vůbec všechno v životě končí, nic netrvá, a<br />
chtělo se mi umřít, ale napadlo mi, co jestli je nebe a já jsem plný<br />
hříchů, začal jsem myslet na nebe a napadlo mi, jak to tam vlastně<br />
vypadá a jestli jsou tam lidé v takovém stavu, jako byli, když<br />
umřeli, to by bylo blbé, protože takové hezké holky, jako je Irena,<br />
umírají obyčejně, až když jsou hodně staré, ale pak jsem si myslel,<br />
že třeba v nebí je každý pořád v tom věku, v kterém je nejhezčí, a to<br />
by pak bylo dobré nebe, myslel jsem si, ale zas mi napadlo, jak je to<br />
tam s tím, že tady Irena chodí se Zdeňkem a v nebi, když tam má<br />
být člověk šťastný, jestli by chodila se mnou, ale to by zas Zdeněk<br />
byl nešťastný, ale Zdeněk možná přijde do pekla nebo já přijdu do<br />
pekla, nebo je to tam vůbec tak nějak tajemně zařízené, že tam má
každý, koho chce mít , třeba se tam Irena nějak rozestoupí na dvě<br />
Ireny, jenomže, napadlo mi, že by se musela rozestoupit aspoň na<br />
pět Iren, jen co já vím o lidech, kteří ji milujou, ale to se mi nelíbilo ,<br />
rozhodně jsem nechtěl, aby se Irena nějak rozestupovala, chtěl sem<br />
ji mít celou, rači ať Zdeněk a všichni ti ostatní, co ji taky milujou,<br />
přijdou do pekla, tak jsem myslel a najednou se otevřely dveře a<br />
vypadl z nich Angličan, nahý a chlupatý, a rozhlédl se zvědavě po<br />
lázních.<br />
"There is The shower!" zavolal jsem na něho a ukázal jsem mu<br />
na sprchu.<br />
"Thanks!" řekl a už za ním vylézali další a hrnuli se ke<br />
sprchám.<br />
Lázně se naplnily jejich radostným pokřikem. Díval jsem se na<br />
m, na ta nahá, vlhká těla, a najednou proti mně z bazénu vylezl<br />
takový nízký naháč s hrozně širokými rameny a uzounkými boky s<br />
farmářským vousem a zazubil se na mě a řekl šťastně:<br />
"That's f ine, sir. Tohle nám scházelo celých pět let."<br />
Postavil se přede mnou a začal se poplácávat všude po svém<br />
drvoštěpském těle, smál se a pak se otočil a jen se mi před očima<br />
mihla jeho neopálená zadnice, jak skočil po hlavě do vody. Všude<br />
pobíhali naháči, řehtali se a radovali se jak děti. Spatřil jsem malou<br />
legrační postavu s křivýma nohama, jak ke mně kráčí kolem<br />
bazénu, poznal jsem, že to je děda seržant, a byl to on a řekl mi, jak<br />
je to wonderful a že jim to scházelo pět let. A pak mi to přišel říct<br />
ještě ten vysoký s vpadlýma tvářema, ale to byly jen ty tváře, jinak<br />
měl tělo jako zápasník catch-as-catch-canu, šla z něj hrůza a na<br />
hrudi měl dlouhou červenou jizvu. Díval jsem se na ně na všechny,<br />
byl to zvláštní pohled. Vzbuzovalo to ve mně všelijaké myšlenky, co<br />
prožili ti chlapi a kam odsud zmizejí a co ještě prožijou, a zas mi z<br />
toho bylo smutno. Pak jsem uslyšel, že na mě někdo volá haló, byla<br />
to bába z pokladny, vykláněla se z okýnka a pohled jí klouzal po<br />
těch naháčích. Sebral jsem se a šel jsem k okýnku.<br />
"Napište mi to potvrzení, pane," řekla mi a podala mi kus<br />
papíru a inkoustovou tužku. Chvíli jsem se rozmýšlel, slyšel jsem za<br />
zádama šplouchání a radostné hlasy, které se rozléhaly prostorem<br />
lázní, a pak jsem napsal.
Potvrzuji, že dne 8. května 1945 se v městských lázních<br />
zadarmo koupalo dvacet vojáků britské armády.<br />
Podepsal jsem se a podal jsem papír bábě. Přečetla si ho a ještě<br />
jednou se podívala do bazénu. Pak zavřela okýnko. Otočil jsem se a<br />
ještě chvíli jsem je pozoroval. Nakonec malý seržant vylezl na<br />
skokanský můstek a zařval něco hrozně pronikavým hlasem, že mě<br />
to až překvapilo, při těch křivých nožkách a už skoro stařeckém<br />
těle, a naráz všichni, co byli ve vodě, vylezli a hrnuli se do kabin.<br />
Vyšel jsem z lázní a posadil jsem se v odpočívárně na lavičku. Bylo<br />
tam prázdno a ticho. Tady jsem čekával na Irenu, přišla vždycky,<br />
vymydlená a růžovoučká, v modrém kabátku s bílou kožešinou.<br />
Ach, bylo to všechno pryč. A po širokých schodech s gumovým<br />
kobercem sestupovaly vždycky kostelecké milopaničky z páry a z<br />
masáže, kde panoval pan Řepa, odborný masér, s kterým jsem<br />
potom byl nasazený v Mesršmitce. Měl ruce jako řezník a já si nějak<br />
vždycky představoval ta jejich tučná těla, zabalená v bílých<br />
prostěradlech, a ruce pana Řepy s vytetovanými srdci a kotvami, jak<br />
nemilosrdně a se sadistickou rozkoší hnětou ta nadutá břicha a<br />
stehna a zadnice. Dole u schodů stála zakrslá palma a světlo z<br />
mléčných oken teple zářilo. Nahoře byly vanové lázně, tam se<br />
chodil Přema s Bendou dívat na holky, protože v jedné kabině se<br />
dala ve stropě vysadit skleněná tabule a kluci jeden po druhém<br />
mohli vylézt nahoru, kde se dalo jít po betonovém trámu přes<br />
všechny kabiny vanových lázní a dívat se seshora dovnitř. Dveře<br />
jedné kabiny se otevřely a vylezl z nich chlap v australském širáku s<br />
vousy a já poznal, že to je ten drvoštěp, co si to v bazénu tak<br />
pochvaloval. Zazubil se na mě. Pak už začali vylézat ostatní. Byli<br />
celí osvěžení a v náladě.<br />
Zvedl jsem se a vyvedl jsem je ven. V ulici byl stín, ale vršky<br />
domů se topily ve slunci. Byl jarní den. Začal jsem přemýšlet, kam<br />
nejdřív. Do očí mi padl obchod pana Moutelíka naproti. Firma byla<br />
pořád tak, jak ji v sobotu nechal Harýk.<br />
"Počkejte tu na mě," řekl jsem seržantovi a vstoupil jsem do<br />
krámu. Nebyl tam nikdo, ani prodavačky dnes ne, jenom paní<br />
Moutelíková v pokladně. Měla v uších veliké perly a pečlivou<br />
ondulaci.<br />
"Rukulíbám," pozdravil jsem ji.
"Dobrý den, Danny," řekla mi. "Copak si přeješ"<br />
"Milostivá paní, mám tady takovou věc," řekl jsem rozšafně.<br />
"Ale copak"<br />
"Ale vzal jsem si na starost několik Angličanů, víte, a<br />
potřeboval bych je na několik dní umístit v rodinách, víte, znáte<br />
Angličany, že ano," říkal jsem úlisně. "Oni by se pořád jen koupali,<br />
nesnesou špínu a já bych je nechtěl nechat někde v těch nouzových<br />
noclehárnách."<br />
"No samozřejmě, Danny," přerušila mě milostpaní. "Kolik bys<br />
jich potřeboval ubytovat?"<br />
"To záleží na vás, milostivá paní, kolik byste jich mohla<br />
přijmout."<br />
"Na jak dlouho by to mělo být?" zeptala se opatrně.<br />
"Jen na dva na tři dni, než se bude moct vypravit nějaký vlak<br />
do Prahy."<br />
"Aha. Stačili by čtyři?"<br />
"Samozřejmě, milostivá paní."<br />
"No - tak to budu ráda, že ti budu moci vyhovět."<br />
"Děkuju vám, milostivá paní."<br />
"Není zač. Musíme pro ně přece něco udělat. Vždyť jsou to<br />
naši osvoboditelé."<br />
"Jistě, milostivá paní. Děkuji vám." Byl bych rád věděl, co by<br />
dělala, kdybych jí přived čtyři takové Mongolčíky s mrožími fousy.<br />
Jenže já věděl, jak na ni. Přived jsem jí čtyři, řekl jsem "Rukulíbám" a<br />
vypadl jsem ven. Ještě mi jich zbývalo dvanáct. Pustili jsme se po<br />
Jíráskově třídě k nádraží. Proti nám pořád táhly pestré davy. Valily<br />
se ulicí v mračnech prachu a mezi nima jsem viděl různé pány a<br />
známé kluky s bílýma a červenobílýma páskama. Většinou to byli<br />
pořád ti brčáloví sověti. Ale uviděl jsem taky několik chlapů v khaki<br />
uniformách s nárameníky s nápisem Nederland. Potom hodně těch<br />
cikánsko-taliánských typů a Francouze v modrých uniformách. Ale<br />
já měl Angličany. Angličani byli z toho všeho stejně nejlepší.<br />
Prohlížel jsem si všelijaké ty tváře, jak jsme šli proti proudu, a<br />
najednou jsem narazil na Benna a na jeho sestru Evku.<br />
"Ahoj, Benno," řekt jsem.<br />
"Ahoj, ty vole," řekl Benno.<br />
"Nazdar Evko."
"Nazdar.<br />
"Pročs včera nepřišel?" řekl Benno.<br />
"Bylo mi blbě."<br />
"Prosím tě, tobě je furt blbě."<br />
"To je. Benno, můžeš pro mě něco udělat?"<br />
"Co?"<br />
"Podivej, vemte si na byt pár Angličanů."<br />
"To sou Angličani?" řekla Evka se zájmem.<br />
"Jo. Můžeš si s nima promluvit," řek jsem a připadal jsem si<br />
jako průvodce v panoptiku. Evka se usmála na Angličany a já se na<br />
ně podíval. Byli teď umytí a svěží a okamžitě se všichni zazubili na<br />
Evku.<br />
"How do you do?" řekla Evka.<br />
"How do you do?" řekli sborem.<br />
Evka se zase zasmála a nevěděla jak dál.<br />
"Vemte si je," řekl jsem.<br />
"Nojo. Ale všechny ne," řekl Benno.<br />
"Kolik?"<br />
"No - kolik Evko?"<br />
"No - asi - počkej - asi pět, jó?"<br />
"O. K." řekl jsem. "Sergeant, five men with this beautiful girl."<br />
"O. K. boss!" řekl seržant po mně a zasmál se. Otočil se k<br />
svému hloučku a rozkazovým hlasem vyjmenoval pět manů.<br />
Vystupovali z řady jeden po druhém a salutovali Evce a Evka<br />
jim podávala ruku. Pocítil jsem pýchu. Vlastně mi museli být<br />
vděčni, ti chlapi. Byl jsem přece něco jako anděl míru a poskytoval<br />
jsem tady všem přepychové zaopatření u krásných mladých<br />
paniček a dívek po kdovíkolikaletém půstu a tábornickém strádání.<br />
Otočil jsem se k Bennovi a řekl jsem:<br />
"Budeš doma vodpoledne, Benno?"<br />
"Jo. Přid."<br />
"Tak já přídu. Nevíš, co je s pivovárem?"<br />
"Zejtra tam musíme bejt."<br />
"Proč?"<br />
"Voni vylepili vyhlášku, že kdo se do zejtřka nedostaví z těch<br />
přihlášenejch, tak že bude považovanej za zběha."<br />
"Vážně?"
"Fakt."<br />
"To je blbý, sakra."<br />
"Voni sou blbí."<br />
"A pudeš tam!"<br />
"Co mám dělat. Už sme v tom namočený dost takhle."<br />
"Myslíš kvůli tomu v neděli "<br />
"No kvůli čemu jinýmu."<br />
"Já myslím, že to nebude tak zlý, s tím."<br />
"Jen si nedělej iluze."<br />
"No uvidíme konečně. Tak já vodpoledne přídu."<br />
"Přiď."<br />
"Tak ahoj. Nazdar Evko," řekl jsem.<br />
"Nazdar," řekla mi Evka, která už byla v plném hovoru se<br />
svýma Angličamama.<br />
"Bav se dobře," řekl jsem jí s dvojsmyslným úsměvem.<br />
"Vynasnažím se," řekla.<br />
"Ahoj," řekl Benno.<br />
Nechali jsme je a zahnuli jsme vlevo kolem zadního traktu<br />
přádelny. Chtěl jsem jít do vilové čtvrti k paní vrchní ředitelové<br />
Heiserové. Nalevo nahoře, vysoko nad námi, se vypínal zámek s<br />
červenými kopulemi ve slunci a s praporem, vlajícím na modrém<br />
nebi, a napravo dole stála přádelna, rozložená po veliké ploše, s<br />
hasičskými nádržemi, v kterých se slunce duhově rozkládalo skrz<br />
olejové skvrny na hladině, s nekonečnými skladišti a s šedivýma<br />
budovama továrních hal. Teď se samozřejmě nepracovalo, ale tím<br />
to všechno bylo pustější ta prachem zalepená okna s mřížemi, ty<br />
nesmyslně renesanční prašné věže a celý ten zaškvárovaný dvůr a<br />
několik opuštěných vagónů na slepé koleji. Kolem přádelny byl<br />
železný plot, zahýbal velikým povlovným obloukem k Hadrnici a<br />
na stráni od zámkem se bělaly a jiskřily vily ředitelů a lepších<br />
úředníků z přádelny. Vila pana vrchního ředitele Heisera stála v<br />
obrovské zahradě se žlutýma cestičkama, byla veliká,<br />
dvouposchoďová, nahoře měla terasu, v jednom rohu se leskla<br />
zasklená veranda a dole byly zeleně natřené dveře garáže. Zastavili<br />
jsme u branky. Nějaké popínavé rostlin se klenuly nad námi a já<br />
jsem zmáčkl knoflík zvonku pod mosaznou tabulkou s nápisem<br />
Arnold Heiser, vrchní ředitel Spojených textilních závodů A. S.
Čekali jsme. Vila na zelené stráni pohádkově svítila a mí Angličani<br />
na ni koukali s otevřenými ústy. Z ampliónu u vrátek se ozval hlas.<br />
"Kdo tam, prosím?" Byl hrčivý a mikrofonový, ale poznal jsem, že to<br />
je ženský hlas. Naklonil jsem se k mluvítku a řekl jsem:<br />
"Smiřický. Mohl bych mluvit s milostivou paní?"<br />
"Okamžik," ozvalo se. Narovnal jsem se a čekali jsme.<br />
Pozoroval jsem žlutou pěšinku, vedoucí k zasklené verandě vily.<br />
Skákalo po ní několik ptáků. Slyšel jsem jejich pípot a ve vzduchu<br />
něco lehce šumělo, jako listnatý les, ale pak jsem si uvědomil, že to<br />
je vodotrysk. Všechno tu bylo klidné. Pohlédl jsem znovu na svoje<br />
Angličany. Stáli s ranci na zádech, a když jsem se k ním otočil,<br />
podívali se všichni na mě. Teď jsem si teprve všim, jak jsou uválení<br />
a otrhaní, jak jsou jejich khaki uniformy plné prachu a jak mají<br />
zaprášené boty. Děda seržant sundal čepici, hlava se mu zaleskla na<br />
slunci, vytáhl červený kapesník a otřel se. Usmál se na mě.<br />
"Hot weather," řekl.<br />
"Yes," řekl jsem s úsměvem. "Strašné vedro." Pak jsem pokynul<br />
hlavou k Heiserovic vile a řekl jsem:<br />
"Hezká, co?"<br />
"Sure," řekl děda a nasadil si znova čepici. Z ampliónu<br />
zachraptělo.<br />
"Prosím, račte dál, pane Smiřický," a bzučák ve dveřích se<br />
rozezvučel. Otevřel jsem vrátka a vstoupil jsem na zahradu.<br />
Angličani zůstali stát venku.<br />
"Come on," řekl jsem. "Počkejte na mě na zahradě."<br />
Prošli brankou jeden po druhém a zamířili jsme k vile. Kroky v<br />
těžkých botách skřípěly po písku. Dveře skleněné verandy se<br />
otevřely a v nich se zabělala panská Mici v krátkých černých šatech<br />
s bílou zástěrou a s bílým čepcem. Pan ředitel ji vedl jako tkadlenu,<br />
takže tím vlastně připravoval Němce o jednu sílu. Takže to byla<br />
vlastně vlastenecká zásluha.<br />
"Dobrý den," pozdravil jsem ji.<br />
"Dobrý den," řekla a měla hlas velice příjemný, ačkoliv to byl<br />
ten hlas z ampliónu. Bílou náprsenku měla přišpendlenou na<br />
vypjatých ňadrech. Musel jsem se jí na ně dívat.<br />
"Mohu mluvit s milostivou paní?" zeptal jsem se.<br />
"Prosím, pojďte dál," usmála se a ustoupila stranou.
"Wait for me here," řekl jsem Angličanům a vyběhl jsem po<br />
schodech na verandu. Octl jsem se v hale, znal jsem to tam, stály<br />
tam palmy a tmavě zelené fíkusy a po stěnách viseli Špálové a<br />
Rabasové. Mici mě předešla a otevřela dveře do salónu.<br />
"Prosím, račte dál," řekla mi zas s tím profesionálním<br />
úsměvem, ale stejně jsem si myslel, že tak docela profesionální není.<br />
Měla ty sukně děsně krátké a hedvábné punčochy a vysoké<br />
podpatky.<br />
"Děkuji," řekl jsem a prošel jsem blízko ní, až jsem skoro ucítil,<br />
jak skrz ty šaty sálá, a vlezl jsem do Heiserovic salónu, plného<br />
nablýskaných kredencí a vitrín a alabastru a koberců.<br />
Velikým oknem proudilo dovnitř sluneční světlo, a<br />
destilováno obrovským akváriem, dopadalo na paní vrchní<br />
ředitelovou Heiserovou, která seděla v křesle u stříbrného<br />
kuřáckého stolku, nacpaná do hedvábných šatů, se šňůrou perel na<br />
balónovitých ňadrech. Z druhé strany seděla proti ní paní<br />
Kramperová, vdova po prokuristovi od Lewithů, a držela v prstech<br />
cigaretu. Obě dámy na mě tupě hleděly. Věděl jsem, o čem asi<br />
mluvily. Měly asi obě strach. Paní vrchní ředitelová tak vůbec a<br />
paní Kramperová kvůli Krobemu. Když jsem se na ni ale tak<br />
podíval, musel jsem se Krobemu divit. Krobe byl vrchní<br />
obrkontrolor BALu v Mesršmitce, taková plavovlasá, elegantní<br />
skopčácká bestie, a přes válku byl na byt a stravu u paní<br />
Kramperové. Na byt a stravu a postel, to bylo jasné.<br />
Chodili spolu zavěšení po Bučíně, Krobe v koženém kabátě s<br />
pavoukem v klopě a s tou mrňavou tlustou vdovou pod paždí,<br />
kolikrát jsem je potkal v lese a vždycky jsem se Krobemu musel<br />
divit. Tak teď měla vdova strach asi z toho a chodila se utěšovat k<br />
svojí nejlepší přítelkyni. K svojí bosom friend, napadlo mě anglicky,<br />
a přišly mi na mysl legračně sprosté myšlenky ohledně těch dvou<br />
statných ňader, které tu teď byly přede mnou vyloženy v<br />
kvítkovém hedvábí.<br />
"Rukulíbám," pozdravil jsem je.<br />
Obě dámy pokývly hlavama.<br />
"Milostivá paní, mám k vám prosbu," řek jsem zas úlisně.<br />
"Prosím," řekla paní vrchní ředitelová, a tu jsem dostal<br />
zlomyslný nápad.
"Mám na starosti několik zajatců," řekl jsem. "Prchají z táborů<br />
v horním Slezsku a chtěl bych je na několik dní někam umístit, než<br />
bude možno vypravit zase vlak do Prahy."<br />
"Ano," řekla paní vrchní ředitelová neutrálně.<br />
"Mohla byste jich, milostivá paní, pár přijmout na dva na tři<br />
dny?"<br />
"Myslíte ubytovat je?" řekla paní vrchní ředitelová rozvážně a<br />
udělala přemýšlivý obličej. Zřejmě se jí honily v hlavě představy<br />
nějakých fousatých Mongolů, už asi viděla, jak dupají zaprášenýma<br />
botama po kobercích a jak z vitríny mizí stříbrné lžičky.<br />
"Velmi ráda bych vám vyhověla, ale nevím, jak to půjde," řekla<br />
pomalu. "Mám tu návštěvu, přijel švagr z Ostravy, a pak tu máme<br />
taky uprchlíky, bratra z Brna s rodinou, víte?"<br />
"Ovšem," řekl jsem. "To je pak samozřejmé, to já jsem nevěděl.<br />
Já jsem jenom myslel, víte, ona Angličanům vadí ta špína v<br />
noclehárnách - "<br />
"To jsou Angličani?" zaplála paní vrchní ředitelová upřímným<br />
zájmem.<br />
"Ano. Zajatci od Dunkerque."<br />
"Ach tak, vojáci!" zvolala, jako kdyby to předtím nevěděla. "To<br />
je něco jiného. Jednoho nebo dva bych mohla uložit v tom zadním<br />
pokoji nahoře."<br />
"Ano," řekl jsem uctivým hlasem.<br />
"To víte, já bych velmi ráda pomohla."<br />
"Jistě. No milostivá paní, kdyby vám to bylo možné, byl bych<br />
vám velmi vděčen, opravdu."<br />
"Ale prosím, nemáte zač. Kolikpak byste jich potřeboval<br />
ubytovat?"<br />
"To naprosto jak se v á m hodí, milostivá paní."<br />
"Tedy, stačili by dva? Ty bych mohla pohodlně uložit."<br />
"Prosím, milostivá paní. Budu vám velmi vděčen. Děkuji<br />
vám."<br />
Milostivá paní se zasmála a vztyčila se v křesle.<br />
"Prosím, prosím. Není zač. To je přece naše povinnost. A jak se<br />
daří panu otci, pane Smiřický?"<br />
"To víte - jak je to dnes možné."<br />
"No, hlavně, že už jsme se zbavili Hitlera," skočila mi do řeči.
"Jistě. To hlavně."<br />
"Pozdravujte pana otce a paní matku."<br />
"Budu, milostivá paní, a děkuji vám."<br />
"Prosím, prosím," řekla a padala mi ruku. Uchopil jsem ji<br />
lehce, měla tučné měkké prsty, a políbil jsem ji mezi dva veliké<br />
prsteny. Jeden z nich mě trochu škrábl do pusy. Ruka příjemně<br />
voněla. Vztyčil jsem se a uklonil jsem se paní Kramperové.<br />
"Pane Smiřický," řekla mi.<br />
"Prosím?"<br />
"Já bych měla možnost vzít si taky jednoho Angličana, jestli<br />
máte – "<br />
"Ó prosím, budu vám velmi vděčen, milostivá paní," řekl jsem<br />
rychle a hned se mi v hlavě objevil ten, kterého jí dám. Ten fousatý<br />
dřevorubec, ten farmář z Austrálie.<br />
"Ale pane Smiřický – "<br />
"Ano?"<br />
"Prosím vás - nějakého slušného, ano?"<br />
"Samozřejmě, milostivá paní."<br />
"Víte, aby to nebyl nějaký - no - "<br />
"Spolehněte se, milostivá paní," řekl jsem. Ten, co jsem jí<br />
vybral, byl slušný. Ten už byl slušný, pane. Paní Kramperová bude<br />
spokojena. V duchu jsem viděl jeho rozložitá ramena a úzké boky,<br />
jak vylez v lázních z bazénu. Bez starosti, paní Kramperová, budete<br />
dokonale spokojena. Podíval jsem se na ni. Jen jestli ale bude<br />
spokojen Australan. Konečně, ten moh být rád, že jede domů. Tak<br />
se mohl z vděčnosti taky trochu přemoct.<br />
"Mám ho přivést k vám, milostivá paní?" řekl jsem.<br />
"Ach ne. Já už stejně budu muset jít," řekla paní Kramperová a<br />
zvedla se.<br />
"Ale tos mohla ještě posedět, Olgo," řekla paní vrchní<br />
ředitelová.<br />
"Ba ne, už musím běžet, Růžo. A pak, pan Smiřický by se<br />
musel obtěžovat až k nám – "<br />
"Ale s radostí, milostivá paní, to není žádné obtěžování."<br />
"Ne ne, vy máte jistě spoustu práce, pane Smiřický. A pak, já<br />
už musím opravdu jít."<br />
"A kdy tě zas uvidím, Olgo?" řekla paní vrchní ředitelová.
"Jakmile budu mít chvilku kdy, Růžo. To víš, že na tebe<br />
nezapomenu."<br />
"To by taky bylo, abys zapomněla na starou přítelkyni. My<br />
jsme spolu chodily do obecné školy, pane Smiřický."<br />
"Jistě?" podivil jsem se.<br />
"Ano. A od té doby pořád držíme při sobě."<br />
"Tak to má být," řekl jsem.<br />
"No a teď, když to bude zas všechno veselejší, musíš ke mně<br />
přijít častěj, Olgo."<br />
"Příjdu, Růžo, příjdu. Jen co se zas poměry uklidní."<br />
"A vy, pane Smiřický, taky přijďte. A páni rodiče. Už jste u nás<br />
tak dlouho nebyli."<br />
"Děkuji vám, milostivá paní, jistě přijdem, jen co se poměry<br />
trochu urovnají, to víte," řekl jsem.<br />
"Ovšem, ovšem," řekla paní vrchní ředitelová.<br />
"Tak na shledanou, Růžo, a pozdravuj ode mě manžela," řekla<br />
paní Kramperová. Pak se obě dámy obejmuly.<br />
"Rukulíbám a děkuji vám ještě jednou, milostivá paní," řekl<br />
jsem a uklonil jsem se. Paní vrchní ředitelová se na mě převlídně<br />
usmála.<br />
"Rádo se stalo, pane Smiřický, přijďte zas."<br />
Uklonil jsem se znovu a pak jsem se otočil za paní<br />
Kramperovou. Vylezli jsme do haly. V hale čekala Mici se sladkým<br />
úsměvem a otevřela nám dveře na zahradu.<br />
"Rukulíbám," řekla.<br />
"Na shledanou, Micinko," řekla paní Kramperová docela jiným<br />
hlasem, než jakým mluvila v salóně, a prolezla dveřmi do<br />
slunečního světla. Měl jsem zase projít kolem Micina telegrafického<br />
těla a tu mi napadlo, ani jsem nevěděl jak, asi z filmu nebo z<br />
nějakých románů, Mici stála s naškrobenou zástěrkou na ňadrech a<br />
kolem všude přepych, prostě, jak jsem šel ven kolem ní, chytil jsem<br />
ji pravou rukou kolem pasu a pokusil jsem se ji líbnout. Uhnula mi<br />
a cítil jsem, jak se mi pod rukou zlomila její horká pevná záda, a<br />
pustil jsem ji.<br />
Polilo mě trapno, ani jsem to možná nechtěl udělat, vypadalo<br />
to moc milionářsky a projelo mnou leknutí, jak to Mici přijme, ale
hned mě to zas pustilo, protože Mici se jen dvojvýznamně zasmála,<br />
přivřela malinko oči a řekla tiše "Pst! Pst!"<br />
Mrkl jsem na ni tedy přátelsky a řekl jsem: "Na shledanou."<br />
"Na shledanou, pane Smiřický," řekla mi a pak mi zavřela<br />
dveře před nosem. Sakra, cítil jsem k ní vděčnost. Nevěděl jsem<br />
dobře za co. Měl jsem pocit, že Mici by nezkazila člověku žádnou<br />
radost. A že by mi rozuměla. Ze by dovedla rozumět tomu, co ve<br />
mně bylo k rozumění. A to bylo to, že jsem netrpěl na předsudky.<br />
Že jsem hrozně chtěl někoho milovat, někoho hezkého, jako byla<br />
Mici nebo Irena, a že mi z toho bylo blbě, když jsem nemohl. Nebo<br />
když jsem nevěděl. Ale v té chvíli se mi zdálo, že Mici bych mohl<br />
milovat. A že už ji miluju. Zdálo se mi, že ji miluju víc než Irenu.<br />
Napadlo mě, jak hrozně snadno jsem doved milovat lidi víc než<br />
Irenu, jak jsem vlastně každou hezkou holku, s kterou jsem zrovna<br />
byl, miloval víc než Irenu, a umínil jsem si, že hned jak to půjde,<br />
začnu si něco s Mici. Mici byla příjemná a byla v příjemném okolí,<br />
měla zadní pokojíček v Heiserovic vile, se záclonkama a výhledem<br />
na zámek a s měsícem mezi zámeckýma věžema a s tichým<br />
voňavým šuměním lesa v noci za oknem, to všechno mi proběhlo<br />
hlavou a pak jsem zas šlapal po žluté cestičce za paní Kramperovou<br />
a zastavil jsem se u svých zaprášených a zamlklých Angličanů.<br />
"Well," řekl jsem. "You go with this lady," řekl jsem chlapíkovi<br />
v australském klobouku.<br />
"Yes sir," řekl uctivě a smekl klobouk před paní Kramperovou.<br />
V slunci se mu zaleskly pěkné kaštanové vlasy s bujnýma vlnama.<br />
Paní Kramperová se na něho usmála.<br />
"Můžete s ním mluvit německy, milostivá paní," řekl jsem a<br />
připadal jsem si jako madam z bordelu.<br />
"Ano? To je báječné! Děkuji vám, pane Smiřický."<br />
"Prosím," řekl jsem.<br />
"Bitte, kommen sie mit mir," řekla paní Kramperová<br />
Austrálcovi s lákavým úsměvem.<br />
"Danke, gnäd'ge Frau," řekl Austrálec, pak se ještě obrátil na<br />
mě a řekl: "Thank you, sir." Pak odešel houpavým krokem s paní<br />
Kramperovou k zahradní brance. Slunce na ně svítilo, nasadil si<br />
znovu širák a pod průhlednými šaty paní Kramperové prosvítala
ůžová spodnička. Ta bude spokojená, pomyslel jsem si a začal jsem<br />
mít dojem, že ten Austrálec taky.<br />
Když byla spokojená i taková bestie jako Krobe. Obrátil jsem<br />
se k seržantovi a požádal jsem ho, aby vybral dva muže.<br />
"Burke and Harris," řekl seržant a dva muži se pohnuli.<br />
Zbyli mi už jen čtyři. Seržant, ten vysoký, zrzavý s vpadlýma<br />
tvářema, pak jeden maličký od neštovic a jeden velký, tlustý, v<br />
kostkované košili pod battledressem a s podivnou čepicí se štítkem<br />
a s malou britskou vlaječkou přišpendlenou na té čepici. Hladce<br />
oholená tvář se mu mastně leskla potem. Obrátil jsem se ke dvěma<br />
vybraným a řekl jsem:<br />
"Come on," a zamířil jsem s nima k vile. Vylezl jsem po<br />
schůdkách ke dveřím a stiskl jsem zvonek. Za chvilku se ozvalo<br />
klapání vysokých podpatků a Mici otevřela dveře.<br />
"Jeje, zapomněl jste něco, pane Smiřický?" řekla. Nejradši bych<br />
se byl v té chvíli na všechno vykašlal a šel s ní do jejího pokojíčku.<br />
Ale Angličani stáli za mnou. Řekl jsem:<br />
"Slečno, zapomněla ste na nocležníky."<br />
"Cože?"<br />
"Tady. Vedu vám hosty na pár dní."<br />
"Kdo to je?" řekla Mici a podívala se nedůvěřivě na zaprášené<br />
Angličany. Nad nosem se jí udělaly dvě svislé vrásky.<br />
"Angličani. To už mám vyjednaný s milostivou paní. Zavedete<br />
je k ní, ano?"<br />
"Bóže," řekla Mici. "Máme tu už takovejch návštěv, pane<br />
Smiřický."<br />
"Já vím," řekl jsem rychle a nehýbal jsem se. Mici taky ne.<br />
Dívali jsme se jeden druhému do očí, ale já jsem pořád viděl jenom<br />
ta pěkná Micina ňadra pod bílou náprsenkou.<br />
"No - tak - " řekla pomalu Mici.<br />
"Mici – " řekl jsem tiše.<br />
"Ano?"<br />
"Měla byste večer čas?"<br />
Zazubila se.<br />
"Já nevím, pane Smiřický."<br />
"Mici, prosím vás. Já bych s váma chtěl moc mluvit."<br />
"A o čempak?"
"Že vás miluju."<br />
"Ale děte. Odkdypak, pane Smiřický?" říkala trochu krotky,<br />
ale příjemně.<br />
"Už dlouho. Už jak sme tu byli poprve na návštěvě."<br />
"Mici!" ozvalo se ze salónu. Mici sebou trhla, ohlédla se, pak se<br />
zas otočila ke mně a podala mi rychle ruku.<br />
"Přiďte v osm nahoru pod les, ano?"<br />
"Tady za vilou?"<br />
"Ano. Přídete?"<br />
"Určitě přídu."<br />
"Tak na shledanou," stiskla mi ruku a přivřela oči. Měl jsem u<br />
ní štěstí. Takhle to bylo vždycky. Měl jsem štěstí u většiny ženských,<br />
jenom u Ireny ne. Bože, už tolik let ne.<br />
"Kommen sie weiter," řekla Mici Angličanům, Angličani se<br />
hnuli a zapadli dovnitř a Mici na mě zamrkala a zavřela dveře. Stál<br />
jsem čelem k těm zavřeným dveřím z mahagonu a pak jsem se<br />
obrátil a rozhlédl jsem se po jarním Kostelci. Viděl jsem šedivé<br />
tovární budovy dole a zadní strany městských činžáků, za nima<br />
železniční násep, řeku a pak drobné vilky na černohorské stráni a<br />
les a kopce a modré nebe nad tím, nalevo červené střechy moderní<br />
čtvrti nad Hadrnicí a ve vzduchu bylo čisto a k smrti svěže. Z dálky<br />
se najednou ozvalo pravidelné temné rachocení a pak několik<br />
zahřmění, to byla fronta, kulomety a artilerie, a bylo už jaro a končil<br />
protektorát. Zbylí čtyři Tommyové stáli na cestičce a dívali se na<br />
mě. Tlouštík seděl na svém pytli, košili rozhalenou u krku a s čepicí<br />
v ruce. Byl ostříhán na ježka. Sestoupil jsem se schodů a šel jsem k<br />
ním.<br />
"So, come on, boys," řekl jsem a pustili jsme se po pěšině k<br />
zahradní brance. Ještě jednou jsem se ohlédl na vilu. Tyčila se tam, v<br />
zeleni, bílá a třpytivá, s kousky zářivé slídy v omítce a s lesklými<br />
okny. V zahradě šuměl vodotrysk a rozstřikoval bílou pěnu<br />
vzduchem. Odtrhl jsem se od toho pohledu a vykročil jsem s<br />
Angličany dál, podél bílého plotu. Šli jsme k Vévodům, kde jsem<br />
chtěl spáchat poslední zlomyslnost. Cesta se prudce svažovala dolů<br />
k potoku a pokračovala vagónovou kolonií k moderní čtvrti nad<br />
Hadrnicí. Prošli jsme kolem vagónků, postavených na kamenných<br />
podezdívkách, s pruhovanýma peřinama na bidlech před nimi, s
kozama a ušmudlanýma dětma v okousané trávě, přešli jsme nad<br />
jezem a vyšplhali jsme se k moderním domům, nahoře Na rohu<br />
jsem řekl Angličanům, aby na mě počkali, a vlezl jsem do domu se<br />
lví hlavou nad vchodem. Tam bydlel pan prokurista Vévoda a jeho<br />
pitomá, kyselá, nesympatická panička. Zazvonil jsem. Dlouho se nic<br />
nedělo. Pak jsem uslyšel slabý zvuk, jak někdo odsunul víčko<br />
špehýrky, a pak se otevřely dveře. Jenom málo, docela úzká<br />
štěrbina, a za ní bylo vidět obličej paní Vévodové.<br />
"Rukulíbám," řekl jsem.<br />
"Dobry den. Co si přejete?"<br />
"Milostivá paní, potřeboval bych u vás umístit dva anglické<br />
zajatce. Celé město je plné uprchlíků a my bysme chtěli Angličany<br />
umístit v dobrých rodinách," říkal jsem rychle.<br />
"Zajatce?"<br />
"Ano. Sou to britští vojáci."<br />
"Já nevím - muž není doma."<br />
"Milostivá paní, pan manžel určitě nebude nic namítat. Byl<br />
jsem už u pana doktora Vašáka, u pana vrchního ředitele Heisera a<br />
u pana Moutelíka – "<br />
"A - kolik jste říkal, že jich je?"<br />
"Dva, milostivá paní."<br />
"Já nevím, jestli to muž dovolí. Máme tak malý byt.<br />
"Ale určitě, milostivá paní. Ostatně, kdyby pan manžel<br />
nechtěl, můžete nám zatelefonovat," už jsem jí je chtěl rychle vrazit.<br />
"Na jak dlouho by to bylo?"<br />
"Dva až tři dni."<br />
"No - ale prosím vás, jaký to sou lidé?"<br />
"Jak to myslíte, milostivá paní?" udělal jsem nechápavého.<br />
"No však víte - nejsou to nějaký - takoví - jsou čistotní, ano?"<br />
"Milostivá paní - sou nemocný, dyž se nemůžou jeden den<br />
vykoupat."<br />
"No tak - já ale nevím, co tomu řekne muž."<br />
"Buďte bez obav, milostivá paní. Děkuji vám a hned vám. je<br />
přivedu," řekl jsem.<br />
"No - " řekla paní Vévodová, ale já už se otočil a vypadl jsem z<br />
domu.
"You gou right in. Už na vás čeká," řekl jsem a strčil jsem<br />
tlusťocha a za ním skrčka dovnitř. Ještě jsem si všiml zaprášených<br />
bot skrčkových a umaštěné zadnice toho tlusťocha a pak jsem se<br />
rychle obrátil a sestupoval jsem se zbylýma dvěma po stráni. Měl<br />
jsem radost. Přemýšlel jsem, jak jí to ti dva v bytě asi zasviní, a<br />
doufal jsem, že jí to tam zasviní hodně. Vřele jsem si přál, aby jí to<br />
tam hodně zasvinili. Vůbec jsem ji neměl rád, tuhle paní. A modlil<br />
jsem se, aby jí to tam hodně zasvinili. Sešli jsme dolů na ulici a dali<br />
jsme se směrem k nám.<br />
Doma jsem Angličany, kteří se jmenovali Martin a Siddell,<br />
odvedl nahoru, maminka otevřela, řekl jsem jí, že budou pár dní u<br />
nás, a pak jsem je zavedl do koupelny, aby si umyli ruce. Oba<br />
vypadali v bytě dost nesměle, nechal jsem je v koupelně a šel jsem<br />
do kuchyně. Na hodinách byly už dvě.<br />
"Danny, ale co jim dám k jídlu?" řekla maminka.<br />
"To je jedno. Uvař jim třeba brambory."<br />
"Když já maso nemám."<br />
"Ale to nevadí, maminko."<br />
"A jak s nima mám mluvit?"<br />
"Voni uměj německy. Máš pro mě voběd?"<br />
"To víš, vždyť už je pozdě."<br />
"Tak mi ho prosím tě dej. Já musím zas jít."<br />
"Bože, kam zas, Danny?"<br />
"Slíbíl sem, že přídu k Bennovi."<br />
"Danny, buď opatrnej. Ať se do ničeho nedostaneš."<br />
"Neboj se, maminko."<br />
Ve dveřích se objevil seržant.<br />
"Take a seat," řekl jsem a vstal jsem. Odvedl jsem je do pokoje.<br />
Posadili se rozpačitě za stůl a položili dlaně na stehna. Maminka<br />
přinesla talíře a nalila jim polívku.<br />
"So bitte," řekla.<br />
"Danke, Frau," řekl seržant.<br />
Snědli jsme polívku a maminka přinesla maso s bramborem.<br />
"Danny, můžu jim to dát?"<br />
"Proč ne?"<br />
"Je to konina. Já jiný maso nemám."<br />
"Ale jim je to jedno."
"Bitte," řekla maminka. "Das ist nur Pferdfleisch."<br />
"Danke sehr, Frau," řekl seržant.<br />
Jedli jsme.<br />
"Odkud jste?" zeptal jsem se seržanta.<br />
"London," řekl.<br />
"And you?"<br />
"Liverpool."<br />
"Ženatý?"<br />
"Yes," řekl seržant. "A mám tři děti."<br />
"Well, to musíte být rád, že se vracíte domů."<br />
"Já také jsem," řekl seržant. Po chvilce řekl: "Tohle už je po<br />
druhé."<br />
"Jak to?"<br />
"Tohle už je po druhé, co se vracím domů."<br />
"Jak to myslíte?"<br />
"Byl jsem už v první válce."<br />
"Oh, I see," řekl jsem.<br />
"A šel bych znova, kdyby měla být ještě jedna."<br />
"Ano?"<br />
"Sure. Já Němce nenávidím, víte?"<br />
"Oh yes," řekl jsem. Nevěděl jsem, co mu mám na to říct. Děda<br />
seržant žvýkal usilovně koňské maso a hleděl na mě vážně.<br />
"Thats good," řekl jsem a obrátil jsem se na druhého.<br />
"Vy jste taky ženatý?"<br />
"No," ušklíbl se.<br />
"Well, to je taky dobré, ne?"<br />
"Sure."<br />
"Tady u nás jsou hezká děvčata, co? Jak se vám líbí?"<br />
"Olo very much. Opravdu moc."<br />
"Jsou hezké, že?"<br />
"Sure, Víte, já už skoro pět let neměl děvče."<br />
Trochu mě to zarazilo. Řekl to, jako kdyby povídal, že týden<br />
nejedl.<br />
"Well, teď je zas můžete mít."<br />
"Můžu?" zeptal se se zájmem. "Bat I got no money."<br />
Teď jsem se ušklíbl já.<br />
"Peníze nepotřebujete," řekl jsem. "They are patriotic girls."
Angličan se zachechtal. Byl chlapský a statný a zrzavý.<br />
Vzpomněl jsem si na Mici. Třeba bych moh udělat dobrý skutek a<br />
poslat ho na rande za sebe. Ale to ne. Jen ať Angličan ještě počká,<br />
když to vydržel tak dlouho.<br />
"Well, já musím jít," řekl jsem. "Uvidíme se večer. Zatím si<br />
odpočiňte."<br />
"Yes. Thank you," řekl seržant.<br />
"Well - tak na shledanou."<br />
"Na shledanou."<br />
Odešel jsem z pokoje.<br />
"Maminko, vodestel jim, jo?" řekl jsem mamince.<br />
"Už deš, Danny?"<br />
"Jo. Sbohem."<br />
"Kdy se vrátíš?"<br />
"Večer."<br />
"Tak dej pozor, Danny."<br />
"Neboj se. Tak sbohem."<br />
"Sbohem!"<br />
Vypadl jsem ze dveří a šel jsem rychle po schodech dolů. V<br />
ohybu schodů jsem se ohlédl a uviděl jsem maminku se<br />
starostlivým obličejem, jak stojí ve dveřích a dívá se za mnou. Poslal<br />
jsem jí pusu. Usmála se a kývla. Potom mi zmizela. Sestupoval jsem<br />
rychle se schodů dolů. Na ulici to vypadalo stejně. Stejné šedivé<br />
houbce s ranci, jenom se mi zdálo, že teď se hýbají nějak rychleji.<br />
Zahnul jsem k nádraží a šlo se mi těžce. Přejed jsem se tou koninou.<br />
"Gnädger Herr," ozvalo se za mnou a někdo se mě dotkl na<br />
rukávu. Otočil jsem se a uviděl jsem za sebou příšerně špinavou<br />
šerednou ženskou v pruhovaných šatech.<br />
"Bitte, wo ist das?" řekla mi a podala mi papírek. Za ní stála<br />
hromada jiných takových ženských v pruhovaných šatech a nedalo<br />
se vůbec říct, jestli to jsou báby nebo holky nebo co. Všem koukal z<br />
očí hlad. Připadaly mi jako strašidla. Podíval jsem se na papírek. Na<br />
něm bylo napsáno na stroji Pro Lezvithovu závodní jídelnu: Vydejte<br />
oběd pro patnáct židovek z koncentračního tábora v Schörkenau.<br />
Pod tím bylo kulaté razítko města a nějaký podpis. Padal jsem<br />
papírek židovce a řekl jsem:<br />
"Kommen sie mit mir. Ich werd's euch zeigen."
Židovka natáhla kostnatou ruku a řekla něco nahlas ostatním<br />
dozadu. Otočil jsem se zas a vykročil jsem. Ucítil jsem, jak se houfec<br />
za mnou zahýbal. Otočil jsem se znova k té ženské s papírkem a<br />
zvolnil jsem krok.<br />
"Sie kommen aus einem Konzentrazionslager?" zeptal jsem se.<br />
Hleděla na mě s úctou a úslužně mě dohonila. Šla teď vedle mě.<br />
"Ja. Aus Schörkenau," řekla uctivě. Nevěděl jsem, o čem s ní<br />
mám mluvit. Klusala vedle mě napjatě a v očekávání, viděl jsem, jak<br />
je připravená mě o všem informovat, ale já sakra nevěděl, o čem by<br />
mě mohla informovat. Bylo na ní přece vidět všechno. Já jsem tak<br />
přibližně věděl, co jsou koncentráky a specielně Schörkenau. Kluci,<br />
co jezdili makat do Luftmetálu, vyprávěli, jak tam na stavbě<br />
železniční spojky pracují židovky z koncentráku. Tak jsem věděl<br />
dost. Židovka pořád belhala vedle mě s bosýma nohama pokrytýma<br />
prachem a v pruhovaných šatech, které na ní visely jak na kostlivci,<br />
a napjatě čekala.<br />
"Es ist gut, dass alles vorbei ist, nicht Wahr?" řekl jsem a hned<br />
jsem si připadal blbě, když jsem to řekl. Zdálo se mi, že to ta ženská<br />
musí ode mě brát jako urážku. Měl jsem pocit viny. Cítil jsem se<br />
něčím provinilý. Třeba to byla blbost, ale já šel před nima nažraný a<br />
ona, zase tím uctivým tónem, řekla:<br />
"Jawohl. Das ist sehr gut," a zase začla být v pohotovosti.<br />
Bylo nepříjemné cítit, jak jsou ty ženské přede mnou ponížené.<br />
Sakra, kdybych jim to aspoň uměl říct, aby neblbly, že už nejsou v<br />
koncentráku a že mají teď na všechno zrovna takové právo jako já<br />
nebo tak něco, ale já jim to neuměl říct a připadalo mi, že to vůbec<br />
nejde jim to říct, nebo že na to nemám právo, tak jsem jim to vůbec<br />
neřek a jenom jsem šel a toužil jsem, aby už jsme byli u Lewithů. Šli<br />
jsme po pravém chodníku a u hotelu Granada jsme se prodrali<br />
proudem lidí na druhou stranu. Složení proudu se neměnilo.<br />
Mongolci, Francouzi, otrhanci, Taliáni, Srbové, jenom se mi zase<br />
zdálo, že jich je pořád víc a že jdou rychleji. Chvílema proud prořídl<br />
a objevil s nějaký vozík a na něm naložené děti, sem tam se táhl taky<br />
hubený kůň s dvěma nebo třema dětma na hřbetě. Občas se podél<br />
davu motal někdo na kole, obyčejně někdo v uniformě, Francouz<br />
nebo chlap s páskem Nederland na rameni, ale jádro té lidské řeky<br />
teklo stejnoměrně a pěšky v kotoučích prachu a horka na západ.
