Karel Äapek: HOVORY S TGM

Karel Èapek:HOVORY S TGM

DìtstvíDomovMé nejstarší vzpomínky... To jsou jen takové nesouvislé obrazy.Jednou - to mi byly asi tøi roky - vidìl jsem v Hodonínìsplašeného konì; hnal se po ulici, všechno se rozutíkalo, jennìjaké dítì mu upadlo pod nohy -, ale kùò je pøeskoèil a dítìtise nic nestalo; to mnì tak utkvìlo v hlavì. Potom si z té dobypamatuju, jak mùj otec v Mutìnicích chytal do želez vrány, a ledacostakového. Vím, že jsem chodil (v Mutìnicích) k panurechtorovi vyprosit si papír a kousky plavajzu a tím jsem èmáral,ještì než jsem se uèil psát.Mùj domov, to byl ten kraj kolem Hodonína; tam všude bylycísaøské statky, a tož kam otce, který byl v poèátku své služebnídráhy na tìch statcích koèím, poslali, tam jsmese stìhovali s ním. Hned v mém druhém roce jsme došliz Hodonína do Mutìnic, tam jsme byli do jara roku 1853; pakjsme se vrátili do Hodonína a bydleli v chalupì „na plese“. Tudalekou rovinu, tu vidím i dnes pøed sebou, a myslím, že tendìtský dojem mnì zùstal; proto mám rád roviny; hory mámrád z dálky, ale nežiju v nich rád, údolí mì tísní, a nevidìt dostslunka.V roce 1856 jsme pøišli do Èejkovic do dvora; po dvou letechjsme museli na rok do Èejèe, pak zase do Èejkovic,a tam jsme bydleli do roku 1862. Roku 1861 jsem se dostalna reálku do Hustopeèe, a naši zatím zas pøišli do Hodonína,ale už v roce 1864 byli znova posláni do Èejèe, a odtud se zatøi roky, to bylo v roce 1867, stìhovali pryè s císaøských stat-

kù do soukromé služby v Miroslavi a na dvoøe Suchokrdly -Socherle se øíkalo nìmecky., nejdéle byli v Kloboukách,od roku 1870 do 1882, a tam jsem za nimi jezdívalna prázdniny. Ale mùj vlastní dìtský domov, to byly Èejkovice.Matkamìla na mne vìtší vliv než otec; otec byl nadaný,ale prostý, kapo v domì byla maminka. Byla Hanaèka rodem,ale vyrostla mezi Nìmci v Hustopeèi; a tož jí èeština dìlalaze zaèátku potíže. Nás tøi dìti hasaèerty mìla ohromnì ráda;snad jsem byl jejím miláèkem, ale spíš by toho byl zasluhovalbratr Martin, z nás tøí nejhodnìjší, nejèistší, anima candida,jak se øíká.Matka byla chytrá a moudrá, znala kus svìta, žila déle v „nejlepšíspoleènosti“, tøebaže jen ve službì bývala kuchaøkouu pánù v Hodonínì; ale mìli ji rádi, i pozdìji se k ní utíkalio radu a pomoc v tìžkých okolnostech. Z té panské spoleènostijí zùstala touha, abychom se my dìti dostaly trochu výšna té spoleèenské stupnici; k tomu ještì dobøe znala tu bídu,v které tenkrát žil služebný a pracovný lid. Tož chtìla mít z násdìtí pány - to byla její zásluha, že jsem se dostal na školy.Matka byla zbožná. Ráda chodila do kostela, ale nemìlak tomu mnoho kdy, musela se døít na rodinu.Slýchal jsemod ní: Herrendienst geht vor Gottesdienst.Na to jsem vzpomínalpozdìji, když jsem chápal politickou roli církvea Feuerbachovu theorii, jak náboženství slouží politice. Místokostela odøíkávala si matka modlitby podle modlitební knížky.ta knížka byla plna obrázkù - pamatuju se na obrázekumuèeného Krista krví se potícího, ten mìla nejradìji. A i jájsem se na nìj rád zadíval.Otec byl Slovák z Kopèan, narodil se jako nevolník a nevolníkemzùstal. Vedle matky mìl na mne málo positivního vlivu.Byl nadaný od pøírody, ale do škol nechodil; v Kopèanech

se nauèil jen tak tak èíst, a to se uèil u staré ženy, vdovy po vojákovi,které obec dala tu funkci - škola tam totiž nebyla;za trochu toho ètení jí dìti musely kopat brambory. Byl to takdocela venkovský, nemìstský, pøírodní èlovìk; žil stálev pøírodì, zvláštì když se dostal k hospodáøství; pøírodu znal,pozoroval a dobøe pozoroval - mìl takový zvláštní smysl projednotliviny pøírody a života. Dosud si pamatuju, jak jednouv bøeznu nám pøinesl za òadry domù mladého zajíèka bøezòáèka,kterého našel schouleného v koòské šlépìji; tehdynám tak podrobnì, živì a zajímavì vyprávìl celý prùbìh zajeèíhoživota.Sám byl neuèený, ale schvaloval, abych se uèil, a nestydìlse uèit se mnou; to se rozumí, i to uèení, jako všecko, bral utilitaristicky:co to èlovìku vynese. Zbožný nebyl, ale peklase bál a obèas chodil v nedìli do kostela. Ve všech vìcechrozhodovala matka, on se podroboval, i když jí odporoval.Když nás mnohem pozdìji navštìvoval v Praze, zajímaloho jen to, jak jsou okutí konì, jaké oje, nápravy a kola majív Praze vozy a koèáry., malostranské paláce ho zajímaly jensvými portýry - za pár dní se seznámil se všemi a chodilza nimi na besedu. Za dva, tøi dni mìl Prahy dost, a nemohlijsme ho už udržet jen domù, na ves a do pøírody!Já jsem tak na otci vyci oval a vypozoroval úèinky roboty,poroby; sloužil a pracoval s nechutí, z musu,pøed svými pánysmekal, ale rád jich nemìl. Na císaøských statcích se de factonevolnictví udrželo i po devìtaètyøicátém roce; vemte si,že mùj otec musel žádat panstvo o dovolení, abych smìl jítna reálku. To byly tak mé první sociální dojmy, když jsem vídal,jak byli nìkteøí panští úøedníci na mého otce hrubí. Èastojsem špekuloval, jak jim to oplatit a jak to udìlat, abych jimza to natloukl. Když páni pøijíždìli na hony, nechávali si u nás

kožichy; a já jsem vám mìl takovou chu nìjak si na tìch kožicháchvylít svou zlostièku. Po lovu jedli páni v lese v myslivnìa sluhové házeli lidem zbytky, a ti se o nì prali. Jednou jimcosi hodili, byly to nejspíš makarony, lidé to neznali a øíkalitomu hlísty, ale to jim bylo jedno, rvali se o to jako zvìø.Tožtakové vìci mnì utkvìly.Dìti mezi sebouMy tøi bratøi jsme se mìli velmi rádi; ale mùj pomìr ke každémubyl jiný. Martina, stáøím prostøedního - byli jsme všichniod sebe dvìma roky - jsem nemìl jenom rád, ale ctil jsem hojaksi; byl milý, dùvìøivý, bez falše, nenároèný. NejmladšíhoLudvíka jsem dost komandoval a užíval jako poslíèka a tak.Na Martina dosud vzpomínám jako na ideálního hocha.Bratøi mnì nebyli kamarády - šli jsme každý po svém. Kamarádyjsem mìl z hochù starších; býval jsem rádve spoleènosti starších a poslouchal je. I s jedním, dvìmapacholky ze dvora jsem mìl kamarádský pomìr.Já, tož do školy jsem zaèal chodit v Hodonínì, to byla nìmeckáškola, a pak v Èejkovicích. Ze svého prvního kantorav Èejkovicích vidím posud ty jeho ruce: takové chlupatéa kostnaté ruce, kterými nás tloukl. Doma se ode mne uèilpsát otec; dokud byl koèím, neumìl psát,ale potom, kdyžse stal drábem a pozdìji hospodáøem, potøeboval zapisovatpráce a dìlníky, co a jak dlouho pracovali. Ty obèasné výkazyjsem mu psával já; zlinkoval jsem mu notes a udìlal ty potøebnérubriky. To už víte, otec pracoval nerad, jen když musel,tak jako každý nevolník. To máte to nevolnictví, nechtíta muset.Vesnický uèitel za mých mladých let byl chudák; platumnoho nemìl, tož si vydìlával všelijakým písaøením

a kostelní službou, zpíval na pohøbech a chodil koledou.o vinobraníjsme my kluci chodili od jednoho vinného presuk druhému a sbírali pro uèitele do soudku víno, kolik mu kterýsedlák odlil; ten soudek pak mìl po celou zimu ve školeza kamny, protože sklepa nemìl, a tam mu ten burèák kvasil.Taková žebrota to byla; to víte, sedlák, zvláš když to byl radnínebo starosta, nejednal s uèitelem jinak než jako s nuzákem.To se rozumí, ten zotroèený uèitel nemìl u dìtí mnoho autority.tož je øezal a øezal - to byl jeho hlavní výchovný prostøedek.Otrok má vždycky metody otrokáøe a mstí se, kde mùže. Teïsi vemte, jaký pokrok už je dnešní škola; ale ještì mnohose dá na ní reformovat, aby vychovávala samostatnéa sebevìdomé lidi, lidi s kuráží do života. Reforma školy jeprávì také reformou uèitele, uèitelù; to znamená zvyšovat jejichsociální úroveò i vzdìlání. Dnes už se uèitelé sami domáhajítoho, aby mìli vzdìlání vysokoškolské; tož to byse mìlo vyzkoušet, jaký pomìr by mìl takový uèitel akademikk dìtem. Hlavní vìc je: mít dìti rád, umìt se vmyslit a vcítitdo jejich duševního života, který je spíš konkrétní a obraznýnež abstraktnì vìdecký; vyuèovat názornì, pøipínat pouèováník tomu, co dìti konkrétnì vidí ve svém okolí; a vyuèováníco možná individualizovat. Vùbec na školu, na výchovu a navyuèování by se mìlo mnohem víc myslet... a taky dávat mnohemvíc prostøedkù než dosud. Vývoj školy, v tom je vývoj demokracie.Takový kluk na venkovì má mnoho práce, jejej! Tož si tospoèítejte: musí umìt hvízdat na pysky, mezi zuby, na jedenprst, na dva a na pìstì; potom na dvojí zpùsob luskat prsty;musí umìt všelijak zápasit, stát na hlavì, chodit po rukácha lámat kolesa; a dobøe utíkat, to hlavnì. Oblíbená hra-døinabylo „glckání“... to se musí skákat na jedné noze, ruce zalo-

ženy køížem, a ramenem se drcá do ramene, aby sok muselnapadnout na skrèenou nohu; obyèejnì jsou dva proti sobì,ale i tøi, ètyøi a celý chumáè klukù. Potom musí umìt støíletz praku a z luku, trefovat kamenem, jezdit na koni, práskatbièem a kocarem, vylézt na každý strom, chytat rakya škrobáky (brouky), plavat, ohníèky dìlat, klouzat, sáòkovat,kulovat se, po chùdách chodit, a co já vím, co všechno. Jednoujsme zaèali vyhrabávat tunel, že v nìm budeme jezdit vlakemsem a tam, ale kde vzít vlak, tím jsme si zatím hlavu nelámali.Jen si spoètìte všechna klukovská øemesla: dìlat bezovéa brkové pukaèe; vyøezávat píš alky z vrbového proutí neboz husích kostí a klarinety z tøešòového døíví; dìlat trubky z obilnícha dyòových stonkù; vyrobit jednoduchý luk nebo kušis šindelovou pažbou a k tomu šípy;potom pušky, šavle a èáky.zhotovit si míèe, pìèky nebo jak vy tomu øíkáte, špaèky, potomblechy a palestry. vyøezávat mlýnky vodní i vìtrníèky nebodokonce velkonoèní klapaèku; uvázat jakýsi gordický uzela splést z koòských vláší prstýnky a celé øetìzy - tomu nás uèilnìmecký chlapec na vexlu. A na to všecko má kluk jen za groškudlu - kapesní nùž, my jsme øíkali „fedrmesl“, byl ideál všechideálù; kdo mohl, vypùjèil si doma pilku, dláto nebo sekyrku,a už nìco øezal a tesaøil. Každý hoch je kus inženýra.Jednou jsem si o život pøál mít „grumle“; to je takový cikánskýhudební nástroj, trochu ve formì malé lyry, s kovovým jazýèkem,na který se fouká a prstem brnká. Tož takovou grumlijsem chtìl mít a poprosil jednoho cikána, aby mnì ji udìlal.Nu dobrá, øekl ten cikán, ale to mnì musíš donést železo. - Jámu donesl železa, co jsem ve dvoøe našel. - A teï mi musíšpøinést chleba. - Tož jsem mu dal chleba, pak zase másloa vejce - já už nevím, co všechno jsem tomu cikánovi museldonést, ale grumli jsem nakonec nevidìl.

Dìtských her bylo mnoho, všecky venku na vzduchu; docelanepacifisticky jsme si hrávali na vojáky, vlastnì na vojnu.Anebo na raubíøe; já jsem býval náèelníkem raubíøù a syn øeditelepanství náèelníkem šandárù; to se rozumí, když to šlo,naøezal jsem mu.Takový kluk má svou klenotnici a v ní: barevné fazole, knoflíky,pìkné kamínky, paví a sojèí pírko, kostky z broušenýchkouskù cihly, barevné sklíèko, hranol nebo èoèku z nìjakéholustru, tøeba kostelního, a jiné poklady. Aj svùj obchod majíkluci ; pùjèují na vysoký úrok fazole, vymìòují si a nìkdyi prodají za krejcar.Tož to se rozumí, vedle této klukovské organizace musí venkovskýkluk pomáhat nejdøív mamince v domácnosti a potomotci na poli. Jak žijí dìvèata, to z vlastní zkušenosti nevím, my,kluci, jsme nemìli s dìvèaty nic spoleèného, žili jsme úplnìoddìlenì.Jednou, to mnì bylo asi osm let, vzala mì matkas sebou do Šaštína na pou . Spali jsme tam u našich známýchfoøtù, ti mìli dcerku asi mého vìku; dva dny jsme tampobyli, a my dìcka jsme si spolu hrály od rána do veèera.Když jsme se vrátili domù, strašnì se mi po ní stýskalo.Kluci ve mìstì už tolik tìch her neužijí; snad jim to teï nahradískauting. Dìti se mají nechat trochu øádit;dítì vyrostlévenku je vynalézavìjší, samostatnìjší a praktiètìjší - dítì mìstskési èasto neumí oøezat ani tužku a vùbec nemùže vypìstitsvou manuální dovednost. Tož celkem se mnoho neštìstí venkunestane; nìkdy se obrazí palec u nohy, nìkdy se dostanei kamenem do hlavy, to je pravda. Pamatuju se na troje vážnénehody. jeden kluk spadl s topolu, dost s vysoka, a øíkalose, že mu to škodilo na prsou. Jeden se otrávil blínem, kdyždìlal konì a kluci ho krmili „makem“;a jeden se pøi koupánív rybníku utopil. Když ho donesli domù, byl jsem pøi tom, jak

matka k nìmu pøiklekla a zaèala takovým táhlým a plaètivýmhlasem vyzpìvovat Jozífkovy pìkné vlastnosti: Ty mùj pìknýJozífku, jak jsi byl hodný, už a nebudu kárat, a tak.Pozdìjijsem se doèetl, že takové oplakávání a chválení mrtvých jezvykem všech primitivù.Dítì docela dobøe cítí, jsou-li dorostlí svobodní a jaký k sobìmají pomìr. Takové dítì v Americe je volnìjší než v Evropì,je naivnìjší a prostší ve styku s dìtmi i dospìlými; nebojíse dorostlých, vidí, že i oni jsou mezi sebou upøímní. To je vlivrepubliky a svobody;lidé nelžou a nebojí se poøád, že je chceten druhý napálit nebo jim nìco udìlat; tam nemá èlovìkz èlovìka strachu. Rád se teï dívám na dìti a mluvívám s nimi;tak se mi zdá, že už dnes jsou kurážnìjší a pøímìjší, a øíkámsi, že z nich vyrostou volní lidé. Republika, pane, to je ohromnávìc!A zas mì napadá otázka školy a uèitele. Uèitel na školemá dìtem vštìpovat republikánství, demokratickou svobodua rovnost; má se stát dítìti kamarádem.Jeho autorita máspoèívat na rozdílu vìku, na jeho pøevaze ve všech vìcechvìdìní, praxe a charakteru. Já jsem vypozoroval, že americkédìti mívají k uèitelùm a uèitelkám daleko kamarádštìjšípomìr než u nás a že Amerièané po celý život rádi vzpomínajína své uèitele a na školy. U nás si dìti oddychnou, kdyžvychodí školu; a pøece poznávat, zvídat je pro zdravé dìti radostí.Americký uèitel hraje s kluky v kopanou a nebojí se, žesi pøi tom zadá. Uèitel byrokrat by nešel s dìtmi sáòkovatnebo na led - mìl by strach, že by se tøeba svalil a ztratil svoudùstojnost nebo autoritu.Mezi uèitelem a žákem, stejnì jako mezi úøedníkem a obèanem,bývá taková umìlá vzdálenost - cizota. Jen víc živosti,víc srdeènosti, a máte pravou demokracii.Škola Komen-

skému byla officina humanitatis; škola nepìstí èlovìka jenindividuálnì, ale i kolektivnì, vychovává ho pro spoleènost,pro demokracii. Já bych místo té minulostní písnièky „BývaliÈechové, bývali rekové“ slyšel radìji písnièku novou: „Kantoøi,kantoøi, buïme demokraty.“ Tím lépe, že už takové máme!To se rozumí, to platí i o rodinì. Ne slepá autorita rodièù, nepasivní poslušnost dítìte, vymáhaná vìèným okøikováníma hubováním, ale výchova pøíkladem.Dítì a jeho svìtPo mamince jsem byl silnì pobožný. Býval ]sem (v Èejkovicích)ministrantem u našeho kaplana, pátera France, Satorase jmenoval, a toho jsem pøímo miloval; mnì se vám taklíbil, jak mìl bílý kolárek a tu pøiléhající èemou, jak se tomuøíká? - kleriku s takovými kulatými knoflíèky od krku ažk nohám. Když jsem mu ministroval, zdálo se mi, že páterFrantišek je jako pánbùh a já jsem mu andìl; to bylo mé nejvìtšíštìstí. Mnohem vìtší, než když jsem zpíval na kruchtì.Nu, to víte, byl jsem také pyšný na svou ministrantskou komži.Ten páter Satora byl zvláštní èlovìk, takový rozpolcený.,typický Slovák, z Boršic u Uherského Hradištì. Nìkdy bylzrovna fanatik, a jindy se zdálo, že se trápí pochybnostmi;u církevní vrchnosti, ani u svìtské, nebyl dobøe zapsán. Jednudobu jsem slyšel ženy šuškat o páteru Francovi a panírechtorové, když se dostala do kouta; nerozumìl jsem tomua lámal jsem si hlavu, co to mùže znamenat. A páter Francmìl jednu nedìli kázání, že i knìz je høíchu podroben, a že silidé nemají brát pøíklad z jeho života, ale z Krista a jeho slov,kterým je uèí. Byla to jakási veøejná zpovìï., já jsem tomutenkrát nerozumìl, ale moc mì to kázání zarazilo, proè že si

lidé nemají brát pøíklad z jeho života. Teprve když jsem dozrávala díval se zpìt na sebe v dìtství, porozumìl jsem tomui jiným vìcem.Postupem èasu, ètením a zkušenostmi jsem se poèalna knìze dívat kritiètìji a rozednívalo se mi, že mezi náboženstvíma církví je rozdíl; katechetové sami na støední školepøipouštìjí, že církev je sice instituce Boží, ale že má nìkteréstránky lidské, nepodstatné, zmìnitelné a proto podle národùa zemí rùzné. Ovšem, že tìch stránek lidských mnì stálepøibývalo; ale nikdy jsem o Bohu a teleologii nepochyboval,vždycky jsem byl optimistou.Nedovedl jsem si v té dobì ani pøedstavit, že mùže být nìjakájiná víra. V Èejkovicích jsem našel v nìjakém starém kalendáøièlánek o Rusku; bylo v nìm o pravoslavné církvi, a nemùžetesi pøedstavit, jak jsem byl zneklidnìn zprávou, že takéjiná víra než naše má poutì, poustevníky, svaté a zázraky. Imponovalmnì tenkrát argument, že katolíkù je víc než protestantùa pravoslavných; ale znepokojovalo mì srovnání, že mohamedánùa pohanù je ještì víc.Slyšel jsem také, že v nedalekých Kloboukách jsou protestanti,helvíti; zašel jsem tam na výzvìdy na pouf a vloudilse do evangelické modlitebny. mìl jsem hrozný strach, žese propadnu nebo že mne za trest zabije hrom - a nic. Ty holéstìny, pult místo oltáøe, ta vážnost a prostota, to všechnona mne udìlalo takový dojem, že jsem sotva dechu popadal.Slýchal jsem tenkrát, jak evangelíkùm vyèítali, že nevìøíve zvony;tehdy ještì protestanti nesmìli zvonit, teprve sto letod toleranèního patentu dostali právo na zvony. Zaráželo mì,že katolíci protestanty uznávali jako vzdìlanìjší, poøádnìjšía hospodárnìjší; vrtalo mnì mozkem, odkud to? Nebo jsemšpekuloval, proè se øíká: drží to jako helvítská víra. Tìch zá-

had jsem si tenkrát nerozøešil, ale protestantismus mì znepokojovaldál a jaksi dráždil.Židù, tìch jsem se bál; vìøil jsem, že potøebují køes anskékrve, a proto jsem si radìji zašel o pár ulic, než abych šelpodle jejich stavení; jejich dìti si chtìly se mnou hrát, protožejsem trochu umìl nìmecky, ale já ne. Teprve pozdìji jsemse se Židy jak tak smíøil; to bylo na reálce v Hustopeèi. Jednoujsme mìli školní výlet do Palavských kopcù. Když jsmepo obìdì v hospodì skotaèili a dìlali hlouposti, ztratil se námspolužák Žid na dvùr. Já ze zvìdavosti za ním, on se postavilza rozevøené køídlo vrat a tam se tváøí ke zdi uklánìl a modlil.Tu jsem se nìjak zastydìl, že se Žid modlí, zatím co my sihrajem. To mi tak nešlo do hlavy, že se modlí stejnì vroucnìjako my a že nezapomíná na modlitbu ani za hry...A vidíte, po celý život jsem se snažil dávat pozor, abych nebylk Židùm nespravedlivý, proto se øíkalo, že s nimi držím.Kdy že jsem v sobì pøekonal ten lidový antisemitismus? Panáèku,citem snad nikdy, jen rozumem. vždy vlastní matkamì udržovala v krevní povìøe.To se rozumí, jako dítì jsem nevìøil jen v to, èemu nás uèilive škole a v kostele; mùj katolicismus byl takový povìrèivý,prostoupený slováckou mythologií. Vìøil jsem ve všecky možnéa nemožné duchy a snad nejvíc v polednici a klekanici, toproto, že jsem pøi hrách zapomínal na èas a vracel se pozdìdomù k obìdu a k veèeøi. Hastrman byl mezi kluky zvlášpopulární, kde který prý ho vidìl, ale byly veliké spory o jehopodobì a barvì vlasù, vousù a šatù; také èarodìjnice hrályvelikou roli, potom smrt a èert; toho jsme jednou všichni slyšeliv kostele, když za mše zalomcovala jedním èlovìkempadoucnice. Také èernoknìžník mì znepokojoval, když jsemse o nìm doèetl. Tak jsem žil v takovém dvojím, dvojakém

duchovním svìtì, øeknu orthodoxním a neorthodoxním. V tomneorthodoxním, v tìch povìrách a rozmanitých anthropomorfismech(vlastnì paedomodismech!) nebylo soustavy, ta klekánice,ten hastrman a ostatní bytosti a pøíšery byli každý jaksipro sebe, bez souvislosti mezi sebou - divnì jsem to poci o-val. Vìdìl jsem dokonce, že je to povìra, ale hranice mezipovìrou a vírou jsem jasnì nevidìl a nedovedl jsem se tìmpovìrám jaksi ubránit; tak byly zakoøenìny a obecnì pøijímány.Pan kaplan nás sic ve škole uèil katechismu, ale sám takétìm povìrám neodporoval. Byl bych snad mohl øíci, že polednicíje vlastnì pøíšerné ticho pravého poledne, klekánicí soumraks klekáním, ale dìtský rozum lpí na tìch paedomodismech,dítìti se líbí poesie mythù. Ovšem od té poesie bývábrzy odtrhován: vèera, když jsem pøišel po klekání, matka hrozila,že ta klekánice tì pøece jednou vezme; dnes jsem muselna poli hlídat brambory až do tmy a bál jsem se klekánice -ale dy , chlapèe, víš, že klekánice není...Ani ve škole, ani doma jsem neslýchal hlubšího slova o duchovnípodstatì náboženství; neslyšel jsem, žese o náboženství mùže a má pøemýšlet. Náboženství lidovébylo, jako ty symboly a celý kult, hodnì hmotné, docela objektivní,objektivistické. Že by náboženství nìjak mìlo prvkysubjektivní, subjektivistické, to nám nikomu nepøišlo na um;náboženství nám bylo zjevenou pravdou boží, bylo pøikázánímibožími a církevními, a bylo, co Vincenc z Lerina klasickyformuloval: quod semper, quod ubique, quod ab omnibus creditumest.Sám jsem tenkrát špekuloval o takových zevníchvìcech, jako na pøíklad kdo je vìtší pán, císaø nebo papež?Když jsem zavadil o Svatou Trojici, o vtìlení Boha v lidské tìloa jiné nauky, kterým jsem nerozumìl, ptával jsem se na toa ono pátera France, ale musil jsem se spokojit stereotypní

odpovìdí: že to je tajemství. To slovo zabránilo diskusi, aleneuspokojilo. Náboženství se prostì žilo a praktikovalo, uèenícírkevní se prostì akceptovalo. Z Bible jsme se dovídali, jenco bylo ve školních knížkách a co jsme slyšeli v kostele; domase Bible neèetla, jen nìkdy modlitební knihy.Pøed èasem se ve stáji na zámku obìsil pacholek Mnì pakukazovali branku, na které visel, a já jsem se vám té brankyzrovna bál, s takovou hrùzou jsem se na ni díval a nikdy jsemprahu do té maštale nepøekroèil. Mnì pøipadalo strašné a nepochopitelné,jak si nìkdo mùže vzít život. Jen si to doopravdypøedstavte, vzít si život!To je nìco tak nepøirozeného, takzvráceného! To mnì poøád leželo v hlavì, zvláš když jsempozdìji našel knížku o lidech, kteøí snášeli životv nejhroznìjších situacích; tak na pøíklad jeden bratr klášterníkprý byl pochován v kryptì, ale byl mrtvý jen zdánlivì: probudilse a musil pak buï èekat, až ho vysvobodí nový pohøeb,nebo se usmrtit - žil dvacet let v podzemí, živil se hmyzem,který padal okénkem do krypty, a lízal vlhkost na zdi a rakvích- - já jsem si namítl sic, co bylo v zimì, když toho hmyzu není,ale kasuistika toho pøípadu a podobných jiných pøece mì drželaa vštípila mnì ten problém samovolné smrti. Mùj spiso sebevraždì je odpovìdí k tìm dìtským a pozdìjším zkušenostem.Kdež pak, o Praze a o Èechách jsem tehdy nevìdìl. ProSlováky v tom mém kraji bylo tenkrát jen jedno mìsto, Vídeò.Do Vídnì od nás chodili na uèení a do práce. Obèas pøicházelinastrojení z Vídnì na návštìvu.Jednou tak pøišel øeznickýtovaryš z Pešti, v maïarském kroji, na botách ostruhy,v ruce èagan - jen škoda, že byl jednooký, jaksi se to k tomumundúru nehodilo. Pøišel do kostela, kde kdo se na nìho dí-

val, jak mu ostruhy na dláždìní øinèely. O Vídni nám jeden takovýslovenský Vídeòák peèetil, že je tam most z gumilastiky,tak prý se prohýbá, když po nìm jdou a jedou. Èechùmse øíkalo „zlatí páni“., øíkají prý stále „mùj zlatej“. O Praze jsemse po prvé dovìdìl v knížce z Dìdictví malièkých, kde se líèilo,jak nìjaká potulná rodina jede s vozíkem do Prahy a jak taPraha je krásná. Já jsem se cítil Slovákem. Babièka z Kopèanmi vždycky darem pøinesla bílé slovenské gatì; ale já chodilobleèen po mìstsku. Když jsem šel na študie na reálku, dalimnì ušít šaty z otcovy koèovské uniformy; byly modrés mosaznými knoflíky - v Hustopeèi se mnì kluci moc smáli.Hodonín, to bylo pro mne už velké mìsto; zvláštì že mìlivìž, kdežto v Èejkovicích byla jen zvonice, kostel bez vìže.Hustopeè jsem také brzy poznal, mìli jsme tam matèinu rodinu.Jednou jsem tam byl na jarmaku a dostal jsem od strýcecelý šesták, i koupil jsem si barvièky; byly to takové barevnékoláèky i se štìtièkou ve døevìné škatulce; nesl jsem si todomù, tenkrát na Èejè, jako poklad. Cestou pøišla bouøea liják; strèil jsem si barvièky pod paži, pod kabát a pod košili,aby nezmokly. Když jsem došel domù, mìl jsem všechnybarvy na košili a na tìle. A tak se ze mne malíø nestal.Na reálce mnì malování jaksi nešlo, kreslení lépe; pozdìjijsem na gymnasiu mìl rád deskriptivu, té nás mimoøádnì uèilprofesor mathematik Adam. Byl jsem slušný mathematik,hájíval mì na konferencích v tìch mých potyèkách s jeho kolegy.

Rok na vsiKdyž si na všechno vzpomenu: co dojmù má dítì na takovévesnici! Zima: to chodí Mikuláš s èertem - èert je velice vlivnáosobnost; ještì jako profesor jsem dìlal svým dìtem Mikuláše.Pak máte Vánoce a koledy. k nám jezdil, bùhví odkud,èlovìk s Betlémem, to byla podívaná pro celou vesnici. PotomTøi králové a o masopustì maškary... poøád ~ má dítìnaè tìšit. Nejvíc na draní peøí; tehdy se sešlo a sesedlo aždvacet lidí - to bylo povídaèek! My dìcka jsme se štípalia žduchali, abychom neusnuli a nepøišli o nìjakou tu strašidelnouhistorku, a pak se rozdávaly koláèe nebo placky.Sotva pøijde jaro, první vìc je shodit boty; ještì býval led,a tož jsme bìhali bosky. Jak uschne zemì, zaène se vysokásezóna her s fazolemi nebo s palestrou; míè, my jsme øíkalihabán, byl velká vzácnost, když mìl v sobì trochu gumilastiky,aby odskakoval od zemì nebo od zdi; gumilastika, to bylapro nás drahá mast, a tož kde jsme na nìjakou kápli, uøízlijsme ji a dìlali z ní habán. A už zas byly Velikonoce, to jsmebìhali s klapaèkami; o velkonoèním pondìlí, na mrskut, chodilijsme s pletenou žilou šlehat dìvèata a koledovat o vajíèka.I Vzkøíšení je veliký svátek, nejvìtší ovšem v Hodonínì, protožetam stávali u Božího hrobu dva dragouni s tasenými šavlemi.Na tìch jsem mohl oèi nechat.Pak je v máji procesí a litanie po polích, aby byla úroda, jsouvisitace, kdy se sjedou faráøi z okolí i s dìkanem na trachtaci- celý týden kuchaøky napøed pekly a smažily, a my kluci ministrantijsme jim nosili na stùl. Nebo oheò na vsi, to je taképro kluky svátek; když jsme sedìli ve škole, sotva jsme zaslechlizvonìní a troubení, vyskákali jsme okny, dìvèata vy-

ìhla dveømi; ve školní jizbì byla kachlová kamna, z nich jsmevytáhli pár kachlíkù, a tou dírou jsme utíkali ven. Nìkdy si klukudìlá svátek sám - jde za školu. Zvláš mùj bratr Martin rádchodil za školu - pak jsme ho hledali po celých Èejkovicích.Když jde kluk za školu, zažije takový zvláštní, skoro stísòujícípocit toho ticha v obci, protože ostatní chasa sedí ve školeve škamnech.Pøijdou vojáci do dìdiny - zase událost. Veliký svátek je stavìnímáje o hodech - my kluci jsme pak na ni zkoušeli vylézt.O hodech si dorostlí chlapci volili svého starostu, stárkaa stárku, a pak chodili po vsi vybírat, co kde dostali, kuøata,koláèe nebo víno... Nìkdy pøijeli komedianti a napjali sina návsi provaz pro své kumšty; my kluci jsme to pak dìlalipo nich, chodili jsme po zahradní zdi nebo po kalenici domù,tøeba i na kostelní støeše. Tak spadnout, bylo na vìky amen,ale nespadli jsme.Zvláštní svátek na vsi je pohøeb, zvláš když je s muzikou;v té veliké úèasti spoluobèanù a hlavnì spoluobèanek je pìknýcit, ale ovšem také vítaná pøíležitost nechat práce a nìcosi popovídat. K nám byla pøifaøena obec Podvorov. když odtamtudpøišel pohøeb, položili nebožtíka pøed køížem u kostelaa šli se do protìjší hospody „ohøát’, dokud se pan dìkan nebokaplan neoblékl - jeden musel venku èíhat, až se velebný pánobjeví, aby honem dopili a zvedli rakev. My kluci ministrantijsme zatím venku mrzli a poèítali, co na høbitovì dostaneme -v nejlepším pøípadì to byl ètyrák; když to byl jen krejcar, bylijsme, to se rozumí, nespokojeni a dovedli jsme si ulevit špièatýmslovem.Podzim, to jsou ohníèky a vinobraní; vaøí se povidla - dena noc aji déle se míchají tmky nad ohnìm; pøi tom se mocnevypravuje, ale tím víc kluci olizují vaøeèku. Pøi kopání bram-

or jsem musel nìkdy až do tmy hlídat - a já se tak bál klekánice!Ovoce se nehlídalo, nebylo proè; ještì bylo zelené, a užjsme je otrhali. Tehdy byl ovocný strom hospodáøi leda pøítìží;ovoce se ani nepovažovalo za potravu - na to museli pøijít teprveuèenci s tìmi vitaminy. Zato vinohrady se hlídaly pøísnì,hlídaè mìl pušku; snad právì to nás ponoukalo, abychomchodili na hrozny - to se nás srotilo až dvacet a hledìli jsme,jak hlídaèe pøelstít. Výpravu vedli hoši, kteøí sami domau rodièù mìli vinice - jak se øíká, kradené ovoce nejlíp chutná.T o se rozumí, jen jsem došel domù, a naši už vìdìli, kdejsem byl; otec namoèil provaz do vody, aby líp pøi výplatì pøilehl,ale matka trest zažehnala. Jenže den potom pøišel hlídaèžalovat do školy a ukazoval, ten, ten a ten tam byli,a žádná výmluva nepomohla; museli jsme na lavici a uèitelnebo kaplan nám odmìøili pìtadvacet - nu ano, i pan kaplan.Jak je ten rok na vsi krásnì a bohatì rozèlenìn, pøírodnìi nábožensky! Celý život na vsi je obøadnìjší než ve mìstì, jejako zasazen do náboženského rámu; nevadí, že jsou to namnozepozùstatky ještì z pohanství.Ty všechny zvyky mají rázinstitucí; život je jimi regulován, stává se øádem. Kdo v nìèemporuší panující øád, toho se lidé témìø štítí. Na pøíklad byl takovýnepsaný pøedpis, že si každá rodina sama dìlá chleba;tose už ve tøi hodiny ráno vstávalo, mouka podveèer zadìlanáse kopistí mísila v díži - co práce s tím bylo! muselase vytopit pec a pohrablem vyèistit - pak se s chlebem nebopo nìm napekly placky z chlebového tìsta, pekanèe, nebojak vy øíkáte, poplamenice - paneèku, to byla s oškvarky dobrota!Tož která hospodynì chleba nepekla, ale kupovala, tabyla pøímo v opovržení u ostatních. Myslím, že u násna venkovì se teï už chléb skoro obecnì kupuje; i na vsi

se ten starý øád mìní. Nedìle, ta udává také takový obøadnýrythmus života; podnes nedìli svìtím.Když jsem dospíval, študoval jsem vìdomì ten život na vsi;býval jsem na prázdninách v Kloboukách u Brna, a tehdy - tojsem byl universitánem ve Vídni - chtìl jsem napsat románo životì dìdiny. Tamní doktor, zajímavý èlovìk, mìl být hrdinoua osou románu, a kolem nìho se mìla rozvíjet kronikavsi. Ještì nedávno jsem našel nìkolik listù z toho svého pokusu.Pozdìji,když jsem býval na Bystøièce na prázdninách, takéjsem rok za rokem pozoroval, jak a èím taková ves žije. Kdybynaši doktoøi, knìží a uèitelé chtìli a dovedli pozorovat tenživot na vsi, co by tu bylo zajímavého materiálu!Pastoøiv Nìmecku vydali takové publikace; nám to chybí. Aspoò, žemáme pozorování romanopiscù: Holeèka, Baara, Herbena,Mrštíkù, Terezy Novákové, Šoltésové. Dnes se ten život na vsiz gruntu mìní; ale na to naši spisovatelé jaksi neberou —Bože, co je to u nás, v dìdinách i mìstech,ještì nepoznanéhoživota!Nejen práce rolníkova, ale celý život je regulován podnebím,mìnou zimy a tepla, konec koncù slunkem, pomìremzemì ke slunku; a pøece o slunku lidé ménì pøemýšlejí nežo mìsíci, tøeba si mìsíc svítí jen svìtlem od slunka vypùjèeným.Ale na slunko se nemùžeš dívat jak na mìsíc, kdežtomìsíc v úplòku je jen chvilku a stále mìní svou formu - jsme tomy lidé divní, divní povrchníci. Ale ovšem, noc má pro èlovìkajiný význam než den, a tak i mìsíc požívá zvláštního renomé- myslím, že se v našich národních písních mìsíc èastìjiopìvuje než slunko; pravda, my mluvíme o mìsíèku a sluníèku,to Nìmci a jiní tak nedovedou.

O dìtství a výchovìJá bych to shrnul tak: dítìti je první a hlavní školou rodina;a rodina, to se rozumí, ta míò vychovává a vyuèí dítì tím, comu pøikazuje nebo zapovídá - u nás je ve všem, i v rodinì,pøíliš kázání - jako spíš tím, co dítì doma vidí. Tedy jací jsourodièe, matka i otec, jaký mají pomìr k sobì a k okolí, to mánejvìtší vliv na dítì. Prosím vás, když takové dìcko domapozoruje nesoulad a hádky rodièù, hrubost, neúctu, nepravdivost,jak mùže z nìho nepøemùže-li to v sobì úsilím, být slušnýèlovìk? Ono se øíká: èím hrneèek navøe, tím páchne. Toplatí i o rodinì.Stejnì dùležitý je pomìr dìtí mezi sebou, starších k mladším.Myslím, že není dobøe být jedináèkem. Mezi sourozenci platípøirozené právo staøešinství:starší vede, mladší ho poslouchajínebo aspoò napodobují. A zas máte pomìr sestera bratøí: starší bratr své sestry chrání, starší sestra je menšímsourozencùm skoro maminkou. Tak máte už mezi dìtmi pøedobrazenídospìlého života.Potom tu máte pøíbuzné, kmotry, sousedy a jejich vliv - tovšecko ve své plnosti a konkrétnosti pøedstavuje výchovný vlivrodu. Staré øády - organisovaný rod nebo zádruha - zanikly,ale jejich poøádky trvají v jiné, volnìjší formì a pùsobína utváøení dítìte. Ten bližší kruh pøíbuzných, to jsou první lidé,se kterými dítì pøijde do styku a které pozoruje - nìkdy ažpøíliš dobøe pozoruje. Mnì se nejvíc líbil mùj strýc, pekaøv Hustopeèi; byl sice dost hrubý, bil ženu i dìti, ale jinak takovýpevný, rozšafný, pracovitý èlovìk, Slovák z Cáhnova, tehdyponìmèovaného; mne již tenkrát v Hustopeèi zajímalo, jakže se mohl ze Slováka stát Nìmec, hustopeèský obèan - když

jsem byl pozdìji na gymnasiu, zašel jsem jednouo prázdninách k tìm pøíbuzným v Cáhnovì, abych to pøenárodòovánípozoroval.Vliv školy není jenom didaktický, ale i mravní. Dítì prokouknesvého uèitele, je-li hrubý, nespravedlivý, ledabylý; vidí jakse chová k svým pøedstaveným, na pøíklad k inspektorovi pøiinspekci, k panu starostovi, k panu dìkanovi - to všechno mápak vliv na povahu i mravní pøesvìdèení dítìte. Pak máte vlivspolužákù a spolužaèek, co se tu zas køíží rodinnýcha sociálních momentù! U nás byla koedukace z nouze - bylajedna svìtnice pro všecky, na jedné stranì hoši, na druhédìvèata, ale pøi tom dva svìty pro sebe.Potom si hoch najdekamaráda; s tím je poøád pohromadì, tomu se svìøuje, z tohosi i bere pøíklad; ty své kamarády bìhem let mìní, jako bydoplòoval a korigoval svou prvotní volbu.Hotovým zjevením pro dítì jsou školní sbírky a knihy. V Èejkovicíchjsem dostával knihy od pátera Satory, hlavnì pøekladyz Nieritze a knížky z Dìdictví. O školních sbírkách u násnebylo zdání; až na reálce jsem poznal malý fysikální kabinet,sbíral jsem brouky a dìlal si herbáø. Co to pro dítì znamená,mùže-li vlastní kraj poznat podle sbírek nerostù, rostlina vycpaných zvíøat! Arciže takové vyuèování je také otázkoupenìz - mít ve vesnici dostateènou školu, mít dost uèitelù (vmé dobì jsem o uèitelkách ani neslyšel) a k tomu rozliènésbírky a knížky - dnes už by každá škola mohla mít tolik takovýchpomùcek; jen mít na to dost penìz, jen umìt ty penízena to vìnovat!Ad vocem knížek pro dìti: my si øíkáme národKomenského a máme tak málo literatury pro dìti, a ještì míòté dobré! Moc jsem se o tom nauvažoval, jak to, odkud tennedostatek. A to je nedostatek i mravní. Vìtšina naší dìtskéliteratury, to je fádní moralisování spisovatelé a spisovatelky

se nutí do tak zvané popularisace a jakéhosi žvatlání, ale nemajídost té psychologie, aby pochopili dìtskou duši, jejíopravdovost a rozumovost pøi vší naivitì, její zájmy a horizont.Bývá mi trapné, když nìkam pøijedu a tam mì osloví dítì, nesvými slovy, ale velkými pathetickými slovy, která mu vkládajído úst dorostlí; dítì by takových slov jak.živo neužilo. Našespoleènost, to je právì vidìt na té její dìtské literatuøe, dìtíještì dost nemiluje, i když se s nimi mazlí.Ja, tož ty všechny vlivy - od rodiny až po školu a èetbu- pùsobína výchovu dítìte; co tu je složek! Reformovat výchovudìtí, to neznamená jen zdokonalovat tu didaktiku ve škole; toznamená reformovat i život nás dospìlých; my jsme pùda,ze které rostou nové generace - záleží bodnì na nás, budou.lilepší nebo š astnìjší. Ten saský ministr mìl pravdu, když øekldeputaci, která k nìmu pøišla s návrhy o výchovì dìtí, že muvýchova dìtí starosti nedìlá, jen výchova dospìlých. A zasea stále ta otázka penìz. Vemte si výchovu se stránky zdravotní,výchovu dìtí úchylných nebo ménì nadaných, výchovudìtí zpustlých; øíká se, že dobrá škola ušetøí peníze za kriminál,špitál a chudobinec. Dobrá výchova a dobré uèení má být conejindividuálnìjší; v tom dìláme u nás øadu pokusù, ale já bychjich dìlal ještì víc, ale právì individualisace školy vyžaduje -tìch penìz!Vemte si také sociální problém ve výchovì - dìti jsou nejstrašnìjšímemento pauperismu. Bída a nouze, to není jen tonedostateèné stravování a šacení, ale to hrozné bydlení! V létìje hej, ale v zimì! Celá, a èetná, rodina pohromadì v jednésvìtnici - jaké v ní má dítì intimní a èasto hrozné zkušenosti,a jak ty zkušenosti jsou hlubší, osudovìjší než to abstraktníkantorování ve škole a kázání jednou za týden v kostele! Sociálníotázka je zvláš otázkou výchovy.

Otázka dìtského zdraví! Já ani nechápu, že dosud nepamatujemedost na høištì, koupalištì a parky pro dìti - èímchudší ètvr , tím víc jich má být, protože tam je dìtí víc. Øíkáte,že pøi správném kropení mùžeme mít stejná travnatá høištìjako v Anglii; zas jde o to, mít na to peníze, to jest ukládatpeníze do dìtí to je ta nejúèelnìjší investice. Rozumí se, že jerozdíl venkova a mìsta; na vsi je celá obec a okolí klukovihøištìm.To jsou problémy výchovy, vedle nich máte problémy didaktiky,jak èemu vyuèovat; dobøe, že se o nich hodnì uvažuje.Hned na prvním místì - náboženství.Mnì už jako chlapci bývalosmìšné, když na vysvìdèení dávali známkuz“náboženství“-co je to? Známka z toho, jak kluk odøikávákatechismus - ale to pøece není náboženství! To, èemu øíkánáboženská otázka, to je také a ve velké míøe otázka školy,ale zas ne jenom školy; je to otázka celého života.Žijemev dobì rozhodnì pøechodné; prožíváme hlubokou náboženskoukrizi. Skepse a náboženský indiferentismus - vlastnínevìrectví není skepse, ale lhostejnost!- dotýká se pøirozenìdítìte. Krize je právì všeobecná, je i v rodinách; obyèejnìvidíte, že se otcové chovají nábožensky vlažnìji než matky -dítì má dojem, že náboženství je jaksi pro ženy a dìti; protoje shazuje, jak zaène dospívat. A pokud bìží o vliv školy, i kdyžuèitel nevystupuje proticírkevnì, dostává dítì už od první tøídynepomìrnì víc pouèení a dojmù vìdeckých než náboženských.A ty dojmy, to vìdecké vìdìní, dùslednì domyšlené,vede dítì a školáka k náboženským pochybnostem. Ve školách,v duších naší mládeže se odehrává právì ten historickýproces, nazývaný konflikt vìdy a víry, boj vìdy a náboženství.To všechno jsem prožíval intensivnì, tøeba bez otøesù; ale promnohé a mnohé bývala škola místem nejtìžší krize.Škola laic-

ká, kde je zavedena, nechává náboženství stranou; ale nedovedusi pøedstavit našeho èlovìka, který by rostl bez poznáníJežíše a jeho uèení; vždy i obsah Starého Zákona patøík základnímu kulturnímu majetku evropského èlovìka. Kdoby neznal obsahu køes anství, byl by vlastnì cizincem na našíkulturní pùdì; a jak by kdo mohl pochopit evropské dìjinya øády, kdyby nebyl pouèen o podstatì a vývoji církví?Ale tadyje potíž, jak tomu uèit, s jakého hlediska hodnotit historickéfakty - tìžké problémy pro školu.Já sám stále opakujua zdùrazòuju, že náboženství je podstatným prvkem duchovníhoživota a kultury, a proto mnì je nejenom vyuèování náboženstvía o náboženství, ale i náboženská praxe velikoua nerozøešenou otázkou školské politiky.Vidím a slýchám, že slušný pokrok se udìlal.v umìlecké výchovìna národních školách. Jaké jen teï máme pìkné slabikáøes obrázky, dobré èítanky - jen mít ještì dobrou literaturupro dìti, obrazy a sošky v uèebnách, aby si dítì ze školyodneslo živou potøebu umìní. V mé dobì nás uèitel uèil hrátna housle a cvièili jsme se ve zpìvu hlavnì církevním - to bylonìco; dnes se žaluje na nedostatek èasu, uèební látky je vícnež bývalo, a proto se na výchovu umìleckou zapomíná - tož,myslím, zdokonalit methody vyuèovací, a èasu bude víc.Na venkovì, jako jsem rostl já, byla celá výchova jednoduššía primitivnìjší; venkovské dítì nepodléhalo, ani dnes ještìnepodléhá tolika dojmùm jako ve mìstì. Ale dnes se venkovrychle mìní a zmìš uje ne všude stejnì; Slovenskoa Podkarpatská Rus zùstávají podnes daleko venkovštìjší nežÈechy - na tyto rozdíly musí prozíravá kulturní politika dávatpozor. Už v dìtství jsem slýchal, že venkov je zdravìjší nežmìsto, zdravìjší fysicky i mravnì; v pozdìjších letech jsempoznal názory socialistù proti mìstu. Moje zkušenost je, že

mìsto, ani velkomìsto není mravnì horší a nemá na dìti špatnìjšímravní vliv než venkov. Ani hygienicky není mìsto horšínež vesnice, spíš naopak - všimnìte si malých dìtí ve mìstìa na vsi! Mìstský èlovìk má pomìrnì lepší lékaøskou pomoca hlavnì sportem a sokolováním vìtší kulturu tìla. Pøitom rychlém zmìš ování venkova je moderní výchova, hlavnìmoderní péèe o tìlo na venkovì stejnì potøebná jakove mìstech - to je zavitý problém a. vláda i veøejní pracovníciby to mìli dobøe pozorovat. Pokud se jedná o mravnost vesnicea mìsta, øekl bych, že nemravnost na vesnici je jiná nežve mìstì. Vesnice je ve všem prostìjší než mìsto, tedy takév mravech a nemravech; vesnice je morálnì hlubší, mìsto rafinovanìjší.Pochybuju, že venkov je speciálnì pohlavnì mravnìjšínež mìsta. Co se o tom psává v povídkách, svìdèí ledao špatném a povrchním pozorování i venkova i mìsta. Ostatnìo tom už je odborná literatura, která potvrzuje mùj názor.Tedy - zas otázka výchovy. A ještì bych øekl: nevychovávajíjen rodièové a uèitelé dìtí, navzájem se rodièové i uèitelé vychovávajídìtmi - víc než se myslívá. Pozorovat dítì s láskoua zájmem, z toho se dospìlý mnohému nauèí; a kdybychomve škole vštípili dìtem svobodnìjší, demokratiètìjší zvyky -øeknìme v pozdravování a styku, nauèili bychom se tomuod nich.Jak øíkám, dnes je situace jiná, než byla v mém dìtství. Našespoleènost se víc diferencovala; vedle zemìdìlcù, mezi kterýmijsem žil, máme prùmyslové dìlníky a prùmyslníky, pøibývástudovaných lidí, pøibývá i boháèù, co døív nebylo. Vedletheorií socialistických vidíte pokusy zbudovat filosofii zemìdìlskou,prùmysl a technika s sebou nesou ideály amerikanismu- pane, to jsou veliké problémy,. které mají také vztahk výchovì a škole.

Už se hodnì pracuje v psychologii konkrétní a pedagogické,v pedopsychologii; máme spisy o schopnostech dítìte a mládeže,o testech a psychometrii, o dìtské úchylnostia zloèinnosti - to všechno je sice teprve v zaèátcích, ale je topokrok, že se o tom všem víc pøemýšlí. Nejvíc je tøeba, abychomsvé dìti víc milovali, ne ústy, ale èiny, abychom se o nìvíc starali a víc s nimi žili. To platí zvláš o pánech otcích. Takèasto vidìt, jak takový èlovìk shrabuje peníze, aby prý se jehodìti mìly lépe; ale v druhé, tøetí generaci jsou peníze rozházenya rodina vymírá - je nápadné, jak je u nás málo starýchzámožných rodin. Tož radìji se starat o rodinu tak, aby v nírostli zdraví, slušní, samostatní lidé...Èasto o tom uvažuju, jaký je rozdíl mezi vesnicí, a ovšemi mìstem, v dobì mého dìtství a dnes! Dnes dítì je pod vlivemradia a gramofonu, novin a po pøípadì dìtských èasopisù,pod vlivem nejrozmanitìjších ilustrací, dnes se vícea snadnìji cestuje - - o tom všem jsme my dìti nemìly potuchy.Nemìl jsem co èíst, slýchal jsem málo, cestovat jsemnemohl; proto tenkrát kostel byl nám dùležitìjší než je dìtemdnes, byla to jediná význaèná budova vedle zámku, jenžedo zámku jsme se nedostali, kdežto do kostela jsme chodilia vidìli takto jednou za týden budovu vzdušnìjší, vìtší, vyzdobenou,kde jsme slyšeli kázání a hudbu, kde jsme se celá vessešli - jak by dnes to kázání a celé ovzduší kostelní musilo býtjiné, aby dorostlé a dìti pøipoutalo tak, jako pøed sedmdesátilety - zase jsme pøi dnešní náboženské krizi a vlivné její pøíèinì!