Proplul jsem proudem se svýma židovkama a zamířil jsem k<br />
Lewithovic kantýně. Bílá betonová budova nové přádelny, kterou<br />
postavili Lewithovi právě včas pro Němce, svítila na slunci jako<br />
palác a podél železničního plotu postávali a posedávali uprchlíci.<br />
Ke kantýně mířily hloučky, vždycky s nějakým klukem s bílou<br />
páskou na rukávě v čele. Vytáhl jsem si z kapsy svou pásku, navlékl<br />
jsem si ji a otočil jsem se k židovce.<br />
"Geben sie mir das Papier," řekl jsem židovce. Podala mi ho.<br />
Šli jsme po chodníku, lemovaném sedícími otrhanci, k bráně. V ní<br />
stáli dva chlapi od Červeného kříže. Podal jsem jednomu beze slova<br />
svůj papír. Přečetl si ho a vrátil mi ho.<br />
"Kde je kantýna?" zeptal jsem se.<br />
"Doleva a za rohem," řekl mi a už se díval po dalších.<br />
"Kommen sie," řekl jsem svým židovkám a vedl jsem je mezi<br />
plotem a bílou stěnou továrny doleva. Za rohem se nám otevřelo<br />
malé prostranství, ozářené sluncem a porostlé trávou, na kterém se<br />
povalovaly hloučky uprchlíků. Řada velikých skleněných oken se<br />
táhla dozadu a kus za rohem byly otevřené dveře a v nich dvě<br />
ženské v bílých pláštích. Odvedl jsem tam svůj houf a podal jsem<br />
jedné ženské svůj lístek.<br />
"Patnáct vobědů," řekla dvěma chlapům s páskama, kteří stáli<br />
ve dveřích.<br />
"Tak dem," řekl jeden.<br />
"Kommen sie," řekl jsem židovkám a postavil jsem se vedle<br />
chlapa. Jedna za druhou vcházely dovnitř a vypadaly všechny<br />
hrozně zakřiknutě a na umření.<br />
"Sakra," řekl mi chlap, který je odpočítával. "To sou z<br />
koncentráku, ne?"<br />
"Židovky ze Schörkenau řekl jsem.<br />
"Aha," řekl chlap. A vtom se zevnitř, odkud bylo slyšet cinkot<br />
lžic a odkud vonělo nějaké kantýnské jídlo, ozvala prapodivná<br />
muzika. Drnkavá a lkavá, něco jako tamburáši, napadlo mi, jenže<br />
mnohem lepší.<br />
"Co je to?" zeptal jsem se chlapa.<br />
"To sou Rusáci," řekl mi. Poslouchal jsem. Neviděl jsem docela<br />
dovnitř, ale poslouchal jsem. Byla to taková divná rusácká melodie,
smutná, ale neubrečená, taková, zdálo se mi, odpoutaná ode všeho<br />
a nad všechno povznesená.<br />
"Můžu se na ně kouknout?" zeptal jsem se chlapa.<br />
"Jen di," řekl mi. Vlezl jsem do jídelny a rozhlédl jsem se.<br />
Byla to prostorná jídelna s lavicema a stoly, plná kouře a smradu a<br />
jídla. U stolů seděli otrhanci a cpali se. Ženské v pracovních pláštích<br />
chodily kolem a odnášely mísy. Kolem stěny se táhla dlouhá fronta<br />
k okénku výdejny. Šel jsem mezi stoly za tou muzikou. Sál zahýbal<br />
kolem rohu a za rohem se mi otevřela nová velká prostora a v ní<br />
jsem spatřil rusácký orchestr, posazený na pódiu a vyluzující tu<br />
píseň. Vlastně to nebyl rusácký orchestr, byli to Mongolčíci nebo<br />
Gruzínci, ti I s těma rozpláclýma tvářema a fousy, sedělo jich asi<br />
osm na pódiu a široce a monotónně se smáli a drnkali na všelijaké<br />
svoje divné mandolíny a bráče a balalajky. Pod pódiem stálo<br />
několik kluků a čumělo na ně a před ním byl vyklizený malý plácek<br />
a na něm tancovalo několik Francouzů s holkama z Lewithovic<br />
kuchyně. Ty holky byly celé červené a blažené. Promáčkl jsem se až<br />
k orchestru a zastavil jsem se. Mongolčíci seděli rovně jako sochy,<br />
šklebili se jeden jak druhý a jenom ručičky se jim třepotaly nad<br />
strunama a bylo slyšet jednolitou, táhlou, plnou a lkavou melodii,<br />
se spodním basem i s vysokými tónky nějaké mandolíny, Mongolci<br />
hráli, jednotvárně a bez přestání a samozřejmě bez not a pořád se<br />
jen blaženě šklebili, nehybní a němí v tom smradu a ruchu kolem.<br />
Díval jsem se na ně a poslouchal jsem tu jejich píseň a začal jsem<br />
myslet, odkud asi přišli a jak tu teď sedí a jak je muzika skvělá věc a<br />
že je lepší než všechny ostatní věci dohromady, a cítil jsem se kvůli<br />
muzice nějak sbratřený s těma špinavýma mužíkama, a jak jsem je<br />
poslouchal, tak jsem se jim taky díval na prsty, jak to hrajou, a hráli<br />
to skvěle, prsty se jim hýbaly po hmatnících božsky klidně a přesně,<br />
chvílema jich několik přestalo a měli pauzu a pak zas do toho<br />
vpadli, všichni přesně stejně, unisono nebo v akordu, chvílema hráli<br />
jen některé níž naladěné drnkačky a ti ostatní do toho dělali něco<br />
jako trumpetové riffy ve swingu, poslouchal jsem je a na všechno<br />
jsem zapomněl. Pak orchestr přestal a malý chlapík hrál sólo na<br />
obrovské basové balalajce, nebo co to bylo, hrál tu melodii v<br />
hluboké poloze a hluboké drnkání balalajky znělo tak divně a<br />
smrtelně krásně, že to bylo skoro jako zázrak, skoro jako takový
zázrak, jako když Armstrong zpívá St. James Infirmary a Kid Ory<br />
mu odpovídá na sordinovaný trombón, a pak se najednou celá ta<br />
rozšklebená a němá banda dala do zpěvu a zpívali divokou a<br />
protahovanou písničku těmi svými orientálními hlasy. Vzalo mě to<br />
úplně u srdce a bylo mi blaženě. Francouzi roztočili holky v kole, až<br />
jim vzadu lítaly sukně a bylo jim vidět pitomě růžové kalhotky, a<br />
když přestali zpívat, vykřikl na mě jeden Francouz z kola "Vive la<br />
France! Vive les Soviets! Vive la Paix!" a zasmál se na mě, zasmál<br />
jsem se na něho zpátky a chtěl jsem taky něco vykřiknout, ale hned<br />
mi bylo trapně, byl bych chtěl taky něco tak bláznivě zařvat jako on,<br />
ale nešlo mi to, jenom jsem se zašklebil a pokynul jsem na něho<br />
rukou a měl jsem vztek, že to neumím tak zavolat, a už jsem měl<br />
radost z muziky zkaženou. Nemoh jsem vykřiknout "Ať žije<br />
Československo!" nebo tak něco. Nešlo mi to. Možná proto, že<br />
Československo bylo tak pitomě dlouhé slovo, ale mohl jsem přece<br />
vykřiknout něco jiného, "Ať žije mír!" třeba, ale nešlo mi to. Nemoh<br />
jsem se k tomu donutit. Nebyl jsem dost spontánní. Ano, bylo to<br />
samozřejmě dobré, že už je po Němcích. Ale neměl jsem z toho<br />
zdaleka tak bláznivou radost, abych dokázal řvát. Nikdy jsem<br />
nedokázal řvát, volat na průvody, křičet Nazdar a tak. Bylo to<br />
všechno dobře, ale - kdyby mě sakra nechali. Kdyby mě sakra<br />
nechali o samotě! Netoužil jsem se nějak nahlas projevovat. Dostal<br />
jsem vztek na toho Francouze. Blbec. Co bych mu tu řval. Byl jsem<br />
rád, že je po protektorátě, ale necítil jsem nutnost kvůli tomu<br />
bláznit. A cítil jsem se trapně, když někdo chtěl, abych bláznil.<br />
Obrátil jsem se a mačkal jsem se ven. Mongolská melodie<br />
zaznívala za mnou, pořád víc a pořad hlasitěji. Začali zase i zpívat,<br />
rozhoupanou, uřvanou a strašně krásnou stepní písničku a mě<br />
zalila vlna smutku, úplně šíleného a bezmocného, jak jsem se<br />
prodíral mezi stoly a už jsem je neviděl. Taková, jaká mě zalívala<br />
vždycky v noci za protektorátu, když jsem někde v éteru chytil<br />
Golden Gate Quartett nebo Wings Over Jordan, zpívající Swing<br />
Low nebo Leadbellyho, jak zpívá Cedar House Blues, nebo Mills<br />
Brothers nebo nějaký plechový, valchový, trojhlasý New Orleánský<br />
Jazz Band, a věděl jsem, že za minutu bude po tom a že už to třeba<br />
nikdy neuslyším a skoro určitě to nebudu mít na desce a budu<br />
vědět, že to je, že tahle muzika existuje a kdejaký pitomec v
Americe si ji může za pár centů koupit a já tu trčím v protektorátě a<br />
mučím se tím, že je to tak krásné a že to za chvilku vezme nějaký<br />
fading a už nikdy, sakra, nikdy to neuslyším. Takový stesk a<br />
bolavou bolest jsem cítil, zase jako tolikrát v minulých létech, a bylo<br />
mi blbě z té člověčí nemohoucnosti a z celého toho světa, kde je to<br />
všechno tak pitomě zorganizováno, že všechny ty strašně krásné<br />
věci, co ve světě jsou, člověk sotva kdy pozná a spíš je vůbec<br />
nepozná, anebo je pozná a hned je zas ztratí a je z toho zoufalý a<br />
smutný a na umření. Protlačil jsem se ven z kantýny, prošel jsem po<br />
trávníku mezi spáči k bráně a vypad jsem na ulici. Proti mně<br />
přicházely nové a nové zásilky otrhanců s opáskovanýma klukama,<br />
kteří je vedli a tvářili se nadšeně a důležitě. Slunce pekelně pálilo a<br />
všechno se zdálo být přikryté prachem. Zamířil jsem k nádraží a<br />
potom k Mánesovic vile.<br />
Najednou se mi tam nechtělo, chtělo se mi být sám a bloumat<br />
se v tom moři všelijakých lidí, najednou jsem o to pocítil strašný<br />
zájem, najednou se mi chtělo jen tak chodit v odpoledním horku po<br />
Kostelci a dívat se na ně, na ty zarostlé dědky v hadrech, Řeky či<br />
Bulhary nebo bůhvíco, na ty černooké a elegantně otrhané Taliány,<br />
na ty chatrně vypadající Francouze a v sebe uzavřené Holanďany,<br />
na ty holky všelijakých odstínů v hadrech a šátcích a zubožené i<br />
usměvavé a špinavé, na to nekonečné vlnobití Mongolčíků, s<br />
němým šklebením a bílými písmeny SU na zádech, chtělo se mi<br />
čumět na to všechno a být v tom, ale věděl jsem, že jsem to Bennovi<br />
už dvakrát slíbil a že nemůžu nepřijít. Bože, vždycky, sakra,<br />
vždycky se mi v životě všechno nějak zkazilo. Vždycky jsem musel<br />
někam jít, když se mi chtělo zůstat, a vždycky jsem musel zůstat,<br />
když by bylo skvělé někam jít. Do všeho mi něco vždycky přišlo.<br />
Ale to jsem byl já. Ano. Snad jsem na to doopravdy nebyl udělán,<br />
ani na lásku, ani na štěstí, ani na nic. Byl jsem udělán na to, nějak si<br />
to odžít. Nějak si to odžít a vidět to a být v tom. A - a pak jsem<br />
nevěděl už co, jenom jsem věděl, že to nebylo všechno, že jsem<br />
musel být udělán k něčemu víc než jen k tomuhle, snad k tomu<br />
hraní na saxofon, to bylo tak nejlepší, na co jsem si moh<br />
vzpomenout, nebo snad ještě k něčemu jinému a lepšímu - ale<br />
rozhodně snad ne jenom k tomuhle, nevěděl jsem. Přešel jsem přes<br />
koleje, šel jsem kolem domu, kde bydlila Dagmar Dresslerová, a
viděl jsem ji, jak se dívá z okna, ale dělal jsem, že ji nevidím, a šel<br />
jsem dál kolem sálajícího bloku domů s beznadějnýma slídovýma<br />
hvězdičkama v omítce a zahnul jsem k Mánesovic vile. Zastavil<br />
jsem se u zahradní branky a zazvonil jsem. Z mluvítka se ozvalo:<br />
Kdo je? Smiřický, řekl jsem a dveře zabzučely. Otevřel jsem je a šel<br />
jsem po pěšince k sloupkovému schodišti, které vedlo k vchodu do<br />
vily. Cestička a přízemí vily byly ve stínu sousedních činžáků, ale<br />
první a druhé poschodí hořelo ve slunci. Byla to pořádná vila.<br />
Vystavěl ji Bennův dědeček, milionář Mánes, a byla tak v tom<br />
příjemném slohu, jak se jím stavělo asi před dvaceti lety, a vůbec<br />
jsem z ní neměl ten pocit přepychovosti jako u vily pana vrchního<br />
ředitele Heisera. Asi jsem byl na ni moc zvyklý. Hrávali jsme občas<br />
dole v hale nebo i nahoře v Bennově pokoji, olepeném fotkama<br />
černošských muzikantů, z něhož se šlo do Evčina pokoje vedle,<br />
kterému vévodil Evčin barevný portrét od Rosti Pittermana. Byla to<br />
dobrá vila. Vylezl jsem po obloukovitých i schodech nahoru a<br />
otevřel jsem skleněné dveře. V hale byl příjemný chládek. U paty<br />
schodiště stála palma jako u Heiserů, ale přece to bylo jiné, a dva<br />
dřevění medvědi drželi opěradlo na deštníky. Chtěl jsem jít po<br />
schodech nahoru do Bennova pokoje, ale vtom se otevřely<br />
posunovací dveře do salónu a objevila se v nich paní Dvořáková,<br />
stará Mánesovic hospodyně.<br />
"Benno je na zahradě," řekla mi.<br />
"Aha. Děkuju," řekl jsem a obrátil jsem se do salónu. V salónu<br />
stál ve výklenku u okna klavír, prošel jsem dveřma napravo skrz<br />
jídelnu a na zasklenou verandu, zalitou jasem a příjemně ne moc<br />
teplou. Tam seděla paní Mánesová s dvěma Angličany v<br />
proutěných křeslech. Angličani byli bez kabátu, jen v zelených<br />
khaki košilích, u krku rozhalených, vymydlení, svěží a hovořili s<br />
paní Mánesovou anglicky. Na stole stály dva sifony a dvě láhve<br />
předválečné whisky. Pozdravil jsem je a prošel jsem verandou na<br />
zahradu. Spatřil jsem Evku v hedvábných bílých plavkách, jak hraje<br />
pingpong s jedním Angličanem a druhý jim soudcuje. Pingpongový<br />
stůl stál ve stínu pod stromem a Evčiny bílé plavky v tom stínu<br />
svítily. Ven ze stínu na slunci byla postavena tři plátěná lehátka a v<br />
nich ležel Benno, Helena a jeden Angličan. Benno byl jen v<br />
plavkách, břicho mu z nich přetékalo a měl ženská ňadra jako
Buddha. Na malém stolku stálo několik lahví piva. Helena seděla v<br />
druhém lehátku, oblečena ve dvoudílný úbor ke slunění z modrého<br />
plátna, a bylo vidět, teď když byla svlečená, jak je taky dost tlustá.<br />
Mezi kalhotkama a podprsenkou jí břicho dělalo jitrnici, a tak jsem<br />
zas sklouznul zrakem na Evčina opálená záda a na její zadničku,<br />
lesklou v hedvábných plavkách, sešitých ze dvou dílů zrovna<br />
veprostřed zadničky, takže jak se Evka pohybovala, leskla se každá<br />
polovina jinak. Zbylý Angličan seděl v plátěném lehátku a kouřil z<br />
lulky. Všichni Angličani byli v rozhalených košilích. Přiblížil jsem<br />
se k lehátkům a řekl jsem:<br />
"Ahoj."<br />
"Ahoj," řekl Benno.<br />
"Nazdar, Danny," řekla Helena.<br />
Angličan se zvedl a řekl:<br />
"Good afternoon."<br />
"Well, how are you? Líbí se vám tady?" Obrátil jsem se nejdřív<br />
na něj.<br />
"Oh, it's fine."<br />
"That's ell," řekl jsem. "Já jsem se přišel na vás podívat, ale<br />
musím hned zase jít."<br />
"Proč? Kampak?" řekl Benno.<br />
"Ale - mám ještě nějaký zařizování a musím pro fotky z neděle<br />
k Bertovi," napadlo mě.<br />
"Himl, taky nás moh vyfotit," řekl Benno. "Sedni si."<br />
Roztáhl jsem si ještě jedno lehátko a sedl jsem si naproti ním.<br />
Od pingpongového stolu znělo ťukání míčků a já se pořád díval na<br />
Evku. Otočila se, aby sebrala míček, a uviděla mě.<br />
"Nazdar, Danny," řekla příjemně.<br />
"Nazdar. Tak jak se ti líbějí Angličani?" zeptal jsem se.<br />
"Sou fajn," zazubila se, a jak se shýbla pro míček, uviděl jsem jí<br />
za ňadra, pak se zas narovnala a otočila se. Hleděl jsem jí pořád na<br />
tu dvoudílnou zadničku.<br />
"Vole" zaslechl jsem Benna. Uvědomil jsem si, že mi něco říká.<br />
Otočil jsem se k němu.<br />
"Co?"<br />
"Chlape, nesežer jí vočima a poslouchej, co ti říkám."<br />
Zasmál jsem se.
"Máš príma ségru, Benno. Tu ti závidim."<br />
Benno neřekl nic.<br />
"Vážně. Vaše Evka je senzační."<br />
"Ale je blbá."<br />
"Beníku!" řekla Helena.<br />
"Ale dyž je blbá, dyť to víš."<br />
"Tak to nemusíš říkat."<br />
"Každopádně je to senzační holka," řekl jsem. "Vážně, Benno.<br />
To říkám docela vážně. Isn't she a beautiful girl" obrátil jsem se na<br />
Angličana. Vytrhl jsem ho z nějakého zamyšlení, protože sebou<br />
škubl a řekl rychle a bezmyšlenkovitě:<br />
"Co prosím?"<br />
"Není bo hezké děvče?" opakoval jsem a kývnul jsem hlavou k<br />
Evce. Angličan se rozzářil.<br />
"You bet she is!" řekl s velikým a vřelým přesvědčením a hned<br />
se taky začal dívat na Evku.<br />
"Vidíš, ty blbe," řekl jsem Bennovi. "I cizina to vocení."<br />
"No dobře " řekl Benno. "Víš, že se zejtra čekaj esmani?"<br />
"Co?"<br />
"Esmani."<br />
"Kdo to řek?"<br />
"V pivováře maj telefonickou zprávu ze Schörkenau. Fotr to<br />
přines."<br />
"A jak - "<br />
"Prostě německá armáda prchá, ale zadní voje sou z<br />
esesáckejch divizí. A ty eště pořád bojujou s Rusama."<br />
"Sakra."<br />
"Máme se na co těšit."<br />
"Myslíš, že se dostanou až sem?"<br />
"Proč by ne?"<br />
"No jestli je Rusáci nerozmlátěj už dřív."<br />
"To se netěš."<br />
"No - aspoň eště něco zažijem."<br />
"To teda zažijem."<br />
Chvíli jsme mlčeli. Pak jsem řekl:<br />
"Co tomu říká váš fotr?"<br />
"Má plnou prdel strachu."
"Beníku!" ozvala se automaticky Helena.<br />
"Má strach jako všichni."<br />
"A myslíš, že armáda do toho zasáhne?" řek jsem skoro v<br />
uvozovkách.<br />
"Proč myslíš, že jí na zejtřek tak svolávaj?"<br />
"Nojo," řekl jsem a nepříjemně mě zamrazilo. Esesáci!<br />
Tady na zahradě byl chládek a tráva a Evka v bílých plavkách<br />
se mi míhala před očima. A vlastně to teprv začne. Ani jsem o to už<br />
najednou nestál.<br />
"Co budeš dělat?" zeptal jsem se.<br />
"Pudu do pivováru. Co se dá dělat."<br />
"Nojo," řekl jsem. Mlčeli jsme. Po chvilce jsem řekl:<br />
"Sakra."<br />
Zase jsme stísněně mlčeli. Pak se Benno natáhl pro jednu<br />
láhev, odzátkoval ji a nalil pivo do třech sklenic na stole.<br />
"Vem si," řekl mi a podal jednu sklenici Angličanovi.<br />
"Thank you," řekl Angličan. Napili jsme se. Pivo bylo zteplalé,<br />
ale polykalo se příjemně. Vypil jsem najednou asi půl sklenice a<br />
postavil jsem ji zpátky na stůl. Benno ještě pil. Ohryzek se mu<br />
pravidelně pohyboval a dno sklenice se zvedalo k nebi. Pak bylo<br />
slyšet, jak vysrkává pěnu, a pak postavil sklenici na stůl. Chvilku<br />
jsme mlčeli a pak jsem řekl:<br />
"Nojo. Tak já pudu," a zvedl jsem se.<br />
"Nechoď," řekl Benno.<br />
"Já musím. Musím si zařídit ty věci a chci se na to vyspat."<br />
"Tak di."<br />
"Přídeš tam ráno?"<br />
"V kolik?"<br />
"Stav se u Harýka. Já tam přídu."<br />
"V kolik se mám stavit?"<br />
"Asi v osum."<br />
"Tak dobře," řekl jsem. Potom jsem řekl Good bye Angličanovi<br />
a Angličan se zase vztyčil v židli a řekl mi Good bye a podal jsem<br />
ruku Heleně a Bennovi. Pak jsem zavolal na Evku.<br />
"Nazdar, Evko."<br />
Obrátila se ke mně a povystoupila na slunce.<br />
"Nazdar, Danny. Přiď zas," řekla a mě to zahřálo u srdce.
Pevně jsem si umínil, že zas přijdu. Evka na slunci celá<br />
zazářila bílým oslnivým leskem a všema těma půvabnýma<br />
křivkama, co měla na sobě. Udělal jsem V-sign a Angličani se<br />
zazubili.<br />
"See you later, boys," řekl jsem. Obešel jsem vilu a šel jsem po<br />
písčité cestičce k vrátkům. V břiše mně leželi esesáci. Ale zatřás jsem<br />
hlavou a zas mi bylo dobře. Věděl jsem, že za mnou na zahradě je<br />
Evka v bílých plavkách a kousek vedle v Okresním domě Irena.<br />
Celé město bylo plné holek. A věděl jsem, že zítra nebo pozítří nebo<br />
za pár dní zas přijdu k Mánesovům. A pak bude léto a budem<br />
chodit na plovárnu. Pak jsem si vzpomněl na Mici. Život je přece jen<br />
dobrý. Kdyby nebylo nic než tohle - a ono nebylo nic - stálo to za to.<br />
Vykašlal jsem se na esesáky. A třeba v tom létě, až zas pojedem na<br />
skály, nebo v Praze si dá Irena říct. Snad ji přece jen jednou<br />
znásilním. Anebo tu neznámou holku. Snad je život přece jen dobrý.<br />
Vzpomněl jsem si na Bertu a pocítil jsem prudkou touhu mít ty<br />
fotky. Byla to hrozně prudká touha. Abych se s nima moh<br />
vytáhnout před Irenou. A abych viděl sám sebe s automatem. Ó,<br />
fotky byly skvělá věc. Nevykládaly, jak to všechno bylo kolem toho,<br />
co bylo na nich, a tak to byl vždycky nezkalený efekt. Fotky holek<br />
vypadaly všechny působivě. Když je člověk ukazoval, byly to<br />
vždycky tak trochu trofeje, i když s těma holkama člověk třeba nic<br />
neměl. Ani se nemuselo nic říkat. Stačilo ukazovat druhým klukům<br />
fotky a tajemně se šklebit. Kluci už si domýšleli své. Oni třeba taky<br />
věděli, že houby bylo a jak to vlastně je s fotkama holek a jak je to<br />
lehké je mít, ale zachovávali loyalitu, poněvadž je sami ukazovali<br />
taky, a člověku to dělalo dobře a bylo to tak trochu, jako kdyby<br />
opravdu všechny ty holky měl, a to bylo moc dobré. A zrovna tak ta<br />
fotka s automatem. Na ní nebude vidět, že mi ho pak sebrali. Vešel<br />
jsem do parku na Žižkově náměstí a spěchal jsem pod viadukt a<br />
zadem podél železničního náspu k Bertovi. Postranní ulice nebyly<br />
tak plné lidí, a když jsem zabočil do ghetta, narazil jsem na veliký<br />
houf otrhanců, který se tlačil před synagógou. U chodníku stálo<br />
nákladní auto s nákladem dek a chlapi skládali deky a nosili je do<br />
synagógy. Moutelíkovic běloskvoucí činžák stál na rohu ulice, ale<br />
krám byl zavřený. Obešel jsem dům a vystoupil jsem po schodišti<br />
do prvního poschodí. Barevnými okny na schodišti, které
znázorňovaly všelijaké scény z kupeckého života, proudilo světlo a<br />
dělalo na žlutých stěnách hezké barevné skvrny. Díval jsem se na<br />
všelijaké ty sympatické figury, na polonahé Merkury a svalnaté<br />
kováře ze skla a představoval jsem si pana Moutelíka s hlavou jako<br />
biliárová koule s bříškem. Na schodech jsem potkal Helenku<br />
Reimanovou v tenisových šatech a ty barevné fleky z oken se po ní<br />
rozlévaly velice pěkně. Zazvonil jsem u Moutelíků, přišla mi otevřít<br />
jejich věkovitá služka a řekla mi, že Berta je v temné komoře. Slezl<br />
jsem zas dolů a zazvonil jsem u zadního vchodu do krámu. Za<br />
chvíli přišel Emil, Bertův mladší bratr, a pustil mě dovnitř.<br />
"Ahoj," řekl jsem mu. "Je Berta dóle?"<br />
"Je," řekl mi a hned zas odešel dozadu k hračkám. Emil měl<br />
zájem jen o hračky a o loutkové divadlo. Viděl jsem, že má na pultě<br />
rozložený nějaký strojek. Otevřel jsem dveře do sklepa a rozsvítil<br />
jsem. Přede mnou se objevily schody dolů, slezl jsem po nich a<br />
dostal jsem se do úzké chodbičky mezi všelijaké bedny a pytle a<br />
balíky. Seshora na to svítila žárovka. Šel jsem žlutým polosvětlem<br />
dozadu, kde měl Berta temnou komoru. Byl to takový přístěnek z<br />
překližky, polepený černým papírem. Na dveřích visela tabulka<br />
NEVSTUPOVAT! Zaklepal jsem.<br />
"Okamžik!" ozvalo se zevnitř varovně a pak bylo slyšet šustění<br />
papírů a zaklapávání krabic. Potom Berta otevřel. Byl v černém<br />
pracovním plášti.<br />
"A nazdar! Deš si pro fotky?" řekl mi a vycenil zuby, jako je<br />
ceníval v krámě na zákazníky.<br />
"Jo. Máš je?"<br />
"Mám. Chceš se na ně podívat?"<br />
"No, dyž mi je ukážeš."<br />
Vlezl jsem dovnitř. Byla to z vnitřku malinká místnost s<br />
pracovním stolkem, na kterém stál zvětšovák a tři misky s<br />
vývojkou, ustalovačem a vodou. Nad stolkem visela police s<br />
láhvema a krabicema a nad ní tři žárovky, obyčejná, červená a<br />
zelená. Po straně byla malá skříň. Berta ji otevřel a vytáhl z ní<br />
obálku s fotkama. Žlutá žárovka na nás oba svítila od stolku, svítila<br />
zespoda a na protější straně kabiny dělala veliké stíny.<br />
"Tady sou," řekl Berta. "Poď ke světlu."
Šli jsme ke stolku a Berta na něj položil fotky. Bylo jich přesně<br />
šest, jak jsem si přál. Podíval jsem se na ně. Byly to skvělé fotky. Na<br />
první pohled bylo vidět, že bylo špatné počasí, a tak byly šedivé a<br />
skličující a já na nich stál s automatem přes rameno a s vlasy trochu<br />
do čela. Automat byl dobře zaostřen, takže šlo rozeznat všechny<br />
šroubečky, a vypadal hodně kovově, jak se leskl. Prohlížel jsem si<br />
ho a pak sebe, jak stojím v popředí docela elegantní, a v pozadí za<br />
mnou bylo vidět Bendu taky s automatem a v hasičské helmě a záda<br />
Franty Kočandrleho s flintou šikmo přes ně pověšenou. Od mého<br />
těla nalevo vykukovalo několik bílých hlavic panzerfaustů. Vzadu<br />
bylo všechno nejasné a šedivé, ale já jsem z toho vylézal plasticky,<br />
byl jsem si docela podobný a interesantní s těmi vlasy do čela s<br />
rukou na automatu. Zdálo se mi, že jsem sensačnější fotku ještě<br />
nikdy neměl, ani fotka se saxofonem nebyla taková, protože tenkrát<br />
jsme se dali fotit u fotografa a ten nás úplně zploštil a vyžehlil<br />
všelijakými reflektory a vypadali jsme pak na těch fotkách, jako<br />
kdyby jsme měli nástroje po prvé v ruce. Tahle byla neporovnatelně<br />
lepší. Tahle byla efektní. Berta byl umělec. Nebo spíš měl<br />
bezvadnou leicu. To spíš. Každopádně, ty fotky byly skvělé.<br />
"To se ti povedlo, Berto," řekl jsem.<br />
"No, jsou to dost dobré snímky. Tady z kraje jsem to musel<br />
trochu přisvětlit, ale není to naprosto vidět."<br />
"Depak. Sou prima. Kolik sem ti dlužen?"<br />
"To máme pohlednice po dvou korunách a vyvolání ti nechám<br />
zdarma. To je dvanáct korun."<br />
Vytáhl jsem portmonku a dal jsem mu je. V placení, jak jsem<br />
řekl, neznal Berta přítele.<br />
"Tak díky," řekl jsem.<br />
"Prosím," zašklebil se Berta. "Když bude zítra hezky, tak<br />
bychom mohli v pivováru zas něco udělat. Přídeš tam?"<br />
"To víš. Zejtra možná budeš mít sakra příležitosti k foceni."<br />
"Což, dnes jsem udělal asi sto padesát snímků," řekl se<br />
spokojeným úsměvem.<br />
"Vážně?"<br />
"Ano. Uprchlíky. To může být jednou cenný materiál."<br />
"To jistě," vzpomněl jsem si na pana Macháčka. To bude<br />
materálu, Bože! Řekl jsem:
"Čeče, zejtra maj přijet esmani."<br />
"Taky jsem slyšel."<br />
"Chceš je fotit?"<br />
"Pokusím se."<br />
"To si ale budeš muset dát bacha."<br />
"Neboj se. Já už v tom mám zkušenosti," řekl shovívavě.<br />
"No, to je fakt," řekl jsem. "Nebude nahoře zavříno?"<br />
"Ne. Jenom za sebou zabouchni dveře."<br />
"Aha. Tak ahoj," řekl jsem.<br />
"Nazdar," řekl Berta. Pustil jsem se chodbičkou mezi balíky.<br />
Slyšel jsem, jak se Berta zas zavírá do své temnice. Vylezl jsem po<br />
schodech nahoru, zhasnul jsem ve sklepě a prošel jsem krámem.<br />
Emil se vzadu páral s tím strojkem. Byl to strojní medvěd, který si<br />
přihýbal z malé láhve s nápisem "Der Teufel."<br />
"Ahoj," řekl jsem mu a vypadl jsem do chodby. Podíval jsem se<br />
na hodinky. Byly čtyři pryč. Ještě čtyři hodiny do večera. Rozhodl<br />
jsem se, že se budu asi do šesti flákat po ulici. Obrátil jsem se k<br />
náměstí. Zástupy se nezmenšily. Postavil jsem se na roh spořitelny a<br />
díval jsem se na ně. Náměstí bylo už jako cikánský tábor. Kolem<br />
kostela a všude samí lidé. Seděli na zemi, postávali, žvýkali něco, co<br />
vytahovali z ranců, a ačkoli jsem viděl, jak sem tam mezi sebou<br />
mluví, nad celou tou plochou náměstí viselo horké, unavené ticho.<br />
Nahoru k zámku se náměstí trochu zvyšovalo a bylo úplně celé<br />
poseto lidma. Sluneční paprsky do nich pražily a vlajky na domech,<br />
podivně svěží a barevné, se opile kymácely nad tou zaprášenou<br />
živou hmotou. Seděli tu a čekali. Čekali, až to přejde. Až bude mír a<br />
přijedou vozy s červeným křížem a spojovací důstojníci a rozposílají<br />
je po všech těch všemožných zemích, odkud přišli. Vlastně odkud je<br />
Němci vytáhli. Díval jsem se na ně. Zrovna vedle mě u spořitelny<br />
seděl děda s poplivanými vousy, s hlavou zvrácenou nazad a se<br />
zamženýma očima. Ale ústa měl dokořán a v nich zbytky po<br />
zubech. A hned u něho byl kluk, nemoh jsem říct, jestli špinavý<br />
nebo jestli měl žloutenku, vypadal nemocně, ale nevím, jestli to byla<br />
rasa, jestli to byl Cikán nebo Talián nebo prostě kluk se žloutenkou,<br />
nevím. A jak jsem se díval po náměstí, viděl jsem Francouze v<br />
sešlých uniformách a všichni vypadali nemocně a slabě, a mezi<br />
nima Holanďani, kteří vypadali silní a zdraví. Nevím, čím to bylo,
jestli to tak bylo opravdu, nebo jestli se mi to jen tak zdálo, ale zdálo<br />
se mi to tak. O kus dál ušmudlaná rodinka s dětma, které se honily<br />
okolo hrnce s bůhvíčím, a dva skrčení a špinaví milenci, holka v<br />
koncentráčnických šatech s očividným dítětem v břiše, chlapi s<br />
obvazy kolem hlavy, se šrámy a boulemi, Rusáci a Mongolci,<br />
nekonečně rozšklebení a bez nároků a vypadající tak šťastně, až<br />
jsem na ně dostal vztek. A pak jsem spatřil Irenu, objevila se v<br />
bronzových vratech pošty a šla pomalu mezi lidma ke spořitelně.<br />
Ach Irena! Měla na sobě dívčí šaty, bílé s kytičkama, ach Irena, bylo<br />
mi z ní bolavě v prsou. Opřel jsem se o roh spořitelny a dal jsem<br />
ruce do kapes. Docela automaticky jsem počítal, že jí to bude<br />
imponovat. Nebo ne imponovat, ale že je to hezké. Nebo že se to<br />
nejvíc hodí, že to má Irena ráda. Když už byla docela blízko, ušklíbl<br />
jsem se koutkem úst, a s nohama zkříženýma, aniž jsem je narovnal,<br />
řekl jsem Nazdar, Ireno, a díval jsem se do té její tvářičky a zas jsem<br />
si něco pomyslil o jejím mozku, ale bylo mně to jedno.<br />
"Ireno, ty si krásná," řekl jsem.<br />
"Jistě? To sem ráda, že se ti líbím," řekla.<br />
"To je málo, Ireno."<br />
"Co?"<br />
"Že se mi líbíš. To není to."<br />
"A co to teda je tak strašnýho?"<br />
"Vždyť to víš."<br />
"Nevím."<br />
"Ale víš, Ireno," řekl jsem pomalu.<br />
"Nevím."<br />
"Chceš, abych ti to vopakoval?" řekl jsem. Neřekla nic, ale<br />
dívala se na mě s hrozně otevřenýma očima. Viděl jsem, jak jí to<br />
dělá dobře.<br />
"Já ti to rád vopakuju," řekl jsem.<br />
"Tak mi to řekni."<br />
"Já tě miluju, Ireno."<br />
Usmála se a trochu přivřela oči. Jako kdyby byla trochu vážná,<br />
abych jako věděl, že i když žertuje, tak ví, že to je vlastně vážná věc.<br />
A já zatím věděl, že to není vážná věc, jenom příjemná, a že kdyby<br />
věděla, jak to je, třeba by řekla, že jsem sprosťák a podlý chlap.
"Hrozně tě miluju, Ireno," řekl jsem jako vážně a odlepil jsem<br />
se od rohu. Z jejího obličeje se zas ten vážný nádech vytratil a řekla:<br />
"Danny, ty si vždycky vybereš takový vhodný místo pro tyhle<br />
svý vyznání."<br />
"Já si ho nevybírám, Ireno."<br />
"Tak kdo ti ho vybírá?"<br />
"No ty."<br />
"Jak to?"<br />
"No jasně, přece."<br />
"Tomu nerozumím."<br />
"Ty přece nikdy nemáš čas. Aspoň ne pro mě."<br />
"Ale - "<br />
"Já bych ti to taky rači říkal na jinejch místech. Ale ty nechceš."<br />
Vzala mě zase tím svým starým pohybem za ruku a řekla, jako<br />
kdyby si to rozmýšlela. Jestli totiž mi má povolit rande.<br />
"Danny - "<br />
"Co, Ireno?"<br />
"Danny, podívej se, nemělo by to smysl."<br />
"To říkáš ty.<br />
"Já to vím."<br />
"Pro tebe by to nemělo smysl. Ale pro mě jo."<br />
"Ba ne."<br />
"Ba jo."<br />
"Ba ne, Danny.<br />
"Ba jo, Ireno. Já to vím."<br />
"To si jen myslíš."<br />
"Nemyslím. Vím to úplně jistě."<br />
"Namlouváš si to, Danny."<br />
"Nenamlouvám."<br />
"Ale namlouváš."<br />
"Inu, jak myslíš, Ireno. Já jen vím, že by to mělo smysl, protože<br />
tě miluju."<br />
Jak jsem tohle řek, šel kolem nás zrovna pan Bouček z pošty a<br />
já jsem to řek dost nahlas, takže pan Bouček se na mě podíval a<br />
zašklebil se a Irena to viděla a začla se stydět.<br />
"Danny, neříkej to tak nahlas."<br />
"Proč?"
"Ale nemusí to každej slyšet."<br />
"Mně je to jedno, Ireno."<br />
"Ale mně ne."<br />
"Je ti to tak nepříjemný."<br />
"Ano."<br />
"To že tě miluju?<br />
"Ne, to ne. Ale že to říkáš tak nahlas."<br />
"Tak nechceš, abych ti to říkal?"<br />
"Můžeš mně to říkat, když chceš, ale ne před lidma."<br />
Aha, pomyslel jsem si, ale nahlas jsem vzdychl.<br />
"Nevzdychej, Danny, a jestli chceš, poď se mnou."<br />
Beze slova jsem se k ní připojil. Šli jsme Jiráskovou třídou k<br />
nádraží.<br />
"Kam deš?" zeptal jsem se.<br />
"Domu."<br />
"A co budeš dělat doma?"<br />
"Já mám práce!"<br />
"Prosím tě, co?"<br />
"Prát punčochy a spravovat je - "<br />
"Jo tak."<br />
"Cos myslel?"<br />
"No nic," řekl jsem. "A co jinak děláš?"<br />
"Myslím na tebe."<br />
"Neříkej."<br />
"Vopravdu. Ani nevíš."<br />
"To nevím."<br />
"V sobotu, jak tě odvedli od pošty, tak sem o tebe měla takovej<br />
strach, že si to možná ani nezasloužíš."<br />
"Vážně, Ireno? A mělas strach, že mě zastřelí?"<br />
"No měla. A volala sem panu Řimbálníkovi a ten mně slíbil, že<br />
hned zakročí. Pak sem čekala a modlila sem se za tebe."<br />
"Vážně?"<br />
"No. To ty asi neděláš, viď?"<br />
"Ale taky."<br />
"Kdybys nelhal."<br />
"Vážně, dělám, Ireno."<br />
"Nojo, já vím. A pak mi pan Řimbálník volal, že už vás pustili."
"A bylas ráda?"<br />
"Já sem měla skoro vztek, že sem se kvůli tobě tak angažovala,<br />
protože ty za to asi nestojíš."<br />
"Stojím, Ireno."<br />
"To říkáš ty. To říká každej o sobě. Ale jestli je to pravda, to je<br />
jiná otázka."<br />
"Stojím, Ireno. A sem ti za to moc vděčnej."<br />
"Bodeť bys nebyl," řekla. Najednou mě polil nepříjemný pocit,<br />
jestli já opravdu nejsem sprosťák, že si s ní tak hraju, a jestli ona<br />
opravdu není nějaký lepší člověk, když se o mě tak stará. Ale<br />
zašklebil jsem se na ni svůdnicky a řekl jsem:<br />
"Já sem, Ireno. Já sem ti hrozně vděčnej. Vážně a za všecko."<br />
Byl jsem ďábel. Anebo ukecaný blbec. A ať, řekl jsem si. Ať<br />
jsem třeba blbec. Když jsem, tak jsem. Ať jsem třeba nejpitomější ze<br />
všech pitomců, a jak jsem si to řekl, tak se mi, jako vždycky, ulevilo,<br />
a čím víc jsem si to říkal, tak tím víc jsem měl pocit, že ale blbec<br />
nejsem a naopak že jsem nejmazanější ze všech a že blbá je Irena.<br />
"To zas nepřeháněj."<br />
"Já nepřeháním."<br />
"A za co mně, prosím tě, seš eště vděčnej, mimo tohleto?"<br />
"Za to, že si, Ireno."<br />
"A co z toho máš?" řekla.<br />
"Ty si smysl mýho života," řekl jsem.<br />
"Tak to teda tvůj život velkej smysl nemá."<br />
"Já vím, že ne."<br />
"Děkuju za poklonu."<br />
"Tak sem to nemyslel."<br />
"Tak jaks to myslel?"<br />
"Můj život nemá smysl, protože mě nemiluješ."<br />
"A kdybych tě milovala, tak by měl?"<br />
"Samozřejmě."<br />
"Chudáčku. Tak to ti už nic jinýho nezbejvá než sebevražda."<br />
Teď jsem změnil tón.<br />
"Ireno, ty si z toho děláš legraci."<br />
"Né. Já jen říkám, jak to je."<br />
Zastavil jsem se a udělal jsem bolestný výraz kolem pusy. Byli<br />
jsme zrovna v Žižkově parku.
"Ireno," řekl jsem. "Já si nemůžu pomoct, já tě dovopravdy<br />
miluju."<br />
Irena se taky zastavila a zvážněla si oči. Mlčeli jsme chvilku a<br />
pak jsem řekl:<br />
"Hrozně."<br />
"Já vím," řekla. Zase jsme mlčeli. Potom řekla:<br />
"Co budem dělat?"<br />
"Já nevím."<br />
Dívala se na mě.<br />
"To je zlá situace," řekla a pořád se na mě dívala.<br />
"Ireno - " Vydechl jsem.<br />
"Poď si sednout, na chvíli," řekla a vzala mě za ruku. Šli jsme k<br />
lavičce v rohu parku. Byla skoro zakrytá křovím. Sedli jsme si a<br />
Irena mě pořád držela za ruku. Vzal jsem jí její druhou ruku do své<br />
a složil jsem jí všechny ty ruce na klín a udělal jsem na ni pohled.<br />
Díval jsem se na ni a byl jsem zvědav, jestli se dívám dost<br />
zamilovaně. Její oči na mě hleděly s tou svojí vážností a jako<br />
sympatií. Drželi jsme se blbě za ruce a mně to přišlo k smíchu, co si<br />
asi teď Irena myslí a co cítí, jak je to se mnou tragické, že mě<br />
nemůže milovat, protože miluje jiného, a mně zatím, jak tam seděla<br />
proti mně a ňadra se jí pod těma bílýma šatama s kytičkama<br />
zdvíhaly, nešlo ani tak o to, aby mě milovala, ale spíš, aby se se<br />
mnou vyspala. Povytáhla obočí a na čele se jí udělalo několik<br />
jemných vrásek.<br />
"Co budem dělat, Danny?" řekla znova bezradně.<br />
"Co budem dělat?" opakovala tím udiveným tónem. "Já<br />
nevím," řekl jsem.<br />
"Ale takhle to přece nemůže jít."<br />
"Proč by to nemohlo jít?"<br />
"Vždyť je to nesmysl."<br />
"Co je nesmysl? Že tě miluju?"<br />
"Ale ne. To není nesmysl. Ale - Danny já - já bych ti ráda nějak<br />
pomohla."<br />
"To by nebylo tak těžký, Ireno," řekl jsem chlípně.<br />
"To si myslíš ty. To si vy kluci všichni myslíte," řekla Irena.<br />
"No a je to tak těžký, Ireno?"<br />
Irena udělala strašně nešťastný obličej.
"Danny, prosím tě, nechtěj to na mně. Já bych strašně chtěla,<br />
abys byl šťastnej, ale tohle nikdy neudělám."<br />
"Tak jak mám bejt pak šťastnej?" řekl jsem.<br />
"Vždyt je tolik jinejch děvčat," řekla Irena.<br />
"Ale já miluju tebe," řekl jsem a měl jsem pocit nějaké divné<br />
odpovědnosti. Fakt, hergot, bylo tolik jiných holek, a kdybych na ně<br />
vynaložil tolik energie jako na Irenu, mělo by to asi větší efekt. Čert<br />
ví, proč jsem se tak namáhal, když byla na tu svou zahrádku tak<br />
opatrná. Čert ví. Ale namáhal jsem se dál.<br />
"Ty vostatní sou pro mě vosk," řekl jsem.<br />
"Ale vždyť sou taky hezký, Danny."<br />
"Ale ty seš nejhezčí."<br />
"To se ti jen zdá," řekla Irena a bylo vidět, jak jí to lichotí.<br />
"Nezdá," řekl jsem. "Dyť se na sebe podívej sama a vytáhl<br />
jsem z kapsy zrcátko. Trik se zrcátkem působil. Irena se zasmála a<br />
řekla "Ach, Bože," a podívala se na mě strašně nešťastně, ale v očích<br />
měla už ohníčky nevěry, ale pořád dělala, že jako bojuje vnitřní boj<br />
a že by mi hrozně ráda pomohla - ale že miluje jiného a to přece<br />
potom nejde - a zatím to tak krásně šlo, a zatím takových pádů byl<br />
plný svět, a co svět, plný Kostelec.<br />
"Ireno," zamumlal jsem a vzal jsem ji za ruce nad loktem. Měla<br />
je měkké a ženské. Trochu se ode mě odklonila a strnula. Líbnul<br />
jsem ji. Za chviličku pootevřela pusu a ucítil jsem dotyk jejího<br />
jazyku. Vzrušilo mě to hodně. Pak se ode mě odtrhla a rychle vstala<br />
a řekla "Pojď!" a obrátila se a už utíkala pryč. Hnal jsem se otráven<br />
za ní. Její šaty zasvítily na slunci a průčelí Okresního domu zrovna<br />
sálalo jarem a teplem. V několika okamžicích jsme byli u vchodu,<br />
Irena se zastavila a otočila se ke mně. Čekala, že jí něco řeknu. Byl<br />
jsem ještě otrávený, ale usmál jsem se na ni.<br />
"Tak se měj dobře, Danny," řekla a podala mi ruku. Stiskl jsem<br />
jí ji.<br />
"Ty taky, Ireno," řekl jsem. Chvíli jsme tak stáli a dívali jsme se<br />
na sebe. Pak jsem krásně řekl:<br />
"Moc tě miluju, Ireno."<br />
Reagovala přesně. Zasmála se na mě zářivě, stiskla mi ruku,<br />
pak ji pustila, obrátila se a vyběhla po schodech nahoru, ani se<br />
neohlédla. Otočil jsem se a šel jsem zvolna k městu. Otrávenost mě
přešla a cítil jsem hroznou vděčnost k Ireně. A ke všem. K celému<br />
městu, ke všem těm hezkým dívkám, co jich v něm bylo plno, a ke<br />
všem klukům a všechny jsem je miloval. A nevadilo mi, že jsou<br />
všechny tak hloupé, ty dívky. Měl jsem je všechny rád. Domy svítily<br />
a červenaly se v jarním slunci, obloha byla modrá a zámek vysoko<br />
nad městem s šeříkovými keři a s alejí a všechno bylo plné dívek a<br />
všechno bylo dobré k životu. Pomyslel jsem si, že je teď Irena už asi<br />
doma a třeba něco říká své máti, ale při tom myslí na mě, a jak si<br />
třeba myslí, že jsem z toho nešťastný, protože je to jen holka a tohle<br />
je svět mužů a holky v něm jsou jen pro radost a pro blaho. Prošel<br />
jsem pod viaduktem k Jiráskově třídě a zamířil jsem domů. Pořád se<br />
nezdálo, že by nějak ubývalo těch lidí, jenom slunce už v ulici bylo<br />
večernější, protože už bylo půl šesté, a já ztratil chuť se flákat, abych<br />
někoho nepotkal a nezkazil si tu pěknou náladu, kterou jsem měl, a<br />
tak jsem zapad do domu a vylezl jsem po schodech nahoru.<br />
Maminka mi otevřela a řekla:<br />
"Pst! Von spí."<br />
"Kdo?" řekl jsem.<br />
"Ten starej voják," řekla maminka.<br />
"Ten druhej ne?"<br />
"Ne, ten se šel projít," řekla maminka.<br />
"Aha," řekl jsem. "Dáš mi večeři?"<br />
"Už?"<br />
"No. Já bych chtěl eště ven."<br />
"A kam zas, Danny?"<br />
"Ale jen tak se taky projít."<br />
"Neměl bys rači už zůstat doma?"<br />
"Ale neboj se, maminko," řekl jsem a otevřel jsem dveře do<br />
koupelny. "Já dám pozor."<br />
Maminka odešla se starostlivým obličejem do kuchyně. Spustil<br />
jsem vodu v teplé koupelně a opláchl jsem si ruce. Pak jsem s<br />
ručníkem v rukou šel do kuchyně. Maminka vařila něco na vařiči.<br />
"Co to bude?"<br />
"Brambory. To víš, maso ty Angličani v poledne - "<br />
"Já vím. To je dobrý."<br />
"Bude ti to stačit?"
"Jistě. Neboj se," řekl jsem a zase jsem odešel do koupelny. Byl<br />
jsem k mamince sakra stručný, najednou jsem si to uvědomil.<br />
Nemluvil jsem s ní víc, než jsem musel. Najednou jsem si uvědomil,<br />
jak se k ní chovám sprostě. Co by mě to stálo, promluvit s ní trochu.<br />
Ale já o to nestál a vlastně jsem s ní mluvil, jenom když jsem od ní<br />
něco chtěl. Zahanbilo mě to. Ale já jsem ji přece měl rád, jenomže<br />
teď bylo moc jiných věcí a ty byly zajímavější. Irena a Mici a<br />
povstání. Chtělo se mi něco mamince říct, aby měla radost a aby<br />
viděla, že o ni stojím. Odešel jsem zas do kuchyně a sed jsem si na<br />
židli. Přemýšlel jsem, o čem povídat.<br />
"To je příšerný, ty uprchlíci," řekl jsem konečně.<br />
"Jen aby sem nezavlekli nějakou nemoc," řekla maminka.<br />
"Depak."<br />
"No, po minulý válce taky přišla epidemie."<br />
"Já vím, španělská chřipka, ale po týhle válce nic takovýho<br />
nepříde."<br />
"Bůhví. To nemůžeš vědět."<br />
"Depak. Teď sou hygieničtější zařízení a séra a všechno."<br />
"Já nevím. Pámbů nás toho chraň," řekla maminka. Podívala se<br />
na brambory v hrnci a řekla:<br />
"Cos dělal celý odpoledne?"<br />
"Byl sem u Benna a pak sem se díval na lidi a pak sem byl taky<br />
u Berty - mluvil sem s Irenou - " napadlo mě, že bych moh mamince<br />
ukázat fotku, ale rači ne, aby se nepolekala toho automatu, ještě<br />
nebylo po všem a měla by zbytečně strach. Vzpomněl jsem si, že<br />
jsem ji neukázal Ireně. Jak jsem na to moh sakra zapomenout! Bylo<br />
mě toho tak líto, že se mi z toho až udělalo špatně. A pak jsem si<br />
pomyslel, že jsem si tenhle triumf aspoň ušetřil na jindy, a zas mi<br />
bylo dobře.<br />
"S Irenkou? Copak dělá?" zeptala se maminka.<br />
"No, je na poště."<br />
"Neříkala, co bude dělat, až - a jestli pude do Prahy?"<br />
"Ne. No to asi jo, já myslím."<br />
"A co by chtěla studovat?"<br />
"To nevím. Snad medicínu."<br />
"Medicínu?"<br />
"Myslím, že jednou říkala."
Maminka měla o Irenu zájem, protože věděla, jak je to se<br />
mnou. Ono to o mně vědělo víc lidí, protože jednak jsem se s tím<br />
moc netajil, a jednak to paní Moutelíková řekla paní Frintové a paní<br />
Frintová to řekla paní Baumannové a paní Baumannová to řekla<br />
mamince, že si Danny vybral hezkou dívku, a maminka dělala, že<br />
nic neví, a měla z toho radost, a paní Moutelíková řekla v krámě<br />
Irenině matce, že jsme dobrá rodina a aby se mě Irenka držela,<br />
protože jsem takový vážný a rozumný, a Zdeňka nebral nikdo<br />
vážně, poněvadž ten byl bůhvíkdo a byl v Kostelci jenom totálně<br />
nasazený, kdežto já byl mladý Smiřický a mě všechny matinky<br />
braly vážně, i Irenina, jenom Irena mě nebrala vážně. Maminka<br />
řekla:<br />
"A co ty, Danny. Už ses rozhod?"<br />
"Já eště nevím."<br />
"Měl bys o tom už trochu přemejšlet."<br />
"Nojo. Konečně, to nebude takovej problém."<br />
"Myslíš? Ale pamatuj, že to je na celej život."<br />
"Já vím. No asi budu dělat angličtinu," řekl jsem a usmál jsem<br />
se. Neměl jsem rozhodně dojem, že by něco bylo na celý život. Na<br />
několik let snad, ale nezdálo se mi možné, abych já celý život dělal<br />
něco pořád stejného, nějaké zaměstnání myslím. Hrát na saxofon,<br />
ano, to se mi zdálo, že to budu dělat celý život, a milovat dívky a<br />
říkat jim to, to se mi zdálo, a pak se mi taky zdálo, že ale ten celý<br />
život nebude moc dlouhý. Zdálo se mi, že budu celý život<br />
takovýhle potápka, protože jsem si nemoh představit, že bych<br />
někdy zapad do těch kolejí, co v nich jezdili staří, anebo že snad<br />
brzo umřu. Ale ne že by mně to dělalo nějaké starosti.<br />
"To jak si vybereš," řekla maminka. "My ti s otcem bránit<br />
nebudeme."<br />
Postavila přede mě talíř s bramborama a slánku se solí a sedla<br />
si z druhé strany ke stolu. Dal jsem se do jídla a chutnalo mi to.<br />
"A to bys pak byl profesorem?" zeptala se maminka.<br />
"Jo. Nebo doktorem, podle toho."<br />
"Doktorem filosofie?"<br />
"Nojo."<br />
"A - co může dělat takovej doktor?"<br />
"To je různý. V knihovnách a v redakcích a tak."
"Tak to bys moh bejt novinářem?"<br />
"No taky."<br />
"Já myslím, že by se ti to líbilo, ne?"<br />
"Inu, možná, že jo."<br />
"Ty máš přece to nadání na řeči a kompozices měl vždycky<br />
nejlepší ze třídy."<br />
"No to uvidíme," řekl jsem. "Hlavně, že budem mít zas<br />
univerzitu."<br />
"To hlavně, chlapče," řekla maminka. "Jen aby nám Pámbů dal<br />
zdraví. Vo víc neprosím. To vostatní vždycky nějak přetlučeme."<br />
"Jo," řekl jsem a odstrčil jsem talíř. "Tak já pudu."<br />
"Tak, Danny, dej na sebe pozor, slib mi to," řekla maminka a<br />
měla zas plné oči starostí.<br />
"Ale to víš, maminko, neboj se," řekl jsem a políbil jsem ji.<br />
Pohladila mě po vlasech a řekla:<br />
"A přiď brzo."<br />
"To víš," řekl jsem a obrátil jsem se do předsíně. Podíval jsem<br />
se na sebe v zrcadle, a jak bylo šero, byl jsem zase hezký. Otevřel<br />
jsem dveře a vyšel jsem na chodbu. Maminka šla za mnou a zůstala<br />
stát ve dveřích.<br />
"Tak sbohem," řekl jsem a začal jsem sestupovat po schodech.<br />
"Sbohem," řekla maminka. Když jsem se otočil u pavlače, viděl<br />
jsem maminku ve dveřích a poslal jsem jí pusu. Jako v poledne.<br />
Dělal jsem to každý den. Od nepaměti. Rozhodl jsem se, že půjdu k<br />
Heiserovic vile přes zámek, aby mě to vyšlo. Zahnul jsem nalevo a<br />
pustil jsem se k náměstí. Slunce svítilo už jen na nejvyšší poschodí<br />
domů po levé straně ulice a kolem mě bylo večerní polosvětlo. Na<br />
náměstí pořád tábořili uprchlíci a nad nima ze všech stran visely<br />
prápory. Okna radnice a pošty a domů nalevo kolem náměstí byla<br />
rozsvícená tím zapadajícím sluncem a od nich bylo na náměstí<br />
všechno žluté a hezké. Uprchlické rodinky, složené na pytlech a<br />
hadrech, přežvykující, s dětma a psama, a zaprášené modré<br />
uniformy Francouzů. Z kostela zněly varhany a za štíhlým oknem v<br />
gotickém výklenku hořela světýlka svíček. Obešel jsem kolem<br />
kostela a spatřil jsem malý hlouček lidí nalepený u vrat, chlapy bez<br />
klobouků a v uctivém mlčení. Ti už se nemohli vtlačit dovnitř.<br />
Kostel byl nacpán, a jak jsem přešel kolem vrat, zasálalo z nich
parno z vnitřku a slyšel jsem několik slov nějaké mariánské písničky<br />
a vyšeptalý zvuk varhan. Věděl jsem, že nahoře na kůru sedí<br />
regenschori a hraje, celý zmučený vší tou pitomou muzikou, kterou<br />
musel celý život kolem sebe poslouchat, jak dával hodiny na housle,<br />
a teď možná se strachem, co ještě bude, než přijdou Rusové a až<br />
přijdou. Chodíval jsem k němu kdysi na hodiny a vždycky jsem<br />
čekal, až kluci přede mnou skončili. Já hrál jen na piano, to šlo, ale ti<br />
kluci přede mnou vrzali na housle a regenschori obíhal kolem nich s<br />
hlavou v dlaních a sténal a vykřikoval, ale kluci hráli úplně dubově<br />
a jednotvárně, s monotónní falešností. To byl regenschori. A u oltáře<br />
si pan děkan odříkával svoje trinitate personae et unitate substaciae<br />
a stejně tomu nevěřil, šeptal to, žbrblal to, skuhral to nahlas a<br />
regenschori honil jeho kolísavé tóny ukazovákem na varhanách,<br />
všechno kolem děkana bylo sešlé a laciné, roucha roztřepená na<br />
okrajích a otlučená monstrance a všechno kolem něj zanikalo, i on<br />
sám v středověké faře s opršelým obrázkem svatého Antonína v<br />
průčelí, a přece to v podstatě bylo hezké a někde ve světě, v Římě, v<br />
New Yorku nebo možná i v Praze stály úplně nové kostely s faráři,<br />
kteří tomu všemu věřili a zpívali to každý den, jako kdyby to každý<br />
den zpívali poprvé, velebnými hlasy, nádhernými hlasy, vere<br />
dignum et justum est aequum et salutare, nos tibi semper, et ubique<br />
gratias agere, bylo to hezké, měl jsem to hrozně rád, a jak jsem šel<br />
kolem toho napraného a propoceného kostela, nevím, co bych dal<br />
za to, abych tomu všemu mohl doopravdy věřit, Domine sanete,<br />
Pater omnipotens, Deus: Qui cum unigenito Filio tuo, et Spiritu<br />
sancto, unus es Deus, unus es Dominus. Zastavil jsem se a napjal<br />
jsem uši a opravdu jsem zaslechl děkanův rozskřípaný hlas, jak<br />
skřehotal oremus - praeceptis salutaribus moniti, et divina<br />
institutione formati, audemus dicere: Pater noster, qui es in coelis,<br />
chtěl bych mít, Bože, Tebe na nebesích, myslel jsem si, abys tam<br />
seděl a díval se na mě a staral se o mě, jako kdyby na mně bůhvíjak<br />
záleželo, ale věděl jsem, že se Země točí kolem Slunce a se Sluncem<br />
v ohromném disku Mléčné dráhy kolem jeho středu a ten disk že<br />
letí prostorem a točí se kolem něčeho jiného a že Eddington říká, že<br />
sto tisíc milionů hvězd tvoří jednu galaxii a sto tisíc milionů galaxií<br />
tvoří jeden vesmír, a co mi to bylo platné, co pan děkan říkal, že<br />
omnia per ipsum facta sunt, et sine ipso factum est nihil quod
factum est, když jsem tomu nemoh a nemoh věřit. Odtrh jsem se od<br />
kostela, podíval jsem se nahoru na zámek, na jeho tři řady<br />
skleněných oken se zlatými sluncaty v každém z nich a pustil jsem<br />
se kolem fary do strmého kopce. Stoupal jsem po cestičkách, kolem<br />
polozřícené zámecké hradby, šeříkovým zápachem rychle a bez<br />
ohlédnutí. Zastavil jsem se až nahoře v zámeckém kole a odtud bylo<br />
náměstí placatě otevřené pode mnou, s mrňavýma postavičkama,<br />
polité medovou září slunce, s těma lidičkama, hýbajícíma se a<br />
chodícíma sem a tam. Udělalo se mi divně z toho provokativně<br />
rozkvetlého májového večera a vlezl jsem rychle na zámecké<br />
nádvoří, abych to neviděl. Na prvním nádvoří bylo tmavo a vlhko.<br />
Jak sem šel kolem kašny, otevřely se dveře kastelánovic bytu a z<br />
nich vyšla kastelánovic Ema.<br />
"Nazdar," řekl jsem jí a počkal jsem na ni. Zacenila se na mě,<br />
nos měla jako okurku a růžové šaty na sobě.<br />
"Nazdar," řekla mi.<br />
"Jak se máš?"<br />
"Děkuju, dobře. A ty?"<br />
"No tak, de to. Poslyš, copak dělá šlechta?"<br />
"Právě se stěhujou. Poď se podívat, chceš?"<br />
"No samo. To je eště nezavřeli?"<br />
"Ne. Proč by je zavírali?"<br />
"Inu, Schaumburg von Sippe, že jo." Vlastně jsem nevěděl,<br />
proč by zrovna je měli zavírat. "A co dělá královna wirtemberská?"<br />
"Ta je tam taky. Poď, já ti jí ukážu."<br />
"Já už jí znám, dyťužs mně jí ukazovala."<br />
"A jo."<br />
"Ale to nevadí. Já jí můu vidět eště jednou."<br />
Ema se na mě zašklebila.<br />
"No bodeť Aby Danny Smiřický neměl zájem," řekla.<br />
"To víš, dyťmě znáš," řekl jsem.<br />
"Tak poď," řekla Ema. Pod těma růžovýma šatama se jí rýsoval<br />
korzet nebo bůhvíco to měla na sobě. Byla hrozně široká v bocích a<br />
na nich měla posazený divně krátký hrudník, prostě kastelánova<br />
dcera. Docela se to hodilo k jejich kvartýru v zámecké věži. Prošli<br />
jsme na druhé nádvoří a zastavili jsme se před konírnou. Stály tam<br />
tři otevřené kočáry se zapřaženýma koňma a kolem se tlačil houf
zámeckých dětí. V prvním kočáře jsem uviděl pana hraběte, bylo<br />
mu už asi devadesát a měl krk jako žirafa a seděl s hraběnkou pod<br />
tlustou zelenou dekou a hlava se mu třásla. Koukali tupě před sebe<br />
a proti ním seděly dvě mladé a hrozně ohyzdné holky.<br />
"Kdo je to v tom prvním kočáře s hrabětem?"<br />
"To je komtes Hilda a komtes Elis," řekla Ema.<br />
Díval jsem se na ně, obě zrzavé, a pak jsem sklouzl pohledem<br />
na druhý kočár, nějaký lokaj v civilu do něho zrovna pomáhal tlusté<br />
šedovlasé bábě v černých šálách.<br />
"Ta, co teď nastupuje, je markýza von Stroheim, to je sestřenice<br />
pana hraběte," řekla Ema.<br />
Bába se usadila do kočáru, a jak dosedla, kočár se slabě<br />
rozhoupal. Všiml jsem si, že z okna nad konírnou je vykloněný pan<br />
Kozák, hajný ze zámku, ve vestě a s vyhrnutými rukávy, a dívá se<br />
na to. Z vedlejšího okna se vykláněla jeho paní a oba se klidně dívali<br />
dolů. Do kočáru vedle markýzy vyskočil mladý chlap s vousky a<br />
přikryl markýzu houní.<br />
"To je hrabě Hohenstein. To je její synovec a je zasnoubenej s<br />
královnou."<br />
"Jó?" řekl jsem. Chlap byl bledý a obyčejný, nezdálo se, že by<br />
na něm něco bylo.<br />
"To bych rád věděl, co na něm královna má," řekl jsem.<br />
"Je to šlechtic. Má modrou krev."<br />
"Leda to," řekl jsem. Inu, asi to mezi nima opravdu platilo.<br />
Konečně, mohlo to mít svoje půvaby, takhle se zavřít do privátního<br />
světa a pomalu vymírat. Vzpomněl jsem si, že taky pocházím z<br />
modré krve, a dostal jsem vztek na svoje předky, že si ji víc<br />
nepěstovali. Takhle jsem byl jenom obyčejný občan a měl jsem<br />
rande s Mici pod zámkem.<br />
"Ten naproti je markýz, její manžel, a vedle něj je kněžna z<br />
Blumenfeldu. To je stará panna," řekla Ema.<br />
Markýz byl tlustý a červený a kněžna byla bledá a nezajímavá.<br />
Všichni se zamotávali do dek a houní. Pan Kozák plivnul z okna a<br />
zapálil si fajfku. Markýz něco německy zavolal dovnitř. Ze dveří<br />
vyšla princezna Renata se svými dvěma bůbíky v hubertusech,<br />
vypadala německy a kostnatě a přes dyrndl měla průhlednou
pláštěnku. Stařičký lokaj vysadil bůbíky do kočáru a pomohl<br />
princezně.<br />
"Tak kde je královna?" zeptal jsem se.<br />
"Asi zařizuje věci se správcem. Královna je z nich<br />
nejenergičtější," řekla Ema.<br />
"Správce s nima nepojede?"<br />
"Jo. Ale personál vodjede až ráno." Celá společnost už byla<br />
usazená. Čekalo se jen na královnu. Chlapi na kozlíkách prvních<br />
dvou kočárů seděli připraveni a u třetího stál kočí a něco upravoval<br />
koním na postroji. Přes nádvoří se kladl stín hradby a poslední<br />
srpeček rudého slunce nad obzorem svítil právě na dveře. Díval<br />
jsem se už jen na ně a čekal jsem. A právě, když byl stín až u prahu<br />
dveří, objevila se v nich královna wirtemberská, v světlehnědém<br />
kostýmu a namalovaná, krásná jak Greta Garbo, s hlavou měděnou<br />
a zářivou, a řekla něco německy správci, který se ukláněl za ní, a<br />
potom několika strašně krásnými ženskými kroky došla ke kočáru,<br />
vyhoupla se do něj a vykřikla pevným a hlubokým hlasem Los!<br />
Kočí práskl do koní, první kočár se rozejel, za ním druhý, pak třetí,<br />
kola zaskřípala a kočáry vyjely zámeckou bránou do aleje a v<br />
posledním z nich královnina měděná hlava, bez ohlédnutí, jenom<br />
ještě zasvítila v bráně a pak zmizela. Imponovala mi, ta královna<br />
wirtemberská, a bylo mi z ní líto. Ale vedle mě stála Ema.<br />
"Tak už jedou," řekla a zahihňala se. Pan Kozák zmizel z okna<br />
a zámecké děti se vyhrnuly z brány za kočáry.<br />
"Jo. Tak já musím jít. Díky za informace," řekl jsem Emě a<br />
podal jsem jí ruku.<br />
"Není zač," řekla mi.<br />
"Nazdar, měj se hezky," řekl jsem jí a vyšel jsem rychle z brány<br />
do aleje. Zahnul jsem dolů, kolem míčovny, přeskočil jsem příkop a<br />
ponořil jsem se do lesa. Bylo tam už skoro tma, jenom okraj lesa<br />
prosvěcoval. Šel jsem po měkké jehličnaté zemi k němu. Tam byla<br />
vysoká travnatá mez, sedl jsem si na ni a zadíval jsem se na<br />
Heiserovic vilu a na tovární budovy dole za ní. Slunce pořád<br />
zalévalo kus města v údolí, ale na většině už ležel stín. Heiserovic<br />
vila se modrala ve stínu zámeckého kopce. Dlouhé, šedivé tovární<br />
haly za ní vypadaly už trochu neurčitě ve večerním oparu. V dálce<br />
na východě jsem zaslechl slabé dunění a tichý štěkot střelby.
Hvězdy na východní obloze se vlhce leskly. Směrem k západu<br />
obloha růžověla. Zase jsem slyšel slabě, ale zřetelné řetěz výstřelů z<br />
kulometu. Ale vidět nebylo nic. Jenom kus města dole, v tichu, a<br />
Heiserovic prima vilu. Položil jsem se na záda do trávy a zadíval<br />
jsem se na vlhké hvězdičky, které se začínaly nesměle třepotat na<br />
tmavějící obloze. Zrovna nade mnou, kousek k východu, svítil<br />
hezký a výrazný Orión, skvěle roztažený po nebi a pořád stejný.<br />
Zadíval jsem se na slabou, červenavou hvězdičku nalevo nahoře, na<br />
rudého obra Beuteigeuze, a bylo mi to divné ta koule větší než celý<br />
sluneční systém a řidší než vzduch, pěkně rubínovějící jako kapka<br />
malinové šťávy na zeleném mechu a hrozně klidná v předalekých<br />
hloubkách prostoru, a tady pode mnou Kostelec a revoluce a<br />
výstřely, které se v krátkých intervalech ozývaly z Německa. To<br />
nebe a hvězdičky byly klidné a nehybné, ale dole nad městem bylo<br />
přidušené šumění a divná jarní předbouřková tíseň. Cítil jsem pod<br />
hlavou chladná stébla trávy a tvrdou zemi pod zádama. Zavřel jsem<br />
oči a začal jsem myslet na život a jak si ho užít a představil jsem si<br />
Mici, ale jen jako předehru nebo závěr k tomu novému životu, co<br />
začnu v Praze , a myslel jsem si, jak jí řeknu Mici, já tě miluju, a pak<br />
mi napadlo, že jdu na všechny holky stejnou taktikou, a přemýšlel<br />
jsem, jestli s touhle taktikou půjdu taky na tu holku, kterou potkám<br />
v Praze, a věděl jsem, že ano, neměl jsem jinou a chodil jsem s ní na<br />
všechny a na všechny celkem působila, jenom na Irenu moc ne,<br />
protože holky byly úplně stejné a já měl dojem, že jsem daleko nad<br />
nima a že si s nima jen hraju a dělám si z nich legraci, a byl jsem<br />
zvědav, jestli ten pocit budu mít taky s tou holkou, co ji potkám v<br />
Praze, a byl jsem si jistý, že ano, protože to bude taky jenom holka, i<br />
když bude hezká a chytrá a nemorální, a já jsem nevěřil, že by na<br />
světě kromě mě a kluků a holek byla ještě nějaká čtvrtá třída lidí,<br />
takový nějaký můj ženský protějšek, který by byl nějak se mnou<br />
rovnocenný. To jsem si nemoh představit a myšlenky se mi<br />
zamotaly a najednou jsem byl někde jinde a všechno bylo bláznivé a<br />
rychlé a odplynul jsem daleko a daleko a najednou mi bylo chladno<br />
a obloha nade mnou černá a posetá bílýma, chladnýma<br />
hvězdičkama a já si uvědomil, že jsem usnul a spal, a posadil jsem<br />
se a dole na úpatí kopce zářily škvíry ve špatně zatemněných<br />
oknech vil a nebeská kopule se zrcadlila v hladině bazénu na
koupališti na Jeruzalému, a od města to jarně hučelo a já si<br />
uvědomil, že mě Mici převezla a nepřišla, a vstal jsem a byl jsem<br />
prochladlý a řekl jsem si, potvora, potvora Mici, tak se na mě<br />
vykašlala, nojo, bodeť by ne, ale ani mi to už nějak nevadilo a vstal<br />
jsem a pustil jsem se s kopce po trávě k Heiserovic vile. Díval jsem<br />
se na vilu a v okně salónu, které nebylo zatemněno, jsem spatřil<br />
milostivou paní Heiserovou. Přistoupila k němu a dívala se ven do<br />
tmy, pak se otočila, a říkala něco dovnitř. Ale nebylo to slyšet,<br />
jenom jsem viděl, že něco říká. Mici tam nebyla. Světlo se za oknem<br />
rozptylovalo v šeru. Odtrhl jsem se od plotu a zamířil jsem k městu.<br />
Vykašlala se na mě a sedí ve svém pokojíčku a má ze mě legraci. Z<br />
Německa se zase ozval kulomet. Byla teplá noc, spíš letní než jarní.<br />
A dobře mi tak. Proč nejsem věrný Ireně. Proč se musím dívat po<br />
každé sukni a nemůžu oslepnout na všechny jiné holky, když<br />
miluju Irenu. Ale třeba to neumím. Přemýšlel jsem, jestli někdy<br />
oslepnu, ale zdálo se mi, že neoslepnu nikdy. Leda snad, až potkám<br />
tu holku v Praze. Ale věděl jsem, že možná ani pak ne. A ani na tom<br />
nezáleželo. Nešlo o to, oslepnout k holkám. Ani by to pak nemělo<br />
cenu. Šlo o to neoslepnout, ale vydržet to u jedné. O to snad v životě<br />
šlo a to snad byla láska a snad to tak bylo dobré. Vydržet to u jedné,<br />
i když se člověku líbí všechny, a být s ní blažený a mít z ní něžné<br />
pocity a zůstat navždycky s ní. S Irenou. Nebo s tou holkou, co ji<br />
potkám v Praze. Miloval jsem ji už teď, za to, že žije, že někde<br />
existuje, pro mě, snad pro mě. Holky snad dovedly člověka milovat,<br />
úplně a v každém okamžiku, a být mu věrné.<br />
Zabočil jsem dolů stromořadím k Hadrnici, a tam se mezi<br />
pravidelnými stíny v aleji zabělaly světlé dívčí šaty, přepůlené v<br />
pase rukou v tmavém rukávu, a jak dvojice rychle šla přes cestu k<br />
lesu, zatřpytila se ve světle hvězd blond hlava, kterou jsem hned<br />
poznal. Byla to Dagmar Dresslerová, ale chlap, co ji vedl, nebyl<br />
Kočandrle. Stoupl jsem si do stínu a koukal jsem. Dvojice šla přes<br />
louku k mezi, kde jsem před chvílí spal, chlap ji táhl energicky do<br />
kopce a najednou se zastavili a popadli se do náručí. Chlapovi<br />
spadlo něco s hlavy. Ve světle hvězdiček zahořel rudý ježek. Napjal<br />
jsem zrak. Sakra. Chlap měl na sobě nějakou divnou bundu, pak se<br />
od sebe odtrhli a Dagmar se rozběhla k mezi a chlap za ní. V pase<br />
byl stažený. Sakra. A hele. Ovšem. Byl to Siddell, můj Angličan, co
se šel projít. Hergot, to byl teda machr. Za půl dne. Pak jsem ještě<br />
viděl, jak dopadli na mez a jak proti měsíčku bíle zasvítila<br />
Dagmařina kolínka.<br />
Otočil jsem se a odešel jsem alejí a pak přes Hadrnici pryč.<br />
Tohle teda byly holky. No dobře. Pod rozkvétajícími stíny stáli lidé,<br />
někteří bez kabátů, a mlčky poslouchali vzdálenou střelbu. Z<br />
druhého konce Hadrnice zaznělo ženské chichotání a mohutný<br />
chlapský smích z šera. Od pavlačových činžáků bylo slyšet, jak se<br />
tam někdo učí na křídlovku. Šel jsem podél tovární zdi. Na druhé<br />
straně Lewithova lágru bylo rozsvíceno a za zamřížovanými okny<br />
jsem viděl záda v zelených uniformách. Dveře dole byly otevřeny a<br />
v bledém světle, žárovky stál hlouček chlapů v čepicích a<br />
domlouval se s Rusákama. Šel jsem dál. Hlavní komín teplárny trčel<br />
k nebi a zrovna nad špičkou hromosvodu svítila Beteigeuza. Z<br />
východu zas zazněla vzdálená střelba. V pasáži stál pan Pitterman s<br />
Rosťou, dívali se na sebe a poslouchali.<br />
"Dobrý večer," řekl jsem jim.<br />
"Dobrý večer," řekl pan Pitterman.<br />
"Ahoj," řekl Rosťa. "Kampak, kampak?"<br />
Postavil jsem se vedle nich.<br />
"Posloucháte?" řekl jsem.<br />
"Ano. Už je to hodně blízko," řekl pan Pitterman.<br />
"Jo," řekl jsem.<br />
"Zejtra je tu máme. Fotr už má nachystanej rudej prápor," řekl<br />
Rosťa.<br />
"Ale no," řekl pan Pitterman rozpačitě. Stáli jsme v pasáži<br />
jejich baráku. Mimo něj jim patřilo ještě pět činžáků na Jiráskově<br />
třídě, kšeft a elektrický mandl.<br />
"To je nutný," řekl jsem.<br />
"Vy máte taky?"<br />
"Co?"<br />
"Rudej prápor."<br />
"Ne. No ale my nemáme dům, že jo."<br />
"Rostík si z toho dělá švandu, ale je to vážná věc," řekl pan<br />
Pitterman.<br />
"Stejně ti to seberou, tati. Seš buržoust a kapitalista," řekl<br />
Rosťa.
"Mlč! Udělal bys líp, dybys mlčel, Rostislave!"<br />
"Pudeš zejtra do pivováru?" zeptal jsem se.<br />
"Samo. Poslouchej - " Rosťa mě vzal za ruku a zatáhl mě do<br />
pasáže. "Tak už sem jí taky napsal."<br />
"Co?"<br />
"No to - jak sme vo tom mluvili v pivováře."<br />
"A tak, závěť," řekl jsem.<br />
Rosťa se na mě podíval.<br />
"Nebo myslíš, že sem jí neměl psát?"<br />
"Ale jó. To tě nic nestojí," řekl jsem.<br />
"Víš, já vím, že vona Dagmar je mrcha," řekl Rosťa.<br />
"Ale - "<br />
"To seš moudrej, že to víš," řekl jsem.<br />
"No já vím," řekl Rosťa. "Ale jinak je to dobrá holka.<br />
"A já si myslím, že dyby se mi něco stalo, že by se přece trochu<br />
užírala, že jo."<br />
"No jasně," řekl jsem.<br />
"A čeče, já nevím. Vona mi řekla, že sem pitomej a že teď sou<br />
důležitější věci na starosti, ale já si myslím, že nejsou. Že tohle je<br />
nejdůležitější věc. Pro ní ne, to já vím, ale pro mě jo."<br />
"No dobře. Hlavně, žes to napsal," řekl jsem. "Třeba to budeš<br />
potřebovat."<br />
"Myslíš?"<br />
"Čeče, já byl na zámku. V Německu je úplnej vohňostroj."<br />
"Fakt?"<br />
"Fakt," řekl jsem a pak jsem dodal: "Možná, že eště bude<br />
Dagmara litovat."<br />
"To bude, čeče," řekl Rosťa.<br />
"Já du. Dobrou noc," řekl jsem.<br />
"Tě noha," řekl Rosťa.<br />
"Ahoj," řekl jsem a prošel jsem pasáží do ulice. Byla už<br />
prázdná. Došel jsem k baráku, odemkl jsem dveře a vyšplhal jsem<br />
se nahoru. Doma už všichni spali. Dveře do mého pokoje byly<br />
zavřené. Z ložnice se ozval maminčin hlas:<br />
"Danny."<br />
"Jo," řekl jsem tiše.<br />
"Ten Angličan se eště nevrátil."
"Já vím řekl jsem. "Von nepříde."<br />
"Jak to víš?" řekla maminka.<br />
"No, já ho viděl," řekl jsem. "Von se - víš, von se šel pobavit."<br />
"Bože," řekla maminka. "To už - a tobě je dobře, Daníčku?"<br />
"Jo," řekl jsem.<br />
"Máš ustláno v kuchyni na kanapi."<br />
"Jo. Dobrou noc."<br />
"Dobrou noc."<br />
Šel jsem do kuchyně a pomalu jsem se odstrojil. Pak jsem si<br />
lehl na kanape a přetáhl jsem přes sebe prošívanou deku. Kanape<br />
stálo u zdi pod oknem a skrz okno byla krásně vidět obloha.<br />
Podíval jsem se na oblohu a uviděl jsem rudou Beteigeuzu zase nad<br />
sebou. Provázela mě. Pak jsem myslel, a zas na Irenu, a pak zas na<br />
Dagmar Dresslerovou a pak jsem se pokoušel myslet na revoluci a<br />
na střílení, ale nedařilo se mi to, a díval jsem se z okna na rudou<br />
hvězdu Beteigeuzu skoro kolmo nade mnou a začal jsem myslet na<br />
tu holku, co ji potkám v Praze, a celkem jsem si ji nemoh nijak<br />
představit, ale myslel jsem na ni a zdálo se mi, že určitě je a že cítím,<br />
jak je, šla nějak ke mně z oblohy s tou rudou Beteigeuzou na řetízku<br />
kolem krku a měla nějaké oči a byla skvělá a viděl jsem ji, ale<br />
nevěděl jsem o ní nic, jenom že to bude taky potvora, a pak jsem<br />
usnul a ve spánku se mi nezdálo nic.<br />
Středa<br />
9. V. 1945<br />
Jakmile jsem se ráno octl na ulici, ztratil jsem se hned v<br />
pořádném chumlu. Od hranic ustupovala německá armáda. Po ulici<br />
táhla děsná směsice lidí, Němčíci v uprášených uniformách, někteří<br />
s puškama a jiní bez a mezi nima někteří na kolech, a ti si to hasili<br />
rychle na západ. A všude pořád uprchlíci. Jak jsem koukal,<br />
najednou se z vedlejšího domu vyvalil sklenář Franta v košili s<br />
vyhrnutýma rukávama, namířil si to rovnou mezi Němce, popad<br />
jednomu,z nich pušku a začal mu s ní na zádech cloumat. Němec se<br />
chabě bránil, potom ji se sebe shodil a sklenář Franta zapad zase do<br />
svého domu s puškou kterou si naštvaně nes v obou rukách. To lidi<br />
povzbudilo. Z obou stran se s chodníku sesypal dav chlapů na<br />
Němce. Natahovali ruce po puškách, ale Němci se srazili
dohromady a nastavili flinty proti davu. Celý jejich hlouček se<br />
naježil hlavněma a chlapi se zastavili. Pak začali nadávat. Němci se<br />
zas hnuli a dav je nechal, až přešli, a pak se připojil. Připojil jsem se<br />
taky. Přede mnou pochodovaly zadnice těch chlapů a jejich záda,<br />
naditá v kabátech, a zdálo se mi, že jsou všichni nějak vypasení. To<br />
byla vzpoura. Šel jsem v dobré náladě za nima a chvílema jsem<br />
vpředu zahlíd šedivé německé helmy a napřažené flinty. Dav spílal<br />
a nadával. Už jsme byli u protitankové překážky u Novotných a<br />
tam museli Němci trochu zpomalit, aby se promáčkli propustí v<br />
překážce. Jeden voják zůstal stát a čekal, až ostatní prolezou. Nějaký<br />
chlap po něm skočil a začal se s ním tahat o pušku. Dav vzkypěl.<br />
Dva Němci se otočili a napřáhli automaty. Uviděl jsem jim na<br />
moment do obličejů, měli je bezvýrazné a utahané, a viděl jsem ty<br />
automaty, jak se bojovně nastavily proti davu. Ozvalo se řvaní,<br />
chlapi, co byli vzadu, se začali tlačit na přední. Zakrylo mi to<br />
výhled. Jenom ty nadité zadnice se cpaly dopředu. A vtom<br />
zapráskaly dva výstřely, rychle za sebou, a dav se rázem rozpad,<br />
chlap přede mnou se bleskurychle obrátil a vrazil do mě celou silou,<br />
až jsem si sed na chodník. Zajiskřilo mně v očích, viděl jsem, že lidi<br />
prchají na všechny strany, a rázem bylo přede mnou vymeteno a<br />
proti mně u protitankové překážky stáli dva Němci s automatama,<br />
jednomu se z automatu kouřilo, a ten třetí Němec s puškou v ruce a<br />
dívali se bezvýrazně před sebe. Dřepěl jsem trochu překvapený na<br />
zemi a čuměl jsem na ně. Jeden o mě zavadil pohledem, ale hned se<br />
zas otočil k druhým a řekl:<br />
"Los! Gema!"<br />
"Warte, Fritz," řekl ten s puškou, opřel si ji o překážku a oběma<br />
rukama si narovnával helmu, kterou měl naraženou našikmo, asi<br />
jak se s ním ten chlap pral. Druzí dva stáli a dívali se na něj.<br />
Rozhlédl jsem se a viděl jsem, že v průjezdě v bance se krčí pan<br />
Habr a ostatní chlapi, přilípnutí na stěnu, a koukají se na Němce.<br />
Bylo najednou hrobové ticho a přišlo mi to legrační, jak jsem tam<br />
dřepěl sám na dláždění, ulice na dohled najednou vymetená a ti<br />
Němci přede mnou. To bylo povstání. Němec si narovnal helmu,<br />
pak se všichni tři otočili a jejich zadky, celé ověšené handgranátama,<br />
začly pochodovat pryč. Hned jak zmizeli za překážkou, vyrojili se
zas ze všech průjezdů lidi a hned jich bylo kolem mě plno. Pan<br />
Habr ke mně přiběhl a zeptal se:<br />
"Ste raněnej, pane Smiřický?"<br />
Zamračil jsem se a zved jsem se ze země. Kolem se mačkal dav<br />
a koukal na mě.<br />
"Nejsem," řekl jsem. "Někdo mi dal do žaludku, jak ste utíkali."<br />
Na davu bylo vidět otrávenost. Nikdo nebyl raněný. Němci<br />
střelili jen do vzduchu. Pomalu se dav rozešel. Zahnul jsem za roh<br />
na Jiřák k Harýkům. Pod skupinkou stromů na Jiřáku si nějaká<br />
cikánská rodinka vařila na ohýnku oběd v kotli. Zazvonil jsem a z<br />
okna nad průjezdem se vyklonil Harýk.<br />
"Tě péro," řekl.<br />
"Hoď mi klíče," řekl jsem. Harýk zmizel a za chvíli se zase<br />
objevil.<br />
"Deš do pivováru?" zeptal jsem se.<br />
"Je to nutný," řekl Harýk a hodil mi klíče. "Poď nahóru, eště<br />
sem se nenasytil."<br />
Seshora z pokoje se ozýval Heartbreak Blues, jak ho někdo<br />
hrál na piáno. Otevřel jsem dveře a u piána jsem uviděl Lucii v<br />
pruhovaných šatech. U stolu dřepěl Harýk s velikým hrncem kafe a<br />
na gauči ležel natažený Pedro.<br />
"Zdruv," řekl mi, Lucie přestala hrát a otočila se na sedátku ke<br />
mně. Jenže se moc odrazila, takže se musela zas trochu otočit<br />
zpátky.<br />
"Ahoj, Danny," řekla.<br />
"Ahoj. Ty deš taky do pivováru?" zeptal jsem se.<br />
"Né," řekla, sklonila hlavu k rameni a povídala afektovaně:<br />
"Ženy tam nemaji přístup." Měla hezké nahé nohy v bílých<br />
sandálech.<br />
"To je vada," řekl jsem. "A děláš jinak něco pro vlast?"<br />
"Přihlásila sem se jako dobrovolná ošetřovatelka."<br />
"Sakra," řekl jsem. "Doufám, že nebudu raněnej."<br />
"Taky se přihlásila Irena," řekla Lucie.<br />
"No. Hlásila se se mnou." Lucie se na mě dívala jakoby nic.<br />
"Tak to se teda zranit nechám, ale moc né," řekl jsem.<br />
!Moc né?" řekla Lucie zklamaně.<br />
"Proč bych měl moc? Stačí trochu."
"Já myslela, že ty bys pro Irenu snes všechno."<br />
"No, po jistý meze, žejo."<br />
"Nechal by sis třeba uříznout nohu?"<br />
"To jo," řek jsem suverénně.<br />
"Anebo ruku?"<br />
"Taky."<br />
"Anebo vobě ruce?"<br />
"S klidem," řek jsem, ale pak jsem si uvědomil, že to by bylo<br />
blbé, že bych si pak na Irenu nemoh ani sáhnout.<br />
"Počkej," řek jsem. "Vobě né."<br />
"Proč né?"<br />
"By stačila jedna, né?"<br />
"Ale co dyby vobě?"<br />
"Proč bych zrovna musel vobě ruce?"<br />
"No dyby."<br />
"Ale houby. To rači třeba ruku a nohu."<br />
"Ale já chci dyby vobě ruce," řekla Lucie a zakroutila se přitom<br />
na sedátku, roztáhla nohy a udělala na sedátku předklon.<br />
"No tak teda jo," řekl jsem.<br />
"Ale rozmejšlel ses."<br />
"Však to není jen tak, vobě ruce."<br />
"To máš ale všechno bez rozmejšlení."<br />
"Však já jo."<br />
"Jó, ty jo. Ty seš úplně jako Harýk. Vy ste všichni stejný."<br />
"No dovol," ozval se Harýk.<br />
"A né?"<br />
"No to né," řekl Harýk.<br />
"Jo né"<br />
"A jak to?"<br />
"No, třeba že na tobě chci, aby sis voholil ty hnusný pejzy, a ty<br />
to neuděláš."<br />
"A já zas chci, aby sis nevodbarvovala vlasy, a ty to taky<br />
neuděláš."<br />
"Ale ty mě máš poslechnout."<br />
"Hele A proč já jo, a ty né?"<br />
"Ponivač si muž," řekla Lucie a otočila se k piánu. "Nebo aspoň<br />
vypadáš, že si," řekla ještě a začala rychle hrát In the Mood,
odposlouchanou z ABSE. Hrála dobře. Její štíhlé prsty , s červenými<br />
nehty jistě a tvrdě basovaly boogieový rytmus a na nahém zápěstí<br />
měla široký modrý náramek.<br />
"To je káča!" řekl Harýk k nám dvěma a bylo vidět, že se s ní<br />
chlubí. A měl teda s čím. Ona byla Lucinka pitomá jako všechny<br />
holky, ale uměla prima hrát na piáno a tancovat boogie jako nikdo a<br />
chodila do baletní školy a byla děsně krásná. Mně se moc velice<br />
líbila. Irena na piáno hrát neuměla, jenom blbě klinkat Beethovena a<br />
tak, ale Heartbreak Blues nebo Canal Street Blues nebo West End<br />
Blues nebo Memphis Blues, jak je všechny prima hrála Lucie a<br />
vypadala u toho jako Mary Lou Williams, jenže hezčí, to Irena<br />
neuměla. A nebarvila si vlasy ani nehty a neměli prima vilu s<br />
bazénem pod zámkem, ale zas jsem si vzpomněl na skály a na to,<br />
jak jsme s Irenou viseli v lanech na Pavoučí stěně, a na ty všechny<br />
večery a noci, co jsem s ní zažil v těch skalách, ale Lucie začala hrát<br />
Nobody's Sweetheart a už jsem zas byl celý udělaný do ní a nevěděl<br />
jsem, sakra, koho to vlastně teda miluju, houby, řek jsem si a otočil<br />
jsem se ke gauči, co na něm byl natažený Pedro, a sed jsem si k<br />
němu. Pedro zdlouha a zeširoka zazíval.<br />
"Zatraceně," řekl.<br />
"Tak pudem?" řekl jsem.<br />
"Hned," povídal Harýk, vstal a šel ke skříni. Podíval jsem se na<br />
jeho postel, byla ještě celá rozválená a na nočním stolku stála veliká<br />
Luciina fotka. Napadlo mě, že bych jim moh ukázat svoji fotku s<br />
automatem. Vytáh jsem náprsní tašku a vyndal jsem z ni jednu.<br />
"Diž," řek! jsem Pedrovi a podal jsem mu ji. Pedro si ji vzal,<br />
podíval se na ni a řekl: "Ho!" Pak se otočil a řekl:<br />
"Harýku."<br />
"Co je?" řekl Harýk.<br />
"Mám tu vobtisk partyzána Smiřickýho. Chceš ho spatřit?"<br />
Harýk šel ke kanapi a Lucie si toho všimla a přestala hrát.<br />
"Páni!" řekl Haryk. "De z tebe hrůza."<br />
"Ukažte," řekla Lucie, vstala a sedla si ke mně na gauč.<br />
"Páni!" řekla jako Harýk. "Danny, to ti to sekne!" zazpívala s<br />
přehnaným obdivem.<br />
"Jo?" řek jsem s úsměvem, vzal jsem jim fotku a strčil jsem ji do<br />
tašky.
"Hary, proč ses taky nedal takhle vyfotit?" řekla Lucie.<br />
"To sme měli, čeče," řekl Harýk Pedrovi. "Představ si, jak sme<br />
prohloupili."<br />
"Byli sme blbí," řek! Pedro.<br />
"Tak dem, páni," řekl jsem. "Takovejch fotek si eště můžete<br />
nadělat. Venku lidi houtně vodzbrojujou Němce."<br />
"Fakt?" řekl Harýk.<br />
"Fakt. Tak dem."<br />
"Harýku, vem svačinu," řekl Pedro.<br />
"A jó," řekl Haryk. "To není špatnej nápad."<br />
Harýk zmizel v kuchyni a Pedro se zved s gauče. Odešel do<br />
předsíně a bylo slyšet, že se zavírá na záchodě. Zůstal jsem s Lucíí<br />
sám. Lucie si lehla na gauč, jednu nohu nechala klimbat dolů a<br />
druhou položila nahoru. Pocítil jsem touhu říkat jí milostný řeči,<br />
jako vždycky, když jsem byl sám s hezkýma holkama. Třeba to byla<br />
drzost, ale žádná se kvůli tomu nikdy neurazila. Tak jsem začal.<br />
"Lucie," řek! jsem.<br />
"Hm?" řekla.<br />
"Ty jsi krásná."<br />
"Ale Bóže!"<br />
"Ty jsi nejkrásnější ze všech holek v Kostelci."<br />
"A co Irenka?"<br />
"Ta není proti tobě nic."<br />
"To by měla slyšet!"<br />
"Ať by to slyšela. Mně by to bylo jedno."<br />
"Dybys nemluvil."<br />
"Vážně, Lucie."<br />
"To ti zrovna věřím."<br />
"Vážně. Když jsem s tebou, tak mi na Ireně vůbec nezáleží."<br />
"Tak to jí pěkně miluješ!"<br />
Usmál jsem se záhadně.<br />
"Nebo snad ne?" řekla Lucie.<br />
"Lucie," řek jsem tiše. "Jestli někoho miluju, tak miluju tebe."<br />
"Máš moc řečí," řekla Lucie.<br />
"Nemám," řekl jsem. "Lucie, ty si skvělá holka."<br />
"Já žasnu!" řekla Lucie. "Teda nechtěla bych bejt na Ireniným<br />
místě."
"Proč? Ty bys nechtěla, abych tě miloval?"<br />
"To třeba zrovna ne, ale mít takhle věrnýho milence, to rači<br />
nic," řekla Lucie. "Vostatně, ždyťs právě řek, že mě miluješ taky,<br />
ne?"<br />
"Miluju, Lucie."<br />
"A taky tak věrně jako Irenu?"<br />
"Mnohem věrnějc," řekl jsem a přised jsem k ní hodně blízko.<br />
Položila na mě ruku, jako aby mě mohla odstrčit, kdybych si něco<br />
začal dovolovat.<br />
"Hele," řekla. "Hele!"<br />
Vtom se z předsíně ozval Harýkův hlas:<br />
"Tak dem."<br />
Trhl jsem sebou legračně, ale když jsem viděl, že dovnitř nikdo<br />
nekouká, tak jsem se zas obrátil k Lucii. Ta taky trošku strnula, ale<br />
jak viděla, že nikdo nejde, a jak já jsem sebou legračně trhnul, tak se<br />
zasmála a zasvítily jí oči a zdvihla se s gauče, a jak se zdvihla, tak<br />
tou svojí rukou s červenýma nehtama jela po mně až přes hlavu a<br />
vjela mi do vlasů a trochu mě za ně zatahala.<br />
"Ty mizero," řekla a vstala a šla ke dveřím. Zved jsem se taky a<br />
šel jsem rychle za ní, jako že omámeně, a ve dveřích jsem jí sáhnul<br />
na zadničku. Vzala mě za ruku a odstrčila mi ji a řekla tiše: "No<br />
tak!" a potom se s hrozným zájmem rozběhla k Harýkovi, vzala mu<br />
tornu z ruky a řekla s příšerným zájmem:<br />
"Ukaž, co sis vzal" A potom: "No, to sis toho vzal!"<br />
"To stačí," řekl Harýk netrpělivě a vzal jí tornu. "Dem."<br />
"Já hlad mít nebudu," řekla Lucie.<br />
"To vím," řekl Harýk a vystrčil ji na chodbu. Na schodech stál<br />
už Pedro a Harýk zamkl dveře. Kráčeli jsme po Jiřáku, a než jsme<br />
přešli hlavní ulici do ulice k biografu, museli jsme chvíli počkat,<br />
protože ulicí se zrovna hnala německá armáda na kolech a mírným<br />
poklusem. Ti, co klusali, byli většinou beze zbraní a bez helem a<br />
strkali zezadu zamračené Germány v přilbách a s automatama, kteří<br />
dělali jako spořádaný ústup. Bylo slyšet, že si nadávají, a těch<br />
několik zatvrzele ukázněných nácků, co šli pomalu, stálo ve<br />
zmateném odlivu jako majáky, s hubama stisknutýma vztekem,<br />
který jim zrovna zvedal helmy jako pára poklice na plotně.<br />
"Ty něco zakusili," řekl Pedro významně.
"Jak myslíš?"<br />
"Asi vědí, před čím prchaj."<br />
Pedro byl dokonalý Goebbels. Ale mně bylo taky trochu těsno<br />
v břiše. Ale moc zas ne. Bylo to zajímavé, koukat se na ten zmatek,<br />
na ty chlapy a vozy a automaty a na ten konec té velké slávy. Přešli<br />
jsme přes ulici a dál, kolem biografu a skrz podjezd na louku před<br />
československým kostelem. Po louce se táhli uprchlíci v<br />
kancentráčnických hadrech nebo ve spojeneckých uniformách a<br />
mezi nima sem tam šedivé německé mundůry. Ty utíkaly po zelené<br />
louce a slunce na ně seshora svítilo. Šli jsme s Lucií přes louku a její<br />
květinové šaty byly na louce barevné, ale ti, co utíkali, si jí vůbec<br />
nevšímali. Kouknul jsem se na ni sám. Měla jemnou bílou kůži na<br />
obličeji, jak to některé holky mívají, že tomu člověk skoro nemá<br />
chuť věřit a chtěl by si na ni sáhnout, pusu namalovanou na růžovo<br />
a zlaté vlasy hezky učesané a sukni dlouhou, podle módy, kterou<br />
někde vyhrabala a tvrdila, že se to tak bude po válce nosit.<br />
Vyhýbala se chlapům s ruksaky na zádech a v těžkých botách, kteří<br />
se mlčky táhli s vyplazenými jazyky. Přešli jsme po můstku přes<br />
potok a zahnuli jsme k československému kostelu. Kolem něj stály<br />
stromy plné nějakých bílých květů. Šli jsme kolem průčelí a<br />
najednou proti nám vyběhl německý voják bez kabátu a za ním<br />
československý farář Houba a katecheta Rebarbora. Houba držel v<br />
ruce flintu a Rebarbora německý mantl a pádili za Němcem. Pak<br />
farář Hauba v nejprudším tempu pustil pušku a udělal plavný skok<br />
jako hráči při americkém fotbale, proletěl krásnou šipkou vzduchem<br />
a chytil Němce za nohy. Oba elegantně přistáli na zemi.<br />
"Páni!" řekl Harýk. Katecheta přiskočil faráři na pomoc a začali<br />
Germána mydlit. Potom se mu Houba dal do stahování štýflat a<br />
stáh mu je, ačkoliv sebou házel. Vypadalo to divně. Rebarbora<br />
mlátil Němce přes hlavu a seděl mu obkročmo na zádech. Potom s<br />
něho Houba stáhl ještě kalhoty i s páskem, na kterém visel revolver<br />
a handgranáty.<br />
"Tak!" řekl Houba. "Du blutiges deutsches Schwein!" řekl<br />
kursovou němčinou a pustil ho. Reborbora vstal taky. Němec se<br />
zvednul a dal se do běhu. Bílé podvlíkačky mu svítily na slunci, jak<br />
v nich běžel po louce k západu.<br />
"Dobrý den," řekl jsem faráři Houbovi.
"Dobrý den," řekl a díval se za prchajícím Němcem. "Ty<br />
parchante!"<br />
"Co se stalo?" řekl jsem.<br />
"Chlap se chtěl skovat ve Sboru," řekl farář rozhořčeně.<br />
"Vážně?"<br />
"Chytli jsme ho právě včas."<br />
"No, prohnali ste ho pěkně," řekl jsem.<br />
"To má za vyučenou, barbar germánská," řekl farář a rozhlédl<br />
se. "Kde je puška?"<br />
"Tady," řekl Rebarbora a zvedl ji z trávy. Byla to důkladná<br />
německá flinta, hodně ohmataná. Farář ji vzal do ruky a řekl:<br />
"Bůh ví, kolik životů má na svědomí."<br />
"No," řekl jsem. "Umíte s tím zacházet?"<br />
"Abych neuměl," řekl farář a podíval se na mě uraženě.<br />
"Ruský legionář, pane! Já jsem se něco nastřílel z takovýchhle<br />
hraček."<br />
"Ale tohle je třeba jinej systém."<br />
Farář se ušklíbl a zakverloval s táhlem. Z pušky vyletěla<br />
nábojnice a spadla do trávy.<br />
"Stejnej systém," řekl farář.<br />
"Tak to je dobrý," řekl jsem. "Pudete taky do pivováru?"<br />
"Ne, zůstanu ve Sboru. Ať to zkusej, skovávat se mi tady!"<br />
"To bych teda nikomu neradil," řekl Harýk.<br />
"Že ne, hoši?" zazubil se farář.<br />
"To ne."<br />
"Tak na shledanou, pane faráři," řekl jsem.<br />
"Na shledanou," řekl farář a všichni zabručeli pozdravy. Farář<br />
s katechetou zalezli do kostela a my jsme se hnuli. Za chvíli řekla<br />
Lucie:<br />
"Harýku, nestane se vám nic?"<br />
"Houby," řekl Harýk. "Dyts viděla, jak Hůni prchaj, ne?"<br />
"Nojo, ale třeba ty esesmani nebudou."<br />
"Ale houby. Neměj strachy," řekl Harýk. Zahnuli jsme podél<br />
řeky na cestu k pivováru. Trousili se už po ní lidi. Někteří měli na<br />
rukávech ty pásky. Pivovár byl celý ponořený do rozkvetlých<br />
stromů, které voněly. Před bránou se tísnil hlouček ženských.
Několik chlapů se loučilo se ženama a dělali vlastenecké ksifty.<br />
Některé ženské brečely. Zastavily jsme se a Lucie řekla:<br />
"Tak vás noha."<br />
"Ahoj, Lucie," řekl jsem a podal jsem jí ruku. Stiskla mi ji a<br />
usmála se na mě. Udělal jsem významný úsměv. Pak stiskla ruku<br />
Pedrovi a řekla mu: "Ahoj, Pedro."<br />
"Zdruv," řekl Pedra. Koukal jsem, jestlí se Lucie líbne s<br />
Harýkem. Vzali se za ruku a dívali se na sebe. Harýk řekl:<br />
"Tak ahoj, Lucie."<br />
"Ahoj," řekla Lucie. Hnedka dostala ten nepřítomný výraz,<br />
jaký holky mají, když jsou se svýma chlapama, třeba i mezi jinýma<br />
lidma. Harýk se zašklebil, čuměl jsem na ně a uvědomil jsem si, že<br />
na ně čumím a že bych neměl, a čuměl jsem na ně stejně. Potom se k<br />
ní Harýk naklonil a líbnul ji.<br />
"Ahoj," vydechnula Lucie a odtrhla se od něj a řekla nám:<br />
"Tak ahoj, pani."<br />
"Ahoj," řekli jsme sborem, Lucie se otočila a šla rychle pryč.<br />
Otočil jsem se a prošel jsem bránou dovnitř. První, koho jsem<br />
potkal, byli Bonda s Vahařem. Motali se v chumlu lidí a vypadali<br />
otráveně. Benda měl svoji černou přilbu po hasičích tvrdošíjně na<br />
hlavě. Řekl jsem jim "Nazdar," a oni mi odpověděli.<br />
"Co je s Přemou?" zeptal jsem se.<br />
"Sedí," řekl Bena.<br />
"Eště ho starej Čemelík nepustil?" zeptal se Harýk.<br />
"Depak."<br />
"A může se aspoň k němu?"<br />
"Nemůže."<br />
"Páni, to mu nezávidím. Bejt dva dni v tom sklepě," řekl<br />
Harýk. Rozhlédl jsem se. U hlavní tribuny stáli páni velitelé hlídek<br />
v turistickém a čekali. Mluvili mezi sebou a byli pobledlí. Docela u<br />
dveří stál pan major Weiss a pan nadporučík Rubeš a pan kapitán<br />
Kuřátko. Všichni měli uniformy.<br />
"Tak co bude?" řekl jsem.<br />
"Poustáni," řekl Harýk kostelecky.<br />
"Ať žije republika," řekl jsem.<br />
"Ať žije, kdo pije," řekl Pedro.
"Ahoj, mistři," ozvalo se za náma. Byl to Benno s Fondou a<br />
Lexou.<br />
"Ahoj," řekl jsem.<br />
"Jak ste zocelený ve svý odanosti svatý věci svobody?" zeptal<br />
se Lexa. "Slyšeli ste včera ten Šabatovej projev?"<br />
"Ne. Kdy?" řekl jsem.<br />
"Včera večer v městským rozhlase."<br />
"To sem neslyšel," řekl jsem. "Co kecal?" zeptal jsem se a<br />
vzpomněl jsem si na včerejší večer.<br />
"No vo odanosti svatý věci svobody," řekl Lexa. "Aby byl<br />
každej připravenej obětovat vše za vlast, bude-li nutno."<br />
"A hlavně, aby lidi drželi disciplínu, aby to nebylo nutno," řekl<br />
Harýk.<br />
Ozvalo se zatroubení na polnici. V hlavní budově zmizel od<br />
okna chlap s trumpetou a místo něho se tam objevil major Weiss s<br />
lejstrem. Začalo být pekelné horko. Z okna se ozval vzdálený hlas<br />
majora Weisse.<br />
"Rozkaz číslo dvanáct," četl. "Všichni bratři, kteří se dosud<br />
nepodrobili vojenskému výcviku, dostaví se ihned za ledárnu, kde<br />
jim budou poskytnuty nejnutnější pokyny o bojové technice.<br />
Podepsán plukovník Čemelík v. r." Pak vzal Weiss do ruky jiné<br />
lejstro a řekl: "Nyní přečtu seznam těch, kterých se to týká,<br />
vyhotovený podle údajů na přihláškách," řekl a začal ho číst. Pane,<br />
mají v tom pořádek, proběhlo mi hlavou a hned taky myšlenka na<br />
Přemu a na jeho naivní banditské představy o povstání. Tohle bylo<br />
pane povstání. Se seznamem. A s informacema o bojové technice.<br />
Díval jsem se, jak kluci podle seznamu odcházejí na druhý konec<br />
pivovárského nádvoří. Viděl jsem zrzavou hlavu Hrobovu, potom<br />
Bendu, Procházku a Vahaře, pak malinkého Dobrmana, který měřil<br />
sotva metr padesát a hasil si to s náramným nadšením k ledárně.<br />
Pak čet Weiss najednou Zdeňka a já ho uviděl, v horolezeckých<br />
kalhotách a v kabátě z celty, s koženými chrániči na loktech a na<br />
levém rameni a v tyroláčku, s tornou na zadnici. Procházel davem k<br />
ledárně a měl svalnatá lýtka ve vlněných podkolenkách. Nemohl<br />
jsem pořád na něm vidět to, co na něm viděla Irena. A přitom jsem<br />
chtěl, aby to viděla na mně, a nevěděl jsem, co to vlastně je, co dělá z<br />
holek jako Irena zamilované holky. Když jsem uslyšel svoje jméno,
sebral jsem se a šel jsem k ledárně. Za ní, na trávníku, který se<br />
zvedal k plotu u lesa, sedělo pod ledovacím lešením nevycvičené<br />
mužstvo. Většinou si svlíkli kabáty a povalovali se po trávě. Dělali<br />
na ní strakatý vzorec, jak na ně padal mřížkovaný stín lešení.<br />
Zdeněk seděl nahoře u plotu a už něco jed. Jak jsem se k němu<br />
blížil, měl nohy v kolenou ohnuté a roztažené od sebe a přes stehna<br />
se mu napínaly kalhoty. Díval se na mě zpod svého tralaláčku a byl<br />
mi odporný, i s těma horolezeckýma kalhotama a vytrénovanýma<br />
stehnama a s černými chlupy, které mu čouhaly z rukávů, a s<br />
opáleným ksiftem a se vším, co na něm bylo. Jedl, otevíral hubu a<br />
mlel v ní chleba, nebo co jed, a mlaskání jsem slyšel, už jak jsem se k<br />
němu blížil. Tohle byl chlap, kterého si vybrala Irena. Nechápal<br />
jsem to. Byl bych mu s chutí dal přes tu jeho chlebárnu, která tak<br />
neúnavně pracovala, a byl jsem plný velké jistoty, že já jsem lepší a<br />
že by to se mnou měla Irena lepší, ale pak mi zas přišlo, že asi lepší<br />
nejsem a že asi lepší je on v tom, co je pro holky důležité, aby bylo<br />
lepší, když je do něj Irenka tak tvrdá, a vůbec i jinak, a přistoupil<br />
jsem k němu a řekl jsem mu "Nazdar!" a sed jsem si vedle něho.<br />
"Nazdar," řekl mi Zdeněk. "Jak se máš?"<br />
"Asi jako ty," řekl jsem.<br />
"Poslouchej, mně se zdá, že to tu všechno nemá cenu," řekl<br />
Zdeněk.<br />
"Co?"<br />
"Tahle organizace."<br />
"Udělals vobjev," řekl jsem.<br />
"My sme, čoveče, měli príma zorganizovanou četu. Jenom<br />
alpisti, víš?"<br />
"To muselo bejt žrádlo," řekl jsem.<br />
"To ti řeknu," pravil Zdeněk. "Tonda nás ved a byli tam jen<br />
kluci z klubu."<br />
"A co s váma je teď?"<br />
"Rozpustili nás. Prej žádný soukromý podniky netrpěj, je tady<br />
na to armáda, a kdo se nepodrobí, bude považaván za bandu."<br />
"To sou teda vandalove," řekl jsem. "Co dělá Irena?"<br />
"Ale přihlásila se k Červenýmu kříži - hele, támhle je Ťukes!"<br />
řekl najednou Zdeněk a zapískal signál. Po trávě k nám šel<br />
horolezec Ťukes s vyceněným chrupem a v lyžařské čepici a vedle
něj ještě dva. Měli oba horolezecké kalhoty s koženýma záplatama a<br />
bundy, s chráničema na rameni a horolezecké tralaláčky. Řek jsem<br />
honem Zdeňkovi "Sakra, támhle je Benno, já s ním musím mluvit,<br />
ahoj!", ale Zdeňkovi to bylo stejně jedno, poněvadž se na něj ani<br />
nepodíval a volal na horolezce: "Hore zdar, pánové, tak poťte,<br />
poťte!"<br />
Šel jsem k Bennovi a k ostatním klukům z orchestru, kteří<br />
právě přišli, a jak jsem se k ním blížil, dostal jsem lepší náladu. Se<br />
Zdeňkem a s těma sportsmanama od alpistů jsem se vždycky cítil<br />
blbě. Já jsem nebyl sportsman. Já jsem patřil k orchestru. Alpisti s<br />
jejich tornama nacpanýma chlebem, a s máslem v patentních<br />
krabicích, s jejich kecáním o krásách zapadajícího slunce ve skalách<br />
a s jejich traverzováním a komínovou technikou a s karabinkama a<br />
skobama a smyčkovou technikou a samojistícíma uzlama a<br />
slaňováním, to všechno mi bylo protivné a byl jsem u nich stejně<br />
jen, že u nich byla Irena, a mlátil jsem se po ledečskýah jehlách a<br />
jódoval jsem si odřené nohy a ruce a houpal jsem se zamotaný v<br />
samojistících smyčkách nad vrškama smrků a borovic, s modrým<br />
nebem nahoře a s šedivýma skálama, které měly boky celé rozryté<br />
od nějakého prahorního moře a ošlehané větrem a dole, hluboko v<br />
proláklinách, co jsem nad nima visel, olezlé vlhkým mechem a<br />
ztemnělé ve stínech, a já se soukal po těch lanech jako<br />
netalentovaný pavouk, když jsem přemosťoval z Pěti Prstů na<br />
Rukavici, a byl to příšerně divný pocit na těch lankách, ale vlastně<br />
to byl dobrý pocit, protože nahoře na Rukavici seděla Irena v<br />
žlutém svetříku a v kalhotách s koženým srdcem na zadničce a<br />
sledovala mě napjatě a udílela mi rady, vlastně to byl dobrý pocit,<br />
vlastně bylo dobré být horolezcem a vylízt všude s Irenou a spát s<br />
ní a s ostatníma potom v noci v chatě dole ve skalách, bylo to dobré,<br />
ale ne pro mě, protože já nebyl horolezec a spárama mě museli tahat<br />
po laně a z kónických komínů jsem vypadával a na stěnkách mi<br />
telegrafovaly nohy, já na to nebyl, já byl jenom na Irenu a kvůli ní<br />
jsem to všechno dělal, a co jsem pane všechno dělal. Ale já vůbec<br />
všechno dělal stejně jen kvůli holkám. A všichni kluci. Jenže někteří<br />
měli štěstí dělat kvůli holkám zrovna ta, co jim vyhovovalo a na co<br />
měli buňky, a ty holky to bavilo. Já jsem to štěstí neměl. Mě bavilo<br />
hrát v jazzu a šlo mně to výborně a nebavilo mě lízt na skály a byl
jsem na to levý. A Irena horovala pro skály a pro přírodu a pro<br />
vstávání v půl čtvrté, aby člověk viděl východ slunce, a říkala o<br />
sobě, že je nemuzikální, a byla, a na klimpr se učila, že to tatíček<br />
chtěl, a nerozeznala altku od tenora a měl jsem podezření, že<br />
dokonce ani ne trombón od trumpety, a bylo jí to jedno a nepohnulo<br />
to s ní. Se mnou to pohnulo. Já jsem byl nejšťastnější, když jsme v<br />
Bennově pokoji zbožně poslouchali Armstrongův Tin Roof Blues,<br />
anebo když jsem seděl v Port Arthuru a cucal jsem tenora a hrál<br />
jsem si s klapkama na jeho příjemném, chladném kovovém těle. A<br />
to byl můj život. To byl můj život a nic jiného.<br />
Zamířil jsem k bennovcům a připojil jsem se k ním mlčky. Bylo<br />
nás tam za ledárnou už plno a každou chvíli to muselo začít.<br />
Chvilku jsme čekali a pak se kolem ledárny přisunul major Weiss v<br />
elegantní uniformě a vedle něj nějaký chlápek s distinkcema<br />
rotného. Byl malý a vypadal jako pařez.<br />
"Himl," řekl Bervno, "ten nám bude dávat ty instrukce?"<br />
"Asi," řekl Lexa.<br />
Major Weiss zapískal na píšťalku a všichni ztichli. Chvíli čekal,<br />
aby jako ztichli ještě víc, a pak řekl:<br />
"Vojíni! Předávám velení nad touto skupinou panu rotnému<br />
Krpatovi, který vám poskytne potřebný základní výcvik. Jeho<br />
rozkazů musíte bezpodmínečně poslouchat, jak jste se k tomu<br />
zavázali svým místopřísežným podpisem. Nazdar!"<br />
Několik trubečků zavolalo chabě "Zdar!", potom major Weiss<br />
ještě něco říkal Krpatovi, pak Krpata najednou srazil paty a<br />
zasalutoval a major Weiss se nedbale dotkl čepice a odešel. Rotný<br />
Krpata se rozhlédl po louce.<br />
"To si zas užijem," řekl Benno.<br />
"Pro vlast, hoši, pro vlast," řekl Lexa.<br />
"Hovno," řekl Benno.<br />
"Je vás tady trochu moc," zařval vtom Krpata. "Tak sme se s<br />
panem majorem dohodli, že polovina vás pude zatím na hlídky a<br />
polovina si odbyde ten výcvik tady dopoledne a ty z těch hlídek se<br />
pak vrátěj a zas pudou ty první."<br />
"To se zas bude chodit po městě?" zeptal se někdo vepředu.<br />
"Ano," řekl mu Krpata. "A taky je potřebí zvládnout ty<br />
uprchlíky a pomoct stěhovat slamníky do nachtlágru."
"Zas ňáká nádeničina," zabručel Benno.<br />
"Tak teď přečtu polovinu ze seznamu a ty tady zůstanou.<br />
Vostatní pudou pryč a vrátí se ve dvě hodiny," řekl Krpata.<br />
Podíval jsem se na hodinky. Bylo jedenáct. Krpata četl a byli<br />
jsme všichni přečtení. Slunce pálilo víc a víc a nebe bylo bez<br />
mráčku. Děsné vedro. Benno si sundal kabát a rozepjal košili až na<br />
břicho. Na čele už se mu třpytily kapičky potu a pod pažím měl<br />
velké mokré skvrny.<br />
"Co zas s náma budou blbnout," řekl potichu. Krpata dočetl<br />
seznam a řekl, aby všichni ostatní odešli.<br />
Z trávy se začali zvedat porůznu pásci a táhli se pryč. Viděl<br />
jsem, že horolezci odcházejí s koženými čtverci na zadnicích jako<br />
nějaké maškarní procesí. Slunce pražilo na zelený trávník a na<br />
chlapy, ploužící se kolem ledárny pryč. A zadní stěna ledárny byla<br />
otřískaná a leskly se v ní malé marné kousíčky slídy na slunci.<br />
"Tak," řekl Krpata, a pak z ničeho nic nepřirozeně zařval: "Pózor!"<br />
s akcentem na druhé slabice. My jsme zůstali, jak jsme byli, ale<br />
viděl jsem, že všelijací kluci vyskakují z trávy. Viděl jsem, jak přede<br />
mnou stojí Hrob, napnutý jako struna, a zrzavá makovice mu srší<br />
sluncem.<br />
"Tak co, vy tam! Dal sem povel pozor!" zařval Krpata a<br />
začuměl se na nás. Narovnali jsme se otráveně do pozoru a Krpata<br />
na nás výhružně vejral. Slyšel jsem, jak za mnou Benno potichu říká:<br />
"Vole!"<br />
"Vás abych přišel zvednout, ne?" řekl Krpata jízlivě. Ohlédl<br />
jsem se. Pedro se líně a s úšklebkem zvedal z trávníku. Když vstal,<br />
shýbl se ještě a oprášil si kolena.<br />
"Tak bude to?" zařval Krpata.<br />
"Jen klid," řekl Pedro. Krpata zrudnul a naježil se. Vykročil<br />
ostrým krokem k Pedrovi a zastavil se před ním. Pedro se narovnal<br />
a byl asi o hlavu větší než on, ale Krpata byl zas jako pařez. Pak<br />
zařval Pedrovi do obličeje.<br />
"Jak se menujete?"<br />
Pedro se ušklíbl.<br />
"Geršvín," řekl.<br />
"A víte, kde ste?"<br />
"Vím. V pivováře."