Na školáchNa uèeníTo matka vymohla, že jsem šel na školy, abych se prý nemusiltak døít jako oni ( rodièe) ; když mì na visitaci pochválilsám pan dìkan, dali mì študovat. Matka byla z Hustopeèe,tož mì tam poslali na nìmeckou reálku; byl jsem tam na handlu tety, sestøenice šla za to k nám. Já na to nemyslil, èím bychchtìl být; líbila se mi jeden èas, když u nás v domì nám šilkrejèí, krejèovina, líbilo se mi kováøství, to jsem nejèastìjize všech øemesel mohl v práci sledovat; je zvláštní, já byl takpobožný, ale nikdy mì nenapadlo být panáèkem. Hochv zapadlé vesnici nemá mnoho živých vzorù, kteøí by mu ukazovaliven, nad ten okruh zemìdìlský a øemeslný - uèitel, kaplana dìkan, doktor, páni na statku a jejich služebnictvo, neboještì kupec. Èím kluk bude, o tom nerozhodují tak vlohy jakospíš ta nejbližší pøíležitost.Reálku v Hustopeèi vedli otcové piaristi; vzpomínám sina rektora, to byl takový tìlnatý, hezký, starší muž,ana profesora Vašatého - to byl bratr mladoèeského poslanceVašatého, pìkný mladý èlovìk, pyšný na ten øeholní hábits èerným pásem - i dìvèata ho ráda vidìla. Toho Vašatéhojsem tuze miloval; byl to první Èech z království, kterého jsempoznal, a tož mì zajímal; o ledaèems se mnou hovoøil. Zvlášjeho chùzi mám dosud živì v pamìti.Uèil jsem se dobøe; velmi mì poutala fysika, totiž mechanika.Ještì dnes si vzpomínám, jak jsem užasl, když nám profesorvykládal, že obyèejný trakaø je jednoramenná pákaa kolo a že odpovídá tìm theoretickým mechanickým formu-

lím. To mnì zrovna otevøelo nový pohled na praktický život - jámìl vždycky zálibu vidìt theorii v pøírodním i spoleèenskémdìní a v denní práci a najít v nich obecné pravidlo; tehdy tobylo pro mne jako prvé zjevení.Po dvou tøídách reálky jsem mìl jít na uèitelskou preparandu;ale tam pøijímali hochy teprve od šestnácti let, a proto vzniklproblém, co se mnou zatím? Potloukal jsem se a lajdákovalnìjaký èas - to bylo v Hodonínì; proto mì rodièe dali na radumých bývalých pánù na øemeslo, do Vídnìna Kunstschlosserei, protože jsem umìl trochu kreslit. Tammì mistr postavil k stroji na dìlání podkùvek k botám; tose dal do strojku železný proutek, zatáhlo se za pákua vypadla ohnutá podkova. Když jsem to dìlal den, dva dny,nu dobrá; ale když jsem to dìlal týden, dva týdny, tøi týdny -za tøi týdny jsem utekl domù. Vždycky jsem rád pracoval, aleta poøád stejná práce v továrnì, poøád ten jeden nebo dvapohyby, to jsem nevydržel. Snad bych i byl ještì vydržel, alejeden spoluuèedník mi ukradl mé knížky z reálky vždyckypo práci jsem ty knížky popadl a èetl v nich. Když jsem o nìpøišel, bylo mnì tak teskno, že jsem utekl domù na Èejè.Zvláš mnì bylo tìžko bez atlasu; na nìm jsem každý veèercestoval po celém svìtì.Na Èejèi mì dal otec na uèení k panskému kováøi, našemusousedu. Což o to, kováøství se mi líbilo! To je práce, na kterouje tøeba síly a rychlosti a pøi které se nenadìlá mnoho øeèí;železo nesmí vychladnout.Tehdy byly ještì takové kasty; mistrbyl v každé dílnì velikou autoritou, po nìm tovaryši podlestáøí nebo podle toho, jak dlouho byli u mistra; tovaryš, ten užmìl nìjaká práva, a kdyby se uèeò opovážil dìlat nìco, naèještì práva nemìl, tøeba fajèit nebo chodit s dìvèaty, dostalpohlavek, o jej! V létì se pracovalo v kovárnì èasto od tøí ráno

do desíti nebo jedenácti v noci, když se spravovaly pluhya kovali konì. Ale práce je to pìkná; kováø u ohnì a u kovadlinyje pánem tvrdé hmoty. Ještì jako gymnasista jsemna cestì z Brna pøekvapil kováøe ve vsi, že jsem dovedl ukouthøebík na jedno zahøátí želízka. Tož to nevím, mám-li tyto prstyna pravé ruce tak nakøivo od práce s kladivem. Ještì v roce1887, když jsem byl v Jasné Poljanì, zadíval se Tolstoj na méruce a optal se mì, byl-li jsem dìlníkem.Snad bych byl u tohoto kováøství zùstal; ale do toho mnìpøišla taková náhoda. Jednou jsem tam na Èejèi neslv putynkách vodu ze studny do kovárny, když šel cestou jedenpán a tak se na mne pozornì zadíval. Já ho poznal - bylto profesor (de facto uèitel) Ludwig, který mì uèil v Hustopeèina klavír - ale ani jsem se k nìmu nehlásil; zastydìl jsem se,že jsem tak ukoptìný, a na nìm jsem vidìl, že ze mne neèekalkováøského uènì. Když jsem pøišel domù, povídá maminka:“Byltu profesor Ludvík a vzkazuje ti, abys šel k jeho otci,rechtorovi, do Èejkovic za uèitelského praktikanta.“ Tož takse to rozhodlo. Mnì bylo ètrnáct let, do preparandy jsem mohljít teprve za dvì léta; proto jsem mìl zatím pomáhat ve škole,to se rozumí bez platu, jenom mì rektor za to uèil hrátna piano.Nu dobrá, uèil jsem kluky a dìvèata, jak jsem dovedl,hrál po nìjakém èase ve všední dni v kostele na varhanya chodil zpívat na pohøby, jak to tehdy kantoøi museli dìlatA když jsem tak na pohøbech odøíkával latinu, vytýkal mi kaplanSatora, že ji vyslovuju špatnì. Chtìl jsem taky rozumìttomu, co odøíkávám. Tehdy jsem mìl také první konflikt s církevnívrchností. Vykládal jsem dìtem ve škole podle toho, jakjsem se tomu nauèil na reálce, že slunce stojí a že se zemìtoèí kolem slunce. Dìti to øekly doma, a matky si šly stìžovatk panu dìkanovi, že jim kazím dìti, že uèím vìci neslýchané

proti Písmu svatému. páter Franc to nìjak urovnal; pár dnínato byl jarmak, sedláci dali hlavy dohromady a šli za mnoudo školy. V mnì hrklo, že bude zle, ale že se nedám. Tu jedenz nich vystoupil a povídá: „Pane uèitel, dobøe to tìm dìtemvykládáte;jen na ty naše baby nic nedejte a uète tak dál.“Pak jeden po druhém sáhl do kapsy a nechal mnì na pianìpo ètyráku - nebo aspoò po krejcaru. Musím ovšem pøipomenout,že jsem jako dítì chodil do školy konkordátní, jejížvlivy na venkovì v letech. šedesátých ještì nevymizely.Rád jsem ležel v knihách. V Èejkovicích na zámku zùstalypo jesuitech staré knihy, ze sedmnáctého a osmnáctého století,samá polemika proti protestantùm;jedna z nich je dostznámá, jmenuje se „Vogel, friss oder stirb“ a ukrutnì popíráLuthera. Já jsem ty knihy zrovna hltal a byl jsem z toho takzuøivý katolík, že jsem obrátil ženu kováøe, u kterého jsemse uèil, na katolictví. Byla to Nìmka - muž si ji pøivedl ažz Nìmecka - a já do ní mluvil tak dlouho, až pøestoupila.Bylmnì to také prvý pøípad nábožensky smíšeného manželství -tehdy jsem to ovšem chápal èistì katolicky. V tìch nìmeckýchknihách byly latinské citáty, kterým jsem chtìl rozumìt.To byl další dùvod uèit se latinì. Zaèal jsem se uèit sám. Memorovaljsem po poøádku podle starého slovníku slovaod a až do zet; mìl jsem a posud mám znaènou kopii verborum,ale s gramatikou to šlo bledì. Páter Satora mnì pakdával pravidelné hodiny z latiny.Na jeho radu jsem složilve Strážnici zkoušku z primy gymnasia. Tož tak jsem se dostalna (nìmecké) gymnasium v Bmì, roku 1865.

V BrnìJa, tož v Brnì... Když jsem tam pøišel do sekundy gymnasia,musel jsem se už sám živit; naši mi nemohli dávat pravidelnépøíspìvky, jen matka, bùhví odkud, vždycky mnì nìco seškrabala.Bydlel jsem nejdøív u ševce v Nové ulici - bylo nás tamasi šest klukù; za dva zlaté mìsíènì jsem mìl byt, snídaní ajiprádlo; jaké to kafe bylo, to si mùžete pøedstavit, ale bylo toaspoò teplé. Tož jsem si musel sehnat nìjaké kondice.Uèiljsem kluka jednoho nádražního úøedníka, tam mi dávali dvìzlatky mìsíènì a v nedìli obìd - já bych byl snìdl takové obìdytøi. Potom jsem pekaøovi uèil dcerku; neplatil mi, ale zatojsem si mohl vzít chleba, co jsem snìdl. Ale byli to moc hodnílidé, spøátelili jsme se. Já jsem byl ve tøídì primus, a protojsem dostal doporuèení za preceptora do rodiny policejníhodirektora Le Monniera, to byl skoro ten nejvìtší pán v BrnìTam jsem pozdìji dostával jídlo dennì, a tož jsem uživil i svéhobratra na studiích; ale tomu nešlo uèení do hlavy. Veselo námhochùm na bytì bylo až dost; veèer po práci jsme dìlali všelijakéšpásy, v létì jsme se chodili nìkam do Zábrdovic koupata veèeøívali za šest nových v pivovaøe, chleba, tvarùžeka žídlík piva.Pane, to byly èasy!V Brnì se mi líbilo, protože jsem se dostal ke knížkám. Tose rozumí, na nìmeckém gymnasiu mnì padly do rukou knížkynìmecké a katolické; ale to mnì nevadilo, naopak, já jsemtehdy, jako pøedtím v Èejkovicích, katolickou literaturu zrovnahltal. Na nìkteré ty romány se dosud pamatuju; jedense jmenoval „Fabiola“ a byl od Wisemana; ta Fabiola bylakrásná Øímanka, zemøela muèednickou smrtí. Druhý románbyl také pøeklad z anglického a jmenoval se, tuším, „Die Mar-

tyrer von Tilbury“. ti muèedníci, to byli katolíci utraceníza anglické reformace. Tøetí kniha se jmenovala „Glaubenskraftund Liebesglu ’ od nìjaké paní Polko; jednalo se tamo mladém katolickém misionáøi, který šel do Indie; tamse do nìho zamiluje krásná Hindka, princezna Damajantinebo co, ale jeho víra pøemùže vášeò, a konèí se to zas nìjakoumuèednickou smrtí. To se mi tehdy tak líbilo, to misionáøství,ta propaganda víry a hlavnì ta stálost ve víøea muèednictví;byl jsem toho plný.Nu dobrá, kdybych vám mìl pøesnì øíci, co na mne v mládíz katolicismu nejvíc pùsobilo, tož jsou to tyto vìci: pøednì živìjšítranscendentism; pak katolický universalism, ta mezinárodnosta svìtovost. Potom ten energický duch propagandya misionáøství. Pak máte to úsilí o jednotný názor na svìta na život. A koneènì na katolicismu imponuje jeho církevníorganisace a její autorita. To se rozumí, staršímu hochovise dostanou do ruky protikatolické spisy, které ukazujína církevní absolutism, výluènost a násilnictví; sami katechetovéve škole na ty proticírkevní a protináboženské autoryupozoròovali tím, že s nimi polemisovali. Vyvíjel jsemse v dobì rostoucího liberalismu a jeho boje proti absolutismupolitickému i církevnímu; to víte, nemohl jsem nemysleto knihách jako Renanùv 2ivot Ježíšùv a jiných...Na gymnasiu v Brnì jsme mìli za katechetu pátera Procházku.Byl to jeden z tehdejších køes anských socialistù ; já jsemna schùze jeho a jiných chodil a to mì seznamovalo se socialismem.Asi v kvintì jsem ohlásil páteru Procházkovi, ženemohu jít k zpovìdi. Páter Procházka mne mìl rád, byl todobrý a opravdu náboženský èlovìk; domlouval mi tak, až

plakal, ale já jsem si nedal øíci. Mnì se nelíbil ten formalism;hoši se chlubili, jak se kdo chytøe zpovídal, a pak mì trýznilabìžná praxe: dnes je mnì vina odpuštìna a zítra zaènu høešitznova. Vyznat se z høíchù, proè ne;èlovìk se potøebuje vyzpovídatpøíteli a hodnému, lidskému èlovìku vùbec; ale víc nehøešit,o to jde. Jak øíkám, mnì se nelíbilo, že je to tak pohodlné;a tož jsem k zpovìdi nešel. Ovšem, zrály ve mnì užpochybnosti o nìkterých uèeních církevních.Tehdy jsem taky mìl první konflikty jako Èech. My jsme bylina škole Èeši a Nìmci pohromadì, a to se ví, že jsmese hádali a pøeli o výbornosti našich národù.My, Èeši, jsmebyli starší, protože jsme se rok - dva musili olámat v nìmèinì,já jsem byl starší tím, že jsem byl na reálce a na øemesle.V pranicích - chlapeckých, neškodných - jsme Nìmcùm obyèejnìnatloukli. Gymnasium bylo nìmecké; ale za mých èasùbyl zástupcem øeditele Èech, nìjaký Kocurek, autor latinskéhoslovníku, z gruntu dobrák, ale nám klukùm jen pro smích.TenKocurek se pøiživoval výrobou barev; a jak mìl bílé vlasya licousy, otíral si o nì ruce od barev a pak pøišel mezi násmodrý, zelený, èervený. Uèil nás èeštinì; ta byla nepovinná,a tož to bylo vždycky pøi jeho hodinách boží dopuštìní. Kocureknás proboha prosil, abychom byli tiše, aby aspoò nebyloslyšet náš køik v ostatních tøídách; když nic nepomáhalo, øekl,že bude povídat anekdotu. Tož my jsme byli tiši jako pìny,a on zaèal vypravovat; znal, chudák, jen jednu anekdotu, takovounaivní, a tu protahoval, jak mohl, aby bylo dlouho ticho;ale jak øekl pointu, spustili jsme takový øehot, že se chytalza hlavu a bìdoval, abychom pøestali. No, kluci...Po Kocurkovi pøišel nový øeditel, takový ryšavý Germán, a sním se zaèal ostøe nìmecký režim. Mìli jsme uèitele latinya øeètiny, který se za Kocurkovy doby psal ještì Stanìk, ale

teï se zaèal podpisovat po nìmeckém zpùsobu Staniek. Tožto mì dopálilo; a jednou, když mì zkoušel, jsem napsal plavajzemna okraj knihy. Staniek = Stanìk. On mi vzal knihuz ruky a to se rozumí, bylo zle, o jej!V kvintì jsme dostali na latinu a øeètinu profesora, jmenovalse Vendelín Forster, pozdìji slavený romanista, to byl teprvetvrdý Germán; tož ten vyslovoval øeètinu po nìmecku a chtìl,abychom my to dìlali také; tedy na pøíklad Cojs místo Zeus,pajthajn místo pejthejn, jak jsme to vyslovovali pøed ním. Jemuna truc jsem zaèal vyslovovat latinu po èesku; ještì si vzpomínám,jak jsem èetl v Liviovi „Haòibal eòim“ a tak.Tose rozumí, Forster se rozzuøil, ale já jsem mu øekl:“Pane profesore,vy jste Nìmec a vyslovujete latinu a øeètinupo nìmecku; já jsem Èech a vyslovuju po èesku.“ A na tomjsem zùstal, i když si mì zavolal øeditel ad audiendum verbum.Tož pak jsem dostal pro neposlušnost a vzdorovitostpìtku z mravù, a nakonec pøišlo i consilium abeundi a museljsem z Brna odejít - to ještì povím, proè. Na štìstí byl tehdypolicejní øeditel Le Monnier pøeložen do Vídnì a vzal mìs sebou; tam mì pøijali do sexty, ale jen po jeho pøímluvìa zatím na zkoušku.Jako chlapec jsem neznal nacionalismu, leda èejkovský.K Èejkovicím byla pøifaøena obec Podvorov, ale to se rozumí,my jsme jí øíkali Potvorov, zato podvorovští kluci zpívali o náspísnièku:Èajkováci srncidrápali sa v hrnci..a dál už nevím. Každou nedìli jsme se s podvorovskou chasouseprali, kdo bude na zvonici zvonit. To máte nacionalism

v malém. V Brnì jsem pochopil své èešství; pøedtím, doma,jsem poci oval primitivní socialism. Poznáním historie jsemsi vìdomí národní vytøíbil - a tu naši historii jsem poznávala hltal v románech Herlošových.Považte si, jak vzrušující jsounaše dìjiny; vemte si Pøemyslovce a jejich celou politikuk Nìmecku, jak správnì pochopili naši mezinárodní situaci;vemte si potom reformaci, protireformaci, obrození - jak jeten celý zápas neobyèejnì dramatický. a pak si vemte mapua naši polohu na ní a považte, že jsme se udrželi! To samo užstojí za to. Jen si poøádnì uvìdomit naše dìjiny. já nevím,které na svìtì jsou vìtší.My vždycky budeme malièká minorita ve svìtì, ale kdyžnìco poøídí malý národ se svými malými prostøedky, má tozvláštní a nesmírnou mravní cenu, jako ten vdoví groš. My nejsmehorší než kterýkoli národ na svìtì, a v nìkterých vìcechjsme i lepší; i v cizinì to už zaèínají vidìt. To nevadí, žejsme.národ malý; má to své pøednosti, mùžeme se líp znáta žít intimnìji;mùžeme se víc cítit doma. Ale je veliká vìc, když malý národmezi velkými nezùstane pozadu a má podíl na práci k vyššílidskosti. I my chceme zvonit na zvonici svìta, jako ti podvorovštína té èejkovské. To je problém malého národa: mymusíme dìlat víc než jiní a být šikovní; ale kdyby na nás nìkdošel s násilím, tož se nedat... Nedat se, to je všechno.I když nebylo èeských knížek, byly aspoò lidové písnì. My,èeští chlapci na gymnasiu, jsme se scházeli, zpívali jsme písnièky,kdo jich víc umí, a ty, co jsme neznali, jsme si zapisovali.I dnes si na leckterou vzpomenu. Z Brna jsem chodíval domùpìšky ještì s jinými hochy z našeho kraje, a to jsme po celoucestu zpívali. Jednou jsme se na cestì stavili ve známé hos-

podì, a jeden z nás, nejstarší, veselý oktaván - však byl pakknìzem - laškoval s hostinskou, mladou ještì a pìknou; alebyla divnì vážná. Když ji pak ten náš kamarád vzal kolempasu, neøekla nic a jen otevøela dveøe do vedlejší komory; tamležel její muž na slámì mrtvý, v hlavách hoøící svíèka...Jednou zas jsem se vracel z domova do Brna a nesl jsemsi od maminky koblihy na pøilepšenou - snad nìjakých dvacetkoblih. A když jsem pøišel do Brna na potravní èáru, zastavilmne financ, co to nesu.“Koblihy,“ povídám; a tu on, žez nich musím zaplatit potravní daò. Ja, co teï; penìz jsemnemìl a koblih mnì bylo líto - tož jsem si sedl tam u šraòkùa všechny koblihy jsme smetli, kamarádi se mnou; aji ten pøísnýfinanc si na nich pochutnal.Vojny v letech padesátých a šedesátýchTo se rozumí, jako hocha mì nesmírnì zajímala vojna, totenkrát tak patøilo k výchovì. Bylo tìch vojen v mém dìtstvía mládí nìkolik.V roce 1859 se nám vrátil pacholek z taliánské vojny, umrzlamu tam noha, a toho jsem poslouchal bez dechu, jak povídalo tìch patáliích. Politicky to mìl divnì spletené, patrnìnevìdìl, s kým vlastnì bojoval a proè.V tøiašedesátém zas byla ta rebelie Polákù proti Rusku.Tehdy jsem už èetl noviny, když jsem na nìjaké kápl; byl jsemzuøivì na stranì Polákù.V Olomouci byli internováni nìjací polštírebelanti, také ta polská adjutantka Pustowojtówna, a otìch se u nás povídaly celé legendy. Já jsem ještì potom shánìlromány a krváky o polském povstání, mìl jsem toho plnouhlavu. Pozdìji jsem dával kondice jednomu spolužákovi,

yl rodilý z Polska, a ten mi toho napovídal ještì víc;. tehdyjsem se zaèal uèit polsky.Ve ètyøiašedesátém byla ta šlesvická vojna, a tu jsem fanatickydržel s Dány, že se, malí, nedali dvìma velikým.Když pøišla vojna v šestašedesatém roce, vzali jsme si, násnìkolik èeských hochù na brnìnském gymnasiu, do hlavy, žese dáme dobrovolnì na vojnu proti Prušákùm. Proti Prušákùm- to neznamenalo pøímo pro Rakousko. Tož jsme strkalihlavy dohromady a radili se, a jeden spolužák, nejstaršía nejsilnìjší, dal se opravdu ihned odvést. Potom zavøeli školy,a já jsem šel pìšky domù, do Èejèe. Brzy Prušáci vyhráliu Hradce Králové, a rakouští vojáci ustupovali Moravoudo Uher. Všude bylo plno strachu; øíkalo se, že Prajzové chytajímladé hochy a odvádìjí je s sebou jako vojáky. To mi leželov hlavì, a tož jsem chodil za starším kamarádemv nedalekém Terezovì a tlaèil jsem na nìho, abychomse podle slibu radìji dali do rakouské armády. Frantík mi torozmlouval, že radìji uteèeme a schováme se. To už rakouskéregimenty utíkaly pøed Prušáky do Uher, a taky na Èejèitáhla kolona furáže.Oficír, co ji vedl, ptal se, kudy je cestana Hodonín; tož jsem se nabídl, že je dovedu. Šli jsme tedy,Frantík a já, s tìmi vojáky., cestou jsem øekl oficírovi, že bychse chtìl dát na vojnu. On mi to rozmlouval, že jsem mladýa vychrtlý, že tu není doktor, aby mì odvedl, že už bude konecvojny, a tak ledacos. Když jsme vjíždìli do Hodonína, chytl plamenemdùm vedle cesty, a z toho byla panika, že to udìlaliPrušáci, že mají všude špióny. Z Hodonína vojáci táhli dáldo Uher, a já jsem šel s sebou na Holiè; ten celý kraj jsemdobøe znal a byl jsem tam všude jako doma.U Holièe nás dohonily pruské hlídky; tož byl alarm, a trochupìchoty a jízdy se obrátilo proti Prušákùm.V polích snopy

a kopy, rakouský velitel na koni za jednou kopou. Bylo už hodnìk veèeru, stmívalo se. Bìžím s Frantíkem, nìjakým Židemz Holièe a ještì jedním Holièanem na kopec ke høbitovu, abychmìl vyhlídku na tu srážku, a tam jsme se schovali za zdí.Frantíkmìl strach a lehl si do èerstvì vykopaného hrobu; Žid s ním.Ten Slovák a já jsme vykukovali pøes zeï. vidìli jsme táhnouta støílet kolonu pìchoty - ten Slovák øíkal, že to jsou Taliani, tiže utekou.Potom se srazila jízda; vidíme, jak se šavlují a sekajído sebe, a v tom jede pøímo k nám voják na koni. Když bylblíž, vidím, že to je ten oficír, co mì vzal s sebou, a že mározseknutou tváø, takto, od skránì až po bradu.Já jsemna nìho zavolal, on objel høbitovní zeï k bránì. Ten Slovák,rozumný èlovìk, mnì povídá: bìžte do nejbližší chalupy, stáhnìtes postele plachtu a namoète ji v studni. Tož jsem bìžel,a zatím on s tím Židem Frantík zùstal ležet v hrobì - vedl oficíraza mnou.Já vzal v chalupì plachtu, povìsil ji na háka namoèil ve studni; ale namoèená plachta byla tìžší, než jsemèekal, a tož jsem se pevnì opøel kolenem o roubení studny,abych ji mohl vytáhnout. Pøi tom jsem si roztrhl maso nad kolenemo høebík, ale v rozèilení jsem toho nepozoroval; omylia ovázali jsme oficíra a svlékli mu šaty - ty si ten Žid odnesl;teprve pak jsem pocítil ránu. Chtìl jsem utíkat dál, ale už todobøe nešlo; dostal jsem se na jeden z odjíždìjících vojenskýchvozù, a ve vojenském polním obvazišti, už u Prešpurku,mì øádnì obvázali. Nato jsem s Frantíkem odešel do Kopèank pøíbuzným. Tam jsem slyšel, že ten Žid se tìmi oficírskýmišaty prozradil, že byl od Prušákù zajat, a také ten ranìný oficír.Ta srážka u Holièe, na Šibenièkach, byla tak kolem patnáctéhoèervence, tuším v pondìlí; ale neruèím za správnostdata a také jsem už detaily zapomnìl.

Toho šestašedesátého roku jsem mìl ještì jedno dobrodružství.Chodíval jsem do Hovoran za páterem Satorou, kterýtam byl z Èejkovic pøeložen. Jednou jsem se u nìho zdrželaž do tmy; mìl slavnìjší pohøeb, byl jsem s ním. Šel jsemdomù, v ruce svíci pohøební. Jak tak jdu, vidím, jako by se zaškarpou za topolem schovával nìjaký èlovìk. Mìl jsem doststrachu, ale šel jsem dál; a jak jdu, èlovìk pøeskoèí škarpua popadá mì za krk. To se semlelo tak rychle, že ani dobøenevím, jak to bylo; pamatuju se jenom, že jak mì chytal za krk,já do nìho strèil, on se dostal jednou nohou do škarpy, já hopraštil tou svící pøes tváø. pøi tom mì bodl nožem nebo èímdo boku. Já jsem se nato sebral a bìžel jako šíp domù. Teprvedoma pøi svìtle jsme vidìli, že mi propíchl kabát i košilia udìlal mi takový dlouhý škráb v boku; ale nic to nebylo.Myslím, ten èlovìk èekal na nìkoho jiného a spletl si mì s ním.Když jsem pozdìji - to bylo už za prvých let v Praze - zaèalpracovat o svém románì ( mìlo to být Dichtung und Wahrheit),tož jsem tato dobrodružství v nìm zachytil, jak mnì utkvìla,romanticky vypestøená (mùj hrdina byl voják a tak dále). To užvíte, že jsem se,toho románu dávno vzdal, a co bylo napsáno,spálil; ale i teï si jej nìkdy maluju, když tak ležím a nemohuusnout.Nu dobrá, když už to chcete vìdìt, tož to nebyl mùj prvnípokus o román; první jakýsi román jsem zaèal psátna gymnasiu v Brnì Tehdy jsem se už sám živil, svého bratrajsem držel na študiích; byl jsem nejstarší ve tøídì, mìl jsemkonflikty s kantory a poznal jsem lásku.... Zkrátka, myslel jsem,že už mám bùhvíjaké zkušenosti, a tož jsem zaèal psát románsvého života. Když jsem mìl napsáno nìkolik kapitol,pøedèítal jsem to kamarádùm pøed koupáním u øeky. to se ví,

kluci se chtìli radìji koupat, byli netrpìliví, ale já jsem nepøestal,dokud jsem to nepøeèetl celé. Pak mi jeden z nich, takovýHanák, øekl: „Tomášu, nìco tak hlópyho sem jakživ neslyšel!“Tož jsem to spálil.O verše jsem se pokoušel ještì døív, když jsem byl po tìchdvou tøídách reálky nìjaký èas v Hodonínì;tam jsem psal milostnébásnì na jedno dìvèe, s kterým jsem hrával divadlo -muselo to být hroznì bez formy, já nemìl ani ponìtí o rythmua o formì; hoši gymnasisté se mi proto smáli - tehdy jsempo prvé chápal, co je to humanitní vzdìlání. Rád bych tak tysvé tehdejší básnì vidìl! Potom v Brnì mnì pøišla do rukouSušilova Poetika; tož podle ní jsem zkoušel dìlat básnìna všechny možné formy, i na indické... Nu, pak jsem tohonechal; ale literatura mì držela po celý život.Proè že jsem odešel z Brna? Nu, vlastnì pro lásku.Kdyžjsem byl v kvintì, chodila k mé bytné její švagrová, dìvèe asimého vìku; a my dva jsme se do sebe zamilovali - to bylamá první a veliká láska. Já byl všecek chycen tou láskou, chtìljsem si, to se rozumí, Antonii vzít a poøád jsem poèítal, kdy tobude možné; tehdy jsem se už živil sám a byl jsem v tøídìnejvìtší a nejstarší; krom toho jsem mìl své potyèkys nìkterými profesory - prostì jsem se cítil jako dospìlýa samostatný èlovìk. Její rodièe jí, to se rozumí, bránili ; scházelijsme se potají, na ulici a tak. To se dozvìdìli i ve škole;a protože na mne jinak nemohli, zavolal si mì øeditel a mluvilošklivì o té mé lásce, jako bych tropil nìjakou nemravnost.Mne to tak urazilo a rozèililo, že jsem o sobì nevìdìl; když sina mne pøivolal školníka, popadl jsem pohrabáè a køièel, ženenechám sobì ani tomu dìvèeti tak køivdit. Tož proto jsem

dostal to consilium abeundi pro vzpurnost; jinak mnì nic neudìlali,protože ten øeditel sám musel cítit, že nebyl v právu..To byla má první láska; od té doby jsem o lásce mnoho pøemýšlel- vedla mì k tomu vlastní zkušenost i to, co jsem pozorovalkolem sebe, hlavnì literatura; ta se pøece v tak velkémíøe obírá láskou. O vìci jsem dost øekl podle svých pozdìjšíchzkušeností a pod vlivem své ženy - jen opakuju: láska,láska silná, láska pravá, láska muže a ženy pohlavnì nezkaženýchje, jak stojí v Písni Písní, silná jako smrt - je silnìjší nežsmrt, protože udržuje život a rodí životy nové.Právem k ní literaturaobrací svou pozornost nejvìtší - jenže je literaturaa,,literatura“ právì v tomto!VídeòVídeò mìla pro mùj duchovní vývoj znaèný význam; stráviljsem v ní bezmála dvanáct let, od roku 1869 do 1882, mezitímrok /1876-77/ jsem pobyl v Lipsku. Morava mìla tenkrátspád do Vídnì, a Brno bylo, jak se øíkalo, pøedmìstím Vídnì.Po prvé jsem byl ve Vídni jako zámeènický uèedník; jednouo prázdninách jsem jako gymnasista šel do Vídnì pìšky.Po obakrát jsem odtamtud vlastnì utekl, tak mnì tam byloteskno; pobytem v letech zralejších jsem si na mìsto zvykl,tím spíše, že jsem v nìm našel možnost pro své vzdìlánía obživu.Na vídeòské akademické gymnasium jsem pøišel v sextì,maturoval jsem 1872. Støední škola se mnì brzy stala trapnou;mìl jsem, jak se øíká, mnohé životní zkušenosti, byl jsempomìrnì starší a musil jsem se sám živit. V prvých letechv Brnì jsem ještì stál o vyznamenání na vysvìdèení, takéjsem po nìkolik semestrù byl primusem; ale brzy jsem si øekl,

že staèí školu slušnì absolvovat a radìji se vedle ní zabývatjazyky, básníky, umìním a ètením historikù, filosofù a tak. Jájsem byl vždycky náruživý ètenáø.Silný popud, abych èetl a myslel, dával mnì zájem o náboženství,o politiku a národnost. V Brnì jsem se páterem Procházkoudostal k theorii køes anského socialismu, tam takéjsem si mohl a musil uvìdomit problémy národnostní, jak jepodávala sama škola - tam se školáci a profesoøi roztøiïovalipodle národnosti - a jak je podávalo èeskonìmecké prostøedíBrna a ovšem i politika èeská a nìmecko-rakouská,pokud jsem ji mohl sledovat. Když jsem došel do Vídnì, vyhledávaljsem èeské spolky, zejména spolek akademický.Jako gymnasista jsem nemohl být jeho èlenem;shodl jsemse s výbory, že se ohlásím jako filosof, protože poslední dvaroky na gymnasiu se ještì do nedávna nazývaly „filosofickéklasy“ nebo krátce „filosofie“. Za nìjakou dobu jeden z tìchvýborù, který mìl nápad o té filosofii, proti mnì vystoupil, ženemám práva být èlenem spolku; kluk mìl pravdu a dostaljsem zase za vyuèenou. Každá lež má krátké nohy, i fraus pia.Na to, èím budu, jsem mnoho nemyslel. Jako gymnasistave Vídni jsem chtìl být diplomatem, byl bych rád šelna orientální akademii; proto jsem chodil na praktické kursyarabštiny - když jsem pak vidìl, že na orientální akademii pøijímajíjen šlechtice, nechal jsem toho. Myslím, že jsem si poddiplomacií pøíliš pøedstavoval cestování po dalekých zemích- já jsem vždycky rád cestoval, tøeba jen po atlase - i dnesmám rád mapy; a vždycky mì zajímala statistika, jaké jsoukde pomìry. Když jsem na gymnasiu dìlal maturku, dal miprofesor zemìpisu otázku z národnostní a náboženské statistikyUher; já toho vìdìl víc než on, a tak to jeho a inspektora

zajímalo, že pak zamhouøili oèi nad mými nevìdomostmiv pøedmìtech, které mne již nezajímaly.Po maturitì /1872/ šel jsem na vídeòskou universitu. Tose rozumí, dávno mì zajímala filosofie; pamatuju se, že jsemšel k profesorovi Zimmermannovi - znáte ho snad, ten herbartovskýesthetik - aby mnì poradil, jak se mám do filosofiepustit odbornì.Radil mnì, abych si proèetl celé dìjiny filosofie,a který filosof se mi bude nejvíc zamlouvat, toho abych sivybral pro studium podrobnìjší.Já jsem mìl dìjiny filosofie a nìkteré filosofy proètené užna gymnasiu a našel jsem už tehdy zálibu v Platonovi - tímplatonikem jsem zùstal po celý život; tož jsem se dal zapsatna øeètinu a latinu, abych mohl èíst svého Platona, ale i ostatníspisovatele øecké a øímské.Jeden profesor, Vahlen, nám vykládalètyøi hodiny týdnì po celý semestr Catulla. Já mìl celéhoCatulla pøeèteného na posedìní, a teï ten èlovìk vykládáa vykládá, kolik je catullovských rukopisù, v kterém slovíèkuse od sebe liší, co který jiný kantor o tom napsal, a že tenjiný kantor je ignorant. V té dobì mnì zemøel bratr Martin -zachladil se na vojnì a dostal tyfus - a otvírala se svìtová výstava- - ty dojmy mnì znechutily filologii. Nikoli øeckéa latinské autory.Pak jsem študoval vedle filosofie pøírodní vìdy ( také anatomii).Mne zajímala módní tenkrát fysiologická psychologie.Jak øíkám, profesorem jsem se vlastnì stát nechtìl; mne zajímalone pouèovat jiné, ale sám se dovídat a pouèovat se.Jak to má Aristoteles na poèátku své Metafysiky: Èlovìku jevrozeno usilovat o poznání. Vždy je to velice krásné, nìcopoznat, nìèeho se dovìdìt a dovídat se stále nìèeho nového!Nezájem, lhostejnost je horší než nevìdomost.

Jak se ten zájem o fakta a stále o fakta rýmuje s tím mýmplatonismem? Panáèku, docela dobøe. Já chci znát fakta, alechci také vidìt, jaký mají smysl, k èemu ukazují. A tím už jsmev metafysice.Jak jsem na universitì žil? Nu, dával jsem kondice; jedenÈech, Bílka se jmenoval - mìl ve Vídni vychovatelský ústav -mì dostal za preceptora do rodiny bankéøe Schlesingera,direktora Anglorakouské banky; tam jsem mìl nakonec stozlatých mìsíènì krom celého zaopatøení, tož to bylo víc neždost. V kruhu této rodiny a jejích známých jsem poznal, jak žijíbohatí; ti lidé nejsou š astni, ty velké peníze je isolujíod ostatních lidí jako zeï a èasto s sebou nesou všemožnénerozumnosti a zvrácenosti.Pøátelství, to je pro mladého èlovìka stejnì silný cit jakoláska. Mìl jsem milého pøítele, Herbert se jmenoval, spolužákz gymnasia, takový jemný a hodný hoch, historika geograf. nemocný èlovìk, na konci studií zemøel. Jeho nebožtíkotec býval lékaøem u nìjakého sedmihradského hrabìte.Tož k tomu Herbertovi jsem chodil do rodiny, mìl matkua dvì sestry. Na nìho posud vzpomínám; mùj první syn pakdostal jméno Herbert na jeho památku.Dalšími pøáteli byli mùj žák Schlesinger, brnìnský kolegaVšeteèka (pozdìji profesor v Jièínì) - já mu øíkal Všeta - jehopøítel Weigner, pozdìji øeditel tkalcovské školy ve Warnsdorfu,a Šimon Hájek, pozdìji profesor na Moravì. Trochu nás pojilaliteratura, ale hlavnì to bylo prostì kamarádství. V Lipskujsem se spøátelil s pozdìjším advokátem drem Carlem Goeringem.S nimi jsem si pøislíbil, že se, tuším, každých desetlet sejdeme a povíme si o svém životì. Nu, nesešli jsmese všichni tak formálnì ani jednou, ale byli jsme ve styku.

Herbert mìl po otci velkou knihovnu, tož jsme spolu èítalinìmecké klasiky z osmnáctého až do polovice devatenáctéhostoletí; já sám jsem tehdy ležel ve francouzské literatuøe,v Chateaubriandovi, Mussetovi a jiných. Mládež ve Vídnise zabývala Hebblem - já jsem vždycky býval skeptickýk takovým módním proudùm. Tehdy takovým hnutím mezi nìmeckýmištudenty byl nacionalism wagnerovský, totiž i hudbai ta germánská filosofie Richarda Wagnera a jeho vykladaèù.Mnì i ta hudba zùstala cizí. Nacionalisty byli tehdy takéViktor Adler a Pemerstorfer, pozdìjší socialistiètí poslanci;tenkrát jsem se s nimi dostal do styku jen zdaleka. Když vyšlodruhé vydání Marxova Kapitálu, to bylo, tuším, v roce sedmdesátšest,prokousal jsem se jím podrobnì; ten materialismdìjin a tu hegelovskou filosofii jsem nemohl už tenkrátpøijmout. Pilnì jsem se zabýval národním hospodáøem Mengrema chodil jsem na jeho pøednášky. Pozdìji v Lipsku jsemposlouchal eklektického Roschra. Celkem jsem byl i ve svýchzájmech dost isolovaný.Já nemìl kdy myslet na mnohé nezbednosti mládeže, protožejsem se musel od ètrnácti let sám živit; ani žádnou krizipuberty jsem nemìl. První mladá láska není nezbedností. jávìøím v èistotu mládí. Vùbec ta pohlavní otázka mládí se mnìzdá hodnì umìle a nepøirozenì vybièována literaturou, divadlem,novinami a vším možným.Ještì když jsem chodil na gymnasium ve Vídni, byl jsemv Hustopeèi na prázdninách. Tam jsem se stýkal s rodinouèeského kapelníka, u nìhož byla sleèna z Èech.Mne zajímalaproto, že to byla první Èeška z království, kterou jsem poznal.Byla vzdìlaná a národnì uvìdomìlá. Dopisoval jsem sis ní, a pak se stalo, že pøijela do Vídnì. Mìla tam bratra úøedníkaa u toho žila.Ten bratr byl divný èlovìk; vypùjèoval si ode

mne peníze a za to mnì jaksi chtìl nechávat svou sestru;pozorovaljsem, že vždycky odchází, když jsem k nim pøišelna návštìvu, a aranžoval vycházky a výlety asi s tímžeúmyslem. To se mi ošklivilo; já jsem vìdìl, že ona na tomnemá podílu, ale pøestal jsem se s nimi stýkat.Ještì na jednu zkušenost si vzpomínám; je to snad typicképro mládí. Býval jsem na prázdninách v Kloboukách a tamjsem pøi tanci poznal místní jednu dívku. Do té jsemse zamiloval na první pohled a hned jsem jí to napsala vypoèítal, kdy bychom se mohli vzít. Ale sotva jsem odeslalpsaní po poselkyni, už jsem vìdìl, že jsem udìlal ukrutnouhloupost. Nu tož, nic z toho ovšem nebylo.Kdyby naše výchova dovolovala víc pøátelství mezi hochya dìvèaty, nebylo by tolik tìch mladických krizí, neš astnýchlásek a zklamání. Jako mají rodièe žít tak, aby dali pøíkladdìtem, tak má taky spoleèenský život, tak øeèená spoleènost,velkou povinnost k mladým lidem. Kde je zdravý a pìkný spoleèenskýstyk, tam je i mládí zdravé. Prosím vás, jaký je toještì nepìkný, otrokáøský pomìr k ženám!Když už o tom mluvíme: Pøedstavte si, že za mých èasù mnozídoktoøi tvrdili, že pohlavní zdrženlivost je pro mladého hochanezdravá! Jednou jsem mìl malou vyrážku na tváøi; domácídoktor mi radil, abych šel k prodejným ženám, že tu vyrážkupùsobí bujná krev...O vìcech pohlavních vùbec mìli tenkráti rodièové divné názory - ovšem, když byli vedeni takovýmilékaøi.Mnì jako dlouholetému privátnímu uèiteli se brzy vnucovalproblém onanie u hochù. Zvìdìl jsem o této chlapeckéneøesti na reálce a pak na gymnasiu a brzy jsem míval žáky,nìkteré až chorobnì oddané tomu zlu.Tím problémema sexuologií vùbec jsem se zabýval všestrannì, zvláštì pozdìji,když jsem jako profesor pøednášel ethiku a studoval spo-

leèenské pomìry a literaturu. Odborníci øíkají, že se zlo hygienickynesprávnì zvelièuje; dejme tomu, ale je po mém souduvelmi veliké mravnì, protože vede k pøedèasnémua nemírnému žití pohlavnímu, a že zejména, domnívám se,svádí k perversitì. Pouèoval jsem se èastìji o zkušenostechnašich uèitelù a uèitelek - potvrzují mi moje mínìní.Pouèenío pohlavním životì se nemá žádat jenom odškoly; v první øadì jsou k tomu povoláni rodièové. Vzpomínámsi na krásnou kapitolu v románì Canfieldové, kde matkav pravý èas pouèuje o tìlesné stránce lásky svou dceru,uraženou a pobouøenou hrubostí jejího snoubence. Víc taktua ušlechtilé vážnosti jak v názorech na ty vìci, tak v životì samotném- toho je tøeba, a v tom je všechno.Dnes už je v tìch vìcech aspoò víc rozumu. Aji sport máv tom mnoho dobrého; dnes takový hoch, když je sportovec,nekouøí, nepije, neflámuje, aby se udržel ve formì. Jen kdyžpøi tom hoši kulturnì nezhrubnou;potom to bude nejvìtší pokroka návrat ke kultuøe antiky, jak to chtìl Tyrš. A ještì nìcoo tom sportu: i to je na nìm dobré, že reguluje nebo nahrazujevrozenou a vychovanou rvavost. Každý kluk je svou náturou,okolím i historií veden k jednostrannému kultu váleènýchheroù a panovníkù-váleèníkù; ve sportu se uèí pøeštychovattoho druhého bez krve a ukrutnosti. Sport také vychovávák èestnosti. Já sám jsem ještì nemìl pøíležitost ke sportu,jenom jsem sokoloval a podnes není dne, abych nesokoloval.

O školáchVýchovì hochù u nás chybí pìstování samostatnosti, sebevìdomía èestnosti. Já jsem byl k samostatnosti nucenod dìtství starostí o chléb i tím, že jsem se, vzdálen od rodiny,musil starat sám o sebe, a sám všecko rozhodovat; tož to jejiný pøípad; ale celá naše výchova nevede ke kuráži. Jense brzo hmotnì zajistit, nejradìji v úøadì, aby byl èlovìk podpensí... Já v tom vidím konec koncù strach pøed smrtí, strachze života podnikavého, odpovìdného, dobyvatelského. Pravda,nám chybí moøe, nám chybí vìdomí, že na druhé stranì jetaké svìt; sedíme jako žáby v rybníce a kuòkáme na sebe.Já vždycky rád slyším, když se náš èlovìk pustí do svìtaa nìèeho dosáhne: ne jako vystìhovalec - i vystìhovalectvíje útìk - ale jako podnikatel, èeský dobyvatel. Rozumí se,i chudoba dìlá mnoho; vìtšina nás jsme v první, druhé generaciz malých lidí, ze sedlákù, z chalupníkù a øemeslníkù; takovýhoch se pak ohlíží, ne co by chtìl a dovedl dìlat, ale kdeje volné místo, aby se pohodlnì uživil. Pak i ta študovanost jejenom lepší øemeslo a tøeba se ani poøádnému øemeslu nevyrovná.Já jsem vypozoroval, že nejlepšími uèiteli - zvláš na støedníchškolách - jsou dobøí odborníci. Má-li takový profesoropravdu rád svùj pøedmìt, vzbudí tu lásku i v chlapcích. Vždyèlovìk zapomene skoro všechno, èemu se na školách uèil,ale ten zájem jednou vzbuzený trvá a uèí ho pozorovat a všímatsi vìcí. Poznání bez zájmu je mrtvé. Nebìží škole jen o to,aby poskytovala co nejvíc vìdomostí, ale také a hlavnì o to,aby navykala žáky pøesnosti, pozornosti a methodiènosti; uèitje tak, aby umìli sami pozorovat pøírodu a život a dovedli

správnì øešit úkoly a úkolky, kdy a kdekoli se k nim dostanou.A když už chce kantor také vychovávat, tedy káže.U násse nekáže jenom v kostele, ale i ve škole, v novinách i v parlamentì.Pane, pedagogika dospívající mládeže je strašnìtìžká vìc - støední škola vìtšinou pìstuje jenom didaktiku;daleko víc vyuèuje nežli vychovává. Hoch na støední školepodléhá vlivùm, o kterých jeho profesor buï nemá tušení nebokteré pøehlíží. Øeknìme v Anglii má študent daleko míò povšechnéhovzdìlání nežli u nás, ale zato anglická škola spíšformuje charakter. U nás si mladý chlapec musí osvojit aspoòdoèasnì spoustu znalostí, a ho to zajímá nebo ne; alejednat, obcovat s lidmi, reagovat na skuteèné vlivy života, tomuse nenauèí. Z našich škol vycházejí pøíliš èasto hoši jaksi nemotorní,tìžkopádní a zelení; ti èilejší a energiètìjší se utvrzujív negaci - škola je pro nì, jak øíkají, otrava a uèitelé tyrani. Nuano, i mnì se dlouho zdával tìžký sen, že dìlám znova maturitu;støední škola nemá být trpkou zkušeností a nemá èlovìkapronásledovat jako mùra. Je-li škola bøemenem, nauèíse v ní ti slabší jen strachu a ti silnìjší revoltì; ti i oni si oddechnou,když mají za sebou tìch sedm nebo osm let, kdymìli tìlesnì i duševnì vyspìt - prosím, sedm nebo osm takdùležitých let! I to se teï pomalu mìní; stará støední škola pøílišvychovávala budoucí úøedníky, vlastnì rakouské byrokraty.teï má a bude mít úkoly jiné. Ale chci øíci to: mluvíme-li o kriziinteligence, musíme jí sáhnout na koøen a tudíž také na školu.Já jsem vyspíval dost isolovanì - na gymnasiu v Brnì jsembyl starší než ti druzí a odkázán sám na sebe; ve Vídni mnìprostøedí bylo cizí a bylo mnì již dvacet let, zatím co moji spolužácibyli ještì dìti. Snad proto jsem se i pozdìji k dobovýmproudùm stavìl už napøed s nedùvìrou a kriticky. Ale u nás

je vidìt, jak mladí lidé se vrhají z extrému do extrému každýchpìt let je nová generace, která popírá pøedchozí. Jedna pøíèinaje ta, že jsme malý národ po staletí odøíznutý od velikéhosvìta kulturního - tož se poøád hledíme vyrovnávat se svìtem.Proto se chytáme každé nové myšlenky - jednou z východu,po druhé ze západu a po tøetí nevím odkud; proto je náš kulturnívývoj tak nesouvislý. To je dobøe, ohlížet se, co je jinde,ale ohlížet se široce a zkoušet všecko, co je. Øíkáme, žemusíme otvírat okna do ciziny; dobrá, ale pak otevøte oknavšechna a všechny dveøe! To se rozumí, malý národ je odkázánna kulturu národù vìtších, zejména národ náš, který bylosudem i násilím ve svém vývoji pøerušován a zdržován. Alemáte dost pøíkladù malých národù, kteøí kulturnì vynikalia lidstvu mnoho dali; v té pøíèinì historikové a politikové ještìpøíliš podléhají vnìjšímu názoru o hodnotì národa. Odtudnepochopení celé Evropy, složené z mnohých malých národa.I to je chyba, že zas nìkdy podceòujeme, co jsme a co jeu nás. To máte lidi, kteøí poøád vzdychají, že Amerika je vìtšínež my a Paøíž živìjší než Praha pro samou cizinu nevidíme,co máme doma. Já vím, èlovìk by na pøíklad neukojil svùj ètenáøskýhlad, kdyby èetl jen literaturu èeskou; ale má ji znátskrz naskrz, aby vìdìl, co tu už je. Kdo na malé pomìry jennaøíká, obviòuje tím sebe sama; sám je tím vinen, že žije male.To platí zvláš pro mladé lidi. Takový novopeèený vzdìlanecnechce jít na malé mìsto nebo na venkov, že prý tam kulturnìzapadne a zakrní. Ve skuteènosti je pohodlný. dovede býtkulturnì živ, jenom když má k tomu svou kavárnu a ty umìléstimulanty.Právem ukazujete na básníka Bøezinu; moudrosta vzdìlání je vìc ducha a ne vìc nahodilého okolí. Lev je lvemi v kleci, nestane se oslem.

Na mladých lidech si tak nejvíc uvìdomuju ten náš nedostatektradice. Což o to, u nás se jezdí ve vyježdìných kolejíchažaž, víc než sami víme; ale vyjeté koleje, to není ještìtradice; tradice je spoleèné dílo generací, spoleènáa samozøejmá kázeò. U nás se èasto zaèíná od zaèátku, místoaby se navázalo na dílo pøedchùdce; proto je u nás tolik programùa tolik ovèinca, které pak mohou mít na skuteèný života vývoj pomìrnì jen malý vliv. Pravda, jsme mladý národ a ktomu spoleènost, která se poøád obnovuje zespoda. Protireformacedocela vìdomì vyhubila reformaèní tradice - to mátemezeru tøí set let; a dnes si neumíme pomoci anis protireformací, ani s reformací, ani s dobou pøedreformaèní.Nejvìtší pøíèinu naší beztradiènosti vidím v té náboženskélhostejnosti; proto si náš prùmìrný inteligent neví rady s našíminulostí, ve které náboženství hrálo tak dùležitou roli. Místotakové veliké souvislosti má náš inteligent svùj kavárenskýkroužek, hospodský stùl nebo nìjakou místní nebo odborovouorganisaci své politické strany. Ten uzavøený vzduch štamlokálu,to jsou ty pravé malé pomìry.Nikde na svìtì neslyšíte lidi tolik reptat a stìžovat si jakou nás; to je ta nekuráž a ještì nìco horšího.Já si myslím, žekaždý takový nespokojený èlovìk má nerad své povolání; protonadává na politiku, na pomìry a na celý svìt. Èlovìk, kterýdìlá svou práci bez zájmu a jenom z chlebaøství, je neš astnýa otrávený èlovìk. Já rád poslouchám, když nìkdo mluvís láskou a chutí o svém povolání; co všechno se od nìhodozvíte!Onehdy jste vidìl tetu Esperanzu ( uèitelku zpìvu),když poslouchala mladou zpìvaèku; všiml jste si, jak jí svítilyoèi? Mnì se tak strašnì líbilo, jak je celá pøi vìci. Tož na to bymìli rodièe a uèitelé nejvíc dávat pozor, aby poznali, èím byse jejich chlapci dovedli nadchnout. Máme už tak rozmanité

školy praktické, hospodáøské a odborné, že si každý mùževybrat podle schopností a podle náklonnosti. V demokraciinetøeba poøád myslet na to, aby byl z kluka pán - de factonìjaký písaø v úøadì - sedlák, øemeslník, dìlník jsou èasto vìtšípáni než ten inteligent, jen a je každý pánem, každý mužemna svém místì, každý celým èlovìkem. A dìvèata? Nejinak!Mladý mužÈtenáøùv svìtMrs Browning øekla v Auroøe Leigh, že básník dovede mítnárodnost dvojí - tož to nevím; ale èasto se øíká, že poznato jazyk víc znamená žít o jeden život víc. V tom mám nìkterézkušenosti.Nìmecky jsem znal už jako dìcko; od matky. ale nìmèinamnì pøece nebyla druhým jazykem mateøským - to jsem ažmoc dobøe poznal, když jsem pøišel na nìmeckou reálkudo Hustopeèe. Kluci se mé nìmèinì smáli, pøi nìmeckýchškolních úlohách jsem mìl potíže; to pominulo teprvena gymnasiu, ale ne docela.Když jsem vydal svou „Sebevraždu“,známý nìmecký spisovatel ji pøeèetl s pozorem na jazyk;našel v knize asi tucet slavismù. V nìmeckém okolí jsem mluvilskoro poøád èesky, na bytì, s kamarády, v èeských spolcích;nìmecky jsem slyšel jen ve škole a kondice jsem dávalpo nìmecku; ale hlavnì jsem nìmecky èetl.Brzo jsem se dostal ke Goethovi a Lessingovi - Goethe mìna poèátku chytl víc svou lyrikou než Faustem, a Lessing mìpøipoutal k Øekùm a Øímanùm.Krom toho mnì otevøela nìmèinaliteraturu pouènou a hlavnì v pøekladech svìtovou.

Shakespeara a ty jiné velikány jsem po prvé poznalv nìmeckých pøekladech.Vlivem Vídnì jsem se zabýval dost literaturou rakouskou,Grillparzrem a jinými; snažil jsem se touto literaturou pochopitRakousko a Vídeò. Se zájmem jsem stopoval literátyz Èech ( Hartmanna, Meissnera) a ètu naše nìmecké spisovatelestále s tou pozorností.Z uherských rodákù mì svoupoesií i životem upoutal Lenau; také K. Beck byl z Uher,ve Vídni jsem s ním pøišel v nepøímý styk.Francouzštinì jsem se jednou zaèal uèit v Èejkovicích, kdyžjsem uèiteloval. V Èejkovicích byli, jako i v nìkterých sousedníchmístech, potomci francouzských kolonistù, které tam pøestìhovala,tuším, Marie Terezie z Lotrinska; vyskytovalase tam jména jako Doné (Donné), Biza (Bison) a jiná. Kolovalonìkolik zpráv o tìchto kolonistech. páter Satora navrhlmnì a poduèitelovi Štanclovi, abychom se uèili francouzsky;on sám nás uèil, tøebaže jazyka neznal, ale vyznalse v gramatice a pomáhala mu latina. Dlouho to uèení netrvalo.Sám jsem se dal do francouzštiny v tercii, zajímalo mìtotiž srovnávat francouzskou gramatiku s latinskou. Uèil jsemse sám; ale vyuèoval jsem tehdy spolužáka, a u nìho v domìjsem slýchal uèit Francouzku, tož jsem hledìl pochytit výslovnost.Øíká se, že lidé s hudebním sluchem si osvojí líp cizívýslovnost - to by bylo k dobru nám Èechùm a Slovákùm, kdyžjsme, jak se tvrdí, muzikanti. Francouzsky jsem èetl hodnì,co jsem kde popadl; sám jsem si z toho mála, co jsem mìl,kupoval francouzské uèebnice, jako historii, geologii a tak.Èetl jsem romány: Balzaca, Sandovou, Dumasy, Huga - alevíc mì zajímal Renan, i Pére Hyacinthe hrál tenkrát velkouroli. Teprve ve Vídni na universitì a pozdìji, kdy a kdekolivjsem mìl pøístup do knihoven, studoval jsem francouzskou li-

teraturu soustavnìji. dostal jsem se ovšem také k Rabelaisovi- na tom jsem vyci oval vlastní charakter francouzský. Upoutalmì hodnì Moliere, z básníkù jsem si zamiloval Musseta;ze Chateaubrianda jsem si to a ono dokonce sám pøekládal,tak byl blízký mému romantismu. Z myslitelù to byl Descartesa pak Comte; hluboce mne zaujal Pascal, v De Maistrovi jsemstudoval katolicism. Rousseau mì držel stejnì svou Heloisou,jako svou Sociální smlouvou. Voltaira jsem èetl, ale neudìlalna mne zvláštního dojmu. Zato d¡AlembertFrancouzský duch je obdivuhodný. Øíká se, že Francouzevyznaèuje zvláštní logiènost nebo jasnost - možná; nazval bychto deduktivností a dùsledivostí. A pøi tom ta silná iniciativnost:francouzská revoluce, francouzský socialism daly svìtu novéproblémy a nová øešení, francouzské umìní, francouzská literaturadávají nové a nové podnìty. K tomu pøipoètìte francouzskýsmysl pro formovost - právem vidíme ve Francouzíchvlastní pokraèovatele Øímanù a živý zdroj klasicismu.Protože jsem tolik a stále francouzsky èetl, nešel jsemdo Francie; myslím, že je to chyba, èlovìk líp rozumí, kdyžnazírá na národy také oèima. Ale nemìl jsem na to dost prostøedkù,a když už jsem nìkam jel, volil jsem zemì, které jsemneznal tak dobøe z jejich literatury. Posud sleduju francouzskouliteraturu, pokud staèím.Ty francouzské vlivy jsem od samého zaèátku docela vìdomìvyhledával jako protiváhu proti vlivùm nìmeckým. Mnemrzelo, že tak mnoho našich lidí o Francii a o Rusech vlastnìjen na plano horovalo jako když zpívali „Rus je s námi, kdoproti nám, toho Francouz smete“ - a pøi tom se prakticky omezovalina nìmèinu. Já jsem to naše frankofilství a rusofilstvíprožíval konkrétnì, hledìl jsem se prokousat do literaturya ducha tìch národù. Prosím vás, mnì nìkdy øíkali germano-

fil: de facto jsem byl víc než kdo jiný odchován literaturaminenìmeckými, jak øíkám, francouzskou, ale také ruskou; jaktuto jsem èetl, o tom vám dává svìdectví moje kniha o Rusku.Já jsem ty naše køiklavé Arcislovany, kteøí se nenauèili aniazbuce, nemohl cítit, to je pravda. Z Rusù mnì byli milí Puškin,Gogol, Gonèarov. Tolstoj je mnì veliký umìlec, i když jsemse s ním pøel o jeho názorech; Dostojevskij mì zaujali negativnì, musil jsem být proti té ruské a slovanské anarchiènosti,které pøes všecek svùj návrat ku pravoslaví nepøekonal.Stal se svou dvojakostí otcem ruského jesuitství. Rádmám Gonèarova a Gorkého; v Turgenìvu mnì nìco vadí.V ostatních slovanských jazycích dovedu jak tak èíst, volím všakradìji pøeklady. Mickiewicz a Krasinski mì velmi zaujali.K anglické a k americké literatuøe jsem se dostal pozdìji,hlavnì vlivem své ženy. Ty dvì literatury znám po tolika letechèetby dost dobøe a ètu je až dodnes nejvíc; zdá se mi, že aspoòv románech jsou i formou i obsahem zajímavìjší než literaturyjiné - víc mnì øíkají, víc se v nich dovídám. Obì tyto literaturyvám dávají mnoho jemných a moudrých zkušeností.Italsky dovedu èíst a z nouze i mluvit; ale vìtšinu italskýchautorù èetl jsem v pøekladech (francouzských, nìmeckých, anglických);z filosofù mám velmi rád Vica. Literatury severskéa ostatní znám jen z pøekladù.To ano, od dìtství až dodnes jsem nenasytný ètenáø. Mámnapsanou studii o svém pomìru k literatuøe; snad ji uveøejním.Chtìl jsem si v ní sám objasnit, jak, do jaké míry dovedena èlovìka pùsobit národ cizí, jak si dovedeme osvojit cizíjazyk a jak dalece tím vnikáme do ducha toho národa; koliksi mùžeme toho cizího osvojit, jak to zpracovat a ztrávit, jakse nám podaøí synthése a jak ty vlivy formují náš charakterintelektuálnì i mravnì. Delší dobu jsem zamýšlel ty své názo-

y a studie napsat jako „Deník ètenáøùv“ - když èlovìk èteod svého osmého, desátého roku, to toho naète!Odjakživa jsem vedle filosofù a snad víc než filosofy èetl velikébásníky; øíká se jim pøece „básníci-myslitelé“. Mne Goethenezajímal ménì než Kant, ba více, a stejnì jiní básníciod Shakespeara poèínajíc. Dante mi zùstal jaksi nedostupným.Básníci a umìlci vùbec pøemýšlejí o životì a jeho problémechne ménì a pøi tom konkrétnìji než filosofové; tomu,kdo dovede èíst, dávají nesmírnì mnoho poznání; a chcemelipoznat duši a ducha cizích národù, je k tomu umìní nejjistìjšícestou.Neznám-li jazyka, necítím se u národa dost doma, nevidímdo nìho. Proto jsem vìdomì jezdíval jenom tam, kde jsemse dovedl domluvit s lidmi jejich jazykem.Nu ano, jel jsemovšem i do Egypta, Palestiny a Øecka, ale jel jsem tamza jejich starými kulturami, ne za dneškem.Já jsem svým vzdìláním vìdomì Evropan; chci tím øíci, žemnì kultura evropská a americká (Amerika je ethnicky i kulturnìkusem Evropy pøeneseným ne úplnì - do Ameriky) duchovnìstaèí. Východní filosofie a literatury znám velmi máloa z druhé ruky, protože nemám východních øeèí; kultura Indie,Èíny, Japonska je mnì nedostupná. Jsem hodnì skeptickýk tìm hlasùm, které je vynášejí a vyvyšují nad kulturu evropskou;vím, že by se mnì mohlo namítnout, že tady mluvím jakoslepý o barvách.A jako Evropan jsem západník - to øíkám vùèi tìm slavofilùm,co v Rusku a Slovanstvu vidí nìco nadevropského- NejlepšíRusové byli také západníky!A naše literatura, èeská a slovenská? Èetl jsem ji hodnìa mám ji, mohu øíci, dost dùkladnì; ale vy mladší jste v ní a sní vyrùstali a proto z ní dovedete víc vyvážit. Já v dìtství a jako

støedoškolák nemìl tolik a tak dokonalé literatury jako vy.Dostal jsem se k èeské literatuøe, když už jsem se zaèetldo literatur svìtových - to srovnávání se svìtovými vzory nedovolilomnì nadšení, kterého vy mladší jste schopni. Protomé kritiky našich básníkù byly vìtšinou negativní. Chcete-livìdìt, koho mám nejradìji, tedy Máchu, tøebaže v nìm vidímjen nábìh a nehotovost, ovšem geniální;mám rád Nìmcovou,Nerudu, Havlíèka - nejen publicistu, ale i básníka. Stále mìzajímal Vrchlický - v jeho lyrice je mnoho znamenitého, alemusí se to z jeho nadtvorby vyhledat. Èetl jsem snad všeckynaše a slovenské romány - pozoruju, že naše poesie je silnìjšínež romány., zejména nám chybí román èeskýa slovenský, totiž takový, kde by se projednaly naše pøítomnénárodní a teï i státní problémy a odkud by domácí i cizíètenáø mohl vyvážit ducha národa. Srovnejte tøeba výši norskéhorománu s naším! Jsou partie v Èapku-Chodovi, Holeèkovi,Herrmannovi a jiných, které ètu s potìšením; cenímsi i nìkterých z našich mladších a nejmladších, zejména lyrikù.Øekl bych, že cizí literatura mnì dává víc idejí, víc krásya dokonalé formy. naši básníci mnì dávají pouèení o našichnárodních nedokonalostech a bolestech.V našich mladých cítím silné umìlecké úsilí a touhu po svìtovosti,po svìtové úrovni. Pøed válkou i hned po ní byly našeduchovní síly jednostrannì zaujaty politicky; i ta celková chudobanás tísnila - èeský spisovatel se nemohl literaturou uživit.Samostatnost, republika mùže uvolnit náš duchovní život;to prospìje a už prospívá i literatuøe, jak vidìt ze zájmu cizinyo ni a o všecko naše umìní.Po celý život jsem hledìl mimo literaturu vlastní a slovanskouvniknout v literaturu a tím i kulturu øeckou, øímskou, nìmeckou,francouzskou, anglickou, americkou, italskou, skan-

dinávskou a ještì španìlskou, už ménì v ty ostatní. Pokoušeljsem se o synthesi organickou a hodnotící a myslím, žejsem všecky ty vlivy tak dost harmonisoval s našeho stanoviskanárodního. Rozhodující, formující vliv na mne, myslím,nemìli ti básníci a filosofové, ale život, život vlastní a náš.UniversitánemZa mých studentských, vídeòských let mìl na mne nejvìtšívliv jako uèitel a èlovìk filosof Franz Brentano; chodíval jsemk nìmu na návštìvy hodnì èasto - na jeho pøednášky (odpolední)jsem nemohl chodit, byl jsem vázán svým privátním uèitelováním.Brentano býval katolickým knìzem, ale vystoupilz církve, že nesouhlasil s vatikánským koncilem a s dogmatemo neomylnosti. Ten koncil byl i mnì kamenem úrazu. Aleo náboženském problému ani v pøednáškách ani v rozhovoruBrentano nemluvíval; pøestal na výstupu z církve. Mnì mnohoprospìl svým zdùrazòováním methody, empirie a snad nejvícpøíkladem své pronikavé kritiky filosofù a jejich uèení. Zvláštìmìl na mušce Kanta.Brentanem jsem poznal filosofy Stumpfaa Martyho - Brentano mìl na inteligentní žáky veliký vliv.K jeho žákùm ve Vídni patøil tehdy také Meinong.Z jiných filosofù jsem osobnì poznal v Lipsku Drobische,Zollnera, Wundta, Heinze, Avenaria; navštìvoval jsem jejichpøednášky a stýkal jsem se s nìkterýli ve filosofické jednotì,kde bývaly živé diskuse. Sám jsem v ní jednou pøednášelo moderní sebevražednosti.Fechner už nepøednášel, ale byljsem nìkolikrát u nìho, nesmírnì se mi líbil jako èlovìk.Do nìkterých pøednášek jsem chodil s Husserlem, kterýse pozdìji dostal pod vliv Brentanùv a jeho školy. Víc než filosofiíjsem se zabýval v Lipsku pøednáškami theologickými;

poslouchal jsem Luthardta, Fricke a jiné. Vùbec Lipsko a jehokultura mnì sloužily k tomu, abych chápal protestantism.Ale filosof, který na mne pùsobil nejsilnìji, byl Platon. Pøednìsvým zájmem o náboženství, ethiku a politiku a tou zvláštníkombinací theorie a praxe; u Platona je pøekrásná také tazvláštní jednotnost svìtového názoru, i když pochází z jisté nedokonalosti,totiž z toho, že na tehdejším stupni vývoje nebylyvìdecké obory ještì tak pøesnì rozhranièeny. I proto jsem mìlk Platonovi intimní vztah, že byl velikým básníkem a umìlcem;já jsem odjakživa miloval básníky a zabýval se jimi stejnì jakofilosofy, a snad i víc.Ano, já jsem i dnes platonikem; to bych vám mohl ukázatna svém pomìru k vývojovým theoriím. Nebojte se, jáse nepustím do špekulací o darwinismu, novodarwinismu, lamarckismu,vitalismu a tak. Platonovy ideje pøijímám v tétoformì: vìøím v ideu života. Ideou života rozumím, že život, jedinýživot je ztìlesnìn v množství forem; každý živoèich je,jakožto živoèich, tìm ostatním v nìèem podobný, v nìèem nepodobný,právì proto, že je živý jako oni. Podle podobnostimohu z toho celého množství živoèichù sestavit stupniciod nejjednoduššího až k èlovìku; takové ustupnìní, takovouhierarchii provádíme ve všech oborech, když srovnáváme, poøádáme,hodnotíme. Ptáte-li se, jak ty rùzné formy a druhyvznikly, odpovídám, že nevím; ale odmítám Darwinovu mechanickounahodilost, odmítám jeho selekèní princip bojeo život. Pøi vší své anglické empiriènosti má Darwin fantastickoumethodu právì v tom, že z methodické stupnice podlepodoby uèinil stupnici vývojovou, descendenèní. Proti Darwinovipøece pøírodovìdci postavili Lamarcka; neolamarckismemuèinìn ústupek darwinismu, neodarwinismem se dìlajíústupky lamarckismu v rozlièných formách. Koneènì

se ozývají vitalisté, také rozmanitých škol. Jako laik si z tohovybírám to pouèení, že o skuteèném vzniku druhù, respektivedruhù nových, vìdecky ještì nic nevíme. Po mém rozumu jedarwinism jedna z forem historicismu a relativismu, proti kterémujsem vždycky hájil realism. Nevìøím, že se, jak to chceHaeckel, množství živoèichù vyvinulo z nìkolika pradruhùnebo dokonce z pradruhu jednoho, a nevìøím, jak pravím,v rozdruhování nahodilé a mechanické.Držím se hypothese tvoøitelské; s tvùrcem mnì ideje dostávajíjistou podstatu metafysickou, totiž že jsou a byly ideamitvoøitelovými. Jak vidíte, bez trochy metafysikyse neobejdeme; ale doufám, že jsem nepøekroèil reservu,kterou si v tìchto vìcech ukládám.Platonem jsem ovšem došel k Sokratovi; a rozumí se, žejsem ho srovnával s Ježíšem - Ježíš byl mnì prorokem náboženským,Sokrates apoštolem filosofickým.Ta jeho maieutikaa ironie! Zastaví na ulici veleknìze a vyptává se ho takdlouho o náboženství, až øecký páter sám musí doznat, že jetrouba; nebo mluví s generálem o vojenství, se sofistouo sofistice a ukazuje,. jak ti lidé nedovedou myslet ani o svémkšeftu. Jen si považte, jaká to byla doba: takový vychovateljako Sokrates, takový filosof jako Platon, takový systematika scholastik jako Aristoteles! Aristoteles - co ten znamenápro støedovìk a lidstvo! Jeho pomìr k Platonovi je zvláštní;byl Platonùv žák, dvacet let chodil k nìmu do školy, je platonik,ale je zralejší tím, že mythickost Platonovu mírní. Opravdudva typy - platonovci, aristotelovci; uvìdomil jsem si to takéna svém pomìru k Brentanovi, který byl pronikavý typ aristotelika.Když jsem teï nedávno byl v Athénách, pøekvapilo mne nejvíc,že k tìm chrámùm na Akropoli nevedly žádné schody ani

poøádná cesta; postavili chrám rovnou do pøírody, jako by tamvyrostl z pùdy., teprve Øímané, vìtší formalisté, pøidali chrámùmschodištì.Zrovna tak vyrùstá ta øecká filosofie, vìda,poesie a umìní uprostøed øecké pøírody a primitivního života- zjevení, tak jako Starý a Nový Zákon jsou zjevením palestinsképouštì a primitivismu židovského.Když už mluvíme o antice a židovství: vemte si, jak ty dvamalé národy, Øekové a Židi, mìli a mají vliv na celé kulturnílidstvo. Øekové nám dali umìní, filosofii, vìdy, politiku, Židétheologii a náboženství. Byli sic pøed nimi Egyp ané, byli Babyloòané,ale jejich kultury právì pøijala a zpracovala antika.My ještì žijeme z antiky a židovství, celá Evropa; sotva o tomvíme, ale antika je ve všem. Na americké civilisaci je vidìt,že pøímo z antiky nerostla, je v ní prvek nový, to pionýrství, tenpraktický optimismus; my se proto máme èemu uèit od nichtak jako oni od nás. Ale stejnì je v nás ještì i støedovìk; užkatolicism pøijal antiku a pokusil se o kulturní synthesise svého stanoviska, ba byl svým zpùsobem pokraèovánímantiky. Vždy i v evangeliích jsou prvky antické. Proto byse na latinských školách mìli èíst také nìkteøí autoøi církevní.Nìco antika nemìla; to, co máme my severním podnebím,ten teplý pomìr k domu, ke krbu, k rodinì, k ženì, k dìtem;Øekùm a Øímanùm schází naše zima, nevìdí, co je to sedìtv teple, dìti kolem matky a babièky. Antický èlovìk politisovala filosofoval na ulici; my se zavøeme doma a mùžemešpekulovat nad knihami. Dokonce ten ruský èlovìk sedí siza pecí a nemyslí, jen dumá. Víc osamocenosti a uzavøenosti,víc rodiny, to je to severní. Podívejte se jen kolem sebe, jakžloutnou a barví se stromy - co všechno je ve ètveru roèníchpoèasí, co poøád jiných krás, jiných dojmù, a ovšem kolik

i složitìjšího a intensivnìjšího hospodaøení podle poèasí. Toti Taliáni tak neznají, a toho v antice není.To se rozumí, pro klasické vzdìlání jsem; jen to nemá býtslovíèkáøství. Vždycky je dobøe poznat duši jiného národa. Antikabyla pomìrnì primitivní po stránce náboženské, vìdecké,filosofické a umìlecké, a stejnì tak technické, hospodáøskéi politické, a tož se v ní mùžete snadnìji dostat k jádruvìcí. A zejména mladému èlovìku je ta primitivnost jaksi kongeniální.I na tom nìco je, že klasické jazyky mají jistou jasnosta logiènost; latinská a øecká gramatika èlovìka uèí pøesnostia puntièkáøství v myšlení a mluvení. A ta veliká krása,èistota a harmonie v umìní! Krásná forma a dokonalost umìleckájsou vìèné. Vždycky by se mìl èíst Homér, Sofoklés,Aischylos a v dospìlejším vìku Euripidés;mìl by se aspoòve výòatcích èíst Theokrit a jiní. A v latinì Vergilius, Horatius,Tibullus, Propertius, a ovšem historikové; z Cicerona staèí sisnad pøeèíst jednu dvì øeèi, jeho øíkání filosofické má zájempro toho, kdo zná filosofy øecké a dovede srovnávat, v èema jak se Cicero živil u Øekù. Øeètina byla v Øímì, èím bylav støedovìku latina, èím pozdìji francouzština - vos exemplariagraeca nocturna versate manu, versate diuma! Pamatujusi ten verš - Øímané už mìli problém dvojjazyènosti a nestydìlise uèit jazyku cizímu, jejich legie nebyly øeètinou zadrženyv podmanìní svìta. Když už antika, tož antika; proè byse na gymnasiu neèetl svatý Augustin? A tøeba i kousek z Plotina.Myslím, že by se mìlo èíst v originále, ale s dobrým pøeklademv ruce. Teï už máme nìkteré pìkné pøeklady; kdybychmìl peníze, tak bych založil fond na vydávání vzornýchpøekladù všech øeckých a latinských autorù. Poèkejte, kolikpak by tak na to muselo být penìz? To by byla dobrá vìc!

Potom bych chtìl stejnì vydávat klasiky ostatních národù.A dobré životopisy, to nám také chybí.Krom toho bych chtìlzaložit glyptotheku, mìl bych na ni místo. A vzornou, živouknihovnu, knihovnu vzdìlaného èlovìka; na tu mám plána myslívám na ni, když nemohu usnout. Mùj ty Bože, takovýchpìkných úkolù kulturních by bylo! Jen poèkejte, snadse zmùžeme na politiku opravdu kulturní!Další filosofické vlivy na mne? Znaènì: Comte, Hume, Mill;pøi tom se nesmí zapomenout, že na nás mívají vliv lidéa autoøi, se kterými nesouhlasíme.Èeský život ve Vídni, ten se soustøeïoval ve spolcích dìlnických,pak v Besedì a v Akademickém spolku.V tom bylivìtšinou Moravané; nìkteøí Pražáci se mi líbili míò. Skoro dvasemestry jsem byl i pøedsedou Akademického spolku - proè?Nu, nìkdo musel být pøedsedou, a já mìl nìco penìz - skorovšechny jsem nechal v tom spolku, když nìèeho potøebovali;ukládat peníze, to mnì nikdy nepøišlo na mysl.Tehdy jsme uspoøádali oslavu Aloise Vojtìcha Šembery -ano, toho, co napsal dìjiny èeské literatury; byl lektorem èeštinyna vídeòské universitì. On také zasáhl do tìch rukopisnýchbojù, byl proti rukopisùm a za to byl tak napadán, žejeho jediný syn, nadaný èlovìk, odcizil se národu: stalse vìdomì Nìmcem.Krom toho syna mìl Šembera dceru,Zdenka se jmenovala, hodnì starší než já, vzdìlaná a takováenergická;študenti v ní vidìli emancipovanou. S ní jsme ujednality otcovy oslavy. Dopisoval jsem si s ní, zvláštì z Lipska.Pro Šemberùv almanach jsem napsal essay o pokroku; jinouz mých prvních prací tištìných byl èlánek o Platonovì vlastenectví,který vyšel v nìjakém almanachu moravském. Ten-

krát jsem si dal nom de plume Vlastimil; v pozdìjších bojíchv Praze vlastenèící odpùrcové mì obžalovali, že jsem to jménoodhodil, když jsem se dostal na nìmeckou universitu. Zatímjsem se zastydìl, že své vlastenectví tak rozhlašuju - a jakovídeòský docent jsem pøece vydal svou èeskou pøednáškuo hypnotismu. Do Moravské Orlice jsem napsal politické úvahypro politiku aktivní a nìjaké èlánky jsem poslal VácslavuVlèkovi do Osvìty; jeden byl o Schopenhauerovi, a druhý, touž nevím o èem. Vlèek jich neotiskl, myslím proto, že jsemmìl kostrbatou èeštinu, plnou rusismù - tehdy jsem se zabývalruskou literaturou;ale když jsem pozdìji bydlel u Vlèka, øeklmi, že ten èlánek o Schopenhauerovi neotiskl proto, žeo Schopenhauerovi psával Tyrš. Roku 1875 v øíjnu jsemse u Brentana setkal s Durdíkem; øekl mi, že Vlèek nepøijalmého pojednání o Schopenhaurovi, protože dva spisovatelé- Tyrš a Zákrejs - tohoto filosofa chtìli doporuèit èeskému národu.Má doktorská these (1876) byla Platon o nesmrtnosti, vlastnìPlatonovo uèení o duši; tu jsem, jako mnoho jiných rukopisù,spálil; nìco dobrého v ní bylo, ale kdo by se s tím schovával?Do Lipska jsem šel, už jako doktor filosofie, na podzim1876. Lipsko je mnì místem, kde jsem poznal svou ženu.Na universitì jsem se zabýval filosofií a theologií; študovaljsem protestantism, jak se jevil v zemi protestantskéa vzdìlané. Pamatuju-li se dobøe, napsal jsem v Lipsku èláneko pokroku; na nìm znalec mùže vidìt, jak jsem se v otázcenáboženské vyvíjel a jak jsem zrál.Celkem ještì ne dost jasný,ne dost rozhodný.

S kamarády ve Vídni jsem si dopisoval. V Lipsku byli tenkrátèeští filologové, kteøí se tam pøipravovali na své povolánív Rusku; byl tam zorganisován ruský semináø a tuším i internát,kde se študenti uèili rusky, a zároveò se na universitì vzdìlávalive filologii. S nìkterými jsem se dostal do styku.Chodil jsem do èeského spolku; èlenové byli hlavnì dìlníci.Tam jsem se seznámil s lužickým spisovatelem Pjechem( nìmecky se psal Pech), horoucím milovníkem Havlíèka.O Havlíèka jsem mìl zájem hned na gymnasiu; opisovali jsmesi jeho satiry a èeho jsme se tenkrát - v polovici let šedesátých- dopídili. Pjech mi ukládal, aby se Èeši Havlíèkem zabývaliseriosnìji než potud; divnou náhodou jsem té výzvìmohl dostát.Tenkrát mì také zajímalo studium a pozorování lužickýchSrbù; v Drážïanech jich bylo víc, tam jsem mohl obèas hovoøits tìmi, kteøí se soustøeïovali kolem katolického dvorníhochrámu. Hlavnì jsem pozoroval na Pjechovi, nìmeckém pøekladateliPypina-Spasowicze, jak se z Lužièana stává Nìmec,a co slovanského na Lužièanech ještì zùstalo. Pozdìjijsem, už z Prahy, dojíždìl do Budyšína a pokraèoval ve svýchpozorováních.Tehdy v Lipsku jsem se také zabýval spiritismem; èetl jsemmnoho o všech druzích okultismu už pøedtím ve Vídni, v Lipskujsem se dostal mezi spiritisty a mohl jsem je tedy pozorovat.V té dobì, tuším, byl pro spiritismus získán astronoma filosof Zollner. Ten zájem mì pak ve Vídni vedl k peèlivìjšímustudiu hypnotismu.Ani nemusím øíkat, že jsem se spiritismema okultními zjevy nedal chytnout; jsou nìkteré zjevy, jimž nerozumíme- ale, - mùj ty Bože, èemu vlastnì rozumíme?

Miss GarrigueV Lipsku - to bylo v létì 1877 - prožil jsem osudovou událost,která se stala rozhodující pro mùj celý život, pro mùj duchovnívývoj; to byla moje známost s Charlottou Garriguovou.O ní a její celé rodinì, zejména otcovi, jsem slýchal mnohood Goeringù; paní Goeringová mìla totiž v Lipsku pensionát,ve kterém jsem tehdy bydlel. Dovìdìl jsem se, že Garriguovépocházejí ze starého rodu hugenotského; Mr Garrigue,rozený v Kodani, seznámil se s Goeringovými, když bylv Lipsku v knihkupectví. Vystìhoval se do Ameriky; jeho žena,matka Charlottina - rozená Whiting - byla z amerického Západua taktéž ze starého rodu. 0tec tedy potomek Hugenotù,matka z rodu tìch pionýrù na Západì v Americe - jaká v tomje tradice životní a mravní energie!V roce sedmdesát byl Mr Garrigue s èástí své rodiny v Nìmecku;Charlotta se již tehdy vìnovala studiu hudby, høena klavír. Mìla pøíležitost navštívit Liszta a slyšet mnoho o nìma jeho hudebním kruhu. Navštìvovala koncertyv Gewandhause a motetta v kostele sv.Tomáše, kdese udržovala tradice slavného Bacha, kdysi tamního regentachori. Její nejlepší kamarádkou z té doby byla Maloruska Kirpotina.V roce sedmasedmdesát ji poslal pan Garrigue znovake Goeringovým, aby se dovzdìlala na konservatoøi; jenžeèásteèné ochromení ruky pøerušilo její hudební dráhu.Bylo pøirozené, že jsem byl na ni zvìdav už napøed; kdyžmìla pøijet, èekal jsem u okna, abych ji vidìl vystupovat z drožky.Jednou jsme všichni byli na výletì, víte, tam, kde jsou tybývalé slovanské vesnice u Lipska, které pùsobily i na Kollára;tam jsme se pøeváželi po lodièce pøes øeku, èlun zarazil

na bøeh a paní Goeringová spadla do vody. Byla chudák hroznìtìlnatá a byla by se utopila; tož jsem skoèil za ní a vytáhljsem ji. Nìjak jsem se pøi tom zachladil nebo co, zkrátka,doktor mnì naøídil zùstat pár dní doma. Nemohl jsem navštìvovatpøednášky, a proto jsem Miss Garrigue a sleènì Goeringovénavrhl nìjaké spoleèné ètení. Èetli jsme anglické knihy,nìjaké básnì, a hlavnì Bucklovy Dìjiny civilisace. Tehdyjsme se sblížili.Charlotta odjela do Duryòska, do Elgersburku, k své pøítelkyni.Když odjela, uvìdomil jsem si svùj pomìr k ní a napsal jílist, v nìmž jsem jí pøedložil spojení pro život. 0dpovìï bylaneurèitá; tož jsem se sebral a jel za ní - mìl jsem jenom na ètvrtoutøídu vlaku;a dohodli jsme se.Pak Charlie odjela do Ameriky a já se vrátil do Vídnì. Pustiljsem se do své habilitaèní práce o sebevraždì.Najednoujsem dostal telegram od pana Garrigua, že Charlotta spadlas vozu a silnì si ublížila, abych pøijel.Když jsem se chystalna cestu, pøišel dopis od ní, že to není tak zlé a že se nemusímvytrhovat z práce. Ale já byl neklidný a jel jsem pøece, rokusedmdesátého osmého na lodi „Herder“ pøes Hamburka Havre do Ameriky. Tehdy trvala cesta z Hamburkudo Ameriky dvanáct - ètrnáct dní; ale naše plavba byla zvlášbouølivá, a proto jsme potøebovali sedmnáct dní. „Herder“a celá øada lodí Hambursko-americké linie byly velmi špatné;„Herder“ se potopil na pøíští plavbì, stejnì zašel tenkrát„Schiller“. Jednou v noci, když jsem už ležel v kabinì, bylo slyšetsilnou ránu a do kabin se hrnula voda; musil jsem si øíci,že se topíme - ale to vám bylo zvláštní: druzí cestujícíse vydìsili, køièeli a modlili se, ale já zùstal ležet nehybnìa èekal jsem, co bude... Zatím jen praskl kotel s pitnou vodou.Charlottujsem zastihl skoro pozdravenou.

Ale co teï? Teï jsem špekulíroval, mám-li zùstat v Americea najít si nìjaké zamìstnání, protože živobytí ve Vídni - hodiny- jsem odjezdem ztratil. Snad bych se mohl dostat i tamna nìjakou universitu nebo k novinám; ale pøece jsmese rozhodli, že se vrátím a dodìlám svou habilitaci. Tož jsemžádal pana Garrigua, aby nám dal peníze na tøi roky, než budumoci uživit rodinu. Pan Garrigue byl takový starý Vikinga Amerièan; v Americe se rozumí samo sebou, že èlovìk, kterýse žení, dovede svou ženu uživit sám. Odepøel proto napøedpodporu, kterou pokládal za vìno; pak nám pøece daltøi tisíce marek a lístky na cestu. Nìjakou dobu nám posílalmalou podporu. Patnáctého bøezna byla svatba, ráno civilnína radnici, veèer náboženská v kruhu rodinném. Za týdenjsme byli na cestì do Vídnì. Na té cestì jsem se po druhépodíval na Prahu.To jsem vám už øíkal, že Charlottina rodina byla po otci dánská;matka byla Amerièanka a podle genealogù byly obì rodinyneobyèejnì staré; Garriguové pocházejí z jižní Francie -je tam posud pohoøí La Garrigue - a prý byli potomky Kapetovcù,dokonce Ludvíka IX., Svatého; také po pøeslici je torod starý, øekli bychom aristokratický. Jsou z „otcù poutníkù“,kteøí opustili Anglii pro náboženské pøesvìdèení v XVII. století.Tož podle toho v žilách mých dìtí proudí královská krev.pokud to byli mužové výborní, je to dobøe, ale stìží byli výbornýmilidmi všichni. Pro každého má jistou cenu, že jeho pøedkovénìco znamenali a byli slušnými lidmi; tak mnì jednouTolstoj s nadšením vykládal, jak nìkteøí z jeho pøedkù byli vynikajícílidé;mít v rodinì a rodu skvìlý vzor a tradici je osudš astný. „Po meèi“, po mnì, mají mé dìti krev slovenskou,selskou, a té je víc; snad není o nic mladší - slušný pøedekselský nebo dìlnický není horší. No - pìkné bylo, jak Charlie

tradicí pøijala krásné denní zvyky a potøebu svobodya èestnosti. A divné: malíø Schwaiger, který mnoho obcovalv rodinách aristokratických, èasto øíkával, že chováníma každým pohybem je moje žena nejvìtší aristokratka, kteroukdy vidìl. A když v roce 1906 dìlníci demonstrovali provolné, rovné, tajné právo hlasovací, šla moje žena v jejich prùvodu.Charlie byla z jedenácti dìtí; dva byli hoši, jeden z nich obchodníkem,starší studoval a brzy zemøel; dìvèata byla velicenadaná a samostatná, dvì jsou podnes výbornými uèitelkamihudby. Každý èlen rodiny byl jiné víry, byl vychován svobodnì,aby se, až doroste, rozhodl nábožensky sám. Mr Garriguebyl agnostik -tenkrát øíkali agnostikùm èasto atheisti -ale èlovìk mravnì výborný, dobrý manžel a otec - pravý Amerièan,vychovávající dìti k práci a pravdì. Charlotta byla unitáøka.Zevnìjškem byla krásná; mìla výbornou hlavu, lepší než já;charakteristické je, že milovala mathematiku. Toužila celý životpo pøesném poznání; ale tím v ní netrpìl cit. Byla hlubocezbožná; smrt jí byla jako pøechodem z jedné svìtnicedo druhé, tak neotøesnì, vìøila v nesmrtelnost. Po stráncemravní nemìla ani zbla toho mravního anarchismu. který jetak rozšíøen v Evropì, totiž na kontinentì; proto také bylapøesná a pevná v politice a otázkách sociálních. Byla naprostonekompromisní a nikdy nelhala; její pravdivosta nekompromisnost mìly veliký výchovný vliv na mne. S níjsem dostal z protestantismu do svého života to nejlepší: tujednotnost náboženství a života, náboženskou praktiènost,náboženství pro všední dny. V Lipsku, v tìch spoleèných debatách,jsem poznal její hlubokost: její básníci byli, jako moji,Shakespeare a Goethe, ale vidìla v nich hloub než já

a dovedla Shakespearem korigovat Goetha. Dìlali jsmevšechno spolu, i Platona jsme spolu proèítali; celé naše manželstvíbylo spoluprací. Byla velice hudební; Smetanu mìlaráda a napsala do Naší Doby rozbor jeho druhého kvarteta;o tom se totiž øíkalo, že je na nìm znát Smetanovu duševníporuchu. O Smetanovi naèrtla víc studií; snad nìkdy vyjdou.Co bych vám o tom øíkal! Bylo to tak silné spojení...Za válkyochuravìla; já jsem to tam za hranicemi tušil... Když jsemse s tou celou slávou v roce osmnáctém vracel, èekal jsemjen na chvíle, až budu s nemocnou.Amerièanka se stala Èeškou, mravnì i politicky, vìøila v genianašeho národa, pomáhala mnì v mých bojích politickýcha v celé mé politické èinnosti. Až tehdy za války, za hranicemijsem musel pracovat bez ní, ale vìdìl jsem, že jednámve shodì s ní. Bývaly vùbec chvíle, kdy jsem, od ní vzdálen,soubìžnost našich myšlenek na dálku pøímo cítil. Nemyslím,žeto je telepathie, ale paralelní myšlení a cítìní lidí, kteøí se vevšem shodují a stejnì se dívají na svìt.Žena, to bylo její pøesvìdèení,nežije jen pro muže a muž nežije jen pro ženu; obamají hledat zákony Boží a je uskuteèòovat.Na prahuNu ano, mé manželství dovršilo mou výchovu, mé Lehr undWanderjahre, jak bych øekl s Goethem. Bylo mnì osmadvacetlet; do roku 1882 jsem docentoval ve Vídni.Mìl jsem den ze dne starosti o chleba, a pøece ke mnì chodilibankéøi, nabízející mi služby pro mé vyženìné americkérniliony. O prázdninách v Kloboukách pøišla deputace z celéhookresu, abych dal vystavìt dráhu do Klobouk z Hustopeèe.

Ironie osudu - ale bylo v tom i dost humoru; jeden obèan klobuckýk nám pøišel na návštìvu a dlouho, jak jsme øíkali, okolkoval,až z nìho nakonec vylezlo, že se pøišel podívat na mouženu, protože prý ještì nikdy nevidìl - èernocha.Starosti o chleba se ještì zhoršily, když jsem o druhýchprázdninách onemocnìl tyfem a do Vídnì se vrátil opoždìnì;ale dostal jsem lekce pomocí paní Hartmannové, vdovypo našem revoluèním nìmeckém spisovateli Moritzi Hartmannovi.Mezi jiným jsem pøednášel v kruhu dám v domì známéhochirurga Billrotha.Mé první pøednášky na universitì bylyo pesimismu.Duchovnì jsem tehdy, jako docent, musil své znalosti prohlubovat;okruh mého vìdìní byl dost slušný, ale potøebovalprohloubení a soustavy. Jak jsem vám už párkrát øekl, studovaljsem literaturu hlavních národù a snažil jsemse o filosofickou synthesi teoreticky i prakticky. Aktivní politikounašich poslancù bylo dosaženo v Praze èeské university;na tu jsem se roku 1882 dostal jako profesor filosofie.De facto bych byl mìl radìji stolici sociologie, ale tìch v Rakouskunebylo; sociologie byla tehdy už uzná na jako vìdave Francii, v Anglii, v Americe, v Itálii a jinde, ale v Nìmeckua v Rakousku o ní odborníci nechtìli ani slyšet. V Nìmeckubyla jaksi uznána jen filosofie dìjin, ale nebylo jasno, jaký mápomìr k sociologii a k historii. I ta má práce o sebevraždì,kterou jsem se habilitoval na universitì, nepatøila jaksido žádného universitního oboru - jeden profesor filosofie mínil,že bych ji mìl zadat na právnickou fakultu, jinému se zdálanìèím socialistickým - musím být vdìèen Brentanovia Zimmermannovi, že mì pøes to habilitovali.Ta má práce o sebevraždì je po stránce methodické filosofiedìjin, tedy sociologie, po vìcné stránce analyse naší

veliké pøechodné doby. Nìkteøí kritikové tehdy vytyèovali, žezanáším do filosofie nový obor a schvalovali zvláštì, žese nevyhýbám palèivým otázkám dne a života.Zároveò tento spis už ukazuje mùj vìdecký charakter - synthetiènostvedle analyse; a vidíte, pøes to moji kritikové pražštímì dlouho prohlašovali za ducha krajnì analytického, kritického,skeptického. A zatím jsem na kritické pùsobení zprvuani nemyslel; pokud jsem byl ve Vídni, nenapsal jsem anijediné kritiky ani polemiky, aèkoli mì èasopisy žádalyo spolupráci. Chystal jsem své pøednášky a dùkladnìji vypracovávalsvé myšlenky; chtìl jsem je uložit v øadì theoretickýchprací - ale kdož ví, nátura se nezapøe; snad bych se byli v cizinì dal na dráhu praktickou. S pøíchodem do Prahy, kdyžjsem vidìl ten nedostatek kritiky a literatury, dal jsemse v Athenaeu do drobné kritické práce a užíval svého èasopisu,abych tak øekl, jako myšlenkové støíkaèky. Snad jsembyl ponìkud nervosní a netrpìlivý, šel jsem do Prahy vlastnìnerad, ale - nolentem fata trahunt. Dál se už všecko rozvíjelosamo, bez mé vùle; do všech svých potyèek jsem se dostalnechtì, i když jsem chyboval svou neznalostí pomìrù.Pozdìji, když už jsem byl v politice, také jsem nechtìl zakládatnovou politickou stranu; do všeho mì vlastnì dostalyokolnosti. I dnes ještì vystupuju na veøejnost moc nerad a jenz musu. Ovšem, když jsem postaven pøed nìjaký úkol, tož neuhnu,a co jsem zaèal, to hledím dodìlat.Øíkám vám tu jen holé fakty, ale mùj pøechod z Vídnì do Prahybyl pro mne novou krizí, kterou jsem prožíval ve Vídni - báljsem se malosti Prahy, byl jsem lidem docela cizí a životu národnímuodcizen, tøebaže jsem pøíležitostnì vystupoval jakoèeský spisovatýlek. To odcizení se v Praze do jisté míry stupòovalonejen za bojù rukopisných, nýbrž i následující úèastí

v politice. Já jsem národnost a státnost zakládal na mravnosti,a proto jsem se dostal do konfliktu nejen s politickými stranami,nýbrž i s užším kroužkem lidí známých, kteøí tak zvanýnacionalism kladli nade všecko a považovali za vis motrixvšeho života jednotlivcù a spoleènosti.Vidím dnes, že jsemsi nebyl ještì dost jasný a že jsem proto dìlal chyby, chybynejen v politické praxi, nýbrž i v theorii - než o tom vám snadøeknu více pozdìji.To už je skoro deset? Musím k raportu, co se totiž dennìraportuje mnì. Vidíte, od té doby, co jsem se na Èejèi uèilkováøem, nevyšel jsem z práce. Když už jsem byl presidentem,pøijel za mnou nìmecký filosof Fritz Mauthner, že prýnechce nic, jenom se podívat, jak vypadá š astný èlovìk.Š astný, proè ne? Ale kdybych byl zùstal kováøem v Èejèi, bylbych asi stejnì š asten jako jsem teï. Hlavní vìcí je, mít životbohatý událostmi a vniterním vývojem - a v tom mohu být spokojen.Visuri!

2. Život a práceDo nových úkolùSoukromý docentKdyž jsem ve Vídni zaèal jako ženatý “Privatdozent”, lehkýživot to nebyl, ale stál za to. Bydleli jsme v seknici o jednomoknì s pøedsíòkou, zvláštní náhodou právì vedle domu, kdejsem se jako hoch uèil zámeèníkem; snídani jsme si vaøilidoma, jinak jsme jedli v takové laciné hospodì za rohem -což o to, byl to studentský život, ale šlo to; tìžší bylo, kdyžpøišly dìti.V té dobì jsem pøepracovával svou „Sebevraždu“. zadaljsem ji jako habilitaèní spis ještì pøed svým odjezdemdo Ameriky, ale nevyhovoval. Já to vìdìl, ale nemìl jsem ještìdost kuráže øíci naplno, co si myslím. Profesor Brentanomnì radil, abych spis pøepracoval. Tož jsem se dal znovado díla, ženu to zajímalo; to byla naše první spolupráce. A toupøepracovanou „Sebevraždou“ jsem se habilitoval. Byla tovlastnì filosofie dìjin a hlavnì doby souèasné; to ono bychdnes formuloval pøesnìji a plnìji, ale v podstatì nemìl bychco mìnit.“Privatdozent” nedostával platu; tož jsem se živilkondicemi a na krátký èas jsem vzal místo suplenta na jednomvídeòském gymnasiu; ale støední škola mnì nesvìdèila. Uèiljsem soukromì syna profesora Theodora Gomperze, filosofaa klasického filologa; ten syn, Harry Gomperz, je teï profesoremfilosofie ve Vídni.Uèil jsem ho také latinì; na tu latinujsem si nalíèil zvláštní methodu: dával jsem svému žákovipøekládat vìty o tom, co ho zajímalo v denním životì; kdyžna pøíklad mìl v poètech množilku, uèil se jí latinsky,

a podobnì. Methoda se velmi dobøe osvìdèila. Také jsemjednu chvíli pøednášel filosofii v kroužku dam u chirurga Billrotha;jiný takový kroužek byl u paní Hartmannové, vdovypo pražském nìmeckém básníkovi.Z toho všeho byl dùchodneveliký a nejistý, i dostal jsem se nìkdy do úzkých, ós jejda!Nejtrpèí bylo, když jsem si musel vypùjèovat; i u Brentana jsemsi jednou vydlužil osmdesát zlatých, které jsem mu splatil teprvez Prahy. Ja, jít si vypùjèit, to bylo pro mne hrozné;ale umíniljsem si, že žena nemá mít hmotné starosti, a to mnì pomáhalodìlat i nemilé. Když bylo zle, navštívil mne mladý Vídeòák,pan Oelzelt-Newin, pozdìjší docent filosofie, že by chtìlvniknout do filosofie, abych prý s ním èetl filosofy, hlavnì Kanta.Honoroval mì velmi slušnì. Tehdy už jsme mìli dvì dìti, Alicia Herberta, sám jsem prodìlal tyfus a také žena onemocnìla;a tu mnì pan Oelzelt-Newin pùjèil nìkolik tisíc zlatých - paneèku,to tehdy byly veliké peníze. Vrátil jsem ty peníze, ažjsem byl v Praze. Ta tíseò trvala tøi roky, to bylo v letech sedmdesátdevìtaž osmdesátdva; co chcete, èlovìk mnoho vydrží,má-li chu do práce a cítí-li svou povinnost k rodinì. Tož tobyl takový život:dopoledne jsem se pøipravoval na pøednáškya shánìl v knihovnì prameny; dvakrát týdnì jsem pøednášel,odpoledne dával kondice, veèer upravoval „Sebevraždu“do tisku; na spoleèenské styky nebylo pokdy ani chuti.Na prázdniny jsme jezdili do Klobouk u Brna k rodièùm; krajaniod nás se tam chodili dívat na mou ženu, že prý jsem sivzal èernošku; jiní zase slyšeli, že mám americkou milionáøkua pøišli na mne, abych jim postavil železnici... Já jsem vìdìl, že se ve Vídni profesorem tak hned nestanu;šlo by tedy o to, jít Èemovic na universitu, nebodo Nìmecka. To jsem si jasnì uvìdomoval:pùjdu-li tam, stanuse nìmeckým spisovatelem, budu muset vydávat nìmec-

ké knihy, ale zùstanu Èechem, i když Èechem ztraceným, jakotakový náš krejèí v Berlínì nebo farmáø v Texasu. Èlovìk je,co se narodí. Ale v té dobì se zøizovala èeská universitav Praze, dostal jsem pozvání, abych šel do Prahy. Nu, šel jsem.Rád? Jaksi nerad. Mìl jsem jisté obavy ze své èeštiny a báljsem se tehdejších èeských pomìrù literárních a filosofických.Prahy jsem neznal; do té doby jsem se v ní jen cestou zastavil.Jednou, když jsem vezl svého žáka Schlesingeraz Mariánských lázní; šel jsem se podívat do divadla, do Arény,tam dávali hloupou frašku;zašel jsem do kavárny, tam jsempozoroval podivnou prostituci. Tož nedobrý dojem. Po druhéjsem se stavil v Praze, ale jen pøes noc, když jsem se vracelse ženou z Ameriky. Èeskou literaturu jsem znal nesoustavnì;vBrnì na škole nebyla témìø žádná, až ve Vídni jsem sehledával,co jsem mohl; pamatuju se, jak jsem si v Brnì kupovalKobrovu Bibliotéku, kde vycházel Rubeš, Klicpera a jiníti starší páni - a já je mìøil Goethem a Lessingem! Ve Vídnijsem èetl Vrchlického a jiné, ale nejvíc se mi líbil Mácha.V Akademickém spolku bývaly obèas literární besedy, ale tonestaèilo.Více mì literárnì nabádalo obcování s rodinou profesoraŠembery, zejména s jeho dcerou Zdenkou. Èešive Vídni, to byli nejvíc dìlníci; ale nemìl jsem kdy soustavnìjimezi nì docházet. Dost bylo èeských úøedníkù z ministerstev,ale to byla honorace, mezi kterou jsem jako študent nepøišela jako docent nemìl jsem èasu.Došel jsem tedy do Prahy neznajeosob a èeského života; ale zaèetl jsem se do naší literaturya historie a pozvolna jsem vnikal i do pražské spoleènosti.Žena se nauèila èesky a byla pøesvìdèena o poslánínašeho národa. Byla mnì to veliká mravní posila, zvláš kdyžjsem se brzy dostal do oposice proti názorùm u nás bìžným.

Vídeò moje žena ráda nemìla; já jsem byl na Vídeò zvyklý,vždy jsem v ní prožil dvanáct let. V rodinách, kde jsem uèil,poznal jsem i vzdìlanou a liberální Vídeò - ale nesrostl jsems ní, vadilo mnì to jisté vídeòáctví nebo co. Z kulturní Vídnìmnì byl a zùstal nejbližším filosof Brentano; byl to veliký èlovìka rozum mìl jak bøitvu; mnoho nenapsal, ale na své žákymìl znaèný vliv (C. Stumpf, Marty, O. Kraus, ale také Meinong,Husser a jiní). Mìl jsem rád jeho pøesnou kritiènost a žepøekonal herbartovství, v Rakousku tenkrát jaksi oficiální; kromtoho jsem prožil stejný konflikt s katolicismem jako on, k vùlidogmatu o neomylnosti. Otázkou náboženskou se Brentanonezabýval; v pøednáškách podával jen argumenty pro theism.Slíbil ve svém spise o psychologii dùkazy pro nesmrtelnost,ale v pøednáškách, pokud vím, o tom blíž nemluvil. Mne zajímalaotázka náboženská v celé své šíøi i svém dosahu a šeljsem tedy jinou cestou.Ale i pro mne byl tehdy hlavní vìcí mùj rozchod s katolickoucírkví.V mé „Sebevraždì“ je vidìt, jak jsem hodnotil náboženstvía zejména ztrátu víry. Tou knihou jsem øekl, že život bez víryztrácí jistotu a sílu; tím jsem vlastnì øekl všecko. Dnes bych todovedl povìdìt dùkladnìji, ale v podstatì nic nového bychuž nepøidal. Tak je to. Øekl jsem už, že to byla nehotová kniha- co vás nemá, já nejsem hotov ani dnes. A vidíte, pøece mìza tu knihu vykøièeli za neznaboha. Když jsem studovalv Lipsku, pøednesl jsem jednou své myšlenky o sebevraždìve filosofickém spolku: den na to za mnou pøišel mladý muž,chvìl se rozèilením a øekl mi, už po léta prý ho pronásledujeúmysl vzít si život, ale mùj výklad že ho té utkvìlé myšlenkyzbavil. A pøece proti mnì psali klerikálové i liberálové, že prýve své knize doporuèuju sebevraždu. Tehdy jsem trnul, jak je

možné být tak zlým. Dnes už se tolik nedivím. Nìmecký katolickýspisovatel Ratzinge pochopil hned mou knihu, že je filosofiídìjin a že není proti náboženství; ale náš katolicism èeskýnebyl na takovém stupni vzdìlání, filosoficky ani theologicky.Nejèastìji jsem musel èelit lidem, kteøí nevìdìli, co øíkám.Kdyby si lidé dovedli navzájem rozumìt, mìli bychomdemokracii jedním rázem; bez vzájemného pochopení, beztolerance není svobody. Jen když je èlovìk k èlovìku naprostopravdivý a otevøený, lidé se opravdu poznávají; ale bez láskynení pravdy; bez pravdy a bez lásky nemùže èlovìk poznatèlovìka.Jen z tohoto základu mùže také vyrùst skuteèné manželství,èisté a silné, nejvìtší dar života.Jak, prosím vás, jak jen mohou lidé o tom mluvit, zda je ženamuži rovnocenná! Jako by nebyla otci rovnocenná matka, kterádítì zrodila! Miluje-li muž doopravdy, jak by mohl milovatnìkoho nižšího než je sám! Já nevidím žádného rozdílu mezinadáním mužù a žen.Když mnì nebožtík profesor Albert dokazoval,že se ženy nehodí na medicinu, protože prý jsou na tosvalovì a nervovì slabé, øíkal ]sem mu: A na ošetøovatelstvínejsou slabé? Taková ošetøovatelka musí pacienta opatrovatdnem i nocí, musí ho zdvihat a všemožnì se o nìho starat- na to musí mít víc síly než vy felèaøi, kteøí operujete nejdélehodinu. Tož pak mlèel.Nìco vám øeknu: ta otázka rovnocennosti žen, to je vlastnìproblém buržoasie a inteligence. U sedláka, u dìlníka musížena èasto dìlat stejné práce jako muž, stejnì mnoho a stejnìtìžce. Ale sedí-li muž v kanceláøi, nemyslí na to, že jeho ženase musí celý den starat o dìti, musí nakupovat, vaøit, uklízet,šít a provozovat doma devatero øemesel; rád bych vìdìl, kdo

z tìch dvou udìlá víc práce! A co se týèe úøadù, umìní, vìdy,politiky, tam ženy sotva zaèaly vnikat; To je taková nerozumnáukvapenost, že už už si troufáme soudit, dovedou-li to nebone. Vždy muži na to mìli tisíce let, aby se tomu nauèili, a ještìdìlají èasto svou práci špatnì.Také ve vysoké aristokracii simnoho nelámali hlavy rovnocenností žen; ženy byly královnamia zasahovaly do politiky až až.Podceòování žen svìdèí o polygamní spoleènosti; žijemefakticky ještì v mnohoženství. Pravìký èlovìk se nestaralo dìti a jednal se ženou jako s otrokem nebo soumarem; alebyl to surový lovec a váleèník, který za to chránil život rodinysvým životem. Dnes jsme civilisovaní, ale pøes to se udržujehrubá polygamie. Dùkaz je ve faktu prostituce. A vemte si,jaká dvojaká pohlavní morálka platí pro muže a pro ženy a jakto znehodnocuje manželství. Z toho, co pozoruji v životì a vliteratuøe, vidím, že ve vìtšinì zkažených manželství je vinana muži. A pokud je na ženách, i tu je znaèná spoluvina mužù:až dosud bylo v jejich rukou, co si z žen udìlají. Neøíkám tím,že ženy, že ženy všecky jsou geniové a andìlé; celkem jsous muži na stejném stupni vývoje; mají však tu pøednost, že životema jeho povinnostmi se udržují èistìjšími než mužové.Nepijí tolik, nekouøí tolik, neflámují a tak-proto tak mnoho mužùhledá záchranu v manželství.Já vidím jen jednu cestu, a to je výchova k monogamii. Tomáte úkol všekulturní. Do jisté míry hospodáøský a sociální;má-li se potírat prostituce, 0dèiòme degradující bídu - paupertasmeretrix. Chceme-li zvýšit mravnost, postarejme se,aby lidé krásnì, èistì a zdravì bydleli, aby se matky plnìjimohly vìnovat dìtem, aby si lidé poctivou prací mohli vydobýtživobytí a domova.A pak, ten neš astný alkoholism! Víte,jak s ním jde ruku v ruce prostituce a celá ta spoleèenská bída.