"Nebuďte drzý! Nemyslete si, že vám budu trpět nějaký<br />
švejkoviny!" řval Krpata a bylo vidět, že neví, co dál, jestli má ten<br />
slavný výcvik začít tím, že Pedra odvede a zavře do sklepa k<br />
Přemovi.<br />
"Dyť ne," řekl Pedro. Krpata ho probodával pohledem.<br />
"A postavte se rovně!" zařval už mírněji. Pedro se trochu<br />
narovnal.<br />
"Břicho zpátky!"<br />
Pedro se trochu prohnul, zas jinak.<br />
"A špičky od sebe!"<br />
Pedro udělal postoj jako špičková tanečnice.<br />
"Ne tak moc!" řval Krpata.<br />
Pedro zas dal špičky k sobě. Krpata si ho chvíli měřil<br />
pohledem a pak řekl:<br />
"Tak. Na vás si dám pozor!" Pak se otočil a šel zas na svoje<br />
místo před dav.<br />
"Poser se," řekl tiše Harýk.<br />
"Směr za mnou! - V trojřad nastoupit" vykřikl Krpata a otočil<br />
se bokem k ledárenské zdi. Kluci se zahemžili a za Krpatou začal<br />
růst štrůdl. Strkali se a měřili se podle velikosti a Krpata stál zády k<br />
ním s rukou nataženou k nebi.<br />
"Dem dozadu," řekl Benno a šli jsme. Zařadili jsme se až úplně<br />
na konec. Pedro, Lexa a Fonda stáli první a já, Benno a Harýk jsme<br />
bylí úplně poslední. Viděl jsem Krpatovu ruku daleko vpředu.<br />
Potom jsem uslyšel jeho řvaní:<br />
"Rozestup na upažení - teď!" Udělal jsem dva kroky napravo a<br />
zakryl jsem se. Přede mnou stál Lexa. Viděl jsem, že Krpata<br />
zkoumavě obchází štrůdl dozadu. Hledal nás. Slyšel jsem, že se za<br />
náma zastavil, a pak se ozvalo zařvání:<br />
"Čelým - zad!"<br />
Přede mnou sebou mrsklo několik nohou a já se pomalu otočil.<br />
Připomnělo mně to ty doby ze začátku války, kdy jsem kvůli Ireně<br />
začal chodit do Sokola a nechal se tam otáčet a otloukat od bratra<br />
Vladyky. Jak jsem se otočil, uviděl jsem zase Krpatu. Z oček mu<br />
sršela ironie. Vyzrál na nás, vůl. Stáli jsme teď v přední řadě. Krpata<br />
si nás zlomyslně prohlížel. Zrovna před ním byl teď Benno.
"Vidim," řekl Krpata, "že některý z vás neumějí ani čelem<br />
vzad. Tak se laskavě podívejte, já vám to ukážu."<br />
Postavil se do exhibičniho pozoru a mluvil dál:<br />
"Cvik se provádí na dvě doby. Na první se otočíte na levé noze<br />
a uděláte úkrok stranou, na druhou přisunete pravou nohu k levé.<br />
Takhle." Otočil se ve dvou přesných pohybech jako kuželka a cvakl<br />
patama.<br />
"Eště jednou," řekl a udělal to znova. Stáli jsme a čuměli jsme<br />
na něho.<br />
"Tak pozor," řekl potom. "Čelým - zad!"<br />
Ozvalo se rytí nohou v zemi a dupání. Udělal jsem to za ty dvě<br />
doby, jak chtěl. Stáli jsme zas zády k němu.<br />
"To to vypadá," zařval za námi posměšně. "Čelým - zad!"<br />
Otočil jsem se zpátky a zahlédl jsem Benna, jak se vedle mě<br />
točí jako slon. Krpata se na něj díval.<br />
"Prosím vás, udělejte to sám," řekl Bennovi a povelel mu:<br />
"Čelým - zad!" tišším hlasem. Benno se k němu otočil zády.<br />
"Bóže," řekl Krpata. "Poslouchal ste, co sem vám říkal?"<br />
"Jo," řekl Benno, otočený k němu zády, a já jsem viděl, že je<br />
naštvaný a stydí se. Benno se při tělocviku vždycky styděl a<br />
obyčejně se vždycky shodil. Jako tenkrát s tím instruktorem jiu-jitsu,<br />
co přišel do gymplu předvádět sebeobranu a vybral si pro svoje<br />
experimenty samozřejmě zrovna Benna a hodinu s ním házel po<br />
zemi a lámal mu nohy a ruce a nakonec si na něj sed a vykládal<br />
obecenstvu teorii sebeobrany.<br />
"Tak mně to laskavě opakujte," řekl Krpata.<br />
"No votočit, úkrok pravou a přísun," řekl Benno.<br />
"A jak je to možný, že to neděláte?"<br />
"Já to dělám."<br />
"Nevykládejte! Tak eště jednou. Čelým - zad!"<br />
Benno se zas otočil čelem ke Krpatovi. Několik blbců vzadu se<br />
úslužně zasmálo.<br />
"Člověče, vy ste dřevo. Hoďte tou pravou hnátou trochu!<br />
Čelým - zad!"<br />
Benno se zase otočil.<br />
"Čelým - zad!"<br />
Benno se otočil zpátky.
"Sakra, zdvíhněte tu šunku!" zařval Krpata. "Čelým - zad!"<br />
Benno se chtěl otočit, ale vtom se Krpata sehnul a popad ho za<br />
pravou nohu, a jak se točil, škub mu s ní. Jenže Benno to nečekal,<br />
ztratil rovnováhu a sed si Krpatovi zprudka na nohu.<br />
Krpata zasyčel.<br />
"Cha - cha!" zachechtal se Pedro výsměšně do ticha. Nebylo to<br />
asi moc příjemné, když si Benno někomu sedl na nohu.<br />
"Vstaňte, chlape!" zařval Krpata a Benno se rychle sebral ze<br />
země.<br />
"Svět neviděl takový nemehlo," řekl Krpata vztekle. Pak se<br />
otočil a pomalu odešel na svoje místo. Trochu kulhal a pokoušel se<br />
to zamaskovat.<br />
"Díte ho, vola," řekl za mnou potichu Lexa. "Doufám, že má<br />
aspoň vejron."<br />
Krpata začal vykládat o bojové technice.<br />
"Při vojenském výcviku," řekl, "je důležité znát všechny<br />
povely. Například povel pochodem chod se provádí takle."<br />
Nařídil se k nám bokem, vystrčil prsa s nějakýma stužkama a<br />
zařval si sám pro sebe:<br />
"Chodým - chad!" Vymrštil levou nohu dopředu a začal<br />
vzorně mašírovat kolem našeho šiku.<br />
"Povel zastavit - stát!" slyšel jsem ho vykládat při tom marši,<br />
"se provádí tak, že to stát vám vyjde na pravou nohu, uděláte eště<br />
jeden krok levou a pak přísun pravou. Takle."<br />
Došel řízným krokem až před nás, povelel si a udělal cvakavý<br />
přísun. Pak se na nás vítězně zadíval, jako kdyby čekal, že ho<br />
pochválíme. Pak řekl:<br />
"Tak to zkusíme. Budete pochodovat na místě. Pozor," rozhlídl<br />
se velitelsky po dvoře a odmlčel se. Bylo ticho jako v hrobě. Pak do<br />
toho ticha zařval jako tur:<br />
"Pochodém - chod!"<br />
Kouknul jsem se dozadu a viděl jsem, jak se všichni na louce<br />
rozkývali a začli rozpačitě přešlapovat. Slunce se schovalo za nějaký<br />
mráček a tři dlouhé řady pásků přešlapovaly na místě. "Levá!" řval<br />
do toho Krpata. "Levá! Zdvíhejte ty šunky! Vejš! Eště vejš!" Viděl<br />
jsem, jak se očima zabodává do Benna. "Abych vám nepřišel<br />
zvednout mandle!" řval. "Dete jak na funus!" a Benno se kolíbal jako
velbloud a koukal na něho zblble vyvalenýma očima, byl rudý a<br />
lesknul se. Pak se Krpata pustil do obcházení louky. Jeho poznámky<br />
a řvaní se ozývalo ze všech stran. Slunce zase vysvitlo a my jsme<br />
stáli na louce za ledárnou a přešlapovali jsme na místě. Kolem plotu<br />
šli čtyři chlapi s nákladem panzerfaustů na zádech. Díval jsem se za<br />
nima, jak jsem tam tak šlapal, až mi zmizeli za rohem. Pak jsem zas<br />
neměl na co se dívat. Koukl jsem se na hodinky. Bylo tři čtvrti na<br />
dvanáct. Šlapali jsme už dobrých pět minut. Pak jsme šlapali ještě<br />
nějakou chvíli a pak dal Krpata povel zastavit stát a začal vykládat<br />
o půlobratech a čtvrtobratech a poklusu a běhu a trysku, o polní<br />
výzbroji a výstroji a o tom, jak se četa skládá z několika střelců a<br />
rozvědčíka a kulometčíka a z čeho, a slunce pálilo, potili jsme se<br />
jako za nejparnějších dnů na plovárně a Krpata nás neúnavně<br />
instruoval o bojové technice za tou ledárnou a její bílá stěna se<br />
mohla v slunci utřpytit. Ukazoval nám, jak se salutuje poručíkovi a<br />
plukovníkovi a generálovi a kolik kroků před ním se začne a kolik<br />
kroků za ním se skončí, a vybral si na to Pedra, proháněl ho a<br />
nadával mu, nechal ho přede všema dělat samotného ty čtvrtobraty<br />
a půlobraty a třičtvrtěobraty, až i Pedro, ačkoliv obvykle býval<br />
hrozně klidný, rudl vztekem. Nakonec nám rozdali tyče, které<br />
přinesli ze sokolovny, místo pušek, a Krpata nás učil, jak se flintou<br />
vzdává čest, a sám měl ale flintu a mával nám jejím nablýskaným<br />
bodákem před očima. Byl neúnavný. Když my jsme se horkem<br />
svlíkali z košil, on si zapínal límeček staré uniformy, který se mu<br />
rozepnul, když my jsme při odpočívání chraptěli vyschlýma<br />
krkama, on pozvedal svůj kravský hlas k příšerné děsivosti. Když<br />
my jsme sotva zvedali nohy, jak jsme provozovali ten prapodivný<br />
marš na místě, on nám předváděl, jak se skáče přes překážky a jak<br />
se drátěné překážky podlézají a plazil se kolem nás po břiše jako<br />
slepýš. A já měl z toho nejdřív legraci, pak jsem byl z toho utahaný<br />
a měl jsem vztek a začal jsem nenávidět blbce Krpatu, jak tu stál<br />
zdravý a nařvaný a a zajíkal se pitomými povely jako werkšucáci v<br />
Mesršmitce, jako pan Uippelt, šéf kontroly. Uřvaný, domýšlivý,<br />
přetékající horlivostí. Pak to konečně rozpustil a odešel svižným<br />
krokem do hlavní budovy.<br />
Jakmile se k nám otočil zády, sekl sebou Benno na zem rozvalil<br />
se v trávě. Byl úplně třpytivý potem.
"Krucinálfagot!" řekl a roztáhl nohy. Sesedli jsme se kolem.<br />
"Ten vůl," řekl Harýk.<br />
"Co nadáváš?" řekl Lexa. "Obdržels pokyny vo bojový<br />
technice, tak drž hubu."<br />
"Jebemtimať," řekl Benno.<br />
"Kleješ jak sapér Vodička," řekl Harýk.<br />
"Ty nejseš spokojenej, Benno?" řekl Lexa. "Fondo, di říct<br />
fotrovi, ať dá Bennovi soukromou hodinu v bojový technice."<br />
"Jebemtiboga," řekl Benno.<br />
"Teda váš fotr je ale vůl, Fondo," řekl Harýk.<br />
"Ale za tohle van nemůže," řekl Fonda.<br />
"Nekecej. Tohle je akorát tak z jeho hlavy."<br />
"Seví," řekl Lexa. "Až poženem útokem, tak nás starej Čemelík<br />
vrátí, abysme šli všichni stejnou nohou a v zákrytu."<br />
Pak se obrátil na Benna.<br />
"Benno, máš žrádlo?"<br />
"Žrádlo!" vykřikl Benno. "Páni, žrádlo! To je vono!" Sebral sako<br />
a začal z kapes vytahovat balíčky. Vytáhli jsme taky svoje zásoby a<br />
dali jsme se do jídla. Jak jsme jedli, začala se nálada zvedat.<br />
Najednou začal Fonda klepat nohou a pobzukovat a za chvíli mu z<br />
toho vyšel scat. A dal se do zpěvu. Fonda uměl prima zpívat scat.<br />
Seděl, klátil hubenou figurou a zpíval nosem beze slov. Harýk a<br />
Benno se k němu přidali. Benno jako karnet, Haryk jako klarinet<br />
vysokou fistulí a Fonda jako trombón. Zpívali Drop Down Mama<br />
Blues beze slov. Seděl jsem a začalo mi být dobře. Kluci v blízkosti<br />
se k nám obrátili a poslouchali. Slunce pořád beze změny svítilo a<br />
dělalo přes louku černé a světlé pruhy, jak na nás vrhalo stíny<br />
rampouchovačů. A kluci zpívali blues, neslo se to se stráně k<br />
ledárenské zdi, a když přezpívali dva chorusy, vpad jsem do toho<br />
svojí angličtinou Woman Im lovin a kluci se mi hned přizpůsobili a<br />
ztišili se, one tooth solid gold, zpíval jsem, a jak jsem dozpíval<br />
tenhle verš, zaječeli kluci nádhernou disonanci ve fortissimu, Fonda<br />
udělal na hubu mohutné glissando a hned zas ztichli a já<br />
pokračoval dats de only woman, kluci udělali staccatový akord ze<br />
svých hlasů a já to uzavřel a mortgage An my soul, zazpíval jsem<br />
zalykavým, ochraptělým hlasem a přidal jsem se pak k jejich<br />
ensemblu jako na tenora a pokračovali jsme tak v tam zpěvu aspoň
čtvrt hodiny. Kolem nás se udělal kroužek, všelijací kluci se sesedli<br />
a čuměli na nás a klepali do rytmu nohama a z očí jim koukal obdiv.<br />
Ten koukal těmhle mladým klukům z očí vždycky, když slyšeli<br />
jazz, když seděli u stolků v kavárně U lva, červenou limonádu před<br />
sebou, a poslouchali nás nábožně, jak hrajeme Chinatown a jak<br />
Brynych dělá velké rámusové sólo na buben, anebo v mesršmitské<br />
kantýně v poledne v modrákách, jak mě polykali očima, když jsem<br />
hrál Coleman Hawkinsovo sólo z Nobody's Sweetheart, koukali<br />
úplně stejnýma očima, jako když si vyprávěli zkazky o Rámusu z<br />
Wirnnetky, o té sensaci, co hraje jen buben a basa na celé desce, a<br />
mně ten obdiv dělal hrozně dobře a miloval jsem je za to všechny a<br />
zdálo se mi, že je to s nima dobré, když mají v sobě tuhle lásku k<br />
jazzu, a že oni to nakonec zařídí jinak než pan továrník Krocan a<br />
pan Machán a pan kapelník Petrbok s tou svou slabomyslnou sloní<br />
kutálkou, a že to bude třeba prima svět, co oni zařídějí, plný jazzu a<br />
vůbec prima. Seděli jsme na trávníku a zrovna jsme troubili do<br />
světa Darktown Strutters Ball, když se od ledárny vyhrnuli páni s<br />
páskama na rukávech a začali vyvolávat hlídky. Hned jsme přestali<br />
zpívat. Nálada zmizela.<br />
"Ať nevotravujou," řekl Benno, ale vtom už bylo slyšet svěží<br />
hlásek doktora Bohadly:<br />
"Hlídka doktora Bohadly, ke mně!" a bylo vidět jeho buclatou<br />
ručku, vystrčenou v nepromokavé bundě k nebi.<br />
"Já mu naseru," řekl Benno a zůstal sedět.<br />
"Neblbni, Benno, pod," řekl jsem, protože jsem si pomyslel, že<br />
by bylo dobře vytáhnout zas paty z pivováru.<br />
"Já se nehnu. Nejdřív člověka uštvou, a pak aby eště vláčel<br />
kostru někde po městě."<br />
"Ale venku můžeš spíš zdrhnout," řekl jsem.<br />
"Seš chytrej. A starej Čemelík mě pověsí pro deserci."<br />
"To tě teda pověsí taky, dyž nepudeš," řekl jsem. "Pro<br />
neuposlechnutí rozkazu."<br />
"Houby," řekl Benno.<br />
Před námi se stráň pomalu prázdnila a viděl jsem, jak<br />
stonožky odcházejí k ledárně. Doktor Bohadlo v pumpkách se<br />
pátravě rozhlížel. Byl zase tak růžovoučký a spokojený jako v<br />
neděli.
"A, támhle jste!" zvolal, když nás spatřil, a v hlase měl<br />
vlastenecké nadšení. "Tak pojďte, pojďte, hoši! Musíme vyrazit!"<br />
"Já ho zavraždím," řekl Benno potichu, ale vstal. Sebrali jsme<br />
se a šli jsme k doktorovi Bohadlovi.<br />
"Tak pojďte," řekl. "Doufám, že se mi zas nerozutečete jako<br />
posledně," pravil žertovně. Zazubil jsem se na něj.<br />
"To pudem zas kolem města?" řekl Benno.<br />
"Kolem města," kývl hlavou doktor Bohadlo.<br />
"A zase tři hodiny?"<br />
"Zase tři hodiny, pane Mánes," odpověděl doktor Bohadlo.<br />
"Vojna je vojna. Tak seřaďte se, hoši, abysme mohli jít. Už je<br />
čtvrt na tři."<br />
Podíval jsem se na, hodinky. Bylo čtvrt na tři. Zařadili jsme se.<br />
"Ahoj, páni," řekl jsem Lexovi a Pedrovi, kteří dělali poslední<br />
dvojici v poslední stonožce.<br />
"Vás noha," řekl Lexa.<br />
"Vlasti zdar!" řekl Pedra.<br />
"Pochodem chod," řekl doktor Bohadlo, mrskl nožkou a zas<br />
jsme vyrazili na tu šílenou obchůzku kolem města. Zahnuli jsme za<br />
roh a štrádovali jsme k bráně. Viděl jsem, jak na kovovém plotě u<br />
brány jsou nalepena klubka chlapů a čumí ven. Když jsme přišli<br />
trochu blíž, poznal jsem, že chlapi rozčileně debatují se zástupem,<br />
který se tísnil za bránou. V bráně stála zesílená hlídka a hádala se na<br />
dvě strany s lidma, kteří chtěli ven, a s těma, co chtěli dovnitř.<br />
"Co je?" zeptal jsem se.<br />
"Já nevím," řekl Harýk. "Co se děje?" zavolal na chlapa, který<br />
zrovna běžel od brány k budovám.<br />
"Rusove jedou!" křikl chlap.<br />
"Páni!" řekl Harýk.<br />
"Tak máme po revoluci," řekl Benno. "Pudem na tu hlídku,<br />
pane doktore?"<br />
Doktor Bohadlo byl v rozpacích. "Inu, nevím," řekl. "Na<br />
velitelství nic neříkali."<br />
"To už nepudem. To už přece nemá cenu," řekl Benno.<br />
"Bodeť. Dem vítat Rusy," řekl Harýk.<br />
"Já nevím, hoši. Počkejte tady, já se - pane majore!" vykřikl<br />
doktor Bohadlo a rozběhl se za majorem Weissem, který vážně a
důležitě kráčel od brány. Na čepici měl přes znak trikolóru, knoflíky<br />
na uniformě se mu leskly na slunci. Když uslyšel doktora Bohadla,<br />
zastavil se a sklonil k němu ucho, ale při tom, jak ho poslouchal,<br />
díval se jinam. Vypadal důležitě a zaměstnaně, doktor Bohadlo mu<br />
něco vykládal, Weiss poslouchal a potom se na něho prudce obrátil<br />
a zakroutil hlavou. Bylo vidět, jak říká "Ne! Ani nápad!" Doktor<br />
Bohadlo se zdvořile uklonil, pak se vzpamatoval, vypjal břicho a<br />
zasalutoval k turistické čepici, otočil se a šel k nám červený jako rak.<br />
"Tak hoši, na hlídku musíme."<br />
"Ale dyť to je hloupost," řekl Benno.<br />
"Ne, ne, pane Mánes. To je věc pořádku."<br />
"Ale nač máme hlídkovat, dyž jedou Rusové."<br />
"Rozkaz je rozkaz, pane Mánes. Jsme na vojně."<br />
"Dobře. Ale rozkazy nemaj bejt pitomý," řekl Benno otráveně.<br />
"Vojínovou povinností je plnit rozkazy," řekl doktor Bohadlo a<br />
pak povídal ke všem "půjdeme, hoši."<br />
Benno bručel.<br />
"Jo. Maul haltn und vajtr dýnen," řekl polohlasem. Doktor<br />
Bohadlo zase mrskl nožičkou a vykročili jsme k bráně.<br />
"Taková blbost," řekl Benno. "Tohle je idiotština vyššího řádu."<br />
"To je," řekl jsem a koukal jsem se. Čtyři vojáci, co hlídkovali<br />
teď v bráně, se prali se zástupem ženských, které se chtěly vecpat<br />
dovnitř. Byly to většinou nějaké báby v šátcích a mávaly rudýma<br />
praporkama a řvaly: "Pusťte nás! Máme tam muže! Rusové jedou!<br />
Ať žije Rudá armáda!" Viděl jsem záda vojáků v zeleném khaki, jak<br />
drží před sebou vodorovně pušky a tlačí báby ven. Za nima stál<br />
nějaký poručík. Když jsem se na něj dobře podíval, poznal jsem, že<br />
je to baron Rozkošný, ten, co jeho rodiče stála jeho maturita vilu,<br />
kterou postavili předsedovi komise. Měl v ruce elegantně revolver a<br />
stál za vojákama. Zastavili jsme se u brány a Rozkošný se ohlédl.<br />
Uviděl nás a zařval: "Uvolněte vchod pro hlídky!" a zamával<br />
revolverem babám před nosem. Báby začly nadávat, ale couvly.<br />
Vojáci vytlačili uličku, naše stonožka se dala do pohybu a prošla<br />
mezi nima.<br />
"Hele je, jak si hrajou!" slyšel jsem zaječet jednu bábu. "Šak už<br />
dlouho nebudou!"
Podíval jsem se na záda doktora Bohadla, ale ten nic. Zahnuli<br />
jsme dolů k mostu a mašírovali jsme pravidelným krokem. Jakmile<br />
jsme přešli most, dostali jsme se do hrozného hemžení. Z domů ve<br />
frontě k nádraží už zase vlála spousta práporů a svítila barevně ve<br />
sluncí. V davech lidí se naše stonožka docela ztratila. Před nádražím<br />
se hrnul proud na východ k německým hranicím. Na rohu<br />
Lewithovy továrny se řadil průvod bab a chlapů. Měli nad hlavama<br />
rozvinutou standartu z rudého plátna s nějakým ruským nápisem.<br />
Slabikoval jsem to. Bylo to DA ZDRAVSTVUJET KRASNAJA<br />
ARMIJA. Někteří z nich nesli rudé prápory a někteří československé<br />
a kolem na chodníku pobíhaly děti. Z tovární čtvrti tekly černavé<br />
zástupy a všechno táhlo na východ k hranicím. A my jsme si to<br />
namířili po hlavní ulici a mašírovali jsme rovnou na západ. Šlo to<br />
dost pomalu, protože proti nám se hnaly davy jak bezhlavé. Ženské<br />
s kočárkama a s dětma na rukou, kluci, Taliáni, kteří najednou začli<br />
z hrozně dobré nálady zpívat, Rusáci v brčálových hadrech, chlapi v<br />
košilích a kluci v šortkách a v bombajkách. Hele, řekl jsem si. Tak v<br />
pivováře je jenom výkvět. Výkvět blbců, napadlo mě. A tihle se asi<br />
schovávali ve sklepích a čekali na tohle. Až přijedou Rusové, a teď<br />
je jdou vítat a my musíme mašírovat na hlídku. Mašírovali jsme, a já<br />
si začal připadat jako v Bombayi nebo Rangoonu, jako člen<br />
koloniálního sboru Jeho Veličenstva, a hned jsem se do toho vžil,<br />
jdem potlačit nepokoj, v helmách a mlčky, s revolvery a karabinami<br />
skrz dav. A dav se před námi rozestupoval, šli jsme a proti nám<br />
viselo žhavé slunce a pálilo nás do obličejů pod helmama. Pak jsem<br />
uviděl Bertu na kole s leicou na prsou, jak ujíždí k hranicím. Hnal se<br />
splašeně v krátkých kalhotách a tvář měl vyjevenou dychtivostí.<br />
Rangoonské představy mě přešly. Foto lask. zapůjčil p. Moutelík<br />
ml. A "Naši osvoboditelé", jak to bude napsáno v Almanachu<br />
kostelecké revoluce pod nějakými rozřehtanými Rusáky. S domů<br />
nad námi vlály vlajky a lidi vystrkovali pořád nové a najednou jsem<br />
si všiml, že je jich nějak moc ruských, zrovna u Kaldounů, tam co v<br />
sobotu visela červenobílá nudle, tam sebou teď vlnila ještě delší<br />
rudá nudle a u Pittermanů, jak to povídal Rosťa, plácal sebou a<br />
stěnu obrovský širokánský fialový prápor se žlutou hvězdou<br />
uprostřed. Vypadalo to jako něco od cirkusu. I u Krocanů visela<br />
sovětská vlajka a v oknech byly vystrčené zkřížené papírové
praporky, vždycky jeden československý a jeden doma vyrobený<br />
ruský. Rozhlížel jsem se po těch rudých práporech a viděl jsem jich<br />
plno. U Jirásků, u Mlejnků, u Buřinohů, u Novotných, u Nováků, u<br />
Wenigů, a jak jsme šli dál u Moutelíků, u Rýdlů, u Šejnohů a všude<br />
děsná síla. Proti nám zahnulo z náměstí auto s okýnkama<br />
vyzdobenýma jako na svatbu a s papírovýma girlandama na<br />
chladiči. U spořitelny natahoval městský zřízenec pan Vipler<br />
standartu s nápisem "VÍTEJTE NÁM!" Na náměstí byl celý ten<br />
cikánský tábor jako u vytržení, lidi tančili mezi rancema na zemi a<br />
před hotelem U Iva se zaleskly nablýskané inštrumenty kutálky. To<br />
mě zajímalo, kouknul jsem se tam a uviděl jsem pana kapelníka<br />
Petrboka v bílé admirálské čepici a s holí se zlatou koulí na konci,<br />
jak si tam rovná ty svoje muzikanty a za nima se řadí průvod s<br />
vlajkama a standartama. Na náměstí byl zmatek, do kterého pražilo<br />
slunce. Někdo rozhoupal zvony a přes ten povyk a zpívání a<br />
směsici hlasů se začly ozývat údery Gabriela a Michaela jako na<br />
poplach.<br />
"Tak jestli to není blbost," řekl Benno a zastavil se. Jak jsem byl<br />
rozešlý, šláp jsem mu na paty.<br />
"Di, di," řekl jsem mu.<br />
"Páni, my sme idioti," řekl Benno a vykročil dál. Šli jsme přes<br />
náměstí a k sokolovně. Tam se řadil průvod. Sokolové v krojích.<br />
Muži a ženy. Moc jich nebylo, ale nesli před sebou těžký prápor s<br />
mnoha fábory. Za nima stála kapela pana kapelníka Sumce a všude<br />
byly vlajky. Kapela spustila, zaznělo to uboze a plechově a sokolové<br />
vykročili. Ohlíd jsem se za nima, jak statně pochodovali s<br />
vystrčenýma pupkama, a sokolské ženy v baretech a vzadu se k ním<br />
připojovali kluci a civilisti. Šli jsme dál k Poznerově továrně. Lidí<br />
začlo ubývat. Zřejmě se hrnuli už bůhvíjak dlouho a čelo průvodu<br />
muselo už být na hranicích. Tady na Kocandě už skoro žádní lidé<br />
nebyli, jen dědečkové, co seděli na zápraží a dívali se na nás jako na<br />
zjevení, a babičky na stoličkách. Vymašírovali jsme z chumlu ve<br />
městě a teď jsme šlí volným terénem na západ. Došli jsme na konec<br />
města k trávníku před Šerpoňovou továrnou. Slunce svítilo pořád<br />
jako zběsilé.<br />
"Pane doktore," ozval se Benno.<br />
"Prosím?" řekl doktor Bohadlo a pořád šel.
"Nemohli bysme si tady trochu vodpočinout? My sme děsně<br />
utahaný po tam cvičení," řekl Benno.<br />
"No," řekl jsem.<br />
"Nojo," řekl Harýk.<br />
Doktor Bohadlo se zastavil a podíval se na hodinky.<br />
"Nu," řekl: "Asi na čtvrt hodiny bysme si snad odpočinout<br />
mohli."<br />
Bez dalších řečí se Benno svalil do trávy a my jsme se usadili<br />
vedle něj a obrátili jsme se čelem k východu. Modrá obloha s<br />
několika bílými mráčky se táhla za město do Německa. Třešňové<br />
stromy svítily na slunci. Bylo bezvětří a jenom z města zaznívalo to<br />
neurčité hučení. Seděli jsme a dívali jsme se na vzdálené lesnaté<br />
svahy, mezi kterými byla německá hranice. Natáhl jsem se na záda<br />
do trávy a obrátil jsem oči rovnou k nebi. Veliká Šerpoňova továrna,<br />
vystavěná jako skotský hrad, se bělala za mnou a byla příšerně<br />
tichá. Docela kolmo nahoru jsem se nemoh podívat, protože tam<br />
hořelo slunce. Když jsem k němu přiblížil oči, bylo to jako neurčitý<br />
roztavený flek, hrozně žhavý a rozžhavující tu modrou oblohu<br />
kolem sebe do běla. A jak jsem hleděl vzhůru ke slunci a veliká bílá<br />
budova stála za mnou a ticho bylo jako v zemi, kde všichni lidé<br />
vymřeli, mohlo to být kdekoliv, a na mě padla veliká marnost,<br />
rozlila se do mě do všech pórů a buněk v těle a bylo mi všechno,<br />
všechno kromě zně samého nesmírně vzdálené. Já sám jsem byl<br />
měkkýš v pevné ulitě té marnosti, v ní mi bylo dobře, i když jsem<br />
byl bez smyslu a sám, ale sotva jsem z ní vylez, setkalo se moje<br />
měkké a zranitelné tělo s něčím bolestivým. Sotva jsem povylez,<br />
hned tu byla Irena a ta bolest ji nemít a bolest nevědět, jestli o ni<br />
opravdu stojím, a bolest po ní toužit a žárlit na ni a bolest být k ní<br />
lhostejný a bolest myslet, že ji nikdy nebudu mít a že to všechno<br />
bylo a je marné, ty večery a slova a tahle revoluce, která v tom pro<br />
mě nic nespraví, ty fotky s automatem a praní v noci s<br />
komunistama a ta sláva, až přijedou Rusové a až zase všechno<br />
začne být normální a republikánské a demokratické, že pro mě jsou<br />
marné všechny revoluce, ne i pro lidi vůbec, ale pro mě, protože já<br />
jsem ztracený a nikdy nebudu mít Irenu, a zdálo se mi, že ji teda<br />
opravdu musím milovat, že ji miluju, Irenu, pitomou, hezkou, která<br />
o mě vůbec nestála, která měla v hlavě svůj stroječek na myšlení a v
něm jí chyběly krátké vlny, po kterých by se mohla spojit se mnou,<br />
její tělo že miluju a obličej, ale taky to kouzlo kolem ní, které jsem si<br />
možná dělal sám, to okno večer otevřené nad řekou s hvězdama a<br />
skály a bílá lana a její vlasy a slunce, které nějak vždycky chodilo<br />
kolem ní, že ji teda miluju a nemůžu se toho zbavit a nechci, a<br />
vzpomněl jsem si na Lucii, a jak jsem Irenu vůbec nemiloval, když<br />
jsem byl s Lucií, a na Věrku a na Helenku a na Mici a věděl jsem, že<br />
na Irenu nemyslím, když jsem s nima, ale teď jsem na ni myslel a<br />
všechno ostatní pro mě nebylo nic, to teď bylo důležité ve mně a<br />
pevné a věčné a stabilní, ležel jsem na zádech pod nebem modrým<br />
úplně marně a monotónně a neslyšel jsem nic jen Bennovo funění<br />
vedle a tiché hučení města a v tom marném modrém nebi jsem viděl<br />
Irenu, jak nějak stojí a já s ní a jak se s ní líbám v noci a hladím jí po<br />
ňadrech a říkám jí Ireno, Ireno, vezmeš si mě? a ona říká vemu, a jak<br />
je ráno v kostele a nikdo to neví a klečím s Irenou před oltářem a<br />
oknama na nás padá slunce a pak posíláme malé kartičky Daniel<br />
Smiřický s chotí Irenou oznamují, že jejich sňatku bylo požehnáno v<br />
chrámu Páně svatého Antonína, a pak už jsem nemyslel na nic<br />
přesného, dál už jsem nemyslel, to už pak byla jen Irena nebo štěstí,<br />
asi štěstí, protože to bylo neurčité a ani ne v té modré obloze, ale ve<br />
mně, na všechno jsem zapomněl a nevěděl jsem ani, na co myslím, a<br />
najednou se mi do toho ozvala rána, temná, nezvyklá a úplně jiná<br />
než všechno, co bylo zrovna ve mně, přišla odjinud, zvenčí,<br />
neuvědomil jsem si dobře, co je, ale pak se ozvala pravidelná řada<br />
slabších ran, jedna po druhé, rychle a pravidelně, a zase se ozvaly a<br />
zase přestaly, a to už jsem věděl, že se něco stalo, a posadil jsem se,<br />
Irena a všechno rázem zmizelo a jenom zase já jsem seděl na<br />
trávníku a vedle mě Benno a hleděl napjatě k východu a Harýk a ti<br />
tři kluci a doktor Bohadlo a mlčeli jsme, bylo ticho a pak zas série<br />
temných ran jako z nějakého stroje a zas a zas a já věděl, co to je, ale<br />
nevěděl jsem, co se stalo.<br />
"Co je?" řekl Benno.<br />
"Kulomety," řekl Harýk.<br />
"Sakra, že by si to spletli - "<br />
"Co?"<br />
"No že by to nebyli Rusove?"<br />
"Blbost," řekl jsem. "To je - doví.
"Rusáci by přeci nestříleli z kulometů," řekl Benno.<br />
"Ale, čeče, jak - dyť je šli všichni vítat."<br />
"Dobře, ale kdo jim to řek?" Benno se obrátil na doktora<br />
Bohadla. "Pane doktore, vodkuď se to dověděli, že jedou Rusové?"<br />
"Já nevím," řekl doktor Bohadlo. Byl najednou bledý a jeho<br />
optimistický obličej byl teď plný starosti. "Já nevím, hoši.<br />
"V pivováře to nikdo neříkal."<br />
"Vidíte," řekl Benno a obrátil se na nás. "Někdo se zbláznil a<br />
celý město na to sedlo."<br />
"Ale blbost," řekl jsem.<br />
"Tak co myslíš, že to je?"<br />
"No, co á vím?"<br />
Vtom se kulomet rozštěkal naplno a docela jasně. Byly to<br />
přesné, suché, hlasité rány a byly nějak blíž.<br />
"Tak. Prosím," řekl Benno. "Sou to esesáci." Vstal z trávníku a<br />
my všichni taky. Kulomet zase zapraskal.<br />
"Dem se dekovat," řekl Benno.<br />
"Ale počkej," řekl jsem.<br />
"To si čekejte, jestli chcete, já du," řekl Benno a dal se do klusu<br />
kolem továrny.<br />
"Benno, neblbni," řekl Harýk.<br />
"Počkejte, pane Mánes!" zavolal doktor Bohadlo.<br />
Benno se zastavil a otočil se.<br />
"Počkejte, musíme se vrátit do pivováru."<br />
"Ani mě nehne. Ste blázni," řekl Benno.<br />
Díval jsem se na něho a bylo mi divné, že nějak nemám strach.<br />
Benno stál a slyšel jsem, jak doktor Bohadlo říká rozčileným hlasem:<br />
"Pane Mánes, okamžitě se vraťte. To by byla dezerce," a viděl<br />
jsem, jak Benno stojí a rudne a neví, co dělat, a tu se mi náhle<br />
zachtělo v tom být, mít svůj automat a udělat to pro Irenu, abych ji<br />
získal nebo abych se ji zbavil, kulomet se zas hlasitě ozval, šíleně se<br />
mi zachtělo být u toho a zavolal jsem na Benna:<br />
"Benno, neblbni, dem do pivováru! Poťte!"<br />
"Samo, poťte rychle," řekl jeden z těch kluků a já věděl, že u<br />
něj to je odvaha, kdežto to moje je jenom zblbnutí nebo co, ale bylo<br />
to jedno, efekt byl stejný, a řek jsem znova:
"Dem, Benno! Poť a neblbni," a vykročil jsem a kluci za mnou a<br />
Harýk, a doktor Bohadlo řekl:<br />
"Pane Mánes, vyzývám vás, abyste šel!"<br />
Šel jsem pomalu, díval jsem se na Benna a říkal jsem:<br />
"Tak póď, Benno! Neblbni," a říkal jsem to, jako kdybych ho<br />
lákal na plovárnu, a Benno, celý rudý a zpocený, sebou hýbl k nám,<br />
doktor Bohadlo mě obešel a řekl:<br />
"Tak, hoši, půjdeme skautským krokem," a dal se do klusu.<br />
Benno se k nám připojil a řekl:<br />
"Vy idioti. Lezete do toho jak blbí. Vodserem to všichni," ale<br />
pak zmlknul, protože jsme museli klusat za doktorem Bohadlem,<br />
který byl už kus před náma, a tlustá zadnice v pumpkách se mu<br />
házela nahoru a dolů, jak běžel. Dostali jsme se na hlavní ulici a<br />
doktor Bohadlo najednou začal pochodovat. Lidi, co zůstali dona,<br />
stáli všichni na chodníku a koukali se napjatě na východ. Doktor<br />
Bohadlo se zas dal do klusu. To byl ten skautský krok. Klusali jsme<br />
po dláždění a naše dupání třaskalo o kameny. Lidi na chodníku se<br />
otáčeli a koukali na nás vyvalenýma očima. Na východě se střílelo a<br />
tady se lidi chystali zalízt do sklepů a my jsme rychle a pravidelně<br />
klusali rovnou do toho. Slunce svítilo klidně a nerušeně a my jsme<br />
se hnali ulicí. Jak byla rovná až k viaduktu, viděl jsem, že všude na<br />
chodníku stojí lidi, pořád menší a menší do dálky, a čekají. Z města<br />
se začal ozývat temný hukot a sílil. Bylo mi to známé, ale jak jsme<br />
běželi přímo proti tomu, neuvědomil jsem si hned, co to je. Díval<br />
jsem se upřeně dopředu a to hučení se pořád zesilovalo. Pak jsem<br />
najednou viděl, že lidičky u viaduktu se nějak rozhejbali a začali<br />
prchat na všechny strany. Hučení sílilo a do něj pravidelně třeskaly<br />
naše kroky, jak jsme běželi k němu. Ozvalo se ženské zaječení a<br />
nějaká ženská popadla malého kluka a letěla s ním do baráku. A<br />
najednou se rozhýbaly celé ty dvě dlouhé šňůry lidí od viaduktu až<br />
k nám a začaly se cpát do průjezdů a utíkat postranníma uličkama<br />
pryč. Hučení se změnilo v strašný rámus a ozývalo se už za<br />
viaduktem. Ještě chviličku jsme běželi a pak jsme se zastavili, jako<br />
kdybysme si to řekli. Sestoupili jsme se k sobě a všichni jsme<br />
napjatě čuměli k viaduktu. A v něm, pod železnou konstrukcí a<br />
mezi dvěma kamennými nosníky se najednou objevil tank, zahnul<br />
na ulici a plazil se s příšerným rámusem rychle k nám. Měl jsem
pocit, jako kdybych stál na poušti před nosorožcem. Pláty tanku se<br />
zaleskly v slunci a zahlíd jsem, že je celý posetý vojákama v<br />
strakatých parašutistických hadrech. Ale to už jsem se nekoukal a<br />
utíkal jsem jako blesk za roh do postranní ulice. Přede mnou se hnal<br />
Benno a před ním pan doktor Bohado a vedle mě Harýk. Ulička<br />
vedla prudce do kopce, z jedné strany byla tovární zeď a z druhé<br />
plot nějakého skladiště. A teď jsme byli v pasti. Přejel mě<br />
nepříjemný pocit a rámus se blížil a zeď i plot byly ještě příšerně<br />
dlouhé a stráň se škrabala vzhůru šíleně strmě. Viděl jsem, jak<br />
Benno a doktor Bohadlo už dobíhají ke konci plotu, a zdálo se mi,<br />
že tank máme už za zádama. Řval hrozně blízko, že mně připadalo<br />
nemožné, aby moh řvát ještě víc. Doktor Bohadlo a Benno zmizeli<br />
za rohem. Zeď se před námi krátila. Supěli jsme oba a řvaní se do<br />
nemožnosti zesilovalo. Zbývalo nám jen docela málo a já jsem si<br />
uvědomil, že mám příšerný strach. A pak jsme zapadli za roh, já a<br />
Harýk hned za mnou, a zastavili jsme se, protože za plotem stálo<br />
několik lidí a několik jich prchalo ještě dál, podél plotu zadem k<br />
městu, aby se vyhnuli tanku. Zůstali jsme stát na kraji a strach ze<br />
mě hned zmizel. Tank řval dole po ulici. Lehl jsem si na zem a<br />
vystrčil jsem opatrně hlavu ven. Ulička se svažovala dolů a byla<br />
prázdná a na kousku hlavní ulice, co jsem viděl, nebylo vidět nic.<br />
Jen slunce pražilo. Chvíli jsem ležel a cítil jsem, jak lidi za mnou na<br />
mě napjatě čumí, a pak jsem se přitiskl k zemi, protože za rohem<br />
tovární zdi se vynořila hlaveň děla, zdálo se to hrozná doba, jak se z<br />
ní vysouvala, a pak se ukázala příď tanku, pomalovaná<br />
nepravidelnými fleky, s tlustým pancířem šikmo skloněným, a pak<br />
vyjel celý tank, na něm sedělo naseto vojáků v strakatých<br />
parašutistických kombinézách, s větvičkama na helmách, někteří<br />
seděli na blatníku, pod kterým se plazily pásy, a nohy v<br />
bagančatech se jim kolíbaly dolů, spatřil jsem vyhrnuté rukávy a<br />
automaty se olejově leskly, nahoře z poklopu čouhal chlap v černé<br />
kombinéze a s tankistickou radiokuklou na hlavě a u něho, opřený o<br />
pancíř, stál jiný chlap, A držel se levou rukou poklopu, v pravé měl<br />
automat a byl ověšený handgranátama. Všechno se utápělo v<br />
šíleném řevu stroje a tank přejel přes můj výhled a řvaní se ztišilo a<br />
ve chvilce bylo po všem. Zase zbylo jen prázdné dláždění, do
kterého se opíralo slunce. Zvedl jsem se ze země a otočil jsem se k<br />
lidem. Harýk se odlepil od plotu a řekl ochraptěle:<br />
"Už je pryč?"<br />
"Jo," řekl jsem.<br />
Kolem mě se seběhl roj lidí a začali na mě dorážet.<br />
"Viděl ste ho?"<br />
"Jo," řekl jsem.<br />
"Byli to esmani?"<br />
"Asi jo. Já nevím."<br />
"Řikáte, že ste ho viděl," řekl mi chlap velký jako hora s<br />
napitým hlasem.<br />
"Buďte tak dobrej a poraďte mně, jak to mám poznat," řekl ,<br />
jsem mu vztekle. "Měl ste se koukat sám."<br />
Pak jsem se obrátil k Harýkovi a řekl jsem mu: "Dem, ne?"<br />
Harýk se otočil a povídal:<br />
Počkej. Támhle je Benno. Benno!" zavolal.<br />
Benno se k nám přišoural s vyvalenýma očima.<br />
"Tady to máte, s vašim nadšením," řekl.<br />
"No co?" řekl jsem.<br />
"Eště dělej blbýho."<br />
"Ale houby. Nic se ti nestalo, tak co."<br />
"Jenže mohlo."<br />
"Blbost," řekl jsem. Doktor Bohadlo se k nám připojil. Benno<br />
řekl:<br />
"Já nevím jak vy, ale já si du vlízt támhle nahoru do lesa."<br />
"To na houby?" řekl Harýk.<br />
"Né. Ale počkám tam, až tu budou Rusáci."<br />
"Pojdeš tam hladem," řekl jsem.<br />
"Lepší pojít hladem, než se nechat vodstřelit vod nějakýho<br />
pitomého esesáka," řekl Benno. Zasmál jsem se filmově. Bylo mi<br />
příjemné dělat teď hrdinu, když už esmanský tank byl pryč.<br />
"Příde na vkus," řekl jsem. Benno se naštval.<br />
"Heleď, Smiřickej," řekl. "Jestli si myslíš, že seš ňákej hrdina – "<br />
"Asi sem - dyžto srovnám s tebou," řekl jsem.<br />
"To teda nejseš."<br />
"A seš ty?"<br />
"Nejsem. Ale ty taky ne."
"Tak co myslíš, že sem?"<br />
"Vůl."<br />
Podíval jsem se na Benna a udělal jsem zamyšleného. Doufal<br />
jsem, že mi zesmutněly oči, aspoň jsem trochu přivřel víčka, aby to<br />
tak vypadalo.<br />
"Možná," řekl jsem. "Možná, že sem teda vůl."<br />
"To seš," řekl Benno. "Korunovanej."<br />
"Možná, že sem," opakoval jsem s očima sklopenýma k zemi.<br />
Pak jsem je prudce pozvedl k Bennovi a řekl jsem: "Ale já sem na<br />
tom taky jinak než ty, víš?"<br />
Byl jsem zvědav, jestli to na něj zapůsobí. Na Irenu by to<br />
působilo jistě, jenže tohle byl Benno. Ani jsem moc nemyslel, že na<br />
to bude reagovat, řek jsem to spíš kvůli sobě.<br />
"Nekecej. Jak seš na tom, prosím tě, jinak?" řekl Benno.<br />
"No - prostě, nebudem se vo tom hádat," řekl jsem. "Já du do<br />
města a mysli si vo tom, co chceš. Pudeš s náma?"<br />
Benno nebyl takový, aby na něj působily moje efekty. Ale<br />
trochu úvahy to do něj jistě zasadilo.<br />
"Smiřickej, neblbni," řekl. "Nebudeš povídat, že se chceš kvůli<br />
tý káče nechat zabít."<br />
"Já se nechci nechat zabít."<br />
"Ne? Tak proč tam mermomocí lezeš?"<br />
"Chci prostě."<br />
"Chceš se vytáhnout před Irenkou," řekl Benno.<br />
"Dyž myslíš."<br />
"Nebuť vůl, Danny."<br />
"Nemůžu si pomoct. Asi sem."<br />
"Neblbni."<br />
Udělal jsem svůj bolestný úsměv kolem úst a řekl jsem:<br />
"Tak, Benno, pudeš s náma?"<br />
Benno se na mě podíval, vypadalo to, že vážně, a asi to bylo<br />
vážně a řekl:<br />
"Chlape, tys fakt z tý káči zblb."<br />
"Tak pudeš?" řekl jsem s úsměvem.<br />
"Ale já sem tě varoval. A můžu ti říct, že mi tě bude líto, až tě<br />
někde vodbouchnou."
"Tak ahoj, Benno," řekl jsem a podal jsem mu ruku. "Neměj na<br />
mě vztek."<br />
"Ahoj, Danny," řekl Benno. "Teda bude tě škoda. Pro jazz a pro<br />
všecko."<br />
"Páni, voni se loučej jak při funuse," řekl Harýk.<br />
"Poď se mnou, Hary," řekl Benno.<br />
"Houby, já du do pivováru."<br />
"Tak ahoj," řekl Benno a nastrčil mu ruku.<br />
"Blbče, neser," řekl Haryk. "Seš tragickej, až je z toho špatně."<br />
Najednou se rozeřval zas nějaký motor a všichni strnuli. A pak<br />
se z ničeho nic nízko nad náma přehnalo letadlo. Viděl jsem, jak lidi<br />
padají na zem. Stín letadla se mihl přes louku a zmizel ve slunci, ale<br />
řev motoru bylo slyšet dál.<br />
"Kuci, do lesa!" vykřikl rychle Benno, vyškrábal se na mez a<br />
začal utíkat k lesu. Řev motoru přestal slábnout a začal zas sílit.<br />
Letadlo se vracelo, ale nebylo ho vidět, protože bylo ve slunci.<br />
"Benno, lehni si!" zařval jsem za ním. Ale stejně mě neslyšel.<br />
Valil se rychle do stráně k nízkému lesu nahoře, ke kterému pádili<br />
lidi ze všech stran. Motor se rozeřval naplno a sílil. Sek jsem sebou<br />
pod mez a Harýk a doktor Bohadlo vedle mě. Rámus vykulminoval<br />
a z něho zaštěkaly dlouze kulomety. Slyšel jsem krátké suché údery<br />
někde nablízku, Kulky se zarývaly do země. Pak se motor náhle<br />
opět ztišil a letadlo zmizelo za zdí. Vyskočil jsem a pověsil jsem se<br />
na zeď. Zahlédl jsem ještě německou stíhačku letět rychle nízko nad<br />
městem. Zahnula na východ a za chvilku se ztratila za kopci na<br />
hranicích.<br />
"Ten už se asi nevrátí," řekl Harýk.<br />
"Snad ne."<br />
"Páni, ale byla to klika."<br />
"To byla," řekl jsem a teď jsem teprv ucítil strach. Předtím to<br />
všechno šlo moc rychle. Sakra, už jsem moh mít kulku v těle.<br />
Rozhlédl jsem se kolem. Několik lidí ještě pádilo k lesu. U něj, už<br />
docela blízko, zahlédl jsem kulatou Bennavu postavičku, natřásající<br />
se nepravidelně, jak utíkal.<br />
"Diž," řekl jsem Harýkovi.<br />
"Co?"<br />
"Támle. Vidíš Benna?"
"Ajo. Páni, ten se zastaví až na Ratejně."<br />
"Necháme ho bejt, ne, pane doktore?" řekl jsem doktorovi<br />
Bohadlovi, který stál vedle nás a byl jako sulc a tvaroh.<br />
"Ano, ano, jistě," řekl. "Člověk se nemůže divit. V životě nic<br />
takového neprožil."<br />
"Jistě," řekl jsem. "A my abysme šli, ne?"<br />
"Ano," řekl doktor Bohadlo, ale teď už nebyl tak nadšený.<br />
Cítil to asi ve vzduchu jako já, to, že ze všech stran se může na<br />
člověka něco přihnat, dřív než má čas se zdekovat. Vykročili jsme<br />
rychle k hlavní ulici, zahnuli jsme za roh a šli jsme k viaduktu. Z<br />
domu na druhé straně ulice vyběhli ti tři kluci z naší hlídky a<br />
připojili se k nám.<br />
"Kde je ten tlustej?" zeptal se mě jeden z nich.<br />
"Je raněnej," řekl jsem mu chladně. Kluk vypoulil oči.<br />
"Jó? Vod čeho?"<br />
Schválně jsem klopýtnul, abych se ho moh chytit a odstrčit ho<br />
trochu od ostatních. Nechtěl jsem, aby mě slyšel doktor Bohadlo.<br />
"Sakra," řekl jsem. "Dostal to do nohy."<br />
"Z tý stíhačky?"<br />
"Jo."<br />
"A - to ste ho tam nechali?"<br />
"Byl tam jeden doktor a vodvezou ho do nemocnice." Hustil<br />
jsem do kluka tiše svoje mystifikace. Prošli jsme rychle pod<br />
viaduktem. Na slunci před námi se začernal dav lidí. Tlačili se<br />
kolem něčeho. Někdo nelidsky zařval, až mi opravdu přeběhl mráz<br />
po zádech. A zase. Dlouhé, nekonečné ženské skučení, které po<br />
chvilce hrozného napětí trochu ochablo a zas se opakovalo a zas<br />
přecházelo v polozvířecí chrapot. Udělalo se mi těžko od žaludku.<br />
Přimáčkli jsme se zezadu na dav.<br />
"Co je? Někdo je raněnej?" zeptal se kluk.<br />
Chlap stojící před námi se k nám vážně otočil.<br />
"Ňáká paní."<br />
"Nevíte kdo?" zeptal jsem se.<br />
"Nevím."<br />
Zepředu se otočila tlustá ženská a řekla:<br />
"To je pani pana doktora Vašáka."<br />
"Co?" vykřikl jsem a zatmělo se mi před očima.
"Jo. Mladá pani doktorová Vašáková," řekl nějaký hlas<br />
zepředu. To polozvířecí zaječení se zase ozvalo.<br />
"Pusťte mě k ní," řekl jsem. "Pusťte mě. Šel někdo pro auto?"<br />
Mačkal jsem se energicky davem a lidi, poněvadž nevěděli,<br />
kdo vlastně jsem, mě uctivě pouštěli a čuměli na mě. Na chodníku<br />
ležela paní doktorová Vašáková. Vlastně její nohy v bílých<br />
střevíčkách, až nad kolena, potom chuchvalec roztrhané květované<br />
látky a modrého trikotinu a krve, a pak zbytek paní doktorové v<br />
květovaných šatech. U ní na zemi klečeli dva Angličani, ten<br />
fouskatý Skot jí podpíral rukou hlavu a ten vysoký, hezký s<br />
obvazem na hlavě ji držel za ruce a oba nevěděli, co mají dělat.<br />
Viděl jsem, že se moc dělat nedá. Lidi kolem se tísnili mlčky a<br />
poděšeně. Poklekl jsem rychle k ní a oba Angličani se na mě<br />
podívali. Měli klidné oči a najednou jsem viděl, že mají opravdu<br />
tvrdé oči. Docela jinak se dívali než ti vylekaní lidé z davu. Pro ně<br />
ten pohled asi neznamenal nic nového. Ale asi taky líp věděli, co<br />
znamená, než lidi kolem.<br />
"Šel někdo pro vůz?" zeptal jsem se vážně a rychle anglicky.<br />
"Yes," řekl fouskatý Skot.<br />
"Není tu nějaký doktor?"<br />
"No."<br />
"Kde je její manžel?"<br />
"V nemocnici.<br />
Umlkl jsem a hleděl jsem tiše na paní doktorovou. Už<br />
nekřičela, jen sípala a měla tvář staženou bolestí. Ňadra pod<br />
tenkými šaty se prudce a škubavě zdvíhala a ona byla pořád mladá<br />
a hezká. Chudák paní doktorová. Díval jsem se na ni, jak trpí, a<br />
všechno kolem se ztratilo a já ji viděl v bílých šatech se sakurama,<br />
jak se zubí tou pěknou pusou nad šálkem kávy a blýská po mně<br />
hezkýma očima za těch sobotních večerů v sokolovně, jak na sebe<br />
děláme šauy a občas spolu promluvíme jakoby nic o válce, o nouzi<br />
o potraviny, nebo vypravuju polohlasem nějakou politickou<br />
anekdotu a celý stůl má hlavy sestrčené a já cítím její teplý obličej<br />
blízko mě a zájem v jejích očích, které jsou upřené na mě, vůbec ne o<br />
tu anekdotu, ale o jiné věci, viděl jsem ji, jak měla radost, že jsem na<br />
ni dělal ty šauy, byla asi o pět let starší než já a pan doktor Vašák asi<br />
o pětadvacet, a jistě by se mnou nic neměla, kdyby přišlo co k čemu,
ale byla hezká a měla mě ráda, a když jsme se loučili, tak jsem jí<br />
líbal ruku a cítil jsem, jak mi ji přitiskla na ústa, a jednou, když byla<br />
tma a její manžel se loučil s mojí máti, obrátila tu ruku dlaní vzhůru,<br />
a jak jsem ji políbil, chytla mě za čumák a stiskla mi ho, až se mi<br />
zajiskřilo v očích, ale hned se po mně rozlilo blaho, že mi to udělala,<br />
a koukal jsem za ní pak, jak nasedala do auta s manželem, a viděl<br />
jsem, že ještě za sklem maličko zamávala a ve tmě se zabělal její<br />
úsměv a můj otec divoce zamával, protože si myslel, že to patří<br />
všem, ale já věděl, že to je jen pro mě a šel jsem pak vedle našich<br />
domů a měl jsem v sobě prima pocit a tu noc jsem vůbec nemyslel<br />
na Irenu, ale jen na paní doktorovou Vašákovou, myslel jsem na ni a<br />
teď tu ležela, zrovna tak hezká jako tenkrát, a bylo po všem, její<br />
hezká pusa byla stažena do bolestného oblouku a dole pod bříškem<br />
se z ní valila krev, na chodníku se ve slunci leskla červená kaluž a<br />
nešlo to nijak zastavit. Zadíval jsem se na ten její obličej a do očí mi<br />
opravdu stouply slzy.<br />
"Poor lady," řekl jsem. "Jak se to stalo?"<br />
"Stíhačka," řekl Angličan s obvazem na hlavě. Mlčel sem<br />
Potom jsem řekl:<br />
"Nešlo by nějak zastavit krvácení?"<br />
"No," řekl Angličan.<br />
"To znamená - "<br />
"Yes," řekl Angličan a chvíli mlčel. Pak řekl tiše:<br />
"Umře, než ji dovezeme do nemocnice."<br />
Ozvalo se zahučení automobilu a skřípění brzd. Lidé se<br />
rozestoupili. Objevil se automobil pekaře Jozky, lehký nákladní vůz<br />
na rozvážku. Pekař Jozka vyskočil od volantu a přiběhl k nám.<br />
"Dáme jí dozadu," řekl.<br />
"Máte tam něco, na co bysme jí mohli položit?" zeptal jsem se.<br />
"Jo. Prázdný pytle sou tam."<br />
Obrátil jsem se na Angličany.<br />
"Můžete ji nadzvednout?"<br />
"Yes," řekl Skot. "Kdybyste mohl opatřit něco pod ní. Třeba<br />
prostěradlo."<br />
"Yes," řekl jsem. "Nemáte někdo prostěradlo, abysme jí na něm<br />
mohli zvednout?" Obrátil jsem se na lidi.