Já vìøím, že zdravý a vzdìlaný muž a zdravá, vzdìlaná ženanebudou mít ty zamotané moderní pohlavní problémy. Jejichvztah bude silný, veliký a krásný. Silná a zdravá pøíroda jemravná - pøesnìji øeèeno, není nízká. Tož hygiena života, životaduševního i tìlesného.Já bych mladým lidem nedìlalmnoho morálních kázání, ale øekl bych jim: Pramen živé a živícívody najde jen ten, kdo v mládí neztratil smysl pro èistotu.A pak víc zájmu o dìti. Naši otcové vìtšinou neumìjí s dìtmizacházet a vìnují jim strašnì málo pozornosti; vìøte mi, ženaše výchova stùnì pøedevším na otce.Ale nejvyšší argument monogamie je láska. Veliká láska,láska bez výhrad, láska celého èlovìka k celému èlovìkunemùže pominout lety ani smrtí. Já to vidím tak: Jediný muž,jediná žena po celý život; zùstat vìren až do smrti. Š asten,kdo dovedl žít pøísnì monogamicky nebo monogynicky. Ano,byl jsem pro umožnìní rozluky. právì proto že chci, aby manželstvíbylo láska, ne obchod, konvence, spojení nerozumnéa nerozvážné.Ovšem - mùže být rozluky zneužito, jako všeho.láska, sympathie je nejvìtší mravní silou - z ní je veškerá vzájemnáúèast, pomoc a spolupráce; mravní život, To je souèinnýpodíl na božím øádu svìta - láska, sympathie, synergie, Toje zákon života ve vztahu dvou lidí, v rodinì, národì, státu,lidstvu. Jiného neznám.Do PrahyDo Prahy jsem se dostal, to bylo v roce dvaaosmdesát. Topøišlo tak: ve Vídni se produkoval hypnotisér Hansen; šel jsemse podívat na jeho produkce a navštívil jsem ho. Pak mì našistudenti pozvali, abych jim v èeském Akademickém spolkuo vìci pøednášel. Vidìlo se tenkrát v hypnose ještì nìco ta-

jemného, „magnetism“ a podobnì. - Vyložil jsem Hansenovypokusy psychologicky, tedy jako hypnosi; pro výklad hypnotickéztuhlosti tìla mnì scházela odborná znalost.Po pøednášce mnì radil pan Penížek, tenkrát mùj posluchaèa pozdìji novináø, abych ji vydal tiskem. Sám mi pomohl opravitmou chatrnou èeštinu a poslal práci do Prahy; mìla vyjítnìkde jinde, ale nakonec ji dostali do rukou profesoøi Golla Hostinský - redigovali totiž knihovnu pøednášek; ti to vydalia upozornili na mne profesora Kvíèalu. Kvíèala byl poslancema mìl velké slovo pøi zakládání èeské university v Praze.Z toho byla nabídka, abych šel do Prahy jako extraordinariusfilosofie. Kvíèala i vídeòské ministerstvo mnì slíbili, že za tøileta budu ordináriem; tož jsem šel. Byt jsem si našel v Karlovìulici na Smíchovì; okna vedla do Kinského zahrady, ale nepøišlotam slunko ; brzo jsem se pøestìhoval na Vinohrady,po krátkém pobytu v jiné ulici, do Vlèkovy vily,,0svìty“.Takový extraordinarius mìl roèního platu osmnáct set zlatých;snad bych si byl mohl pøivydìlat nìjakým vedlejším ouøádkem,ale já chtìl být nezávislý. To se rozumí, vedlo se námvšelijak: i vypùjèit jsem si nìkdy musel - nu, nepøíjemné vìci.Za tøi roky jsem mìl být ordináriem; byl už pøipraven návrhna jmenování, ale zapletl jsem se volky nevolky do toho sporuo rukopisy. Èást profesorù byla proti mnì pro ty rukopisnéspory, a proto hlasování o mé øádné profesuøe dopadlo tak,že bylo jedenáct hlasù pro mne a jedenáct proti. Tož mìlorozhodnout ministerstvo ve Vídni; tam to šalomounsky nechalinerozhodnuto, také mne nemìli rádi, chtìli mít na universitìpokoj. Prosím vás, z Prahy na mne chodily do Vídnì denunciace,že kazím mládež, že jsem šovinista, že zavrhuji Kantaa nìmeckou filosofii a tak dále. Proti mnì byl arcibiskupSchonborn a nìkteøí vlivní z našich lidí. Hlávka poslal do Vídnì

zápis mých pøednášek z praktické filosofie, že tam mluvímo prostituci a tím prý kazím mládež. Pøedstavte si, právníkùma filosofùm se nemìlo mluvit o tak strašném mravním problému,jako je prostituce! Když jsem jel do Ruska, došlo na mnedo Vídnì udání, že jsem rusofil a pansláv. Takových vìcí bylo- teï už se na to nezlobím; vidìl jsem na tom, jak nesvobodazkøivuje lidi.To se rozumí, ve Vídni mnì nedùvìøovali; protojsem musel èekat tøináct let, než jsem se stal ordináriem. Byltehdy ministrem profesor Hartl a ten byl tak rozumný, žese nebál èelit všem tìm žalobám a denunciacím.Tož ze zaèátku bývalo tìch starostí habadìj. Tehdy, myslím,v roce osmdesátém ètvrtém nebo tak nìkdy, stalo se toto:Mìl jsem ve Vídni žáka, Flesch se jmenoval, syn známéhotovárníka v Brnì. Ten pøišel za mnou do Prahy a chodívalke mnì, byl to takový melancholický hoch. Potom pøešeldo Berlína a tam se zastøelil; mnì odkázal peníze. Jáse vyrovnal s jeho rodinou a dìdil jsem asi šedesát tisíc zlatýchnebo kolik. To mne udrželo nad vodou: mohl jsem zaplatitsvé dluhy, pomoci rodièùm, zaøídit bratru Ludvíkoviv Hustopeèích tiskárnu, vydávat „Athenaeum“ - dlouho ty penízenevydržely. Tehdy se øíkalo, že jsem dostal penízeod sebevraha, protože prý sebevraždy hájím.Já jsem mìl s penìzi zvláštní zkušenost: když bylo nejhùø,pøišly odnìkud. Nikdy jsem si nedìlal starosti, že nebudu mítco jíst; vìøil jsem, že jde-li èlovìk za svým slušným cílem, nemùžezùstat bez pomoci. Jak øíká Ježíš: hledejte napøed královstvíbožího, a to ostatní vám bude pøidáno. Peníze nemámrád, nebyly mnì nikdy cílem, jen prostøedkem, a je to pomocbližnímu nebo trvalé vìci kulturní. Dnes se mi na mém postavenísnad nejvíc líbí, že s sebou nemusím nosit žádné peníze;

já nemám v kapsách nic než kousek tužky, nevím ani, jak našepeníze vypadají.Když jsem pøišel do Prahy, neznal jsem se s nikým; já jsemnikdy nemìl pøátel mnoho, neumím se otevírat.Tož jsem se stýkal s kolegy profesory, Gebaurem, Gollem,Hostinským, Randou, Ottem - Gebaura jsem mìl nejradìji,imponoval mnì a uèil jsem se od nìho methodickosti.Na pøíklad: pro své zápisky každou myšlenku si zapsatna zvláštní list papíru a list pak dát do pøihrádky, do které patøí.Gebauer býval v redakci Národních Listù a dal mnì takéjedno novináøské pouèení:že nestaèí nìco napsat do novin,že se to musí poøád a poøád znova opakovat; že novináø nemájen uvádìt, to a to že už bylo napsáno a øeèeno, ale má to øíciznova, protože ètenáø novin si nepamatuje, co èetl.Vzpomínám si na naši nedìlní partu vycházkovou; to bylisokol Kroschel, profesor Kaizl a jeho strýc, pak profesor Heyrovský,advokáti Marek a Brauner, a snad ještì nìkteøí, a stìmi jsme každou nedìli dìlali pochody z Prahy do okolí,v zimì jsme se koulovali. Po celý život jsem udržoval kus športua tìlocviku.Jednoho kamaráda jsem mìl v Praze hodnì intimního, tobyl malíø Hanuš Schwaiger, dobrý, nesmírnì dobrý èlovìk, s takovýmdarem humoru od Pánaboha, kterým nikomu neublížila snášel život a všecky svízele beze zloby. s ním a s jeho pøáteli,s malíøi Pimerem a profesorem Kleinem, archeologemz nìmecké university, chodíval jsem nìkdy veèer na pivo nebona víno - když jsem pozdìji zaèal být proti alkoholu, dopsalmi chudák Schwaiger, tehdy už hodnì churavý: že mám pravdu,že i on se dává na mou víru a pøestává pít - „protože užnemožu“.

Èastìjší styky jsem míval s Vojtou Náprstkem; svedla násAmerika. Chodíval jsem do jeho èítárny „U Halánkù“ a vykládaltam jednou kroužku dám o studiu poesie - z toho vzniklamá knížka,,O studiu dìl básnických“. Také se spisovatelemSládkem mì spojila Amerika; býval v Americe a já mìl Amerièanku.Julia Zeyera jsem poznal v „Unionce“ nebou Náprstkù; dìlal na mne jaksi nemužný dojem. Nerudu jsemjenom potkával, tehdy ho už, chorého, vodil posluhana procházku; zajímal mì, vážil jsem si ho, ale do styku jsemse s ním nedostal - snad i proto, že jsem slyšel, že v té rukopisnépatálii držel s Grégrem; tož nevím, je-li to pravda.Na Bedøicha Smetanu jsem se šel nìkolikrát podívat - sedávalv kavárnì „Slavii’; ale brzo pak ze-,møel. Svatopluka Èecha jsem znal málo; napsal jsem muèlánek do „Kvìtù“; byl to plachý, rozpaèitý èlovìk,. v jeho poesiijsem vyci oval jakousi nekuráž podívat se vìcema pomìrùm plnì do tváøe; vemte si, jak byla i v „Písních otroka“jeho satira docela neosobní, všeobecná, mlhavá.Na universitì, no - na naší fakultì byl s poèátku, to se rozumí,nejvìtším pánem Kvíèala, pak Tomek; já jsem držel spíšs tìmi mladšími, s Gebaurem, s Gollem, s Hostinským. Plnostolic na èeské universitì bylo ještì neobsazeno. Jakousispoleèenskou aristokracii tvoøili potomci národních buditelù:syn Èelakovského, botanik, Friè a syn Palackého, geograf,kterému øíkali „splašený nauèný slovník“. Studenti byli vychovánitehdejším liberalismem; má vstupní pøednáška bylao Humovi a skepsi - to zaráželo, že jsem uvedl filosofii anglickou,i tím, že jsem hochùm pøedložil a kritisoval problémskepse. Mou kritiku Kanta a nìmecké pokantovské filosofieuniversitní kruhy nerady vidìly - to neš astné protinìmeckévlastenèení a ta faktická závislost na Nìmcích! Když mì štu-

dentský spolek, myslím „Jungmann“, požádal o pøednášku,mluvil jsem jim o Blaise Pascalovi, abych jim na nìm ukázal,že náboženství není mrtvé, jak se øíkalo podle nìmeckého liberalismu,ale že je potøebou lidského srdce; bil jsem do toholiberalistického indiferentismu. Pro tehdejší vzdìlance bylonáboženství odbytou vìcí a stìží chápali, že se jím nìkdomùže vážnì zabývat.Já jsem nebyl horlivý uèitel; pøednášel jsem èasto nerad.Nerad veøejnì mluvím, i do psaní se musím nutit. Nezajímalomì vykládat tìm hochùm, co jiní už napsali a uèili; øíkal jsemjim, o tom jsou ty a ty knížky, proètìte si je a basta. Radìjijsem s nimi pøemýšlel o konkrétních a pøítomných otázkách;mnì bylo milejší, když se mì na nìco ptali nebo se se mnoupøeli ; aspoò jsem vidìl, že myslí a jak myslí, a sám jsemse v ledaèems pouèil. A když to nešlo v uèebnì, zval jsem jek sobì domù. Ale i samo uèení mnì nìkdy bylo tìžké. Jen sito rozvažte, jaká to je otázka svìdomí, pouèovat dorùstajícílidi v otázkách mravních! Ja, uèit nìkoho èíst a psát, rozdávatobecné poznatky, vykládat, co už je poznáno a napsáno, to jenìco jiného než brát na sebe odpovìdnost za to, že ten, kdovás poslouchá, pùjde za vámi a bude se vašimi slovy øídit.Pak jste odpovìdný za jeho život, a jste uèitel nebo spisovatel.Nìkdy, když jsem šel pøednášet a byl jsem už na dvoøev Klementinu, pøišla na mne taková mravní kocovina, že jsemnemohl pøednášet - prostì nemohl. Tož jsem se obrátil na patìa vzkázal jsem hochùm po pedelovi, že dnes pøednášet nemohu.A snad i proto jsem nebyl pravý pedagog, že jsem po celýživot vychovával jen sebe sama. Jsem individualistaa demokrat - v životì i metafysicky. Vìøím, že každá duše jeduši rovná, každá duše je svá, samostatná a svéprávná. Lidé

se vyvíjejí jaksi vedle sebe, každý po svém; nemohou na sebepùsobit, opravdu pùsobit jinak, než že druh druha vzájemnìpozná. Hlavní vìcí je starat se o sebe, kontrolovata zdokonalovat sebe sama; to už je vìc tìch druhých, aby topozorovali, chápali a vybrali si z toho pro sebe, co se jim hodí.To není egoism, spíš naopak. Být samostatný, být samosprávnýa sobìstaèný, to právì znamená nežádat od druhého, abyti dával, co mùžeš a máš dìlat pro sebe sám. Není jen žebrotapodomní, je i žebrota mravní. Já vždycky chtìl, aby každýbyl sám sobì pánem. To platí politicky, sociálnì i mravnì. Býtsi pánem: to zahrnuje svobodu i kázeò.Už nás není mnoho, kdo máme v dobré pamìti ta osmdesátáléta v Praze. Dnes se vám to zdá být veliká doba, protožeji mìøíte velikými jmény, jako byl Rieger, Neruda, Vrchlický.ale nás tehdy obèas hodnì tísnily ty malé pomìry, maléprostøedky, málo lidí... Tak si øíkávám, když nìkdy mì tlaèímalost dne: snad po padesáti letech se budou pøíštím lidemjevit právì tato léta v takovém svìtle velikosti, že nám budouskoro závidìt.Nejsem laudator temporis acti; když nìkdy èítám, žese máme vrátit k ideálùm svých otcù, vzpomínám si na to, jakto bylo, a øíkám si, oè jsme dnes tìm ideálùm blíž. Svìt jelepší než tehdy, jmenovitì náš èeský svìt získal tak nesmírnìmnoho - chtìl bych každého, kdo naøíká a reptá, za trest pøesaditdo tìch osmdesátých let.Žil jsem dost dlouho, abych totak øekl: dùvìøuju v budoucnost, ve vývoj a pokrok. Chtìl bychvidìt, jak bude vypadat život za sto let.0d války špatnì spávám a nechci vždy ponocovat u knihy,zeslabuje to oèi. Tož si maluju utopie, jaký život budeza dvacet, za sto let. Jsou to utopie praktické;vyhledávám si

to nejlepší, co dnes už je, a trochu si to rozvádím. Budoucnostuž je mezi námi; kdybychom volili to nejlepšía nejschopnìjší, co je dnes, šli bychom správnou cestou -rozšíøili bychom svùj život o kus budoucnosti.Škola a jiné zájmyKdyž jsem z Vídnì odcházel do Prahy, mìl jsem na myslijen profesorskou dráhu; bál jsem se, že budou konflikty, alebyl bych se jim radìji vyhnul. Není správné, že jsem od náturyèlovìk boje. Nikdy jsem nechtìl stát v popøedí tìch všelijakýchafér a polemik, obyèejnì mì do toho dostali jiní.Když jsem pøišel na naši novou universitu, našel jsem dostmalé pomìry. žádná kritika, žádná výmìna názorù. Jednoumìl profesor Durdík ve filosofickém spolku pøednášku,ve které dal posluchaèùm hádat, kterých je, tuším, pìt nejvìtšíchfilosofù. Vyzval k diskusi a nikdo se nehlásil; øekl jsemtedy, že nemìl opomenout Comta. Z toho byla konsternace,jak mùže mimoøádný profesor oponovat ordináøi; študentiz toho mìli švandu a Durdík mnì brzy v tisku podráždìnìodpovìdìl, že nìjaký takový Amerikán mùže za nejvìtšíhofilosofa prohlásit tøeba i Barnuma.Protože jsem vidìl, že nám chybí orgán odborné kritiky, založiljsem mìsíèník „Athenaeum“., byly tam recense o domácíchi cizích odborných spisech, ale také o beletrii - pro mnebyla beletrie vždycky stejnì dùležitým pramenem poznání jakovìda. Profesor techniky Pacold vydal knihu o stavitelství, nìkolikjeho kolegù z techniky o ní napsalo do „Athenaea“ znièujícíreferát - a já jako redaktor mìl z toho zlosti. SpisovatelJeøábek, co napsal drama „Služebník svého pána“, chtìlse habilitovat na stolici literatury spisem o romantickém pí-

semnictví; opìt spoleènou prací nìkolika kolegù v „Athenaeu“bylo prokázáno, že jeho spis je vìdecky slabý. Nemìl jsemtušení, že Jeøábek byl chránìncem Riegrovým; Rieger skuteènìhledal v té kritice osten proti sobì a mìl mnì to dlouhoza zlé.Další ilustrace tehdejší doby: jeden vysokoškolský profesormnì docela vážnì vytýkal jako chybu, že „Athenaeum“referuje o nových a cizích spisech; to prý nejde, aby se studentidovídali o odborných pramenech døív, než jejich profesoøi jeve svých pøednáškách citují; prý tím škodím autoritì profesorù.„Athenaeum“ vycházelo asi deset let; chybìlo mnoho, abyto byla dobrá revue, ale bylo to aspoò nìco.Taky jsem pozoroval, že by se naše nová universita mìlavíc starat o vzdìlání lidové; proto jsem navrhl, aby poøádalaextense pro nejširší kruhy, a sám jsem takové kursya pøednášky konal. Psal jsem, že musíme mít druhou èeskouuniversitu. Vidìl jsem, že nám chybí také nauèný slovník; RiegrùvSlovník byl na svou dobu dobrý, ale už zastaralý. Já bylspíše pro vìdeckou encyklopedii, nìco jako byla „EncyclopediaBritannica“; našel jsem spolupracovníky i nakladatele.Ale do toho pøišly ty spory o rukopisy; krom toho jsem mìlnázory tìžko pøijatelné pro jiné. Na pøíklad jsem navrhoval,aby redakèní spolupracovníci co nejpilnìji pracovali po jedencelý rok a pak aby se všecko, co by napsali, spálilo - redakce,myslil jsem, potøebovala výcviku a zkušenosti. Nu, z tìchplánù se aspoò uskuteènil Ottùv Slovník Nauèný; a za tìchpøíprav jsem poznal u Ottù pana Laichtra, který pozdìji vydával„Výbor nejlepších spisù pouèných“ a „Naši dobu“. Chtìljsem také vydávat naše staré náboženské památky, spisyHusovy, Štítného, Chelèického a jiných; nestaèí, abychom se.jenom ohánìli svou husitskou minulostí, máme ji také poznat.

K tomu cíli se ustavil i spolek, ale k vydávání nedošlo... myslím,pro ty rukopisné spory.Mne by nebylo napadlo do tìch sporù se pouštìt, ale pøišelGebauer - s ním jsem se do té doby jen málo stýkal - abychmu otiskl v „Athenaeu“ èlánek, ve kterém dokazoval, že takzvaný Rukopis Královédvorský a Zelenohorský jsou padìlkyz našeho století. Myslím, že to pøišlo tak - Gebauer v nìjakéodborné publikaci vyslovil své námitky proti Rukopisùma Martin Hattala ho za to v novinách napadl; tož se Gebauerchtìl bránit. Oni sice, totiž Kvíèala a Gebauer, mìli své „Listyfilologické“, ale tam to Kvíèala nechtìl uveøejnit, aby si nerozeštvalsvé spolupracovníky. Já jsem èlánek, rozumí se, pøijal;jednak jsem znal, jaký je Gebauer uèenec, jednak jsemsám v pravost Rukopisù nevìøil.V tom mìl na mne už ve Vídnijistý vliv Šembera a ještì spíš Vašek svou kritikou. Pro mneotázka Rukopisù byla v první øadì otázkou mravní - jsou-lipodvržené, musíme se z toho pøed svìtem vyznat. Naše hrdost,naše výchova nesmí spoèívat na lži. A pak: ani svou vlastníhistorii jsme nemohli správnì poznat, dokud jsme klopýtalio vymyšlenou minulost. Tož to se mnì rozumìlo samo sebou.Z toho byla patálie, která trvala leta; filologové, historikové,paleografové, chemikové zjiš ovali, že Rukopisy jsou falsum;já hledìl ukázat estheticky a sociologicky, že nemohou pocházetze støedovìku. Nás potíral Hattala; Kvíèala, kterýse Gebaurovi svìøil, že v Rukopisy nevìøí, také se obrátil protinám, pak se do nás daly noviny, doktor Julius Grégrs Národními Listy a klerikálové: že jsme nevlastenci a zrádcinároda - nu, hloupé to bylo. Pak se do nás pustily spolky, ajiulice.Jednou jsem v hospodì èekal na Schwaigra;u vedlejšího stolu sedìl bratr Vojty Náprstka, majitel pivovaru;neznalmì a zaèal o mnì, že jsem podplacen od Nìmcù,

abych pošlapal èeskou minulost a kdesi cosi. Já jsem honechal pøi tom a ještì jsem ho popichoval - teprve když jsemodešel, øekli mu, že mluvil o mnì se mnou.Jindy jsem pomáhalobèanùm v tramvajce hubovat na zrádce Masaryka. Tomnì dìlalo švandu, ale zlobilo mì,když jsem vidìl, jak nìkteøíhájí Rukopisù neupøímnì: nevìøili v nì, ale báli se to pøiznat.Pro mne ty rukopisné boje mìly dost dobrého: musel jsemse proèíst tou celou dobou, kdy Rukopisy fakticky vznikly. prostudovaljsem naskrz obrozenskou literaturu od Dobrovskéhonahoru - poslouchejte, Dobrovský, to byl krásný èlovìk, vzdìlaný,první svìtový Èech nové doby. Èetl jsem Jungmann, Lindu,Šafaøíka - ad vocem Linda: proè naše starovlastencenenapadlo vydat k svatováclavskému jubileu Lindovu „Záøinad pohanstvem“? Ti obhájcové Rukopisù velebili pøece staroupohanskou dobu, nìmectvím nezkaženou, a ejhle - slavilis námi svornì Svatého Václava! Máme plná Ústa tradice,ale poznat ji, to ne. Pozornì jsem se probrodil literaturou XVIII.a XIX. vìku, abych prokoukl dobu kolem vzniku Rukopisùa náladu, ze které vzešly. tu romantiku, ten historicism, tu touhumìøit se s jinými národy, zejména s Nìmci. Skrze Rukopisyjsem poznal naše národní probuzení; to mì vedlo dáldo minula, do našich dìjin, k naší reformaci a protireformaci;a zase dopøedu k národním buditelùm, k Palackému, Kollárovi,Smetanovi, Havlíèkovi. Tím i pro mne rukopisné sporybyly událostí politickou: uvedly mì do našich politických problémù.Brzo na to se strhl jiný pokøik. Pozval jsem do Prahy mladéhoèlovìka, rozeného z polo èeské, polo nìmecké rodinyv Litomyšli, Huberta Gordona Schaura; byl to mladý hegeli-

án, nìjak tìžce se protloukal ve Vídni;mnì ho doporuèil filosofprofesor Zába, že ho je škoda a že bychom ho mìli zachránitpro èeský národ. Nu dobrá, postaral jsem se, aby pøišeldo Prahy, a dal jsem mu u nás kvartýr; tehdy jsem bydlelna Vinohradech ve vile Václava Vlèka,,0svìtì“. Schauer bylèlovìk nadaný, ale neurovnaný; flámoval hodnì, kamarádils Vilémem Mrštíkem a pøírodopiscem Šolcem; pozdì v nocise vracel domù pøes plot, pošlapal Vlèkovy záhonky a dìlalnepoøádek, tož jsem ho musel dát pryè. Tehdy mladí hoši,jako byl Herben a jiní, kteøí se seskupovali kolem nás mladšíchprofesorù, chtìli mít svùj èasopejsek a založili si ètrnáctideník„Èas“. Já jsem o tom nevìdìl, až když jsem dostaldo ruky první èíslo; v nìm byl ten Schaurùv èlánek „Naše dvìotázky“. Myslím, že to tam dali, protože nemìli dost pøíspìvkù.Byla to vìc nemožná: anonymní autor se tam ptal, nebyloliby pro nás Èechy lépe, pøiklonit se k Nìmcùm a žít životemvelikého kulturního národa.Hned ráno jsem se sebral a šeljsem za to Herbenovi vycinkat; dodnes se pamatuju, že jsemho našel v posteli pod takovou vysokou selskou duchnou;a øekl jsem mu to. - Ten èlánek pak pøièítali mnì; spisovatelFerdinand Schulz na mne v „Národních Listech uvalil národníkletbu jako na filosofa sebevraždy, a milá Krásnohorská, takovápìkná pracovnice, proklela i mou matku. Pozdìjise Schauer k autorství toho èlánku sám pøihlásil, ba ajido „Národních Listù“ vstoupil jako redaktor, ale proti mnì tenhnìv trval dlouho.Do tìch potyèek jsem se tedy dostal skoro náhodou; aleteï vidím, že mì okolnosti stále vedly do veøejného života a žejsem i na katedøe hledìl na ten veøejný život pùsobit. Už jsemøekl, že má „Sebevražda“ je vlastnì filosofie dìjin, tedy

i politická filosofie. Když jsem pøednášel o Humovia Pascalovi a ukazoval na Comta, hledìl jsem tím vìdomìobracet pozornost k filosofii francouzské a anglické, abychomse dostali z jednostranného nìmeckého duchovního zajetí.Proto jsem dal pøeložit zkrácené vydání Comtovy „Sociologie“a Sullyho psychologii. „Konkrétní logika“, napsaná narychloo prázdninách v Hustopeèích, to byl pokus uvést do vìdorganisaci a poøádek; i ve vìdách každý ten odborník bìžíza svým a nemá s tìmi druhými nic spoleèného, tak jako lidéna ulici; každá organisace, každé pøemáhání anarchie je eoipso politika.Problém, který mì tehdy zajímal nejvíc, bylo slovanství. Tojsem prožíval, tøeba nejasnì a jakoby tušením, už od dìtství.Jako chlapci mnì vrtalo hlavou, jak to, že rozumím polskýmhulánùm (táboøili po nìjaký èas v Èejkovicích), když je to jinýnárod. Z romantické sympathie k polské rebelii jsem se jakogymnasista uèil polštinì; a ve Vídni jsem se dal do ruštiny.Jednou jsem byl o prázdninách v Uhrách, po septimì;byljsem u jednoho statkáøe blíže Pápy nedaleko Blatenskéhojezera. Tehdy mì nesmírnì vábily historické atlasy. kam ažsahala øímská øíše, jak hluboko do Pannonie šla øíše Svatoplukova,kde všude byli Slovani;vìøil jsem v tehdejší dohady,že Stolièní Bìlehrad byl starý Svatoplukùv Velehrad, a takovéšpásy. Jednou ráno jsem sedìl pøed zámkem a vìzel v tìchatlasech, myslím, Kiepert-Menckenovì; pøišel ke mnì pán,dal se se mnou do øeèi, mluvil èím dál tím odbornìji a na konecmnì zle pocuchal ty mé slovanské fantasie. Byl to známýpalaeograf a historik, profesor Sickel z vídeòské university.pøišel k domácímu pánu na návštìvu.

Už ve Vídni jsem se zaèítal do ruské literatury; potom v Prazemì zaujala docela. Smím povìdìt, že málo kdo tehdy znaltak dobøe ruskou literaturu jako já. Pøi tom v Kollárovi jsemkápl na slavjanofilství; i v naší politice byli slavjanofilové, alevidìl jsem, že vyznávají to své slovanství jen ústy a bez poznání.Tož jsem studoval slavjanofilství ruské: Kirìjevského,to byl filosof schellingovec, a nejvíc Dostojevského. Na nìmjsem poznal, jak ruské slavjanofilství je spjato s pravoslavím.Dostojevskij byl atheista ; sám jednou øekl ruským nihilistùm:vy mnì budete øíkat, co je atheism?- Ale chtìl být pravoslavný;chtìl se „prolhat k pravdì“. Marná vìc: nikdo se nemùževrátit k své ztracené víøe; mùže pøijmout jinou, ale té, kterouztratil, už nenajde. Proto jsem v tom chtìném pravoslaví Dostojevskéhocítil nìco jako jesuitism. Mnì to nedalo pokoj:chtìljsem se podívat na Rus a na pravoslaví zblízka.Po prvé jsem jel do Ruska v roce osmdesátsedm a za rokzas. Stavil jsem se ve Varšavì, abych poznal Poláky. navštíviljsem Petrohrad, Moskvu, Kijev a Odìsu - to mì zajímalovidìt všechny ty ulice a místa, která jsem tak dobøe znalz Dostojevského, Tolstého a z ostatních. Jezdil jsem tøetí tøídou,na Èerném moøi v podpalubí - jednak jsem chtìl poznatlid, jednak jsem nemìl mnoho penìz. Stýkal jsem se se slovanskýmifilology. s Lamanským, Florinským a s jinými. Lamanskijmi øekl rovnou, že Rusové mají zájem jen o Slovanypravoslavné, nejvýše ještì o Slováky, protože jsou stejnì naivníjako ruský boží lid; nás Èechy, jako liberály a západníky,by nechali jít k èertu. - Chodil jsem do ruských kostelù, navštìvovallávry a poustevny.V Sergejevském klášteøe jsem bylhostem u otce igumena - pozoroval jsem tu nevzdìlanosta povìreènost pravoslaví; a tím chtìli slavjanofilové zachránitSlovanstvo! Celkem jsem si odnesl z Ruska totéž co Hav-

líèek: lásku k ruskému lidu a nechu k oficiální politice a kpanující inteligenci.Vyhledal jsem Tolstého; nemìl jsem pokdy ho proštudovatèetbou jako Dostojevského, tož jsem ho chtìl poznat osobnì.Prvnì jsem ho navštívil v Moskvì v jeho pálaci. Pamatujuse jako dnes, jak mi skoro s hrdostí ukazoval svou pracovnu:døevìný selský strop, co by rukou dosáhl, ale ten strop byldodateènì zadìlán do vysoké panské komnaty. V té selskéjizbì psací stùl a pohodlné kožené køeslo a divan - do selskéjizby se to rozhodnì nehodilo. Mìl døevìné švarcvaldské hodiny,honosil se, že stály jen tøicetpìt kopìjek. Chodilv pøepásané mužické rubašce a v botách, které si sám šil; tose rozumí, byly špatnì šité. Na èaj mì uvedl do panskýchpokojù - samý èervený samet, jak bylo zvykem v šlechtickýchdomech. Paní hrabìnka mu pøistrèila obvyklé zavaøení, aleon, jako by to nepozoroval, srkal èaj po mužicku skrze kousekcukru. Po èaji jsme šli do parku; hovoøili jsmeo Schopenhaurovi, kterému Lev Nikolájeviè špatnì rozumìl;uprostøed øeèi se zastavil jako mužik na mezi a vybídl mì k následování- mnì to pøipadalo chtìné, umìle primitivní, nepøirozené.Lev Nikolájeviè mì pak pozval i do Jasné Poljany. Jel jsemz Tuly kibitkou - pøed vsí mùstek tak rozbitý, že by si konìpolámali nohy; museli jsme objíždìt. Pøed polednem jsemdojel do zámku; øekli mnì, že Lev Nikolájeviè ještì spí, protožeprodebatoval celou noc s Èernovem a hosty. Šel jsem tedyzatím do vsi; byla špinavá a ubohá. Pøed jednou chalupoupracoval mladý mužik; dal jsem se s ním do øeèi a vidím, žemá pod rozhalenou košilí nìjakou vyrážku - pøíjice. V jinéchatrèi jsem našel na peci staøenu ve špínì a bez pomoci,pracující k smrti. Vrátil jsem se k Tolstému; ten den k nìmu

došel mladý Gay, syn malíøe, jeho stoupenec; ten se oprostiltak dalece, že šel k Tolstým zdaleka pìšky, protože železniceprý není mužická; pøišel tak zavšiven, že se musil honemvykoupat a vydrhnout. Tolstoj sám mi øekl, že pil ze sklenicesyfilitikovy, aby mu nedal najevo ošklivost a neponížil ho; na tomyslel, ale oèistit své sedláky od nákazy, na to ne. A kdyžzaèal vykládat, že se máme oprostit, že máme žít po mužickua tak, øekl jsem mu: A co ten váš dùm a salon, ta køeslaa divany? A co ten bídný život vašich sedlákù? To je oproštìní?Vy sic nepijete, ale kouøíte cigaretu za cigaretou; když askese,tož dùsledná. Mužik žije chudì, protože je chudý, alene proto, aby byl asketou. A øekl jsem mu, co jsem vidìl v jehovsi, ten nepoøádek, nemoci, špínu a to všecko. Pro boha dobrého,to vy nevidíte? Vy, takový umìlec, neumíte to pozorovat?Šít si sám boty, chodit pìšky místo jezdit vlakem, to jejen maøení èasu; co lepších vìcí by se za tu dobu dalo udìlat!Citoval jsem mu anglické pøísloví: Cleanliness is godliness,a naše èeské: èistota pùl zdraví. Zkrátka, nemohli jsme si rozumìt.Hrabìnka byla rozumná žena, vidìla nerada, jak Tolstojby všechno nerozumnì rozdal; myslela na své dìti. Nemohusi pomoci, v tom jejím rozporu se Lvem Nikolájevièemjsem dával spíš za pravdu jí.Po tøetí jsem navštívil Tolstého krátce pøed jeho smrtí, roku1910. to už se vnitønì docela rozešel se ženou. Byl velmi nervosnía neopanoval se. V té dobì byl u nìho a ve vsi lékaøemnáš doktor Makovický. Byl jednostrannì zaujat pro Tolstéhoa jeho uèení; míval za nehtem kousek tuhy a tou v kapsedo notýsku zapisoval, co Lev Nikolájeviè mluvil. Prostota,oprostit se I Mùj ty Bože! Problém mìsta a venkova se nedáøešit sentimentální morálkou a prohlašováním sedlákaa venkova za vzor ve všem; zemìdìlství dnes se již také in-

dustrialisuje, nemùže být bez strojù, a sedlák potøebuje vyššíhovzdìlání než jeho dìdové - O tom všem je i u nás ještìmnoho nesprávných názorù a zdìdìných pøedsudkù.Nejvíc jsme se pøeli o neodpírání zlému; nepochopoval, ženebìží jen o odpírání násilné, nýbrž o boj proti zlému na celéèáøe; nevidìl rozdílu mezi defensivou a ofensivou; myslel si,že by na pøíklad tatarští nájezdníci, kdyby jim Rusové neodporovali,po krátkém zabíjení od násilí ustali. Moje these znìla:Když mì nìkdo napadne, aby mì zabil, budu se bránit,a nebude-li jiné pomoci, zabiju násilníka; když už jedenze dvou má být zabit, a je zabit ten, kdo má zlý úmysl.Já nemám rád prázdné mluvení o slovanství, jako nemámrád vlastenèení. Prosím vás, kolik pak z našich slavjanofilùdovede aspoò èíst rusky, polsky, srbsky?Stejnì tak jako ti lidé,co mají plná ústa, že jsme národ Husùv. kdo z nich proèetlaspoò kousek Husa, a nejen Husa, aspoò jednu knihu bratrskéreformace? A naè to mluvení: normální èlovìk nevytrubujedo svìta, že miluje své rodièe, svou ženu, své dìti; tose rozumí samo sebou. Když miluješ svou vlast, nemusíšo tom mluvit, ale udìlej nìco kloudného ; o nic jiného nejde.Jávím dost dobøe, jak veliký, ale také jak tìžký program je slovanství;zabýval jsem se studiem Polska, studoval jsem Rusko,pracoval jsem politicky s Charváty a Srby; jsem víc nežna pùl Slovák a už pøed padesáti lety jsem pøišel s programemSlovenska. To se rozumí, že bych to nedìlal bez lásky, èlovìkuž je takový, že rád poslouchá svého srdce; právì protoo lásce nemluví, ale hledá pomoci rozumem. Mnì vždyckybránil jakýsi stud, abych øíkal slova “vlast”, “národ”a tak.Nevyvolávám-li o sobì, že jsem vlastenec, nekøièímo tom druhém, že je zrádce vlasti; musím trpìlivì dokazovat,že jeho cesta je z tìch a tìch dùvodù chybná. Takovými vel-

kými hesly se mohou lidé opíjet, ale nemohou se jimi nauèitpracovat Osvobodili jsme se od despotických pánù; teï ještìse musíme osvobodit od velkých a despotických slov. Pravda,lidé se drží slov nejen v politice, nýbrž ve všech oborech,v náboženství, vìdì, filosofii. Proto jsem vždy kladl dùrazna vìci, na pozorování a poznání faktù; ale dobøe pozorovata poznávat - k tomu je tøeba lásky.V práci a v zápasechPolitikaPolitika mì zajímala vždycky. Už ty vesnické pùtky mezi Slovákya Hanáky, pozdìji mezi námi èeskými a nìmeckými klukyv Brnì byly politika v malém - musel jsem si uvìdomit pomìrÈechù a Nìmcù. I ten mùj úmysl jít na konsulární akademiibyl zpola romantika, zpola neujasnìný zájem politický. Mùjvztah k politice byl nejdøív jen theoretický; to už Plato mì upoutaltím svým filosofováním o politice, a když jsem se daldo sociologie, dostával jsem se do politických problémù.I národní hospodáøství mì poutalo; ve Vídni jsem poslouchalMengra, v Lipsku Roschra, a jako universitán jsem se již prokousaldruhým vydáním Marxova „Kapitálu“.To se rozumí, že jsem vždycky reagoval na politické události.Napsal jsem už jako študent své prvé èlánkydo „Moravské Orlice“ proti politice pasivní. Ve Vídni chodiljsem se dívat na nádraží, jak pøijíždìjí èeští poslancido vídeòského parlamentu. Tehdy jsem poøád pozoroval bojÈechù s Nìmci; ale to už jsem chápal, že je to vlastnì bojs Rakouskem, a mìl jsem k Rakousku pomìr dost negativní.

Když jsem pøišel do Prahy, byl jsem s poèátku plný zájmùkulturních a vìdeckých. To bylo „Athenaeum“, universita, nauènýslovník, rukopisná otázka - a z rukopisného boje stalase vìc novináøská a politická; revise domnìle staré slovanskékultury stala se revisí celého kulturního života pøítomnosti.Pak byl bez mého pøièinìní založen „Èas“ a pøišel ten škrabotk vùli Schaurovi. Nu ano, vlastnì mì ty boje a polemikypøivedly do aktivní politiky. Poznal jsem naše chyby, úroveònaší žurnalistiky a veøejného mínìní, ale poznal jsem i slušnéa pìkné lidi. I to mnì bylo dobré, že jsem èasto nerad a nìkdyz hlouposti na sebe vyštval tolik zlosti a nepøátel. Tehdy jsemsi øíkal: Patøí ti to, co se do toho pleteš! Dnes vidím, že i tounenávistí se èlovìk stává známým a autoritou. Ta nenávistpøejde, ale jméno zùstane lidem v hlavì. I dnes to øíkám tìm,kdo se musejí hájit na všechny strany...Tehdy se nás nìkolik našlo, byla to zprvu taková profesorskáskupina: Kaizl, Kramáø, tak trochu i Heyrovský. a Rezek,a poèítali k nám i Golla, ale toho neprávem. Nemìli jsme žádnýskuteèný politický program;spíš jsme drželi k sobì jakogenerace. Chtìli jsme nìjak napravovat pomìry, zlepšit novinya universitu, byli jsme pro positivní a aktivní politiku - nebylto jasný program, spíš smìr a smìr kritický a vìdecký -Kaizl byl národohospodáø, Kramáø dìlal pìknou prácio èinnosti èeské dvorské kanceláøe ve Vídni, zrušenéza Marie Terezie. O té naší skupinì napsal Pazdírek èlánekdo své Slavische Warte; dal mnì ten èlánek èíst v rukopisea já vidìl, že nám øíká „positivisté“. To jméno mnì pøíliš pøipomínaloComta a francouzský i jiný positivism, a proto jsemPazdírkovi øekl, že by lépe øíkal „realisté“. Tož tak jsme pøišlik tomu názvisku.

Ten Pazdírek nás chtìl dostat do staroèeské partaje a jednalo tom s Riegrem; sliboval mu za nás víc než bylo správné -byl to takový naivní, dobrý èlovìk. Já jsem tehdy chodívals Bráfem, který docházel do Riegrovy rodiny; tož Bráf mneseznámil s Riegrem a Mattušem, a ti s námi zaèali jednato vstup k Staroèechùm.Rieger byl ke mnì milý pøes døívìjšíspory, dobøe jsme se shodli; mìli jsme už hotové punktace,za jakých podmínek vstoupíme do strany - my jsme žádali hlavnìvliv na tisk strany; ale to se nelíbilo staroèeským žurnalistùma proto do nás zaèali øezat, hlavnì „Hlas národa“. tím se tonìjak rozešlo.Tehdy, to bylo tuším v roce osmdesátém devátém, vyhrálive volbách Mladoèeši; de facto mezi nimi a Staroèechy užnebyl tak veliký rozdíl, jak by se zdálo podle jejich žurnalistickýchpatálií. I v naší realistické skupinì nìkteøí smýšleli staroèesky;já jsem øíkal, že Kaizl je realista staroèeský, Kramáørealista mladoèeský a já že jsem realista realistický. Mladoèešibyli ve vzestupu, proto potøebovali nových lidído parlamentu. Tož s námi jednali o vstup do jejich strany, a myjsme považovali za svou povinnost dát se jim k disposici.Staroèeši mìli celkem lepší lidi a byli vzdìlanìjší, ale politickyustrnuli. Náš vstup do mladoèeské strany fedroval doktorJan Kuèera, advokát; také se o to pøièinil poslanec zemskéhosnìmu Škarda, rozumný èlovìk, se kterým jsem bylve styku. Tož jsme vstoupili do té strany. Slušným prohlášenímv „Národních listech“ a v „Èase“ smazalo se naše døívìjšínepøátelství; a v pøíštích volbách do parlamentu, to bylov jedenadevadesát, byl jsem zvolen za mladoèeského poslancev jihoèeských okresech.Spiritus rector v mladoèeské partaji byl doktor Engel, lékaø;vedl všechnu agendu, byl moc rozumný a slušný muž, ale

stál víc v pozadí, veøejnì vystupoval málo. Pak byli oba Grégrové:doktor Julius byl v Praze a vedl „Národní listy“doktorEdvard byl poslanec a øeèník, dobrý èlovìk, ale nìkdy honátura strhla k takovému radikálèení, až všechno øinèelo; sámse tomu pak dovedl zasmát. Potom tam byl patriarcha Trojan,bývalý Staroèech, èlovìk naivní a dùstojný. Doktor Heroldsi zasloužil svého jména: výborný øeèník, takový hlasatela praporeèník partaje. Redaktor Ervín Špindler, hodný èlovìks apoštolskou bradou - my jsme mu øíkali Špindlíø; s ním jsemmíval debaty o liberalismu a atheismu; nemohl pochopit, ževzdìlaný èlovìk mùže být náboženský. Mezi radikály patøildoktor Brzorád a Vašatý, bratr mého nìkdejšího uèitele piaristyna hustopeèské reálce. Ten Vašatý vedl slovanskou politiku,ale valných znalostí o Slovanstvu nemìl. Nám nedùvìøoval,a když jsem mìl konflikt se stranou, postavil se protimnì. Doktor Pacák se uplatnil až pozdìji. Všichni celkem násrealisty pøijali pìknì; jen vídeòský redaktor „Národních listù“Eim vidìl nerad, když jsme v parlamentì mìli nìjaké úspìchy.Byl s poèátku silnì pro mne, ale brzy se zaèal chovat spíšnepøíznivì.Ve vídeòském parlamentì mì nejdøív zajímal parlamentsám; já si nìkolikrát pøeøíkal konstituci a jednací øád, ale prosímvás, mezi ústavou a parlamentní praktikou je asi takovýrozdíl jako mezi evangeliem a církvemi. Pozoroval jsema dìlal si své myšlenky; vládní tribuna mnì pøipadala jako oltáø,my dole jsme mìli být vìøícími. Brzy jsem kápl na to, žev parlamentì je pìkná knihovna; nevynechával jsem podlemožnosti schùzí, a v nich jsem èetl politickou literaturu. Já byltehdy ještì politicky nezralý a nezkušený ažaž; jako øeèníkjsem mìl nìjaké úspìchy - o školství jsem mluvil, v delegacíchjsem vedl útok na ministra Kallaye pro bosenské

a hercegovské vìci; to bylo dobré k tomu, že jsem navázalpøátelství s charvátskými a srbskými poslanci. Cestoval jsempo Bosnì a Hercegovinì, hlídán Kallayovými špicly. Jednoujsem popudil nìmeckého poslance Mengra tak, že mne nazvalzrádcem; z toho byla veliká aféra, Menger dostal dùtkua musel se mi pøed celou snìmovnou omluvit.Po rùzných pøestøelkách jsem se dostal do konfliktu se stranou.To bylo tak: místodržitel Thun, když jsem s ním po prvémluvil ve snìmovnì v Praze, se ke mnì nepìknì vyjádøilo Èeších; øekl, že Èech buï je hulvát, nebo že líbá ruku. Tojeho dictum, o nìmž jsem ovšem øekl nìkolika lidem,se dostalo na veøejnost a byl z toho zlý povyk; mnì v partajivyèítali, že jsem jim to neohlásil - ve skuteènosti já to øekl takédru Tilschrovi, ale ten na to patrnì zapomnìl. V souvislostis tou patálií vyšel v „Èase“ velmi ostrý èlánek, nepodepsaný,proti doktoru Juliu Grégrovi; Grégr si myslel, že je ode mne,a tož se pustil do mne. Já jsem neøíkal nikomu, kdo byl autorem,zachoval jsem redakèní tajemství;ani doktor Kramáø tonevìdìl. Až teï po tak mnohých letech se stalo známým, žeèlánek byl od Kaizla. Ve stranì, to se rozumí, bylo zle - vyrovnalito neslaným a nemastným prohlášením, které se mohloa nemuselo vztahovat proti mnì; já jsem šel k volièùm, dostaljsem od nich projev dùvìry a s tou satisfakcí v kapse jsemdopsal našim poslancùm do Vídnì, že skládám mandát; snadjsem se mìl døív zeptat svých kolegù z naší skupiny, ale jájsem se èasto rozhodoval ancvaj. Kaizl i Kramáø ve stranìzùstali. Mnì se mladoèeská politika nelíbila svou dvojakostí:byla v Praze jiná a ve Vídni jiná; doma poslanci bouøili a veVídni si je vláda zavazovala malièkostmi. I k Nìmcùm jsemmìl jiný pomìr - ale hlavnì jsem vidìl, že jsem v politice ještìslabý.

Tož to ne, tou svou demisí jsem se politiky nezøíkal, naopak;chtìl jsem zaèít z gruntu; chtìl jsem dìlat politiku jinou,buditelskou, pùsobit na mysl našich lidí.Tehdy jsemse prokousal celou politickou literaturou od osmnáctého století;nejmilejší mnì byl Dobrovský, bystrý a svìtový èlovìk;mým politickým uèitelem byl Palacký - mùj humanitní programse opírá o nìho;mìl jsem rád Havlíèka pro tu jeho pravdivost a otevøenost,na nìm jsem se uèil být novináøem. Tehdy jsem proèetl Kollára,Riegra a všechny ostatní. Z tìch študií vznikla má „Èeskáotázka“, nehotová kniha, spíš jen snùška materiálu; tehdy takévznikl mùj „Havlíèek“ a „Naše nynìjší krise“.Tož tak to u mne bývalo vždycky. já jsem jakživ rád knih nevydával,nikdy jsem jich dost nevypiloval a nedodìlal. Kdyžjsem je vydal, bylo to jen proto, že jsem k tomu cítil aktuálnípodnìt. Kdyby mnì byli dali pokoj - a já jim, snad bych nebylvydal ani jedno dílo. Když jsem se dostal do boje, bil jsemkolem sebe ne jednou zbyteènì. Ledaskomu jsem ukøivdil,to je pravda; ale sám jsem dostával ještì víc. Èasto jsem lidipøezíral, taky jsem býval fouòa; ale hlavnì jsem byl netrpìlivý.myslel jsem, že správnou vìc musejí lidé hned na místì pøijmouta provést. Po celý život jsem mìl patálie, ale nemyslím,že bych byl od nátury bojovný. Boj pro boj, to neznám ;spíš jsem býval provokován a bránil jsem se. Literární boj jek nìèemu dobrý., zaslepuje sic, ale pøi tom i podnìcujek myšlení, také odpùrce. Myslím, že ty boje valnì pøispìlyk národnímu uvìdomìní a k prohloubení našeho duchovníhoživota.Je to zvláštní: tolik knížek a knížeèek jsem vydal a pøece jsemje vydával nerad. Také jsem vám už øekl, že jsem se nehnaldo uèitelování. A vìøte, nerad se ukazuju veøejnosti. Kdybych

yl mohl žít po svém, bylo by mnì staèilo èíst, študovat a psáttøeba sám pro sebe;zkrátka poznávat. Není, co by mì nezajímalo:všechny vìdy, všechny otázky a úkoly doby. jsem š astný,mohu-li v klidu èíst, a jsem podnes ètenáøem. Neradse seznamuju s lidmi, mám pøed nimi ostych; každé, i jen formálníseznámení je pro mne kus práce. To všechno mnì dìlalopolitiku a veøejné pùsobení tìžší než jiným - proè jsem totedy dìlal? Protože jsem musel: to se ovšem snadno øekne,ale øíkám-li to, není to výmluva, není to omluva. Vidíte z mýchknížek, brožur a èlánkù, z mého každého kroku, že jsemse nikdy nepletl do vìcí, které mnì nebyly dùležité, èasové,a nebyly mým vlastním životním problémem. Nasbíral jsemod roku 1882, kdy jsem se dostal do Prahy, mnoho a mnohozkušeností: jsem osudu za plnost svého života vdìèný.Léta devadesátáKdyž se teï dívám na ta devadesátá léta, vidím, jaká to byladoba kvasu; rozumí se, že neberu léta 1890 až 1900na minutu. Vemte si jenom to tøídìní v politice. Do té doby jsmemìli vlastnì jenom dvì strany - Staroèechy a Mladoèechy.Staroèešství se tehdy vyžívalo; byl to úpadek starého mìšanskéhopatricijství - Mladoèeši byli spíš strana tìch novìvzestupujících vrstev, více venkovských, radikálních. V roce1889 a pak 1891 Mladoèeši zvítìzili nad Staroèechydo snìmu a do parlamentu. Až do té doby naše celá politikabyla, jak bychom dnes øekli, buržoasní, ale teï se zaèala rozvrstvovatsociálnì. Padaøovský filosof, Alfons Š astný, organisovaltehdy ještì uvnitø mladoèeské strany agrarism; byl totakový lidový mudrák, atheista, filosoficky závislýna nìmeckém materialismu, na Vogtovi, Moleschottovi

a Buchnerovi; já se mu pro ty názory posmíval, myslím, že protomìl na mne tu svou zlost. Pak máte socialism. De factou nás už byl døíve; slabé zaèátky spadají do roku 1848, mìlijsme nìco socialismu køes anského, ale ponenáhlu s vývojemindustrie nám pøibývalo dìlníkù; teprve v tìch devadesátýchletech se pod vlivem vídeòských socialistù zaèala sílit sociálnìdemokratickástrana na základì Marxismu. Proti ní organisovalKlofáè u Mladoèechù dìlníky národní, ale ti se brzoz partaje vydìlili pro sebe; i s nimi jsem mìl styky, zejménas Chocem, a brzo i pùtky.Mne socialism zajímal odjakživa; už v Brnì jsem pozorovalkøes anský socialism, ve Vídni jsem èetl katolické socialistya Marxe; pozdìji ve Vídni vynikal jako køes anský socialistaVogelsang; do jeho listu psával své první èlánky zmínìnýSchauer. Když mùj kamarád Hanuš Schwaiger maloval svatéhoJiøí na zámku v Prùhonicích, navštívil jsem ho tam; tamjsem potkal hrabìte Sylvu Tarouccu, kterého jsem znalz parlamentu, a u nìho jsem se seznámil s nìmeckým køesanskýmsocialistou doktorem Mayerem.V tìch devadesátých letech jsem zaèal mít se socialismemstyky praktické: chodil jsem mezi dìlníky a pøednášel jsemjim. Když byly stávky v Praze a na Kladnì, vyvolal jsem pøednáškovékursy a sám jsem stávkaøùm pøednášel; chtìl jsem,aby jim to odvedlo mysl, aby nemìli v hlavì jen hlad a bídu.Steinerovi a jiným jsem dal podnìt k založení „Dìlnické akademie“,kde by se dìlníci a jejich novináøi vzdìlali v politice.Když byla kampaò za všeobecné hlasovací právo, to bylov roce devatenáct set pátém, mluvil jsem na táboøe liduna Senovážném námìstí a šel jsem se ženouv demonstraèním prùvodu; už pøedtím se o mnì psalo a øíkalo,že jsem socialista, a karikovali mne vždycky se socialistickým

širákem na hlavì. Tenkrát slovo „socialism“ bylo pro buržoasiia inteligenci strašákem. Pøijímal jsem socialism, pokudse kryl s programem humanitním; marxismu jsem nepøijímal -však z té kritiky vznikla má,,0tázka sociální“. Když naši socialistipøišli do vídeòského parlamentu, odmítli pøipojitse k státoprávnímu ohrazení ostatních èeských stran. Tehdyz toho byl velký škrabot proti nim, že zrazují národ, já jsem jevzal tak trochu do ochrany, a to se rozumí, zas jsem si to odnesl,tøebaže zakladatelé mladoèešství vedle práva historickéhodovolávali se také práva pøirozeného, jak jsem to tenkrátèinil i já.Mùj socialism, to je jednoduše láska k bližnímu, humanita.Pøeji si, aby nebylo bídy, aby všichni lidé slušnì žili prací a vpráci, aby každý mìl pro sebe dost místa, elbow-room, jakøíkají Amerikáni. Humanita, to není bývalá filanthropie; filanthropiejenom pomáhá tu a tam, ale humanita hledí opravitpomìry zákonem a i øádem. Je-li toto socialism, tož dobrá.V rovnost - rovnost naprostou - nevìøím, ve hvìzdách aniv lidech není rovnosti. Vždycky byli a budou jednotlivci, kteøísvým nadáním a nekontrolovatelným shlukem okolností vícdovedou a víc dosáhnou; vždycky bude hierarchie mezi lidmi.Ale hierarchie znamená poøádek, organisaci, kázeò, vedenía poslouchání, nikoli vykoøis ování èlovìka èlovìkem. Nepøijímámtedy komunismu; Lenin, sotva byl u moci, volal taképo vùdèích osobnostech. Èím déle žiji, tím víc poznávám tuzvláštní roli jedincù ve vývoji lidstva; ale opakuji; vyšší nadánía tak zvané štìstí neopravòují k vykoøis ování ménì nadanýcha ménì š astných. Nevìøím, že lze zrušit všechno soukromévlastnictví; osobní vztah, to zvláštní pretium affectionis, kteréváže vlastníka k jeho majetku, je dobré v zájmu hospodáøské-

ho pokroku. Komunism je možný, ale jen mezi bratry, v rodinìnebo v náboženské a v pøátelské obci; mùže být udržen jenopravdovou láskou. Nepøijímám tøídního boje; jsou stavy a tøídy,jsou stupnì mezi lidmi; ale to neznamená boj, to znamenáorganisaci pøirozené a historicky vyvinuté nerovnosti, vyrovnávání,vzestup a vývoj. Nejsem slepý a naivní, abych nevidìlnespravedlnosti a útisku, a vím, že jednotlivci, stavy i tøídy musíbránit svých zájmù, ale to mnì neznamená homo homini lupus,jak to už dávno bylo øeèeno.Pokud bìží o marxism: marxism je hospodáøská theorie a filosofie,zejména filosofie dìjin. Hospodáøská theorie je vìcvìdeckého zkoumání, revise a zlepšování, tak jako se dìjev každé vìdì; a také ta filosofie, jako každá jiná filosofie, musíbýt podrobena kritice a volné úvaze. Proto vznikl revisionisma vzniká teï opìt. Každá revise víry a programu bolí; ale bezté bolesti by nebylo vývoje. Já nemám v kapse hotovou sociálnídoktrinu; øekl bych to tak - už jsem to kdysi tak povìdìl:vždyckyjsem pro dìlníky a lidi pracující vùbec, èasto prosocialism a zøídka pro marxism.Mé názory o socialismu vyplývají z mého pojmu demokracie;revoluce, diktatura mùže nìkdy rušit špatné vìci, ale netvoøívádobrých a trvalých. Neblahou v politice je netrpìlivost.Když tak povážím, že lidské dìjiny, pokud o nich máme památky,trvají snad jen nìjakých deset tisíc let, že jsme teprvena prahu vývoje, jak pak si mohu myslet, že nìjaký ten vašnosta,césarista nebo revolucionáø jedním rázem ten vývojdefinitivnì dovrší? Není tomu ani dvìstì let, co bylo zrušenonevolnictví a otroctví, ještì míò, co byla zrušena robota;sotvasto, ba sotva padesát let, co se vìdomì a soustavnì pracujena sociálních problémech dìlnictva a malých lidí vùbec.Pøedstavte si, že máme pøed sebou ještì statisíce, miliony

let - a to chceme být již se vším hotovi? To se rozumí, hladovýse budoucnosti nenají; víra ve vývoj a pokrok nás nesproš u-je našich povinností k potøebám dneška.Politicky, chci øíci, mladoèešstvím zvítìzil radikálnìjší smìr;jenže vùdcové mladoèešství nemìli dost pochopení pro potøebudoby - organisovat národ na základì rostoucí specialisacesmìrù a stran. Místo všenárodní organisace postavilise proti všem novým smìrùm a stranám.Proti mladoèešství jsem usiloval o smìr a stranu, jak bychøekl, organisaèní; to byl realism. Nebyl ovšem pochopen mladoèešstvím,které se pøíkøe postavilo proti nìmu; pøes topo svém vítìzství 1891 nás realistické tøi krále akceptovalo.Shoda ovšem netrvala dlouho.Hnutí omladináøské? Jakási synthese mladoèešství a realismu;byli to mladí lidé, kterým realism se zdál pøíliš uèeneckýma nedosti národním. V tøiadevadesátém roce byl ten procespro velezradu proti Èížkovi, Rašínovi, Hajnùm, Sokolovi,Soukupovi a ostatním. Byl to hloupý proces se strany rakouskéhostátu, tak hloupý, jako pozdìji za války proces proti doktoruRašínovi a doktoru Kramáøovi. Mnì ten radikalism tìchhochù byl proti mysli; zejména jsem vìdìl, že na ponìkudvážnìjší akci demonstraèní nejsou pøipraveni. Tenkrát jsemproti nim napsal slovo, že revoluce je šosáctvím. Velmi mnemrzelo zavraždìní ubohého mrzáèka, a už skuteèného nebodomnìlého policejního konfidenta. Ale hájil jsem jichv mladoèeské partaji; ta se jich zøíkala.Vùdce,,0mladiny“ Èížek, rozumný èlovìk, byl v „Národníchlistech“. Z tìch žalovaných jsem nejlíp znal Stanislava Sokola.Jeho otec, uèitel a mladoèech, moc hodný èlovìk, kazatelpodle vzoru Komenského, bydlel proti nám ve Školské ulici.

U nás byla na bytì dcera slovenského básníka Vajanského,Vìra Hurbanová; to už tak patøilo k mým stykùm se Slováky.Ta se spøátelila se Sokolovými a pøešla k nim, a tím se i našerodiny seznámily. Vzpomínám si, že jsem Stanislava Sokolapoznal jako študenta na naší fakultì; byl pro nìco pohnán pøedfakultu - hezký hoch, s bledou a zrovna prùsvitnou tváøí. Já hotehdy pøed kolegy hájil. Když byl proces s,,0mladinou“, nesouhlasiljsem se zpùsobem hájení; tím jsem vzbudil nelibostdoktora Rašína.Vážil jsem si vìcnosti doktora Rašína, i ta jeho drsnost nebylamnì nesympathická. Posílal jsem jemu a jinýmdo kriminálu na Borech knihy, hlavnì literaturu ruskou.Z omladináøství se organisovala radikálnì-pokroková strana.Macharùv švagr Hoøínek vydával „Pokrokové listy“ s Pelclem,s Antonínem Hajnem, se spisovatelem Šlejharem a sjinými; diskutoval jsem u Hoøínka s tou skupinou, ale nerozumìlijsme si. Stanislav Sokol vydával svou knihovnu, a já jsemmu ze zaèátku to ono poradil - první kniha, kterou vydal, byloMillovo „Poddanství žen“, a to pøeložila má žena se svou uèitelkouèeštiny sleènou Blažkovou, sestrou mathematika.Tenkrát jsem si nebyl vìdom, že jsem mladíkùm ponìkudkøivdil a že za dvacet let nastoupím sám cestu revoluce.Kvas byl tou dobou také v literatuøe. Tehdy k nám celým proudempøicházela cizí literatura, francouzská od Zoly až po symbolisty,také autoøi severští; zaèal pùsobit Ibsen. Symptomemhnutí byl Machar a jeho Konfesse. Vilém Mrštík propagovalruskou literaturu a já mu pùjèoval ruské kritiky, o kterých psával.Ruská literatura, zejména Tolstoj a Dostojevskij poèali mítvliv.Bylo tu najednou plno nových dojmù a mìøítek. I universitamìla znaèný vliv tím, že byla národní; realism zdùrazòoval

vìdeckost jako dùležitou složku národnosti. Zkrátka - léta devadesátábyla silná a dùležitá doba - mìla by se napsat jejíhistorie, jak se to všechno rozestupovalo a splétalo; nu ano,bylo to takové otevírání oken a cest do svìta, a pøi tom hledánísebe samotných.Já sám jsem tehdy, po Athenaeu, vydával „Naši dobu“. novénakladatelství Laichtrovo rozšiøovalo knihy,vìdecké a filosofické.Politicky jsem se po dvouletých zkušenostechve vídeòském parlamentu dal do studia vývoje našich strana èeské politiky od roku 1848 poèínajíc. Zvláštní zkušenostjsem tenkrát mìl s Havlíèkem: nalézal jsem napoøád, že v nìmuž je napsáno skoro všechno, co jsem politicky chtìl øíci.V Palackém jsem našel vážné filosofické ospravedlnìní svéhopolitického programu; u nìho jsem našel své pojetí èeskéotázky, hodnocení èeské reformace a humanitního ideálu;nejjasnìji napsal Palacký tu svou filosofii dìjin ve svém spiskuproti Hoflerovi. Shoda s Palackým a s Havlíèkem mnì ovìøovalasprávnost toho, co a jak jsem myslel a cítil. V politicese má èlovìk vøadit do širší dìjinné souvislosti; má navazovatnejen na pøedchùdce, ale co možná na celé dìjstvo. Chtìlbych k tomu dodat, i v politice boží mlýny melou pomalu, alepøesnì a po celé vìky.Zlá kampaò byla ta „hilsneriáda“, když jsem se musel rváts povìrou o rituální vraždì. Já jsem se zprvu o ten Hilsnerùvproces nezajímal, ale pøijel za mnou mùj bývalý žák z Vídnì,spisovatel Sigismund Munz, Moravan, a ten mì pøimìl k tomu,že jsem vystoupil.o rituální povìøe jsem znal knihy berlínskéhotheologa Starcka, který vypsal vznik a historii té povìry.Øekl jsem panu Munzovi svùj názor o vìci a on to oznámilveøejnosti v „Neue Freie Presse“. Tím jsem se dostal do té

mely. Vídeòští antisemité poštvali èeský nacionální a klerikálnítisk, zaèali tlouci do mne - nu, musel jsem se bránit; když užjsem øekl A, øekl jsem i B a C. Musel jsem k tomu študovatkriminalistiku i fysiologii; o tom všem jsem tenkrát dal veøejnostipodrobnìjší zprávu. Zajel jsem i do Polné, abych prohlédlmísto zloèinu a jeho okolí. Pak øekli, že jsem za to placenod Židù. Na mé universitní pøednášky pøišli studenti nestudentia ukøièeli mì. Napsal jsem v tom køiku na tabuli køídouprotest proti hloupým pomluvám a vyzval posluchaèe, abymnì podali dùkazy a dùvody své demonstrace; pøihlásil se tenden odpoledne jen jeden, takový útlý a slušný mladíèek - bylto pozdìjší básník Otakar Theer. Aby demonstranti nemyslili,že mám pøed nimi strach, obešel jsem celou posluchárnua vyzýval k argumentaci - nikdo se k tomu neodvážil. Prosímvás, tehdy ani universita se nehnala do toho udìlat poøádek;jen zastavila na ètrnáct dní mé pøednášky. Veèer pøišli demonstrantik mému bytu: já jsem ležel zachlazen, a tu má ženasešla k demonstrantùm na ulici a øekla jim, že ležím, ale chtìjílise mnou mluvit, a pošlou ke mnì deputaci. Nepøišli. Tukampaò jsem dost ucítil, ne tak k vùli sobì, ale bylo mnì stydnoza tu úroveò. Za války jsem pochopil, k èemu to také bylodobré: svìtový tisk je zèásti øízen nebo financován od Židù;znali mne z Hilsnerovy aféry a teï se odvdìèili tím, že psalio naší vìci sympathicky nebo aspoò slušnì. Politicky nám tohodnì pomohlo.Ad vocem politika: snad je to pravda, že jsem se k politicenarodil; aspoò všechno, co jsem kdy dìlal a co mne zajímalo,smìøovalo tøeba nepøímo k politice. Ale politikaøení mnìnikdy nestaèilo, a šlo o ideály nacionální nebo sociální nebojaké chcete. Stál jsem proti Kocourkovu a Hulvátovu a politiku

jsem žádal rozumnou a poctivou. V tom smyslu jsem øekl, žeani samostatnost nás nespasí. Já jsem vidìl v politice nástroj,cíl mnì byl náboženský a mravní. Ale vìdìl jsem, žemusíme být politicky svobodni, abychom mohli volnì jít svouduchovní cestou. Ani dnes neøíkám, že by stát byl splnìnímnašeho kulturního poslání: musíme pøispívat k budování CivitatisDei.SlovenskoJá jsem byl vlastnì na pùl Slovaèiskem od malièka; mùj otecbyl Slovák z Kopèan, mluvil slovensky do smrti, aji já jsemmluvil spíš slovensky - nìjakého rozdílu mezi Slováky uherskýmia moravskými, mezi kterými jsem jako dítì rostl, nebyljsem si vìdom. K nám chodívala z Kopèan babièka a mnìvždycky pøinesla darem široké slovenské gatì - já jsem jeoblékal na noc do postele, protože jsem chodil ošacen, jakse øíkalo, po pansku. Styk rodiny s Kopèany a Holíèem bylèastý; v Kopèanech jsem hned v dìtství pøišel do stykus maïarštinou. V rodinì nám uvízlo nìkolik maïarských slov;øíkali jsme na pøíklad halgaš (mlè) a podobnì. Jeden, dvavýrostci z otcovy rodiny se docela pomaïarštili. Ještìdo Prahy za mnou pøijíždìly sestøenice z Uher. Ve Vídni jsemshledával stopy Slovákù, kteøí tam kdysi žili, jako Kollára Kuzmány, který se, myslím, první pokusil o slovenský román.Když jsem pøišel do Prahy, scházívali jsme se my profesoøiv hotelu de Saxe; v našich rozpravách jsem zastával názor,že my Èeši musíme hledìt politicky se spojit se Slováky. Tidruzí, jako Rezek, Goll a právníci Ott a Randa, citovali protimnì Riegra, že otázka Slovenska je causa finita; drželise historického státního práva: èeský stát, to jsou de iure jen

historické zemì, Èechy, Morava a Slezsko - Slovenskase zøíkali. Proto jsem byl proti tomu výluènému historismu. Coto vlastnì je právo historické? Copak je právo závislé na èasea na tom, zda bylo èi nebylo skuteènì provádìno? Není právoprostì právem, bez ohledu na to, zda kdy platilo nebo neplatilo?Nemohlo by se i Rakousko a Maïaøi proti nám dovolávatpráva historického? Neodmítal jsem nikdy právo takzvané historické, ale sluèoval jsem je s právem pøirozeným:pøednì je demokratiètìjší - právo není zdìdìná výsada, alenárok každého národa i každého èlovìka na život svùj ; a zadruhé mnì šlo o Slovensko - podle historického státního právabychom musili Slovensko nechat Maïarùm. A nakonecmnì právo historické bylo nesympathické jako plod porevoluèního,reakèního Nìmecka. Mladoèeši se správnì ve svýchpoèátcích dovolávali práva pøirozeného vedle historického.Byli i tehdy u nás slovakofilové jako Heyduk a jiní, bylo tu vìdomínárodní jednoty nebo bratrství, ale byla to víc literaturanež politika;odvodit z toho dùsledky politické, to si netroufali.V tom se jevil ještì duch Kollárùv, kterému staèila nezávislostnárodní a kulturní - o samostatnosti politické se jemua vrstevníkùm nesnilo.Mnì šlo tenkrát pøedevším o to, aby Èeši a Pražané Slovenskoskuteènì poznávali: zpívat slovenské písnì, to mnìnestaèilo. Proto jsem se, když jsme se ujali Èasu, staral, abytam byla pravidelná slovenská rubrika. Taky jsem k sobì zvalslovenské studenty, byl to, tuším, Kukuèin, Šrobár a jiní; užkoncem let osmdesátých jsem si našel pravidelný letní bytna Bystrièce u Turèanského Svatého Martina, vìdomì proto,abych sám poznal blíž Slováky aji mohl na nì pùsobit. Tamjsem býval déle než deset let.

Tehdy byl i Hurban-Vajanský èechofilem, teprve pozdìji podlehltomu blouznivému rusofilství, kdy èekal spásu Slovákùjen od Ruska. Mìl jsem pøátelské styky s ním, Škultétym a sjinými; do Martina docházeli i jiní Èeši, malíø Vìšín, jaksi oficiálnímalíø Slovákù, Schwaiger - i Ignáta Herrmanna jsempoznal na Bystrièce. V Mošovcích mì chtìli sebrat maïarštížandáøi, když jsem tam hovoøil o Kollárovi na místì, kde stávaljeho rodný dùm.Koncem devadesátých let byla schùze Slovákù v Martinì;oposice, mladší køídlo, Šrobár, Makovický a Ráth, zašli ke mnìna Bystrièku; mluvil jsem s nimi o slovenském programu,o práci kulturní a politické z toho vznikla revue Hlas; to bylov roce devadesátosm. Kolem Hlasu byli hlavnì Šrobár, PavelBlaho, Makovický, pozdìji lékaø Tolstého, trochu víc stranoustál Hodža; proti hlasistùm stál Vajanský, katolíci s Hlinkouaji protestanti s Janoškou - zaèalo se žít èileji, zakládalyse nové a nové slovenské organisace.Když jsem roku ètrnáct chtìl jet za hranice, to už jsem docelarozhodnì poèítal se Slovenskem. Ale abych mìl jaksiplnou moc v tom smìru nìco dìlat, chtìl jsem vìdìt, co tomuøíkají jiní poslanci a politikové, a sondoval jsem u nich. Mluviljsem s Antonínem Hajnem za státoprávníky. Hajn byl hneda plnì pøi vìci a øekl mi, že má u generálního štábu známéhodùstojníka, který by nám mohl nakreslit mapu pøíštího Slovenskas hlediska národnostního, strategického a tak. Opravdumi pak pøinesl mapu, na které byly nakresleny pøíští hraniceplavajzem; a naše dnešní hranice se kryjí skoro pøesnì s tìmina té mapì. A když jsem pøišel za hranice, byl jsem potìšen,že Slovák Stefánik zaèal stejnì s námi a za stejným cílem.Brzypøišli jiní: Osuský z Ameriky; Pavlù a mladý Hurban byliv Rusku.

Když mi na Bystrièce lidi øíkali, že se v horách potulují medvìdi,že napadají dobytek a chodí na oves do polí, nevìøil jsemtomu; myslel jsem, že pasáci sami nìkdy zabijí nebo prodajíovci a pak to svedou na medvìda. Náš soused pan Markovickýmì jednou zavedl se podívat, co takový medvìd dovede.V ovesném poli si sedne na zadní nohy a pøedními tlapamisi zdrhuje oves do huby, tak; pak se šoupá po øiti dál, ažpøešoupá celé pole - takové pole pak vypadá jako zdupané.Tož takové pole mi ukázal, také medvìdí „poklady“, tak veliké,s ovsem a jafurami (borùvkami). Nu dobrá, když medvìd,tož na nìho. Pùjèili mi takovou hrozitánskou pušku, zadovku,z turecké armády, a šli jsme veèer za úplòku na postriežku(èekanou), pan Markovický, horár (hajný) a já. Èekáme u ovsav mýtinì na kraji lesa hodinu, dvì, a medvìd nešel. Blížilase pùlnoc, svítily hvìzdy a na holích všude kolem ovèáci zažíhalivatry, tady, tam a zas jinde - to vám byla krása! Už jsmena medvìda nevzpomnìli, dali jsme se do øeèi, pan Markovickýfajèil, horár usnul; a najednou vidím medvìda, jak vycházíz lesa po èistinì, tak tøicet, pìtatøicet krokù od nás. Továm bylo obrovské, krásné zvíøe! Zvedal jsem pušku, ale nemohljsem støelit, tøásl jsem se jako list. Zatím medvìd z násdostal vítr, skoèil do ovsa a z nìho do lesa. Tož tak hanebnìjsem se zachoval. Nebyl to strach, spíš takové pøekvapení,že medvìdi opravdu jsou, když jsem v nì nevìøil; nebo snadrozèilení nad tím, že to bylo takové krásné a silné zvíøe a že jámìl do nìho zákeønì støelit.Po druhé jsem se dostal na medvìda zase na postriežcev lese: byl to menší kus, støelil jsem ho do komory.utekl kouseka ještì chvíli žil. Tož jsme si sedli a èekali jsme: dokudna nìho náš psík blafká, je živ. Jak pøestal pes štìkat, šli jsmepro mrtvého medvìda. Podnes máme jeho kùži nìkde doma.

Po tøetí jsem potkal medvìda tak: Odjíždìl jsem z Bystrièkydo Prahy a tož jsem se šel samoten louèit s hol’ami; mìl jsempušku a psíka, takového malého a stateèného. Jdu stezkoupo ho¾i a tu vidím asi na dvì stì krokù medvìda, zas takovéohromné zvíøe, jak žere jafury. Jdu blíž, proti vìtru, takže mìnezvìtøil. Ale psík bìžel pøede mnou; najednou medvìda vyèenichala pustil se k nìmu. Medvìd zvedl hlavu, tož jsemmusel honem støelit, asi na stodvacet krokù. Dostal ránudo komory, pøevalil se, ale utekl do lesa. Já za ním. Tose rozumí, že se nemá bìžet za ranìným medvìdem, ale na tojsem nevzpomnìl. Kdepak, panáèku, to èlovìk myslí jen na to,aby ho dostal. Medvìd krvácel a utíkal poøád dál do hor; hnaljsem ho dlouho, ale nedohnal, byla už tma. Druhý den ránojsme ho šli hledat; šli jsme po jeho barvì až na kraj cizíhorevíru, dál jsme nemohli. Psali mi, že tøetí den ho našli mrtvéhov tom cizím revíru, už prožraného èervy. Øíká se, že medvìdijsou takoví, jací jsou v tom kraji lidi; u nás na Slovenskujsou medvìdi dobromyslní.Také jsem støílíval divoké svinì, ale jinou zvìø ne.Zato jsemrád chodil na ryby, na pstruhy a lipnì. To nebylo ani tak k vùlitìm rybám, spíš pro to brouzdání vodou a pro ty krásné hodinyna bøezích potoka. To víte, kde jsou pstruzi, tam je vždyckykrásnì. Já uèil Martiòáky chytat ryby na mušku místo na èerva;èervi jsou oškliví a musí se pøi nich sedìt na jednom místì,kdežto s muškou pøecházíte. To není jen tak: to se musí dobøevybrat umìlá muška, podle toho, jaké v té dobì lítají; musíse vlas s muškou dohodit k rybì; když bere, rychle a pozornìzahákovat, šòùru stoèit kladkou a podchytit rybu sakem; tovšecko je kumšt. Obyèejnì jsem chycené ryby pouštìl do vody.Pak jsem toho všeho nechal, ženì bylo tìch zvíøat líto.

V pøírodì na sobì pozoruju, jak ty první dojmy z dìtství jsourozhodující pro celý život. Narodil jsem se v rovinì; podnesnemám hory a les rád, tísní mì jaksi; zato roviny, moøe a stepi,a když už kopce, tož být nahoøe a vidìt do dálky. Na rovinìmáte nejkrásnìjší západy slunka; vidìl jsem nìkteré západytak úžasné, že mnì utkvìly pro celý život: na pøíklad jednouv New Jersey, po druhé u Olomúce a jinde. - Jednou jsem vidìlpražský Hrad s Elišèina mostu v podveèerní mlze - krásnýobraz; jindy na Mostì legií vidím zpod Palackého mostuproudit støíbrné ranní svìtlo - ty obrazy nemohu zapomenout.Jednou jsem jel vlakem, byla už zima; když jsme vyjeli z tunelu,zahlédl jsem stromek, který ještì podržel listí, byl chránìnzásekem tunelu; byl to jen okamžik, ale tak to na mne vyhrklojako nìjaké zjevení - v tu chvíli jsem pochopil pantheism, božstvív pøírodì. Pochopil, ale nikdy nepøijímal.Mám venkov radìji než mìsta. Ta ètyøi léta za hranicemimnì byla tìžká také tím, že jsem poøád musel žít v hlavníchmìstech. Pozoroval jsem po návratu z války, jak mnì pøírodabyla jaksi milejší než pøedtím. Snad jednou lepší komunikaceprovede to odmìštìní, co má socialism v programu; pak nebudeani prùmysl nahromadìn v mìstech, mìsta budou zdravìjší- sama civilisace pøivede lidi blíž k pøírodì.Já nemám takové oèi jako vy; nehledám v pøírodì jednotlivosti,spíš ten celek, barvy a tvar krajiny. mám rád slunko, èerstvývzduch a vítr, volnost. Øíkáte, že se vždycky dívám do dálky.Asi; málo si všímám domácího okolí, podnes jsem si nepovšiml,jaký je v Topolèiankách nábytek. Ale ty kopcena obzoru znám všechny, vyjel jsem na svém starém Hektoroviaž nahoru, abych se podíval, co je za nimi.Kdybych se díval na každou kvìtinku, hmyz a ptáky, chtìlbych vìdìt, co, jak a proè to je, a na to už nemám dost po-

kdy. Mám pøíliš co dìlat s lidmi - to už patøí k øemeslu. Tož toje mùj pomìr k pøírodì: jsem v ní rád - a myslím v ní na lidi.Léta 1900-1910Øíkáte, co bylo mezi mou padesátkou a šedesátkou...Nu, celkem nic... aspoò já mìl spíš pokoj; ty zlé patálie bylyza mnou. Byla kampaò pro osmihodinovou pracovní dobu,byla agitace pro obecné hlasovací právo - tož takové vìci, tose rozumí, jsem dìlal s sebou.Mìl jsem pøednáškyna universitì, už nevím o èem; dotýkal jsem se pøi nich našichpomìrù, zejména v praktické filosofii - mìl jsemv posluchárnì plno, tøebaže jsem nebyl dobrý uèitel. Míval jsemschùze a extense, veøejná hádání a takové vìci.Snad je to slabost, ale mám ostych pøed lidmi. Nerad mluvím;kdykoliv jsem mìl pøednášet a øeènit na schùzi nebo i veškole, vždycky jsem mìl trému; a pøece, co jsem se naøeènil!I dnes mám tu trému, když mám veøejnì vystoupit nebo nìcopromluvit. Když se mluví pro mluvení - l’ art huby pour l’ art - tojde snadno, ale mluvit o vìcech praktických, které se mají udìlat- to je velký rozdíl. Nikdy jsem nechtìl stát v popøedí a naoèích lidí; staèí mnì být druhým, tøetím. Jistì jsem se sám nikdynedral do veøejné èinnosti;vždycky jsem se zdráhal, kdyžto jiní ode mne chtìli. Ale i když jsem to dìlal nechtì a myslel,že tím maøím èas, byla v tom nìjaká logika a k nìèemu tovedlo. To bylo ve všem.Jednou, to mohlo být v roce devatenáctsetdva, ke mnì èasnìráno pøišel nìjaký Amerikán, že má na mne doporuèeníod Louise Légera z Paøíže. Nežli Vypovìdìl, co chce, mysleljsem, že je to nìjaký žurnalista, který potøebuje pomoci, a vduchu jsem poèítal, kolik mu mohu dát Zatím to byl Mr. Crane,

továrník z Chicaga. Pan Crane mìl závod také v Rusku, bývaltam a zajímal se o slovanské vìci; proto založil pøi chicagskéuniversitì fond pro slovanská studia, a mne pøijelpozvat, abych tam také pøednášel. Mìl pøednášet i Miljukova jiní. Jel jsem. Mìl jsem kurs asi desíti nebo dvanácti pøednášek:o Dostojevském, o Kirìjevském, o našich problémech;mimo to jsem jezdil mluvit k našim krajanùm. Tož panCrane byl známým profesora Wilsona a jeho syn byl potomza Wilsonova presidentství sekretáøem ministra zahranièí;za války nám mnoho pomohli. Po druhé jsem jel do Amerikyroku 1907, to byl v Bostonu kongres svobodných náboženskýchpracovníkù; i tam jsem mìl pøednášku. A pøednášekvíc mezi Èechy, zejména ve Svazu Svobodomyslnýchv Chicagu - vydali si nìkteré v knížce.V Anglii jsem byl asi dvakrát. Když byl ve Vídni protialkoholnísjezd, mìl jsem tam improvisovanou øeè;ta se zalíbilataké nìkterým Anglièanùm, takže jsem navázal styky s øadouprofesorù a žurnalistù. Pozdìji jsem jel s Alice do Anglie, tenkrátjsme navštívili Elisabeth Blackwellovou, vzácnou ženu,která otevøela ženám dráhu lékaøskou. Tož když jsem za válkypøišel do Anglie, mìl jsem tam øadu známých.To ne, pokrokovou nebo, jak se øíkalo, realistickou partajjsem nezakládal, baji jsem byl proti tomu; spíš bych byl chtìlpùsobit na veøejnost jenom tiskem, nebo vyvolat u nás takovéfabiánské hnutí, které by pracovalo ve všech stranách pøednáškamia debatami. Ale ti mladší se rozhodli založit partaj,protože pro nì nebylo v jiných stranách místa; a když užse sešli a pozvali mne, tož jsem pak s nimi šel; to bylo v rocedevatenáctset. Z tìch prvních schùzí byla sestavena celá programovákniha, øíkalo se jí „Èervená knížka“. Realisti vlastnì

nebyli jenom politická partaj, nešlo jenom o bìžnou politiku;byl to smìr, smìr kritický a vìdecký, usilující také o zvìdeètìnínaší politiky, o politiku všekulturní, a jak jsem také øíkával,o politiku nepolitickou.Já byl dvakrát v politické partaji. v mladoèeské jako realistaa v realistické. Nejsem èlovìk stranový. Ne že bych neuznávalpotøeby stran; ale bažil jsem stále po reformì stran jižexistujících. Do jisté míry se mi to povedlo, ale bojem, jak mnìjej pomìry vnucovaly.Pøišel jsem do Prahy cizí a cizím jsemdelší dobu zùstal; to také vysvìtluje, aspoò z èásti, mou zvláštníposici.U nás byla nejdøíve jediná strana, bezejmenná, strana Palackéhoa Havlíèka; ale štìpení se zaèíná, když vzestupujenová vrstva venkovských advokátù; za mladoèeské éryse mìsta a mìsteèka probouzejí z provinciální døímoty. Ti novílidé se hrnuli do života s vykasanými rukávy., v tom máte turadikální náladu mladoèeskou.Socialism byl dán industrialisací, nahromadìním dìlníkù,zástupu lidí stejného kabátu a stejných potøeb pod jednou støechoufabriky. Socialism se vyvíjel všude, v Nìmecku,ve Francii, v Anglii, v Rusku - Mladoèeši toho nepochopilia utloukali sami sebe utloukáním socialistù.Vedle dìlníka mìli jsme sedláka, hospodáøského individualistua èlovìka na ten èas konservativního.Pøipoètìte k tomu stranu katolickou a dostanete dvì veliképolitické strany ( socialisté - agrárníci) a vedle nich stranu,jak se øíká, buržoasní a stranu katolickou.Ale u nás specialisace nebo, chcete-li, drobení pokraèovalo,vznikly strany malé.Politické stranictví je pøirozené; ale má své dobré i špatné,jako všecko lidské. Všeho se dá zneužít; záleží na tom, jsou-

li lidé slušní a vzdìlaní. Já pro svou osobu i zde vìøím víc v lidinež v instituce, to jest ve strany.Jistì je to zajímavý problém,proè u nás vzniklo stran tolik, když Anglièané a Amerièanévystaèují zatím se dvìma nebo se tøemi. Není to specificumnaše - naši Nìmci jsou obdobnì rozdìleni. V obou pøípadechpøíèina toho drobení byla vlastnì ve Vídni: Vídeò vládla i administrovala,parlament a snìmy byly v podruèí vlády a koruny;tím strany nenesly tíhy odpovìdnosti a vládì nevadilo, kdyžse štìpily. Tato rakouská výchova posud není pøekonána;žádáme si odrakouštìní, ale fakticky žijeme podle staréhozvyku. Že se sešly menší strany po pøevratu a utvoøilase národní demokracie, to byl v ideji pokus dobrý, stejnì i to,že se poèíná uvažovat o vìtších blocích; v tom je už vidìt vìtšísmysl pro stát. Státníky jsou jen ti politikové a veøejní èinitelé,kteøí ve všem, co dìlají, mají doopravdy na mysli zájemstátu; tìm je pravá politika jen jedna: harmonisovat v jedencelek menší celky, organisovat organisace, sjednocovat všeckaúsilí; taková politika pøekraèuje i hranice státu. Takovépolitiky vyžaduje naše doba, doba pováleèná.Mnì byl odjakživa blízký literární orgán politiky: noviny. I dnesbych byl asi novináøem, kdybych nemìl jiné øemeslo. Už jakoštudent, asi v roce sedmdesátšest, jsem psával z Vídnìdo novin pod znaèkou -y-.V Praze, to bylo snad roku osmdesátpìt,dohodl jsem se s drem Juliem Grégrem, že buduv „Národních Listech“ øídit rubriku vìdeckou. Tehdy jsem napsalnìjaký èlánek do nìmeckého èasopisu „Politik“ myslím,že to bylo „Mehr Gewerbebildung“. sám už nevím, jaké jsemmìl dùvody, proè jsem to chtìl mít v listì nìmeckém; možná,že mì o to prostì nìkdo požádal. Doktor Grégr se na mnehnìval, vidìl v tom porušení mé smlouvy s jeho listem; ale to

mì ani nenapadlo. Jistì tento incident pøispìl k zostøení rukopisnýchšarvátek. Když naše skupina vyjednávalase Staroèechy, šlo nám hlavnì o noviny. chtìli jsme je zlepšita mít na nì vliv. Rozumí se, že staroèeští novináøi se postaviliproti nám. V roce osmdesátsedm byl založen „Èas“. já jsemo tom ani nevìdìl, až když jsem dostal do rukou první èíslos tím neš astným èlánkem Schaurovým. Naše skupina sicchtìla založit svùj èasopis, ale mladí také chtìli mít svùja provedli to. Když mnì pak ten èlánek odpùrci pøièítali a bylyz toho polemiky, odpovídal jsem v „Èase“, a od té doby jsemtam psával. Pak do „Naší doby“.V roce devatenáctset zaèal vycházet „Èas“ jako denník;od té doby jsem tam docházíval pravidelnì a víc radíval nežsám psal. Nejlepší vzpomínku na tu spolupráci mámze zaèátku války z roku ètrnáct; to jsme se scházeli, doktorHerben, inženýr Pfeffermann, Kunte, já a pozdìji také Beneš,a pozornì jsme študovali váleènou situaci; z tìch porad vycházelydobré èlánky, pokud to tehdejší censura pøipouštìla.Sám jsem napsal tehdy dva èlánky do „Naší doby“, kde jsemzmìøoval síly obou bojujících táborù.Já jsem se bál, že vojna,bude-li krátká, nás neosvobodí, i když bude Rakousko poraženo;my jsme nebyli pøipraveni a válèící mocnosti o nás skoronevìdìly. Tož jsem vážil a špekuloval, kdo to déle vydrží -bál jsem se pøípadu, že by válka trvala krátko, a pøi tom jsemsi vyèítal krutost, že si pøeju válku dlouhou.Co bych vám øíkal o novinách! Dennì se na nì zlobím;z toho sám vidím, jak je mám rád. Mìli jsme dva velké novináøe:Havlíèka a Nerudu; Neruda byl ovšem novináøem spíšnepøímo, feuilletonistou a kulturním kronikáøem. Z nich si mùžeteodvodit všechno, jak má dobrý novináø vypadat. Má býtvzdìlaný a dovedný; má umìt pozorovat a hodnotit; nemá být

k nièemu lhostejný, celý svìt, celá pøítomnost je jeho látkou.Být žurnalistou, to znamená pozorovat a poznávat souèasnost.Øíkám pozorovat a poznávat: novináø, který všechnopøemìøuje a støíhá podle lokte své politické partaje, jen káženebo se hádá. To už lokálkáø, který pøesnì popíše, co se stalo,dìlá práci vìtší a poctivìjší.Ovšem, že novináø dobrý musímít charakter, musí si vydobýt svobody slova - - svoboda, svoboda!..V roce devatenáctsetpìt a šest šlo o obecné hlasovacíprávo; císaø a Beck si to pøáli, èekali, že pøíchodem sociálníchstran do parlamentu se zeslabí spory národnostní;a èeské strany byly také pro to, protože jsme tím jen mohlizískat hlasù. Roku 1907 byly první volby s obecným hlasovacímprávem. Na Valašsku mìli politický spolek pokrokový ;vedlo jej nìkolik mých žákù. Kohosi napadlo, když byly volbyvypsány, kandidovat mne - byl to, tuším, profesor Dìdina, alepsal mi o tom nebožtík doktor Kraicz. Tož jsem kandidoval -vìdìl jsem také, že na Valašsku nejvíc odebírají „Naši dobu“.Proti mnì stál jako protikandidát klerikál Povondra a hlavnìpanáèci; ti proti mnì agitovali mezi chudáky Valachy, že prýrozvracím rodinu. Tehdy se rozpoutala bez mého pøímého pøièinìníagitace o uzákonìní manželské rozluky. Klerikálovépøipisovali tu agitaci mnì. Na ty volební schùze jsem jezdils písmem v kapse; když nìkterý faráø nebo kaplan hájil nerozluèitelnostmanželství, pøeèetl jsem v evangeliu Matoušovì,že Ježíš rozluku pøipouští; pan páter byl hotov. Mnì se protiviloomílat na schùzích jenom politická hesla; mluvil jsem radìjio alkoholismu, o hospodáøských vìcech a tak, aby lidéz toho mìli nìco vìcného. Nu, volby jsem vyhrál a šel jsemzase do Vídnì.Byli jsme tam realisti dva: profesor Drtina a já.Proè šli klerikálové proti mnì? Když jsem pøišel jako profesordo Prahy, pøijali mne i na katolické stranì dost slušnì;

o mém Blaise Pascalovi psal páter Vychodil z Rajhradus uznáním. Ale potom vyš árali, že jsem v „Sebevraždì“ napsal,že pro nás je katolictví nemožné - nìmeckým katolíkùmv øíši to nepøekáželo a citovali mou „Sebevraždu“ s velkýmuznáním ( Ratzinger).Ale nìmeètí katolíci byli právì vzdìlanìjší.Myslím, že jsem v „Athenaeu“ kritisoval filosofické prácenašich katolíkù; byly slabé. Když potom byly rukopisnéboje, šel proti mnì katolický denník „Èech“ nejostøeji; a zaHilsnerovy aféry to byl zase klerikální tisk, který hrál prim.Odtamtud vyšlo, že kazím mládež a takové vìci. Pravda, tomnì nemohli odpustit, že navazuju na èeskou reformaci a žejsem na místì falšované staré kultury slovanské kladl domácíkulturu èeskou. Já navazoval na naši reformaci, že byla pøedevšímhnutím mravním, náboženským a ne theologickým.Hus, pøed ním už Štítný, vyšli z nápravy mravù;v nich jsem našel,co mne už jako chlapce tísnilo, když jsem pozoroval divnýživot knìží. I mùj rozchod s katolickou církví byl mravní, nedogmatický. Protestanté pøece mají stejná hlavní dogmata.Tož to ano, s dogmaty jsem se musel rozejít, pokud nemohlaobstát pøed kritikou rozumu; ale to platí o dogmatech všechvyznání. Co nemohu pøijmout rozumem, nemohu pøijmout anivírou - o tìch problémech snad ještì jednou povím své závìreènémínìní.Také jsem nemìl a nemám rád liberalism, pokud byl náboženskouneteèností a povrchností; katolicism se svými chybami- hlavnì v Rakousku, kde byl oficiální vírou, chránìnoužandarmy a všemi úøady - tu liberální laxnost jenom živil. Jájsem øíkal, že Ježíš nepotøebuje žandarmù. To se rozumí, žev Rakousku boj proti státu byl i bojem proti státní církvi. Právìta aliance šavle a kropáèe zavinila, že u nás náboženský

život tak ochabl. Naše reformace byla zásadnì protirakouská- tomu naši liberálové dosud nerozumìjí.V potyèkách s klerikály mìl jsem veøejné hádání v HradciKrálové s páterem Reylem a Jemelkou; byl to pokrok, že takovádiskuse byla možná. Tehdy za mnou chodívali mnozí mladíalumni a knìží, abych jim poradil, mají-li vystoupit z církve,když mají takové nebo makové pochybnosti; obyèejnì jsemje od toho zrazoval, nebo jsem vidìl, že jejich pochybnostinejsou dost silné, aby je vedly k jiné positivní víøe. Jeden takovýkaplan se mi pøiznal, že ho v jeho úøadì zajímá jen jedno:zpovídat ženy a dìvèata. Já nebyl pro vystupování z církve,pokud se to dálo z indifferentismu, z politických pøíèin jako tohnutí „Los von Rom“, a k vùli ženìní; chtìl jsem, aby lidé bylinábožensky poctiví.Jiný konflikt jsem mìl - to byl proces s katechety. Uvedl jsemna nìjaké schùzi pøípad, že katecheta denuncoval druhé uèitele;ten mùj výrok nìjak zkøivili a tøistaosm katechetù podalona mne žalobu, že jsem naøkl všechny katechetyz denunciantství nebo špionství. Proces jsem vyhrál. I zde šloo ty vzájemné služby církve a státu. Stát chránil církev a církevmu sloužila, byla mu zadarmo duchovní policií. Dnes už bymohli katolíci vidìt, že to církvi neprospìlo, že to neprospìlokatolicismu našemu.Wahrmundova aféra! V Inšpruku byl Wahrmund profesoremcírkevního práva; napsal nìjakou brožuru, kde kritisoval církev,ta brožura byla konfiskována a Wahrmund mìl opletaèky.Vùdce vídeòských klerikálù Lueger interpeloval v parlamentì,jak takový èlovìk mùže být profesorem na universitì.Tož tady šlo o svobodu, já šel proti Luegrovi, bylo z toho celéveøejné hádání; všechny pokrokové strany, i Nìmci, stáli v tévìci za mnou. I konservativní strany, jako Poláci, pøipouštìly,

že Lueger pøestøelil. Spor vzbudil ovšem i za hranicemi pozornost.Máme-li my Èeši dostat ve svìtì slušné místo, musímeze svìtových otázek udìlat otázky své, musíme dovéstk svìtovým otázkám promluvit. A na druhé stranì naše otázkaèeská musí se stát otázkou svìtovou: to se nám podaøiloaž za války.Když už mluvíme o církvi: ani církev ani theologie mnì nenínáboženstvím, totiž není náboženstvím celým.My intelektuálovése snadno zakousáváme jenom do uèení, do theorií téoné církve; ale to není náboženský život. Já o náboženstvíneumím uvažovat abstraktnì.Vidím podnes takovou nedìliv Èejkovicích: celá obec se sejde, známí se pozdravují, hošise potkávají s dìvèaty, všichni hezcí a vyšòoøení; voní kadidlo,hraje hudba, celá vesnice zpívá, všichni zároveò vstávajía klekají, starosta i pacholek; máte celé drama u oltáøe, mátekázání, kterému rozumíte, a tajemnou latinu, které nerozumíte.Vemte si, co ta nedìle èlovìku dá a jak ho to sdružujev jednomyslný kolektiv! Katolická mše, to je taková lidová slavnost.,protestantism co do obøadù ménì sváteèní proniká vícvšední dny. Církve vùbec mají vliv tím, že celý rok je náboženskyèlenìn a rámován: nedìle a svátky - de facto svátky z dobpohanských a pøírodní. Celý život èlovìka: církev je pøi jehozrození, dospívání, manželství a smrti; všechno je posvìcenoa vøazeno do vyššího øádu. Musíte uvážit, že lidé na takovédìdinì nic jiného nemìli: jaké to bývalo veliké pouto! Obøadycírkevní, ale podobnì i obøady jiné, vznikly v dobì, kdy lidéneètli jako dnes, kdy byli negramotnou masou; a to trvalo aždo devatenáctého století! Dnes ètou, mají divadla a koncerty,pøednášky, mají kino a radio pro oèi a uši; mají spolky, sportya politické strany, aby se shromažïovali. Místo služeb božích

mají tlusté nedìlní noviny -, když si v nich listuji, èasto si øíkám,toto má nahradit ty služby boží, které jsem znal z dìtství?Tož to se rozumí: sám postup dìjin mìní poslání církve. Církevvlastnì pøevzala øímské imperium a zachránila kus antickékultury; mìla po tisíciletí monopol na školy a vzdìlání; mìlavyhrazenu celou službu humanitní, špitály a chudinství; udržovalamezi národy a potentáty jakou takou nejen Panevropu,ale jednotu svìta; svými misiemi zastávala svìtovou èinnostcivilisaèní. V tom všem byl ohromný organisaèní, mezinárodní,universální program. Dnes se úkoly pøesunuly do jinýchrukou, státu. Církev nemohla podržet školy, pøestala pìstita kontrolovat vìdu; i humanitní služby se ujal stát a jeho sociálnízákonodárství; styky mezinárodní a kulturní pøešly do rukousvìtských; vzájemnost hospodáøská spojuje svìt ve velkém,a už dobøe nebo špatnì. Vyjadøuju-li to formulí, že theokracieustupuje demokracii, neznamená to, že náboženství ztrácísvùj význam a poslání. Církvím zùstává stále péèe o duši,praktická péèe mravní. Kdyby to duchovní dìlali, byli by Ježíšinejblíže. V každé témìø rodinì máte nìjaký problém mravní;to dovést rozpoznat a posílit duši pod ním klesající, to bybylo povinností duchovního. Ale takový duchovní by musel znátlidi, musel by mít vlastní hluboké vnitøní zkušenosti - a kde vzíttakových?Ten vývoj se nedá zastavit: svìt se krok za krokem posvìtštil,postátnil, církev pøestává být politickou a sociální mocí.A k tomu moderní kritiènost a vìdeckost rozhlodávají dogmataa všecky theologie. Odsud ta náboženská krise ve všech církvích.Úkol køes anství, úkol církví je stejnì veliký, ba vìtší než bylpo ty dva tisíce let: stát se opravdovým hlasatelem úèinné láskya buditelem duší. Jak to provádìt, to si musí øíci církve

samy; již dnes a v budoucnosti náboženství bude individuálnìjší,bude odpovídat osobním duchovním potøebám lidí -nejsem prorokem, ale myslím, že jsem jedním z tìch budoucíchvìøících. Svoboda vìdy a bádání, intelektuální poctivostve vìcech náboženství, tolerance, toho potøebujeme; ale nepotøebujemeduchovní lhostejnosti, nýbrž víry, živé víry v nìcovyššího než jsme my, v nìco velikého, vznešeného a vìèného.Mé potyèky s historiky - nu dobrá. Já se pokládám takéza filosofa historie. Už na gymnasiu mnì vrtalo hlavou, budou-limuset kluci za milion let na gymnasiích odøíkávat ty øadyfranckých králù a všech potentátù a jejich válek. Nejsou žádnéjen tak dìjiny; jsou jen dìjiny nìèeho; tedy dìjiny mathematiky,filosofie, umìní a tak dále, dìjiny tøeba klobouku a bot,celé osvìty a už i vesmíru. Vždycky je nìco, co se mìní a vyvíjí;není žádný pohyb sám o sobì, je nìco, co se pohybuje. Chtìljsem tedy, aby mnì historikové øekli, èeho dìjiny píšou; jsoulito dìjiny státu, tedy co je to stát a jak ten dnešní stát vzniklz tìch poèátkù minulých.A dále: nejsem proti historii, ale proti historicismu;mínímtím, že minulost není rozhodujícím argumentem, protože v minulostije i dobré i zlé. Budu se tedy minulosti dovolávat jenv dobrém. Stejnì není argumentem pøítomnost a tak zvanámodernost. Tyran i potlaèený se mùže dovolávat práva historického.To, co bylo a že to bylo, je pohodlný argument proreakcionáøe; mne zajímá, jak vzniklo dobré a zlé, co bylo vèeraa co je dnes. Historie je magistra vitae, ale kolik historikùa kteøí byli opravdovými magistry?Záhøebský proces a po nìm proces Friedjungùv, to byl kusdiplomacie; tím jsem se dostal do kampanì proti rakouské-

mu zahraniènímu ministru Aehrenthalovi a do zahranièní politiky.To bylo tak: v Záhøebì postavili v roce devìt na soud provelezradu tøiapadesát Charvátù, inteligentù i sedlákù; maïarštíagenti proti nim falšovali dokumenty. Šlo tu o šibenice. Mìljsem v Bosnì i Charvátsku známé už od své kampanì protiKállayovi a mìl jsem tam dost žákù; pøišli na mne, abych pøijeldo Záhøebu. Já do toho mnoho chuti nemìl, bál jsem se,že mi to zabere mnoho èasu - nu, na konec jsem do Záhøebajel, byl jsem pøi procesu a potom jsem celý pøípad vyložilv parlamentì. Rozsudek byl zrušen.Druhá vìc byla s Friedjungem. Ten zase publikoval falešnýdokument, který mìl dokázat srbské rejdy proti Rakousku.Já vidìl na první pohled, že dokument je podvržený;, znal jsempøece ty lidi v Srbsku i Charvátsku a vìdìl jsem, oè usilovalia co podnikali. Pøišel za mnou charvátský poslanec Supilo,že má dùkazy, že za tím podvrhem jsou agenti zahranièníhoministra a vyslanec Forgách. Mnì to nestaèilo, chtìl jsemvšecko mít dopodrobna a na místì zjištìno., jel jsem tedynìkolikrát do Bìlehradu - tam jsme našli i dírky na dveøích,na kterých ten dokument byl pøipíchnut, když jej fotografovali;prohlédl jsem si i Vasice, který ten dokument zhotovil - zkrátkaFriedjung svou pøi prohrál, a já jsem pokraèovalv delegacích proti Aehrenthalovi.0d té doby jsem mìl v Srbskua Charvátsku pøátele a pracoval jsem s nimi také za války. Pøitìch procesech jsem se také sblížil s panem Steedem, korespondentem„Timesù“ pro Balkán a støední Evropu ve Vídni;to nám za války otevøelo sloupce „Timesù“.Když jsem v roce desátém mìl šedesáté narozeniny, bylbanket a byly øeèi; prý jsem na ty øeèi odpovìdìl, že co jsemdìlal dosud, bylo jen pøípravou, ta pravá práce že je teprve

pøede mnou. To potom nìkteøí pokládali za proroctví, co bududìlat ve válce. Kdepak prorokovat! Já jsem nevìdìl, co mámna ty øeèi povídat, a že nejsem hotov s prací, to jsem cítil...Pøed válkouPoslední léta pøed válkou... to jsem poslancoval; krom tohojsem psal a vydal svou knihu „Rusko a Evropa“. To pøišel nìmeckýnakladatel Diederichs, èetl mùj nekrolog o Tolstém;smluvil jsem se s ním, že seberu své studie o Rusku a vydámje u nìho. Dva díly už vyšly; tøetí, o Dostojevském, mám dosudv rukopise.Chtìl bych ještì ledacos napsat, ale èas, pane,chybí mi èasRoku 1911 jsem byl zvolen poslancem - profesor Drtina užzvolen nebyl. Mìli jsme spoleèný klub se státoprávníky Prunarema Kalinou a s moravskými pokrokáøi Stránským seniorema Votrubou.Aféra Švihova! Na ní je vidìt, jak jsme nebyli pøipravenina vìci, které byly pøed námi. Prosím vás, obvinit èeskéhoposlance, že je placen jako obyèejný tajný od policie - jak jsmemy všichni museli vypadat! Já jsem byl ujištìn, že Šviha nebyltotožný s konfidentem Wienerem; tož to ano, dìlal politikus následníkem trùnu a donášel mu; mìl dluhy a následníkmu je za jeho služby chtìl zaplatit, ale protože byl škrob, nechalmu ty peníze dát 0d policie. Tak aspoò jsem to tehdyvidìl. Politicky to byla ještì vìtší vina, než kdyby Šviha sloužilpolicii; ale lidsky to bylo snesitelnìjší. Zamíchal jsemse do procesu; chtìl jsem, aby Šviha byl vyøízen in cameracaritatis, podobnì, jako se stalo se Sabinou. Nemohl jsemtenkrát pøedvídat, že moje úèast na Švihovì vìci urazí nìkte-

é osoby do té míry, že ani vypuknutí svìtové války je nesmíøilo.Ale na druhé stranì je pravda, a ochotnì to pøipouštím, žejsem i v tomto i v jiných pøípadech dìlal chyby.Ostatnì jsemza nì vždycky dostal dost co proto.Divné: ve svém životì jsem se tolikrát dostal do rùzných otázeki sporù, èasto i proti své vùli; myslíval jsem nìkdy, že v tolikarozlièných zájmech maøím svùj èas. Teprve za války jsempoznal, že všechno, skoro všechno, co jsem kdy dìlal i comne potkalo, bylo k nìèemu dobré. Dobré bylo a za válkyse mi hodilo, že jsem se narodil na pùl jako Slovák, že jsemmezi Slováky býval a s nimi pracoval; mohl jsem za války mluvitza nì a s nimi jako jeden z nich. Bylo dobøe, že jsem študoval ve Vídni a byl tam znám;jakoposlanec jsem vìdomì pozoroval a stopoval vídeòský dvùr,vojenské pány, šlechtu a vysokou byrokracii; ty všecky znalostise mnì výbornì hodily, když jsem za války ukazovalna mravní rozvrat a neodvratný zánik Rakouska.Mé spory a potyèky, a to bylo o rukopisy, o státní právonebo o smysl našich dìjin, uvedly mì nejen do politiky,nýbrži do studia našich národních otázek; nebyl bych se stal politikem,kdybych nebyl nucen tak silnì prožít historické problémynašeho národa. V tìch rùzných sporech jsem poznávalvšecky naše lidi, ve svých patáliích jsem se nauèil diplomacii- je pøece i diplomacie literární a žurnalistická: toho všeho jsemza války potøeboval a využil.0d dìtství mnì vrtalo hlavou slovanství: polská otázka, potomproblémy ruské. Co jsem se naètl a napøemýšlel o Rusku- získalo mnì to styky s Rusy i dost váhy mezi nimi; poznaljsem, co mùžeme a co nemùžeme od Ruska èekat, znal jsem

prostøedí, ve kterém se potom formovalo naše revoluèní vojsko.Neznat Ruska tak dobøe, byl bych snad nenašel správnouorientaci v tom chaosu ruské revoluce. Mìl jsem pøátelskéstyky s Poláky; mìl jsem jako poslanec pøíležitost ujmoutse Jihoslovanù v Bosnì, v záhøebském procesu a v aféøeFriedjungovì. Vyneslo nám to za války spoluprácis Jihoslovany. Ve Friedjungovì aféøe jsem musel dìlat kuspráce detektivní: za války mnì ta zkušenost byla dobrá.Bojs ministrem Aehrenthalem mì pouèil o oficiální diplomaciia seznámil mì se Steedem a s Watsonem. Také mì tentoboj uèinil známým v Anglii, Francii a jinde.Moje žena byla Amerièanka: to mnì otevøelo anglosaskýsvìt. Již znalost jazyka a kultury mnì umožnila pracovatza války v Anglii a v Americe. Vùbec znalost jazykù byla mnìvelmi užiteèná, mohl jsem mluvit a pøednášet v Rusku,ve Francii, Anglii a Americe. I s italštinou jsem se jak tak protloukal.Mé americké pøednášky mì seznámily s lidmi, kteøínám za války prokázali velké služby.Hilsnerùv proces jsem prodal teprve za války. Všude v. dohodovýchzemích mìli Židé velký vliv na noviny; kam jsem pøišel,psaly noviny pro nás nebo nám aspoò neškodily. Ani nevíte,co to pro nás znamenalo.Takových zkušeností jsem udìlal víc. Vìøím v teleologii, vìøím,že každého z nás vede Prozøetelnost - jak, to ovšem povìdìtneumím.Ano, jsem realista, jak mi øíkají, ale mám romantiku rád.Nevidím v tom rozporu. Osobnì mnì byla nejblíže poesie romantická:Mácha, Puškin, Musset, Byron.Já se poøád musím držet na uzdì; když jsem volal po realismu,po vìdecké methodì, tím jsem pøemáhal svou vlastní

omantiènost a hledìl sám sobì ukládat tu myšlenkovou kázeò.Snažím se v praxi být realistou, snažím se stálea vìdomì. Stejnì jsem anglosastvím v sobì pøekonával slovanskýanarchism, a podobnì ve filosofii: to zase Locke,Hume a ti empirikové krotili ve mnì Platona. Lidé, zdá se,nepochopují, že kritika a kritika ostrá je èasto sebekritikou,až bolestnou zpovìdí. A stejnì je ve mnì konflikt impulsivníhoslováctví a støízlivého èešství. Èlovìk není bytost jednoduchá;já jsem míval tu nehodu, že nejen moji odpùrci, alei pøívrženci chtìli ze mne udìlat jednostranný typ.Tak na pøíklad mùj vykøièený racionalism. Mùj ty bože, pokudchci uèit a dokazovat, musím užívat rozumu, rozumovýchdùvodù. Ale vždycky a ve všem, ve vìdì i v politice vis motrixmnì byla ethická - a ethiku zakládám na citu, na lásce,na sympathii, na lidskosti.Jen nedostatek filosofického vzdìláníze mne dìlal jednostranného racionalistu. Pomìry mìèasto nutily, abych kritisoval vpravo, vlevo; ale má kritickostneplynula z racionalismu, jistì ne jenom z racionalismu.Logikaa cit se nevyluèují.Politika má v sobì prvek poesie; má v sobì tolik poesie,kolik je v ní tvoøení. Myslím si, že mùžeme život svùj i svýchbližních do znaèné míry vìdomì utváøet a komponovat, žese mùže a má život tvoøit; život sám je drama, jako dramana pøíklad Shakespearovo je sám život.A co je politika, pravápolitika jiného než vìdomé formování lidí, než utváøenía komponování skuteèného života?I v politice jde o rovnováhu rozumu a citu. I když jde o sebevzrušenìjší politickou situaci, musíme pozorovat a kombinovat,co a jak, s èím musíme poèítat; to musí být pøesné jakomathematika; cit nesmí mýlit v pozorování a odhadování. Alecíl, ideál nestanoví jen rozum, nýbrž i cit Prostøedky má sta-

novit rozum; ale podle svého cíle mùžeme situaci zmìnit, vložitdo ní nìco nového, nìco svého. To je tvoøení, to je ta životnípoesie.To se rozumí, nejromantiètìjší v mém životì byla ta léta váleèná,i když jsem v nich šel jako podle lineálu, podle výpoètu.Nemyslím jen tu romantiku konspiraèní a váleènou. Kdyžsi pøedstavím, jak jsme do toho šli nepøipraveni a pøece vlastnìdokonèovali stoleté úsilí takového Dobrovského, Kollára,Palackého, Havlíèka;jak jsme byli osamoceni, myza hranicemi i ti doma, a pøesto jsme s jistotou plnili mandátcelého národa;jak jsme zaèínali s holýma rukama a nakonecjsme v nich pøinesli svobodu, republiku, Slovenskoa Podkarpatsko - poøád mnì to pøipadá jako sen. To mátepøíklad - Prozøetelnosti.Tož to je to: methoda musí být naprosto vìcná, rozumová,realistická, ale cíl, celek, koncepce, to je ta vìèná báseò.Goethe má pìkné slovo: Exakte Phantasie.Román života. Nìkolikrát - dávno a dávno jsem chtìl psátèeský román a vtìsnat do nìho román svého života.Zaèínaljsem s tím už na gymnasiu a ještì nìkolikrát, opravdovìji teprvepo svých zkušenostech v Praze. Mìl to být kus autobiografie,Dichtung i Wahrheit - ale nedovedl bych to poøádnì,nechal jsem toho a spálil, co bylo napsáno. Poznal jsem, ženemám dost umìlecké síly, a profesorské øíkání jsem dátnechtìl. Mùj život byl plný, bylo toho mnoho; teï už zapomínámdetaily a pøesný chronologický postup. Já mám i v zapomínánísvou methodu; co už je odbyto, vyhodím z hlavy,abych ji mìl volnou a èistou: jako když se dìlá poøádekna psacím stole. A pak, abych byl upøímný, nemohu øíci všechno:nejen k vùli lidem. Mám pochybnosti, má-li èlovìk dost

vhodných slov, kterými by vyjádøil to nejvnitønìjší. Kdo umí èíst,najde mì v mých pracích mezi øádky.VálkaPrvní èas válkyVypuknutí války mì zastihlo o prázdninách v saském Žandovì.Když byl zastøelen v Sarajevì následník trùnu, èekala neèekal jsem, že z toho nìco mùže pøijít.Èekal potud, že užpo léta jsem, jak se øíká, cítil nìco ve vzduchu; neèekal proto,že jsem vìdìl, v tom atentátu že srbská vláda prsty nemá. Jájsem mnoho lidí na jihu znal a znal jsem jejich plány. Pravda,agitovalo se proti Rakousku-Uhersku v Bosnì a Hercegovinì,agitovalo se v Charvátsku; ale Srbsko vládníse nekompromitovalo. Chtìlo se pøece s Rakouskem dohodnouta Pašiæ po mnì vzkazoval ministru Berchtoldovi slušnénabídky. Na srbské stranì byla dobrá vùle. A také vím, jakza války Srbsko (oficiální) bylo umírnìné.Když byla vyhlášena mobilisace, nemohl jsemse z Nìmecka vrátit, nebylo spojení; pozoroval jsem tedy nìmeckoumobilisaci, i do Drážïan a nìkterých mìst jsem siproto zajel - muselo mnì to imponovat: ten vážný poøádeka ta pøipravenost do posledního knoflíku. Za celou mobilisacijsem nevidìl opilého Nìmce, zatím co transporty rakouskýchbrancù, kteøí jeli rukovat domù, bývaly na mol. Vím, pilitaké z dešperace, ale ukazuje to pøece na sám stát. Doufaljsem, že Nìmecko bude poraženo, ale vìdìl jsem, že to dámnoho práce, že to bude tìžší, než si kdo myslel; zato Rakouskobude brzo u konce se svými silami, hlavnì mravními.