"Jo hned!" vykřikla ta tlustá ženská, obrátila se a zapadla do<br />
domu.<br />
"One moment, please," řekl jsem a čekali jsme. Bylo ticho. V<br />
děsně krátké chvilce se ženská zas vynořila s prostěradlem a podala<br />
mi ho. Tvář měla zděšenou a uslzenou.<br />
"Děkuju," řekl jsem.<br />
"Položte to vedle ní," řekl Angličan s obvazem.<br />
Rozprostřel jsem prostěradlo na chodníku. Angličani vzali<br />
paní doktorovou Vašákovou jeden pod paží a druhý kolem pasu.<br />
"Mohl byste ji vzít za nohy?" řekl mi Skot.<br />
"Yes," řekl jsem a nadzdvihl jsem jí za nohy. Měl jsem hrůzu,<br />
jestli to její tělo vydrží. Jak jsme ji nadzdvihli, začala zase křičet, ale<br />
už jen slabě. Položili jsme ji na prostěradlo. Z první řady k nám<br />
přiskočil nějaký chlap na pomoc. Zvedli jsme prostěradlo za<br />
všechny čtyři cípy a pomalu jsme nesli paní doktorovou k autu.<br />
Skrz prostěradlo kapala krev na dláždění. Pekař Jozka oběhl vůz a<br />
otevřel ho vzadu. Vevnitř byly naházené prázdné pytle. Jozka vlezl<br />
dovnitř a rychle z nich urovnal lůžko. Pak tam vlezli Angličani,<br />
úžasně obratně, a nadzdvihli paní doktorovou dovnitř. Já s tím<br />
chlapem jsme jí drželi nohy, až byla vevnitř celá.<br />
"Tak, a jeďte rychle," řekl jsem Jozkovi. "You go with her. I'll<br />
see you later," řekl jsem Angličanům.<br />
Kývli a sklonili se zas nad pani doktorovou. Jozka zavřel<br />
dveře, oběhl vůz a skočil za volant. Motor se rozhučel a auto se<br />
hnulo. Dav stál mlčky na chodníku a díval se za ním, jak projelo<br />
pod viaduktem a zahnulo dolů ke gymnáziu. Na chodníku ležela<br />
veliká kaluž krve a v ní se zrcadlilo slunce. Šlápl jsem na něco, a<br />
když jsem se podíval, byla to veliká zdeformovaná protipancéřová<br />
kulka z leteckého kulometu. Bylo ticho. A pak jsem si uvědomil, že<br />
už není ticho. Rozhlédl jsem se. Od náměstí utíkali lidé, zpocení a<br />
zaprášení, ženské s dětma a mezi nimi starý pan Baudyš v<br />
sokolském kroji a s práporem, obtočeným kolem žerdi.<br />
"Co je?" vykřikl jsem na nějakého chlápka, který se zrovna<br />
zastavil před domem a otvíral dveře.<br />
"Z Prajska jedou esmani!"<br />
"Vy ste byl na hranicích?"<br />
"Byl. Ale nebyla to prauda. Rusové nepřijeli."
"A co to bylo, jak se tam střílelo?"<br />
"To byl esmanskej tank."<br />
"Je někdo zabitej?"<br />
Muž mávl rukou.<br />
"To se vůbec nedá spočítat. Dyť ten tank najel u celnice zrouna<br />
do průvodu s dětima."<br />
"Panebóže!" vykřikla vedle mě nějaká paní. Chlap po jejím<br />
boku se zeptal zlověstně:<br />
"A kdo roztroubil, že jedou Rusové?"<br />
"To pane vědět, tak ho stáhnu zaživa z kůže!" řekl muž ve<br />
dveřích.<br />
"A jak to víte, že jedou esesáci?" řekl jsem klidně.<br />
"Poněvač v Prajsku se střílí. Tam je bitva."<br />
Vtom se ulicí rozlehl mohutný a dutý hlas megafonu<br />
městského rozhlasu.<br />
"Občané," řekl plechově. "K hranicím se blíží ustupující<br />
německé tanky. Vyzýváme všechny muže schopné nositi zbraň, aby<br />
se ihned dostavili na velitelství československé armády do<br />
městského pivovaru. Opakuji," a hlas z megafonu bučel do hluku,<br />
který rostl ulicí, kudy utíkali a valili se poděšení lidé. "Ženy a děti<br />
nechť se uchýlí do protileteckých krytů. Není vyloučeno, že město<br />
bude bombardováno," zabučel hlasatel a ženské kolem se rozječely.<br />
Viděl jsem, jak schytávají děti a utíkají pryč. Proti pádícímu davu se<br />
najednou vynořil zástup chlapů v brčálových uniformách, ženoucí<br />
se opačným směrem. To byli ruští zajatci. Lidi se jim vyhýbali a<br />
začla motanice. Ohlédl jsem se. Harýk stál vedle mě. "Dem!" vykřikl<br />
jsem na něho a oba jsme se dali do klusu. Několik chlapů se k nám<br />
připojilo. Začíná jít do tuhého, řeklo mi to v hlavě, a bylo to<br />
nádherné. Hlas z megafonu bučel dál: "Občané! Vaše město je v<br />
nebezpečí. Braňte je proti Němcům! Smrt německým okupantům!" a<br />
my jsme utíkali k náměstí. Před náma se divoce hnali Rusové s<br />
bílýma S. U. na zádech. Několik poděšenců stahovalo už zase<br />
vlajky. Červenobílé a rudé plachty se kymácely nad davem a přes<br />
slunce se přetáhl mrak. Podíval jsem se vzhůru. Po obloze začly od<br />
západu vyrůstat mraky. Vběhli jsme na náměstí. Tam byl zmatek.<br />
Ženské a děti z uprchlického tábora se cpaly do kostela a chlapi stáli<br />
v nejistých hloučcích. Někteří se rozbíhali k pivováru a od východu
proudili přes náměstí pořád lidi z vítání. U kostela se k nám připojil<br />
hlouček Francouzů a Holanďanů. Přeběhli jsme náměstí a utíkali<br />
jsme úzkou hlavní ulicí. Slunce bylo teď schované za mraky a ulice<br />
se zatáhla příšeřím. Bílé a vyděšené obličeje lidí se hnaly oběma<br />
směry a srážely se. Běželi jsme po pravé straně. Nad proudem,<br />
pohybujícím se proti nám, se vznášel naleštěný heligón a přeplul<br />
kolem mě dozadu. Tempo se zrychlovalo. Městský rozhlas bez<br />
ustání bučel do šumění a pokřiku davu. U Novotných někdo<br />
stahoval transparent pověšený přes ulici s nápisem VÍTEJTE NÁM!<br />
Blížili jsme se k protitankové překážce, v které všechno vázlo,<br />
protože se tam dva proudy proti sobě vmačkávaly do úzkého<br />
průchodu. Lidé přelézali přes překážku oběma směry. Zpomalili<br />
jsme krok a viděl jsem, jak z ulice zrovna lezou nějaké holky s<br />
páskama Červeného kříže na rukou, a vtom jsem uviděl Irenu.<br />
Zabělala se ve světlých šatech proti temnému pozadí v ulici, vylezla<br />
na překážku a seskočila dolů. Sukně se jí maličko nadzdvihla a viděl<br />
jsem jí nohy nad kolena.<br />
"Ireno!" zavolal jsem na ni. Rozhlídla se a vtom mě spatřila.<br />
Přeběhl jsem na druhou stranu ulice k ní a proplítal jsem se mezi<br />
lidma.<br />
"Ireno!" vyrazil jsem ze sebe a vzal jsem ji za ruku. Měla teplou<br />
měkkou ruku a dívala se na mě širokánsky otevřenýma očima. Byla<br />
hrozně hezká. Kolem nás se divoce hnal zástup a rozbíhal se po<br />
Jiřáku na všechny strany. Měla na hlavě šátek, červený s bílýma<br />
puntíkama, a pod ním zavázané vlasy.<br />
Megafon bučel: "Vykliďte ulice! Německé tanky projíždějí<br />
Chodovem!" a Irena se na mě usmála. Všiml jsem si, jak má malé<br />
růžové uši a v nich dírky od náušnic.<br />
"Ireno! Miláčku!" řekl jsem, a možná, že to v tom rámusu<br />
neslyšela. Její hlas aspoň zněl hodně slabě, když mi říkala:<br />
"Deš do pivováru?"<br />
"Jo," řekl jsem hlasitě. Nějaký chlap do nás strčil jak býk. Irena<br />
se mě chytla. Přidržel jsem ji u sebe. Ještě víc se setmělo. Nad domy<br />
vyrostly šedivé mraky a zvedl se vítr. Viděl jsem, jak se rozvířil<br />
prach a papíry pod nohama lidí.<br />
"Tak na shledanou, Danny!" řekla Irena. Její obličej vypadal<br />
bílý a měla zarůžovělé tváře. Vítr nám hodil do očí závěj prachu.
Musel jsem zavřít oči. U barikády někdo řval, ale nebylo rozumět<br />
co. Otevřel jsem oči a viděl jsem, že Irena je má dosud zavřené a<br />
plné písku.<br />
"Sbohem, Ireno!" řekl jsem rychle. Šklebila se trochu, jak měla<br />
písek v očích. Líbnul jsem ji rychle na červeně pomalovanou pusu a<br />
odtrhl jsem se od ní. Otevřela oči a pokoušela se rozhlédnout. Mezi<br />
náma se přehnalo několik ženských. Pak jsem ji ještě na okamžik<br />
zahlíd, stála na špičkách a mnula si oči a dívala se po mně. Poslal<br />
jsem jí polibek. Pak se zas vítr zvednul a rozvířil prach a smetí.<br />
"Tak poť!" slyšel jsem Harýkův hlas a cítil jsem, že mě táhne za<br />
ruku. Promotali jsme se na druhou stranu ulice a k překážce. Tam se<br />
chlapi škrábali přes ni. Zase samé zadnice. Uviděl jsem něčí boty,<br />
zaleskly se mi podkůvkama před nosem, a pak jsem se vyškrábal na<br />
překážku. Vedle mě lezl pan učitel Pánek a seskočili jsme současně.<br />
Obrátil jsem se a Harýk dopadl za mnou. Dali jsme se do klusu. V<br />
ulici bylo temno a foukal vítr. Utíkali jsme teď rychleji. Zahlédl<br />
jsem, jak od nás z okna se kouká maminka a otec, ale dělal jsem, že<br />
je nevidím. Musel jsem přivírat oči, protože vítr foukal proti nám.<br />
Dav se slil v jeden proud a hnal se k nádraží. U vchodu do<br />
Pittermanovic pasáže stáli nerozhodně pan Pitterman a Rosťa a<br />
čuměli na dav. Blížili jsme se k ním. Bylo vidět, že se jim nechce. Už<br />
jsme byli skoro u nich, zavolal jsem na Rosťu, ale neslyšel mě.<br />
Najednou se z pasáže vyhrnuli lidé a strčili do obou Pittermanů<br />
zezadu. Pan Pitterman se zapotácel a pak ho dav spolknul. Viděl<br />
jsem jenom jeho olysalou hlavu, jak ji utíkající zástup unáší s sebou.<br />
Ohlédl jsem se a viděl jsem, že i Rosťova plavá kebule pluje za<br />
námi. Dupali jsme kolem hotelu Granada a pod železničním<br />
podjezdem a nahoru k mostu. Dopadly první kapky deště. Bylo mi<br />
nádherně. Když jsme se hnali přes most, dalo se do deště. Dav<br />
prořídl, protože bylo víc místa. Viděl jsem, že se někteří chlapi<br />
ztrácejí nahoru k Port Arthuru. Přiběhli jsme k bráně a v ní se<br />
zrovna objevila těžká desetituna, naložená lidmi. Zastavil jsem se.<br />
Chlapi namačkaní v desetituně byli ozbrojení. A pak jsem je poznal.<br />
Byli to horolezci. Spatřil jsem Zdeňka v tralaláčku a s puškou. Déšť<br />
se začal lít proudy a lidi na automobilu se zakymáceli, jak<br />
automobil zahnul na silnici. Nad hlavama se jim ježily flinty. Auto<br />
přejelo kolem nás, obrátil jsem se za ním a viděl jsem záda několika
chlapů, stojících nahoře. Jeden z nich měl na nich pověšený automat<br />
a na rukávě rudou pásku. Vběhli jsme dovnitř. Na cestě k hlavní<br />
budově stála řada aut, nákladních i osobních, a do nich nastupovali<br />
chlapi s flintama. Na louce u ledárny stál přesně vyřízený trojstup<br />
kluků a před nima Krpata, mávající nad hlavou revolverem. Viděl<br />
jsem, že jsou částečně ozbrojeni. Pak bylo vidět, jak Krpata něco<br />
zařval, trhl rukou dolů, útvar vykročil levičkou a začal pochodovat<br />
k bráně. V bráně se lidi před ním rozestoupili a Krpata s děsně<br />
spokojenou tváří provedl zástup ven. Otočil jsem se zpátky a utíkal<br />
jsem podél nákladních aut nahoru. První v řadě se zrovna hnulo k<br />
bráně. Bylo už plně naložené lidma. Viděl jsem, že u dalšího stojí<br />
pan Krocan, ale už neměl uniformu, byl jen v košili a bez čepice, a<br />
vedle něho chlap s rudou páskou na rukávě. Chlapi se drápali<br />
nahoru a drželi všelijak opatrně flinty před sebou. Protlačil jsem se<br />
k dalšímu autu.<br />
"Kde dávaj zbraně?" zařval jsem na muže s panzerfaustem.<br />
"V magacíně!" zařval on na mě. Utíkal jsem do magacínu. Z<br />
něho se vyvalil hlouček, někteří v uniformách, poznal jsem pana<br />
kapitána Kuřátko, a někoho nesli. Do dveří magacínu se soukala<br />
fronta a chlapi v ní se otáčeli za tou skupinou.<br />
"Kdo to byl?" zeptal jsem se, když jsem se postavil k ním.<br />
"Plukovník Čemelík," řekl někdo.<br />
"Raněnej?"<br />
"Ne. Prej ho ranila mrtvice."<br />
Zezadu mě všoupli dovnitř a tam stálo několik vojáků a mezi<br />
nima chlapi s rudýma páskama a školník z gymnázia v legionářské<br />
uniformě a rozdávali zbraně. Nikdo to nezapisoval. Fronta<br />
postupovala rychle a muži se zbraněma vypadávali ven. Ach Bože,<br />
řekl jsem si, Bože dej, abych dostal automat. Už byli přede mnou jen<br />
tři, viděl jsem, jak první dostal flintu, druhý taky, pak jsem viděl,<br />
jak voják podává tomu přede mnou svazek handgranátů, a pak jsem<br />
byl sám první a spatřil jsem, jak mi rudolící chlápek s četařskýma<br />
nárameníkama podává báječný naleštěný automat se dvěma<br />
zásobníky, popadl jsem ho, řekl jsem děkuju a vyběhl jsem ven z<br />
kůlny.<br />
"Chlape, počkej!" slyšel jsem za sebou Harýka. Zvolnil jsem<br />
krok a pověsil jsem si automat na rameno. Kolem nás se to hemžilo
v dešti a kaluže vody a bláta stříkaly, jak se lidi hnali přes ně. Haryk<br />
ke mně přiběhl a držel v ruce flintu s nasazeným bajonetem.<br />
"Hele, všim sis?" řekl mi.<br />
"Čeho?"<br />
"Ty chlapi - s těma rudejma páskama."<br />
"No."<br />
"To sou komunisti."<br />
"Asi jo," řekl jsem.<br />
"Tak už sme v tom," řekl Harýk. "Převzali velení."<br />
"Čert ví," řekl jsem. "A starýho Čemelíka asi vodbouchli."<br />
"Hovno," řekl Harýk. "To ne. Ten se z toho sesral sám."<br />
"Jen jestli," řekl jsem.<br />
"Hele," řekl Harýk. "Neměli bysme se vodpařit?"<br />
"Jak, vole," řekl jsem. "Teď už to nejde."<br />
"Benno měl pravdu," řekl Harýk.<br />
"Houby," řekl jsem. Bodeť. Teď už se nedalo nic dělat. A<br />
nejlepší teda bylo, jít do toho. Třeba teda i s komunistama.<br />
"Dem!" řekl jsem a rozběhli jsme se k automobilům. Vtom jsem<br />
zaslechl náš signál. Ohlédl jsem se a spatřil jsem Lexu a Vencu<br />
Šterna, jak čekají s flintama u jednoho náklaďáku. Zamířili jsme k<br />
ním.<br />
"Ahoj," řekl Lexa. "Kde je Benno?"<br />
"Zdrh," řekl Haryk.<br />
"To víte, že starýho Čemelíka ranila mrtvice?"<br />
"A je to fakt?"<br />
"Fakt. Jak přilítla ta stíhačka."<br />
"Nahoru!" zařval nám někdo u ucha a už jsem viděl, jak se<br />
Venca škrábe nahoru na plošinu nákladního auta. Za ním Lexa a<br />
potom jsem si přehodil automat na záda a vyšvihl jsem se tam taky.<br />
Za mnou se tam vecpal Harýk. Otočil jsem se. Stáli jsme už na<br />
samém kraji a dva chlapi pod autem zvedli ohrádku a zaklapli ji za<br />
náma. Slyšel jsem, jak někdo volá "Jeď!" a pak to s náma škublo,<br />
když se automobil rozjel. Jeli jsme pomalu po cestě k bráně. Po<br />
dvoře pobíhali lidé, na které se už asi nedostaly zbraně, a déšť se lil<br />
na to na všecko. Projeli jsme bránou a na silnici šofér přidal plyn.<br />
Začlo to s náma házet a museli jsme se držet zábradlí, abysme sebou
nesekli. Přejeli jsme přes most, zahlédl jsem Irenino okno a pak jsme<br />
zahnuli napravo na silnici k hranicím.<br />
"Páni, to je prdel!" řekl Harýk roztřeseným hlasem, jak pod<br />
ním auto drnčelo.<br />
"To je," řekl Lexa.<br />
"Teprv bude," řekl jsem a měli jsme co dělat, abysme<br />
nevypadli, když šofér ostře sebral zatáčku u Jonášovy továrny.<br />
Minuli jsme pochodující kluky s Krpatou v čele. Šli v dešti pomalu a<br />
pravidelným krokem kupředu. Déšť se zmírnil a mezi mraky<br />
vysvitlo slunce. Ujížděli jsme předměstím a na ulici nebyla ani<br />
noha. Všechno bylo zalezlé v domcích. Pak jsme zas přejeli kolem<br />
hloučku Rusů, vytrvale utíkajících k hranicím. Volali na nás něco,<br />
ale nezastavili jsme se. Projeli jsme lázněmi a u bunkru, který tam<br />
stál ještě z osmatřicátého roku, jsme zahnuli nalevo. U silnice kolem<br />
železniční trati leželi chlapi s puškama a mávali na nás. Viděl jsem,<br />
jak jeden z nich v koženém kabátě s červenou páskou na rukávě<br />
vyskočil z příkopu a signalizoval, abysme se zastavili. Šofér<br />
zabrzdil. Chlap v koženém kabátě vyskočil na stupátko a něco mu<br />
říkal. Jak motor přestal pracovat naplno, uslyšel jsem zase ten<br />
známý řev. Někde jely tanky. Chlap seskočil se stupátka a auto se<br />
rozjelo nahoru k dlážděné silnici.<br />
"Páni, mně se to nelíbí," řekl Lexa tiše. Slunce se prodíralo na<br />
západě z mraků a pořád drobně pršelo. Na východě, zrovna nad<br />
hranicema, se udělala duha. Vjeli jsme na dlážděnou silnici a<br />
ujížděli jsme přímo na východ. Ve výklencích domů stáli chlapi s<br />
puškama a čekali. V postranní ulici bylo prázdné nákladní auto. Pak<br />
se začal ozývat řev tanků i přes náš motor. Vjeli jsme kolem staré<br />
celnice na asfaltku a mířili jsme k nové celnici, stojící mezi<br />
rozkvetlýma třešněma. Duha byla rozklenutá nad údolím a<br />
zrcadlila se na mokrém asfaltu. A najednou vyjel za novou celnicí<br />
německý tank a namontoval se přímo proti nám. Šofér zběsile<br />
zabrzdil a auto dostalo na mokrém asfaltu smyk. Zahlédl jsem ještě,<br />
jak se dělo tanku pomalu zvedá, a pak už se se mnou začlo všechno<br />
motat, protože rozjeté auto se otáčelo po asfaltě. V uších mi zněl<br />
příšerný řev motorů a lidí. Někdo do mě vrazil, někdo upadl přese<br />
mé, klekl jsem si a viděl jsem, jak chlapi vypadávají přes postranice.<br />
Do řevu motoru zapraskaly rány kulometu a bylo cítit, že kulky si
azí cestu konstrukcí náklaďáku. Zahlédl jsem Lexu, vyskakujícího<br />
nazdařbůh přes postranici ven. Pak se auto natočilo zadkem k tanku<br />
a já byl najednou hrozně blízko u něho a zahlíd jsem postavy v<br />
strakatých mundůrech přilepené k jeho pancíři. Trvalo to jen<br />
okamžik, protože auto se pořád otáčelo. Na plošině bylo už jen<br />
několik chlapů a jeden s roztříštěným obličejem se kutálel ke mně a<br />
za ním se táhla krev. Chytil jsem se oběma rukama za postranici a<br />
přetáhl jsem se přes ni. Padal jsem dolů rukama napřed a dopadl<br />
jsem do příkopu plného vody. Auto jelo už hodně pomalu, takže<br />
jsem dopadl celkem měkce. Hned jsem zvedl hlavu z vody. Auto se<br />
zvrhlo do příkopu několik metrů přede mnou a z chladiče mu<br />
vyšlehly plameny. Pak kolem mě nahoře na silnici přejel tank a<br />
slyšel jsem štěkání kulometu a hvízdot kulek, které lítaly nade<br />
mnou do polí. Po polích utíkali chlapi k řece. Podíval jsem se zas<br />
vzhůru. Tank jel pomalu pryč a z jeho věže prskal kulomet. Byl jsem<br />
celý ve vodě a vystrkoval jsem z ní jen blavu. Blízko mě ležel na poli<br />
chlap a křičel. Ohlíd jsem se zase za tankem, ale ten už zahýbal na<br />
dlážděnou cestu do města. Kulomet umlkl. Zvedl jsem se a rozhlížel<br />
jsem se, kam by se dalo nejlíp utýct. Na druhé straně silnice se<br />
zdvihl Lexa. Byl strašně zasviněný a z čela mu tekl pramínek krve.<br />
"Lexo!" zavolal jsem. Uviděl mě.<br />
"Poď!" zařval divoce, otočil se a rozběhl se na druhou stranu,<br />
kde se zdvihala louka mírným svahem k lesu. Na ní stála rozbitá<br />
střelecká pevnůstka ze starého opevnění. Řvaní motorů bylo slyšet<br />
pořád. Rozhlédl jsem se na obě strany, ale nic jsem neviděl. Vylezl<br />
jsem na silnici a přeběhl ji na druhou stranu, tam jsem přeskočil<br />
příkop a utíkal jsem po louce k lesu. Slunce svítilo teď naplno a<br />
černavé mraky se nakupily nad východním obzorem. Přes údolí<br />
pořád visela duha. Lexa běžel přede mnou a kulhal. Já jsem necítil<br />
žádnou bolest. Od celnice se znova rozeřval motor. Ohlédl jsem se<br />
přes rameno a spatřil jsem jiný tank, jak se rychle plazí po silnici.<br />
Napnul jsem všechny síly. U střelecké pevnůstky jsem se znova<br />
ohlíd. Odtud byl výhled na celou silnici a já uviděl ještě dva jiné<br />
tanky, jak lezou k nám. Pak už jsem byl blízko u lesa a neohlížel<br />
jsem se. Udělal jsem několik posledních skoků a byl jsem v lese.<br />
Zapadl jsem do jeho šera a sekl jsem sebou na zem. Chvilku jsem<br />
tak ležel a pak jsem si uvědomil, že tu nejsem sám. Všude kolem
ležely temné postavy s puškama a kryly se za stromy. Měly před<br />
sebou nahrabanou hlínu a kamení a čuměly ven na silnici. Dovalil<br />
jsem se k jednomu volnému stromu a lehl jsem si za něj. V lese bylo<br />
černo a bylo z něj dobře vidět na silnici, na kterou svítilo slunce a<br />
která se v jeho paprscích vlhce leskla. Od celnice vyjel nový tank,<br />
natočil se a jel pomalu vzhůru k dlážděné ulici. Přímo přede mnou,<br />
asi na půl cestě mezi lesem a silnicí, byla rozbitá pevnůstka a v ní<br />
několik skrčených chlapů. Poznal jsem mezi nima zrzavou hlavu<br />
Hroba. Jak jel tank pomalu po silnici, Hrob si klekl vedle pevnůstky<br />
a viděl jsem, že něčím míří na tank. Pak z toho vyšlehl plamen a<br />
kouř. Byl to panzerfaust. Na silnici před tankem něco spadlo a<br />
začalo to hořet. Tank se zastavil a z něho se sesypali chlapi v<br />
strakatých mundůrech. Spatřil jsem, jak sebou házejí na asfalt a<br />
koulí se do příkopu. Věž tanku se začla otáčet a dělo se zamířilo na<br />
pevnůstku. Lidi v pevnůstce vyskočili a dali se do běhu k lesu.<br />
Koukal jsem se na Hroba, ale ten zůstal klečet a chystal si jiný<br />
panzerfaust. Podíval jsem se na tank. Dělo už mířilo na pevnůstku.<br />
Podíval jsem se zpátky na Hroba. Zase se mu zablesklo u hlavy a<br />
vyvalil se kouř. Rychle jsem se podíval na tank. Ale nestalo se nic.<br />
Několik metrů před ním něco explodovalo. Viděl jsem, jak Hrob<br />
vyskočil a rozběhl se k lesu. Pak se ozvala rána a pevnůstka se<br />
rozlítla na všechny strany s plameny a kouřem. Ještě jsem zahlédl,<br />
že Hrob upadl, a přitiskl jsem obličej k zemi. Potom jsem ho zas<br />
zdvihl a viděl jsem Hroba, jak znovu utíká. Blízko vedle mě něco<br />
cvaklo, ale nepodíval jsem se po tom. Na silnici se z asfaltu zvedl<br />
dlouhý esesman a zamířil na Hroba puškou. Ozvala se krátká suchá<br />
rána, Hrob rozhodil ruce a padl obličejem do trávy. Esesmani se<br />
zdvihli, naskákali znova na tank a tank se rozjel. Vedle mě zase<br />
něco cvaklo. Otočil jsem se tam. Za stromem hned u mě klečel Berta<br />
Moutelíků s leicou u obličeje a fotil. Po silnici přejel poslední tank.<br />
Hřmění motorů zesláblo. Od města se ozvaly výstřely a pak<br />
rachocení kulometu. Ohlédl jsem se na východ, ale silnice byla<br />
prázdná.<br />
"Tak sou pryč," řekl jsem a zvedl jsem se. Berta se taky postavil<br />
a poznal mě:<br />
"A nazdar, Danny," řekl.
"Ahoj," řekl jsem. Vyšli jsme z lesa. Odevšad začli vylézat lidi s<br />
puškama i bez nich. Většinou byli zablácení a někteří kulhali. Dal<br />
jsem se do běhu k Hrobovi a několik chlapů utíkalo se mnou.<br />
Přiběhl jsem k němu a klekl jsem si. Ležel obličejem v trávě a v týle<br />
měl velkou krvavou díru. Obrátil jsem ho naznak a viděl jsem, že je<br />
po něm. Postavil jsem se zas na nohy.<br />
"Je mrtvej?" zeptal se někdo.<br />
"Jo," řekl jsem.<br />
Od lesa se táhla řada chlapů k silnici. Ohlídl jsem se. Za mnou<br />
stál Lexa a utíral si obličej kapesníkem.<br />
"Seš raněnej?" zeptal jsem se.<br />
"Ne," řekl. "Naboural sem se, jak sem skočil s toho náklaďáku."<br />
"Kde je Harýk?"<br />
"Já nevím."<br />
Najednou se za lesem zase ozval řev motoru. Otočili jsme se a<br />
dali jsme se do běhu. Ale potom jsem uslyšel výkřiky. Ohlédl jsem<br />
se a viděl jsem, že se chlapi zastavují a dívají se na východ, a pak<br />
jsem spatřil tank jedoucí po silnici. Byl to jiný tank než prve.<br />
"Rusové!" zařval někdo. Tank se leskl mokrý od deště a pak se<br />
opravdu objevila rudá hvězda na jeho pancíři. Byli to Rusové. Tank<br />
zmizel na chvíli za celnicí a pak se zas ukázal. Na silnici se<br />
zahemžilo lidma, začali zuřivě mávat a tank se zastavil. Šli jsme s<br />
Lexou pomalu k němu. Viděl jsem, jak s něho seskakují vojáci v<br />
ruských rubáškách a jak se na ně chlapi vrhají a objímají je. Šli jsme<br />
pomalu k silnici. Ucítil jsem na zádech automat a přehodil jsem si<br />
ho, abych ho měl pod paží. Přišli jsme k tanku. Kolem něho se<br />
tísnilo moře lidí a ze všech stran se hrnuli po loukách noví.<br />
"Čeče, dem hledat Harýka," řekl jsem Lexovi.<br />
"Tak jo," řekl Lexa a zamířili jsme k převrženému nákladnímu<br />
autu v příkopě. Chlapi u ruského tanku křičeli jak zběsilí. Skočili<br />
jsme do příkopu a začali jsme hledat Harýka. Vedle auta ležel chlap<br />
s rozbitou hlavou. Kus dál od něho ležel na břiše jiný a hýbal se.<br />
Přišel jsem až k šoférské budce a podíval jsem se dovnitř. Tam byl<br />
šofér, úplně rozstřílený a trochu ohořelý. Lexa mezitím vlezl do<br />
příkopu pod auto.<br />
"Je tam?" zavolal jsem.<br />
"Není," ozval se Lexův hlas.
"Tak poď ven," řekl jsem. Vtom jsem zaslechl nějaký křik, ale<br />
jiný než ten u tanku. Od staré celnice pádilo několik chlapů a<br />
mávali puškama. Lexa se vyškrabal zpod auta a postavil se vedle<br />
mě. Muži s puškama běželi k nám a něco volali. Odněkud zas začlo<br />
sílit řvaní motorů. Díval jselh se na ně a pak jsem jim porozuměl.<br />
"Němci se vracej!" křičeli. Lidi kolem tanku se rázem rozprchli<br />
a zůstali u něho jen Rusové. Chvilku se rozhlíželi, ale pak hned<br />
pochopili, co je. Chtěl jsem se rozběhnout k lesu, ale bylo už pozdě.<br />
Před nás do příkopu naskákalo několik Rusů a položili se na břicha.<br />
Lehli jsme si taky tak. Sundal jsem automat z ramene a opřel jsem si<br />
ho o patník u silnice. Vedle mě se rozeřval ruský tank a dal se do<br />
pohybu. Podíval jsem se před něj. Mezi posledními domy města se<br />
vynořil německý tank. Ruský tank se zastavil a viděl jsem, jak se<br />
německé dělo zaměřuje. Pak oba tanky současně vystřelily. Ozvala<br />
se ohlušující rána a nad hlavou mi proletěly divoce fičící kusy<br />
něčeho a na silnici se rozsvítila světla. Ruský tank se vzňal. Přede<br />
mnou se ozval pokřik. To Rusáci vyskočili z příkopu a hnali se<br />
vpřed. Podíval jsem se tam a viděl jsem, že německý tank taky hoří.<br />
Vylezl jsem rychle na silnici a utíkal jsem za Rusáky. Z německého<br />
tanku seskakovala nějaká postava. Uslyšel jsem zapraskání<br />
automatu a Němec se svalil. Běžel jsem za Rusy. Zůstali stát a<br />
pozorovali německý tank, ale tam už se nic nehýbalo. Najednou<br />
bylo ticho. Z příkopu vylezli další chlapi. Z německého tanku<br />
šlehaly plameny a valil se z něj kouř. Zastavil jsem se u Rusů.<br />
Přiběhl k ním člověk s rudou páskou na rukávě a začal s nima<br />
mluvit. Za chvíli už zas bylo kolem plno lidí.<br />
"Nevracej se jiný?" ozval se někdo.<br />
"Prej ne."<br />
"Měli by se vodnýst raněný."<br />
Chlap s rudou páskou zamával rukama a řekl:<br />
"Máte se všichni krejt, není vyloučený, že se Němci eště<br />
vobjeví."<br />
"A co raněný?"<br />
"Seberte je a vodneste je do starý celnice."<br />
"Za tímhle tankem jedou eště Němci?"<br />
"Jó," řekl chlap s rudou páskou.<br />
"Jak je to možný?"
Chlap pokrčil rameny.<br />
"Říká to tady soudruh kapitán."<br />
To bylo poprvé, co jsem slyšel vážně říct soudruh.<br />
"Asi jim někde nadběhli."<br />
"To asi."<br />
"Lidi, tak dem pro ty raněný."<br />
"Poď, Lexo," řekl jsem.<br />
"Budem hledat Harýka?"<br />
"Ale van se zřejmě zdekoval. Dem k celnici. Jestli je raněnej,<br />
tak ho tam přinesou."<br />
Šli jsme k celnici a tam jsme se zastavili. Po polích se vlekly<br />
hloučky lidí a někteří nesli raněné. Před celnici přijelo nákladní<br />
auto. Stáli jsme a dívali jsme se, jak je začli nosit a nakládat do auta.<br />
Chlap s rudou páskou na to dohlížel.<br />
"Mrtvý nechte tady. Jen raněný," řekl mužům, kteří přinesli<br />
Hroba. Od ruského tanku přivlekli vojáci dva Rusy. Bylo ticho.<br />
Poslouchal jsem, ale nezdálo se, že by někde nablízku byly tanky.<br />
Podíval jsem se na hodinky. Bylo pět. Z auta se ozval hlas:<br />
"Je tu ňákej Angličan nebo co."<br />
"Kde?" zeptal jsem se hned. Chlap s rudou páskou mi řekl:<br />
"Ty umíš anglicky?"<br />
"Jo."<br />
"Tak se ho zeptej."<br />
Na zemi ležel muž v anglické uniformě a tiše naříkal. Sklonil<br />
jsem se k němu.<br />
"Are you hurt?" zeptal jsem se. Otevřel oči a kývl hlavou.<br />
"Where?"<br />
"Don't know," řekl mezi zuby.<br />
"Neví, kde je raněnej," řekl jsem chlapovi s rudou páskou. Na<br />
těle nebylo Angličanovi nic vidět.<br />
"Nejlíp bude, dyž s ním pojedeš do špitálu," řekl chlap.<br />
"Třeba by se tam s ním nedomluvili."<br />
"Dobrý," řekl jsem. Angličana naložili na vůz.<br />
"Sou už všichni?" zeptal se chlap.<br />
"Snad jo," řekl někdo.<br />
"Tak jeď."
"Ahoj, Lexo," řekl jsem Lexovi a skočil jsem do budky vedle<br />
šoféra.<br />
"Ahoj," řekl Lexa. Zavřel jsem za sebou dvířka a podíval jsem<br />
se ven. Na mokré silnici stál hlouček chlapů s puškama a těch<br />
několik Rusáků. Slunce, trochu zacloněné mraky, na ně svítilo a<br />
svěží vzduch byl promíšen ostrým zápachem spáleniny. Auto se<br />
rozjelo. Vyklonil jsem se z okýnka a viděl jsem ty dva tanky, stojící<br />
proti sobě na silnici. Z obou ještě stoupal dým a slabý větřík ho hnal<br />
nízko při zemi přes louky k řece. Nad pohraničními kopci narůstaly<br />
nádherné tvary z mraků. Postavy na loukách se zmenšovaly a táhly<br />
pomalu pryč od silnice. Otočil jsem se zas dopředu. Šofér vedle mě<br />
svíral volant a koukal napjatě před sebe. Před náma se lesklo mokré<br />
dláždění ve slunci. U domů stáli chlapi s puškama a všiml jsem si,<br />
že hodně jich má rudé pásky na rukávech. Jak jsme zahnuli na<br />
silnici k bunkru a k lázním, spatřil jsem skupinu německých vojáků<br />
v strakatých pláštěnkách, šli se zdviženýma rukama a chlapi v<br />
gumácích všude kolem nich na ně drželi namířené flinty. Pak už<br />
jsme ujížděli okolo bunkru a předměstím. Opřel jsem se dozadu do<br />
sedadla a položil jsem si automat na klín. Poprvé za celou tu dobu<br />
jsem uvolnil svaly i mozek. Cítil jsem veliké uklidnění. Tohle byla<br />
vzpoura! Pocítil jsem hluboký požitek z toho všeho a přivřel jsem<br />
oči. Zase jsem viděl tu asfaltovou silnici, mokrou od deště a s<br />
duhou, a německý tank, lesklý vlhkem, s párou, která šla z jeho<br />
rozžhaveného motoru, a pak ten zběsilý okamžik, jak jsem byl<br />
docela blízko, jak jsem cítil jeho ocelové sloní tělo a celý svět kolem<br />
se točil, a pak ten pád do studené vody v příkopě a řinčení pásů<br />
nade mnou po asfaltu a kulky, hvízdající vzduchem a vzdalující se<br />
do polí, a pořád všude hrozný ohlušující rámus. Auto ujíždělo<br />
předměstím, domky s červenými střechami se míhaly dozadu a já<br />
na to myslel a bylo mi blaze. Viděl jsem v duchu drobnou<br />
postavičku Hrobovu, jak rozhodil ruce a upadl tváří do trávy, a věž<br />
tanku, otáčející se pomalu s příšerným klidem, a strakaté postavy<br />
esmanů, jak sebou plácají na asfalt a plazí se po břišé do příkopu.<br />
Ucítil jsem v ruce automat a uvědomil jsem si, že jsem si vůbec<br />
nevystřelil. Zachvátila mě lítost a viděl jsem se, jak ležím v příkopě,<br />
s automatem opřeným o patník a proti mně přijíždí šedivý<br />
germánský obr ze železa. Bože, proč jsem nezačal střílet? Prsty se mi
zrovna zachvěly touhou, ale bylo to už málo platné. Automat mi<br />
ležel na klíně, studený a němý, a bylo pozdě litovat střílení. Bože, v<br />
té tmě, jak jsem ležel a přede mnou rozsvícená krajina jako na dlani,<br />
s chomáči esesáků na tancích, mohl jsem na ně vystřelit, ale<br />
nevystřelil jsem, nevystřelil jsem si ani ránu, jenom jsem na to čuměl<br />
a utíkal. Otrávilo mě to. Dojeli jsme k nádraží a ujížděli jsme přes<br />
most a vzhůru k nemocnici. Byl jsem otráven. Kolem oken vlály<br />
mokré větve smutečních vrb, nasázených podél cesty k nemocnici.<br />
Nemocniční vrata byla široce otevřená a stál v nich člověk v bílém<br />
plášti. Jak nás spatřil, zamával na nás, a když auto pomalu zahýbalo<br />
do brány, skočil ke mně na stupátko a chytil se otevřeným okýnkem<br />
dveří.<br />
"Vezete raněný?" vykřikl.<br />
"Jo," řekl jsem. V chlapově obličeji se objevila úcta a začal si mě<br />
Prohlížet. Uvědomil jsem si, že vypadám úctyhodně. Automat na<br />
mém klíně byl postříkaný blátem a já sám jsem byl mokrý a<br />
zasviněný od paty až k hlavě. Cítil jsem, že musím vypadat skvěle.<br />
Zatoužil jsem, aby mě takhle spatřila Irena, a zase mi bylo dobře.<br />
"Hodně?" řekl chlap.<br />
"Dost," řekl jsem.<br />
"Bylo tam horko, co?"<br />
"To bylo."<br />
Auto zatočilo ke vchodu do chirurgického pavilónu a<br />
nemocniční sluha seskočil. Ve vchodu se zabělaly roucha sestřiček<br />
františkánek. Otevřel jsem dvířka a seskočil jsem těžce na zem. Cítil<br />
jsem, jak se na mě všichni dívají. Mezi sestřičkama stála vysoká<br />
postava chirurga Preisnera s lesklými brýlemi na nose. Hned<br />
zamířil ke mně.<br />
"Kolik jich máte?" zeptal se.<br />
"Nevím, pane primáři, ale dost," řekl jsem. Z vchodu vyběhlo<br />
několik lidí s nosítkama. Někteří z nich byli v civilu.<br />
"Opatrně," zvolal primář Preisner. "Noste je na chodbu před<br />
sál." Potom zmizel v nemocnici a chlapi rozestavili po zemi nosítka.<br />
Postavil jsem se ke vchodu vedle sestřiček a díval jsem se, jak<br />
sluhové začli sundavat raněné s automobilu. Sestřičky hleděly s<br />
posvátnou úctou na mě a na můj automat. Potom první dva nosiči<br />
vklopýtali do nemocnice. Jeden z nich byl profesor Stařec z
gymnázia, co jeho syn byl tady ve špitále doktorem. Za nima šli<br />
další. Viděl jsem, jak zrovna zvedají mého Angličana.<br />
"Já du s váma," řekl jsem. "Tohle je Angličan a neumí česky."<br />
Podívali se na mě a pak vynesli nosítka s Angličanem do<br />
nemocnice. Vlezl jsem tam za nima a šli jsme matně osvětlenou<br />
chodbou po gumových kobercích. Bylo tu ticho. Ze dveří<br />
vykukovali lidé v pyžamech a nemocničních pláštích. Šel jsem a byl<br />
jsem si vědom, že na mě všichni koukají a že dělám na vyčištěné<br />
podlaze blátivé šlápoty. Kolem se rojily řádové sestřičky. Zahnuli<br />
jsme za roh a zastavili jsme se. Na podlaze u stěny stály troje<br />
nosítka a za otevřenými dveřmi na konci chodby bylo světlo. Nosiči<br />
položili Angličana na zem. V otevřených dveřích se objevil doktor<br />
Čapek, celý zacákaný krví a s rukama v gumových rukavicích<br />
odtaženýma od těla.<br />
"Tak dalšího," řekl a profesor Stařec s druhým chlapem zvedli<br />
ze svých nosítek raněného a odnesli ho dovnitř. Ten druhý byl Jirka<br />
Hubálků, jeho otec byl ředitelem nemocnice. Posunuli jsme se s<br />
nosítkama dopředu. Jirka vylezl z operačního sálu, sebral prázdná<br />
nosítka a nějaké hadry, co ležely na nich, a šel proti mně.<br />
"Ahoj," řekl jsem mu temně. Zdálo se, že mě nemůže poznat.<br />
Šel jako náměsíčník a měl na tváři starostlivý výraz. Pak mě poznal.<br />
"Nazdar," řekl.<br />
"Pomáháš?" řekl jsem.<br />
Jirka mávl rukou.<br />
"Čoveče," řekl, vzal mě za ruku a odtáhl mě trochu stranou od<br />
nosičů. "Poď sem."<br />
"Copak?"<br />
Jirka postavil nosítka k protější stěně a zalovil rukou v těch<br />
hadrech, co měl přes ruku. Poznal jsem, že to jsou ruské vojenské<br />
kalhoty, potřísněné krví.<br />
"Podívej," řekl. "To měl ten Rusák v kapse." Vytáhl ruku a s<br />
tragickým mlčením ji otevřel. Ležely na ní dvoje hodinky a stříbrná<br />
tužka.<br />
"Hm," řekl jsem. "A co?"<br />
"Tak je to pravda," řekl Jirka ponuře.<br />
"Co?"<br />
"Tohle."
"Ale co?"<br />
"S těma hodinkama,"<br />
"Nojo, sakra, ale co?"<br />
"To, jak to psali v novinách."<br />
"Myslíš, že Rusove loupěj?"<br />
"No. A že na Moravě už zabavujou soukromej majetek."<br />
"Blbost," řekl jsem.<br />
"A co je ťohle?"<br />
"Pár blbostí, Bóže."<br />
"A co můžeš vědět, co bude, až se sem přiženou?"<br />
"Jirko, neblázni."<br />
"Čoveče, já neblázním, ale nejrači bych se zdejch."<br />
"Ale chlape, cos čekal? Dyť to sou vojáci, ne?"<br />
"Ruský."<br />
"Všichni vojáci kradou. To máš válečnou kořist, že. Myslíš, že<br />
anglický vojáci nekradou? Nebo americký?"<br />
"Víš, dyby jen kradli - "<br />
"No a co myslíš?"<br />
Jirka se na mě podíval zachmuřeně.<br />
"Sou horší věci," řekl.<br />
"Prosím tě," řekl jsem.<br />
"Sou."<br />
"Nebuď fantastickej."<br />
Jirka strčil hodinky do Rusákových kalhot a řekl:<br />
"Já bych za nic moc nedal. Ahoj."<br />
"Ahoj," řekl jsem mu a Jirka bez dalších řečí odplul intimně<br />
osvětlenou chodbou dozadu. Ze dveří sálu vynesli někoho na<br />
nosítkách a ukázal se doktor Preisner v bílé čepičce a zakrvácený na<br />
břiše. Do sálu přisunuli dalšího. Moji chlapi poponesli Angličana až<br />
ke dveřím sálu. Zevnitř se přihnala sestřička a klekla si k<br />
Angličanovi.<br />
"Tak kdepak vás bolí?" zeptala se ho.<br />
Angličan zavrtěl hlavou.<br />
"To je Angličan," řekl jsem. Sestřička se na mě podívala a<br />
vypadala, jako že se mě bojí. Přehodil jsem si automat na záda. "Já<br />
vám budu překládat," řekl jsem.<br />
"Zeptejte se ho, kde má bolesti," řekla sestřička.
"Where are you hurt?" přeložil jsem to.<br />
"I don't know. I can't move my arms," řekl Angličan chraptivě.<br />
"Nemůže hejbat svejma rukama," řekl jsem.<br />
"Aha," řekla sestřička. "Mohl byste mi pomoct ho svlíct?"<br />
"Prosím," řekl jsem. Sestřička nadzvedla Angličanův trup a<br />
obratně s něho stahovala uniformu. Přidržel jsem jí ho. Rozepnula<br />
mu košili a svlíkla mu ji. Objevila se široká zarostlá prsa a v jejich<br />
porostu plechová destička na řetízku kolem krku. Pod oběma<br />
rameny byly dvě malé krvavé dírky.<br />
"Vidíte?" řekla sestřička.<br />
"Ano," řekl jsem a sklonil jsem se nad Angličanem. "To je asi<br />
od automatu. Chytly ho akorát dvě za sebou."<br />
"Dalšího," ozval se hlas doktora Čapka. Chlapi zvedli nosítka s<br />
Angličanem a nesli je do sálu. Šel jsem za nima. Doktor Čapek se na<br />
mě podíval nepřátelsky.<br />
"Vy sem - " řekl.<br />
"Já sem tlumočník, dybyste se potřeboval něco zeptat," skočil<br />
jsem mu do řeči.<br />
"Já rusky umim," řekl doktor Čapek.<br />
"To je Angličan."<br />
"Angličan?" doktor Čapek povytáhl obočí. "Tak pojďte," řekl,<br />
otočil se a já viděl, jak má na zádech knoflíčky operačního pláště<br />
narychlo a nepřesně pozapínané. Vevnitř byly dva operační stoly a<br />
nad oběma rozsvícená světla. U jednoho pracoval primář Preisner<br />
se sestřičkou, která u hlavy raněného kapala něco na narkotizační<br />
masku. Primář Preisner mu amputoval ruku v zápěstí.<br />
Instrumentářka stála z druhé strany a mlčky mu podávala nástroje.<br />
Otočil jsem se k prázdnému stolu. Chlapi položili nosítka na zem a<br />
zůstali stát. Dvě sestřičky zvedli Angličana na operační stůl a<br />
doktor Čapek se nad ním sklonil.<br />
"Hm," řekl. "Dva průstřely pod klíční kostí. Posaďte ho."<br />
Sestřičky ho posadily. V Angličanových zádech byly dvě<br />
podobné dírky, po každé straně jedna.<br />
"Musíme se na to podívat," řekl doktor Čapek a napřáhl ruku.<br />
Sestřička mu do ní dala nějaký přístroj. Doktor si ho přimáčkl na<br />
obličej a přiblížil se s ním k Angličanově hrudi. Byl to nějaký
příruční rentgen nebo co. Doktor se chvíli díval na jednu stranu, pak<br />
na druhou. Potom odložil rentgen a řekl:<br />
"Měl štěstí. Oba průstřely sou čistý."<br />
"To sem rád řekl jsem. Doktor Čapek na mě koukal a čekal.<br />
Řekl j sem:<br />
"Budete mě eště potřebovat, pane doktore?"<br />
"Myslím, že ne. Děkuju," řekl.<br />
"Tak na shledanou. Sbohem," řekl jsem a vypadl jsem ze sálu a<br />
šel jsem těžce chodbou ven. Nemocní ve dveřích pokojů na mě zírali<br />
mlčky a poděšeně a já vypadl ven na zavlhlé dláždění vozovky před<br />
špitálem a přede mnou se rozklenula západní obloha s mráčky a<br />
barevným nebem. Slunce se už chýlilo k západu, vzduch byl<br />
chladný a svěží po dešti. Nadýchl jsem se ho zhluboka. Odněkud z<br />
dálky zaštěkal kulomet. Napnul jsem uši. Z města se neslo tiché<br />
vrčení vzdálených tanků. Pak zazněla dělová rána a druhá. Několik<br />
kulometů začlo štěkat přes sebe. Rozezvučelo se to hezky silně do<br />
jarního večera, i když to bylo někde daleko ode mě. A zase výstřely<br />
z děla. Rozhlídl jsem se po městě a pak jsem zabočil na ulici k Port<br />
Arthuru. Byla klidná a bez světel, ale od hranic se ozýval praskot<br />
střelby. Nový kulomet začal štěkat. Střelba chvílemi ustávala a zase<br />
se zvedala v nových poryvech. Dal jsem se do klusu. Do tváře mi<br />
vál chladný vánek a cítil jsem se silný a nebezpečný. Utíkal jsem<br />
kolem Port Arthuru a dolů k pivováru, provázen jenom dusotem<br />
vlastních kroků na pozadí střelby. Obloha nad lesem na východě už<br />
temněla a koruny dubů a lip se vlnily v záři zapadajícího slunce. Po<br />
cestě od pivováru běželo několik postav. Podíval jsem se přes most<br />
k nádraží, ale temné postavy utíkaly oběma směry. U nádraží se<br />
zablesklo a zazněly výstřely. Vysoko nad hlavou mi hvízdla kulka.<br />
Otočil jsem se a rychle jsem se hnal k pivováru. Automat jsem svíral<br />
oběma rukama a uslyšel jsem zafičení další kulky kolem uší. U<br />
brány jsem zvolnil krok. Na dvoře byl zmatek. Hloučky<br />
poloozbrojených lidí pobíhaly sem a tam a viděl jsem, jak několik<br />
chlapů přelézá plot vzadu u lesa. Na vozovce formoval chlápek v<br />
uniformě kolísavou hrstku maníků s flintama. Slunce tu zakrývaly<br />
koruny kaštanů, takže pivovarský dvůr tonul ve stínu. Kolem mě<br />
přeběhl major Weiss bez čepice a v civilním raglánu. Někdo od<br />
brány řval vyděšeným hlasem: "Esmani jedou do pivováru!" Jiné
hlasy to nesly dál. Hemžení na dvoře se proměňovalo v dokonalý<br />
zmatek a na zemi se povalovaly hromádky odhozených pušek a<br />
panzrfaustů. Šel jsem k hlavní budově a nevěděl jsem dobře, co<br />
dělat. Ze dveří se vyhrnulo několik manů a začli se cpát do auta u<br />
schodů. Poznal jsem pana Kaldouna, pana Krocana a pana<br />
Jungwirtha. Pak sebou auto škublo a rozejelo se do zmateného<br />
davu, až před ním lidi uskakovali na strany. Napadlo mě, že projdu<br />
skladištěm a schovám se v křoví na břehu řeky u mostu a počkám,<br />
až se to přežene. Přes most tank stejně nemůže jet, most na to není<br />
stavěný. Šel jsem rychle podél stěny. Zběsilá střelba z města se<br />
blížila a pod nohama jsem měl naseto odhozených zbraní. Podivil<br />
jsem se, co jich už Němcům sebrali. A najednou jsem spatřil, jak se z<br />
malého okénka u chodníku někdo škrábe ven. Půlku těla měl už na<br />
chodníku a opíral se rukama o zem, aby vysoukal nohy. Zůstal jsem<br />
stát. Špinavá postava se vytáhla celá na chodník, zvedla se a otočila<br />
se obličejem ke mně. Na hlavě měla masaryčku. Byl to Přema.<br />
Přema! Masaryčku našikmo nasazenou nad špinavou tváří,<br />
začerněný od uhlí, s bílými bělmy v šeru. Přema! Pocítil jsem<br />
divoký nával radosti. To byl člověk pro mě! A teď to začne!<br />
"Ahoj, Přemo!" vykřikl jsem. Přema mě poznal.<br />
"Ahoj! Co je? Kde sou Němci?"<br />
"Jedou prej sem," cítil jsem pořád radost a stiskl jsem Přemovi<br />
obě ruce.<br />
"Jak ses votamtuď dostal?"<br />
"Tři dni to piluju jak vůl. Poď! Dem rychle!"<br />
"Počkej ! Kam?"<br />
"K nám. Tempo!"<br />
"A co tam?"<br />
"Mám tam připravenej mašinkvér."<br />
"Mašinkvér?"<br />
"Jo. Poď! Dem!" Přema mě táhl za ruce. Od mostu se<br />
rozrachotily kulomety. Vykřikl jsem:<br />
"Počkej! Na ulici sou Němci!"<br />
Přema se zastavil.<br />
"Hergot. Nemáš dva kvéry?"<br />
Rozhlédl jsem se.
"Tady jich leží," řekl jsem. Přema skočil na vozovku a sebral s<br />
dláždění flintu. Pak se horečně začal rozhlížet, uviděl jsem, jak se<br />
shýbá ještě pro něco a strká to do kapsy. Zavolal jsem na něj:<br />
"Poď! Dem zadem!"<br />
"Kudy?"<br />
"Pod most."<br />
Přema se ke mně připojil a klusali jsme ke skladišti. Pod<br />
pivovárem pořád třeskaly výstřely. Ve skladišti bylo tma, proběhli<br />
jsme jím dozadu a vypadli jsme zadní brankou na svah k řece.<br />
Prodírali jsme se tam vlhkým listím keřů dolů. Nalevo od nás<br />
praskala střelba. Přema běžel přede mnou, skákal rychle dolů a já<br />
jsem se valil za ním. Dopadli jsme na břeh a podívali jsme se<br />
vzhůru. Oblouk mostu se klenul proti bledému nebi a zrcadlil se ve<br />
vodě. Kolem zábradlí utíkaly siluety lidí v kloboucích a v čepicích.<br />
Flinty měli jen někteří. Z ulic za nima řval tank. Leželi jsme za<br />
křovím, s listí na nás kapalo a ztemnělá řeka tiše tekla pod náma.<br />
Do řevu tanku střílel pravidelně kulomet. Viděl jsem, jak postavy na<br />
mostě padají. Z protějšího břehu seběhlo několik stínů k řece a<br />
utíkalo k předměstí.<br />
"Pudem," řekl jsem Přemovi.<br />
"Počkej," řekl Přema. Řvaní motorů ustalo a v tichu se po<br />
mostě rozdupaly okované boty. Přema vstal a vytáhl něco z kapsy.<br />
Byl to ruční granát. Přema ho odjistil. Nahoře na mostě se<br />
zarýsovaly černé siluety německých vojáků a jejich kroky zaduněly<br />
nad řekou. Přema se divoce rozmáchl a hodil granátem. Pak sebou<br />
sekl na zem vedle mě. Zaryl jsem tvář do země. Ozvala se silná<br />
exploze, vzduchem kolem nás prolítlo několik rychlých kusů a<br />
strhávalo listí s větví. Přema vyskočil.<br />
"Běž!" zařval. Vyskočil jsem taky a dali jsme se do běhu po<br />
břehu řeky pod most. Spatřil jsem, že uprostřed mostu je kus<br />
zábradlí vytržen a houpe se nad hladinou, a viděl jsem kouř a<br />
prach, vznášející se kolem. Utíkali jsme pod mostem. Přema klopýtl.<br />
Najednou se za pilířem mostu přímo proti mně objevil esesák v<br />
strakaté celtě. Byl to jen zlomek vteřiny, zahlédl jsem jeho vlhkou<br />
helmu a pásy s náboji, zkřížené přes prsa, a stiskl jsem spoušť. Z<br />
mého automatu vyšlehly plameny a cítil jsem prudké zaškubání v<br />
ruce. Esman se svalil jako podťatý do trávy a běželi jsme dál bez
zastavení kolem něho. Viděl jsem ho dobře, jak ležel, zavlhlý,<br />
strakatý, plný zdraví, s helmou sesunutou nazad a s plavými vlasy,<br />
mokrými od deště a slepenými potem, nad vytřeštěnýma očima.<br />
Proběhli jsme kolem něho a neohlíželi jsme se. Hnali jsme po břehu<br />
řeky, v níž se odrážela barevná západní obloha, pryč od mostu. Za<br />
námi štěkal kulomet, ale neslyšel jsem hvízdání kulek. Vyškrábali<br />
jsme se na cestu a doběhli jsme k prvnímu jezu. Tam jsme se<br />
zastavili a ohlédli jsme se zpět. Střed mostu byl ještě zahalen v<br />
lehký oblak kouře a na městské straně stál tank. Z jeho věže střílel<br />
kulomet někam do lesa a bylo jasně vidět záblesky, šlehající z<br />
hlavně. Za námi neběžel nikdo. Pak na tank vyskočilo několik<br />
postav v helmách a tank začal couvat a obracet se.<br />
"Tempo! Dem!" řekl Přema. Obrátili jsme se a klusali jsme dál<br />
po břehu řeky. Západní obzor byl pořád pohádkovější. Tank za<br />
námi temně řval, utíkali jsme ještě kus a pak jsme zase seběhli k<br />
řece. Tady za jezem z ní byl skoro potok. Přema skočil do vody a já<br />
za ním a brodili jsme se na druhou stranu. Vyšplhali jsme na<br />
protější břeh a utíkali jsme přes pláň k soudu. Nikde nebyla ani<br />
noha. Zámek nad městem se skvěl v paprscích pozdního slunce a<br />
jeho okna pomalu zlatě hořela. Pod nima svítily fialové keříky bezu<br />
jako jasné lampióny. Dupali jsme po lávce přes potok, kolem<br />
máchadla, a zahnuli jsme k Skočdopolovic skladu. Plechová roleta<br />
byla stažena až k zemi. Přema se zastavil, vytáhl z kapsy klíče a<br />
odemkl roletu.<br />
"Co chceš dělat?" zeptal jsem se.<br />
"Vytáhneme mašinkvér na Homoli a počkáme si na ně."<br />
"Myslíš, že eště pojedou?"<br />
"Se uvidí." Přema vytáhl roletu s prudkým zahřměním nahoru.<br />
Vešli jsme dovnitř, ale byla tam tma. Přema rozsvítil kalnou<br />
žárovku u stropu.<br />
"Poď mi pomoct," řekl a popad bednu, stojící v rohu.<br />
"Překlopíme to."<br />
Překlopili jsme bednu a já užasl. Pod ní stál pečlivě naleštěný<br />
těžký armádní kulomet na ocelových kolečkách. Tlustý chladič<br />
kolem hlavně se leskl a nálevkovité ústí vypadalo tiše a nebezpečně.<br />
"Kdes to splašil?" řekl jsem užasle.<br />
"To sem měl ve sklepě. Vod mobilizace."
"Ale jaks to sehnal?"<br />
"Tenkrát to přitáh Robert. Poď to vytlačit ven." Robert byl<br />
Přemův bratranec, který pak ujel za hranice. Opřeli jsme se do<br />
kulometu a vytlačili jsme ho před dům. Byl strašně těžký. Venku<br />
nebyl nikdo.<br />
"Jak s tím chceš lízt na Homoli?" zeptal jsem se.<br />
"Pojedem," řekl Přema a zmizel za rohem. Stál jsem u<br />
kulometu a prohlížel jsem si ho. Za hlavní byla ocelová ochranná<br />
deska s hledím a dvě držadla na otáčení. Tohle už bylo něco. S<br />
tímhle už to bylo povstání. Jako na tom obrázku, vzpomněl jsem si<br />
na něj, v Signálu nebo kde, komunističtí bandité rozrušili klid a<br />
pořádek Varšavy krvavým povstáním, chlap na střeše, s čepicí v<br />
týle a s cigaretou u huby, drží takovýhle kulomet za držadla a prská<br />
jím do ulic. Přema se abjevil a tlačil Skočdopolovic červenou<br />
pětistovku se sidecarem.<br />
"To chceš dát do sajtkáru?"<br />
"Samo."<br />
"Myslíš, že to utáhne?"<br />
"Aby ne," řekl Přema. Popadli jsme kulomet a zdvihli jsme ho<br />
do sidecaru. Pod jeho tíhou jsme se prohnuli. Dovnitř nás skoro<br />
strhl a sidecar se naklonil k jedné straně.<br />
"Čeče, já nevím, jestli s tím vyjedem na Homoli," řekl jsem.<br />
"Neboj, mám to vyzkoušený," řekl Přema.<br />
"Prosím tě, kdys to zkoušel"<br />
"Však né s kvérem. Zvážil sem ho a vyjel sem to s kamením."<br />
Kulomet čouhal dopředu a trochu vzhůru se sidecaru.<br />
"Tak nasedat," řekl Přema. Sedl jsem si na tandem. Z hlavní<br />
ulice zase řval tank.<br />
"Potvora, ten nám ujede," řekl Přema a pak našlápl motocykl a<br />
skočil do sedla. Jeho silné ruce se rozepjaly, jak popadl rozvětvená<br />
řídítka, motor pětistovky začal bouchat a vyjeli jsme. Zahnuli jsme<br />
kolem rohu a ke gymnáziu a ulicí nahoru. Jak jsme se otřásali po<br />
dláždění, cítil jsem automat, který se mi houpal na zádech. Od<br />
viaduktu běželi nějací chlapi. Přema zpomalil a zařval na ně:<br />
"Jedou eště Němci?"<br />
"Jedou!" vykřikl jeden v běhu. "U celnice se řežou s Rusama!"
"Dobrý," řekl Přema a šlápl na plyn. Zatáčku na hlavní ulici<br />
jsme vzali v plném tempu a kulomet nás vyvažoval. Rovná ulice se<br />
před námi zdvihala k Homoli za Šerpoňovou továrnou, nad jejímž<br />
vrcholem se právě rozlévaly krvavé barvy západu. Cítil jsem, jak mi<br />
motor pracuje mezi nohama, a po obou stranách svištěly dozadu<br />
domy. Daleko před námi mizel právě v zatáčce německý tank.<br />
Chladný večerní vítr mi foukal do obličeje a sedlo motocyklu divoce<br />
pérovalo. Držel jsem se Přemy kolem pasu a dotýkal jsem se<br />
napnutých svalů na jeho zádech. Do prsou mě tlačila puška, kterou<br />
měl zavěšenou šikmo přes rameno. A tu jsem si uvědomil, že jsem si<br />
přece jen vystřelil. A že jsem zabil chlapa. Ulice se zatáhla červeným<br />
světlem jako při požáru. Nemyslel jsem na to. Tohle byl život. Letěli<br />
jsme po dláždění, kolem Šerpoňovy továrny, kolem posledních<br />
roztroušených vilek a po silnici nahoru k lesu. Otočil jsem hlavu a<br />
viděl jsem za sebou v údolí město, na pohled strašně mírové a<br />
nezměněné, s rozžehnutými okny v průčelích domů a s medovými<br />
vršky kopců nad ním. Přema zpomalil a zajel na polní cestu, která<br />
odbočovala od silnice. Tam zastavil u kraje lesa a slezli jsme s<br />
motocyklu. Před náma se táhl kus louky k asfaltce, svažující se<br />
strmě k městu. A město dole hořelo a růžovělo v posledních<br />
paprscích.<br />
"Tady to postavíme," řekl Přema. Všude kolem bylo<br />
liduprázdno. Stáli jsme sami u lesa vedle motorky, na které byl<br />
kulomet. Chopili jsme se ho a sundali jsme ho na zem. Přema<br />
popošel kousek do lesa a zavolal na mě:<br />
"Dobrý. Tady akorát je ta úžlabinka." Pak se zas objevil a řekl:<br />
"Dáme to do křoví tady na kraj do lesa."<br />
Opřeli jsme se o kulomet a dotlačili jsme ho k lesu. Rostlo tam<br />
několik lískových keřů a mezi ně jsme ho postavili. Za keři byla<br />
malá prohloubenina v zemi. Přema umístil kulomet do pozice a<br />
odběhl k motocyklu. Vytáhl ze sidecaru dvě bedničky s nábojovými<br />
pásy a dovlekl je ke mně do dolíku. Sedli jsme si ke kulometu a<br />
Přema do něj nějak zadělal pás s náboji. Za keřem už byla skoro tma<br />
a měl jsem pocit jako na výletě. Z dálky za městem bylo slyšet<br />
střelbu.<br />
"Dej pozor," řekl Přema. "Budeš mi držet pás. Já se zastřílím."
Pozvedl jsem pás a Přema si sedl do střelecké pozice za<br />
kulomet. Pak se ozvala krátká série ohlušujících ran, až mi zalehlo v<br />
uších.<br />
"Dobrý," řekl Přema. Ucítil jsem čpavý zápach spáleného<br />
prachu. Přema zůstal sedět v posici. Pohlédl jsem na silnici. Jak<br />
slunce zapadlo, ztmavěla a sráz po její pravé straně se naplnil<br />
šerem. Seděli jsme nad ní a čekali jsme mlčky. Z města se ozvalo<br />
vzdálené řvaní tanků. Něco se ve mně uvolnilo. Všechno, co jsem<br />
prožil, se mi převalilo mozkem a byl jsem najednou strašně<br />
unavený. A začal jsem toho skoro mít dost. Hřmění tanků se blížilo.<br />
"Za chvíli sou tu," řekl Přema.<br />
"Hm," řekl jsem. Začal jsem myslet na Irenu, ale připadala mi<br />
teď hrozně nedůležitá. Po tomhle všem, zdálo se mi, už nebude<br />
Irena nic. Byl jsem vůl, po tomhle bude něco daleko úžasnějšího.<br />
Jestli tu ovšem nenatáhneme péra. Měl jsem příšerně unavený<br />
mozek a honily se mi v něm útržky myšlenek a žádná pořádná.<br />
Řvaní tanků se přiblížilo a najednou se docela dole na silnici objevil<br />
velký černý stín jako obrovský brouk, lezoucí po příkré černošedé<br />
asfaltce rychle vzhůru.<br />
"Tak pozor!" řekl Přema a sklonil se nad držadla kulometu.<br />
Přitiskl jsem se k zemi a pozdvihl jsem pás s náboji. Cítil jsem<br />
jejich dlouhá chladná těla mezi prsty. Slunce už úplně zapadlo a<br />
krajina se zahalila do stínu. Jím lezl tank rychle vzhůru a řval. Byl<br />
asi v polovině svahu, když se za ním objevil jiný. Sakra. Uvědomil<br />
jsem si, že jsme tu úplně sami. Ale nedalo se nic dělat. Přema vedle<br />
mě seděl jako socha a sledoval kulometem přijíždějící tank. Byl už<br />
docela blízko a viděl jsem, že je obalen esesáky. Všude na pancíři,<br />
na věži, vepředu pod dělem, všude byli nalepení, ověšení automaty<br />
a handgranáty, a ujížděli setmělou krajinou k západu. Pásy tanku<br />
hlomozily po asfaltu a motor uvnitř monotónně řval.<br />
"Jedem!" řekl Přema. Cítil jsem, jak napíná svaly, a pak se<br />
kulomet rozštěkal. Z nálevky zašlehaly plameny do šera a v<br />
okamžiku nás obklopil čpavý oblak lehkého dýmu. Mezi prsty mi<br />
klouzaly náboje, upřel jsem oči na silnici a viděl jsem, jak z tanku<br />
padají střemhlav těla na zem, a pak se tank najednou naklonil.<br />
Několik postav seskočilo s roztaženýma rukama na všechny strany.<br />
Tank se naklonil ještě víc a překotil se přes okraj silnice s náspu
dolů a začal se převracet po svahu do údolí. Jeho motory se<br />
rozeřvaly naprázdno a pak zmlkly. Temný obrovský stín mizel<br />
nepravidelnými skoky ve tmě propasti. Pod námi na silnici se<br />
plazilo několik postav. Obrátil jsem se po druhém tanku. Ten se<br />
zastavil a na dvě strany z něho seskakovali vojáci. Byl asi v polovině<br />
svahu a nebylo ho dobře vidět, jen jeho černou, hranatou siluetu. Na<br />
věži se objevily záblesky a nad našima hlavama fičely kulky a<br />
tříštily kmeny stramů za náma. Přitiskli jsme se na zem. Tank chvíli<br />
střílel a pak přestal.<br />
"Jedem!" řekl Přema, vztyčil se a popadl držadla kulometu.<br />
Uchopil jsem pás. Na silnici se opět rozhučel motor naplno. Přema<br />
stiskl spoušť a z našeho kulometu začly šlehat plameny. Oslepily<br />
mě a tank mi na okamžik zmizel v jejich cloně. A vtom se ozvala<br />
ohlušující exploze a na silnici se rozsvítilo jasné světlo. Vzduchem<br />
hvízdaly těžké kusy. Tank se nám před očima roztrhl a začal hořet.<br />
Přema přestal střílet. V tichu se zezdola. od silnice ozval slabě<br />
motor nákladního auta.<br />
"Co je?" řekl Přema.<br />
"Nevím," řekl jsem. Hleděli jsme do houstnoucí tmy,<br />
prošlehávané plameny hořícího tanku. Rozeznával jsem černý stín<br />
auta, které se k němu rychle blížilo. Pak se ozvaly výstřely a auto se<br />
zastavilo. Začaly se z něho sypat temné siluety nějakých vojáků.<br />
"Himl!" řekl Přema. "To sou – "<br />
"Rusáci," řekl jsem.<br />
"Hurá!" zařval Přema.<br />
Od silnice se ozval motor tanku a pak zmlkl. A znova a zase<br />
zmlknul. Zapraskalo ještě několik roztroušených výstřelů. Vylezli<br />
jsme z lesa a koukali jsme tam. Z německého tanku šlehaly plameny<br />
a ozařovaly hlouček postav. Byli to Rusáci s automatama a Němci<br />
ve strakatých celtách s rukama nad hlavou. Kousek za nima stálo<br />
nákladní auto s bílýma hvězdama na dvířkách a za ním už docela v<br />
šeru temné masy ruských tanků.<br />
"Vodstřelili ho protitankovým dělem," řekl Přema radostně.<br />
"Dem k ním."<br />
Nechali jsme kulomet v křoví a rozběhli jsme se k hořícímu<br />
tanku. Na louce jsme se střetli s prvními Rusy.<br />
"Halt!" zařval hlas ze tmy.
"My partyzáni!" vykřikl Přema.<br />
"A partyzáni!" zazpíval Rusák a za chvíli jsme byli v jednom<br />
chumlu. Rusáci v přepásaných košilích a s divnými automaty s<br />
kulatými bubny a s perforovanými chrániči hlavní, se míhali v<br />
plápolu ohně hořícího tanku. Šel z nich strach. Na silnici stál houf<br />
Němců, namačkaných k sobě s rukama zdviženýma. Dívali se<br />
divoce kolem sebe, jako kdyby hledali, kudy utýct. Ale to nešlo. Z<br />
polí přiváděli Rusáci nové a jejich široké obličeje se chechtaly a<br />
zubily. Sem tam praskaly ojedinělé výstřely, ale vojáci u tanku si<br />
jich nevšímali. Stáli jsme mezi nima a dívali jsme se na to. Najednou<br />
se před námi objevil civilista s puškou a s rudou páskou na rukávě.<br />
Na hlavě měl umaštěnou čepici.<br />
"Vy ste z pivováru?" zeptal se nás přísně.<br />
"Né," řekl Přema. "Máme támhle nahoře na kopci kulomet."<br />
"Cóo?" řekl chlap výhrůžně.<br />
"Kulomet. My sme voddělali ten první tank."<br />
"Co žvaníš, cucáku?"<br />
"Ten, co jel před tímhle," řekl Přema chladně, otočil se a ukázal<br />
nahoru na silnici, kde se mezi pravidelnými bílými zuby patníku<br />
šklebila černá mezera. "Támhle se překotil po náspu dólu."<br />
"Sakra," řekl chlap a otočil se k nějakému Rusákovi s širokým<br />
nárameníkem plným hvězdiček a něco mu říkal rusky. Rus se na<br />
nás podezřívavě podíval a pak zařval něco dozadu do auta. Na autě<br />
se rozsvítil reflektor a začal ohledávat sráz pod námi. Plazil se sem<br />
tam po trávě, až se zastavil na něčem velikém tmavém. Byl to náš<br />
tank. Ležel překocený na dně údolí pod srázem a jeho pásy trčely<br />
vzhůru. Rus zavolal a reflektor zhasl. Pak něco řekl chlapovi s<br />
rudou páskou, ten se na nás otočil a povídal:<br />
"Kluci, ukažte nám ten kulomet."<br />
"Poďte," řekl Přema. Vyrazili jsme přes louku. Chlap s páskou<br />
a tři Rusáci šli s náma. Byla najednou už úplně tma. Došli jsme k<br />
lesu a Rusák rozsvítil baterku. V jejím světle se objevilo nálevkovité<br />
ústí našeho kulometu.<br />
"Oi!" řekl Rusák a vlezl do dolíku za kulomet. Chlap s rudou<br />
páskou se zastavil a řekl:<br />
"Sakra, jak ste to sem dostali?"<br />
"Na motocyklu. V sajtkáru," řekl Přema.
"A kde ste to vlastně ukradli?"<br />
"To máme vod mobilizace. Vod osmatřicátýho roku."<br />
Chlap začal zas mluvit s Rusákem a pak se otočil na nás.<br />
"Jak se menujete?" řekl.<br />
Už jsem mu to chtěl říct, ale pak mi blesklo hlavou, proč se ptá.<br />
Třeba nás chtějí vyznamenat. V duchu se mi objevil ten obraz.<br />
Náměstí a kutálka a sláva, pan doktor Bohadlo, Berta s leicou a<br />
vzadu kluci z orchestru s poznámkama. Ne. Hlavně ta kutálka ne.<br />
To ne. Najednou jsem viděl, že takhle to bylo všechno prima, noc a<br />
střelba a tanky a Rusáci, ale potom že by z toho byly slavnostní<br />
projevy a články v místních novinách a pan Macháček a Dějiny<br />
kosteleckého povstání, ne, to ne. Zatoužil jsem, aby to zůstalo jen<br />
pro mě. Jen takhle tady, a abych to moh říct Ireně, to moje prima<br />
soukromé dobrodružství. Vyhrkl jsem:<br />
"Syrovátko."<br />
"A ty?" zeptal se chlap Přemy. Přema se na mě tázavě podíval<br />
a pak řekl:<br />
"Já - sem Svoboda."<br />
"Ste z Kostelce?"<br />
"Jo."<br />
Chlap si něco zapsal do notýsku a pak nás poplácal po zádech.<br />
"Tohle ste se vytáhli, kluci. Přihlaste se zejtra na Národním<br />
výboru. Eště mi řekněte adresy."<br />
"Palackýho sto třicet dva," řekl jsem.<br />
"Já taky," řekl Přema.<br />
Chlap si to zapsal a pak se na nás vrhli Rusáci a začli nás<br />
všichni poplácávat po zádech. Zubili se na nás a my na ně.<br />
"Tak," řekl chlap. "Svezete se s náma do města."<br />
"My tu máme tu motorku," řekl Přema.<br />
"Charašó," řekl chlap. "Tak zejtra na radnici, platí?" a napřáhl<br />
Přemovi ruku.<br />
"Platí," řekl Přema a potřásl mu s ní. Potom jsem si s ním<br />
potřás rukou já a pak po řadě s těma třema Rusákama. Zůstali jsme<br />
stát u kulometu a Rusáci s tím komunistou se pustili k silnici. Dívali<br />
jsme se za nima. Německý tank pořád ještě hořel na asfaltě. Viděl<br />
jsem, jak Rusáci nakládají zajaté Němce na auta a lezou za nima.<br />
Pak se automobil rozjel, udělal otáčecí manévr a ujížděl pomalu s
ozsvícenými světly k městu. Dole se zastavil a spatřil jsem, že k<br />
němu připojují malé dělo na pneumatikách a s dlouhou hlavní.<br />
Motory tanku se rozeřvaly a tři tanky, jeden za druhým, se daly do<br />
pohybu a odlezly kolem nás po silnici dál na západ. Za nima přejelo<br />
ještě několik nákladních aut s přivěšenými děly. Německý tank<br />
pomalu dohoříval. Ruské tanky a auta se plazily kolem něho jako<br />
černé stíny a mizely ve tmě pod hvězdnatou oblohou na západě.<br />
Jejich hřmění se zvolna zmenšovalo, až začalo být zas ticho.<br />
Odnikud už se neozývala žádná střelba.<br />
"Čeče," pravil Přema. "Pročs mu neřek svý méno?"<br />
"Ale," řekl jsem, "čeče, mně se nechtělo. Eště by nás tahali po<br />
nějakejch slávách."<br />
"To je fakt," řekl Přema a stáli jsme zase mlčky. Od západu se<br />
ozývalo už jen slabounké bzučení vzdalujících se tanků a z města<br />
nebylo slyšet nic. Jen zase to noční šumění. Byla zrovna taková noc<br />
jako včera. Beteigeuza na nebi hořela do ruda a bylo příjemné svěží<br />
chladno. Stáli jsme na kraji lesa a dívali jsme se zamyšleně do tmy.<br />
Bylo po revoluci. A teď teprv začne život, pomyslel jsem si, ale<br />
hned jsem věděl, že nezačne, ale že zrovna teď skončil. Ten můj<br />
mladý život v Kostelci. Lítost mi sevřela hrdlo, vylezla mi odněkud<br />
do srdce a do krku a já jsem slabě vzlyknul ve tmě. Oči mi začly<br />
plavat v slzách a hned jsem se za to styděl. Ale něčeho mi bylo<br />
hrozně, hrozně, příšerně líto. Nevěděl jsem čeho. Bylo devátého<br />
května i tisíc devět set čtyřicet pět a tohle byla asi vůbec poslední<br />
bitva celé války. Začínal nový život. Ale najednou jsem nevěděl, co<br />
vlastně začíná. Díval jsem se slepýma očima na město ve tmě, celé<br />
ze strachu zatemněné, a v duši mi počaly defilovat všelijaké<br />
nedodělané vzpomínky na všechny ty roky, co jsem tu prožil, na<br />
Irenu, na gympl, na pana učitele Katze, zase na všechny ty staré<br />
dobré milé věci, na večery v Port Arthuru a hudbu, kterou jsme<br />
dělali, na majálesy, na dívky v plavkách na plovárně a zase na Irenu<br />
a věděl jsem, že to všechno, všechno je pryč, docela definitivně, jako<br />
včerejší vítr, jako ty ruské tanky za horama, jako výbuchy, praskající<br />
u celnice, jako všechno na světě, a že se do toho už nikdy nemůžu<br />
vrátit, i kdybych sebevíc chtěl, a zdálo se mi, že přede mnou už není<br />
nic tak skvělého, nic tak senzačního, nic tak nazlátlého a v zlatých<br />
rámech vzpomínek. To všechno, co jsem prožil, bylo hezké a
šťastné. To, co jsem zrovna žil, ta lítost a zoufalství, v němž jsem<br />
vězel, bylo blbé. Ale sotva jsem to prožil, už to bylo krásné. Takové<br />
to bylo vždycky. Věděl jsem to. Věděl jsem to zatraceně dobře, že<br />
člověk nemůže být nikdy šťastný, protože štěstí je skrz naskrz věcí<br />
minulosti.<br />
"Tak to sbalíme," ozval se ze tmy Přemův hlas a byl unavený a<br />
melancholický. Vlezli jsme mlčky do křoví ke kulometu, Přema<br />
oddělal nábojový pás a vytáhli jsme kulomet na louku. Nad<br />
hlavama nám zářila skvělá, slavnostní jarní obloha a mně se<br />
najednou zachtělo mít nějakou naději, něco, pro co žít, a z noci a z<br />
hvězd se odněkud zase vynořila ta neznámá holka, co ji teprv<br />
potkám a co bude skvělejší než všechny Ireny a Věrky a Lucie, a<br />
byla ke mně hodná a sladká a já jsem napjal všechny svaly a zvedli<br />
jsme s Přemou ten ocelový kanón do sidecaru, až pod ním<br />
zapraštěla péra. Pak jsme šli ještě pro bedničky s náboji a potom<br />
jsme se usadili do sedel. Přema našlápl motor a do nočního ticha se<br />
rozbouchaly hlasité válce pětistovky. Přema rozsvítil zatemněný<br />
reflektor a opatrně se rozjel po cestě k silnici. Motocykl se s náma<br />
kýval po výmolech a kužel bledého světla tančil po hrbolaté zemi. V<br />
něm se objevila mrtvola esesáka, ležící na břiše s automatem na<br />
zádech. Přema zastavil a slezl s motocyklu.<br />
"Počkat," řekl a šel k esesákovi. Nadzvedl ho a stáhl mu<br />
automat s ramene. Ruce esesmanovy se klátily bezmocně v<br />
strakatých rukávech. Přema si přehodil automat přes záda a odepjal<br />
esesmanovi revolver. Jak šel proti rozsvícenému reflektoru k<br />
motocyklu, připínal si revolver k pásku. Jeho tvář s vysedlými<br />
lícními kostmi byla hubená a gangsterská. Usadil se do sedla přede<br />
mě a spustil znovu motor. Vyjeli jsme na silnici a pruh světla přelétl<br />
přes ztichlé a chladnoucí trosky německého tanku. Přejeli jsme<br />
kolem nich, ještě na nás trochu zasálalo teplo a ucítili jsme kouř,<br />
spálenou gumu a olej. Pak to zůstalo za náma a my jsme mlčky<br />
sjížděli s kopce dolů a do města, podél temných baráků, a náš motor<br />
se rozléhal a odrážel se o jejich průčelí, kolem Poznerovy gumovky,<br />
kolem gymnázia a Mlynářskou ulicí k Skočdopolovic skladu. Tam<br />
jsme zastavili. Motor zmlkl, slezli jsme s motorky a Přema šel ke<br />
dveřím. Roleta byla vytažená tak, jak jsme ji nechali. Přema rozsvítil<br />
a vrátil se ke mně.
"Tak to tam zas dáme," řekl.<br />
"Zas do bedny?"<br />
"No jo." Sundali jsme kulomet a přetáhli jsme ho přes práh do<br />
skladu. Postavili jsme ho u stěny a Přema přes něj zaklapl bednu.<br />
"Tak," řekl. "Možná, že se bude eště hodit."<br />
Podíval jsem se na něho a Přema se podíval na mě. Jeho obličej<br />
v masaryčce s trikolórou byl vážný. Neřekl jsem nic. Tak možná, že<br />
to ještě nebyl konec. Ani mír. Neřekl jsem nic. Přema se narovnal a<br />
dal si automat pod paži.<br />
"Tak dem," řekl.<br />
Neřekl jsem nic. Vyšli jsme mlčky ze dveří, Přema zhasl a stáhl<br />
roletu. Zůstal jsem stát u něho a čekal jsem.<br />
"'Pomoc mi s tou motorkou," řekl.<br />
Opřel jsem se o sidecar a zatlačili jsme pětistovku za roh do<br />
kůlny.<br />
Přema kůlnu zamkl. Řekl jsem:<br />
"Dem do pivováru?"<br />
"Jo," řekl Přema. Vykročili jsme přes louku k lávce.<br />
"Poslyš," řekl jsem. "Nemáš strach, že tě tam zas zavřou?"<br />
Přema se zasmál.<br />
"A jaký to bylo ve sklepě?" řekl jsem.<br />
"Votrava k ukousání," řekl Přema. "Co se zatím dělo?"<br />
"Vod neděle?"<br />
"Jo."<br />
"Ty nevíš nic?"<br />
"Depak. Dyť sem byl pod zámkem. Ty troubové na mě<br />
zapomněli."<br />
"Fakt?"<br />
"Čestný slovo. Eště že sem měl žrádlo na dva dni. A celej sklep<br />
sem jim posral."<br />
Zasmál jsem se.<br />
"Tak to nevíš, že starej Čemelík je mrtvej?"<br />
"Jo? Pad?"<br />
"Ne. Ranila ho mrtvice."<br />
"Do prdele," řekl Přema. "Tak to mám aspoň v suchu. A co<br />
kuci?"<br />
"Vo těch nevím. Čeče, to byl zmatek, tos nežral."
Přešli jsme lávku a šli jsme kolem československého kostela<br />
liduprázdnou cestou.<br />
"Co to bylo za střílení vodpoledne?" řekl Přema.<br />
"To u celnice. Jo, tam padnul kuk Hrobů."<br />
"Kerej ?"<br />
"Ten malej zrzavej. Z vobecný školy."<br />
"Jo ten. Toho je škoda, sakra."<br />
"A pani doktorovou Vašákovou zastřelili."<br />
"Tu blondýnu?"<br />
"No tu."<br />
Zahnuli jsme k mostu a zmlkli jsme. Od pivováru se začly<br />
trousit temné postavy a ztrácely se v šeru. Hvězdy stály nehybně<br />
nad lesem a v jejich bleďoučkém světle jsem viděl mrtvoly, ležící v<br />
různých polohách na mostě. Vešli jsme na most a vyhýbali jsme se<br />
tichým tělům německých vojáků. Levé zábradlí mostu bylo v<br />
polovině utrženo naším handgranátem a v chodníku zela díra. Řeka<br />
dole tekla už zase klidně, byla černá a zrcadlila hvězdy. Nad branou<br />
pivováru svítila lucerna. Pod ní stála zesílená stráž v uniformách a s<br />
automaty. Voják proti nám namířil automat, ale když nás poznal,<br />
pustil nás dovnitř. Na ledárně byla rozsvícena jiná lucerna. Kráčeli<br />
jsme po cestě k hlavní budově. Na zemi před ní seděl hlouček<br />
postav, namačkaných k sobě a mlčících, a kolem nich chodili dva<br />
chlapi s automaty. Ze skladiště padal na zem rozšiřující se pruh<br />
světla a ozývaly se hlasy. Zamířili jsme tam. Pod rozsvícenou<br />
žárovkou stál řezník Kramm a pan Panožka a před nima divoce<br />
gestikulující Němec. Chomáč lidí s puškama se tísnil kolem nich a<br />
vykřikoval nadávky. Připojili jsme se k ním a poslouchali jsme je.<br />
Němec mluvil poděšeným tónem:<br />
"Ich bin nicht ein Esesmann, ich schwöre ihnen, ich bin nicht<br />
ein Esesmann!"<br />
Oči řezníka Kramma se do něj zavrtávaly.<br />
"Svlíknout!" řekl. Dva chlapi se vrhli na Němce a rvali s něho<br />
kabát. Němec se ze všech sil bránil. Jeden z chlapů mu dal hlučnou<br />
facku. Objevila se bílá kůže a prsa porostlá červenými chlupy.<br />
Chlapi se pokoušeli stáhnout Němci košili s ramen a Němec sebou<br />
škubal. Potom se ozvalo trhání látky a paže se obnažila. Kramm se<br />
nad ní naklonil.
"Zó!" řekl posměšně. "Du nicht eses, nicht vár? Und vas ist<br />
das?" Ukázal prstem na něco na Němcově ruce. Němec stál bledý,<br />
třásl se a pokoušel se něco koktat. Bylo slyšet jen samé nein, nein.<br />
"Koukněte se na svini esesáckou," řekl Kramm. Lidi se tlačili k<br />
Němcovi. Podíval jsem se taky. Na bledé kůži byla vytetována dvě<br />
germánská SS jako dva blesky.<br />
"Vodveďte ho," řekl Kramm a chlapi škubli s Němcem ke<br />
dveřím. Viděl jsem, jak ho vlečou k mlčícímu hloučku na dvoře. Pak<br />
do něj jeden strčil, druhý ho kopl do zadnice, Němec se natáhl na<br />
zem a odplazil se rychle k ostatním. Chlapi se otočili a vraceli se ke<br />
skladišti.<br />
"To sou zajatci?" zeptal jsem se maníka, který stál vedle.<br />
"To sou esmani," řekl. "Ty tady čekaj na ráno." V hlase mu bylo<br />
cítit nějakou divnou ironii.<br />
"Na ráno?" řekl jsem.<br />
"Jo. Ráno je vodděláme," řekl on.<br />
Sevřelo mi to žaludek.<br />
"Podívejte se," řekl chlap a posvítil baterkou do rohu místnosti.<br />
Tam ležela na nějakých hadrech dvě těla s uřezanými nosy, ušima a<br />
s vydloubanýma očima. V rozkroku měla krvavé chuchvalce.<br />
Udělalo se mi špatně.<br />
"Co to je?" zachraptěl Přema.<br />
"To byli dva bratři," řekl chlap. "To s nima udělaly támhle ty<br />
svině," kývl hlavou k esesákům na dvoře. Začlo se mi chtít zvracet.<br />
"Poď," řekl jsem Přemovi a vylezli jsme ze skladiště. Hlouček<br />
Němců seděl schoulený na zemi pod lucernou a čekal. Jeden z nich<br />
pozvedl hlavu, rozhlédl se a pak ji zase složil na ruce, opřené o<br />
kolena. Většinou měli hlavy na kolenou a byli bez helem a bez<br />
zbraní.<br />
"Zejtra je voddělaj," řekl jsem Přemovi.<br />
Přema se na mě podíval.<br />
"Pudem, ne?" řekl.<br />
"Poď," řekl jsem. Šli jsme kolem esesmanů dozadu. Jak jsme je<br />
míjeli, zvedl zase jeden hlavu a podíval se na mě. Setkal jsem se s<br />
jeho očima, měl je temné v nočním šeru a živé a hned je zase sklopil.<br />
Viděl jsem, že si položil obličej na ruce a plavé vlasy se zabělaly v<br />
záři svítilny. Skloněné lidské hřbety se rýsovaly v jejím světle a
hlavy schýlené k zemi. Nad nima bylo ticho, jenom kroky stráží<br />
cvakaly po dláždění. Odvrátil jsem se. Po cestě k hlavní budově<br />
přicházeli lidé.<br />
"Mohli sme jít skladištěm," řekl Přema.<br />
"Přelezem plot," řekl jsem. "Já vím, kde to de."<br />
Šli jsme kolem stěny hlavní budovy a dozadu za dřevníky, na<br />
to místo, kde jsme to přelézali v neděli s Bennem a Harýkem. Dnes<br />
tu nebylo tak tma. Prkenný plot bylo jasně vidět v šeru. Vylezl jsem<br />
nahoru a seskočil jsem na cestu. Jak jsem dopadl na všechny čtyři,<br />
pocítil jsem hroznou únavu z dneška. Bylo po všem. Přema skočil za<br />
mnou a postavili jsme se na cestu.<br />
"Pudem domu, ne?" řekl jsem.<br />
"Hm," řekl Přema. "Já už padám hlady."<br />
Vykročili jsme rychle, odbočili jsme z cesty a sjížděli jsme ve<br />
tmě po jehličí lesem k řece. Větve nám praskaly pod nohama a<br />
vlhké listí podrostu mě studilo na tváři. Pak jsme se dostali na břeh<br />
a šli jsme k mostu. Pod ním jsme se zastavili. Bylo slyšet kroky lidí<br />
nahoře a přes řeku byl pod mostem temnější pruh stínu.<br />
"Tak dobrou noc," řekl Přema. "Já to vemu po břehu."<br />
"Přídeš zejtra do pivováru?"<br />
"Aa," řekl Přema. "Už se na to vyseru."<br />
"Já taky," řekl jsem. "Tak ahoj," a vyrazil jsem po břehu na<br />
most. Viděl jsem Přemovu postavu, odcházející rychle podél řeky k<br />
jezu. Obrátil jsem se na most a zakopl jsem o helmu, která se válela<br />
na chodníku. Irenino okno bylo zatemněné, ale škvírou pronikalo<br />
trochu světla. Byl bych rád věděl, jestli je to Irena nebo její rodiče a<br />
čekají na ni. Ale byl jsem unaven. Irena byla asi v plné práci na<br />
Jiřáku. Na ošetřovně Červeného kříže. Po cestě k nádraží jsem se<br />
snažil si ji představit, jak píchá raněným injekce a usmívá se na ně<br />
svým úsměvem, ale ani mě ta představa nebavila. Byl jsem unavený<br />
a viděl jsem věci. Irena byla teď mimo. Vůbec se mi nezdálo, že ji<br />
miluju. A taky jsem ji nemiloval, jenom jsem ji potřeboval, když se<br />
nic nedělo, když byla nuda, když jsem zrovna neseděl v Port<br />
Arthuru a nefoukal do saxofonu anebo když jsem o ní chtěl kecat s<br />
Rosťou. Ale nemiloval jsem ji. Ve světě asi vůbec nebylo nic jako<br />
láska. Jenom byl zvyk a pohlavní touha z nudy. Když bylo dost dění<br />
a dost muziky, tak jsem lásku nepotřeboval vůbec. Irenu, s její
papulou a ňadrama a zadničkou. Bylo po revoluci a přede mnou<br />
Praha. Kašlal jsem na Irenu. Život mohl být ještě dost dlouhý a<br />
mohlo v něm být dost takových Iren. Jediných, nejskvělejších a<br />
nejmilovanějších. Těch mohlo být dost, jenom já jsem byl jen jeden.<br />
Vzpomněl jsem si na tu holku, co teprve potkám, a věděl jsem, že ta<br />
bude taky jen jedna. Jestli ji potkám. Ale já jsem ji ještě nepotkal a<br />
nevěděl i jsem, jestli ji potkám vůbec. Zatím mohlo být dost<br />
jediných a nejúžasnějších Irenek a jenom jeden já. Zatočil jsem na<br />
Jiráskovu třídu a šel jsem rychle k našemu domu. Hvězdy nad<br />
šachtou činžáků teple svítily. Musel jsem odemknout domovní<br />
dveře a stoupal jsem po schodech nahoru. Moje kroky zněly po<br />
tichém schodišti a uslyšel jsem vrznutí dveří. Pak se shůry i ozval<br />
mamin:čin úzkostlivý hlas:<br />
"Danny?"<br />
"Jo, už du," řekl jsem. Maminka stála v otevřených dveřích, za<br />
ní pronikalo do chodby světlo, a byla jen jako tmavý i stín.<br />
"Daníčku, zaplať Pánbů, nestalo se ti nic?" zvolala, sevřela mě<br />
do náručí a políbila mě.<br />
"Hošíčku, zaplať Pánbů, že si doma. Seš celej mokrej," říkala.<br />
"Kdes byl, když se střílelo? Cos dělal? A co to máš na zádech?"<br />
Dotkla se automatu.<br />
"To nic, neboj se, mami," řekl jsem, políbil jsem ji a sundal jsem<br />
automat. "Sem oukej."<br />
"Hochu, hned se slíkni, já ti udělám čaj."<br />
"No to jo," řekl jsem. Rozhlídl jsem se. V předsíni stál otec.<br />
"To sem rád, že seš doma," řekl otec. "Byls taky tam, co se<br />
střílelo?"<br />
"Jo," řekl jsem. "Já vám to všechno řeknu, ale teď sem děsně<br />
utahanej."<br />
"Však si hned lehni," řekl otec. Svlíkl jsem kabát a řekl sem:<br />
"Musim se umejt."<br />
"Počkej, Daníčku, já zatopím v koupelně," řekla rychle<br />
maminka.<br />
"Ale ne, mami, to nemusíš."<br />
"To bude hned," řekla maminka a běžela do koupelny. Bylo<br />
slyšet, jak rozhrabává popel pod kotlem. Osaměl jsem v kuchyni s<br />
otcem. Otec si sedl na stoličku u kamen a řekl:
"Jo, to se vyplatilo."<br />
"Je hodně mrtvejch?" řekl jsem.<br />
Otec se jako nervosně zasmál a řekl:<br />
"Hodně! Nejsmutnější na tom je, že nemusel bejt ani jeden."<br />
"To těžce," řekl jsem.<br />
Zmlkli jsme.<br />
"To víš, že zastřelili pani doktorovou Vašákovou?" řekl otec a<br />
hlas se mu zadrhl.<br />
"Vím," řekl jsem. Věděl jsem, že se otci vždycky líbila. Všem se<br />
líbila. Nemuselo to potkat zrovna paní doktorovou Vašákovou.<br />
Mlčeli jsme.<br />
"Kde sou Angličani?" řekl jsem.<br />
"Ten mladej se ráno vrátil, ale jak se začlo střílet, tak voba<br />
vodešli."<br />
"To voni přídou zejtra," řekl jsem.<br />
"Snad," řekl otec. Do kuchyně přišla maminka.<br />
"Za chvíli to bude." Šla ke stolu a odstavila čaj s vařiče. Pak<br />
povídala:<br />
"Kdes byl, drahoušku? My sme měli takovej strach, jestli nejseš<br />
raněnej."<br />
"Depak, já sem si dal pozor."<br />
"Já vím. Já vím, že ty máš rozum, hošíčku," řekla maminka.<br />
"No řekneš nám to zejtra, jak to bylo," pravil otec a zvedl se.<br />
Odešel z kuchyně do koupelny a bylo slyšet, jak hmatá po kotli.<br />
"Za chvilku můžeš jít. Dobrou noc."<br />
"Dobrou noc," řekl jsem. Otcovy kroky se odšouraly do<br />
ložnice. Maminka odešla zas do koupelny.<br />
"Tak už můžeš jít, Daníčku," řekla odtamtud. Zvedl jsem se,<br />
sebral jsem pyžamo a šel jsem do koupelny. Maminka stála ve<br />
dveřích.<br />
"Tak dobrou noc. Di si lehnout," řekl jsem jí a políbil jsem ji.<br />
"Dobrou noc, drahoušku. Nechceš už nic?" řekla.<br />
"Ne. Dobrou noc."<br />
"Tak šťastnou dobrou noc," řekla maminka a zavřela za mnou<br />
dveře. Osaměl jsem v koupelně. Od stropu svítilo světlo do bílé<br />
vany. Stáhl jsem se sebe mokré kalhoty a stoupl jsem si nahý do<br />
vany. V zrcadle na stěně jsem spatřil svoje tělo. Kůži jsem měl na
mnoha místech zamazanou, a jak na mě odshora padalo světlo, měl<br />
jsem zase hezké nahé tělo s tím řeckým nasazením v kyčlích. Díval<br />
jsem se pořád do zrcadla, jak se mi to líbilo, a pustil jsem sprchu.<br />
Seshora se na mě začaly lít drobné proudy vlažné vody a stékaly po<br />
mně dolů. Kůže v zrcadle se vlhce zaleskla. Zastavil jsem sprchu a<br />
namydlil jsem žínku. Začal jsem se třít všude po těle, hýbal jsem<br />
sebou a tělo v zrcadle se pohybovalo. Viděl jsem, jak se ohýbá v<br />
bocích, jak zvedá ruce a na pažích se mu rýsují svaly, jak se zaklání<br />
a zatahuje břicho a začal jsem myslet na Irenu. Na její tělo. A jak<br />
bychom mohli spolu žít. Byl jsem mladý, aspoň to tělo bylo mladé, a<br />
Irena taky, a byla to děsná škoda, že to moje hezké tělo tady žilo tak<br />
neužitečně a pro nikoho. Miloval bych ji. Moje tělo by ji milovalo.<br />
Tohle přece byla láska, to moje tělo s tím nasazením v kyčlích a<br />
Irenina hladká, mokrá, bílá kůže, nic víc, nic víc, nic víc. Ale co to<br />
potom bylo, když takové tělo měla taky Lucie a Evka Mánesová a<br />
Helenka a Mici a když to nic jiného nebylo? A nebylo to nic jiného.<br />
Byl to blázinec. A jakmile jsem si zas vzpomněl na Irenu, viděl jsem<br />
ji najednou v tam zmateném davu u barikády a hned zas, jak jde v<br />
zapadajícím slunci od pošty přes náměstí, a zas jsem toužil po ní a<br />
zas to byla jedinečná a jediná Irena. Byl to blázinec. Vydrhnul jsem<br />
se froté ručníkem, oblékl jsem si pyžamo, zhasl jsem v koupelně a<br />
vylezl jsem ven. V kuchyni jsem si vzal čaj, hodně jsem ho osladil a<br />
vlezl jsem do peřin na kanapi. Zhasl jsem světlo a začal jsem ve tmě<br />
pít čaj vsedě na kanapi a koukal jsem se přitom z okna. Na stráni<br />
hořelo jen několik světel a bylo ticho. Pohlédl jsem k pivováru a<br />
vzpomněl jsem si, že tam teď na dláždění sedí esesáci a čekají na<br />
ráno. Napil jsem se a příjemný teplý čaj mě zahřál v břiše. Začal<br />
jsem myslet na dnešní den, na tank pod viaduktem a na to nákladní<br />
auto, a jak se zvrhlo do příkopu, a na Hroba s panzerfaustem a na<br />
Přemu a na kulomet a na revoluci a co z ní bude, ale za chvilku mi<br />
myšlenky samy od sebe přeskočily na Irenu a na Prahu a pak na tu<br />
holku, co tam potkám. Dopil jsem čaj, postavil jsem hrnek vedle na<br />
stůl a lehl jsem si. Na nebi pořád svítily hvězdy. Začal jsem hledat<br />
Beteigeuzu, a když jsem ji našel, myslel jsem na tu holku. Myslel<br />
jsem, jak ji potkám, a jak bude nějak elegantní a krásná a nějaké<br />
kavárny v tom byly a všechno, pohoda a blaho a příjemnost a snění,<br />
myslel jsem na ni a usínal jsem, začal jsem se modlit, ale vracela se
mi pořád do modlitby, mluvil jsem k ní anglicky, byla to nějaká<br />
americká holka, nějaká z filmu, nějaká úplně jiná než všechny, zase<br />
jsem začal Zdrávas Maria, milosti plná a myslel jsem na tu holku a<br />
zas z ní byla Irena a zas ona a něco jsem jí říkal a ona mně a byl jsem<br />
příjemně unavený a napolo usnulý a pak jsem usnul a nevěděl jsem<br />
o ničem ani jak jsem usnul a spal jsem a nezdálo se mi nic.<br />
Čtvrtek<br />
10. V. 1945<br />
Ráno bylo Irenino okno nad řekou otevřené a stály v něm<br />
červené kytičky za zelenou mřížkou. Zastavil jsem se na mostě a<br />
zadíval jsem se do toho okna. Viděl jsem skleněný lustr na<br />
pomalovaném stropě v jejím pokoji a představoval jsem si ji, jak pod<br />
ním spí v pomačkaném pyžamu. Bylo už po všem, ale ona tu byla<br />
pořád. Sel jsem dál. Vešel jsem do pivováru a zarazil jsem se.<br />
Odněkud zaznělo hrozné skučení, jako včera paní doktorová<br />
Vašáková, projelo mi to páteří a najednou jsem nemyslel na Irenu.<br />
Lidi, kteří šli po cestě, se taky otáčeli. Ze skladiště se ozývaly rány a<br />
znova skučení. To už jsem věděl, co se děje, a rozlila se ve mně<br />
divná chuť to vidět. Šel jsem rychle. Esmani už neseděli na dvoře, to<br />
místo bylo teď prázdné, ale zbyly po nich ruksaky a všelijaké věci a<br />
válely se opuštěné po zemi. U dveří skladiště zase zaznělo<br />
zaskučení. Otevřel jsem a vlezl jsem dovnitř. Svítily tam lampy a<br />
zástup chlapů stál kolem něčeho uprostřed. Bylo slyšet rány a<br />
vzdechy a vzlykání. Stoupl jsem si k ním a viděl jsem to. Na zemi<br />
leželo několik nahých těl. Do jednoho, které se vůbec nehýbala, bil<br />
zuřivě pan Mozol, obrkontrolór z Mesršmitky, holí s turistickými<br />
štítky a nadával. To tělo leželo na břiše a mělo záda plná krve. Pan<br />
Mozol řval svině německá, tumáš a tak, a činil se. Věděl jsem, že má<br />
proč, a mrazilo mě. Někteří z davu kolem řvali a nadávali taky,<br />
někteří jen stáli. Ve vzduchu byl divný zápach a dusno. Pak jsem v<br />
šeru zahlédl, že v rohu skladiště stojí ještě několik esesáků, měli na<br />
sobě uniformy a byli svázaní. Otočil jsem se a chtěl jsem jít ven.<br />
Vtom jsem na druhé straně uviděl bledou tvář Rosťovu.<br />
"Ahoj," řekl jsem tiše.<br />
"Ahoj," řekl Rosťa. Stál opřený o bedny. "Člověče," řekl mi.<br />
"Dem, ne?" řekl jsem.
Ozvalo se zasténání.<br />
"Svině, ležíš!" řekl nějaký hluboký hlas. Postavil jsem se vedle<br />
Rosti.<br />
"Běžte je vodbouchnout," pokračoval hlas.<br />
"Další pán na holení!" vykřikl jiný hlas. Dva chlapi se vrhli na<br />
jednoho ze zbývajících esesáků a táhli ho k lampě. Měl vytřeštěné<br />
oči a automaticky se vzpíral. Pak s něho začali trhat šaty. Díval jsem<br />
se na ně a viděl jsem, že jsou rozběsněni jak šílenci. Tahali s<br />
esesákem na všechny strany a za chvíli byl nahý. Měl tělo bílé a<br />
zpocené, plné svalů.<br />
"Tak kulky ven," zařval zase ten hluboký hlas a temná široká<br />
záda se sklonila k esesákovi. Vtom se otevřely dveře a pár chlapů<br />
odvádělo zbité esmany ven.<br />
"Rosťo, dem," řekl jsem a vylezli jsme za nima. Na dvoře<br />
svítilo kalně slunce a lidi se zastavovali a dívali se na ty dva<br />
zkrvavené esesáky, které táhli někam za ledárnu. Šli jsme za nima.<br />
Rozhlédl jsem se. Kolem ledárny kráčel vážně major Weiss, už zase<br />
v uniformě, a pan Kaldoun. Zahnuli jsme za roh ledárny. Tam stál<br />
jiný hlouček lidí a pod rampouchovačem ležela hromada těl. Stěna<br />
ledárny se bělala ve slunci a kousky slídy se v ní třpytily. Chlapi,<br />
kteří vedli esesmany, se zastavili. U stěny stál rotný Krpata s<br />
revolverem a hlouček chlapů.<br />
"Postavte je semhle," poručil Krpata. Kluci postavili esesáky ke<br />
zdi.<br />
"Alzo!" zařval Krpata. "Dafýr danke dem fýra. Zág - ich danke<br />
Adolf Hitlr," šťouchl jednoho esesmana pistolí do žeber. Hlouček se<br />
sevřel. Esman zvedl těžce hlavu a zahýbal hubou.<br />
"Laut!" zařval Krpata. Lidé byli zticha. Ésesman slabě<br />
zachraptěl.<br />
"Ich danke Adolf Hitler."<br />
"Gůt. Dů auch," řekl Krpata a praštil druhého. Ale ten hlavu<br />
nezvedl. Krpata ho znova praštil a zařval. Ale nic. Pak mu zvedl<br />
hlavu. Měl oči skelné a tupé a z huby vyplazený jazyk.<br />
"Ale eště dejchá, svině," řekl Krpata. "Hoši, podržte ho."<br />
Kluci popadli oba esesmany a podrželi je. Krpata přitiskl<br />
prvnímu hlaveň pistole na čelo a vystřelil. Potom druhému. Kluci<br />
pustili a obě těla se složila na zem.
"Vodneste je a další," řekl Krpata.<br />
"Poď," řekl jsem.<br />
Otočili jsme se a šli jsme pryč. Mlčeli jsme. Slunce už přemohlo<br />
ranní mlhu a začalo hřát. Po cestě k hlavní budově proudili lidi sem<br />
a tam.<br />
"Kdes byl včera?" řekl Rosťa.<br />
"U celnice. A ty?" řekl jsem.<br />
"Nikde."<br />
"Dekoval ses?"<br />
"Neměl jsem zbraň. Dali mi flintu a náboje, jenže ty se do ní<br />
nedaly nacpat."<br />
"Vo moc si nepřišel," řekl jsem.<br />
Rosťa chvíli mlčel. Pak řekl:<br />
"Člověče, co tomu říkáš?"<br />
"Tomuhle?"<br />
"No."<br />
"Co," řekl jsem. "Co se dá říkat. Prostě - Goya."<br />
"Tohle Danny - to je Goya proti tomu hovno."<br />
"To je." Nechtělo se mi o tom mluvit. Šli jsme k bráně. Řekl<br />
jsem:<br />
"A viděls včera ty dva kluky?"<br />
"Kerý?" řekl Roťa.<br />
"Ty ve skladišti."<br />
"Viděl," řekl Rosťa. "Tak dem."<br />
"Počkej," řekl jsem. Zastavili jsme se u hromady věcí po<br />
esesmanech. Ve skladišti zas jeden řval. U nohou mi ležel německý<br />
ruksak z telecí kůže a z něho vypadlá nějaká brožurka. Shýbl jsem<br />
se a zvedl jsem ji. Na obálce byl barevný obrázek ujíždějících tanků<br />
s pruskými kříži a švabachový nápis WORAN WIR GLAUBEN.<br />
Otevřel jsem ji namátkou a četl jsem:<br />
"Gott hat die Rassen geschaffen. Er wollte nichts gleiches, und<br />
wir weisen es deshalb weit von uns, wenn man versucht die<br />
Rassenreinheit in eine Gleichheit umzufülschen. Denn diese<br />
Gleichheit gibt es nicht. Wir müssen versuchen, Anschluss zu<br />
gewinnen on die Geschlechterreihen aus grauer Vorzeit. Es ist<br />
fürahr die Rettung in letzter Stunde gewesen, und hütte uns Gott<br />
und die Forschung den Führer nicht geschenkt, so wäre aus dem
Verfall Deutschland nie zvieder emporgestiegen. Die Blutsünde ist<br />
die Erbsünde eines Volkes. Wir selbst, das deutsche Volk, haben<br />
schweer von dieser Erbsünde leiden müssen."<br />
Zavřel jsem brožurku a uviděl jsem, jak kolem skřípavě kodrcá<br />
žebřiňák s naloženými těly. Jel pomalu a zahlédl jsem, že jedna ruka<br />
v tom chumlu se hýbá, jako kdyby něco hledala.<br />
"Kam to vezete?" zeptal se někdo vedle kočího.<br />
"Do lesa," řekl kočí. šli jsme po cestě k hlavní budově.<br />
"Ty se ukázali," blábolil Rosťa. "Zvířata."<br />
"Co Dagmara?" řekl jsem. "Je v pořádku?"<br />
"Je," řekl Rosťa. "Nebyla nikde."<br />
"Ne?"<br />
"A co Irena?"<br />
"Ta dělala ošetřovatelku."<br />
"Mluvils s ní?"<br />
"Eště ne." Představa Ireny se do mně zrovna materielně<br />
vevalila. Irena. Jít k ní! Kdybych teď moh jít k ní. Něco mě zrovna<br />
vzalo za ruku.<br />
"Já du domu," řekl jsem Rostovi. "Ahoj."<br />
"Počkej," řekl Rosťa. "Třeba tu někde budou kluci.<br />
"To je jedno, já du. Ahoj."<br />
"Tak ahoj," řekl Rosta nerozhodně. Otočil jsem se a šel jsem<br />
rychle pryč. Něco mě hnalo odsud. Nemohl jsem to vydržet.<br />
Rozhodl jsem se, že se stavím u Ireny, a najednou mi to připadalo<br />
lehké a samozřejmé. Ano. Měl jsem to udělat hned ráno. Sem jsem<br />
vůbec neměl chodit. Skrz bránu právě vykodrcal vůz s esesmanama<br />
a venku za ní stály ženské a dívaly se na něj vystrašeně. Prošel jsem<br />
bránou a vtom jsem spatřil Irenu. Zastavilo se mi srdce, jak byla<br />
krásná a jak jsem ji miloval. Stála v šatech s úzkými zelenými pruhy,<br />
vlasy měla udělané dozadu a v nich bílou mašli. Pusu měla<br />
červenou a pootevřenou a dívala se očima plnýma starosti. Irena!<br />
Jako kdyby mi ji Pán Bůh poslal.<br />
"Nazdar, Ireno," řekl jsem jí, než mě uviděla.<br />
Otočila na mě svoje veliké oči a hned se hnula ke mně.<br />
"Danny!" řekla s úlevou v hlase, a jako kdyby ve mně hledala.<br />
záchranu. "Kde je Zdeněk?"<br />
"Zdeněk?" řekl jsem a bylo mi, jako kdyby mně dala facku.