O Francii jsem se bál: že rychlým náporem Nìmcù bude pøekvapenaa snad i ohrožena. Nejvíc jsem pochyboval o Rusku;když jsem tam byl naposledy roku 1910, jel jsem tam podívatse spíš na ruskou armádu než na Tolstého; vidìl jsem nepøipravenosta nepoøádek - trochu se to zlepšilo po rusko-japonskéválce, ale mnoho ne. Znal jsem ve Vídni zpravodaje úøednípetrohradské agentury Svatkovského; navštívil mì, teï užnevím, bylo-li to zaèátkem války nebo krátce po sarajevskématentátu;mluvil velmi s obavou o Rusku a nesouhlasil s tehdejšímiplány dát Èechy nìjakému ruskému velkoknížeti.Øíkalmi, ani ètrnáct dní byste si nenechali v Praze líbit režimi nejlepšího ruského velkoknížete. Vojensky i mravnì jsemod carského Ruska mnoho neèekal. Tu svou víru, že Nìmeckoválku prohraje, dokazoval jsem si spíš tím, že jsem sèítala proti sobì vážil prostøedky obou stran, hospodáøskéa populaèní. že by Amerika pomohla, na to jsem nepomyslil.Když jsem se vrátil do Prahy, díval jsem se, jak rukují našilidé: s odporem, jako na jatky; byly pøípady resistence a zaèínalase persekuce. Povstání v Èechách mohl èekat jen ten,kdo nemìl ponìtí o pomìrech. Když jsem se rozhodl, že musímnìco proti Rakousku dìlat, neøíkal jsem si, že jsem vlasteneca že národ pøikazuje;mìl jsem prostì špatné svìdomí,že naši lidé jdou na vojnu a do kriminálu, a my poslanci žesedíme doma.Øíkal jsem si, když jsi poslanec, tož teï nìcodìlej. Pøi tom jsem ovšem musel poèítat s tím, co se mùžestát mnì i mé rodinì, ale to už patøí k vìci.Nejdøív jsem jel dvakráte do Holandska; mìl jsem pas provšecky evropské zemì, visum jsem dostal, že doprovázímna loï švagrovou, která se vracela do Ameriky. Znáte ji, jmenujese Esperanza - teï mì napadá, že jméno Esperanzaznamená nadìje. Dostal jsem visum i po druhé. V Holandsku

jsem shánìl informace a hlavnì jsem vešel ve styks anglickými pøáteli, panem Steedem a Setonem-Watsonem.Seton-Watson pøijel do Holandska za mnou; mluvil jsem s nímcelé dva dni a vyložil jsem mu celý náš problém, nutnost rozbítRakousko-Uhersko a pøetvoøit Støední Evropu. Z toho profesorsepsal memorandum pro Lorda Greye. Dostali je takéRusové a jiní.Potom jsem jel - v prosinci - do Itálie; nedalo mi to domapokoje a chtìl jsem navázat jednání s pøáteli srbskými a chorvatskými.Za záminku jsem si vzal, že vezu na jih naši Olinku.Na italské hranici nás pøednosta stanice chtìl zastavit a žebude telegrafovat do Prahy, smíme-li jet dál. Tehdy jsemse po prvé v životì ohánìl svým poslaneckým postavením,že jim ukážu, budou-li mì zdržovat; krèili jen rameny. Co teï.stáli jsme na peronì, vlak, kterým jsme pøijeli, zaèalse rozjíždìt do Itálie; my honem do vlaku a jeli jsme. Zavazadeljsme schválnì mìli poskrovnu. Nebýt toho, snad bych se užbyl za hranice nedostal. Tehdy jsem ještì myslel, že se zanìkolik nedìl vrátím do Prahy; vrátil jsem se až za ètyøi roky,na den téhož dne, kdy jsem pøekroèil rakouské hranice. Mìljsem s sebou jen nìkolik tisíc, které mnì dal Beneš - de factoBeneš financoval zaèátky naší revoluce. Se Scheineremjsem mìl smluveno, že nìjaké peníze opatøí Sokolové ze svýchfondù; od nìho jsem mìl také nadìji na podporu našich krajanùz Ameriky, ale té nebylo mnoho, dokud Spojené Státybyly neutrální. Neumìli jsme v tom chodit; krom Scheineranikoho ani nenapadlo, že budou nutny peníze. Ještì než jsemodejel z Prahy, uložil jsem Voskovi, který byl tehdy v Praze,aby v Americe nìco opatøil pro persekvované a pro rodinypopravených. Tož to je pravda, tìch penìz jsme mìli po ce-

lou válku málo; myslím, že tak lacino nebyla poøízena dosudžádná revoluce na svìtì.V Benátkách jsem se sešel s redaktorem Hlaváèem, dalmnì nejnovìjší zprávy z Vídnì. Odtud jsem jel do Florenciea do Øíma. Bydlel jsem blízko Monte Pincia; rád jsem si znovaprohlížel starý Øím, ale hlavnì jsem zaèal navazovat staréstyky a hledat nové. To se rozumí, hotový plán jsem mít nemohl;šel jsem z Prahy do prázdna s holýma rukama. Vyhledaljsem Srby, Chorvaty a Slovince, tìch bylo v Øímì dost,ale nebyli sjednoceni - byly rùzné smìry, velkosrbský, velkochorvatský,jugoslávský. byl jsem mnoho se Supilema Vošnjakem.Mezi Italy už se zaèínala agitace pro „Dalmazianostra“. Mezi jiným vyhledal jsem také profesora-historikaLumbrosa; spráskl ruce, když mì uvidìl - v novináchse psalo, že v Praze byly masakry a já že jsem byl zastøelen;ukázal mi ve svém archivu fascikl výstøižkù a písemností mnese týkajících - morto! Seznámil jsem se s anglickým vyslancema informoval ho o pomìrech v Rakousku; on zase doruèilmé dopisy pro Steeda. Chodil jsem na ty porady v nocia pøece jsem byl sledován od rakouských a nìmeckých špehounùvyslanec mì na nì upozornil, abych dal pozor. Dojelza mnou Svatkovskij a poslal mou zprávu do Ruska. Docházeljsem na ruskou legaci; musel jsem všem dokazovat, že jenutno rozbít Rakousko-Uhersko - tehdy se obecnì vìøilo, žese má dunajská monarchie zachovat jako hráz mezi Nìmeckema Balkánem. Tož toho jednání bylo dost; spìchal jsem,abych byl brzo doma;chtìl jsem schovat své knihys poznámkami a hlavnì jeden fascikl, ve kterém byly všechnymožné informace o habsburské dynastii, které jsemza svého poslancování sehnal. Bál jsem se, aby to nenašlia nezavøeli za to ženu; že se budou mstít na dceøi Alisce, to

mnì nepøišlo na mysl. Ten fascikl jsem poøád vidìl pøed sebou- to se rozumí, také jej pak zabavili i s knihami.Ztratil se.V Øímì jsem byl asi mìsíc nebo jak dlouho; odtamtud jsemjel s italským diplomatickým úøedníkem autem do Janovaa pak dál do Ženevy. V Ženevì jsem chtìl mít spojení hlavnìs Denisem a potom se vrátit domù.Ale neradil mnì to anirakouský konsul, ke kterému jsem si šel pro peèe na pas;mluvil se mnou o válce, byl toho mínìní, že Rakousko prohraje.Brzy jsem dostal dvì avisa: z Prahy od Beneše, abychnejezdil, že mám být hned na hranicích zatèen; a z Vídnìod Machara, že je vydán rozkaz mì hned na hranicích bezdalšího vyšetøování povìsit. Tož jsem zùstal. To je zvláštní: jájsem vám byl jako natažený stroj; nemìl jsem v hlavì nic nežnaši akci proti Rakousku, nic jiného jsem nevidìl a necítil,jako bych byl hypnotisován. Nemìl jsem smysl pro nic jinéhonež pro válku:jaká je situace, jak se to na bojišti vyvíjí. Potomšpekulovat, s kým mluvit a jak na nìho jít, abychom vzbudilijeho zájem. Pak zase chytrákovat, jak bychom pøelstili pohranièníúøady a dostali zprávy z Prahy a do Prahy. Tehdy jsemsi odnavykl spát; taky by se dalo spoèítat na prstech, koliknocí jsem za ty ètyøi léta opravdu spal.V Ženevì se našlo nìkolik našich lidí: byl tam doktor Sychrava,pøišel pak Božinov, inženýr baráèek, který konstruovalšifrovací stroj ; pak nìco studentù a èeský dìlnický spolek;pozdìji pøibyl poslanec Durich. V Ženevì bylo spojení s Paøíží,dojíždìl Kepl.V Paøíži zaèal Štefánik svou propaganduv salonech a spoleènosti; mìl zvláštní dar spoleèenskéhoapoštolátu, dovedl lidi nadchnout; získával pro nás zájemi lásku. Dvakrát za mnou pøijel Beneš z Prahy se zprávami.I Svatkovskij pøišel; jednal jsem s Denisem a profesorem Eisenmannem,který byl tehdy ve francouzském ministerstvu

války. Srbský generální konsul mnì dal srbský pas: jméno,rodištì i povolání jsem vyplnil podle skuteènosti, protože jsemnechtìl zbyteènì lhát, abych se neprozradil, kdybych mìl pasna jiné jméno; byl jsem jenom zapsán jako srbský obèan. Tehdyjsem jel také do Lyonu, abych se podíval, jak vypadají francouzskéodvody; slyšel jsem, že se francouzští branci vzpouzejí,tož jsem se chtìl pøesvìdèit. I do francouzských kasárenjsem se dostal; vidìl jsem, vojáci dobøí, veselí, je na nì spolehnutí.Jel jsem za Denisem do Paøíže, jednali jsme o vydávánílistu La Nation Tcheque; tehdy byl Štefánik ve špitálepo operaci, tož jsem ho dennì navštìvoval. Štefánik byl hodnìsentimentální, tituloval mì „oteckem“ a poøád by mì bylhladil a líbal; ale já se k nìmu tak blízko nedostal, bránil tomurozdíl vìku.Znal jsem ho už jako študenta z Prahy; vzpomínámsi, jak jednou v zimì ke mnì pøišel celý zkøehlý - nemìlzimníku, tož jsem mu dal svùj a ještì jsem mu jej musel dátpøešít, protože mu byl velký. Je to dost typické pro naše pomìry,vzpomeòte si, že skoro všichni naši èelní lidé vyrostliz tísnì a museli projít div ne hladem ale hladoví pojídají syté,øíká se.V Ženevì jsem žil v hotelu Richmond; dojíždìl jsem do francouzskéhoAnnemasse, když jsme mìli potíže s naším listemve Švýcarsku. Poèítal jsem i s možností, že pojedudo Srbska; proto jsem se uèil jezdit na koni, abych v pøípadìpotøeby mohl jet za vojskem. Stále a stále jsem študoval válkua všechno, co s ní souviselo.Když jsem pøijel do Ženevy,nemìl jsem s sebou skoro ani list papíru: v Ženevì jsem siznova založil knihovnu a svùj „holubník“, regál s pøíhradami proèasopisy, výstøižky, poznámky - když jsem se v roce patnáctémstìhoval do Londýna, vezl jsem s sebou už nìkolik bedenknih a papíru: samá literatura váleèná a politická.Mùj

oddech byl procházka kolem jezera a èíst francouzské romány.tehdy jsem znova dohánìl, co jsem za minulá létave francouzské literatuøe zanedbal.Mnoho práce a starostí bylo s vypravováním poslù do Prahy.Nechtìl jsem užívat obvyklých a rakouským úøadùm jistì známýchprostøedkù, jako je zašít zprávy do límce nebo je vložitdo podpatkù a podobnì. To byly nìkdy dost tìžké technicképroblémy -. na pøíklad dát papírek pod regulátor rychlostido hodinek; vhodnì navrtat deštník, dát stoèený dopisdo plavajzu, ze kterého se musel šikovnì odstranit kousektuhy. ty kumšty provádìl hlavnì inženýr baráèek. Jeden èeskýstoláø nám dìlal kufry ne s dvojitým dnem, ale s dvojitoustìnou;hlavní vtip byl, aby ta stìna pøi zaklepání neznìla dutì,ale aby zrovna zvonila - ten stoláø to dovedl. Jindy jsme dalisvé zprávy do sudù s olejem, a to se zas musely nenápadnìoznaèit ty sudy. Nìkdy se to nepovedlo:z Prahy nám poselvezl zprávy vevázané dovnitø desek Smetanových oper. aleve vlaku pøed hranicemi se pøi prohlídce lekl - štìstí, že našelpøíležitost vyhodit ten svazek oknem z vlaku.Ještì vìtší práce byla najít posly a psychologicky je pro u-kat. Byli to všelijací lidé, vzdìlaní i docela prostí, muži i ženy.,každého jsem zvláš zkoumal, hádal, co všechno se muna cestì mùže pøihodit a co by mu v Praze mohlo ztížit jehoposlání; podle toho jsem mu dal instrukce, jak se má v kterémpøípadì zachovat. Pane, to byla psychologická a technickácvièení, nìkdy i kotrmelce. Rozumí se, posel si musel koupitlístek do Prahy z jiného místa než ze Ženevy, protože Ženevauž byla podezøelá. I my jsme si musili dávat pozor na rakouskéšpehouny. Jeden takový se k nám pøitoèil, ale nám ho už avisovaliz Prahy., byl to fotograf, pøispíval do našich ilustrovanýchlistù. Sotva pøijel, poznal jsem ho a poslal k našim, vzali

ho mezi sebe a myslím, že se jim podaøilo nìco se dovìdìto Praze. Zvláštní pøípad byl s nìjakým D.; rakouský oficír, pùvodemMoravan, a pøišel ke mnì do hotelu Richmond, kdejsem žil, s takovou podivnou historií o vídeòském dvoru a sarcivévody - pamatuju-li se, i vražda v tom byla;snad si to vymyslil,aby si mì získal, ale bylo to dost pøíznaèné pro Vídeò,a proto jsem tu jeho historii otiskl jako feuilleton, zdá se mi,v Neue Zurcher Zeitung.Chtìl jsem ho tím také vyzkoušet -a vidìl jsem, jak mu to nebylo milé. Jel jsem do Curychu, abychkontroloval, co mnì vypravoval o svých stycích s jistými anglickýmièiniteli; tìch lidí jsem tam nenašel. Chtìl se mermodostat do Paøíže, že prý vynašel zamìøovací pøístroj pro vrhánípum s letadel a chce prý jej odevzdat Dohodì. Opatøil jsemmu možnost bydlet na francouzské pùdì v Annemasse, kdetehdy už žil a pracoval doktor Sychrava, a jeho návrhy jsmeposlali do Paøíže; z Paøíže psali, že takových návrhù mají staa sta a že o nì nemají zájmu. Pak pan D. zmizel. Tož myslím,že to také byl špehoun; když se od nás nic nedovìdìl, chtìlnás použít, aby se dostal do Francie. Když se mnou v okolíAnnemasse chodíval na procházku, bral jsem s sebou vždyckynabitý revolver, pozoroval ho a nedal jsem mu jít za sebou.Revoluce a válka nejsou bez chytrosti, bez lži. Je naivníve válce a revoluci vyzdvihovat jen hrdinství Achilles nebyl možnýbez Odyssea. Proto stav spoleènosti bez válek a revolucíbude mravnì vyšší. Uèinil jsem si pravidlo, lhát co nejménì;pøi vší opatrnosti se èlovìk chytne, protože zapomínána detaily, které zfantasíroval, a prozrazuje se. Mìl jsem v tomvšem svou methodu; když jsem posílal ty naše posly, informovaljsem se proto tak peèlivì o jejich pomìrecha schopnostech, abych jim dal instrukce pro postup, který jimnejlépe odpovídal, a aby se zbyteènì chytrostmi nezapletli.Je

to vùbec divná vìc, že se lidé tak rádi obelhávají; vìdí too sobì a pøece si vìøí. Lež je druh násilí; proto lži jako ochrannéhoprostøedku musí být co nejménì:pøesvìdèil jsem se v praxi, že i v rebelii cesta rovná je nejkratší.A øeknu vám, k politice a k rebelii ( i válka je druh politiky)je potøeba psychologie. Mìl jsem štìstí, že jsem hodnì znalnaše lidi doma a vìdìl jsem tedy napøed, jakým kdo budeaktérem v té naší høe. Mìl jsem znalost Vídnì a tamních vrstevod dvora až po byrokracii a žurnalistiku; proto jsem dovedlpøedvídat, respektive pochopoval jsem z indicií celkovýstav doma a ve Vídni.Musil jsem študovat naše spolupracovníkyi naše tajné odpùrce. Než jsem k nìkomu význaènémušel, opatøil jsem si jeho biografii, abych vìdìl, jak na nìhojít.V. tom mnì nepomohla ovšem psychologie akademická,ale život a - romány!. Po sedmdesát let ètu romány den coden; teprve teï nìkdy vynechávám nìkterý den, aby si odpoèinulyoèi. Žiju v poesii, nevydržel bych bez ní; v ní je nesmírnìmnoho zkušenosti a poznání lidské duše. Myslím, že dostdovedu prokouknout lidi - pravda, nìkdy pøece špatnì; èlovìkje zatracenì zamotaná a divná mašina. A každý jiná!Když za mnou pøijel Beneš - tehdy už mìl nejvyšší èas, protožeby ho v Praze byli chytli a zavøeli - byl jsem rád; kdyžmnì ukázal pas, na který se dostal pøes nìmecké hranice -pøes rakouské pøebìhl tajnì - div jsem se nerozzlobil, že sitroufal pøijít na hranice s pasem tak špatnì udìlaným. Je tosmìšné, ale mìl jsem zlost i radost z tìch nìmeckých úøedníkù,že ho na tak chatrný pas pustili. Nu, Benešem se mi ulevilo;mìl jsem ve Francii pomìrnì málo stykù, kdežto Beneš

v Paøíži študoval, byl tam víc doma. Tož to sám osud dobøezaøídil, že jsme si mohli rozdìlit práci, on v Paøíži, já jinde.Beneše jsem znal z Prahy jako kolegu z university.Zaèátkemválky pøišel do redakce „Èasu“ jako volontér, že chce pracovatnovináøsky; vidìl jsem, že bere vìci za praktický konec.Jednou za mnou šel do bytu - tehdy jsem bydlel proti Chotkovýmsadùm - ale nedošel, potkali jsme se, já jsem už šeldo redakce „Èasu“; povídá, že ho tlaèí svìdomí: že bychommìli nìco dìlat. Øekl jsem mu: já už dìlám. Tehdy jsem se vrátilz prvé cesty do Holandska. Pak jsme šli spolu do redakcea cestou jsem mu øekl všechno, co jsem dosud dìlal a cojsem mìl na srdci. Pamatuju se jako dnes, když jsme sestupovalis Letné, tam, co je vidìt skoro celou Prahu, jak mnìtak zatanulo na mysli to Libušino proroctví... První starost bylyovšem peníze, slíbil ihned, že jich nìco zaopatøí. A pøinesl.VeŠvýcarech jsem ho poznal blíže; a øíkám vám, bez Benešebychom republiku nemìli. Mezi námi byla úplná shodav hlavních liniích; i když jsem pøi tom nebyl, Beneš ve všemrozhodoval tak, že se to shodovalo se smluveným celkovýmpostupem. Jednou, to bylo pozdìji, pøijel za mnou z Paøížedo Anglie; referoval, co dìlá, jak se naše vìci vyvíjejí, jakse naše vìc pomalu uskuteèòuje - tehdy jsem mu na to øekl:Beneši, budeme pøáteli.Na den pìtistého výroèí Husova upálení v roce patnáctémjsem v Ženevì v Reformaèní síni za pøedsednictví LucienaGautiera vystoupil s Denisem veøejnì proti Rakousku. Ten denjsem volil proto, abychom i v oèích svìta navázalina historickou kontinuitu, na dìjiny našeho státu. To už jsemvìdìl: buï to vyhrajeme, nebo se do Rakouska už nikdy nevrátím.

Za pobytu v Ženevì zemøel náš syn Herbert; nakazil se skvrnitýmtyfem od halièských uteèencù. Pozdìji byla zatèena Alice- to bylo s tou knoflíkovou aférou. Jeden ženevský Èech, sociálnídemokrat, se trápil, že v Èechách jeho strana dost nepracujeproti Rakousku; tož na svou pìst vypravil posla, paní,a dal jí tajnou zprávu, ukrytou v èerveném knoflíku, aby tenknoflík odevzdala doktoru Soukupovi. Paní dojela š astnìdo Prahy a poslala s tím knoflíkem svého tchána, dìlníka. Tose rozumí, naši mu asi nedùvìøovali, mysleli si, že je to policejníprovokatér - zkrátka knoflík se dostal do rukou policiea následovaly ty známé persekuce. Proti zavøení Alice podalyrakouské vládì petici americké ženy.Doslýchal jsem se,že se roznemohla má žena; bál jsem se, že Aliska to vìzenínevydrží; v amerických listech byla zpráva, že náš Honza, voják,byl nebo má být k vùli mnì obìšen. To všechno a ještìmnoho jiného šlo na nervy, ale nezlomilo. Já jsem právì byljako ve snu, nevidìl jsem nic než ten náš cíl. Když mì pøáteléutìšovali, dìlal jsem hrdinu, jako by nic... to už patøí ke kšeftu,øíkal jsem.Èlovìk mnoho vydrží, všecko, má-li cíl a když se jednou odhodlal,že za ním pùjde stùj co stùj a doopravdy.Opravdovost- to je tajemství svìta a života, to je svátost náboženskáa mravní.LondýnDo Londýna jsem ze Ženevy zajel po prvé v dubnu roku patnáct,abych se sešel se Steedem, Watsonem, Saroleoua jinými, a sepsal memorandum pro anglickou vládu a ostatníspojence. Tehdy jsem byl upozornìn, že v kupé spacího vozupojede se mnou ze Ženevy do Paøíže špehoun, abych se mìl

na pozoru. Nu, øekl jsem si, jen když vím, s kým jedu. Protojsem nezmìnil ani den odjezdu ani kupé, jen jsem si dal svùjportefeuille pod polštáø a jel jsem.Koncem záøí toho roku jsem se pøestìhoval do Londýna;v Paøíži už pracovali Beneš a Stefánik, tož to bylo obstaráno;politika Dohody se dìlala spíš v Paøíži, Anglie mìla vìtší váhuhospodáøskou.Je pøirozené, že znám Anglosasy blíže než jiné národy; tos sebou pøineslo manželství s Amerièankou. Ale francouzskyjsem se nauèil døív než anglicky, hodnì jsem èetl a znal jsemFrancii èetbou tak dobøe, že jsem do Paøíže a Francie pøedválkou nejezdil; neoplývaje penìzi, navštìvoval jsem zemìa kultury ménì známé. Jen na svých cestách do Ameriky stavovaljsem se ve francouzských pøístavech a jejich okolí.V Londýnì jsem býval rád. V takovém velikém mìstì mùžetebýt sám, i když jste mezi miliony lidmi. Za války jsem bydlelnapøed v boardinghouse u Miss Brown v Hampsteadu, HolfordRoad èíslo 4; do mìsta jsem jezdil na støeše busu a dívalse na to hemžení lidí a vozù - autem jsem jezdil nerad, øíkaljsem si, naè platit víc, když dojedu stejnì za málo. Naši lidéøíkali, že bych mìl mít své auto k vùli representaci. V mìstìjsem jídal v tìch lidových jídelnách u Lyonsù; bylo to laciné,za deset až patnáct pencí slušný obìd. Když jsem mìl hostya musel se representovat, šel jsem s nimi do Café Royal.Doma jsem hodnì zkusil zimou; víte, že ty anglické krby mocnehøejí. Na podzim roku šestnáctého Olga našla zaøízenýdomek po pastoru Wilderovi, který byl povolán zpìtdo Ameriky, také v Hampsteadu, Platts Lane, 21; byl to domekse vším všudy, i s kuchaøkou, tož jsem pak jídal doma.Chodíval jsem na Hampstead Heath - nìkdy i v noci, kdyžjsem mìl starosti, na pøíklad když šlo o separátní mír

s Rakouskem.Jednou jsem si také rozbil hlavu, když jsemv londýnské mlze narazil na kandelábr. Obèas zaèaly houkatsirény - poplach pøi nìmeckých air-raids; na to znamení všichnilidé se museli ukrýt ve sklepích a tunelech... To víte, já jsemradìji zùstal na zahrádce a díval se na to; jednou jsme vidìlidva hoøící zeppeliny nad Hendonem, jindy letìlo tøicet šestletadel hotovým deštìm granátù - byla to krásná podívaná.Kolikrát jsme na zahradì našli støepy granátù. Když jsem bylv Brightonu, bombardovala mìsto nìmecká ponorka.Jednou se k nám chtìli vloupat lupièi; policie myslela, žemají spadeno na mé papíry, a poradila mi, abych si dal zaøíditalarmní zvonky na všech dveøích, oknech, na komínì. Užve Švýcaøích jsem dostal divné vøídky na ramenou, a doktormyslel, že je to otrava; v Anglii zase na krku, museli mì øezata poslali mì na zotavení k moøi do Boumemouthu; také angliètídoktoøi øíkali, že je to otrava zpùsobená prádlem, snadpolitickými odpùrci. Já jsem myslil, že to bylo pro nedostatekèerstvého vzduchu; proto jsem pozdìji, v Americe, znovu zaèaljezdit na koni; že prý jízdou na koni vdechujete jednou tolikvzduchu než chùzí. Nìkolikrát jsem mìl chøipku... Èlovìkmnoho vydrží. Byl jsem pøipraven, že nìjaký zvìd nebo fanatikudìlá na mne atentát; když za mnou pøijel Beneš, pøipraviljsem ho na to. Nebál jsem se nic a jen jsem mu domlouval,aby mé pøípadné smrti poøádnì využil k naší propagandì. V tédobì jsem také napsal jakýsi testament - smutný, protožejsem nemìl co odkázat, leda nìco svých spisù a - dluhy.Když jsem pøijel do Londýna, mìl jsem potíže s pasem. Dostaljsem v Ženevì pas srbský., ale abych se pøi možném výslechunepøeøekl, vyplnil jsem všechny rubriky krom státníhoobèanství podle pravdy. narozen v Hodonínì na Moravì, profesor,a tak dále. Nikdo si toho zprvu nevšiml; až když jsem si

šel pro peníze do filiálky té švýcarské banky, kde jsemv Ženevì mìl uloženy peníze, kroutil nad mým pasem pokladníkhlavou - byl to Nìmec Švýcar a vyznal se v zemìpise: žeprý Morava není v Srbsku a tak dále. Ale pøece jsem ho usadil;øekl jsem mu, když tak znáte zemìpis, mìl byste vìdìt, žeMorava je øeka v Srbsku, a ostatnì vám do mého pasu nicnení. Ale pøece jsem si peníze pøenesl do jiné banky.V Hampsteadu na mne chodil delší dobu detektiv, nìjak muten mùj pas vrtal hlavou. Tehdy jsem už byl profesoremna londýnské universitì, na King’s College (nemìl jsemdo toho velkou chu , ale bylo to dobøe, že jsem jím byl),a Asquith, pøedseda vlády, mìl mé pøednášky zahájit; ale protožebyl nemocen, poslal místo sebe Lorda Roberta Cecila.To bylo zrovna v novinách, a tak jsem to detektivovi ukázal:kdyžmnì dùvìøuje váš premier, mùžete mnì dùvìøovattaké vy. Ale to na nìho málo platilo -vždy byli v právu.Požádaljsem pana Setona-Watsona, aby to za mne na Scotland Yardunìjak zaøídil. Sir Basil Thompson se o mne zajímal; navštíviljsem ho a vyložil mu naši èinnost. Byl jsem k nìmu taképozván, když byla ta aféra s Countess Zanardi-Landi, cose vydávala za nemanželskou dceru císaøovny Alžbìtya bavorského krále Ludvíka. Napsala knihu o svém životì,kde svùj pùvod naznaèila. Já jsem knihu èetl; vidìl jsem, žejejí líèení Vídnì a dvora je neurèité. Sir Basil mì jednou pozval,abych mu øekl své mínìní; byl pøi tom bratr té hrabìnky,zøejmì Žid, a tvrdil rovnou, že jeho sestra je podvodnice. Mnemátla fotografie autorky a jejích dcer; vypadala aristokratickya hodila se do rakousko-bavorské rodiny. Hledìl jsem se s níseznámit a psal jí, že bych pøeložil její knihu do èeštiny., kdyžneodpovìdìla, vyhlížel jsem ji na ulici - bydlela nìkolik domùod nás. Když jsem ji uvidìl po prvé, poznal jsem hned - podle

uší, zvláštního chmýøí na tváøi a fysiognomie vùbec, žese podobá svému židovskému bratrovi.Jinak jsem s policií mìl styky jen pøátelské. Jen se mipo celou válku zdávalo, že mì honí rakouští policajti; aji domajako presidentovi se mi to nìkdy zdávalo - teprve v poslednídobì mám od takových snù pokoj.Sám se dnes divím, jak jsem tehdy vydržel tolik pracovat.Na pøíklad každý týden jsem psal nebo spíš diktoval èlánkydo Sunday Times; využíval jsem takto svých informacía názorù. Psal jsem i do jiných listù, do Nation, Spectator, NewEurope, posílal noticky skrze naši tiskovou kanceláø, vyhotovilani nevím kolik memorand; jenom tìch dopisù, co jsemmusel napsat! Potom ètení na universitì, pøednáškyv nìkterých klubech, v Cambridgi; v Oxfordì, kde jsem bydlilu krétologa Sira Arthura Evanse a stýkal se s Miljukovema Vinogradovem. Do Edinburgu jsem se jel domluvits belgickým konsulem, profesorem Saroleou, a jeho redaktorkoupaní Westovou; vydávali pìkný list Everyman, kterýse ujal naší vìci. Chodil jsem do Foreign Office k Siru GeorgeClerkovi, pozdìjšímu vyslanci v Praze, k bývalému vídeòskémuvyslanci Siru Maurici Bunsenovi, k vyslancùm dohodovým;víc jsem ovšem vídal žurnalisty a profesory. Byly sobotyu Steeda, kde se scházívali novináøi, dùstojnícia diplomati; každý, kdo pøijel do Londýna, stavil se u Steedaa u Madame Rose - ta psala dobré èlánky do konservativníMorning Post. Dnes už bych si nevzpomnìl, kolik lidí jsempoznal a hledìl informovat. Netlaèil jsem se k oficiálním osobnostem,pokud se nám nepodaøilo získat veøejné mínìní. Nemìljsem s poèátku nic v rukou a nemohl jsem nic slibovat;mìl jsem jen své argumenty, že je v zájmu Evropy rozèlenitRakousko-Uhersko. Hledìl jsem, aby dennì bylo v novinách

nìco proti Rakousku a o nás; museli jsme svou vìc udìlatznámou - nestaèilo dìlat politiku jen v nìjakém vysokém ouøadì.Pane, to všechno byla práce aji døina. Tož to byly pochùzky,návštìvy, schùzky a pøednášky, èlánky a dopisy,a ještì expedování našich kurýrù a starost o nì, když jim anglickápolicie obèas dìlala potíže. To se nìkdy stalo, kdyžjsme po knoflíkové aféøe dostávali kurýry z Ameriky; pokudAmerika byla neutrální, mohli se ameriètí obèané dostatdo Vídnì i do Prahy.Mìl jsem své zásady o propagandì, myslím, že byly správné:nenadávat Nìmcùm, nepodceòovat nepøítele, neskreslovatnic a nenafukovat; neslibovat na prázdno a nevystupovatjako prosebník; nechat mluvit fakta a na nich ukázat: to a to jeváš zájem a tedy i vaše povinnost; pùsobit ideamia argumenty a osobnì stát v pozadí; nebýt konjunkturalistou,nechytat se vìcí, které pøinese a odnese den, mít ve všemcelkový plán a soud; a ještì nìco - neobtìžovat. Stejnì dùležité:nepøijmout peníze od nikoho než od našich lidí, i kdyžse nám peníze nabízely. Nìkdy už nebylo mnoho v kase,a Beneš telegrafoval, potøebujeme tolik a tolik - èasto ještìtéhož dne pøišel šek od našich z Ameriky. Trápil jsemse s poèátku, že nás venku bylo málo; ale bylo to dobré - nebyloznaènìjších rùznic.Lhát a pøepínat, to je nejhorší propaganda. Já vám povímpøíklad: když byl náš pøítel Seton-Watson mlád a chystal jakousihistorickou studii o kalvinistech v Uhrách, nemìl - jakoskoro nikdo v západní Evropì potuchy o národnostní politiceMaïarù; Maïary mìl rád. Když sbíral v Pešti svùj materiál,našel nìjaké dokumenty o Slovácích a ptal se po nich, že byk nim zajel. Žádní Slováci nejsou, øekli mu Maïaøi, to je jennìkolik pastevcù v horách. Ale pan Seton-Watson

se seznámil s nìkolika Slováky; od nich se dovìdìl víc a zajelsi na Slovensko, aby se pøesvìdèil. Když se pak vrátildo Vídnì, øekl Steedovi s oèima na vrch hlavy.“Pøedstavte si,oni mì Maïaøi obelhali, obelhali!“ A to ho pøivedlo k tomu, žezaèal studovat národní problémy Slovákù a Jihoslovanù a stalse tou autoritou ve vìcech maïarisace a maïarské politiky.Lež se nevyplácí, a je to v politice nebo v denním životì.Nìkolikrát jsem mìl namále. Po prvé to bylo v roce šestnáct,když Štefánek mnì smluvil audienci s Briandem. Už jsemmìl koupený lístek na loï Sussex, abych jel do Paøíže, alev tom mnì telegrafoval Beneš, abych nejezdil, že hovor budepozdìji; tož jsem lístek na loï Sussex odøekl. Na té cestì bylaSussex od Nìmcù torpedována a potopena.Po druhé to bylo, když jsem na cestì do Ruska chtìl vyploutze skotského pøístavu Amble do norského Bergenu. I tacesta do Norska byla podivnì š astná. Èekal jsem v Amblena loï’, ale nepøijela, byla potopena;kdybych byl po ní jel, bylbych minul Štefánika, který se právì vrátil z Ruska a mìl promne zprávy. Vrátil jsem se tedy do Londýna, kde mì Štefánikèekal; pøijel také Beneš z Paøíže. Odejel jsem za nìkolikdní na loï v Aberdeenu. Pluli jsme, provázeni dvìma torpedoborci;v noci se loï najednou naklonila a obrátila tak rychle,že celá zapraštìla. Ráno mnì kapitán øekl, že tak tak jsmese vyhnuli plovoucí minì - v posledním okamžiku loï obrátili.Do Ruska jsem si musel poøíditi nový pas, to se rozumí,na falešné jméno. Našel jsem si pro sebe dánské jménoMadwig; dánské jméno proto, že rodina mé ženy, Garriguové,pøišli do Ameriky z Dánska, a Madwig mì napadlo, jmenujese tak jeden dánský filolog. K tomu jsem si vymyslel celoupovídaèku a nauèil jsem se jí nazpamì , aby mì nechytlipøi nìjakém rozporu, kdybych pøišel Nìmcùm do rukou: že

jsem pùvodem Dán, ale od malièka ve Spojených Státech,a tak dále. Ale Sir Basil Thompson mnì radil, abych si tohojména nedával, proè, to už nevím; sám mnì navrhl jméno ThomasGeorge Marsden - na to jméno jezdím po svìtì podnes.To T. G. M. jsem chtìl mít, abych se pøi podpisu nespletl. Ještìmi Sir Basil radil, abych si dal dobrý pozor, až pojedu Švédskem,že jsou tam nìmeètí vyzvìdaèi a že by mì švédskéúøady mohly z titulu neutrality k Rakousku vydat nebo aspoòzadržet. Tož když jsem pøijel do Stockholmu, nešel jsem anido hotelu a prochodil jsem celý den po ulicích s BohdanemPavlù, který mnì tam pøijel z Petrohradu naproti.Na tu cestu jsem se poøádnì pøipravil; odklidil jsem všechnyznámky své totožnosti, vypáral jsem ze šatù všechny krejèovskéfirmy pražské i londýnské a tøikrát jsem prohlédl každýkousek papíru a šatstva, co jsem s sebou vezl, aby mì nicneprozradilo. Ale v Rusku jsem našel ve svém prádle límec,na kterém londýnská prádelna napsala inkoustem mé celéjméno MASARYK!A tak jsem si zakládal na své opatrnosti a praktickosti!...Èasto jsem o takových osudových chvílích života pøemýšlel;nikdy jsem pojem Prozøetelnosti nepojímal aristokraticky,že bych já mìl nìco extra s kohoutím mlíkem. Takové štìstímá mnoho lidí, snad všichni. Jiná je vìc, chápat Prozøetelnostve vývoji národù a státù; ovšem i státy a národy jsou složenyz jednotlivcù, jednotlivci jsou orgánem a prostøedkemcelku. Je to problém tìžký, neosobuju si, že jej dovedu vyložit.Filosofický oøíšek - oøešisko!

1917Do Ruska mì jednak volala naše Odboèka národní rady -byl naléhavý úkol sjednotit naši zahranièní akci v dohodovýchstátech; jednak šlo o rekrutýrku a organisaci našich dobrovolcùz ruských zajateckých táborù, nejvíc o to, abychom z nichmohli zøídit samostatný korpus, de facto už naši vlastní armádu,bojující proti Rakousku. V tom nám nejvíc pøekáželi ruštíbyrokrati to víte, byrokrati nejsou jenom v úøadech, ale i v armádách.Dalo se èekat, že po pádu carství to pùjde snázea že nám hlavnì pomùže nový ministr zahranièí, profesor Miljukov,se kterým jsem se dobøe znal. Tož jsem se rozjeldo Ruska. Ale tu máš, jen jsem dojel - Miljukov podal demisi,a brzo se zaèala obèanská válka; a v tom úplném rozvratuse musela organisovat naše politická a vojenská akce. Bylato svízel.Divné: kam jsem v Rusku pøišel, všude se støílelo.V Petrohradìjsem bydlel proti telegrafnímu a telefonnímu úøadu, o tense zaèal tuhý boj ; kanceláø naší 0dboèky byla na Znamenské,tož jsem tam docházel z bytu blízko Zimního Paláce. Našise o mne báli a pøidìlili mnì „tìlochranitele“. Šeba mi našelHùzu, který jim do té doby vaøil. Pøivedli mnì ho v zástìøea øekli, ten že bude chodit všude se mnou. Dlouho jsem sina nìho nemohl zvyknout; do té doby jsem si všechno dìlalsám, i boty jsem si èistil, a teï tu byl èlovìk, který to všeckochtìl mermomocí dìlat. Musel jsem si zvykat.Ale i s tìlochranitelem bylo v Petrohradì nejisto; a co bymnì vùbec pomohl, kdyby kulka o nás zavadila? Naši mì nutili,abych jel do Moskvy, tam že je klid, že tam Odboèka pøijedeza mnou. Dobrá, jel jsem - tou cestou mì provázel i pan Kódl,

známý z našich legionáøských románù; ale jen jsem dojeldo Moskvy, tam se to zaèalo zas. Už na nádraží bylo slyšetstøelbu.Nechal jsem Hùzu na dráze, aby za mnou pøivezl kufryi s vozíkem, a šel jsem pìšky do hotelu National na hlavnímnámìstí, kde jsem mìl objednaný pokoj. Pøijdu k námìstí,narazím na kordon vojákù. „Kam jdete“, volal na mne oficír.Øekl jsem, že do hotelu National.“Nelze“, povídá on, „støílíse tam“. Na námìstí vidím, že se støílí se dvou stran: na jednéstranì námìstí mìli bolševici obsazeno divadlo, protìjší stranudrželi Kerenského vojáci, a s obou stran se støílelo z ruènica strojních pušek. Dùstojník mi radil, abych šel do hotelu Metropol.Jdu - pøede mnou jde èlovìk, dá se do bìhu a vklouznedo velkých vrat, která mu pootevøeli.Byl to hotel Metropol. Tožjá za ním, ale zatím mnì zabouchli vrata pøed nosem. Tluèuna nì a volám: „Co to dìláte, otevøte!“ „Jste náš host?“ volalna mì portýr. „Jinak vás nemùžeme pustit, máme obsazeno.“Nechtìl jsem lhát, tož jsem na nìj vykøikl: „Nedìlejte hloupostia pus te mne!“ On se zarazil a pustil mì dovnitø.Hotel Metropol byl takový velkomìstský, svìtácký hotel, procizince a bohaté lidi, kteøí si pøijeli do Moskvy zahýøit Tohoèasu tam bylo s obsluhou na pìt set lidí.Na pùdì hotelu byloasi padesát Kerenského junkerù, ti støíleli na bolševikya bolševici z divadla na nì. Když už jsem byl uvnitø, pøišelna mne správce hotelu nebo kdo to byl, a povídá, musíte odtud,tady už nemáme místo a nemùžeme vám dát jíst. Já nikamnepùjdu, øekl jsem, já od vás nic nechci, nestarejtese o mne. Tož mì tam nechali sedìt, v kožiše, jak jsem byl,a nevšímali si mne. Zatím se poøád na hotel støílelo, hosté uteklido sklepù, kde jim dali obìd a veèeøi - já nic. Veèer ke mnìpøišel hotelový kuchaø, hledí na mne a myslí si, jaký jsem podivín;dal se se mnou do øeèi a povídá, že èekal z venkova

návštìvu svého tchána a pøipravil pro nìho svìtnici; ale protožetchán do hotelu již nemohl, že si mohu tu svìtnici vzít A pakmnì dal i najíst.Svìtnièka byla ve druhém nebo tøetím poschodí, za rohem,kam zalítla nìjaká kulka jen odrazem od protìjších domù. Zatáhljsem si matraci s postele do kouta na podlahu a tam jsemspal. Ve dne jsem chodil po hotelu a vzpomínal, co dìlá Hùza,co moskevští Èeši, kteøí mì èekali. Ven z hotelu nemohl nikdo,telefon ve vestibulu byl ostøelován, takže nebylo spojenís venèím. Nu, bylo to divné, tak dlouhé dni jsem málokdy zažil.Prvé dni nebylo tak zle; støílelo se jen z ruènic a mitrajéz;ponìkolika dnech bolševici zaèali hotel ostøelovat z dìl, postavenýchza mìstem. Brzy byla fronta hotelu, všecka vyšší poschodí,rozstøílena. Hosté se odstìhovali do sklepù. Tam jsemnevydržel, byl tam hrozný zápach a køik, dìti a ženy plakaly.Byl tam Polák, který prodìlal bombardování Pøemyšlu; øíkal,že tam to nebylo tak dìsné. Já jsem pøes to na noc zalízal (doslova jsem musil pøes sutiny a k vùli støelám lézt) do svéhopokojíku nahoøe.Na jeden obraz si vzpomínám, vidím to, jako by to vèerabylo. Stál jsem v koutì u okna a vyhlížel jsem úkosem na ulici,jak to tam vypadá. A tu vidím, jak do ulice vyrazil výrosteka chtìl ji pøebìhnout. Bìží a najednou padá tváøí na zem,s rukama roztaženýma. Myslel jsem, kdybych byl doktor, poznalbych podle toho, jak padl, kam ho to trefilo. Tož tam leželna chodníku, oblièejem k zemi, a papácha se mu odkutálelao krok dál. Zpod oblièeje vytekl pramének krve, pak druhýa tøetí - poèítal jsem je, bylo jich sedm. Co se tak dívám, pøiletìlhavran, sedl si na tu beranici a koukal na hocha. Já vámmìl takovou úzkost, aby do nìho nezaèal klovat, ale nemohljsem nic dìlat, nemohl jsem havrana nijak zaplašit... Vidìl

jsem, že za rohem je ambulance Èerveného køíže, ale nikdopro hocha nešel, protože se poøád støílelo. Ale pøece se jimhocha zželelo, pøišli pro nìho mávajíce odznakem Èervenéhokøíže a odnesli ho.Nevím, byl-li ještì živ. A takových obrazùje..Protože telefon hotelu byl umístìn u vchodu, kam zalétalykulky, bylo zakázáno k nìmu chodit; pøes to jsem vlezl do budkya zatelefonoval našim, kde jsem - mysleli si všichni, že užjsem mrtev. Hùza se potom jednoho veèera pokusil donéstmnì prádlo, ale musel se vrátit. Jedné noci po kanonádìkadeti z hotelu odtáhli, ale bolševici pálili dál. Hotel se vzdala bolševici urèili, že na druhý den, tuším v sobotu, hosté mohouodtáhnout. Pro jednání s bolševiky byl za Rusy zvolen parlamentáøemnìjaký Polák, cizinci (bylo jich pøes ètyøicet) zvolilisi mne. Nechali jsme pøinést na hromadu všechny zbranì,které v hotelu byly., ale èást nabitých revolverù a nábojù Polákschoval pro ten pøípad, že by vznikl masakr - v tom pøípadìuž bylo lhostejné, jestli bychom se bránili nebo ne. Bálse zejména, že by se mohl stát útok na ženy, z toho by vzniklaobecná øež. Vìdìlo nás nìkolik o úkrytu zbraní. Pøišli bolševici,obsadili hotel a sebrali zbranì byla to divná posádka,s puškami na špagátech a tak. Dali nás pod stráž. Jedenz tìch vojákù sahal mi po kroužku na vázance. Byl to, tuším,hliníkový prstýnek s èerveným sklíèkem; naši hoši to urobilize zapalovaèe a dali mnì to na památku; ale protože prstenùkrom snubního nenosím, dal jsem si jej na vázanku.Ukázaljsem jej vojákovi, že je to jen olovo a sklo a že to je památka;chce-li, že mu to dám. Nechtìl.I ptám se ho tak žertem, pustílimì brzy ven. „Zachoèu, pušèu,“ øekl, „zachoèu, zarježu.“ Alenezaøezal. Nìkteøí hosté upláceli stráže, ale já nedovedu podplácet,je to tak ponižující.

Nejhorší bylo, když se stráž na mol opila vínem, které našlive sklepì. Šel jsem k veliteli a prosil, aby zmìnil stráž. Dal siøíci a pøivedl stráž jinou. Po dlouhé noci pøišla komise prohlížetnaše pasporty - tu vedl, podle obleku, student Mezi hostybyl Lotyš, socialista; znal mùj spis o marxismu; ten mi velmipomohl, abych nemìl potíže.Tak jsem se po týdnu dostal ven; pak jsem bydlil u našichkrajanù, u Országha, u Rixyho, a zaèal znova pracovat s Odboèkouna organisaci našeho korpusu.Naši hoši si chodiliukazovat ten rozstøílený hotel, že jsem tam bydlel; klíè od hotelujeden z nich pøinesl do musea v Turèanském Svatém Martinì.Z Moskvy jsem potom odešel do Kijeva, protože náš korpusbyl rozložen kolem Kijeva. Tam jsem se usadil v hoteluPaøíž na Krešèatiku; ale sotva jsem dojel, oblehli bolševiciKijev, a když prošla lhùta na vzdání, zaèali pálit na mìsto kanony.Doktor Girsa, který byl lékaøem ve špitále, pøevedl mìdo Georgijevského špitálu, že tam budu bezpeènìjší; ale našeporady byly v hotelu Paøíž, tož to bylo praš jak uhoï, protožejsem tam musel dennì docházet. Jeden obus vletìl do pokoje,zrovna vedle našeho, narazil na stìnu, padl na zem a zùstalstát, nevybuchl; byl na loket vysoký. Nikomu se nic nestalo,jen kousek omítky poranil na hlavì èlena rodiny, právì obìdvající.Pak postupovali bolševici dovnitø mìsta a bojovalo se v ulicích.Cesta do naší Odboèky vedla pøes hlavní bulvár a pøíèníulici, jmenovala se, myslím, Prorjeznaja. Šel jsem s Hùzou toupøíèní ulicí, pøes kterou se støílelo. kryli jsme se domy na téstranì, odkud, koule lítaly - to je pravda, tam zase na násmohly spadnout komíny a støechy., ale ono si nebylo co vy-

at Do jednoho dvora zrovna padl granát a vybuchl; šli jsmese na to podívat.Když jsme se dostali na hlavní bulvár, bìží tam oficír a mávána nás rukou.,,0pásno,“ køièí, „nebezpeèno, zpátky!“ Po bulváruto zrovna klepalo, jak pršely kulky na dlažbu. Podívámse na Hùzu: Pùjdeme-li zpátky, mùže nás to stejnì trefit, tožradìji dopøedu!A pøebìhli jsme bulvár.Jednoho dne šel jsem s Klecandou na nádraží jednat s velitelembolševikù; pøed nádražím najednou cvrnk, a na coulpøed našimi hlavami trefila kulka do telegrafního sloupu. Blízkona dvoøe si dva hoši hráli s nabitou puškou; puška spustila,jednoho to zastøelilo a kulka dolítla pak k nám.Skuteèný strach jsem mìl jenom tehdy, když se ti vojáciv Moskvì opili; to mohlo šerednì dopadnout. Jindy jsemse nebál, a když už, tedy jsem to nedal na sobì znát, už k vùlinašim hochùm ne. Jak pak bych je mohl komandýrovat, kdybyvidìli, že mám strach? O tom všem a o jednotlivých zkušenostechdalo by se dost vyprávìt - ale zapomínám jižna mnohé podrobnosti, a abych vám to øekl upøímnì, nebavímì na to vzpomínat. Mám teï plnou hlavu jiných detailù...S vojáky v RuskuV Rusku - pane, tam bylo víc práce než v Anglii, to už pøestávalopsaní a bylo víc jednání. To se rozumí, také víc øeèí,bez dlouhých šprochù to v Rusku ani nejde. Takové rusképorady, to trvá od rána do noci; na vzduch jsem se dostal ažbùhví kdy v noci. A pak, toho ježdìní co bylo. k ruskému hlavnímuštábu, k našim regimentùm a tak - nu, mnoho únavy.Jednou,když jsem jel z Kijeva, rozbil se vagon, ve kterémjsem sedìl - zlomila se osa nebo co; náhodou vlak zrovna

vjíždìl pomalu do nádraží, takže se nic nestalo; jen jsme museliostatek cesty stát natlaèeni v druhých vozech.Potíží v Rusku bylo mnoho: nejvìtší byly s ruskými úøady, kterénedovedly pochopit naši vìc: mìli nás za Rakušany a zazrádce našeho císaøe - zradili císaøe, zradí cara. Chtìli jsme,aby nám povolili postavit z našich zajatcù dobrovolnou armáduproti Nìmcùm; a když už nám povolili nìkolik regimentù,aby z nich utvoøili celý náš korpus. Pane, já se nedivím, žese jim do toho nechtìlo. Báli se, když to povolí nám, že tobudou muset povolit taky Polákùm, a tìm nevìøili. Potomnemìli dost šatù a zbraní ani pro své vojáky, a teï by mìlivyzbrojit naše. A mnozí Rusové tomu nepøáli, potøebovali našichzajatcù jako šikovných dìlníkù v továrnách, v šachtách,na drahách i na polích.Tož jsem musel s Klecandou a jinýmidojíždìt do Stavky a ke všem možným ministrùm - byl to trpkýchléb. Miljukov, který by nám byl nejspíš vyhovìl, odstoupilprávì v den, kdy jsem pøibyl do Petrohradu. Jednal jsems generály, s Brusilovem, Alexejevem a nejvíc s Duchoninem,to byl náèelník ruského hlavního štábu a dobrý voják, a s tímjsme to koneènì upekli. Snad nejvíc nám pomohlo veøejnémínìní, když se naši u Zborova dobøe drželi. Tehdy jsem jednalo náš korpus v hlavním ruském štábu, v Mogilevì; mluviljsem s mnohými, zejména s Brusilovem - poklonil se po pása øekl: „Klaním se hluboko pøed vašimi vojáky.“ Byl jsem rád,že jsme pro nìho mohli nìco udìlat po válce, když se, exulant,léèil v Karlových Varech. Jeho žena mnì poslala po jehosmrti jeho osobní ikonu, zahalenou v prostøílené látce - tu ikonunosil vždycky pøi sobì, aby ho chránila, a odkázal mi ji.Když jsme koneènì dosáhli našeho korpusu, ptal se mì Duchonin,koho chceme mít velitelem korpusu, a já mu jmenovalgenerála Šokorova, takového spolehlivého vojenského

úøedníka. Brzy na to bolševici Duchonina ubili a jeho mrtvoluzhanobili; šel jsem mu na pohøeb, a tam mi jeho vdova øekla,že by si byl Duchonin pøál být komandýrem naší armády. Kdepakby mì mohlo napadnout, že by náèelník hlavního štábustál o velitelství korpusu! Aspoò že se jeho vdovì mùžemeodvdìèit za jeho dobrou vùli a vážnost, kterou mìl k našimvojákùm.Sotva jsme mìli svùj korpus, zaèaly se nesnáze s bolševiky.Umluvili jsme ozbrojenou neutralitu a vymohl jsem, že nás pustípøes Sibiø do Francie. Když jsem odjíždìl na Sibiø chtìli násodzbrojit nebo získat pro sebe - to všecko znamenalo jednata zase jednat s komisary, s vojáky a kde s kým.Další potíže byly pøirozenì s našimi vlastními lidmi. Pøednìjsme mìli v Rusku svou starou, polo poruštìnou emigraci.Každá emigrace pøijímá psychologii zemì, ve které žije; docelajiná byla povaha naší kolonie v Paøíži, jiná v Americe a jináv Rusku - s tím se muselo poèítat. Nìkteøí vlivní našinci na Rusipøevzali celý program starého carismu. Když jsem pøijel, nìkteøímì udávali u ministerstev a mìli tu a tam vliv i na našelidi. Tož to se muselo srovnat.Pak zas byly nìjaké starostis našimi vojáky. Mìli jsme dobrovolníky z emigracea dobrovolníky ze zajatcù; byly rozpory mezi starodružiníky,dobrovolci ze Srbska a z Dobrudže a novými regimentyz náboru v ruských zajateckých táborech - to se muselo sjednotit.Druzí se hádali, kam se má táhnout: na Kavkaz,na rumunský front, nebo pøes Archangelsk do Francie.Tøetímìli spory, má.li být komando ruské èi èeské; a ètvrtí, mají-lioficíøi mít menáž spoleènou s mužstvem nebo ne. Ja, tož takovévìci jsem musel porovnat. Co jsem jim øíkal? Øekl jsemjim, na tom že èerta záleží, jaké bude komando, jen když ho

udou poslouchat. Na tom nesejde, jedí-li oficíøi s mužstvem;a každý jí, kde se mu líbí, jen a se postarají o dobrou menáž.Našli se oficíøi demagogové, kteøí si vojáky pøedcházeliu spoleèného stolu, a byli nìkteøí vojáci, kterým se už nechtìlodo boje; byly potíže s aprovisací, a kolem dokolase rozpadala a rozbíhala ruská armáda. V takovém stavujsme organisovali svùj korpus.Teï si vemte, že i naši zajatci byli do jisté míry demoralisováni;to je docela pøirozené: každé zajetí tím, co má ponižujícíhoa bezprávného, èlovìka nìjak ochromuje - nemá svéhodomácího koøene. Jak jednou voják zahodí flintu, chce už mítod vojny pokoj. Nábor dobrovolcù v zajateckých táborech nešelnìkde dost hladce. Byli velitelé táborù, hlavnì Nerusové,kteøí kladli všechny možné pøekážky naší rekrutýrce. Manifesty,šíøené v táborech, aby se naši zajatci hlásili dobrovolnìdo pole, byly plné takových ideálù, které je musely spíšodstrašovat. „Budete trpìt hlad, budete zavšiveniv zákopech,“ takové zásluhy se jim slibovaly, když vstoupído vojska. Zatím se ti lidé, to se rozumí, chtìli najíst a žít lidštìjinež jako vojennoplenníci. A zas ti, co už byli ve vojsku,mìli konflikty s dùstojníky v domnìní, že dobrovolník nemusíslepì poslouchat, demagogové je v tom živili, po bolševickémvzoru se dìlaly vojenské rady a konventikle a chtìly vojskoøídit hlasováním. To všecko bylo pøirozené, ale nìkdy hodnìsvízelné. Byl u nás jeden takový plukovník, Rus, který mìl plnáústa Husa a bratrství, aby se dostal na.horu; toho jsem prokousl,jak øíkají Rusové, nechal jsem ho preterovat - a jehopluk se chtìl bouøit. Takových vìcí bylo víc. Ti z našich, kteøíse zbolševisovali, agitovali proti vojsku i proti naší pùjèce; alekdyž se ke Kijevu blížili Nìmci, vstupovali honem do naší armády- vojsko se nám už stalo ochranou.