"Já nevím."<br />
"Neviděls ho?" naléhala Irena. "Nevíš, kde byl? Nebo kam šel?"<br />
"Já nevím, Ireno. Viděl jsem ho naposled včera v pivováru."<br />
"A nevíš, kde byl, když se střílelo?"<br />
"Nevím."<br />
"Bože, Danny, on se ještě nevrátil."<br />
"Jo? Já vím jen, že chtěl jít s horolezcema." Cítil jsem velikou<br />
bolest. Ne kvůli tomu, že se Zdeněk nevrátil. Ale že ho Irena<br />
milovala.<br />
"To vím," řekla Irena a udělaly se jí netrpělivé vrásky mezi<br />
obočím. "Ale s nima se nevrátil!"<br />
"A mluvilas s některým?"<br />
"Mluvila. Oni byli u celnice a tam se Zdeněk ztratil."<br />
"A – "zaváhal jsem a mihla se mi hlavou naděje. Ale byla to<br />
blbost. Takové štěstí jsem nemoh mít. "Ptala ses - dívala ses na<br />
seznam, kdo tam pad?"<br />
"Ano, ale není tam. Danny, prosím tě, běž se zeptat do<br />
pivováru." Hleděla na mě prosebně. Vůbec se mi nechtělo. Chtěl<br />
jsem být s ní.<br />
"Tam asi nic nevědí," řekl jsem.<br />
"Já vím, ale běž se zeptat, prosím tě. Já chci mít jistotu," řekla<br />
Irena a vzala mě za ruku. Bože, miloval jsem ji. Jak se mi někdy<br />
mohla zdát pitomá. Ale byla, ale já ji miloval. Asi to nemělo s tím co<br />
dělat.<br />
"Dobře, Ireno," řekl jsem jako těžce. "Ale tam nic nebudou<br />
vědět. Ale pudu tam, dyž chceš."<br />
"Di, Danny. Děkuju ti moc za to."<br />
Podal jsem jí ruku a stiskl jsem ji. Stiskla mi ji trochu taky a<br />
usmála se na mě. Šel jsem k hlavní budově a vlezl jsem dovnitř.<br />
Tam bylo jak v úle. Doslova. Motalo se tam množství lidí sem tam.<br />
Vešel jsem do jedné místnosti a tlačil jsem se energicky ke stolu. U<br />
stolu seděl kapitán Kuřátko, telefonoval a psal.<br />
"Pane kapitáne, máte už seznam padlých?" zavolal jsem na<br />
něho přes záda nějakého strejce. Podíval se na mě, a když mě<br />
poznal, řekl:<br />
"Neúplný."<br />
"Moh bych ho vidět?"
"Prosím," řekl a podal mi papír. Bylo na něm na stroji napsáno<br />
asi čtyřicet jmen. Četl jsem je. Byl tam Hrob, ale nebyl tam nikdo z<br />
kluků. Byla tam paní doktorová Vašáková a Lidka Jarošová a Hrob,<br />
ale Zdeněk tam nebyl. Čet jsem to znova s troškou naděje, ale nebyl<br />
tam. Kdepak. Neměl jsem takové štěstí. Určitě se objeví, věděl jsem<br />
to a bylo mi do smíchu. Teď půjdu utěšovat Irenu a za chvíli se<br />
Zdeněk někde objeví a bude on s Irenou. Nakonec jsem musel<br />
zmizet vždycky já.<br />
"Děkuju," řekl jsem a položil jsem seznam na stůl.<br />
"Prosím," řekl kapitán Kuřátko s uchem na telefonu. Šel jsem<br />
ven. Kdepak, aby zabili Zdeňka. To zabijou paní doktorovou<br />
Vašákovou, ale jeho ne. Viděl jsem v duchu ty jeho vyceněné zuby a<br />
pysky a ksift a měl jsem vztek. Spatřil jsem Irenu za plotem, jak stojí<br />
a drží se bílýma prstíkama za mříže a hledí na mě upřeně. Kdybych<br />
jí tak moh říct, že padl. Že je po něm. Že je mrtvý a zabitý a<br />
zastřelený a oddělaný, ale nemohl jsem. Nikdy jsem nemohl, nikdy<br />
se to nemohlo stát, i kdybych si to přál až do sebezničení. Blížil jsem<br />
se k Ireně, prošel jsem bránou, a když se ke mně obrátila a měla v<br />
očích strach, zavrtěl jsem hlavou.<br />
"Nic," řekl jsem.<br />
"Nic?"<br />
"Není tam."<br />
"A co ti řekli?"<br />
"Nic. V seznamu padlejch není. Ale je to neúplnej seznam."<br />
"Ne. Pudem se tam zas zeptat, až dostanou další ména.<br />
"Kdy je dostanou?"<br />
Pokrčil jsem rameny.<br />
"No, zeptáme se někdy vodpoledne."<br />
Irena vzdychla a opřela se o plot. Vypadala zničeně a byla<br />
krásná. Z pod zeleně pruhovaných šatů jí vykukovaly hezké nohy v<br />
bílých sandálech. Bože, že o něj tak stála. Proč to tak bylo. On přece<br />
za to nestál. A jak vůbec mohla o někoho stát, když byla tak krásná<br />
a všichni by pro ni udělali všechno na světě.<br />
"Bože," vzdychla, "Bože, jestli ho zastřelili."<br />
"Ale neboj se," řekl jsem.<br />
Irena mlčela a dívala se do země.<br />
"Neboj se, Ireno," opakoval jsem.
Tohle bylo, co bylo pro mě. Utěšovat ji. "Neboj se. Bylas u něj?"<br />
Zakývala hlavou.<br />
"A bytná nic neví?"<br />
"Ne."<br />
"A v nemocnicis byla?"<br />
Irena vyskočila.<br />
"Ne!" řekla. "Bože, já sem trdlo," řekla, ale mně to bylo jedno.<br />
Stejně jsem ji miloval.<br />
"No tak tam pudem."<br />
"Pudeš se mnou, Danny?" zeptala se.<br />
"To víš," řekl jsem.<br />
"Ty seš hodnej, Danny," řekla a vykročili jsme. Jsem vůl, říkal<br />
jsem si, ale přesto to od ní bylo jako pohlazení, to, že sem hodnej.<br />
Zahnuli jsme na cestu k nemocnici. Irena šla rychle a mlčeli jsme.<br />
Všiml jsem si, jak má šaty těsně napnuté přes boky a kolem břicha a<br />
jak je má vpředu hezky ušité pro ňadra. Ach. Vystavovala to jako<br />
zboží a ten vůl Zdeněk ho mlsal a vůbec o ni nijak nestál. A ona teď<br />
byla celá pryč, jako kdyby nikdo jiný už to zboží nechtěl, když on<br />
teď možná zaklepal bačkorama. Všechno bylo pitomé. Tady jsem<br />
byl já a byl bych za to dal všechno, za to, abych se s ní moh vyspat,<br />
a umíral jsem touhou, a ona si klidně šla ve svojí provokativně úzké<br />
sukni a se svýma strachama o Zdeněčka a hluchá a slepá ke mně. A<br />
byl jsem snad já horší nebo pitomější nebo míň hezký? Bože, kéž ho<br />
zabili! Kéž by byl mrtvý a rozstřílený a rozsekaný na kusy, abys<br />
viděla, abys viděla, Ireno. Co, jsem nevěděl. A věděl jsem, že mu to<br />
klukovi nepřeju. Ať si žije a ať si třeba miluje Irenu. Ale jen kdyby<br />
Irena byla taky se mnou. Ale vtom jí bránila její dušička. Její pitomá,<br />
holkovská Irenčina dušička. Podíval jsem se na ni, na její smetanový<br />
sladký obličej a bílou mašli ve vlasech, a byla krásná. Zahnuli jsme<br />
do nemocničního dvora a šli jsme k hlavní budově.<br />
"Mám se zeptat?" řekl jsem.<br />
"Já pudu sama, Danny."<br />
"Jo?"<br />
"Já znám doktora Čapka - víš?" řekla Irena. No ovšem. Byl<br />
jsem blbec.<br />
"Tak já na tebe počkám venku," řekl jsem. Ireniny pruhované<br />
šaty zmizely ve vchodu a já si sedl na lavičku před chirurgickým
pavilónem. Byla obrácena k severozápadu a slunce už stálo tak<br />
vysoko, že na ni svítilo. Podíval jsem se na kopce na západě, na<br />
konec lesa a stráň, za kterou někde v dálce byla Praha, a ucítil jsem<br />
novou sílu, a co, řekl jsem si, jde to všechno i bez Ireny a budu v<br />
Praze a budu hrát v dixielandu a někde tam bude docela jiná holka<br />
a s tou budu a ta se bude ukazovat nahatá mně a s ní budu mít věci<br />
a budu na ni sahat v jejím pokoji a budu s ní intimní a všechno, ale<br />
cítil jsem, že to všechno už nebude to, jaké by to bylo teď s Irenou,<br />
že to s Irenou mi nic nenahradí, ani sebekrásnější holka ne, a že<br />
nechci vidět žádnou nahatou ženskou, ale jen a jen Irenu nahatou a<br />
jenom na ni sahat a jenom s ní být intimní. Bylo mi mizerně. Zavřel<br />
jsem oči a ve spáncích mě bolelo. Seděl jsem v tupém zoufalství<br />
děsně dlouho. Pak jsem jako z dálky a potom blízko uslyšel Irenin<br />
hlas, říkala, že někomu moc děkuje, a někdo říkal, že by okamžitě<br />
zatelefonoval panu otci, otevřel jsem oči a viděl jsem, že stojí s<br />
doktorem Čapkem na schodech v bráně a loučí se s ním. Zvedl jsem<br />
se s lavičky a připojil jsem se k ní. Koukla se na mě vážně.<br />
"Tak co?" zeptal jsem se.<br />
"Nic," řekla tragicky a podívala se na hodinky. "Danny, pudeš<br />
se mnou?" Její oči byly takové, že bych byl za ní šel pořád a kam by<br />
chtěla.<br />
"Jistě, Ireno."<br />
"Já bych se chtěla podívat znova k němu, jestli zatím nepřišel."<br />
"Dobře," řekl jsem a chtěl jsem jít. Ale Irena pořád stála.<br />
"A Danny, nezlobíš se?"<br />
"Proč?"<br />
"Že tě tak sebou tahám."<br />
"Ale vždyť mě netaháš."<br />
"Ba jo, Danny. Já - "<br />
"Ale di, Ireno, ty seš blázen."<br />
"Ale nezlobíš se, že?"<br />
"Ireno - "<br />
"Že ne?"<br />
"Ireno - třeba bych to neměl teď říkat, ale - dyť víš, že tě<br />
miluju."<br />
"Já vím. Právě proto."<br />
"Ne, vůbec ne, Ireno."
"Vopravdu ne?"<br />
"Dy víš, že se na tebe nemůžu zlobit."<br />
"No ne zlobit, třeba, ale - ale no tak se na mě nezlob a pudeš se<br />
mnou, jo?<br />
"No," řekl jsem.<br />
"Poď," řekla Irena tiše a konejšivě a pohladila mě po ruce. Byl<br />
jsem šťastný, že s ní jdu, a věděl jsem, že jsem blbec. Ale ono bylo<br />
možná lepší být takhle blbec než být jinak chytrý. Byl jsem šťastný,<br />
že jsem tak blbý.<br />
"Ireno," řekl jsem přidušeně.<br />
"Copak."<br />
"Ireno, miluješ ho hodně?"<br />
"Miluju."<br />
Mlčeli jsme. Za chvíli jsem řekl:<br />
"Třeba bude sedět doma."<br />
"Kdyby, Pane Bože."<br />
Zase jsme mlčeli. Pak Irena řekla:<br />
"Klukum z orchestru se nestalo nic?"<br />
"Ne," řekl jsem. "Ireno – "<br />
"Co?"<br />
Rychle jsem se rozhod.<br />
"Ireno - kdyby Zdeněk padnul – "<br />
"Danny, neříkej to dál!"<br />
"Ale vždyť nevíš, co - "<br />
"Ne ne. Já vím, co chceš říct."<br />
"Nevíš."<br />
"Ale vím."<br />
"Ale nevíš, Ireno."<br />
"Danny, já vím, co chceš říct."<br />
"A nemůžu to říct, Ireno?"<br />
"Ne."<br />
"Proč ne?"<br />
"Protože nechci."<br />
"Ale proč?"<br />
"Protože Zdeněk není mrtvej, a kdyby byl, tak by to nebylo<br />
čestný vůči němu, abych to poslouchala."<br />
"Ale, Ireno."
"Ne, už sem řekla."<br />
"Bože," řekl jsem zoufale a věděl jsem, že to stejně řeknu. Řek<br />
jsem to rovnou:<br />
"Ireno, co bys dělala, dyby deněk padnul?"<br />
Zavrtěla hlavou.<br />
"Ireno!"<br />
"Ne, neptej se, Danny, nemá to smysl. Já ti na to nemůžu<br />
odpovědět. A pak, on je stejně živ a zdráv."<br />
"Já vím."<br />
"No tak."<br />
Šli jsme mlčky dál přes most k jatkám a kolem jatek ke staré<br />
elektrárně. Lidí bylo na ulici hodně a sem tam bylo vidět chlapy s<br />
puškama. Vlajky na domech byly veselé a lidi v nedělní náladě. A<br />
my jsme šli mezi nima, ponořeni do svých trablů a já do mnohem<br />
hlubšího než Irena. Přešli jsme kolem elektrárny a kolem přádelny a<br />
nahoru kolem gymplu a k viaduktu. Vzpomněl jsem si, jak mě tu<br />
před třema nebo čtyřma dny vedli Němci a jak o mě měla Irena<br />
strach, a připadalo mi to dávno. Prošli jsme pod viaduktem. Na<br />
sokolovnu věšel sokolník s nějakým strejcem veliký portrét Beneše a<br />
všelijaké girlandy ze zelených provazů. Podíval jsem se na chodník<br />
a viděl jsem, že je na něm i po včerejším dešti ještě trochu znát rudá<br />
skvrna. Nebo snad se mi to jenom zdálo. Proč, sakra, paní<br />
doktorová Vašáková, a proč ne Zdeněk. Šli jsme dál a zahnuli jsme<br />
nalevo ulicí, která se táhla do kopce k vojenskému hřbitovu. Byl v ní<br />
stín, poněvadž byla úzká a vroubená po obou stranách nízkými<br />
domky. Tady moc slávy nebylo. Podíval jsem se na Irenu a viděl<br />
jsem, že už vůbec není se mnou, ale v myšlenkách u Zdeňka.<br />
"Mám jít s tebou?" zeptal jsem se.<br />
"Samozřejmě," řekla a pak bylo vidět, jak se zarazila, ale<br />
nechtěla už říct ne. Napadlo mi, jak by to byla prima pomsta,<br />
kdybych se teď na ně přilepil a dělal, že se jako raduju, že je Zdeněk<br />
naživu, a dřepěl tam s nima celé odpoledne u něj v pokoji. Jenže ona<br />
by to nebyla pomsta, ale blbost a mně by bylo trapnějc než jim.<br />
Zastavili jsme se před žlutým přízemním domkem a Irena<br />
zazvonila. Bylo ticho, pak se ozvaly šouravé kroky v předsíni a<br />
cvaknutí závory. Vrásčitá bába otevřela dveře.<br />
"Dobrý den," řekla Irena sladce.
"Dobrý poledne," řekla baba.<br />
"Vrátil se už, prosím, Zdeněk?"<br />
"Ne," pravila baba stručně.<br />
"Ještě ne?"<br />
"Ne."<br />
Irena chviličku zaváhala. Pak řekla:<br />
"Mohli bysme na něj počkat?"<br />
"Prosím, slečno," řekla baba a ustoupila ze dveří.<br />
"Poď, Danny," řekla Irena. Vlezl jsem dovnitř a řekl jsem babě<br />
"Dobrý den".<br />
"Dobrý poledne," řekla baba.<br />
Irena otevřela dveře nalevo z chodby a vešli jsme do<br />
Zdeňkova pokoje. Zavřel jsem za sebou dveře a osaměli jsme uvnitř.<br />
V pokoji bylo šero, protože hnědá roleta v okně byla stažena a<br />
tmavé, žluté světlo polévalo staromódní nábytek tichem, ve kterém<br />
bzučely mouchy. U stěny proti oknu stála železná postel z hnědě<br />
nalakovaných trubek s mosaznými koulemi na koncích a s<br />
vybledlým přehozem přes peřinu. Vedle dveří byla masivní skříň,<br />
všelijak vyřezávaná a otlučená. U stěny proti dveřím byl dřevěný<br />
stolek s mramorovou deskou a na něm stálo porculánové umyvadlo<br />
s kytičkama. Vedle byla vyrudlá plyšová pohovka s želatinovými<br />
vázičkami nahoře na opěradle a se soškama pastýře a pastýřky. U<br />
okna psací stůl s velikou Ireninou fotografií a v rohu stojan s<br />
fíkusem, pod ním na zemi ležely horolezecké smyčky a karabinky.<br />
Uprostřed pokoje stál stůl s třema židlema, pokrytý těžkým<br />
zeleným ubrusem. Irena přešla pokojem a sedla si na pohovku. Šel<br />
jsem za ní a sedl jsem si vedle. Mlčeli jsme. Rozhlížel jsem se po<br />
pokoji.<br />
"Byls už tady?" zeptala se.<br />
"Ne," řekl jsem. "Má to tu pěkný."<br />
"No, moc pohodlný to tu není, ale je to tu hezký," řekla Irena.<br />
Zase jsme mlčeli. Pak jsem řekl: "Chodíš sem často?"<br />
Irena se usmála a bylo vidět, že se jí v kebuličce rozehrálo<br />
moře vzpomínek.<br />
"Dost," řekla a trochu se začervenala.<br />
"Ta bytná nemá řeči?"<br />
"Ne," řekla Irena.
"To máte dobrý," řekl jsem.<br />
Irena vstala a začala chodit po pokoji. Díval jsem se na ni, jak<br />
je krásná ve svých zeleně pruhovaných šatech a v tom nahnědlém<br />
šeru, které jí dělalo obličej ještě sladší, protože z něj byla výrazně<br />
vidět jen pusa a tmavé oči. Zastavila se u stolku a sebrala s něho<br />
malou figurku Buddhy a otáčela jí v prstech.<br />
"Toho sem mu dala," řekla tiše.<br />
"Hm," řekl jsem a byl jsem už neschopen cokoliv říct nebo<br />
udělat. Irena postavila Buddhu na stůl a šla, dál. Otevřela skříň a<br />
zůstala před ní stát. Viděl jsem několik Zdeňkových sak a stočené<br />
lezecké lano na věšáku. Vedle měl složené prádlo. Irena se na to<br />
zamyšleně dívala. Nemoh jsem to už snést.<br />
"Ireno," řekl jsem.<br />
"Copak," řekla a ani se neotočila.<br />
"Ireno, jak ses vlastně seznámila se Zdeňkem?"<br />
Teď se otočila, podívala se na mě a řekla:<br />
"Proč se ptáš, Danny?"<br />
"Tak," řekl jsem a díval jsem se do země. "Chtěl bych to vědět."<br />
"Opravdu?"<br />
"Vopravdu."<br />
"Já nevím - Danny - "<br />
"Co?"<br />
"Nebudeš mít zlost, nebo lítost?"<br />
"Ne."<br />
"Skutečně?"<br />
"Nebudu," řekl jsem. "Chtěl bych to vopravdu vědět. Víš, že<br />
mě o tobě všechno zajímá."<br />
"Já vím. Ale tohle - "<br />
"Řekni mi to, Ireno, prosím tě."<br />
"Tak dobře," řekla a zavřela skříň. Pak šla a sedla si na<br />
pohovku kousek vedle mě a opřela se. Přehodila nohu přes nohu,<br />
sukně se jí trochu vyhrnula a viděl jsem jí kolínko, hezké a trochu<br />
odřené, ale ona si hned přes něj zase stáhla sukni.<br />
"To bylo na Mokrý skále," řekla. "Právě před rokem. Tenkrát<br />
sme tam byli s naší partou a dělali sme Kapelníka stěnkou, znáš to?"<br />
"Jo," řekl jsem. Vůbec se mi Irena nehodila ke Zdeňkovi a k<br />
těm volům. S jejich užíváním přírody a seděním na skalách při
západu slunce. Irena měla nosit kimono a pantoflíčky s<br />
bambulkama z rajčího peří a měla se pohybovat v ložnicích. A ne<br />
omotaná lanem po pískovci. Poslouchal jsem její trochu zastřený a<br />
všechno možné povídající hlas, mnohem víc povídající, než co<br />
zrovna říkala.<br />
"A Zdeněk - " říkala, "tam byl s partou ze Starýho Města a<br />
dělali Kapelníka Pehrovou cestou. To je z druhý strany, pod vrškem<br />
se traverzuje k převisu a za ním spárou už se leze stejně, jako když<br />
jdeš stěnkou."<br />
"Já vím," řekl jsem, ale věděl jsem jiné věci, než myslela Irena.<br />
"Tož já sem byla zrovna pod převisem, Mirek už byl nahoře a<br />
jistil mě, a najednou se Zdeněk objevil na traverze a podíval se na<br />
mě a zůstal na mě čučet."<br />
Irena se trochu zamyslela. Pak pokračovala dál a měla<br />
nepřítomné oči.<br />
"Víš, on byl už večer a stěnka ve slunci a dále to slunce svítilo<br />
na vršky stromů a obloha byla už celá růžová a Zdeněk měl na sobě<br />
tu koženou kazajku. Já sem na něj čučela z toho převisu, mně se<br />
líbil, měl hezký vlasy, vlny na nich, jak svítilo slunce, a koukal na<br />
mě taky, tak sem si hned myslela, ani nevím, jak mi to napadlo, že<br />
by se moh se mnou seznámit, a věděla sem, že za mnou kouká,<br />
když sem byla ve spáře. No, a pak on vylez nahoru, dobral toho, co<br />
byl za ním, pak se rozhlíd a pak přišel a řek mi, slečno, můžu si k<br />
vám sednout? nebo tak něco, já už nevím, jak to řek, bylo to něco<br />
takovýho, jako že jestli si může ke mně sednout, a já jsem řekla, no<br />
to je dost, vůbec sem to nechtěla tak říct, ono to vypadalo vyzývavě,<br />
ale prostě sem to řekla, no, a on potom říkal, že je nasazenej v<br />
Mesršmitce ve Starým Městě a já sem mu říkala, že sem na poště, a<br />
pak sme spolu slanili dolu a šli sme pak spolu lesem a byli sme<br />
spolu až skoro do dvou hodin a - "<br />
Poslouchal jsem její řeči a představoval jsem si tu scénu, ten les<br />
a vrcholky skal, pomazané medovým sluncem, a tu hloubku<br />
večerních lesů a Zdeňka, jak s Irenou táhne lesem a někde ji líbá.<br />
Nejneuvěřitelnější bylo, že jsem tenkrát už existoval taky já a tohle<br />
se dělo úplně nezávisle na mně já jsem se v té době otravoval někde<br />
ve svářecím kurse v Mesršmitce.
"Umluvili sme si, že se uvidíme za tejden v neděli," vyprávěla<br />
Irena, "poněvadž on byl tenkrát ve fabrice a dělal nějak od šesti až<br />
do večera. A já sem druhej den odpoledne neměla službu, šla sem k<br />
Honzovi pro karabinky, a jak jdu přes koleje u nádraží, tak<br />
najednou vidím, že on jde od vlaku, a jak mě uviděl, tak šel hnedka<br />
ke mně. Zeptala sem se ho, co tu dělá, a on řek, že se hodil marod a<br />
že má celej tejden volno, tož já sem mu řekla, aby šel se mnou k<br />
Honzovi, ale on chtěl jít do lesa, a tak já sem šla nakonec s ním."<br />
Irena se odmlčela.<br />
"Tak, teď to víš, jak to bylo," řekla potom.<br />
"No," řekl jsem. "A jak to bylo dál?"<br />
"Co dál?"<br />
"No potom. Jak to, že se dostal do Kostelce?"<br />
Irena se usmála. "Byl ještě nějakou dobu ve Starým Městě a<br />
pak si to nějak vyšlapal."<br />
"Kvůli tobě, že?"<br />
"Samozřejmě," řekla Irena a najednou zvážněla a spustila:<br />
"Bože, Danny, myslíš, že se mu opravdu nic nestalo?"<br />
"Určitě ne," řekl jsem.<br />
"Já bych to nepřežila," řekla. V pokoji tikaly nějaké hodiny a v<br />
okně byl svítící hnědý obdélník rolety.<br />
"Ireno," řekl jsem. Říkal jsem to slovo jako zaklínadlo. Jako lék<br />
pro svoji duši.<br />
"Ano," řekla.<br />
"Ireno, máš - "<br />
"Co - " povídala tiše a bezmyšlenkovitě.<br />
"Máš - měli ste spolu – věci?"<br />
Neodpověděla. Tvář měla nehybnou a zaboha jsem nemoh<br />
poznat, co si teď myslí. Začlo mi být trapně, jestli jsem neřek moc.<br />
Honem jsem řek provinile:<br />
"Ireno!"<br />
"No," řekla slabým hláskem.<br />
"Nezlobíš se na mě."<br />
"Ne, Danny."<br />
"To je dobře. Víš - já tě moc miluju."<br />
"Já vím," řekla a položila mi ruku na moji. A neřekla mi, jestli s<br />
ním něco měla nebo ne. Věděl jsem, že měla ale chtěl jsem to od ní
slyšet. Když už neměla nic se mnou, chtěl jsem, aby aspoň mluvila o<br />
tom, co měla s ním.<br />
"Ireno," opakoval jsem, "měla si s ním něco?"<br />
Sklonila hlavu a řekla:<br />
"Danny, vždyť s ním chodím už rok, že."<br />
"Já vím," řekl jsem a zesmutněl jsem. Byl bych za to dal<br />
všechno, kdyby to měla taky se mnou. Ale věděl jsem, že toho moc<br />
nemám k dání. Přemýšlel jsem rychle, co tak skvělého umím, abych<br />
se toho moh vzdát. Na saxofon! Uměl jsem skvěle hrát na saxofon.<br />
Na tenora nebyl v kraji nikdo lepší. Tak toho bych se vzdal. Radši<br />
bych vůbec neuměl hrát, jen kdybych moh mít věci s Irenou, řekl<br />
jsem si. Pak jsem si to rozmyslel, a jak jsem byl zrovna v lásce až<br />
nad hlavu, přece jsem nevěděl, jestli bych to udělal opravdu, a řek<br />
jsem si, samozřejmě! Jistě! Jak by ne! udělal bych to, Pane Bože,<br />
udělám to, přísahám, že už nebudu hrát, jestli mi dáš Irenu, pak<br />
jsem to zmírnil a řek jsem, že přísahám, že ve třiceti - nebo ve<br />
čtyřiceti - přestanu hrát a přitom jsem si v koutku duše myslel, že<br />
do té doby se něco vyskytne a já nebudu moct tu přísahu dodržet,<br />
tak jsem vlastně neslíbil nic a nevzdal jsem se ničeho, ale přesto<br />
jsem Irenu miloval, strašně a nesnesitelně a hluboko v duši. A toužil<br />
jsem po ní. Cítil jsem, jak mi tiskne ruku a říká:<br />
"Danny!"<br />
"Co?"<br />
"Nemysli na to."<br />
Udělal jsem smutný úsměv a řekl jsem:<br />
"Dyž já musím, Treno."<br />
"To nesmíš," řekla.<br />
"Dyž musím."<br />
"Dyť seš se mnou taky a já tě mám ráda, víš?"<br />
"Opravdu, Ireno?"<br />
"Opravdu."<br />
"Ireno," řekl jsem toužebně a vzal jsem ji za rameno.<br />
"Ne, Danny," řekla, vzala mě za ruce a položila mi je zpátky do<br />
klína.<br />
"Tak," řekla.<br />
Udělal jsem nešťastný obličej.<br />
"A nebuď smutnej," řekla.
"Ach, Ireno, dyž já tě tak strašně miluju."<br />
"Já vím, Danny, ale nedá se nic dělat."<br />
Dostal jsem vztek. Nedá se nic dělat! To říkala vždycky. A<br />
přece by se d a l o dělat, jen chtít. Jen kdyby o mě trochu stála, tak<br />
by se dalo dělat věcí! Ale to ona radši byla ctnostná a rajcovala se<br />
tou ctností a zatím byla ctnostná jen proto, že jsem já ji nerajcoval<br />
jako Zdeněk. Nevěřil jsem na nic takového, na věrnost a tak.<br />
Věrnost byla stejně jen taková záminka, s kterou se holky oháněly,<br />
aby místo jen jednoho mohly trápit několik chlapů najednou. Měl<br />
jsem vztek, ale nedalo se nic dělat. Nic víc z mé strany. Irena se<br />
podívala na hodinky.<br />
"Už sou dvě," řekla. Neměl jsem vůbec hlad, a čas s Irenou<br />
příšerně ubíhal. "Neměli bysme se zas jít zeptat?" řekla Irena.<br />
"Počkej," řekl jsem. "Já skočím do sokolovny zatelefonovat."<br />
Chtělo se mi co nejdéle sedět s Irenou v tomhle pokoji.<br />
"To bys byl strašně hodnej, Danny," řekla Irena.<br />
"Copak sem někdy nebyl?" řekl jsem.<br />
"Já vím. Ty seš prima," řekla Irena.<br />
Prima. To teda jo. Prima blbec. Zvedl jsem se a řekl jsem:<br />
"Sbohem. Sem tu hned."<br />
"Díky," řekla Irena a usmála se na mě na cestu. Vyšel jsem ven<br />
a na ulici a šel jsem rychle dolů k sokolovně. Hnalo mě to rychle,<br />
abych už zas byl zpátky. Zapadl jsem do sokolovny a šel jsem k<br />
telefonu. Vytočil jsem číslo pivováru a čekal j'sem.<br />
Pak se ozval hlas:<br />
"Velitelství."<br />
"Dobrý den," řekl jsem. "Máte už, prosím, úplnou listinu<br />
ztrát?"<br />
"Ano," řekl hlas.<br />
"Není na ní, prosím vás, náhodou pan Zdeněk Pivonka?"<br />
"Okamžik," řekl hlas. Čekal jsem napjatě. Věděl jsem, že se mi<br />
to nesplní, ale přece jen jsem čekal. Trvalo to dlouho. Modlil jsem se,<br />
aby tam byl.<br />
"Haló?" ozval se hlas.<br />
"Ano?"<br />
"Tak není."<br />
"Není?"
"Ne."<br />
"A je to už úplný seznam?"<br />
"Ano. Všichni mrtví byli už identifikováni."<br />
"Ale on se eště nevrátil."<br />
"Lituji, ale v seznamu není."<br />
"Tak doví, kde je."<br />
"Třeba je někde na hlídce."<br />
"Na hlídce?"<br />
"Ano. Některé hlídky šly čistit lesy od esesmanů."<br />
"To je možný. Tak děkuju vám."<br />
"Prosím."<br />
"Na shledanou," řekl jsem a pověsil jsem sluchátko. Ovšem,<br />
Zdeněk se asi někde honí za Němcema. Toho nezastřelí. Ale dobře,<br />
napadlo mi, jen a se teda honí. Já toho zatím využiju s Irenou, jak<br />
budu moct. Vypadl jsem rychle ven. Anebo ho třeba přece oddělali.<br />
Někde v lese a doposud ho nenašli. Opíjel jsem se zrovna tou<br />
myšlenkou, že je mrtvý a já mám volné pole, jak jsem šel ulicí<br />
vzhůru. Myslel jsem, jak by Irena truchlila a jak by mu šla v černých<br />
šatech na pohřeb a jak by potom zachovávala nějaký čas smutek a<br />
pak by se na to vykašlala a začla by chodit se mnou. A jak jsem šel,<br />
přemýšlel jsem, jak toho nejlíp využít. Udělal jsem si zhruba plán.<br />
Zazvonil jsem a Irena mi hned přišla otevřít. Bába se ani neobjevila.<br />
Ta bába byla zřejmě z těch, které se nezajímají o návštěvy svých<br />
podnájemníků. Hned jsem si zas pomyslel, co s ním tady Irena asi<br />
všechno měla.<br />
"Není tam," řekl jsem.<br />
"A vědí něco?" řekla Irena.<br />
"Ne. Ale mezi mrtvejma není."<br />
"A nic nevědí?"<br />
"Ne. Ale Kuřátko mi říkal, že není vyloučený, že eště nějaký<br />
mrtvý najdou v lese. Šli prej prohledávat les."<br />
Podíval jsem se ďábelsky na Irenu. Zdálo se mi, že zbledla.<br />
Otočila se a odešla do pokoje a já jsem šel za ní. Sedl jsem si na<br />
pohovku a Irena začla chodit po pokoji.<br />
"Neměj strach," řekl jsem.<br />
"Víš, Danny, to čekání je hrozný."<br />
"Já vím."
Zastavila se u stolku a opřela se o něj. Měla krásnou figuru v<br />
těch šatech.<br />
"Danny, ty seš hodnej," řekla.<br />
"Ale houby," řekl jsem.<br />
"Bajo. Že tu se mnou tak čekáš."<br />
"Ale Ireno, já bych s tebou čekal třeba věčně."<br />
Usmála se.<br />
"Ireno," řekl jsem. "Já bych ti chtěl něco říct, co by tě potěšilo,<br />
ale nevím co."<br />
"Nemusíš, Danny."<br />
"Ale já bych chtěl."<br />
"Ale nemusíš, Danny. Já vím, že seš hodnej," řekla Irena, sedla<br />
si na kanape a natáhla zkřížené nohy na židli u stolku.<br />
Mlčeli jsme. V tichu hlasitě tikaly hodiny.<br />
"Ireno," řekl jsem za chvíli, "pamatuješ, jak sme se poprvé<br />
viděli? Tenkrát v zimě, já už nevím, jak to přesně bylo, jenom vím,<br />
že si šla po náměstí v lyžařským vobleku, a myslím, že si měla lyže<br />
na ramenou, a podívala ses na mě, jak si šla, a já sem se do tebe<br />
hned zamiloval na první pohled."<br />
Irena se usmála. "Já se pamatuju," řekla.<br />
"A pamatuješ se tenkrát na jaře," řekl jsem, "jak si stála na rohu<br />
s nějakejma holkama, ale já sem viděl jen tebe a ty holky sem vůbec<br />
nevnímal, tys měla ve vlasech slunce a něco si říkala a měla si na<br />
sobě květovaný šaty, a jak sem tě uviděl, tak se mi úplně srdce<br />
zastavilo a úplně se to ve mně rozlilo a chtěl sem k tobě jít, jenže<br />
sem neměl odvahu, tak sem tě jen pozdravil."<br />
Irena zakývala hlavou.<br />
"A tenkrát v létě, na plovárně, jak sem šel se Salátem a viděl<br />
sem tě, jak sedíš na prknech s knížkou, měla si šortky a takovej<br />
šátek s kotvou, pamatuješ?"<br />
"Hm," řekla Irena.<br />
"No a sedli sme si k sobě a hráli sme karty."<br />
"Jo, a tys mi vykládal osud, a řeks mi, že budu mít pět dětí."<br />
"Ty se na to pamatuješ?<br />
"Aby ne, Danny. Kolik už to je vlastně let?"
Honem jsem vzpomínal. Připadalo mi to moc dávno. Bylo to v<br />
kvintě, tak to bylo v sextě rok, v septimě dva, v oktávě tři a dva<br />
roky totálního nasazení, pět let.<br />
"Už pět let, Ireno," řekl jsem.<br />
"Pět let. Bože, to uteklo," řekla.<br />
"No. Už pět let tě miluju, Ireno."<br />
"Opravdu mě miluješ, Danny?" řekla a podívala se na mě zase<br />
tím nerozhodným pohledem.<br />
"Ireno, strašně. Pět let už nežiju pro nic než pro tebe."<br />
"Bože," řekla a vzala mě za ruku. "Danny, kdyby to nějak šlo."<br />
"A nejde to, Ireno?"<br />
"Ne, Danny, nejde."<br />
"Ireno, dybys ty chtěla, jen trochu - "<br />
"Ne, Danny," řekla a za chvilku řekla: "Nemysli si, že tě<br />
nemám ráda. Ale víš, já to nemůžu udělat."<br />
"Proč ne?"<br />
"Nemůžu, Danny."<br />
"Ireno, já tak děsně trpím."<br />
"Já vím."<br />
"A žárlím, Ireno."<br />
"Bodeť bys nežárlil, Danny. Mně je tě líto, ale - "<br />
"Ale, Ireno, já nechci, aby tě mě bylo líto."<br />
"Však mně tě není líto tak, že bych tě nějak litovala."<br />
"Tak jak?"<br />
"Ale však víš jak."<br />
"Nevím."<br />
"No, že s tebou nemůžu bejt a že ty bys chtěl."<br />
"A ty bys nechtěla?"<br />
"Ale - " zamyslela se. "Ale chtěla, Danny - ale to prostě není tak<br />
jednoduchý."<br />
"Ireno, opravdu bys se mnou chtěla bejt?"<br />
"Opravdu, Danny."<br />
"Tak proč nechceš?"<br />
"Protože nemůžu."<br />
"Ale proč?"<br />
"Danny, neptej se hloupě."<br />
"Já se neptám hloupě."
"Ale ptáš."<br />
Chvíli jsem mlčel. Pak jsem řekl:<br />
"Ireno, dybych tě tak nemiloval a dybys ty vo mě nestála - ale<br />
dyž říkáš, že stojíš - nebo nestojíš?"<br />
"Stojím, Danny," řekla.<br />
"Tak proč se mnou nemůžeš bejt? To přece není nic špatnýho,<br />
Ireno, dyž mě - máš ráda."<br />
"Ale to je něco jinýho, Danny."<br />
Přised jsem k ní blíž a vzal jsem ji za ruce.<br />
"Ireno, já vím, jak ty seš hodná a - a čistá - " nelezlo mi to z<br />
krku - "a vím, že máš Zdeňka ráda, ale vopravdu by to nebylo nic<br />
špatnýho, dybys trochu byla se mnou. Vopravdu nebylo."<br />
"Bylo, Danny."<br />
"Nebylo, Ireno. Dyť já bych ani nechtěl, aby ses s ním rozešla,<br />
dyž ho tak miluješ, já bych jen chtěl mít, víš, trochu jistotu, že vo mě<br />
vopravdu stojíš, Ireno."<br />
"Ty tomu nevěříš?"<br />
"Ale věřím, ale člověk potřebuje trochu takový důkazy, víš, a<br />
trochu něžnosti - já dyž si vzpomenu, co s ním máš, tak si připadám<br />
vedle něho pitomej a méněcenej, víš?"<br />
Pohladila mě po tváři. Bylo to na dobré cestě.<br />
"Ale di, hlupáčku," řekla. Honem jsem přemýšlel, co bych<br />
žvanil dál. Měl jsem ji už skoro tam, kde jsem ji chtěl mít. Vzal jsem<br />
ji za ramena a podíval jsem se jí do očí.<br />
"Víš, Ireno?" řekl jsem.<br />
"Já vím," řekla. Pak jsem mluvil tišejc:<br />
"Ireno, já od tebe nechci nic, věř mi, nic špatnýho, ale já tě<br />
strašně miluju a nemůžu za to a hrozně po tobě toužím a nevíš, jak<br />
bych byl šťastnej, dybys jen trošku mohla bejt se mnou."<br />
Viděl jsem, že se jí oči naplňují něčím, co vypadá jako smutek<br />
a soucit, ale věděl jsem, co to je. Byl to rajc. Lichotilo jí to a v téhle<br />
chvíli už mu byla docela elegantně nevěrná. Hrozně jsem ji za to<br />
miloval.<br />
"Ireno!" řekl jsem škemravě. Usmála se nejistě.<br />
"No?" řekla velmi tiše.<br />
"Teď přišla má chvíle. Přitáhl jsem ji lehce k sobě. Nebránila<br />
se, jen se mi upřeně dívala do očí. Pak jsem se k ní naklonil a líbnul
jsem ji. Viděl jsem, že zavřela oči. Už byla v tom. Objal jsem ji a<br />
dlouho jsem jí cucal tu její milostnou pusu, ale za chvilku se začla<br />
cukat a odstrčila mě. Usmála se provinile.<br />
"Tak to bychom měli," řekla.<br />
Civěl jsem na ni oddaně a zamilovaně. Jenže tentokrát jsem byl<br />
opravdu oddaný a zamilovaný.<br />
"Ireno," zachraptěl jsem.<br />
"Už dost," řekla.<br />
"Ale, Ireno."<br />
"Už dost," řekla. "Poď si lehnout vedle mě."<br />
Přisunul jsem se k ní a lehli jsme si na kanape vedle sebe.<br />
"Dej mi ruku," řekla. Podal jsem jí ruku a ona mě za ni chytla a<br />
držela mě za ni.<br />
"Seš trochu šťastnej?" zeptala se.<br />
"Sem, Ireno."<br />
"To musíš," řekla.<br />
Miloval jsem ji hrozně. Miloval jsem ji hrozně.<br />
"Ireno," řekl jsem. "Já - "<br />
"No copak?"<br />
"Já bych ti chtěl něco hezkýho říct, ale nevím co."<br />
"Tak mlč, Danny, a lež vedle mě. Nemusíš nic řikat."<br />
Mlčel jsem. Leželi jsme vedle sebe a v místnosti bylo<br />
hnědožluté šero a kolem lustru na stropě se honily mouchy. Slyšel<br />
jsem Irenino oddychování a viděl jsem její ňadra, jak se zdvihají a<br />
klesají. Miloval jsem ji a chtěl jsem jí na ně sáhnout, ale nemohl jsem<br />
to udělat. Mouchy bzučely a bylo ticho, jenom hodiny odněkud<br />
tikaly. Pomalu jsem si to rovnal v hlavě. Ležel jsem vedle Ireny a<br />
myslel jsem na ni, na její pusu a na její teplá ramena a na ten pocit<br />
být s ní, mouchy bzučely a pak se mi najednou zdálo, že Irena<br />
oddychuje pravidelně, podíval jsem se a viděl jsem, že má zavřené<br />
oči a pusu pootevřenou a v ní malé lesklé světýlko a věděl jsem, že<br />
asi usnula, byla asi unavená po té noci, ležel jsem bez pohnutí,<br />
abych ji neprobudil, koukal jsem se na její obličej, sladký ve spánku,<br />
a na ňadra pod zeleně pruhovanou látkou a bříško a klín a opálené<br />
nohy, a jak jsem se díval, zas ke mně přicházely myšlenky, a já jsem<br />
myslel na ni, na Irenu a na to, jak to bude dál. Myslel jsem, že třeba<br />
Zdeněk opravdu padnul. Pak jsem myslel, že sladkou Irenku budu
mít teď já a že bude chodit za mnou do pokoje, ale já jsem neměl<br />
svůj pokoj, myslel jsem teda, že to bude v Praze, a doufal jsem, že<br />
najdu taky nějakou takovou liberální bytnou a že za mnou bude<br />
Irena chodit, někde v tmavém činžáku to bude, v takovémhle<br />
podobném pokoji, Irena vyskočí z tramvaje v dešti, s průhlednou<br />
pláštěnkou s kapucí přes šaty, přes svůj manžestrový kostým, a na<br />
dláždění budou svítit odrazy luceren, Irena půjde s nahýma<br />
nohama kolem osvětlených krámů a mezi večerními chodci pod<br />
gumáky jako světlý oblak, celá rozsvícená a krásná, a pláštěnka se jí<br />
bude vlhce lesknout deštěm a potom zabočí do některého z těch<br />
temných zašlých činžáků s dvěma Atlanty nad vchodem a půjde<br />
tmavou chodbou se sádrovými štukami a obrázky zámků a po<br />
schodech nahoru do třetího poschodí, okny poleptanými<br />
krajinkama bude vidět zadní stěny činžáků a pak se zastaví přede<br />
dveřma a zazvoní, půjdu jí otevřít v županu, pustím ji dovnitř, Irena<br />
si sundá pláštěnku a pak se posadíme na pohovku a Irena mi bude<br />
říkat, co dělala, a pak ji líbnu a ona zmlkne a zas ji líbnu a Irena mě<br />
obejme a položíme se vedle sebe a Irena se ke mně přitiskne,<br />
rozepnu jí knoflíky u krku a pořád ji budu líbat a pak si Irena stáhne<br />
sukni a všechno a já taky a hrozně se budem líbat a pak budem<br />
spolu a budu jí říkat miláčku, seš sladká - a pak budem vedle sebe<br />
ležet a pak se Irena oblíkne a učeše se před zrcadlem a já se na ni<br />
budu dívat a oblíknu se taky nebo ji jen vyprovodím ke dveřím a<br />
pak budu sám a myslet na ni, zalíbilo se mi to a myslel jsem na to<br />
znova, jak ke mně přijde, jak si svlíkne pláštěnku a bude důvěrná a<br />
sladká a jak to spolu budem mít, tu věc, a budem o tom vědět,<br />
všude, v kavárnách a v biografu a v divadle ve foyeru a na fakultě a<br />
na ulicích, pořád to budem mít a budem o tom mluvit, moc jsem na<br />
to myslel, a pak na to, jak vyštuduju a vezmu si Irenu, jak bude<br />
svatba, známí jak budou Irenu okukovat a budou mít vztek, že jsem<br />
ulovil takovou krásnou a sladkou dívku a oni se zatím oženili s<br />
bůhvíjakýma krávama anebo vůbec ne, a budem to mít v kostele,<br />
strejc farář z Budějovic nás bude oddávat a někdo bude hrát na<br />
varhany, představoval jsem si Irenu v béžovém kostýmu před<br />
oltářem a jak jí navlíknu prstýnek a potom jak spolu budem bydlet a<br />
jak budem mít děti jsem si představoval, Irenu v porodnici a<br />
malýho kluka v peřince, nebo holku, budou se jmenovat Daniel
nebo Irena, a pak dál už jsem nemyslel, co bude, jenom že budem<br />
mít ještě víc dětí, třeba tři nebo pět, nebo troje dvojčata anebo vůbec<br />
že budem mít asi dvanáct dětí, a chtěl jsem je najednou mít, viděl<br />
jsem se, jak jsem starý a veselý a mám asi sedm synů a pět dcer, jak<br />
se rod Smiřických zase ze mě rozroste, ze mě, posledního toho<br />
jména, a jak ty syni budou zas mít děti, takže ze mě to vlastně zase<br />
všechno vyjde, a pak už jsem viděl, že jsem v absurdnostech, vrátil<br />
jsem se zase k Ireniným návštěvám a k jejím vlasům a ňadrům, měj<br />
jsem zavřené oči a těžkou hlavu, Irena pravidelně dýchala vedle mě<br />
a já na ni myslel, pak se mi myšlenky zamotaly a já jsem z únavy<br />
upadl do polospánku a usnul jsem taky.<br />
Když jsem se probudil, bylo už v pokoji skoro tma. Za roletou<br />
zhasínalo večerní slunce a pokoj byl tichý, ani mouchy už<br />
nebzučely, Irena ležela vedle mě, levou ruku měla pod hlavou a<br />
obličej otočený ke mně, s očima zavřenýma a tmavými víčky a<br />
dvěma něžnými půlobloučky sklopených řas. V pootevřené puse<br />
jsem jí viděl dva bílé zoubky a zmocnila se mě veliká touha a láska.<br />
Irena si rozepnula límeček u šatů, a jak se jí šaty na ňadrech trochu<br />
rozevřely, bylo jí vidět bílou a jemnou kůži na těle. Obejmul jsem ji<br />
a líbnul jsem ji na čelo. Přitulila se ke mně a objala mě pravou<br />
rukou. Ale oči měla zavřené. Líbnul jsem ji znova na tvář a zašeptal<br />
jsem tiše Ireno. Pootevřela oči a pak se ke mně prudce přitiskla.<br />
Zmáčkl jsem ji v objetí a chtěl jsem ji líbnout na pusu. Ale ona<br />
otočila hlavu tak, že jsem nemohl, a jen mě silně sevřela rukama.<br />
"Ireno," řekl jsem. Zase mě stiskla a začla rychle a tiše říkat:<br />
"Danny, já mám hroznej strach, že se mu něco stalo. Já to vím,<br />
že se mu něco stalo."<br />
"Neboj se, Irenko," bručel jsem jí do ucha. "Neboj se," a měl<br />
jsem na ni zatím hroznou chuť a na něj vztek a čerta jsem se staral,<br />
jestli ho třeba rozčtvrtili.<br />
"Danny, já mám strach, já mám strach, já mám strach," říkala<br />
Irena a chvěla se, jako kdyby jí bylo zima.<br />
"Neměj," říkal jsem a strašně jsem trpěl. Neřekla už nic, jen<br />
jsem cítil, jak se chvěje. Začal jsem ji hladit po hlavě a bručel jsem<br />
no, no tak, Irenko, miláčku, a ona byla zticha a najednou se tiše<br />
rozvzlykala. Bručel jsem dál, neplač, Irenko, no tak, miláčku, neplač,<br />
ale ona bečela čím dál tím víc s obličejem zabořeným do opěradla
pohovky, přitiskl jsem ji silně k sobě a ona najednou otočila obličej<br />
ke mně, měla ho vlhký od slz a zčervenalý, ale příšerně sladký, a já<br />
jsem ji líbnul na tu vlhkou tvář a pak znova na nos a na oko a zas na<br />
tvář a zas na druhé oko a pořád jsem ji líbal a věděl jsem, že tohle<br />
teda je smysl života, a chtěl jsem v tom být hodně a hodně dlouho,<br />
setmělo se, byla už úplně tma a Irena pořád chvílema vzdychala a<br />
leželi jsme vedle sebe v polotmě a já jsem zoufale myslel na její tělo<br />
a cítil jsem, jak je nesnesitelně horké a živé a jak ho miluju, ale<br />
najednou ne už jen pro tu slast, protože tu mi stejně odepřela, ale<br />
pro ten život v něm, pro to, že to byla Irena, i pro tu její třeba<br />
pitomou, ale živou ženskou ztrápenou dušičku.<br />
Pak, za dlouhou dobu, si Irena najednou sedla a dala si ruce<br />
do vlasů. Díval jsem se na ni zezadu, měla je rozcuchané, učesala se<br />
a potom vstala a uhlazovala si šaty. Vstal jsem taky a uhladil jsem si<br />
vlasy. Mlčeli jsme. Pak Irena řekla:<br />
"Už pudem, Danny, že?"<br />
"Jo řekl jsem a připadal jsem si blbý.<br />
"To už Zdeněk nepříde," řekla.<br />
"Však von se vrátí," řekl jsem, abych jí udělal radost. Otočila se<br />
ke mně a položila mi ruku na ústa.<br />
"Pst! Neřikej to!" řekla. Nerozuměl jsem tomu. "Abys to<br />
nezakřik," řekla Irena. Ach tak. Vymotal jsem se za ní ven na ulici,<br />
venku už byla noc a hvězdy a chladno. Baba se vůbec neukázala.<br />
Vzal jsem Irenu pod paží a vykročili jsme do města. Šli jsme dolů a<br />
pak po hlavní ulici k náměstí. Průčelí kostela bíle svítilo v paprscích<br />
hvězd a okna radnice byla naplno rozsvícená. Už bylo po<br />
zatemnění. Na radnici zasedali. Po náměstí postávali lidé a mluvili.<br />
Šli jsme s Irenou mlčky přes náměstí. Vedle kostela stál veliký<br />
plakát. Zastavili jsme se, bylo tam napsáno, že zítra v deset hodin<br />
bude na náměstí oficiální uvítání Rudé armády a že přijede osobně<br />
generál Jablonkovskij.<br />
"Přídeš, Ireno?" zeptal jsem se.<br />
"Hm," řekla Irena. Šli jsme dál. Přemýšlel jsem, jak bych jí to<br />
řek, jestli se mnou bude teď chodit, když se Zdeněk nevrátí, nebo<br />
když se vrátí, jak to bude, ale nešlo to říct. Musel jsem jen mlčet.<br />
Kráčeli jsme spolu k nádraží a přes koleje před průčelím domů a<br />
pod hvězdama na nebi k mostu. Pak jsme zahnuli a zůstali jsme stát
před Ireniným domem. Za mnou šuměla černá řeka a listí v lese.<br />
Vzal jsem Irenu za ruku a podíval jsem se jí do obličeje. Byl jako<br />
smetana a měla v něm tmavé oči a pusu. Nic jiného z ní skoro ani<br />
nezbylo a byla v tom úplně celá.<br />
"Ireno, miláčku," řekl jsem.<br />
"Dobrou noc, Danny," řekla tiše.<br />
"Ireno - "<br />
Chvilku stála a pak mě rychle líbla na ústa a zašeptala dobrou<br />
noc, obrátila se a vešla rychle do domu. Zmizela mi jak přízrak.<br />
Otočil jsem se a pocítil jsem silnou bolest v srdci. Ano. Takové to<br />
bylo. Šel jsem rychle domů a skoro jsem brečel. Vylezl jsem do<br />
třetího patra, odemkl jsem a šel jsem tiše do kuchyně.<br />
"To seš ty, Danny?" ozval se z ložnice maminčin hlas.<br />
"Ano. Dobrou noc," řekl jsem.<br />
"Dobrou noc," řekla maminka. Strhal jsem se sebe šaty, skulil<br />
jsem se pod peřinu a zavřel jsem oči. Dnes jsem nemohl myslet na<br />
nic než na Irenu. Ležel jsem a zdálo se mi, že z toho asi umřu. Že to<br />
není možné žít dál s takovouhle bolestí. Vzpomněl jsem si na<br />
Beteigeuzu, otevřel jsem těžce oči a uviděl jsem ji, rudou a zářící na<br />
obloze, a zas jsem oči zavřel s Beteigeuzou v nich. A ta krvavá<br />
bolest mě chytla za srdce a já se najednou rozbrečel, nad Irenou, nad<br />
tím, že mě nechce, nad tím, že nic jiného na světě není, když není<br />
tohle, a jak jsem pod peřinou žalostně brečel, ulevilo se mi, jako se<br />
vždycky všem lidem, chytrým i pitomým, uleví, když brečí, a usnul<br />
jsem a spal pod oknem, za nímž svítila Beteigeuza, a nevěděl jsem<br />
ani, co se mi zdá v tom spánku po celou noc.<br />
Pátek<br />
11. V. 1945<br />
V pátek jsem se táhl ke spořitelně už v devět hodin. Zase se<br />
rozsvěcoval teplý jarní den a na oknech byly vlajky a v oknech<br />
peřiny. Praporů visela všude záplava. Obchody měly zavřeno jako<br />
v neděli a ve výkladech všelijaké skupinky z Masaryků a Benešů a<br />
vlaječek a barevných hadrů a kytek. Teď už skončila revoluce<br />
definitivně a já se loudal pomalu k náměstí. Knihkupec Dluhoň stál<br />
před otevřeným výkladem a šťoural se v něm prašákem ze slepičích<br />
per. Zastavil jsem se za i jeho shrbenými zády v černém plášti a
lesklou pleší s věnečkem vlasů kolem. Chudák, ničila ho<br />
konkurence firmy Knihy Kulas Kostelec, to byl takový žravý<br />
podnikatel, který zabíral svými výklady celé přízemí činžáku, takže<br />
se vedle nich krámeček i pana Dluhoně úplně ztrácel. Pan Dluhoň<br />
žil s rodinou v opuštěné garáži, protože před válkou neměli na byt a<br />
ve válce žádný nedostali. Podíval jsem se do jeho pečlivého výkladu<br />
a nemoh jsem uvěřit svým očím. Mezi květináči s pelargóniemi stála<br />
na československé vlajce busta doktora Kramáře. Já jsem sice o<br />
politice za první republiky mnoho nevěděl, ale to jsem věděl, že<br />
tenhle pán nebude teď populární. Pan Dluhoň mu zrovna pucoval<br />
tvář peříčkama. Rozhod jsem se, že ho zachráním.<br />
"Dobré jitro," řekl jsem. Pan Dluhoň se uctivě otočil a uklonil<br />
se.<br />
"Dobrý den přeju, pane Smiřický."<br />
"Pane Dluhoň," řekl jsem. "Já nevím, ale toho Kramáře byste<br />
tam snad neměl dávat."<br />
Usmál se nervosně a řekl:<br />
"Ne, myslíte že ne, pane Smiřický?"<br />
"No, já myslím," řekl jsem.<br />
Pan Dluhoň se zas nervosně zasmál.<br />
"Ale váš pan otec byl taky vždycky u národní demokracie, jen<br />
se ho zeptejte."<br />
"Já vím, ale teď sou tu bolševíci," řekl jsem.<br />
Pan Dluhoň se ke mně důvěrně nahnul.<br />
"I jen počkejte, až se to přežene," zabručel. "Až se to uklidní,<br />
zase příde doktor Kramář ke cti."<br />
"Já nevím," řekl jsem.<br />
"Uvidíte, pane Smiřický. Vy ste ještě mladý a nepamatujete se<br />
na to. Ale zeptejte se pana otce."<br />
Nevěděl jsem sice, na co se ptát a proč tam cpe toho Kramáře<br />
zrovna teď, když se to ještě ani pořádně nerozbouřilo, natož aby se<br />
to uklidnilo, ale dělal jsem, že vím. Řekl jsem:<br />
"Nojo, snad byste tam ale teď moh dát Beneše, než se to teda<br />
uklidní."<br />
"Ne, pane Smiřický, snad ne," řekl pan Dluhoň. "Já jsem byl<br />
vždycky kramářovec a zůstanu až do smrti."