Já vám øeknu, náš èlovìk je dobrý voják, když je v boji; pakje stateèný a chytrý jako málokdo. Umí se dostat z každé šlamastiky.,ale když v ní není, tedy do ní vhrkne sám. Neumívždycky vytrvat a selhává, když nemá co dìlat; to bylo pøedSibiøí a na konci sibiøské kampanì zas. Ale ani lépe vyzbrojenéa organisované armády než naše by nesvedly líp takovésibiøské tažení. Mnì šlo jen o to, aby byli schopni boje, ažpøijdou do Francie; to jejich bratrství a zvláštní øády dobrovolnéhovojska, to nevadilo, jen když se drželi v bojovém stavu.Zaøídili jsme bìhem doby kursy pro dùstojníky, nácvik vojákùa všechny možné dílny, krejèovny, ševcovny, uzenáøství, tiskárnu,sport, divadlo, poštu i banku pro naše vojáky, abychomje zamìstnali a aby se nám nerozbìhli. Museli se starato menáž, a to bylo hodnì tìžké; mužici na Ukrajinì už nechtìliza ruble prodávat, že prý prodají Nìmcùm za høebíky. Penízepapírové nemìly pro nì ceny, vyvíjel se primitivní obchod výmìnný.Na Sibiøi bylo v té vìci lépe. To se rozumí, když se paknaši hoši dostali do boje, byli to vojáci, jakých by pohledal -to byl boj o život.“Mne mìli naši vojáci rádi a uznali mì za vrchního velitele;myslím hlavnì proto, že jsem jim nìkdy vyhuboval - na vojnìpatøí k vìci, aby lidé byli k sobì upøímni - a snad i proto, žejsem se nebál. Hoši si chodili v houfech ukazovat ten rozstøílenýhotel Metropol, co jsem v nìm bydlel, a povídali si o mnìcelé legendy., øíkalo se, že se nièeho nebojím. Zatím jsemse kolikrát bál, ale nedal jsem to na sobì znát; zrovna k vùlinim jsem chodil po ulicích, když se støílelo. Nevidìli ve mnìtu profesorštinu. Byl jsem s nimi rád;pozoroval jsem mnohospoleèného mezi vojáky a dìtmi. Vojáci, stejnì jako dìti,potøebují spravedlivosti, pøímosti, otevøenosti; protože musejíposlouchat až na smrt, musí jim ten, koho poslouchají, oprav-

du a bez pokrytectví imponovat. I ty vojenské parády jsou spíšpro vojáky samotné než pro jejich velitele. Mám vojáky rád,i když nemám rád válku.Nejvìtší starost byla, kde se má našeho korpusu nejúèelnìjiužít. Ruské fronty už nebylo; za to na západì stálo pìtkrátsto tisíc dobøe ozbrojených nìmeckých vojákù, protožeNìmci bolševikùm nevìøili. Bolševici by s poèátku byli šlis námi proti Nìmcùm, ale tomu spojenci nechtìli a právem;proti vùli Trockého udìlal Lenin s Nìmci mír. Proboha vásprosím, jak jen si nìkdo mohl nebo mùže pøedstavit, že bychomse tehdy mohli probít skrze nìmeckou frontu domù!Padesát tisíc vojákù, skoro žádná dìla, neúplná výzbroj, vùbecvadná aprovisace a v týle zemì v plné revoluci! Nebovést vyhlazovací boj proti bolševikùm: pád carismu, rozkladjeho celé administrace, zrevolucionování ohromné zemì -s padesáti tisíci vojákù se nemohlo potlaèit takové veliké hnutí,vyvolané neschopností starého režimu! Francie na podzimroku sedmnáct chtìla hodit naše vojáky na rumunskou frontu;tož jsem se tam jel podívat na front k Mircesti, u Jass,a vidìl jsem: už se tam nebojuje, jen mnì jako na poèest dalipár ran a Nìmci odpovìdìli stejnì nebojovnì; mluvíms rumunskými a francouzskými oficíry a slyším, že se už vojákùmnedostává masa i chleba, tož aprovisace vázne. A pakjsem èul, že Rumunsko už pomýší na mír - byla to pravda; coby se tam bylo stalo s námi? Proto jsem rozhodl nechodit tam,i když jsem z toho mìl polemiku s Clemenceauem.To jediné možné a rozumné bylo, pøevézt naše vojákyna francouzský front, kde bylo tøeba každého muže.A vidìljsem: pøes Archangelsk to nepùjde; je tam špatná dopravaa Nìmci by na moøi torpedovali naše transporty an cvaj. Nejkratšícesta do Francie a domù byla ta nejdelší: pøes Sibiø

a kolem svìta. Tak jsem to naøídil a sám jsem jel napøed pøesSibiø jako kvartýrmajstr, aby naši vidìli, že to jde. Vyjednaljsem s bolševiky, s jejich prvým generalissimem a paks komisarem Frièem, který býval universitním profesorem,ozbrojenou neutralitu, že naši vojáci odjedou se zbraní; to jsemmìl èerné na bílém. Našim vojákùm jsem dal rozkaz: nevmìšovatse do vnitøních ruských vìcí - aby tam nemusili zùstat;ale kdyby proti nim vystoupila nìkterá slovanská strana, bránitse. S Nìmci i Maïary jsme už byli ve váleèném stavu tím,že jsem dal naši armádu oficiálnì od Francouzù prohlásitza èást armády francouzské; našim se mohli postavit do cestyjen bolševici - proto jsem øekl „slovanská strana“. Neutralitase rozumìla sama sebou už proto, že nás bolševici vlastnìživili, nebo nám aspoò nepøekáželi v aprovisaci.Z Moskvy jsem vyjel 7. bøezna - náhodou v den svých narozenin.Dostal jsem ochotou Lady Paget místo ve vlaku anglickéhoÈerveného køíže, který odvážel z Ruska anglickou samaritskoumisi; mìl jsem tam jen tvrdou lavièku - ještì že miHùza opatøil v Moskvì matraci. Ta cesta trvala mìsíc; cestoujsem si rozmýšlel a sepisoval svou knihu Nová Evropa, pozorovalanglické spolucestující,debatoval s bolševickým prùvodèím.Jednou se náš vlak musel zastavit, protože v krajinìpøed námi se bojovalo; nìkdy nám došlo topivo a muselose naštípat døíví pro lokomotivu - v tom nade všecky vynikalHùza.Pospíchal jsem do Ameriky také proto, že jsem už oèekávaljednání o mír; jen jsem se ještì musel zastavit v Japonsku,abych pøišel ve styk s evropskými spojenci a upozornil japonskouvládu, že naši vojáci, aspoò èást, se pøijdou naloditdo Japonska. Japonsko jsem nemohl studovat; nemìl jsemtam pokdy se rozhlédnout kolem sebe.

No tož byla to velká práce v Rusku, ale pìkná; už jsmese domù nevraceli s holýma rukama, mìli jsme nìco skuteènéhoa svého, svou armádu, první skuteèný, tøeba exteritoriálníkus pøíštího státu.Konec válkyDo Ameriky, do Vancouveru jsem jel z Japonska na lodi Empressof Asia. V Americe už na mne všude èekali naši krajanéi ameriètí novináøi - musel jsem si zvykat na tu americkouslávu; jednak celá Amerika prožívala ve válce takové horeènévzrušení, bylo jim to nové, cítili nový vztah k Evropì a kesvìtu vùbec; jednak tu už pùsobila popularita našich legií, kterése tehdy zaèaly probíjet zbranìmi skrze Rusko a Sibiø. Znaljsem naše vojáky, vìdìl jsem, že se z toho dostanou; aleAmerièané mají neobyèejný podiv ke všemu hrdinství, tožna nì tažení našich padesáti tisícù pøes celý zemìdíl dìlaloveliký dojem.Bylo to po ètvrté, co jsem pøišel do Ameriky. Po prvé to bylo,když jsem jel za Miss Garrigue v roce sedmdesátém osmém,a dvakrát jsem tam jel pøednášet; to bylo v letech 1902 a 1907.Tož jsem vidìl Ameriku rùst ještì od jejich pionýrských dob.Ano, líbí se mi. Ne že bych mìl rád kraj; ten náš je pìknìjší.Americký kraj je - jak bych vám to øekl? Je to jako americkéovoce; vždycky se mi zdálo, že jejich ovoce chutná syrovìjinež naše, naše je sladší a zralejší na chu . Myslím, že to dìláta tisíciletá práce u nás, která je za vším. A stejnì i ta americkákrajina je jaksi syrovìjší než naše. Americkému farmáøi,vyzbrojenému stroji, je pùda fabrikou a ne pøedmìtem lásky,jako dosud u nás.

Na Americe se mi líbí ta otevøenost lidí. To se rozumí, i tamjsou lidé dobøí i špatní tak jako u nás; ale jsou otevøenìjší i vtom zlém. Takový americký Viking je docela bezohledný a nemilosrdný;je to otevøený pirát beze všech cavykù, neschováváse za mravní nebo vlasteneckou plentu. Ti dobøí, ti zas jdoustejnì energicky za tím, co považují za dobré, a je to humanita,náboženství nebo kulturní vìci; jsou podnikavìji dobøí nežu nás. V tom je poøád ještì to podnikavé pionýrství, tak jakotam dosud je divoká pùda.Ta americká industrialisace a pracovní tempo, to mì nepøekvapuje.Prosím vás, když Amerikáni mají zásobit zbožímsto milionù svých lidí, museli si zvyknout dát se do práce ve velkém;to dìlají ty velké rozmìry. Ani v tom jejich kapitalismunevidím žádného rozdílu; takový jejich miliardáø je náš milionáø,jenomže ve vìtším mìøítku. Nebo se øíká honba za dolarem.Jako by to u nás bylo lepší. Rozdíl ovšem je ten, že u násv Evropì se honíme spíš za krejcarem než za dolarem a žeto dìláme poníženìji, jako by to byla diškrece. Evropa jev tom ohledu míò bezohledná, ale špinavìjší.Amerikanism mašin. Stroje mají své dobré stránky i zlé -stejnì taylorism, racionalisace a ty vìci. Nahradí-li stroje hrubou,úmornou práci èlovìka, tož dobrá; mìlo by se víc mysletna to než na zisk v penìzích. Mnì bylo cizí to tempo americképráce, abych si mohl vìc øádnì promyslit. Náš dìlník jesnad míò hybný, ale pracuje dobøe a pøesnì; kvalita je u násnad kvantitu. V Americe práce fysická se cení více než u nás;americký študent jde o prázdninách sklízet obilí nebo dìlatèíšníka;u nás se vzdìlání školské a zejména akademickéskoro pøeceòuje. Americký dìlník je proti našemu volnìjšía má svùj ellbowroom ; je-li šikovný, má svou fordkua bungalow - proto tam není socialismu v našem smyslu.

To nevadí, že k nám proniká tak zvaný amerikanism. Tolikset let jsme evropeisovali Ameriku, mají teï stejné právo. Myse amerikanisujeme, ale nezapomeòte, že Amerika se zasèím dál tím víc poevropš uje. Èetl jsem, že teï dva milionyAmerièanù za rok pøijíždìjí do Evropy - má-li Evropa nìcodobrého pro jejich život, však si to odnesou s sebou. Kdyžètete novìjší americké autory, vidíte, jak pøísnì soudí ty chybya plochosti amerického života - jen kdyby naši autoøi byli takotevøeni k našim chybám! Budoucnost je v tom, že se Evropavyrovná Americe a Amerika Evropì. Zkrátka: mnì poskytlaAmerika mnoho k pozorování a k studiu;nauèil jsem se v nímnohému, mnohému cennému.V Americe, to už jsem se vìdomì pøipravoval na mírovéjednání. Pøedevším jsme museli utužit jednotu Èechùa Slovákù. Druhá vìc, to bylo jednání s podkarpatskými Rusy,aby se pøihlásili sami k našemu státu. To byl zbrusu nový projekt,který se vynoøil teprve v Americe; vidìl jsem hned, co byto pro nás bylo, kdybychom mìli územní most k budoucímudemokratickému Rusku nebo k Ukrajinì. Nepøemlouval jsemzástupce podkarpatských Rusù k nièemu, jen jsem jim vyložilsituaci - mùžete se pøipojit k Maïarùm, k Polákùm nebok nám, volte sami. Volili nás. Další práce byla, tak jako pøedtímv Evropì, sjednotit menší evropské národy v jejich bojiza svobodu: tedy jednat s Poláky, Rusíny, Srby, Chorvaty,Rumuny a jinými. výsledkem byla ta spoleèná deklarace nezávislostive Philadelphii. Šlo dále o to, získat americký lid;co to bylo schùzek, porad, pøednášek a více ménì slavnostníchmeetingù a kongresù; ale nic naplat, muselose zpracovávat veøejné mínìní, které pøed tím o nás vìdìlomálo, o Slovácích skoro nic. V Americe byla populární válka

proti Germánùm, ale ty zmotané národní problémy StøedníEvropy byly lidem cizí. Na štìstí už od zaèátku války naši lidéve Spojených státech zahájili propagandu proti Rakousku;když pak naše legie na Sibiøi k sobì obrátily pozornost celéhosvìta, mìli jsme trumfy v rukou.Hlavnì se nesmìl ztrácetèas, protože válka už se chýlila ke konci; a to ještì ten konecpøišel o pùl roku døív, než jsem èekal.Když bylo pøipraveno veøejné mínìní, zaèal jsem jednats americkými úøedními kruhy, s Lansingem, plukovníkem Housema jinými; v tìch stycích pro nás mnoho udìlal Mr. Crane,mùj starý americký pøítel jeho syn byl u Lansinga sekretáøem.S presidentem Wilsonem jsem se sešel, myslím, ètyøikrát. Mùjprvní dojem z nìho byl dojem takové dokonalé úpravnosti,neatness; øekl jsem si, je vidìt, že má ženu, která ho miluje.Dostdobøe jsme si rozumìli - nu, oba jsme pøece byli profesoøi;byl v zásadách tvrdošíjný, ale pøijímal námitky. Vìdìlo mnì a byli jsme ve stycích, tøeba nepøímých, ještì než jsempøišel do Ameriky. Vidìl jsem, že v evropských vìcech nebudedoma a nebude si pro svou pøímoèarost rozumìts evropskými státníky; varoval jsem ho, aby do Evropyna mírové jednání nechodil, hle nedal si øíci, byl pøíliš unášensvým plánem Spoleènosti národù, aby chtìl poèítats pøekážkami.V té dobì, v kvìtnu roku osmnáct, za mnou pøijela z Anglienaše Olga. Tehdy bylo pro ponorkovou válku zakázáno brátna lodi ženy a dìti; tož dostala na lodi místo na rozkaz Wilsonùv,že jede jako kurýr se zprávami - jediná žena na konvojiosmi lodí. Žil jsem nejvíce ve Washingtonì; abych mìl trochupohybu a vzduchu, jezdíval jsem na koni v Rock Creek Parku- když to chcete vìdìt, to bylo tam, kde jsem si mohl srazitvaz; chtìl jsem jenom zkusit, jak se skáèe pøes nejvyšší pøe-

kážku. Pak už mì naši lidé nenechali jezdit samotného. Takémnì poøídili první auto, byl to malý Dodge. Vzpomínám si, jakjsme v nìm jezdili nebo spíše se jen pokoušeli jet po ulicích,když bylo pøímìøí, Armistice Day. Takovou lidovou radost jsemjakživ nevidìl; všichni lidé jásali a zpívali, objímali se, houkalina houkaèky, celý New York byl zasypán barevným papírovýmsnìhem. U nás neumíme být tak zuøivì a dìtinnì veselíjako Amerikáni.Když jsem dostal telegram, že mì doma zvoliliza presidenta - - já na to do té doby nemyslil; když jsem sipøedstavoval, co budu dìlat po svém návratu, myslel jsemjenom, že budu žurnalistou. Když jsem dostal ten telegram, tobyla pro mne jen starost: starost s odjezdem, kdo má jets sebou a tak. Odjel jsem 20. listopadu; náhodou je to denženiných narozenin. Ta cesta na lodi, to byl mùj první odpoèinekza ta ètyøi léta; mohl jsem s dcerou hrát v šachy - od tédoby jsem jich nemìl v rukou; chodil jsem po palubì, dívaljsem se na moøe, uvažoval, jak se to všecko stalo - a mìl jsemradost. Bože, tož se nám to pøece jen povedlo!V republiceÚøad presidentaŽe jsem se stal presidentem: na to jsem nebyl pøipraven.I když jsem byl uznán za hlavu naší zahranièní vlády, i když jsemuž byl jist, že z té vojny vyjdeme svobodni a že se navrátím -co budu dìlat, až zase budu doma, o tom jsem nemìl kdypøemýšlet. Ještì chvíli docírovat na universitì? Vedle toho býtposlancem a žurnalistou? Když mì v listopadu osmnáct zvo-

lili doma presidentem, nu dobrá; hlavu jsem si s tím hnedmnoho lámat nemohl, bylo plno starostí pøed odjezdemz Ameriky. Teprve na lodi jsem mìl pokdy uvážit novou situaci.Srovnával jsem republiku americkou a švýcarskou; revidovaljsem si katastr politicky a administraènì zralých osobností;pøedstavoval jsem si detaily nutné státní konstrukce, jakby mìl náš stát vypadat, a takové vìci. Zabýval jsem se dávnoanalysí státu, jeho forem a funkcí; jako poslanec jsem študovalpodrobnì složení Rakouska-Uherska a všecky jeho politickéa kulturní síly. Dost mnì chybìlo, že jsem v tu chvíli nevìdìl,jak se zatím doma utváøejí pomìry. Pøi tom jsemse musel pøipravit, jak a co bude v Londýnì, v Paøíži a v Itálii;vìdìl jsem, že budu muset navštívit tato politická centraa osoby, které budou na mírových konferencích dìlat novouEvropu - dost mi to vrtalo hlavou. Musel jsem si zvykat i naformálnosti hlavy státu.Když jsem se vrátil - - tehdy jsem se necítil pøíliš dobøe; mysleljsem, že nebudu dlouho živ. Snad to bylo po tìch námahácha rozèileních za války a po tìch nìkolika chøipkách, kteréjsem prodìlal; pro každý pøípad jsem se hledìl postarat,aby tu byla kontinuita, aby se nièím nepøerušila ta naše rozdìlanápráce za hranicemi. Vždy se teprve mìlo sklízet ovocetìch nìkolika let práce za hranicemi, všech tìch demaršía stykù tož o to jsem mìl první starost. Doma jsem se muselvpravovat do nových pomìrù; byla už utvoøena vláda, bylo turevoluèní Národní shromáždìní, byly již nìkteré nové zákonya instituce. Ještì bylo dobøe, že jsem skoro všechny ty lidiv naší politice odedávna znal a vìdìl, co od koho èekat.A mnoho, snad dennì jsem se musel uèit nìèemu novému;to není malièkost, být prvním presidentem v novém státì, kterýnemá své tradice vládnutí a representace. Vidìl jsem chy-

y, které se dìlaly, a které jsem dìlal já. Tøeba taková malièkost:zapomnìl jsem na presidentství a slíbil kamarádùm, žeden po pøísaze pøijdu do kavárny, kde jsme v roce ètrnáctmívali své politické porady. Jdu z Hradu do mìsta - sbìh lidu.Tak jsem se uèil být presidentem - a ještì dnes se uèím; poøádpøicházejí nové situace, v kterých se musím rozhodovat.Musel jsem se hodnì napøemýšlet, co je a jaký má být presidentdemokratického státu. Když se dìlala ústava, pøedstavovalisi mnozí, že funkce presidenta republiky bude víceménì representativní, de facto bez možnosti zasáhnout pøímodo politických událostí. Bylo by to analogon pøísné konstituènímonarchie ( anglické), ale u nás prvá ústava nebyla dostpøipravena ani v theorii ani prakticky; pøevzal se starý státníaparát ( to bylo správné!) a nové se dìlalo pod tlakem pomìrùod gruntu zmìnìných. Uplatòoval jsem svùj vliv pomocíŠvehly a jiných; zasadil jsem se na pøíklad o to, aby presidentmìl ústavní právo nejen schvalovat návrhy vlády a parlamentu,ale úèastnit se vládních porad a vystupovat podle potøeby iniciativnìi v parlamentì. Šlo mnì také o to, zabezpeèit odbornostadministrace a vlády., proto u nás míváme kombinovanouvládu parlamentní i odbornickou, a odtud také stálost hlavníchúøedníkù státu (Švehla, Beneš a jiní).Myslím, že naše ústava je dobrá; ale šlo a jde stále o to,naplnit literu životem. Jsou v naší ústavì, jako v každé jiné,jisté nejasnosti; to ono by mohlo být jiné - máme na pøíkladnepomìrnì mnoho poslancù, podle Anglie by nám jich staèilokolem dvou set. Pravda, mìnit ústavu je vìc choulostivá;máme pøece pøíklad Ameriky. tam od vydání ústavy 1787 byloza sto ètyøicet let pøijato jen devatenáct oprav, tøebaže bylopodáno pøes dva tisíce návrhù. A ty opravy jsou vlastnì doplòky- na pøíklad volební právo žen; pùvodní text zùstává

v platnosti. Jak øíkám: nebìží jen o slova zákonù, ale o to, jakjim rozumíme a jak je provádíme ;všecky zákony, i ústavní,zùstávají za ustavièným vývojem pomìrù, až koneènìse ukáže, kde a co se musí novì kodifikovat. Zákon tak zvanýzvykový nebyl jen v zaèátcích kultury, platí posud a stále,tøebaže v pozmìnìných formách.Ve všem, co jsem konal, jsem musel uvažovat, jaké se tímutváøí praeiudicium nebo zvyk; a byly to èasto oøíšky tvrdé.Musela se vìdomì tvoøit tradice. Máte na pøíklad nevyhnutelnýceremoniel: hledìl jsem, aby i v nìm se vyjadøovala demokratiènost,jaká odpovídá dobì a povaze našeho národa.Pøál bych si, aby si naši lidé lépe než posud uvìdomili nutnostsymbolù; nejen život náboženský, také život politickýse smyslovì a ideovì vyjadøuje symboly. Žil jsem posud conejvíce v soukromí, ale teï jsem se musel smíøit s tìmi strážemidole, s parádami, recepcemi a se vší tou representací;co dìlat, øíkám nìkdy, to patøí ke kšeftu. Po té stránce, øeklbych, to máme zaøízeno dobøe, náš republikánský ceremoniel,náš protokol se stal v mnohém pøíkladem. Sám pro sebežiju tak, jak bych si pøál, aby mohl žít každý obèan; má jedinánákladnìjší záliba jsou knížky, ale ty budou sloužit veøejnosti.Veliká obì , obì citelná je mi uložena tím, že jsem stálepod oficiálním dozorem a na oèích lidí.To se rozumí, mnoho starostí mnì dìlaly politické a administraèníotázky denní,: Jen si vzpomeòte na zaèátky republiky,na valutní rozvrat kolem nás, na obèanské boje a puèeve všech skoro sousedních státech; už skoro zapomínáme,co v které chvíli bylo nebezpeènìjší, zda hospodáøská zbìdovanostèi vlna komunismu nebo desperátní pøevratové pokusyporažených vrstev starého režimu. A tøeba být na strážiposud a stále proti chybám starým i novým. Dnes se nám zdá

skoro samozøejmé, že náš stát to všecko pøežil v pomìrnémklidu a že pøi tom budoval svou ústavu a své øády; ale tehdyto znamenalo vzít rozum do hrsti a neztrácet hlavy. Míval jsemtýdnì, aji nìkolikrát týdnì schùzky se Švehlou, Tusarem, Rašínema jinými. Beneš býval za hranicemi, tož obšírná korespondence.Co to bylo porad, spoleèných obìdù, to jest zaseporad v jiné formì, procházek a šprochù! Vzpomínám na tydoby rád; uvìdomil jsem si jasnì a in concreto cenu osobnostiv politice a ve státì. Dobrý program je dobrá vìc; alekrom toho musí na nìj být èestný, stateèný a moudrý èlovìk,který má odvahu odpovìdnosti. Proto se stále ohlížím vícpo lidech než po heslech. U nás ještì pøíliš dáme na hesla -to je, myslím, také jedno z dìdictví po Rakousku-Uhersku;tenkrát jsme neadministrovali a nedìlali politiku my, nýbrž Vídeò,a tak jsme si víc než zdrávo zvykli na hesla. Vím, žese v politice nelze obejít bez hesel; ale když teï máme svùjstát v rukou, musí se hesla - nebo chcete-li, tedy ideály - ztìlesòovatv urèitých a promyšlených požadavcích, radách a vpraktických programech; vidìt to na naší žurnalistice ( nevyluèujužádnou), jak dovedeme myslit a peu pres, neurèitì,negativnì, polemicky, nekonstruktivnì.Nejsem nikdy proti kritice;bože mùj, po vìtšinu života jsem vystupoval jako kritik;ale rád bych kritiku konstruktivní, radící, nerozèilenou. Vždyani revoluce nesmí být jenom negativní, musí být založenaa pøipravena positivnì - jak potom, prosím vás, mùžese spokojit negací reformující kritika?To se rozumí, porady s vedoucími politiky a ministry mívámi dnes, a hodnì èasto. Snažím se všechno kontrolovat, tøebažedo administraèního chodu vsahuji co nejménì; je nutné,aby se ministøi sami zauèovali, jako jsem se musel zauèovattaké já. Èasto, snad dennì si øíkám: ještì tøicet let klidného,

ozumného a dìlného vývoje, a pak je náš stát zajištìn; alepro tìch tøicet let poèítám na prstech ty opravdu vùdèí, vyzkoušenéa silné lidi - ty mladší už málo znám. Neohlížím se jenpo politicích, ale po státnících; tìch, øíkám to rovnou, nemámetolik, abychom se mohli obejít bez práce všech.Protopozor, abychom osvìdèené pracovníky zbyteèné neztráceliani ze zlé vùle nespotøebovali! Musíme se ještì mnohémunauèit: na prvém místì umìní kriticky oceòovat poslance,politiky, žurnalisty i úøedníky vyšším mìøítkem státnictví. Nenístátníkem ten, kdo nevidí aspoò kus cesty dopøedua nepøipravuje vývoj budoucích let.Snad nic není pro politiku, ale i pro život tak dùležité jakopoznávat lidi. Poznat ty pravé a povolané, ale také prokouknoutty nesprávné a neprávem se deroucí na veøejnost. Každýúspìšný pøevrat vynese na povrch mnoho parvenùa falešných prorokù. I my máme své; po ovoci poznáte je,a poznají je koneènì všichni. Vždy pøese všecko, co nás dìlív tábory a strany, chceme snad všichni politiku rozumnoua poctivou, a dvakrát dvì i v politice jsou a zùstanou ètyøi.Stejnì dùležitá jako politika vnitøní mnì vždycky byla a jepolitika zahranièní, a právì v dobì pováleèné. Tu je dvojnásobtøeba dívat se dopøedu a být pøipraven na vìci pøíští. Nebýtnikdy a nièím pøekvapen! Otázky do budoucnosti nejsounikdy úzce vymezeny; dohadu dopøedu se mùžeme odvážitjen tehdy, když jsme v mezích možnosti vzali zøetel na nejširšísouvislost a souhru všech sil a èinitelù. Musí se vìdìt, abyse mohlo pøedvídat, jak øíká Comte. Zahranièní politika je a mábýt vìcí veliké a dùsledné koncepce státní a svìtové. Pøi tomsi málokdo pøedstaví, co drobné práce a neviditelných iniciativskuteèná zahranièní agenda vyžaduje. Pro mne aspoò jeto práce neustálá; pøesvìdèil jsem se za války, jakou praktic-

kou cenu v politice, zejména mezinárodní, mají osobní stykya poctivé osobní informace. Sympathie a dùvìra jsou lepšíargument než jakákoliv chytristika. Tož, se rozumí, na tom polije funkce presidenta nìkdy formálnì úøední, ale nepomìrnìèastìji soukromá; jsem si ovšem dobøe vìdom toho, že pojemsoukromosti v tomto pøípadì je zákony nedefinován.A právì u nás, protože naši lidé mìli málo stykù s cizinou, jestále ještì tøeba navazovat informativní i pøátelské stykys nesèetnými lidmi, kteøí k nám pøicházejí ze zájmu o náš státa o naše instituce. Jen málokdo ví, co èasu jsem tomu vìnoval.Mnoho lidí za mnou jezdí ne jako za presidentem, ale jakoza autorem politických a jiných spisù a názorù, o kterése zajímají; tož sloužím pøi tom spøádání stykù i jako spisovatel,kantor a novináø. Nerad pouèuji a vykládám, radìji se dovídám;ale rád nerad, musím si i ti odsloužit. Dobré, pøátelskéstyky s cizinou umožòují vhodné svazky hospodáøské.Jiná kapitola mé politiky, to je Hrad, totiž jeho úprava; udìlatz nìho památník naši historie, obraz našeho staronovéhostátu, symbol nejen minulosti, ale i budoucnosti. In concreto:hrad monarchický pozmìnit na hrad demokratický.Mnoho zájmu jsem mìl od zaèátku o naše vojenství; vojenskévìci jsem študoval už jako poslanec za Rakouska, aledaleko víc za války, když jsem musel poèítat s výsledkem vojnya když jsem organisoval náš korpus na Rusi. Jsem rozhodnýpacifista, ale mám vojsko rád; i kdyby už nebylo válek,nebudou nikdy zbyteèny dvì základní vojácké cnosti každéhocelého muže: kázeò a stateènost. Chci-li mír, neznamenáto, že pøijímám bez obrany útok; právì naopak. Já chci mírprakticky, ne utopicky; to znamená, že pro udržení míru vynaložímvšechnu sílu dùvtipu a lásky k národu i k èlovìèenstvu,ale je-li tøeba i všechnu sílu obrany. Proto být nebojácný, mužný,

co nejsilnìjší! Není a nikdy nebylo nejmenšího rozporu mezimým humanitismem a mým úsilím o obranu státu. Potøebujememíru k vybudování státu i k osobnímu štìstí násvšech;proto budeme pracovat pro mír vytrvale a promyšlenì.A míru potøebují všichni ostatní národové a státy tak jako my.Nová Evropa je jako laboratoø vybudovaná na velikém høbitovìsvìtové války: laboratoø znamená a vyžaduje prácevšech. A demokracie - demokracie moderní je v zaèátcích.Bylo by chybou nevidìt pøívržence a zastánce starého, aristokraticko-monarchickéhorežimu - také pøi práci!Vojsko, tøeba v pozmìnìné formì, bude snad vždy, jistìještì dlouho; chci øíci: národ potøebuje vycvièené pohotovostimladých, zdatných a otužilých mužù, kteøí mohou být kdykoliva ihned dirigováni k práci pøi velikých katastrofách a podobnìa k obranì.Tìžká byla pro mne otázka trestu smrti; stálo mì mnohonocí, když jsem mìl podepsat trest smrti, a dni, kdy jsem touèinil, mám ve svém kalendáøi poznamenány èerným køížkem.Sledoval jsem pozornì, má-li trest smrti vliv na zloèinnost;studoval jsem statistiku zloèinù a zejména vražd po celoudobu, ale nevidím, že by trest smrti mìl úèinek odstrašujícína lidi zloèinné;zloèinec ve chvíli vraždy nemyslí na trest, alena úspìch svého zlého èinu. Jistý úèinek je na obèany ostatní,zejména o vìci myslící. Mùj argument pro trest smrti není,že je odstrašující, ale že v nìm je mravní expiace: vzít èlovìkuživot je bezpráví tak strašlivé, že mùže být usmíøeno jen výkupnýmstejnì tìžkým. Dìlám ovšem patøièný rozdíl mezi vraždoua zabitím a uznávám polehèující okolnosti pøi každém zloèinu,jak to moderní kriminální psychologie vyžaduje; aleve výjimeèných pøípadech nemohu vyvracet, že trest smrti jeve shodì s metafysickým uznáním hodnoty lidského života.

Vìøím a èekám, že bude zrušen vyšší vzdìlaností a mravnostíobyvatelstva, souhlasem nás všech.Mám-li øíci, v èem se mùj život vyvrcholil, tedy ne v tom, žejsem se stal presidentem, a že mohu nést tuto stejnì velkouèest jako tìžkou povinnost. Má osobní satisfakce, smím-li totak nazvat, je hlubší:Že jsem ani jako hlava státu nic podstatnéhonevyškrtl z toho, veè jsem vìøil a co jsem miloval jakochudý študent, jako uèitel mládeže, jako nepohodlný kritik,jako reformní politik; že, stoje v moci, nenacházím pro sebenižádného jiného mravního zákona ani jiného vztahu k bližním,k národu a k svìtu, než jaké mne øídily pøed tím. Smím øíci, žese mi potvrzuje a naplòuje vše, veè jsem vìøíval, takže jsemnemusel zmìnit nic na své víøe v humanitu a demokracii,na svém hledání pravdy, ani na nejvyšším mravníma náboženském pøíkazu lásky k èlovìku. Pravím toze zkušeností, kterých stále ještì nabývám ve svém postavení,že není jiné morálky, jiného ethického øádu pro státya národy a jejich správce než pro jednotlivce. Není to osobitéuspokojení z toho, že jsem po celý svùj život, tak podivnìa složitì utváøený, zùstal sám sebou; dùležitìjší je, že v tolikazkouškách zùstaly a ovìøily se ty lidské a obecné ideály, kteréjsem vyznával. Øíkám si, že v tom neustálém zápase,o lepší pøíští národa a lidstva stál jsem na stranì dobré. Tovìdomí staèí, aby život èlovìka byl krásný, a jak se øíká, š astný.

Starý stromJedna vìc mì pøekvapila, když jsem se vrátil z vojny; jakmoji známí, moji vrstevníci zestárli. Zapomnìl jsem po tu dobuválky skoro na všecko, tak jsem byl celou pozomostí ponoøendo vojny, do všech jejích detailù a koneèných výsledkù;když jsem vidìl tu zmìnu v lidech, až jsem se zarazil, že patrnìjsem zestárl také já.Podívejte se na ten starý dub; prý je mu devìt set let, alejak je silný, kolik je v nìm života! Ta velikost ani to stáøí munebrání vyrážet v nové listí ani kvést. Èlovìk by mìl stárnoutpodobnì. Žít do sta let, to by nemìl být žádný kumšt - tose rozumí, tìmi umìlými, nepøirozenými zásahy se toho nedosáhne.Rùst na zdravém vzduchu a v sluníèku, rozumnì jísta pít, žít mravnì, pracovat svaly, srdcem, mozkem, mít starosti,mít cíl - to je celý recept makrobiotiky. A neztratit živýzájem: protože zájem, to je právì život sám, bez zájmu a bezlásky není života.Mìøíme život pøíliš jednostrannì: podle jeho délky a ne podlejeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to,jak jej opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedìlají sinic z toho, že oni sami a tolik jiných žijí de facto jenom položivotem,bez obsahu, bez lásky, bez radosti. V poznání pravdy,v mravním øádu, v úèinné lásce máme už v tomto životì podílna vìènosti - prodlužujeme svùj život ne o dni nebo o léta, aleo vìènost. Je dobøe, že hledíme život èlovìka prodloužit; alenad to jej máme zhodnotit. Nìkdy se mi vracívá sen, nevím,odkud se mi vzal, snad z nìjakého obrazu: na moøi loï a nadní se naklání andìl s hodinami; èas po èase skane z tìchhodin krùpìj do moøe a andìl praví: Zas jedna minuta uplynu-

la. Ten sen si vždycky uvìdomuju jako výstrahu: Dìlej, pracuj,dokud tvé minuty plynou.Mnoho lidí stárne jen z pohodlnosti, že už nechtìjí nic dìlat.Nestárnout, to není jen udržet se, ale poøád rùst, poøád získávat;každý rok má být, jako by èlovìk vystoupil o pøíèlina žebøíku výš. Sám dávám pozor, stárnu-li; kontroluju svéduševní schopnosti, pamìt’, kombinaènost a ostatní. Jak bychvidìl, že ztrácím nìjakou hlavní schopnost, udìlám hned místomladším..Péèe o tìlo: kdyby to šlo po mém, hledìl bych se obejít bezdoktorù; ale neumí-li se nìkdo starat o své zdraví sám, o tohose musejí starat lazebníci. Vzdìlaný èlovìk se má pozorovat,má pøemýšlet o své dietì; to není materialism - materialismje nemyslet a jíst a pít, co hrdlo ráèí, pøes míru a proti rozumu.Pøedevším tedy støídmost; jíst a pít mnohem ménì, nežse zpravidla pije a jí. Chcete-li to vìdìt, tedy jím tøikrát dennì:k snídani napøed nìco ovoce, ždibec másla a zavaøeninyna topince, obèas kousek opékané slaniny a tak asi pùl skleniceneslazeného èaje; jídával jsem nìkdy i vejce na mìkko,ale není prý to moc zdravé.K obìdu nìkolik lžic bílé polévky,malý kousek masa, víc zeleniny, kousek mouèníku, ovocea èernou kávu.K veèeøi jsem si zvykl na talíøek kaše nebokousek buchty s mlékem obarveným kapkou kávy. To staèí.Ani svým. hostùm nepøedkládám k obìdu víc, až na jednukoncesi, že dostanou tak zvané entrée, obyèejnì rybu nebotak; prý taková zákuska podnìcuje apetit -, nevím, k èemu jetoho tøeba: staèí ukojit pøirozený hlad. Mezi tím trojím jídlemnepožívám nic, leda o páté doušek holého èaje, je-li spoleènost.Žaludek si potøebuje odpoèinout, jako každý pracujícíúd, a toho se mu dostane vyhladovìním. Vìtšina lidí nechá-

vá svùj žaludek døít do úmoru - pøejídat se je jako nosit nadsvé síly tìžká bøemena. Dnes už i medicina varuje lidi pøedtlouš kou; tlouštíci se nedožijí dlouhého vìku, protože ukládajívìtšinì svých orgánù pøílišnou námahu. A nadto tlouš kanení pìkná na pohled. To se rozumí, i to patøí k programu humanitnímu,aby lidé byli krásní.Pokud se pití týká, nikdy jsem nepil koøalky. víno jsem pívalod chlapectví, narodil jsem se ve vinném kraji; pivo jsemse nauèil pít až ve mìstì. Teprve pøed svým padesátým rokemjsem poznal, že alkohol není k nièemu dobrému, ale spíšk zlému, a pøestal jsem jej pít vùbec. Po mé poslední nemocimì doktoøi nutili, abych pil pøed jídlem sklenièku vína; nechutnalomi a koneènì jsem pokusy zjistil, že to jde bez vína takéa ještì lépe. Jako president chtìl jsem i své hosty- nutit, abyjedli bez vína nebo piva, ale nešlo to. No, dobøe, myslím si, akaždý dìlá, jak se mu líbí; abstinence není mým náboženstvím,ale obèas se pokouším své spoluobèany upozornit, jak nemírnépití je, struènì øeèeno, hloupé.Další má životospráva je prostá. Když ráno vstanu, vykoupámse ve studené vodì a pak sokoluju - mám na to svùj vlastnísystém. Dennì hodinu až dvì chodím nebo si vyjeduna koni; snesu teï v sedle dobøe dvì až tøi hodiny, ale pøednìkolika léty jsem jezdíval i pìt hodin. Èistota je stejnì dùležitá- èistota zubù a úst, èistota tìla a èistota vzduchu. Kouøení:jako kluk jsemsi hrál na mužského - to bylo v roce šedesátém šestém;chtìl jsem Prušákùm ukázat, že jsem Èech, a tož jsem si urobilcigarety z bílo-èerveno-modrého papíru a z tìch jsem pøednimi bánil. Pozdìji na universitì jsem chvíli kouøil cigarety (vícmì tìšilo je dovednì udìlat). Kouøení, pití a nestøídmost, tonejsou potøeby, ale jen návyky. Chceme-li vychovat zdravé dìti,

nestaèí jenom kázat, co je zdravé a co ne, nestaèí pouèovat,ale prakticky v nich vypìstit zdravé návyky. Èetl jsem kdesi,že smrt je zlozvyk; nechci se pøít o smrti, ale jistì pøedèasnéstárnutí a mnoho nemocí jsou jenom zlozvyky. Vìøím, že takjako pøírodní síly, i své zdraví a zvyky budou mít lidé víc a vícv moci a že se jednou budou ohlížet na mnohé naše chorobyse stejnou hrùzou jako my na støedovìké nebo asijské morovérány. Moderní medicina má pravdu, že pøestává být jenléèením a stává se profylaxí - a výchovou.

Noetika - theorie poznáníO poznáníPtáte se, moje filosofie, moje noetika a metafysika - pravda,literárnì jsem jich soustavnì nezpracoval, jen pøíležitostnìto ono napsal; formuloval jsem si je pro foro intemo, tose rozumí. Každý èlovìk má svou filosofii, chcete-li, svoumetafysiku. Øeknu vám napøed: nikdy jsem se nevydávalza filosofa, neøku-li za metafysika -A to øíká profesor filosofie!Právem. Uèil jsem dìjinám filosofie, filosofii dìjin, uèil jsemsociologii; pravda, svou filosofii, svou metafysiku jsem do tohouložil, ale soubornì jsem ji nepøednášel ani nenapsal. Èastose do filosofie poèítá psychologie, ethika, filosofie právní, filosofiedìjin, sociologie a kde co; ale to je nesprávná klasifikacevìd. Toto všechno jsou odborrné, samostatné vìdy neboèásti samostatných vìd - ovšem, každá odborná vìda másvùj filosofický základ, svùj blízký vztah k filosofii. Skuteènéfilosofické vìdy jsou jenom dvì: logika s noetikou a metafysika.Filosofie - tím slovem se rozumí jednak jakási moudrost,hlubší jakési poznání a vìdìní, a za druhé celkový názorna svìt i na život. Pro mne je filosofie, míním filosofie vìdecká,pokus o celkový názor na svìt, implicite na ducha; mìlaby být úhrnem všeho vìdìní, synthesí všech vìd - ale mùžednes nìkdo obsáhnout všechny vìdy, rozrostlé do takovéhoodbornictví? Nu, nemùže, i kdyby byl sebe uèenìjší. To je ten

vážný problém: co je, co mùže být filosofie nebo metafysikavedle vìd odborných.Èili je problém, mùže-li být filosofie a meltafysika vìdou.To ne. Filosofie, tedy i metafysika, nemùže být jiná než vìdecká,nesmí nikdy a v nièem být v rozporu s vìdeckým poznáním.Øíkám-li problém, myslím tím úkol;ten úkol je jasný,ale jeho øešení je tìžké; nikdy v nìm nebude øeèeno posledníslovo, tak jako nikdy nebude øeèeno poslední slovo v lidskémpoznání.Ale abych vám odpovìdìl: moje filosofie, má noetika a metafysikajsou implicite v mých literárních pracích;jsou obsaženyi v tom, co a jak jsem jednal, èili jsou obsaženy pe svémpraktickém užití.V tom snad jste, pane presidente, tak trochu pragmatista.Pragmatista - to ne. Ale i pragmatismù je nìkolik; pokudby šlo o Pierce nebo Williama Jamese, ti dva vycházejíz Kanta, a už tím jsou mnì cizí. Také jsem nikdy nekladl takovýdùraz na antilitarism, a dokonce nábožensky stojím jinde.James napsal, že pragmatism je jen nové jméno pro starémethody myšlení - nemám rád nová jména pro staré vìci.Pravda, že je nìkolik pragmatismù; ale øekl bych, že jetaké pragmatism èeský. Na pøíklad typiètí èeští myslitelé:Komenský, Palacký, Havlíèek - i Havlíèek je filosof. Já vím,že jich nelze strkat do jednoho pytle; ale to bije do oèí, jak titøi poøád obracejí své myšlení k praktickým vìcem života,k životním vìcem národa. Všichni tøi jsou politikové.Typická

èeská filosofie je vlastnì politická - snad proto, že malý národsi nemùže dovolit luxus myšlení pro myšlení. Tedy tomubych èeský pragmatism nebo praktická tradice také filosofie;a do té tradice mnì zapadáte i vy.Tož pravda, na ty tøi mùžete ukázat: uèili, ale také praktickyvedli; a jejich politika - to bylo úsilí obrodit lid vzdìláním a humanitou,osvobodit národ politicky i duchovnì. A je pøíznaèné,že všichni tøi mìli koncepci svìtovou. Ten Komenský, typickýÈech a duch už dost novodobý: byl èlovìk náboženskýa své náboženství žil i jako vychovatel a politik. Apoštol humanity,hlasatel harmonie ve všem a všude; pracoval pro národprací pro celý svìt a ten svìt celý zchodil. Je uznanýmuèitelem národù - pravý a vìdomý Panevropan.Palacký - vhroužil se do historie našeho národa a podal námzdùvodnìnou filosofii naší historie; z ní èerpal zásady naší politikya té politiky se èinnì úèastnil. Na nìm se pìknì ovìøujestaré historia vitae magistra.A Havlíèek - duch moderní, energický, ale vždycky opatrný,kritický, vìdomý své národní odpovìdnosti;zkrátka vzor demokratickéhožurnalisty. Šel za Palackým, nìjaký èas taképoslancoval; dal takto živý pøíklad, jak souvisí žurnalistikaa politika. Pravdu máte, že byl také filosof - pøece nejsou filosofyjen profesoøi, každý myslící èlovìk má nìjakou svou filosofii,metafysiku, pokus o postižení smyslu života a svìta. A uHavlíèka každé slovo, každý novináøský èlánek je projev ucelenéhosvìtového názoru.Pravíte, naše filosofická tradice. Nevím, neuznává se to dost;ale mohu øíci, že v tìch tøech jsem našel svùj vlastní i náš národníprogram, poøád a poøád jsem si na nich ovìøoval svénázory. Zdùrazòujete praktickost mé filosofie. Budiž. Vždyc-

ky jsem pracoval rád a snažil se být praktický, obracel jsemse k praxi a do praxe; ale není praxe bez theorie. Theorienemusí být formulována pro sebe, staèí, když podkládá a øídípraxi.Tedy theorie pro praxi.Ano, ale také praxe pro theorii. Theorie má hodnotu, i kdyžnemùže sloužit praxi hned. Poznávat je právì tak dùležité jakojednat. Jednáním poznáváme, tak jako poznáváním pøipravujemesprávné jednání. Je-li nìkdy rozpor mezi theorií a praxí,pak je nìkde chyba:buï je špatná ta theorie nebo ta praxe,èasto obojí. Pøi vší praktickosti jsem všude pro theorii, protheoretické poznání vìdecké a filosofické. Jsem proti planémuspekulování, proti høe se slovy, jsem proti špatné praxia proti práci zbyteèné - tak jako theorie mùže být bezkvìtná,tak bezplodnou mùže být praxe. Práce a užitek nejsou smyslemživota - èert je velmi pracovitý, kutí ve dne v noci, a pøeceje hloupý. Aspoò náš èert èeský a slovenský.. Jsem pro vìcnost,pro poznání vìcí konkrétních. Ne pragmatism, ale konkrétismbylo by mým heslem.Tím jsme zase skoro tam, kde jsme byli. Místo dualismutheorie a praxe kladete dualism poznání abstraktního a konkrétního.Ne - protiva poznání abstraktního a konkrétního je jen logická.Poznání vìcí, jednotlivin, poznání konkrétní se zakládána poznání abstraktním. Pøíklad:Máte psychologii abstraktní,která jedná o duši a vìdomí, o pøedstavách, soudech, citech,vùli, obrazivosti, pamìti. Ano, ale ty všechny kategorie pøece

neexistují o sobì, jsou jenom vyabstrahovány; v živém èlovìkujsou ty všemožné prvky a èinnosti spojeny v jedno. Každýèlovìk je celý svìt, mikrokosmos, a nejsou dva lidé stejní; cotu máte rùzných letor, charakterù a nadání, rùznosti pohlavní,vìkové, profesionální, národnostní a rasové! Už také psychologiikonkrétní máme, na pøíklad psychologii dìtství, geniálnosti,umìní a náboženství, psychologii osobnosti a tak dále.Ale døív muselo být poznání abstraktní, abychom mohli roztøídita methodicky zpracovat tu konkrétní skuteènost psychickýchjednotlivin. Vývojovì a logicky poznání abstraktní jde pøedpoznáním konkrétním.Aspoò pokud jde o poznání vìdecké.Ano; ale každé skuteèné, soustavné poznávání je vìdeckénebo k vìdeckosti aspoò míøí. Není protikladu mezi poznánímabstraktním a konkrétním, pomìr je èistì logickýa methodický ; obojí druh vìd je ustaven studiem týchž pøedmìtù,totiž konkrétních vìcí.Vemte si tento pøíklad: v pøírodì neexistuje život, nýbrž živéindividuality; existují lidé, zvíøata, rostliny.Podle tìch tøíd máme anthropologii, zoologii a botaniku; alevedle tìch vìd a logicky pøed nimi se ustavila biologie, abstraktnívìda o životì. Vy jste tak trochu zahradník a víte, covšechno by vám ušlo z krásy i z pochopení pøírody, kdybysteneznal aspoò nìco z abstraktní biologie rostlin, kdybyste nevìdìlnic o jejich architektuøe, o jejich rozpoložování, o jejichskladbì, chemii a podobnì. Kdybychom neprošli cestou abstraktníhopoznání, stáli bychom jako poloslepí pøed svìtemkonkrétních jednotlivin.

Vlastním pøedmìtem poznání je svìt jednotlivin, individuí,individualit živých i neživých; ale k tomu poznání dospívámeoklikou vìd abstraktních. Poznat znamená co nejpøesnìji, conejplnìji poznat skuteènost konkrétní; právì k tomu je nejprvetøeba si vyabstrahovat, theoreticky zkonstruovat a uvéstve vìdní systém konstitující prvky a obecné zákony vìcía všelikých dìjù - ale nezapomínat, že pravým pøedmìtema cílem poznání je ten svìt jedineèných bytostí a vìcí, kterýa jen který je nám dán.Který je nám dán - k èemu? K našemu poznání nebok našemu jednání?K obojímu, k jednání i k poznání - nelze jednat bez poznání.I poznávat je aktivita, myšlení a poznání je èinnost, èasto èinnostnesmírnì energická nebo, jak øíkáme, tvoøivá. Mluvíse o vìku technickém, øíká se, že dnešní typ èlovìka je technika ne myslitel; ale kde by byla technika bez pøedchozíohromné práce theoretické?Jít za poznáním, to je, pane, život svrchovanì èinný.Kdyžøeknete vìda, øíkáte tím také úsilí, trpìlivost, vytrvalost, obìtavost,poctivost - samé požadavky života èinného - a životamravního.Podøizujete tím vìdu ethice?Øekl bych: ne vìdu, ale vìdce. Ethice je podøízen èlovìkkaždý a celý, všecko, co prožívá a koná, tedy i poznávání.Poznání je mravní povinnost, stejnì jako láska a služba bližnímu,jako kterýkoli z mravních pøíkazù. Na vìdcích a filosofechneuctíváme jejich nadání, nýbrž to veliké usilování o pravdu -

to je èin mravní. Proto i zneužití vìdy cítíme jako høích, je tohøích proti duchu svatému. Mravnost a užiteènost vìdy je v tom,že jde jen a jen, èistì a pøísnì za poznáním, za pravdou; alekaždá pravda je nebo bude jednou dobrá pro život.Ano, ale snad záleží na tom, jak se s tou pravdou zachází.Chcete tím øíci, že se vìdy a poznání nìkdy zneužívá neboužívá nesprávnì. Ano. Pøesto bych øekl: pravdu pøedevším,pravdu vždycky a všude. Pravda není nikdy v rozporus mravností; žádná lež nebo nepravda není trvale dobrá, anitak zvaná fraus pia. Máme život, máme názory a pøesvìdèení,máme spoleèenské styky zatížené spoustou lží, a k tomu ještìzbyteèných.Lež je nemužná; je zbraní slabochù, dost èastotaké násilníkù - ne lidí silných. Pravda, pravda poctivá, poznánískuteèné nemùže nikdy škodit.A co vìda, která slouží válce?Válku nedìlá vìda, ale lidé, lidská nedokonalost, lidé vìduještì nedosti uznávající; kdyby se svìt víc øídil poznáním a pravdou,bylo by tìch válek míò, ba nemusely by být vùbec. Proobranu se vìdy užívá právem a správnì; ale pìstovat vìdupro násilí, pro válèení agresivní, je zloèin. Musíme koneènìrozlišovat právo a násilí, pravdu a lež, skuteènost a fikce -musíme hledat pravdu i v tìch pøípadech, kdy se døív sahaloke zbraním. Myslím, že poslední velká válka dostateènì dokázalazbyteènost, škodlivost a nesmysl válèení.