Napadlo mě, že to teda už možná dlouho nezůstane, ale neřekl<br />
jsem to. Místo toho jsem povídal:<br />
"Jak myslíte. Já bych tam ale vrazil Beneše, bejt váma."<br />
Trochu mu zacukalo kolem očí, asi jsem se mu nezdál dost<br />
uctivý k státníkům, i když to byl Beneš. Pak se zas servilně zasmál a<br />
řekl:<br />
"Děkuju vám, pane Smiřický, že - že to, ale já tam nechám<br />
doktora Kramáře."<br />
Nebylo mu pomoci. Rozhodl jsem se zlomit nad ním hůl a<br />
radši se jít dívat na náměstí. Třeba už tam budou kluci. A holky. A<br />
čekat tam na Irenu.<br />
"No, snad vám to projde," zasmál jsem se na něho. "Tak já<br />
pudu. Na shledanou."<br />
"Má poklona, pane Smiřický zazpíval a znova se uklonil.<br />
Nechal jsem ho být. K náměstí se už trousili lidi v nedělních šatech.<br />
Před Moutelíkovic výkladem se tlačila menší skupinka. Fotky,<br />
napadlo mě a zamířil jsem tam. Byly to fotky. Protlačil jsem se k<br />
ním a zjistil jsem, že blbec Berta mě umístil do čela tabla a napsal<br />
pode mě "Obránci vlasti". Sakra! Tohle jsem nechtěl. Já jsem se chtěl<br />
s tou fotkou vytahovat, ale ne být vystavený za výkladem jak idiot.<br />
Už jsem viděl, jak mě budou kluci shazovat. Sakra. Díval jsem se na<br />
sebe. Copak, fotka šla. Ale ten hnusný nápis pod ní. Obránce vlasti.<br />
Byl bych Bertovi s chutí dal přes hubu. A pak mi to přišlo k smíchu,<br />
co jsem vlastně bránil a kdyby to lidi věděli, ti, co mačkali nosy na<br />
sklo. Kdyby věděli, jak mně záleželo na vlasti. A na čem mně<br />
záleželo. Kdyby věděli, co jsem dělal v předvečer událostí a na co<br />
jsem myslel a jak jsem se strachoval o obránce vlasti Zdeňka<br />
Pivonku. A jak se mi hodilo, že při obraně vlasti zmizel. A jak se mi<br />
hodila jeho válečná vdova, ach Bože. Vzpomněl jsem si na Irenu a<br />
kouknul jsem se na hodinky. Ještě bylo mnoho času, začal jsem si<br />
tedy prohlížet ostatní fotky. U všech byly nápisy, přesně jak jsem to<br />
předvídal. Pod opáskovanou skupinkou složenou z pana Frinty,<br />
pana Jungwirtha, pana Linharta a pana Wolfa, stojící na<br />
pivovarském dvoře a zubící se do Bertovy leicy, stálo: "Všichni se<br />
hlásili dobrovolně", a pod portrétem pana doktora Bohadla,<br />
štrádujícího v pumpkách a s loveckou ručnicí po mostě, Berta<br />
napsal "Do boje!". Tak a podobně to komentoval. Nejasný obrázek
německých tanků, plazících se od celnice, nesl nápis "Nepřítel na<br />
obzoru" a pod momentkou chudáka Hroba, klečícího za rozbitým<br />
bunkrem s panzerfaustem v ruce, vymyslela nepochopitelná<br />
Bertíkova fantazie motto: "Ni zisk, ni slávu - nic než Národ!" Bylo<br />
vidět, že Berta byl syn svého otce. Ale fotka Hroba vypadala<br />
dojemně. Vzpomněl jsem si na tu scénu včera a vstoupily mi slzy do<br />
očí. Viděl jsem v duchu tu lesklou silnici v dešti a Hrobovu zrzavou<br />
hlavu, a teď tady na věčné časy klečel na fotce, která se Bertovi<br />
mimořádně povedla, celý nadšený, v dřepu u šedivé stěny bunkru a<br />
pod ním lesklý pás silnice a černý tank, se sosákem obráceným k<br />
němu. A v pozadí hezká zvlněná krajina a roztrhané mráčky na<br />
obloze. Bylo to mistrovské dílo, jenže Berta za to nemoh. Byla to<br />
nanejvýš zásluha jeho táty, že mu moh koupit tu leicu. Vzpomněl<br />
jsem si zas na chudáka Hroba, jak stál poslušný a nadšený ve frontě<br />
k zápisu do armády a jak pak zůstal nehyhně ležet v trávě. Jestli<br />
někdo, tak tenhle za něco stál. Ale nechtělo se mi říct o něm, třeba<br />
jen v duchu, vlastenec. To si nezasloužil. Vlastenci byli pan<br />
Jungwirth a Macháček a Kaldoun a ti. Ti na to měli patent a docela<br />
jsem jim ho schvaloval. Ale Hrob nebyl, Hrob byl něco lepšího.<br />
Vzpomínal jsem na dobu, kdy za mnou ve škole při čtení jídával<br />
chleba a z huby mu vonělo, kdy chodil v kalhotách sešitých ze<br />
záplat a kdy se hladově díval, jak Berta v deset hodin požírá dva<br />
párky. Bylo mi ho líto, že skončil tak bídně a brzy, a myslel jsem na<br />
jeho matku, teď asi ječící a uslzenou a uřvanou, a pak mi najednou<br />
přišli směšní a pitomí, pan Kaldoun a Moutelík a ti, a já sám tam<br />
mezi nima jako vůl! Hrůza. Ale nechtěl jsem se s tím už patlat.<br />
Rozhod jsem se, že Bertovi nic neřeknu, ať si to tam nechá, nebudu<br />
se o to starat. Odlepil jsem se od skříně a šel jsem pomalu k náměstí.<br />
Standarty a prápory pleskaly v chladném větříku a slunce jasně<br />
svítilo. Došel jsem ke spořitelně a postavil jsem se na roh. Z kostela<br />
visely dlouhé prápory, z divadla taky a radnice byla vyzdobená<br />
celou sbírkou vlajek. Po ulici a kolem náměstí proudilo úplně<br />
nedělní korzo. Na betonovém plácku před radnicí stála řečnická<br />
tribuna, potažená červenou látkou, s uřezanýma břízkama po<br />
stranách. Svažující se plocha náměstí, ještě včera posázená ranci<br />
uprchlíků, svítila teď prázdná a vyčištěná. Uprchlíci někam zmizeli.<br />
Byl jarní den a byl mír - uvědomil jsem si to, a že za pár dní pojedu
do Prahy. Bože, nebyl jsem tam už rok, od té doby, co jsme tam hráli<br />
na posledním grandiózním podniku válečné éry. Na přehlídce<br />
amatérského jazzu v Lucerně. Přišel do toho tenkrát zrovna poplach<br />
a koncert v polovině přerušili. Hráli jsme "Dallas Blues", vzpomínal<br />
jsem, a "Solitude", jenže jsme tomu říkali "Die schöne Stadt im<br />
Süden" a "Liebling mein Liebling" a pod těmito hnusnými slovy se<br />
skrývala ta krása, Lucerna tonula ve světle a všechny galerie byly<br />
nabity, dupalo se a řvalo a tleskalo a v porotě zasedal Emil Ludvík a<br />
mluvil s námi po koncertě, kluci v publiku zvedali po každém čísle<br />
bengál a táhlo se to až pozdě do noci. Potom jsme jeli ranním<br />
rychlíkem domů, ospalí a otrávení, zaplatili jsme v továrně pokutu<br />
za zmeškané půldne a mě chtěli předat pracáku, že jsem už těch<br />
půldnů měl zameškaných moc. Ale bylo to skvělé. Byla to<br />
nejkrásnější doba našeho života. A teď byl mír a všude bude plno<br />
jazzu a barů a všeho. Zadíval jsem se na ulici a myslel jsem na to.<br />
Myslel jsem a najednou se z dálky ozval divný rámus. Znělo to<br />
jako hrčení mnoha kol a přibližovalo se to. Ozvalo se nějaké švihání<br />
bičem a pak se v otvoru protitankového náspu objevili dva odření<br />
prérijní koníci a za nimi bryčka s Rusákem na kozlíku. Rusák švihal<br />
bičem nad hlavou a zpíval, koníci pádili tryskem a kola bryčky<br />
hrčela po dláždění. Díval jsem se na Rusáka, pak se objevila druhá<br />
bryčka a pak už vyskakovaly jedna za druhou z protitankové<br />
překážky a valily se ulicí přes náměstí na západ. Všechno se<br />
naplnilo jejich hrčením a šviháním dlouhých bičů. Drkotaly jedna za<br />
druhou, v pohyblivém páchnoucím procesí, v divokém úprku, s<br />
červenolícíma Rusákama, vznášejícíma se nad odřenými zadky<br />
koní, zpívajícíma rusácké písně. Lidi s chodníků na to čuměli.<br />
Bryčky se řítily šíleným letem a drobní koníci pohazovali hlavama.<br />
Jela iich nekonečná řada. Vzduch se naplnil jejich zápachem,<br />
zápachem nějaké tundry nebo tajgy, a já ho začal do sebe sát a<br />
koukal jsem se po těch ošlehaných tvářích a připadalo mi<br />
neuvěřitelné, že opravdu existují, tihle lidé, kteří nevěděli nic o<br />
jazzu a asi ani o dívkách, jen se valili s revolvery na zamaštěných<br />
zadnicích, zarostlí, s lahvema vodky v kalhotech, rozjaření, opilí,<br />
vítězní, nemyslící na věci, na které jsem myslel já, úplně jiní než já a<br />
strašně cizí, a přece přitažliví, obdivoval jsem se jim, tak tohle byla<br />
Rudá armáda, hnala se vpřed, zaprášená, divoká bez zastavení,
smradlavá, barbarská a já na ni čuměl a nevěděl jsem, jestli tady<br />
opravdu něco nezačíná, nějaká revoluce, a jestli tohle má co dělat se<br />
mnou a s mým světem. Ale ne. Nic tu nezačínalo. Pro mě asi nic.<br />
Tohle všechno se hnalo mimo mě a já byl pro to ztracen. Věděl jsem,<br />
že je budou vítat a řečnit a že budou lidé nadšení do komunismu a<br />
já že budu loyální. Neměl jsem nic proti komunismu. Neměl jsem<br />
nic proti ničemu, dokud jsem moh hrát v jazzu na saxofon a dívat se<br />
na holky. Věděl jsem, že v těchhle lidech, co sedí na bryčkách, a v<br />
těch, co teď začnou zakládat stranu a studovat Marxe a Engelse a<br />
Lenina a to všechno, je hlad. Prahli po vědění. Znal jsem je už z<br />
továrny, z debat na záchodě, napínaly je moje kecy o sluneční<br />
soustavě a o galaxiích a o Apollinairovi a amerických dějinách. Byl<br />
v nich hlad po věcech, kterými já byl přejedený. Ve mně bylo něco<br />
jiného. Minulost a předkové a samozřejmá gramotnost už po<br />
mnoho generací a celkem pohodlí a luxus. Bylo to zajímavé, číst o<br />
nich. O černoších v Americe a o mužících v Rusku a o střílení do<br />
dělníků a tak. O hladu po vzdělání a o boji za lepší život. Nakonec<br />
to bylo jen zajímavé a bylo to mimo. Já měl vzdělání a všichni je tu<br />
měli, a pohodlí a civilizaci. Konec konců vzdělání bylo jen<br />
nedůležitá samozřejmost jako třeba železnice a aspirin. A důležité<br />
byly holky a muzika. A myšlení na ně. A docela nakonec, konec<br />
konců, nebylo důležité nic. Všechno bylo nic a na nic a k ničemu.<br />
Jenom animální strach ze smrti, protože to byla jediná věc, o které<br />
se nic nevědělo, držel člověka v tom ničem. Byl jsem zvědav, jestli i<br />
tenhle strach pozbyde jednou u mě důležitosti. Bryčky hrčely pořád<br />
a pořád, a mně bylo najednou těžko a smutně. Obrátil jsem se a<br />
uviděl jsem, jak proti proudu bryček se od kostela táhne Harýk s<br />
Lucií a Benno s Helenou. Lucie měla na sobě něco, co vypadalo jako<br />
nějaký podkarpatoruský kroj, mělo to na lemu sukně třásně jako na<br />
kalhotech sokolských dorostenců a bylo to divné, ale Lucie v tom<br />
vypadala hezky. Zastavovala se každou chvilku a nadšeně<br />
pozdravovala jedoucí Rusáky a házela jim růžičky z ohromného<br />
pugétu, který držela v náručí. Benno, Helena a Harýk šli mlčky s ní<br />
a nevítali je. Počkal jsem na ně a Benno řekl hned, co jsem věděl, že<br />
řekne:<br />
"Tě Bůh, obránče vlasti."<br />
"Hlásil ses dobrovolně?" dodal Harýk.
"Držte hubu," řekl jsem. "A ty si dej rači pozor na Lucii, ať se ti<br />
ze samýho nadšení nenalepí na nějakýho osvoboditele."<br />
"Slyšíš?" obrátil se Harýk na Lucii, ale ta ho neposlouchala.<br />
"Zdravstvujtě!" řvala jak pominutá a Harýk ji znechuceně<br />
nechal.<br />
"Káča se zbláznila," řekl.<br />
"Jo, abych nezapomněl," řekl Benno. "Vodpoledne ve dvě je v<br />
Portu zkouška. A večer v šest hrajeme tady na náměstí."<br />
"Vážně?" řekl jsem s radostí.<br />
"Jo. Bude se voslavovat mír."<br />
"A bude se smět tancovat?"<br />
"Jo," řekl Benno.<br />
Bryčky přejely. Kolem betonového plácku začli houstnout i lidi<br />
a vedle tribuny se řadila kutálka pana kapelníka Petrboka. Hodiny<br />
na věži ukazovaly tři čtvrtě na deset.<br />
"Dem si tam stoupnout," řekl Harýk.<br />
"Dem," řekl Benno.<br />
"Já tu musím počkat," řekl jsem.<br />
"Na koho?" řekl Benno.<br />
"Na Irenu," řekl jsem chladně. Benno se na mě podíval jako na<br />
blázna a zavrtěl hlavou.<br />
"Ty seš stejně vůl, chlape," řekl.<br />
"Nojo," řekl jsem.<br />
"Tak ahoj," řekl Benno.<br />
"Ahoj," řekl jsem. Odtáhli pryč. Osaměl jsem zase na rohu. Pod<br />
tribunou na plácku se začly scházet veličiny. Bývalý pan starosta<br />
Prudivý, který se zřejmě zas ujal úřadu po panu Reichskommissaru<br />
Kühlovi, pan Kaldoun a pan Krocan a pan Macháček, všichni tam<br />
byli, pan ředitel Otonius, pan doktor Šabata, pan primář Hubáček,<br />
stáli pod rudou tribunou v černých šatech a radili se. Lidé se kupili<br />
kolem a policajti dělali pořádek. Viděl jsem pana policejního<br />
ředitele Řimbálníka v bílém kabátě a v šněrovačce, jak majestátně<br />
udílí rozkazy. Odvrátil jsem se od toho. Irena nešla.<br />
Nepřekvapovalo mě to, a jak minuty ubíhaly, začlo mě to otravovat<br />
a měl jsem na ni vztek. Jenže vždycky, když jsem na ni dostal vztek,<br />
že nejde, uvědomil jsem si, že ji miluju, a začal jsem toužit, aby<br />
přišla. Myslel jsem znova na všechno, co bylo včera, a úplně jsem se
do toho potopil. Když jsem se probral, bylo už náměstí plné a na<br />
hodinách půl jedenácté. Stoupnul jsem si na špičky a koukal jsem,<br />
jestli Irena někde nejde. Nešla. Ani jsem ji nemoh vidět, poněvadž<br />
chodníky byly po obou stranách zaplněné. Nechala mě. Tohle byly<br />
vždycky ty její sliby. Nechala mě a bůhví, co dělá. Třeba se mezitím<br />
Zdeněk vrátil. To asi. Bylo mi smutno. Sebral jsem se a mačkal jsem<br />
se davem k tribuně. Ohlíželi se po mně vztekle, ale já jsem tvrdil, že<br />
jsem ve vítacím výboru. Byl jsem úplně drze drzý a bylo mně to<br />
jedno. Promačkal jsem se až dopředu, odkud jsem krásně viděl na<br />
tribunu. Irena byla potvora. Pod tribunou stála zvedací holčička s<br />
pugétem a v národním kroji a chvěla se trémou. Byla to Mánička<br />
Kaldounovic, znal jsem ji a bylo mi jí trochu líto, ale ne moc. Pánové<br />
z vítacího komité pokukovali na hodinky a nervózně přešlapovali.<br />
Vycíděná kutálka s heligóny na ramenou čekala připravena. Kolem<br />
mě lidi nadávali. Bylo horko a už půl jedenácté. Každou chvíli se z<br />
ulice ozvalo nějaké šumění a lidé zmlkli, ale nebylo to nikdy nic. Už<br />
jsem se strašně potil, až konečně se ozvalo vzdálené volání a potlesk<br />
a to jsem věděl, že generál Jablonkovskij vjíždí do města. Všichni se<br />
otočili k rohu spořitelny, a dívali se. Tleskání rostlo a blížilo se a pak<br />
najednou kolem rohu ulice zahnulo otevřené auto a po něm druhé a<br />
projelo pomalu dvojitým špalírem lidí k tribuně. Vítací výbor se<br />
roztřásl a seřadil. Někdo postrčil zvedací holčičku dopředu. Dveře<br />
automobilu se otevřely a z nich vypadl tlouštík v červených rajtkách<br />
s dvojitými lampasy, s hrudí plnou metálů a s rudým obličejem.<br />
Holčička začala něco kvikat a generál ji zdvořile poslouchal. Pak se<br />
sehnul, zvedl ji do výšky a chvíli ji tam držel, poněvadž kolem se<br />
rozhýbali a rozklekali fotografové. Zahlíd jsem obligátního Bertu,<br />
jak bere generála z nemožného podhledu, a najednou do toho<br />
vpadla kutálka. Generál honem postavil holčičku na zem a<br />
zasalutoval, páni z výboru se postavili do pozoru a lidi začali<br />
sundávat klobouky. Hráli ruskou hymnu. Koukal jsem, jak všichni<br />
stojí jako strnulí, a uviděl jsem mezi vítacími pány taky pana<br />
děkana. Krčil se vzadu, s fialovým výstřihem pod kolárkem, a<br />
vypadal starostlivě. Kutálka dohřímala ruskou hymnu a dala se do<br />
Kdedomovu. Potom zabřinkala Nad Tatrou sa blýská a lidi si začli<br />
zas nasazovat klobouky. Ale pan kapelník Petrbok se rozehrál.<br />
Náměstím se rozlehly hluboké tóny bastrombónů a já jsem poznal,
že to je God Save the King. Kolem mě na sebe nejistě pokukovali,<br />
ale sundali zase klobouky. A pak se kapela pustila do Hvězdnatého<br />
praporu a zakončila koncert Marseillaisou. Čínskou nehráli. Asi ji<br />
neměli v notách. Trvalo to čtvrt hodiny. Generálu Jablonkovskému<br />
umdlévala ruka a páni v černých šatech se potili. Kapelník Petrbok<br />
taky. Konečně skončil majestátním mávnutím a podíval se vítězně<br />
na generála. Generál sundal ruku od čepice a vrhl zdrcující pohled<br />
na pana doktora Šabatu, který se k němu přiblížil s papírem. Pan<br />
doktor Šabata si nasadil cvikr a začal něco koktat. Generál stál opět<br />
v uctivém pozoru, do i rudé tváře se mu opíralo slunce a veliká<br />
lesklá kapka mu stékala po nose. Za ním se nudil jeho ometálovaný<br />
štáb. "…a přinášíte nám svobodu na svých chrabrých bedrech…"<br />
donesl ke mně závan větříku Šabatův hlas. Lidi z toho neměli nic.<br />
Ale ti by z toho neměli nic, i kdyby pan doktor koktal do<br />
mikrofonu. Vzpomněl jsem si, že bych mu vlastně měl být vděčný,<br />
když mně před několika dny skoro zachránil život. Ale co. Stejně by<br />
byl přišel Přema se svým gangem. Šabata kníkal svoji vzletnou řeč a<br />
zdvořilý generál přešlápl z nohy na nohu. Potom konečně Šabata<br />
řekl několik slov bez koukání do papíru a podal generálovi ruku.<br />
Generál ji nadšeně stiskl a Šabata trochu poklesl v kolenou. Lidé<br />
začli plácat, potom páni s všelijakým upažováním a ustupováním z<br />
cesty vystrčili generála na schůdky k tribuně. Potlesk a volání<br />
vzrostlo. Generál těžce vystoupil nahoru a opřel se rukama o<br />
zábradlí. Byla to nádherná postava. Uniformu měl trochu<br />
zaprášenou a metály mu zazářily ve slunci. V spařené tváři se mu<br />
rozevřel bělostný úsměv a ruce s tlustými prsty kynuly na pozdrav.<br />
Nadšení davu se vystupňovalo a pak pomalu opadlo. Lidé ztichli a<br />
začali poslouchat. Generál přejížděl očima po zástupu a dělal<br />
řečnickou pausu. A pak ztichlým náměstím zahřměl jeho vypitý<br />
hlas:<br />
"Tavárišči! - " a vtom se odněkud z okna rozštěkal automat.<br />
Příšerně rychle se zběhlo moc věcí. Někdo mě zezadu strčil a já se<br />
poroučel na beton. Zahlédl jsem ještě generála, jak se jedním<br />
skokem snáší s tribuny a jak se na stěně radnice za ním dělá řada<br />
bílých direk v omítce. Zůstal jsem ležet. Viděl jsem pány z výboru,<br />
cpoucí se jeden přes druhého do podloubí radnice. Kutálka se<br />
zdekovala za roh a zůstalo po ní jen pár bílých čepic a vozejček s
ubnem. Za mnou byl zmatek a náměstí se rychle prázdnilo všemi<br />
směry. Automat se zase rozštěkal. Viděl jsem, jak lidi padají na zem,<br />
a ti, co byli trochu dál, se plazili k domům. Bylo ticho, jen slunce<br />
pálilo. Rozhlédl jsem se, odkud to je. Za rusáckými auty<br />
vykukovaly hlavy důstojníků a generál stál bez čepice za sloupem<br />
podloubí a měl nazrzlé vlasy. V ruce držel revolver. Automat začal<br />
zas štěkat a ozvaly se praskavé údery kulek, zarývajících se do<br />
plechu. Zřejmě střílel na důstojníky. Ohlédl jsem se a uviděl jsem<br />
záblesk ve vikýři domu vedle radnice. Pak se ozval slabší výstřel.<br />
Zase jsem se obrátil a viděl jsem, že generál střílí na ten vikýř z<br />
revolveru a kryje se za sloupem. Od ruského automobilu se<br />
rozštěkal jiný automat a bylo slyšet řinkot skla. Břidlice kolem<br />
vikýře lítala na všechny strany. Potom pár Rusáků vyskočilo přes<br />
vůz a utíkali rychle s napřaženými pistolemi k domu. Automat je<br />
krátkými sériemi kryl. Doběhli ke dveřím a zmizeli vevnitř. Bylo<br />
ticho. Rozhlédl jsem se znovu po náměstí. Lidi v nedělních šatech<br />
leželi nataženi na dláždění, celé náměstí bylo ležícími těly poseto a<br />
za kostelem, za kašnou a za sochou svatého Jana Nepomuckého<br />
vykukovaly hlavy. Do ticha se náhle ozvaly dva slabé výstřely,<br />
generál se odlepil od sloupu, vyšel volným krokem na plácek a<br />
zastrčil si pistoli do pouzdra. Zrzavá hlava se mu rozhořela na<br />
slunci. Z vikýře vystrčil hlavu jeden z Rusáků a zvolal něco na<br />
generála. "Charašó," řekl generál a rozhlédl se po náměstí. Zvedl<br />
jsem se rychle se země a oprášil jsem si kolena. Generál se rozhlížel.<br />
Lidi začali vstávat a pomalu přicházeli k tribuně. Generál se zasmál<br />
a zamával rukama, aby šli blíž. Pak sebral se země čepici a vylezl na<br />
tribunu.<br />
"Éto germaňskij barbar," zavolal na lidi se smíchem a mávl<br />
rukou. Dav se rozesmál a začal tleskat. Ve vikýři se objevila jiná<br />
hlava, pak se z něho vysunul trup a bezvládně vypadla jedna ruka.<br />
Poznal jsem ho. Byl to Kurt Schnobel. Jeho otec měl v tom domě<br />
obchod. Bylo mu čtrnáct, když přišel Hitler, a tak se z něho stal<br />
prvotřídní nácek. Tak ten to spáchal. Visel bezvládně z vikýře a<br />
Rusáci ho vystrkovali ven. Náměstím se rozlehlo mručení a pískání.<br />
Rusáci strčili do Kurta a on sletěl dolů na chodník. Letěl jako<br />
hadrový panák, s roztaženýma nohama a rukama, a dopadl s
žuchnutím. Viděl jsem, že lidi k němu běží a kopají do něho, ale byl<br />
už stejně mrtvý. Pak generál znovu zahřměl:<br />
"Tavárišči!" a začal mluvit. Nerozuměl jsem mu ani slovo. Za<br />
chvíli mě to znudilo a okouněl jsem po lidech. Z napjatých obličejů<br />
se zdálo, že mu taky většinou nerozumí. A pak jsem si všiml, že se<br />
vítací výbor pomalu vplížil na svoje místo vedle tribuny. Ustrašeně<br />
se rozhlíželi, ale když viděli, že je po všem, začli zuřivě tleskat.<br />
Generál vždycky významně vylezl hlasem až nahoru a pak se<br />
začalo tleskat.<br />
"De mu to," ozvalo se za mnou. Byl to Harýk.<br />
"To ti řeknu," řekl jsem a poslouchal jsem dál. Asi po čtvrt<br />
hodině generál skončil. Po potlesku vylezl na tribunu pan starosta<br />
Prudivý, vytáhl papír a začal říkat, že děkuje generálovi<br />
Jablonkovskému za jeho řeč.<br />
"Po šesti letech nevýslovného strádání," mluvil, "přináší nám<br />
konečně bratrská Rudá armáda opět svobodu. Opět můžeme volně<br />
dýchat a naše matky se již nemusí chvět o svoje dítka. Nenáviděný<br />
německý vetřelec je potřen hrdinnými zbraněmi slovanských bratrů<br />
a ostatních spojenců." Tak mluvil a vydržel to půl hodiny. Konečně<br />
odložil papír a zavolal:<br />
"Ať žije svobodná Československá republika!"<br />
Ozval se divoký potlesk. Prudivý počkal a pak zavolal:<br />
"Ať žije president Beneš a maršál Stalin!"<br />
Potlesk trval ještě déle. Když se uklidnil, nasadil Prudivý<br />
nejvyšší tón a zařval:<br />
"Ať žije náš veliký slovanský spojenec Eseseser!"<br />
"Jen se neposer," řekl Harýk tlumeně za mnou, "ty pupkoune<br />
pupkounoviči!" Náměstí se rozbouřilo nadšením a pan Prudivý<br />
skončil. Generál se hnul a znovu si se všema potřásl ruce. Kutálka<br />
spustila pochod. Bylo po slávě. Páni obklopili generála a zatáhli ho<br />
do radnice. Otočil jsem se na Harýka.<br />
"Tak ve dvě v Portu," řekl jsem.<br />
"Jo," řekl Harýk.<br />
"Deš domu?" řekl jsem.<br />
"Aa. Du vyprovodit Lucii."<br />
"Tak ahoj."<br />
"Ahoj."
Obrátil jsem se a pustil jsem se s davem. Šel jsem domů. Šel<br />
jsem a myslel jsem na Irenu, proč nepřišla. V hlavě mi začalo divně<br />
hučet a marná záda davu se houpala na slunci přede mnou.<br />
Všechno začalo vypadat neskutečně. Sláva, generál, Němčík<br />
terorista a Irena, která mi včera byla tak blízko, že byla smyslem<br />
života. Věděl jsem, že je pitomá, ale potřeboval jsem ji i její<br />
nesmyslné žvanění. Bože, nevěděla nic o životě a marnosti a<br />
nevěděla, že je všechno nakonec nesmysl, měla svoje hloupé<br />
neurčité představy o nějaké nádheře a šťastnosti a hřejivosti života a<br />
já cítil jenom mráz, ale potřeboval jsem ji. Miloval jsem ji. Anebo<br />
jsem byl jen sám a trpěl jsem depresívní melancholií, jak tomu říkali,<br />
a život měl nějaký smysl, jenže já jsem byl jen živoucí mrtvola.<br />
Všichni jsme bylí živoucí mrtvoly. Já, pan Kaldoun, pan Moutelík.<br />
Udělali ze mě živoucí mrtvou, a bůhví, nevěděl jsem, jestli je někde<br />
nějaká žívá voda, která mě vrátí životu. Přešel jsem náš dům a<br />
zamířil jsem k pivováru. Vylezl jsem po schodech k Ireninu bytu a<br />
zazvonil jsem. Přišla mi otevřít její matka.<br />
"Rukulíbám, milostivá paní. Je Irena doma?" zeptal jsem se.<br />
"Ne, není, pane Smiřický, odešla někam ráno a ještě se<br />
nevrátila."<br />
"Aha. No tak já se stavím odpoledne," řekl jsem.<br />
"Přijďte, pane Smiřický. Ale ona už musí každou chvíli přijít k<br />
obědu."<br />
"No, já přídu odpoledne."<br />
"Mám něco vyřídit?"<br />
"Ne, děkuju, milostivá paní. Já se stavím. Rukulíbám."<br />
"Na shledanou, pane Smiřický."<br />
Milostivá zavřela dveře a já se sesul se schodů. Všechno bylo<br />
odporné. A věděl jsem, kam šla Irena. Vzpomněl jsem si na tu<br />
plyšovou pohovku a hnědé rolety v oknech a udělalo se mi špatně<br />
ze žárlivosti. Zatřásl jsem hlavou a zasyčel jsem mezi zuby. Trochu<br />
se mi ulevilo. Šel jsem domů. Maminka mi otevřela a řekla:<br />
"Dobře, že deš, Danny. Angličani odjíždějí."<br />
"Jo?" řekl jsem. "Jak to?"<br />
"Vypraví pro ně zvláštní vlak."
"Jotak," řekl jsem a šel jsem do pokoje. Za stolem seděl otec a<br />
ten mladší Angličan, Siddell. Před nima stála načatá láhev od<br />
Silvestra a Siddellovi svítily oči, vypadal svěží a byl čerstvě oholen.<br />
"Hallo," řekl jsem.<br />
"Hallo, Danny," řekl Siddell.<br />
"Kde je seržant?" zeptal jsem se.<br />
"Už na nádraží," řekl Siddell.<br />
Sedl jsem si. "Tak vy jedete domů," řekl jsem.<br />
"Yes," řekl Siddell.<br />
"To jste rádi, že?"<br />
"Sure. Po pěti letech," řekl Siddell.<br />
Začal jsem jíst. Otec něco lámanou němčinou klábosil s<br />
Angličanem. Na stole ležel bílý ubrus a sváteční talíře. Myslel jsem<br />
na Irenu. Po obědě otec všem nalil. Povstali jsme.<br />
"Co," řekl otec. "Auf glückliche Reise nach Hause!"<br />
"Yous health," řekl Siddell. Vypili jsme víno. Bylo půl druhé.<br />
"Musím jít," řekl Siddell.<br />
Všichni jsme se zdvihli od stolu a začalo loučení. Angličan<br />
děkoval, otec mu potřásal rukou a zubil se. Vytáhl jsem saxofon z<br />
pod postele a postavil jsem se ke dveřím.<br />
"I'll go with you," řekl jsem.<br />
Ulice byla ve stínu a lidé byli většinou u oběda. Od nádraží se<br />
ozval zpěv a blížil se a pak kolem Granady vpochodovala kolona<br />
Rusáků v uválených uniformách a zpívali. Měli zase prsa popíchaná<br />
metály a automaty na zádech a řvali zvláštní píseň. V ní bylo to, co<br />
ráno v tom průvodu bryček. Jejich hlasy zněly plně, divoce a živelně<br />
a mně se v té chvíli po něčem hrozně, hrozně zastesklo, nevěděl<br />
jsem po čem, po životě snad, čert ví, nebo po Ireně, po životě nějak<br />
jiném, než byl tenhle, a já se zastavil, úplně očarovaný tím vojáckým<br />
řvaním, a civěl jsem na jejich zasviněné pochodující řady a na huby,<br />
které se rytmicky otvíraly a zavíraly a z nichž to vycházelo. Ulice se<br />
tím rozléhala, bylo to krásné a sláblo to, sláblo to, až to zmizelo.<br />
"They look wild," řekl Siddell.<br />
"They do," řekl jsem.<br />
"Tell me, Danny," řekl Siddell. "Jste rád, že tu jsou Rusové,<br />
nebo byste měl radši Angličany?"
"To víte, že bych měl radši Angličany," řekl jsem, ale najednou<br />
jsem nevěděl, jak byl Bůh nade mnou, najednou jsem nevěděl. "Ale<br />
oni jsou tu. To se nedá změnit," řekl jsem.<br />
"I quess you're right. It cant be changed," řekl Siddell.<br />
Vešli jsme do nádražní budovy a na perón. Tam stály řady<br />
Angličanů a Francouzů a čekaly na vlak. Šli jsme ke skupince<br />
Angličanů. Děda seržant šmajdal kolem nich a rozhlížel se.<br />
Jak mě spatřil, hned se rozšklebil a zasalutoval.<br />
"Well," řekl jsem. "Tak jedete domů. Po pěti letech."<br />
"Yes sir," řekl seržant.<br />
"That's nice," řekl jsem. "Doufám, že jste tu byli spokojeni."<br />
"Yes sir. A děkuju vám velice za všechno, co jste pro chlapce<br />
udělal."<br />
"Oh never mind," řekl jsem. Neměl jsem náladu o tom teď<br />
mluvit. Věděl jsem, že s nima odjíždí můj svět, ale nebyl jsem si jist,<br />
jestli je to opravdu ještě pořád můj svět. Do nádraží pomalu vjel<br />
vlak s průvočími, drželi červené praporky, píšťalky měli v ústech a<br />
stáli na stupátkách. Vojáci začali vstávat a hrnuli se k vlaku. Seržant<br />
zařval nějaký povel a seřadil svoje lidi. Vedle se hemžili Francouzi,<br />
bylo jich mnohem víc než mých Angličanů. Ale ještě než vlak<br />
zastavil, vzali ho Angličani jak rugbyové mužstvo útokem. Za chvíli<br />
se na mě zubili z okna. Stál jsem pod vagónem a rozhlížel jsem se.<br />
"Až přijedete do Anglie," zavolal na mě Siddell, "nezapomeňte<br />
přijet do Liverpoolu."<br />
"A do West Endu!" zařval seržant.<br />
"I won't," řekl jsem. Všechno to byla fraška. Vlak pomalu<br />
spolykal přívaly uniforem a výpravčí v červené čepici zapískal.<br />
Hnuli se.<br />
"Farewell!" řekl jsem oknům a stiskl jsem několik rukou, které<br />
se ke mně vztáhly.<br />
"Good bye, Danny!" slyšel jsem volat hlasy, ale dobře jsem<br />
neviděl, protože se mi do očí naplavily slzy. Brečel jsem jak kurva.<br />
A nebyl jsem lepší, byl jsem vůl, pitomec, zničený, rozbitý, ztracený<br />
robinson. Rozklepala mě lítost. Ale ne zrovna nad tím odjezdem.<br />
Nad vším. Nad vším na světě. Vlak se vzdaloval a slyšel jsem hlasy<br />
Angličanů, zpívající Tipperary na moji počest. Ti si jedou, napadlo<br />
mi, ti si jedou teď domů a budou se líbat s manželkama a vykládat o
svých dobrodružstvích a pít pivo se sousedy, kteří zůstali doma.<br />
Pro ty začíná zas život. Pro mě taky začínal. Zase nová kapitola<br />
věčně stejného života. A co. Sebral jsem kufr se saxofonem a vypadl<br />
jsem z nádraží. Kufr mě tížil a táhl k zemi a já šel kolem rozehřátého<br />
západního průčelí Irenina domu, přes most s vytrženým zábradlím<br />
a pod smutečníma vrbama nahoru k Port Arthuru. Z něho už byla<br />
slyšet muzika. Šel jsem pozdě. Otevřel jsem dveře a uviděl jsem je<br />
všechny. Seděli v řadě, bez kabátů a s popuštěnýma kravatama a<br />
slunce na ně dopadalo oknem. Benno s uslintanou trumpetou u<br />
huby, Lexa s bledými prsty na klapkách klarinetu, Venca nafukující<br />
tváře a pohybující pístem, Harýk se zkříženýma nohama s<br />
gibsonkou v klíně, Jindra s kloboukem na hlavě a basou v objetí a za<br />
baterií bubnů myší pihovatá tvář Brynychova. Vyluzovali zrovna<br />
ensemble z When The Saints Go Marchin' In. Vencův tailgate<br />
trombón rytmicky praskal a nad ním Benno hrál škádlivou melodii,<br />
prostě a dojemně. Za stolem u okna dopadalo slunce na Luciiny<br />
zlaté vlasy a na namalovanou pusu Bennovy Heleny. Sundal jsem<br />
kabát a otevřel jsem kufr. Tóny z orchestru na mě padaly jako<br />
uzdravující lázeň. Honem jsem vyndal saxofon, sestrčil jsem oba<br />
kusy dohromady, dal jsem si kšandičku kolem krku a pověsil jsem<br />
saxofon na ni. Pak, tak jak jsem byl, vpadl jsem jim do toho a šel<br />
jsem pomalu ke své židli. Při chůzi jsem hrál. Prsty mi šly samy a<br />
vůbec jsem nemyslel. Bylo to tak přesné a svobodné, byl to život.<br />
Tohle byl život. Sedl jsem si a dohrál jsem s nimi skvělý a úchvatný<br />
foxtrot jedním dechem. Když jsme skončili, řekl Benno:<br />
"Kdes byl, vole?"<br />
"Vodesílal sem Angličany," řekl jsem. Potom jsem se rozhlédl.<br />
"Kde je Fonda?"<br />
"Má smutek," řekl Harýk. "Hrajem bez klimpru."<br />
"Chlapi jedem, řekl Benno. "Ať to přetáhnem."<br />
"Tak co si dáme?" řekl Harýk.<br />
"Rent Party," navrhl Venca.<br />
"Dobře," řekl Benno a spustili jsme.<br />
"V kolik se začne?" zeptal jsem se potom.<br />
"V šest," řekl Benno. "Cos dělal včera celej den?"<br />
"Proč?" řekl jsem.<br />
"Žes nebyl na hlídce."
"Včera byly eště hlídky?"<br />
"Samo, ty vole," řekl Benno.<br />
"Čistili sme les," řekl Harýk.<br />
"Jo?" řekl jsem.<br />
"No. Málem sme mohli připravit vo život pana Petrboka."<br />
"Tak proč ste to neudělali?" řekl jsem.<br />
"Ponivač sou volové," řekl Benno.<br />
"Hovno," řekl Venca. "Ale byla to prdel, páni."<br />
"A jak to bylo?" zeptal jsem se.<br />
"Ale," řekl Venca. "Dem lesem na pět metrů vod sebe s<br />
automatama, a najednou se v křoví něco hne, tak Harýk zařval Halt<br />
ver dá a von to byl Petrbok a zaječel, jako dyby ho vraždili,<br />
Nestřílet!! Já sem Čech!!!! tak Harýk - "<br />
"Tak já sem zařval," řekl Harýk "Aáá - ajn Čeche! Raus! a<br />
Petrbok se posral strachem a začal Najn najn, ich bin frajnd, ich bin<br />
dajčfrajndlich, tak sme ho vyndali a poslali sme ho domu."<br />
"A co tam vůbec dělal?" řekl jsem.<br />
"Vracel se z Černý hory. Von se tam předevčírem večer<br />
zdejchnul k tchánovi, dyž se začalo střílet."<br />
"Chlapi, jedem," řekl Benno netrpělivě. Pustili jsme se do St.<br />
Louis Bluesu. Hrál jsem zuřivě a zápasil jsem s myšlenkama. Pak<br />
bylo půl šesté a Benno řekl, že půjdem. Složili jsme instrumenty a<br />
vyšli jsme ven. Slunce se zatím sklonilo k západu a rozsvítilo první<br />
okna. Krásné marné město leželo pod náma v jarních barvách bezu<br />
na zámeckém kopci a třešní v zahradách a s vypranými vlajkami v<br />
oknech.<br />
"Nažerem se tam," řekl Benno. "Prudivej řek, že nám tam<br />
žrádlo daj."<br />
Táhli jsme s vozíkem, na kterém byly naloženy nástroje.<br />
Všechno bylo skončené a jeli jsme tomu zahrát na rozloučenou.<br />
Tisíckrát jsme takhle táhli. Vzpomněl jsem si na ty zimní odpoledne<br />
v třiačtyřicátém roce, kdy jsme dělali koncerty v okolních městech a<br />
pořádali jsme jam-sessions pro fanatiky na Černé hoře a v<br />
Provodově a na Heřmanovici a po všech těch zapadlých horských<br />
vesničkách a vlekli jsme se v mrazu a sněhu s bubnem a basou a s<br />
procesím věrných pásků za náma, myslel jsem na malé zaváté<br />
lokály s rozviklanými židlemi a na hostinské, kteří se na nás dívali
jako na šílence, na venkovské dědky, kteří s odporem poslouchali<br />
naše řádění a vytráceli se jeden po druhém ven. Viděl jsem kluky z<br />
města tančit v Provodově pod nízkým stropem s petrolejkama,<br />
pásky, potápějící se na surové gumě, a holky, které sem přišly ve<br />
válenkách a s polobotkama v kapsách, ty stíny jsem viděl, jak se<br />
kroutily po obílených stěnách a tančily tam pokřivený swing, a<br />
Benna v zeleném svetru, lijícího do sebe šípkový čaj, a Lexu v<br />
lyžařských kalhotách a cítil jsesn třtinový plátek v puse a vůni<br />
náhražkového čaje a myslel jsem na ty jízdy na sáňkách v noci, pod<br />
měsícem, s černým kufrem saxofonu na klíně, s temnou kulovitou<br />
postavou Bennovou, svištící přede mnou dolů do údolí, kde leželo<br />
spící město bez světel, jenom s tiše hučícími továrnami, a tím vším<br />
mi zaznívala nesčetná blues, která jsme tam všude hráli, vzpomínal<br />
jsem na silvestrovské půlnoční blues na lyžařském můstku na Černé<br />
hoře v čtyřiačtyřicátém roce, před čtyřmi měsíci, v mrazu a ve tmě a<br />
s temným půlkruhem věrných pásků dole, kdy s každým<br />
nadýchnutím se vléval do plic mrazivý vzduch a Lexa kiksal na<br />
klarinet, protože mu mrzly prsty, a na svoje ruce v pletených<br />
rukavicích s konečky prstů odstřiženýma, na West End Blues, které<br />
se vznášelo nad údolím a teklo po zasněžených stráních dolů s<br />
větrem a vločkami a znělo tak podivně nově a krásně absurdně v<br />
německé okupaci na Černé hoře, třicátého prvního prosince roku<br />
devatenáct set čtyřicet čtyři. A na bitvy s polkaři jsem myslel, na<br />
ohryzky, kterými nás zasypávali, a na věrné pásky, peroucí se s<br />
kluky z Malína, zatím co my s nástrojema jsme mizeli zadem ze<br />
sálu. Tak jsem myslel na to všechno a přešli jsme most a drkotali<br />
jsme s vozíkem po ulici vítězně k náměstí. Ahoj, páni, zdravili nás s<br />
chodníku známí kluci, navlečení v saka a s tatrama na hlavách, a<br />
hezké mladé holky se po mně koukaly a mně to dělalo dobře.<br />
Nakonec to všechno přece jen nebylo tak špatné. Tady, v tomhle<br />
haufu s inštrumentama, jsem se cítil nejlíp. Skoro dobře. Šel jsem s<br />
rukou v kapse a druhou jsem nonšalantně strkal do vozíku. Vlajky s<br />
domů vlály jako na pozdrav, rudé vlajky s kladivama a srpy, a<br />
přede mnou se zase houpala Bennova zadnice a jeho tlustá záda v<br />
kostkovaném kabátě. Kluci o něčem mluvili, Harýk se hádal s Lucií,<br />
ale já mlčel a šel jsem za vozíkem mlčky a v myšlenkách. Od<br />
Moutelíků vyšla Helenka Reimannová a nalepila se na nás a já
myslel na Irenu, na to blaho včera, které mělo hned pominout a už<br />
se nevrátit, a položil jsem ruku na kufr se saxofonem a cítil jsem, že<br />
ho miluju, tu živou, stříbrnou, utěšující hmotu v pouzdře. Ale jak<br />
jsme se blížili k náměstí a na chodnících se začaly rozsvěcovat<br />
barevné holkovské šaty a já viděl všechny ty pusy červeně<br />
napajcované a vykartáčované vlasy a nohy v punčochách a všechno,<br />
začala se mi zase stýskat po Ireně. Jenže to bylo marné. Přišli jsme<br />
na náměstí a zahnuli jsme k radnici. U betonového plácku postavili<br />
malé pódium a ověnčili ho zelenýma girlandama. Na něm stálo<br />
několik židlí. Zastavili jsme s vozíkem. Kalem nás už byl zástup<br />
pásků a kristýnek. Starší lidi tu nebyli. Věděl jsem, že jsou na<br />
zahradě v sokolovně, kde měl vyhrávat pan kapelník Petrbok. Byli<br />
jsme tu sami. Benno odešel dovnitř a vrátil se s panem Pázlerem.<br />
Přinesli nám ještě několik židlí a my jsme složili nástroje na pódium.<br />
Potom jsme dostali talíře s polívkou a s bramborama. Usadili jsme<br />
se s tím vedle nástrojů, a jak jsme jedli, rozhlíželi jsme se. Kolem<br />
kostela chodili lidé sem a tam a směrem k pódiu houstl zástup.<br />
Mezi známýma lidma bylo ještě hodně uprchlíků a vojáků v<br />
uniformách a docela vepředu nás očumovali nějací Rusáčci s<br />
metálkama. Olávovaná spořitelna žlutě svítila a veselý dav se vlnil<br />
po náměstí.<br />
Všichni se smáli a kecali. Celnice, tanky, střílení, to všechno<br />
bylo už dávno pryč. Vzpomněl jsem si na Hroba a na toho mrtvého<br />
šoféra v budce náklaďáku a na esesáky v pivováře a na ty dva<br />
mrtvé ve skladišti. Ale to už bylo pryč. Vzal jsem saxofon a<br />
zakroutil jsem dolaďovačem. Pozornost pásků a holek se<br />
soustředila na mě, přejel jsem několikrát po klapkách nahoru a<br />
dolů, vyloudil jsem pár glissand a smearů a pak jsem vyndal<br />
saxofon z pusy a usmál jsem se na pěknou mladou holku dole u<br />
pódia. Neznal jsem ji, ale byla mi povědomá.<br />
Měla na sobě hladké rudé šaty k tělu a to tělo měla moc hezké<br />
a holkovské. Usmála se na mě taky a zůstala mi koukat do očí.<br />
Čuměli jsme na sebe. Kdo to mohl být? Potom sklopila oči a začala<br />
něco rychle a jakoby nic vykládat holce, s kterou se vedla pod paží.<br />
Vtom jsem si vzpomněl: bylo to jedno z těch dvojčat starého<br />
Dvořáka, co měl autodílnu. Znal jsem je odedávna, ale teprve teď<br />
jsem si všimnul, že je tahle už tak pěkná. Nevěděl jsem, jak se
jmenuje, ale umínil jsem si, že si s ní něco začnu, ještě než odjedu do<br />
Prahy. Ještě než tam potkám tu holku. Připadal jsem si proti tomu<br />
dvojčeti starý a jako z jiné generace a hřála mě ta hezká mladá holka<br />
u srdce.<br />
Byla to příští nositelka toho, co my jsme tu udělali. Toho<br />
páskovství a jazzu, toho našeho způsobu života. Troubové jako<br />
Petrbok a Macháček a ti, ti to nechápali. Pro ně jsme byli flákači a<br />
jazz byla výstřednost a bláznivina. Ale pro nás ne.<br />
Pro nás to byl život. A pro mě jedině život. Jediný možný a<br />
nejlepší. Dojedli jsme a začali jsme ladit. Dav pod pódiem<br />
zpozorněl. Benno dnes poroučel místo osiřevšího Fondy a Venca,<br />
měl jako obvykle potíže s trombónem. A potom se všechna srdce<br />
zastavila, náměstí kolem nás ztichlo, povstali jsme jako při<br />
pozdvihování, nasadili jsme nástroje k hubám a do slunečních<br />
paprsků a stínu a do prostorného, teplého, slavnostního náměstí<br />
jsme spustili odsekávaně a drze znělku, kterou jsme ukradli Casa<br />
Lomovi, a řvali jsme fortissimo, až se kráčející občané u kostela<br />
ohlíželi, a viděl jsem, jak vrtí hlavama a huby jim povídají: Že to<br />
může někdo poslouchat! ale ti pod náma to poslouchali, a<br />
neposlouchali to, polykali to, vstřebávali to do sebe a náš orchestr se<br />
v tom vzpínal a řičel, až jsme dohráli a pak jsme si sedli a hned<br />
jsme spustili Organ Grindera, dav pod pódiem se pohnul a v<br />
minutě byl beton přeplněn potápějícími se párky. Seděl jsem<br />
pohodlně na židli a rozhlížel jsem se po nich a holkám vlály sukně<br />
postavy pásků s vycpanými rameny se kymácely na slunci.<br />
Bennova trumpeta byla napřažena rovně nad tancující a slunce se<br />
třpytilo v jejím korpusu, nad vlasatýma hlavama se vytahoval a<br />
zatahoval Vencův trombón jako čarodějná hůlka boha jazzu a já<br />
jsem jen skromně bzučel pod ostrými výlevy Bennovy trubky a bylo<br />
mi dobře. Slunce se dotklo střech domů na západě a v jeho útěšných<br />
paprscích jsme seděli a leskli jsme se a skvostná muzika mu prskala<br />
do tváře. Slunce bylo s náma. Nahoře na kopci, šikmo proti<br />
modrému nebi, trčel zámek a krásná královna wirtemberská<br />
ujížděla někde v kočáře, ospalá a zachumlaná do dek, někam do<br />
Německa, pryč. Dole v davu jsem viděl Mici i tancovat s králem<br />
pásků Prdlasem a Evku Mánesovou s básníkem Vorlem a u<br />
chodníku se zabělala světlá hlava Roséova a růžový obličej
Dagmary Dresslerové, kterou si Rosťa držel v náručí. Já byl sám a<br />
seděl jsem na pódiu se saxofonem v puse.<br />
A pak se najednou dole u pódia objevila Irena ve<br />
světlemodrých šatech a usmála se na mě. Její úsměv mně projel<br />
celým tělem a zamrazil mě u srdce. Houpala se půvabně na svých<br />
hezkých nohách a držela se daleko od těla se Zdeňkem, který se na<br />
mě pitomě šklebil a klátil se po betonu jako slon.<br />
A Irenka byla v jeho náručí. Doufal jsem, že ho zastřelili. Ale<br />
kdepak. Mohl se tisíckrát ztratit a nechat ji, nakonec se vždycky<br />
objevil. Vylezl odněkud jako čert, se svými vyceněnými zuby a<br />
rozpraskanými pysky, a Irenka nechala všeho a utíkala za ním. Ne.<br />
Nakonec já jsem vždycky jen snil a myslel jsem, jaké by to bylo, a on<br />
nemyslel, pro něho to bylo. Nakonec on platil na Irenku a Irenka se<br />
před ním svlíkala a spala s ním a milovala ho a mě měla ráda. Mě<br />
měla ráda. Nedalo se nic dělat. Musel jsem být rád, že to tak je, a<br />
houby. Vstal jsem, pozdvihl jsem slavnostně saxofon a rozvzlykal<br />
jsem se na počest vítězství a konce války, na počest tohohle města a<br />
všech jeho krásných dívek a na počest veliké, bezedné, věčné,<br />
pitomé, krásné lásky. A vzlykal jsem nad tím vším, nad svým<br />
životem, nad esesáky, které popravili, a nad chudákem Hrobem,<br />
který pad, nad Irenou, která nechápala a blížila se pomalu svojí<br />
zkáze v nějakém manželství, nad tím časem mládí, který skončil, a<br />
nad rozchodem, který začínal, nad orchestrem, který se už nikdy<br />
takhle nesejde, nad večery, kdy jsme hráli pod petrolejkama a<br />
mysleli na svět, který přijde, nad všemi těmi krásnými dívkami,<br />
které jsem miloval, a miloval jsem jich mnoho, snad všechny, a nad<br />
sluncem, a z oranžových a šafránových červánků na západě se ke<br />
mně skláněl nějaký nový a nově marný život, ale byl hezký a já jsem<br />
pozvedl třpytící se saxofon k němu a zpíval jsem a mluvil jsem z<br />
jeho pozlaceného korpusu, že ho přijímám a že přijímám všechno,<br />
cokoliv přijde, protože nemohu nic dělat, a odněkud z té záplavy<br />
zlata a slunce se ke mně zase naklonila ta holka, co ji teprve potkám,<br />
a pohladila mě po tváři. Dole tancovali pásci, které jsem měl rád a<br />
které jsem měl za pár dní opustit a měl jsem jít jinam, zase někam, a<br />
já jim hrál a myslel jsem na všechny ty obvyklé věci, na které jsem<br />
vždycky myslel, na holky a na jazz a na tu neznámou holku, kterou<br />
potkám v Praze.
Praha, říjen roku 1948 - Karlovy Vary, září roku 1949