Ovšem - naše poznání svìta a lidí je dosud velmi neúplné,ale právì proto jen stát poctivì a vytrvale o to poznání, o pravdu!A pravda vítìzí.Co je pravda?Ale tak se mnì zdá, že jsme se od noetify dostali do ethiky.Ne docela, jsme na cestì. Zaèal jste s pragmatismem,a pragmatism staví svou theorii poznání na potøebách èinnéhoživota. Tím jsme se dostali k pomìru theorie a praxe.Já toho dualismu neuznávám: èlovìk mnì není rozpùlenna polovinu poznávající a polovinu jednající; jednaje poznává,samo poznávání pak je èinnost a jednání - a jak mohutnáèinnost, pane! Noetika se ptá, co to je to poznání, co toje pravda. Ethika se musí ptát, zda pravdì sloužíme takpoctivì a cele, jak máme.Tož dobøe: co je to pravda?Aha, otázka Pilátova. Prosím vás, co to je, tam ti ptáci v parku?Straky, pane presidente.Máte lepší oèi. Nejsou to holubi?Ne, straky.Víte to bezpeènì?

Vím. Už se na nì dívám chvíli, a pozornì. Holubi lítají jinak.Tak vidíte, sám jste øekl znaky pravdy. že to víte bezpeènì,protože jste se pozornì díval, a já jsem si své poznání ovìøilvámi. Když mermo chcete definici pravdy, øekl bych: pravdaje to, co bezpeènì a kriticky víme, co je skuteènost uvìdomìlá.To je to celé: to, co víme, vìdìt bezpeènì a s jistotou,aspoò s veškerou jistotou té doby dosažitelnou. Jak to øeklAristoteles: èlovìk od pøírody baží po poznání - ano, ale bažíprávì po poznání jistém a bezpeèném. Potøeba jistoty, potøebapøesvìdèení a pravdy. to je základ a smysl celé noetiky,nic víc.Øekl jste, že jste v mých spisech nenašel vybudované kritikya theorie poznání, žádné mé noetiky. Mohl bych øíci: je tam;ale abyste ji nemusel hledat, tož vám ji naznaèim, ovšem jenheslovitì. Už se, myslím, nedostanu k tomu, abych znova excathedra uèil problematice a systematice noetiky. Považte,že jsem rostl z Platona, prokousal se skepsí Humovou, subjektivismemKantovým, uèil se u Comta, Milla, Brentana a utolika jiných - co tu je noetických otázek, které jsem si muselvyøídit!Tož docela struènì: ke každému jednotlivému poznatku,k poznání vùbec, k pravdì vùbec docházíme myšlením. Èlovìkje bytost myslící, vedle vùle a citu.Myšlení: to je vnímání a pøedstavování vìcí - hmotných i nehmotných- skrze smysly nebo v pamìti a v obraznosti, a zadruhé je souzením o pøedstavovaných vìcech. Vidíte nìcobílého a èerného, co se pohybuje; že to jsou straky, to už jeváš soud. Pravda je v soudech, ne v pøedstavování. Posuzujemepøedstavované vìci, máme o nich své mínìní, své pøe-

svìdèení. To je to plus, které z pouhé pøedstavy dìlá poznatek.Tedy poznatek je soud spojený s pøesvìdèením.Nebo tak: poznatek je soud uvìdomìlý, soud, který vìdomìusiluje o pravdu, o jistotu a bezpeènost. Soudem vypovídáme,že v nìco vìøíme a v co, že jsme o nìèem pøesvìdèeni.Pøesvìdèení je víra zdùvodnìná;øíkáme, že jsme si o toma tom jisti, jisti naprosto, že máme toho znalost bezpeènou.Jedním slovem: jistota.Usilovat o jistotu: to znamená dobøe pozorovat to, o èemsoudíme, být pozorný, být kritický. Poznání je uvìdomìnímkritickým. Myslit, poznávat, vìdìt, to znamená dobøe si uvìdomit,co víme a co nevíme, co jsme poznali, co neznáme,co poznat nemùžeme. Kritickost neznamená váhavost, nerozhodnost,pochybovaènost nebo skepsi. Být kritický, to jezkoumat, pøezkoušet, kontrolovat, ovìøovat své poznatky. Toje aspoò jedno kritérium pravdy. Pravda je soud, který obstálve zkušebním ohni kritiky. A nejen kritiky naší. Každé vìdecképoznání je podrobeno ustavièné kontrole a kritice nesèetnýchlidí; mùže být a je poøád ovìøováno, korigováno nebopotvrzováno. Nepøibývá jenom poznatkù, ale i method kritických;jen uvažte, co už dnes máme experimentace a mìøení!Kritika druhých a kritika ustavièná, ta veliká souèinnostv hledání pravdy je také jedna ze záruk našeho poznání. Nemùžemesi myslet, že už máme dost poznání a samou pravdu;ale mùžeme si být jisti - a i to je noetická jistota, žese postupem vìkù budeme pravdì víc a víc blížit.

O mythuZnova øíkám: kritickost není skepse. Pochybování není poèátkemmyšlení, jak se nìkdy soudí.Už proto ne, že skepse je prvojovì pozdní.Nu ano. Od pøírody je èlovìk dùvìøivý, øekl bych vìøivý. Vìøísvým smyslùm, obrazivosti i pamìti, vìøí rozumu, citùm, snaháma vùli, vìøí nejen sobì, ale i jiným; vìøí slepì, dìtinnì,naivnì. Víte, jak nekriticky dovedou lidé vìøit i dnes; jak pakteprve èlovìk primitivní! Primitiv nerozlišuje mezi skuteènostía výplody fantasie, sny, vidinami, fikcemi, dohady, analogiemi;impulsivnì jedná a impulsivnì, bezuzdnì také myslí. Jehovýklad svìta a života je smìsice zkušeností a poznatkùs nekritickým bájením a s pøejatými tradicemi. Je to, øekl bych,duševní stav absolutismu; prvotní èlovìk politicky slepì podléhávùdci, duchovnì knìžím. Tento noetický stav nazývámmythickým - v mythologiích primitivù se nám jeví naprosto zøetelnì.Methoda mythickosti je analogie. Primitivní èlovìk si vykládácelý svìt podle sebe samého, podle svého vìdomí a funkcísvého tìla, podle svého nejbližšího okolí, podle svého kmene,vùbec podle své zkušenosti.Mythicky naladìný èlovìk jenaivní egocentrista a egoista, není sám sobì hádankou a nenímu hádankou svìt.Egoista, který vlastnì nepozoruje sebe samého.

Ano. Primitiv je úplnì pohroužen ve své okolí, je naprostýobjektivista; do sebe se èlovìk pozornìji dívá hodnì pozdìji.Venkovan je i dnes objektivistiètìjší než mìstský èlovìk,dìlník než intelektuál; dítì se pohøižuje ve vìci tak, že si dlouhoneuvìdomuje sebe samo. Teprve v pokroèilejším stáøí,abych tak øekl, dívá se èlovìk do sebe, nejen kolem sebe. Žezprvu své já promítá do svého okolí, to se dìje spontánnì,bez kritiky a bez úmyslu, docela naivnì. V dìní kolem sebea v pohybu vìcí hledá primitivní èlovìk síly podobné tìm, kteréhýbají jím; podle analogie svého já vidí živé a èinné bytosti,duchy, bùžky a bohy ve vìcech se mìnících, nebo je kladeza vìci a nad nì jako hýbatele a pány vìcí. Uspoøádat ty mythicképøedstavy v mythologické systémy, to už je další vývojmyšlení; považte, že na to mìl primitiv tisíce let èasu, že v nichje vývoj delší než ve vìdì - není divu, že se tolik mythologieudrželo i v našich pojmech a pøedstavách. Prosím vás, Øekovéa Øímané mìli, pamatuju-li se dobøe, pøes tøicet tisícvšelijakých nadlidských, transcendentních božsteva polobožstev. I primitiva zajímá celý svìt; nedá mu to, abyse neptal, odkud se svìt vzal a co s ním bude, pøemýšlí o sobìa svém osudu, odkud se vzal, jak se narodil, jak se udržuježivot, co znamená smrt; musí mít jaký taký názor o spoleènosti,ve které a se kterou žije - zkrátka, èlovìk má od pradávnanìjaký názor na svìt a na život, má nìjakou tu filosofii. Primitivní,mythickou - a starou jako pazourkové nástroje.Však ona se, panáèku, neztratila, je v nás zahrabána jakoty pazourkové nože, šípy a sekyry v zemi. Až budeme líp znátnynìjšího èlovìka, najdeme ještì ledacos z jeho prvotní mythickosti.Je v nás ještì ažaž toho naivního egocentrismu, tévíry v bùžky a bubáky; chcete-li doklady, najdete je snadno -tøeba v politice.

Vìdìní a mythusTož dál: hned s tou mythickou náladou a proti ní se v èlovìkuvyvíjí poznávání - mùžeme už øíci: kritické, vìdecké. Živobytíèlovìka primitivního, jak dnes víme, bylo tvrdé, nebylo rájem,nebyl to žádný Saturnùv zlatý vìk; èlovìk si musel zvykatpozorovat, mít pozor, usuzovat, zkrátka myslit, musel vyrábìta zdokonalovat nástroje, aby uhájil život svùj a svých. I ten nejprostšínástroj je už kusem mechaniky a fysiky, lovectví, pastýøstvía rolnictví je zaèátkem zoologie, botaniky, astronomiea èeho všeho ještì. 0d samého poèátku musel èlovìk bojovato život - a pracovat; to znamená uèit se, experimentovat,vynalézat a vynikat nad sebe samého a nad své okolí. Pøesnémyšlení se zaèalo u vìcí nejvšednìjších a praktických;teprve pozdìji se pøekonává mythus o vìcech vzdálenìjších,nevšedních a pomyslných. Mùže se øíci, že konflikt kritickéhomyšlení a naivní vìøivosti, vìdìní a vìøení, vìdy a mythu je takstarý jako èlovìk, jako lidstvo.Možná, že už v pravìku byl i konflikt pokroku a konservace.Jistì byl. Jako názor na život a na svìt, jako pokus o výkladsvìta a života je mythus vývojovì - v jedinci i ve spoleènosti -prvotnìjší, starší, pùvodnìjší než kritika a vìda, vìøivost jev lidech pevnìji zakoøenìna než kritické myšlení; protose v historickém vyhrocení toho konfliktu mythus zdá být positivní,kritická vìda negativní, protože opravuje a de factopopírá a nièí ty a ony primitivní názory mythické. Dost slušnépochopení protivy vìdy a mythu najdete už u Vica, když stanoviltøi stadia vývoje: básnické, heroické, èlovìcké;to trojí

stadium pøijímali Turgot a Saint-Simon. Po nich u Comtamáte, že lidská kultura vùbec probíhá trojím stadiem: theologickým- s vývojovými stupni fetišismu, polytheismua monotheismu - metafysickým, které místo božstev kladeabstraktní pojmy, a koneènì positivním, vìdeckým, které místohledání prvních pøíèin zjiš uje fakta a jejich øád a zákony.Ad vocem Comte: zaèal kritikou mythu a došel k tomu, žesám vyfantasoval celou positivistickou mythologii. Na nìm vidìt,jak silnì je v èlovìku mythus zakoøenìn.Øekl bych jako literát, chvála Bohu. My literáti se totiž bezmythiènosti neobejdeme.Pane, ani my filosofové ne. Básník se liší od vìdce a filosofa,aè filosofie byla dost pøípadnì nazvána pojmovým románem;básník, umìlec myslí obrazy, vìdec a filosof pojmy.Ale ani vìdec se neobejde bez fantasie, nebo, abych užil terminologieGoethovy. bez fantasie exaktní. Duchovní vývoj jednotlivcei spoleènosti je právì v tom, že se povlovnì opouštílehkovìrný mythus a pøijímá se poznání kritické. Mythickostustupuje vìdì, ale ve vìdì zùstávají zbytky mythu a tvoøíse i mythy nové - co chcete, èlovìk je mythofil; mythickosta vìdeckost nejsou v nìm pøíkøe oddìleny, prostupují se. Filosofiimáte mythiètìjší než vìdu, protože vìda se omezujena svùj obor, kdežto filosofie zabírá obory všecky, celý života svìt. Èlovìk primitivní je ve své theorii, ve výkladu svìtaa života hrhr; èlovìk vìdecký, kritický stává se skromnìjším,ví, jak málo ví. A v obecném životì - totéž míšení. Když pozorujetesouèasnou spoleènost, najdete v ní tìsnì vedle sebenejrùznìjší stupnì a druhy mythickosti a vìdeckosti, najdeteúplný primitivism.

Jak øekl nevím už kdo: mezi námi žije i praèlovìk i støedovìk-Ano, a žije i starovìk, žije Sokrates, Platon, Aristoteles, a nejenti: v dnešním èlovìku nežije jen minulé, nýbrž i budoucí.Vývoj - v pøírodì i v èlovìku není jen samá zmìna, je i uchovávánístarého a tvoøení nového, budoucího.Nezapomeòte: mythus se tvoøil tisíce a tisíce let proto je kolektivní,je tradièní a dostávalo se mu snadno obecného konsensu.Proti tomu kritickost, vìdeckost jako vìc nová je individuální,rodí se z osobního nadání a z osobní zkušenosti -proto na vyšším stupni vzdìlání vzniká obecný konsensusdaleko nesnadnìji. Vìda není kolektivní, nýbrž kooperativní;a to víte, kooperace je vždycky, v myšlení jako v praxi, tìžšínež spontánní, hromadný konsensus. Konflikt kritického vìdìnía mythické víry se v celých dìjinách jeví jako konflikt jedincùa minorit s majoritou.Podívejte se jen do dìjin filosofie, Øeky poèínajíc: jak brzopo Homérovi a Hesiodovi, po tvùrcích a oslavovatelích mythùvzniká filosofie, která už nevykládá svìt pomocí bohù a bùžkùa hledí jej vyvodit z jednoho empiricky daného principu -z vody, ze vzduchu, z jakési pralátky. to máte Thaleta, Anaximena,Anaximandra - a z èísla: Pythagorejci - zase nové mythy.Notabene, hned v tìch zaèátcích vidíte tu abstraktnost,o které jsme mluvili. Pozdìji se pøijímá pro výklad svìta mnohostprincipù: Empedokles, Anaxagoras a Demokrit už skládajívesmír z prvkù, z atomù, a pøichází k platnosti i poøádajícírozum, Nus - u Anaxagory; to je zaèátek filosofického uèenío úèelnosti svìtového øádu, zaèátek theismu a monotheismu.A je dùležité, že se ti první filosofové a všichni ostatní po nich,a výslovnì nebo jaksi mezi øádky, postavili proti mythologii,

proti více ménì ustrnulé theologii lidového náboženství. Odtudodpor knìží, pøíliš èasto oficiálních mythologù, proti filosofiia vìdì - v Anaxagorovi, v Sokratovi máme první obìtitoho konfliktu vìdìní a slepého vìøení. A je pochopitelné, žese v tak zvané sofistice už hlásí skepticism, individualism a dojisté míry i subjektivism. Napøed se filosofové zabývali svìtemvnìjším, teprve pozdìji svìtem vniterním - Sokrates, jakbylo øeèeno, snesl filosofii s nebes na zemi; èlovìk byl prvotnìradikální objektivista, teprve pozdìji obrací pozornost takéna subjekt, do svého vlastního nitra.Zároveò s filosofií se vyvíjejí vìdy speciální, medicína a pøedevšímmathematika - to, pane, není nahodilé, že od Øekùpøešla na pozdìjší dobu jediná uèebnice, a to arithmetikya geometrie od Euklida. Na tom zase vidíte to prvenství abstraktníhopoznání. A speciální vìdy odporovaly mythu ještì vícnež filosofie.Budiž. Ale to, co øíkáte, je spíš historie poznání než theoriepoznání.Nemyslím. Stopovat historii poznání znamená pochopiti cesty poznání. Ano, historie poznání, ale historie vìèná, kteráse dìje stále a trvale. Ten konflikt vìøivosti a kritiètnosti,mythu a vìdìní je dán naší lidskou pøirozeností; tím pøekonávánímmythickosti je charakterisováno a definováno poznánísamo.Poznání! Prosím vás, to je stejnì abstraktní slovo jako pøírodanebo život. To, èemu dnes øíkáme poznání, vìda, jsounesèíslné poznatky jednotlivých lidí - a snad nejvíc tìch,po kterých nezbylo ani jméno.Naše vìdìní, naše kultura stojína úhrnu nespoèetných osobních výkonù a objevù neznámých

duchù, neznámých geniù; my jenom pokraèujeme v jejich díle:èastovzpomínám tìch neznámých myslitelù pravìku a všechdob - co všecko musilo být vymyšleno a udìláno, abychomtøeba my dva teï tak pohodlnì mohli filosofovat.Vývoj lidského poznání se dál a dìje se posud a stále touprotivou vìdecké pøesnosti a mythickosti; vìda je konsensuslidí myslících, myslících pøesnì a kriticky; každý poznatekputuje z hlavy do hlavy, od èlovìka k èlovìku, z vìku do vìku,aby byl pøezkoušen, opraven a rozmnožen. Poznání není nìcohotového, je to živé, nedokonèené dílo, je stálým poznáváním.Víme víc a pøesnìji, než pøed stem, pøed tisícem let; kdomùže øíci, co lidé poznají a pochopí za sto, za tisíc, za stotisíclet? Nesmíme zapomínat, že ten vývoj pøesnosti je teprvev zaèátcích. Uèenci a filosofové èasto vypoèítávají problémy,kterých prý lidský rozum nikdy nerozøeší, které jsouza hranicemi a mimo dosah našeho poznání. Avšak - kde je,kde jednou bude koneèná hranice poznání? Že nìjaká bude,je jisto; ale je stejnì jisto, že pokud bude èlovìk myslit, budeji posunovat dál a dál. Sám vývoj myšlení a myšlenkové zránínám dává jednu noetickou záruku: dùvìru v dokonalejší poznánívìkù budoucích.Záruky poznáníPravda; ale žádná dùvìra v budoucí lepší poznání nás nezbavípotøeby mít nìjaké noetické záruky i pro pøítomnost..Rozumí se. Chceme vìdìt, musíme vìdìt, které poznání jeplatné, správné a bezpeèné. Prakticky máme dvojí zárukutoho, že poznáváme správnì. Pøednì, øekl bych, záruku ethic-

kou: správnost našeho poznávání je do znaèné míry zaruèenanaší pravdivostí, opravdovostí, intelektuální poctivostí; chcemejenom pravdu, usilujeme o pravdu poøád a jsme kdykolivochotni uznat svùj omyl, opravit své poznatky nebo pøijmoutpoznání lepší. Druhá záruka je rozumová: to je ta kritickost,o které jsme už mluvili; jen to budeme považovat za pravdivé,co obstálo ve zkoušce vìcné a pøesné kritiky, jak øíkáme, kritikyobjektivní. Ale vím, že tyto praktické záruky nestaèí, abyodklidily skrupule noetické.Když ponoøíte do vody konec hole, zdá se vám, že je zlomená;je to zrakový klam, který dodateènì korigujeme zkušenostíjinou. Víme, že se zkušenost mýlívá, mýlí se smyslovéi rozum; proto myslící, kritický èlovìk upadá ve zvláštníneklid: ví, že se mùže mýlit. Ptá se a musí se ptát, jsou-li vìciskuteènì takové, jak je vidíme a zakoušíme svými smysly, jaksi je pøedstavujeme a jak o nich soudíme. Ptá se, co jsou,jaké jsou doopravdy ty vìci, a co je, jaké je naše poznávání.Je naše poznání objektivní, to jest odpovídá více ménì vìcem,jaké skuteènì jsou? Nebo je subjektivní, to jest více ménìpodmínìné našimi smysly, naší zkušeností a rozumovýmischopnostmi? Co je v našich pøedstavách, soudecha poznatcích objektivní, co subjektivní? Tojsou otázky, ze kterých vzniká celá noetika - a konec koncùi spekulace metafysická.V naivním stavu noetickém si èlovìk pøedstavuje, že svýmismysly vnímá vìci tak, jak skuteènì jsou, že se v nás vìciskrze naše smysly prostì zrcadlí. Lepším pozorováním èlovìkpozdìji shledá, že se naše smysly mýlívají, že naše zkušenosti rozum nezobrazují vìci docela vìrnì; a dalším lepšímpozorováním sebe samého si uvìdomuje, že poznávacísubjekt není jenom pasivní, jenom receptivní, nýbrž že èinnì

zpracovává pøedstavy, které pøijímá zvenèí. Na pøíklad: mimonás, „venku“ nejsou žádné obecné pojmy, nýbrž jednotlivé,konkrétní vìci; a pøece bez obecných pojmù nedovedememyslet a poznávat. To vedlo ve vývoji filosofie k mínìní, že já,duch, vìdomí, subjekt není zrcadlo, nýbrž nìco èinného, nìco,co více ménì samo ze sebe vytváøí naše poznatky. Naše poznáníje aspoò èásteènì subjektivní, je výkonem našeho ducha.Nebo, øeèeno hantýrkou nás filosofù: k starémua pùvodnímu objektivismu si pøipojil noetický subjektivism.Odtud jsou ty spory noetických theorií; buï jsou více ménìobjektivistické, realistické - naše poznání je podmínìno a zpùsobenovìcmi mimo nás, objekty, objektivní skuteèností; nebosubjektivistické, idealistické, jak se také øíká - veškero poznáníje výkon našeho ducha.Víte, že rozhodný obrat k tomu subjektivismu a idealismuzpùsobil Kant a filosofové po Kantovi. Co Koperník provedlv astronomii, Kant provedl v noetice:neøídí se poznání podleobjektù, nýbrž objekty se øídí podle našeho poznávání; to, copokládáme za zevní svìt, za skuteènost, je výtvor naší subjektivity.Je jenom krùèek od subjektivismu k solipsismu; jásám, sollis ipse, já jediný jsem tvùrcem svìta, svìt je má pøedstava.Kant a nìmeètí idealisté pøebili nadèlovìka a stvoøilinadstvoøitele. Komické, jak mùže být lidský duch tak domýšlivý.Subjektivism krajní, to je, øekl bych, zrada filosofù, zradavzdìlancù vùbec.Z toho vidím, že se hlásíte k noetickému realismu, k objektivismu.Ano. Jak jinak? Èlovìk, který chce jednat, jednat praktickya odpovìdnì, nemùže být subjektivistou.Uznávám objektivní

svìt. Vìci mimo nás, vìci, které se snažíme poznat, jsou pøibližnìtakové, jak se jeví naší zkušenostiTo je ovšem tvrzení metafysické.Rozumí se; ale každé jiné tvrzení je také metafysické. Øíkám„pøibližnì“ - pøibližujeme se k vìcem svým poznáváním;známe je blíž a pøesnìji než pøed tisícem let, budeme se jimblížit víc a víc.Druhé, co je pøedmìtem zkoumání noetického, je poznávajícísubjekt. Co je to vlastnì ten subjekt, èím poznává? Zajistésmysly a zkušeností; ale také srovnáváním a pamìtí, také rozumem- ve skuteènosti poznává celý èlovìk, nejen jednotlivéjeho schopnosti. A dál která z tìch schopností nám dávápoznání nejspolehlivìjší a nejménì klamavé? Podle toho zasemáte rozmanité filosofické školy a spory; považuje se za poznáníjisté a spolehlivé jen to, které mùžeme kontrolovat smysly- sensualism; nebo podepøené zkušeností vùbec - empirism.Jiní ukazují na šálivost smyslù a hledají jistotu jen v rozumu -racionalism. Jiní pøijímají zkušenost i rozum - intelektualism.A zase jiní: rozum nestaèí, nejjistìjší zdroje poznání jsou nadlidský rozum - iracionalism. Novìjší psychologie ukázala, jakse ve všem duševním konání uplatòuje i cit i vùle; i ve svémpoznání jsme jimi øízeni - mluví se o poznání citovém - emocionalism,a volním - voluntarism. Vidíte, co toho je na vybranou.A vaše stanovisko?Moje stanovisko - pøedevším, jak jsem øekl: nezapomínat,že v poznávání je obsažen èlovìk celý. Každá radikální noe-

tická theorie, která pøijímá jen jednu stránku na úkor druhých,je chybná. Musíme vycházet z poznání, jak se skuteènì dìje.A pamatovat, že všechno naše poznání je pøipraveno duševníprací nesèetných generací. Jsme všichni této práce úèastni;vždy už od matky pøejímáme slovo, øeè; slovem dostávámepojmy, zhuštìné zkušenosti milionù duchù.Tedy: psychologie a psychologická genetika poznání místonoetiky?To ne. Psychologie poznání nám mùže øíci, jak poznáváme,ale je-li to poznání pravá a bezpeèná pravda, to øíci nemùže.Sebe lepší analyse a popis procesu poznávacího nám nepovìdí,které poznání je správné.Noetika není psychologií, nýbržèást logiky, která se ptá, co poznáváme jistotnìa bezpeènì.Tož: pøijímám za základ celé poznání, èlovìka celého. Uznávámrozum i smysly, uznávám i city a vùli, vùbec celou zkušenost;i citem, sympathií, snahou najde rozumný èlovìk zrnkopravdy, nìkdy víc než zrnko. Ale dualism rozumu a smyslù, tone. Rozum a zkušenost se doplòují. Pravda: zkušenost smyslováje nespolehlivá, ale je kontrolována a zpracovávána rozumem.Rozumování mùže bloudit, ale je zase kontrolovánozkušeností.Tedy pøece jen racionalism.Také racionalism, v obojím smyslu: nic proti rozumu, nic nadrozum. Za bezpeèné a pravdivé považuju ty poznatky, kterése shodují se zkušeností i s rozumem.Ale to oboje, zkušenosti rozum, není nic hotového; nemáme jich ještì tolik, abychom

mohli zmìøit jejich meze. Naše vìdìní je teprve v zaèátcích -a proto ani naše theorie poznání nemùže být na vìènost.Podívejte se na vývoj poznání:každý stupeò poznání má neotikusvou: naše theorie poznání mùže odpovídat jen tomustadiu vývoje, na kterém je naše poznání svìta. A že to nenístadium koneèné, to víme jistì. Ale víru v možnost a hodnotupoznání, víru nezvratnou a èinnou, mìli silní duchové všechvìkù.IracionalismTož ten noetický vývoj lidstva: nejstarší theorie je, že bezpeènéa pro život nejdùležitìjší poznání, konec koncù všeckopoznání vùbec bylo lidem zjeveno; bezpeènost a nevývratnostpoznání je zaruèena nejvyšší autoritou, božstvím samým.To tedy má svou noetiku i èernošský èarodìj, když tvrdí,že jeho ústy mluví duch.Tož moc té noetiky asi nemá - ale svùj systém poznání má:je typickým iracionalistou. Zjevení se obyèejnì dostává vyvolenémujedinci - knìzi, prorokovi pøímo, a ostatní lidé je pøijímajíod nìho pasivnì, slepì, poslušnì. Víra v nadpøirozenézjevení žije posud a stále. To víte, bylo by divné, kdyby se Bùhzjevoval lidem jenom za biblických dob. I dnes se vyskytují lidé,kteøí se považují za orgán vyššího a nadpøirozeného zjevení.A mimoto se nìkteré zvláštní duševní stavy pokládají za jakésiquasi zjevení; nadprùmìrnì nadané vùdèí osoby bývají pøijímány,jako by byly nástroji nebo mluvèími nìjaké vyšší inteligence- nejen v náboženství, ale i v umìní, v politice a jinde.Sem mùžete pøipoèíst i víru v inspiraci; spadá sem mystika,

domnìlé pøímé spojení s božstvím; sem patøí i moderní okultismus,víra v tušení a jiné tajemné poznatky. Konec koncùv jistých obmìnách najdete víru ve zjevení i u vynikajících filosofùmoderních: co jiného jsou Jamesovy výjimeèné zkušenosti,co jiného Bergsonova intuice, co je irracionalism, hlásanýv našich dnech? A co je nejmodernìjší nacionalism, prohlašující„zdravý cit, instinkt“ národa za nejvyšší zákon?To je to: kde lidem nestaèí jejich rozum a soudnost, musejísi najít nìjakou autoritu, noeticky èasto dost pochybnou; chtìjímít víru a jistotu, vem kde vem. Odtud slepá víra, povìra, církevnictví;odtud - v politice - mythická a mystická vírav kolektivní hesla. Masa, doba chce to a to, velí to a to, a basta.Pohodlná theorie také diktátorù a demagogù. Rozumí se, jetu tøeba lišit dvojí. Kolektivní pojmy, jako národ, stát, církev,tøída, duch doby jsou vìtšinì lidí pøíliš složité nebo spíš nepøedstavitelné;musí si je zjednodušit na nìjakou formuli, kteroupotom považují za platný výraz toho kolektiva. Prostì docelaprimitivnì anthropomorfisují, tak jako jejich pøedkovéanthropomorfisovali nebe, pøírodu a podobnì. A ta kolektivnímystika nebývá èasto nic jiného než maskovaný egoism - tøebaegoism skupiny, strany, tøídy. Lidé, kteøí mluví jménem národanebo doby, pøièítají sobì samým ten jedinì správný cita smysl pro národ, vlast, dobu; to druzí hlavnì ti kritiètìjší,podle nich toho pravého citu a smyslu nemají, jsou reakcionáøi,zrádci a podobnì. To víte, taková noetika v politice bujídosud, a ne jenom u nás.Nebylo by spravedlivé nepøipomnìt, že tomu politickémuprimitivismu do jisté míry poskytují zbraò ti filosofové a psychologové,kteøí cit a vùli - tedy pudy - staví proti rozumu a nadnìj - emocionalisté a voluntaristé. A pøece v každé školsképsychologii se žáèkové mohou doèíst, že není citù a vùle bez

pøedstav a soudù, že tedy citu a vùle èisté není, a že city jsourùzné podle kvality. Také zloèinec má city, je veden a hnáncity a vùlí. Cit ani vùle nejsou argument, chybí-li rozum. Jaka èím budeme rozhodovat, který ze srážejících se citù, kteráz odporujících si vùlí je správnìjší a lepší? Zas rozumema kritikou.A nejen z citù a z vùle se dìlává taková nadrozumová autorita,nýbrž i z pudù; když se k nim pøidá epitheton ornans: zdravý,pøirozený, neodolatelný, je nejmocnìjší noetika a ethikahotova. Všimnìte si, jaké hlouposti nìkteøí spisovatelé provádìjís pudem pohlavním, nìkteøí demagogové s instinktemnárodním, s živelným odporem proti nìèemu a kdesi cosi;divná psychologie a ještì divnìjší noetika.Pravda: èlovìk není bytost jen rozumová, obdaøená tolikorozumem. Jak øekl Pascal, srdce má své dùvody, raisons,kterých rozum nepoznává.Nemusím vám øíkat, že se rozumu nevzdávám v žádnémoboru; ale rozum není duševní život celý - vedle nìho a s nímmáme city a vùli. City, chtìní, pudy se vnucují pozornosti svou,jak se øíkává, elementárností a bezprostøedností, kdežto rozumse zdá být støízlivý, indiferentní a podobnì. Rozum jechladný, city jsou teplé, horoucí, žhavé, jak se obraznì øíká,a dávají životu jeho barvitost, dávají radost a štìstí, ovšemi smutek a neštìstí, blaženost, ale i neš astnost. City víc vynikajínež èinnost rozumová,jsou živìjší a naléhavìjší. Protose øíkává: poznal jsem citem, cítil jsem to a to. Psychologickyje to jinak: s poznáním byl sdružen cit - cit uspokojení, odporu,úžasu nebo jiný - a ten víc utkvìl ve vìdomí a v pamìti nežpochod rozumový. Tak zvané poznání citem bývá prosté rozumovépoznání, ale provázené silným citem. Vždy je to pøeceèinnost vnímací a rozumová, co dává citùm, vùli a tak dále

pøedstavitelný obsah. Èlovìk chce nìco, smìøuje citemk nìèemu. To nìco není vytvoøeno citem ani chtìním, je dánopozorováním, pøedstavováním, zkušeností, rozumem; to nìcomùže být správné nebo nesprávné, možné nebo nemožné -a to rozhodnout je vìc rozumu a jen rozumu.A co se týèe zjevení - srdce èisté a duch pøímý nás spojujíse skuteèností. Zjevení nadpøirozeného neuznávám.RacionalismNoetickou mystiku s racionalismem, a to s racionalismemradikálním, spojil Platon a po nìm jiní. Podle Platona smyslovénepoznávají, jen rozum; ne zkušenost, ale obecné pojmyjsou pravým poznáním. Ale kde se v nás, tvorech smyslových,ptá se Platon, vzaly ty obecné pojmy? Platon byl psychologickyslabý, a proto má jen tu odpovìï. Abstraktní pojmy,abstraktní poznání není než rozpomínání, anamnese na ideje,na které duše v životì pøedtìlesném nazírala v øíši vìènýchidejí, to jest ve skuteènosti metafysické. Hmotné, konkrétnívìci nás jenom upomínají na ty vìèné ideje, které naše dušezøela, než jsme se narodili lidmi. Na Platonovi je pìknì vidìt,o èem jsme už mluvili: pøednì tu prvotnost myšlení abstraktního;dále zaèátky kritickosti - pozastavuje se nad nespolehlivostísmyslù; tu mythickost anthropomorfisuje pojmy v jakésivyšší bytosti, ideje;koneènì i obrat k subjektu - ptá se, odkudse v nás berou pojmy. Platon je opravdu otcem filosofie; prototolik pùsobil na filosofy - a pùsobí dosud. Po nìm novoplatonikPlotin shrnul a vtìlil ideje ve vìèný Nus, svìtový rozum,z nìhož náš duch „emanuje“, je jím osvícen a naplnìn poznáním.Svatý Augustin pøejal Plotina, ale v Nus pochopil Boha;

ideje Platonovy se stávají myšlenkami božími, naše poznáníje osvícením božím.Zajímavé spojení racionalismu s noetikouzjevení.Aristoteles, pilný žák Platonùv, byl vìdecky kritiètìjší, snažilse i o empiriètìjší psychologii. Platonovy ideje z nadhmotnéøíše idejí snesl na zemi a dal je do konkrétních vìcí; ideje jsoupodstatou nebo jádrem vìcí. Poznání mu prýští z empirie,z vnímání konkrétnin, ale rozum, podnícen smysly, dobíráse podstaty jednotlivin. Je vidìt, jak Aristoteles zápolís Platonovým mythem; jeho polomythická filosofie a noetikabyla recipována støedovìkou církví; Tomáš Akvinský je aristotelovcem,Augustin platonikem.Nová filosofie - Descartes, Herbert of Cherbury, Leibniz a jiní- našla základ, zaruèující naše poznání, v idejích vrozených.Naše základní poznatky o Bohu, mravnosti a podobné nepocházejíz naší smyslové zkušenosti ani z èinnosti rozumové,nýbrž jsou nám vrozené, a to jim dává vyšší a nepochybnouplatnost. Avšak: proè by vrozené ideje mìly, odkud by vzalytakovou absolutní platnost? A èím, jakým sudidlem je rozlišímeod nevrozených? Kritické uvìdomìní shledává s Lockem,že takových vrozených idejí není. Konec koncù: co jiného jsouvrozené ideje než ideje vložené do nás Bohem?Je to jen zeslabenátheorie zjevení; racionalism se zachraòuje nadrozumem,supraracionalismem.Po Descartesovi, Lockovi, Leibnizovi, po skeptiku Humovipøichází racionalista Kant s uèením o poznatcích apriorních,které nepocházejí ze zkušenosti, nýbrž z èistého rozumu. Tovíte, jak Kant konstruoval celou soustavu takových poznatkùèistého rozumu: apriomí poznávací formy - èas a prostor, kategorieèili nejobecnìjší pojmy, jako pojem kvantitya kausality, pak apriorní ideje - duše, svìt, Bùh a pro ethiku

kategorický imperativ. Poznatek apriorní poznává se prý podletoho, že je nutný a obecný, kdežto zkušenost, smyslya myšlení obyèejné, „diskursivní“, ne „intuitivní“, dávají poznatkyjen nahodilé a jednotlivé. Apriorní pojmy nejsou vrozené, jsouto „úkony“ èistého myšlení; nepocházejí z naší organisace, jsouto poznatky zplozené èistým rozumem bez otìhotnìní zkušeností,tedy nìco jako neposkvrnìné poèetí pouhého, èirého,èistého rozumu- zase zjevení, jenže slepé.Kantùv apriorism pøijmout nelze. Už to, prosím vás, že Kantliší rozum, Verstand, od „umu“, Vernunft, a že tento um je vyššínež rozum; k tomu ho vedla nìmèina. Èech a jiní, kteøí majíjenom jeden rozum, by k tomu noetickému dualismu nedospìli.Velká vada Kantova je, že nepodal jistého kriteria apriomíchpoznatkù; prý jsou nutné a obecné: velmi nespolehlivéa nejisté kritérium, nebo i ze zkušenosti èerpáme mnohosoudù obecných; a ta nutnost je stejnì nespolehlivá. Kdyžmám základní poznatky arithmetické a geometrické, tu vidímsprávnost a nutnost každé mathematické vìty z pojmù samých;proto mathematika od Pythagory a Platona poèínajícaž po Kanta a po nìm byla vzorem bezpeèného poznánía mìøítkem bezpeènosti jiných vìd. Také Kant se držel vzorua vlastnì pøedsudku mathematického; podle toho vzoru chtìlzabezpeèit svým apriorismem vedle mathematiky také pøírodovìdua metafysiku. To je chyba; je pøece nasnadì, že poznatkymathematické jsou docela odlišnéod pøírodovìdeckých a metafysických; jistota pøírodních vìdje jiná, víc opøená o zkušenost, než jistota mathematická.Ale Kantova noetika má ještì jinou osudnou ránu. Dìlá totižrozdíl mezi vìcí o sobì a „svìtem jevovým“; ale odkud takovýrozdíl? Mùže mít nanejvýš ten smysl, že èlovìk nepozná-

vá pravé jádro, pravou vnitøní podstatu vìcí, že vìci poznávájen èásteènì a pøibližnì. To má smysl a uznává se tood samých poèátkù pøesnìjšího myšlení. Ale Kant udìlalz protivy toho, co se nám jeví, a vìcí, jak skuteènì jsou, pøíkrýdualism: kategorie a apriorní poznatky vùbec, zejména kategoriekausality, platí jen pro jevy, ne pro vìci o sobì - odkudtedy ví Kant, že jsou nìjaké vìci o sobì, když kausální zákonpro nì neplatí, nýbrž jen pro jevy? Vìc o sobì nemùže pøecena subjekt pùsobit, jestliže zákon kausality platí jen pro jevy!Dalších námitek proti Kantovu apriorismu by bylo ještì dost;mezi jiným i to, že poznatky, Kantem udávané za apriorní, dajíse docela dobøe vyložit zkušeností, na pøíklad nazírací formyprostoru a èasu, stejnì kategorie a ideje, jako idea Bohaa jiné.Kant je typický pøedstavitel pøechodní doby, pøechoduod mythologického zjevení ke kritickému, vìdeckému empirismu.Sedìl na dvou židlích - theologické a filosofické, a toupolovièatostí právì dosáhl svého vlivu.Krajnímua nesmyslnému subjektivismu - solipsismu - unikl svým metafysickýmtrikem „vìci o sobì“. Na ten krajní subjektivismdošlo u Kantových následníkù a v nìmecké filosofii vùbec;Fichte „polovièatost”. Kantovu pøekonává „absolutním idealismem“,to jest solipsismem, Schelling se pøímo a výslovnìvrací k mythu, Schopenhauer udìlal ze svìta dílo naší vùlea pøedstavy. Proti idealismu „absolutnímu“ Hegel postavil svùjidealism „objektivní“ - zase jiná hra se slovy; absolutní subjektpøekøtìn na „objektivního ducha“ èert jako ïábel.Celý apriorism Kantùv je fantasie, mythus; ten dualism èistéhoa neèistého rozumu je starý dualism rozumu a smyslù,založený na nesprávné psychologické analysi poznávacíhoprocesu. Tento protiklad rozumu a smyslù se vleèe od Øekù

pøes støedovìk do nejnovìjší doby. Je rozum a jsou smysly,ale nejsou v protivì. Prosím vás, proè by rozum èistý dávallepší a jistìjší poznatky než rozum neèistý, spojený se smyslya zpracovávající naši zkušenost?Noetická skepseProti všem theoriím o poznatcích neempirických, nadempirických,a proto prý bezpeèných, postavil Hume svou skepsi;jí odkázal mysl lidskou radikálnì do mezí nejisté zkušenosti.Je to skepse zdravá, ale pøece jenom skepse; a v tom je zásluhaKantova, že proti skepsi postavil kriticism. Ne skepse,ale kritika; ne pochybovat, ale pøesnì, trpìlivì, kriticky zjiš o-vatHume soustøedil svou skepsi na problém pøíèinnosti; pojempøíèinnosti je mu empirický, vùbec všechny naše poznatkykromì mathematických pocházejí ze zkušenosti, jsou tudížnepøesné a nezaruèené; proto jsou metafysickéa theologické názory o Bohu a podobné liché, protože pøekraèujízkušenost. Pojem kausální není rozumový, je ustálenpouhým zvykem: èlovìk vidí slunce ráno vycházet, zvykne sina to a oèekává tedy jeho východ i zítra. Hume tvrdí, že pojempøíèiny a úèinu není oprávnìn rozumovì, že má svùj pùvodpouze v asociaci pøedstav, tedy ve zvyku, žese po A dostavuje B. Tak pro Huma je celá pøírodovìda založenana slepém pojmu pøíèinnosti, není oprávnìna logicky,spoèívá jenom na zvyku, na psychologickém, ne logickémspojování pøíèin a úèinkù. Poznání bezpeèné podává jedinémathematika.

Proti Humovì skepsi, která odmítala všechno poznání krommathematického jako nejisté, která odmítala nejen metafysiku- o theologii ani nemluvíc - ale i poznání empirické, pøírodovìdné,proti této skepsi postavil Kant svou soustavu poznatkùapriorních. Tím apriorismem se snažil zaruèit bezpeènostpoznání pøírodovìdeckého, ale také metafysického,ethického a náboženského. Následoval Huma v názoru, žeempirické poznání je nespolehlivé; tož pøišel na to, že základypoznání, že základní poznatky jsou nadempirické, apriorní,že apriorní je pøíèinnost, èas, prostor a kde co - aby tìmiapriorními poznatky podepøel poznání empirické! Mamá práce:ten apriorism je pochybený, je to fantasie, kteráse vymstila na svém pùvodci. Sám Kant øíká, že „musel zrušitvìdìní, aby udìlal místo víøe“. Podobnì Comte, rozvádìjícípositivism Humùv, dospìl nakonec - k fetišismu. To bývá osudskepse: že posléze hledí uniknout sobì samotné - skokemdo fantastiky.Skepse je možná v theori; ale je dùsledná skepse možnáv praxi?Tìžko - pokud nejsme pouhými diváky a posuzovateli života.Skeptik v praxi prostì jedná jako neskeptikové. Není skeptickéhojednání, je jen skeptické myšlení. A co se týèe skepsenoetické - fakt, že naše poznatky pøírodovìdeckéa filosofické bývají jen více ménì pravdìpodobné, není dùvodemke skepsi. To se rozumí, empirie, zkušenost smyslováje nepøesná a nespolehlivá; ale je kontrolována a zpracovávánarozumem, dokonce exaktním rozumem mathematickým,jak vidíte na moderní pøírodovìdì, která se èím dál víc stáváužitou mathematikou.

Dùležité je, že Hume pøi své skepsi uznával závaznost mravní,protože její základ, sympathie, humanita je sama sebousankcionována; mít bližního rád, a proto mu podle možnostipomáhat, to nepotøebuje dùkazu, že je to správné - sankcesympathie je dána sebou samou.To je správné a tím dùležitìjší,že to uèení pochází od skeptika. Má první akademickápøednáška v Praze byla o Humovì skepsi; v ní jsem hned tehdyvyslovil svùj protiskeptický program. Ale za svou osobumohu øíci: Hume mnì byl zvláštì dùležitý, korigoval ve mnìplatonika; totéž bych øekl o materialismu Marxovì.Závìry: KonkrétismTím už charakterisujete svùj vlastní názor.Ano. Konkrétism je, jedním slovem, proti skepsi; uznává nejenrozum, nýbrž i smysly, i city a vùli, vùbec všecku zkušenostnašeho vìdomí; drže se zkušenosti odmítá theorie neempirické,protiempirické, nadempirické.Tedy do jisté míry: Jamesùv radikální empirism.Ale bez jeho výjimeèných zkušeností. Vìdecké myšleníse obejde bez nich, leda že je kriticky zkoumá.Konkrétism jepøedevším kritický; zkušenost kontroluje rozumem.Konkrétism nestaví proti sobì smysly a rozum, nestaví protisobì rozum a ostatní duševní èinnosti, pøijímá èlovìka v jehocelosti; uznává podstatu a hodnotu všech duševních nadánía èinností, snaží se najít pravidla pro život plný a harmonický.

Konkrétism uznává v pøírodì, spoleènosti a v celém svìtìindividuality a ty se snaží poznávat; je si dobøe vìdom, žek poznání jednotlivin dospívá poznatky abstraktními.Pro vìdecký výklad má konkrétism hlavní pravidlo: postihovatvìci a vykládat je z nich samých, nikoli analogisaèní methodoumythu. Mythus nahrazuje podle možnosti poznáním kritickým,vìdeckým. Usiluje o jasnost a pøesnost, ví, co ví a coneví.Vedle poznatkù mathematických uznává také poznatkypøírodovìdy, psychologie, dìjin, vùbec všech vìd. A vìdy -to zkušenosti a rozum mnoha jedincù a všech vìkù. Ovìøujizkušenosti své a své rozumování rozumem a zkušenostmi jiných- druzí lidé mají také rozum a zkušenosti. Poøád si uvìdomovat,co víme a co nevíme! Kritickost, pane, musí býti sebekritikou. Chceme-li svému poznávání zaruèit bezpeènost,je tu jen jedna cesta: vìdecká poctivost, trpìlivosta jasnost; a pak své poznatky odevzdávat ke kriticea zdokonalování generacím dalším. V tom všem nalézá konkrétismdostateèné záruky poznání.Myšlení jasné bolí - bolí ztráta mythu, bolí èasto poznávatvìci nové; je i noetická xenofobie - odvozuji nejen ztrach z cizince,nýbrž i vìc cizí a neznámá; i v myšlení je èlovìk bytostízvykovou. Pravá moudrost, pravé poznání je vìènì mladé,vìènì hybné a nové - tedy i zkušenost je nám vìènì nová:herrlich wie am ersten Tag, øekl bych s Goethem. - Spokojen?Ano. Pøedpokládám, že váš noetický konkrétism má svùjdoplnìk ve vaší Konkrétní logice.Správné. Noetika zkoumá podstatu a pravidla poznání, konkrétnílogika, poznání in concreto, vìdu, soustavu vìd. Pra-

cuju teï na druhém vydání své Konkrétní logiky - jakse od prvního vydání, za tìch padesát let,všechny vìdy nesmírnìrozrostly a specialisovaly! Musím se v nich novì orientovat- dá to, pane práce a vdìèné práce - jen mít víc pokdy!A ještì otázku. Vy sám jmenujete svou filosofii konkrétism;ale lidé vás nazývali positivistou nebo realistou.Positivista - ne; ale realista ano, ve filosofii i v politice. Prosímvás, vždy mnì kdysi vyèítali mysticism - když jsem dokazovalnašim liberálùm, že náboženství není vìc odbytá. Nemohljsem prostì a nemohu z kultury vyškrtnout náboženství,zejména ne z naší kultury národní. Myslím, že mùj konkrétismje až racionální, ale nevidím plnost duchovního životaa snažení jenom v rozumu, vidím ji také v citu a vùli. Bìží o to,harmonizovat celý a plný duchovní život èlovìka - i národa.Náš národ silnì žil nábožensky; vemte si: Svatý Václav, Hus,Chelèický, Komenský! Ale stejnì usiloval o vzdìlání. Komenskýnám ukázal cestu, jak hledat a najít souladnost všehoduchovního života, jak najít, podle jeho slov, hlubinu bezpeènosti.O tu souladnost se na poli poznání pokouší i konkrétism.To je všecko.MetafysikaPoznání a svìtA teï, prosím, krùèek od noetiky k metafysice: odpovídánaší subjektivní zkušenosti, našemu poznání nìjaká skuteènostobjektivní?

Metafysika - nemám rád toho jména, patrnì že jsem takovýnepoddajný empirik a praktik. V metafysice lidé hledají bùhvíjakéhluboké a tajuplné vìdomosti, a zatím právì metafysika,aspoò jak byla pìstována posud, je na obsah chudá, chudièká;je to jen malý konkurenèní podnik, který si zaøídila filosofieproti theologii.Správnì jste hned, abych to tak øekl, vrazil celými dveømido svìtnice; jsme zas a poøád pøi problému: subjekt - objekt.Noetika a metafysika patøí k sobì; poznání si žádá nìèeho,co se poznává, jedno bez druhého není ani možné.Mohu teï. když jsme probrali noetiku, øíci: konkrétism je objektivistický.Jsem proti subjektivismu; subjektivismus krajní,solipsism, který považuje svìt za naši pøedstavu a pouhý výtvorvìdomí, je nesmyslný.Prosím vás, kdyby svìt byl našepøedstava, kdyby byl vytvoøen podle našeho rozumu a vùle,ten by vypadal!Ale metafysický dualism - to ne. In abstracto,ale jen in abstracto, ad usum logického delfína mùžeme mluvito subjektu a objektu; ve skuteènosti nejsem sám, jsem já,ty, my, jsou nesèetné subjekty a nesèetné objekty. I já jsemobjekt - sobì a druhým.Tedy váš konkrétism je svého druhu pluralism.Ano. Konkrétism je pluralistický. Pøijímá objektivní svìt vèetnìs poznávajícím subjektem, tedy pøijímá svìt hmotný i duchovníjakožto skuteènost objektivní a obojí svìt v celé konkrétnímnohosti všech individualit. O svìtì hmotném lidé doopravdynepochybují -Právì si øíkám: kdyby mìly tamhle ty topolèianské ženièkyhrabat pøedstavou hrábí domnìlý písek na cestièkách,které jsou jenom v mé pøedstavì - že by toho asi nechaly.

Nevím, zda by radikální subjektivista tento váš argumentuznal. Ale pravda je, že na svùj subjektivism zapomíná i tennejzarytìjší subjektivista, jakmile sedá k obìdu. Pøijímámevnìjší, objektivní svìt jako nejrozumnìjší hypothesi, kterouse dá i svìt i subjekt sám nejsnáze vyložit. Pøijímáme jej, rozumíse, kriticky.Liší se objektivism - øíká se mu i realism - naivní, realismobyèejného, nefilosofického èlovìka, a realism kritický. Prostýèlovìk je skálopevnì pøesvìdèen o jsoucnosti všeho toho,co vidí, slyší a tak dále. Jakmile se zamyslí, poznává, že svìtnení zcela takový, jak si jej pøedstavoval. Øekne si: copakten Platon a po nìm až k Berkeleyovi, Kantovi a pokantovcùmti filosofiètí subjektivisté jen blouznili? Není v nich kuspravdy? Ta objektivistická skálopevnost ustupuje pøed kritikou,a filosof si pak øekne, že vedle razných hypothesí subjektivismuvíce ménì radikálního je také hypothese kritickéhorealismu.Øekl jsem - pluralism. Pluralism pøijímá hmotný svìt, tøebanení docela takový, jak se nám jeví; pøijímá i duchovní svìt,vnitøní svìt osobního vìdomí a vìdomí nesèíslných, pøijímá svìtduší, pøijímá Boha.Nejsem materialista, nejsem monista, nejsempantheista ani panentheista, nejsem dualista. Jsem pluralista,všemstvo je mnì harmonickou soustavou. Tak jsemvám vyklopil celou svou metafysiku najednou.Sub specie aeterniTedy theista; pøijímáte theism - èím? Citem? Rozumem?Vírou?

Rozumem; jakou roli pøi tom má víra, to už patøí k problémùmnáboženství. Pøijímám theism zkušeností a rozumem.Dùvody a dùkazy theismu mnì dává rozum.Které dùkazy?Hlavnì dùkaz teleologický. Úèelnost svìta, života, historickéhodìjstva, našeho poznání i mravního úsilí mì vede k uznánístvoøitele a øeditele všeho, osobní bytosti duchovéa nekoneènì dokonalé. Bùh sám je rozum. Tomu rozumìli užØekové, když se osvobozovali od mythického polytheismua fetišismu; rozum, øekl už Anaxagoras, je poøadatelem kosmu,a za to ho velebí Aristoteles, že „pøišel jako støízlivý meziopilé“.A èím byste dokázal tu úèelnost?Zkušeností a rozumem. Pravda, vìtšina lidí vìøí v úèelnostjen napolo a dost neuvìdomìle. Èlovìk, který by naprostoa do dùsledkù popíral øád ve svìtì a úèelnost všeho, i svéhovlastního života - prosím vás, jak by mohl být živ s takovoumyšlenkou? Sám rozum pøece zjiš uje a do jisté míryi konstruuje rozumný øád ve všem, co poznává; rozum už svounáturou jde za poøádkem a úèelností, sám klade úèely; mluvito náhodì a bezcílnosti svìta je proti rozumu, rozum sám jeorgánem øádu a teleologie. Úèelný øád svìta je dán rozumem,naše poznání samo je teleologické.A jak vyložíte, odkud, proè a naè je všechno zlé, bolesta neštìstí, války a pohromy?

Nevyložím. Nedovedu vyložit. Ale ani monism, ani pantheism,ani dualism, ani materialism a tak dále to nedovedouvyložit lépe; držím se theismu, že je ze všech možných hypothesío podstatì a pùvodu svìta nejprostší. Øeknìte, proè byto špatné, bolestné, nesmyslné, co nám život dává, mìlo vícvážit než to zdravé, š astné a pìkné? Dobrého je v øádu svìtavíc; ale to zlé èlovìk cítí silnìji. Poctivì vyložit, k èemu sloužínedokonalost, utrpení a tak dále, nedovedu; ale vidím, žeèlovìk a lidstvo mohou a mají nedokonalostem èelit. Bez pøemáhánípøekážek, bez naléhavých a nìkdy i bolestných pøíèink jednání by život nebyl životem plným. Myslím, že filosofiinení tøeba vyvracet pesimism a ospravedlòovat Boha. Bùhnepotøebuje advokáta. A vyvracet pesimism? Nemoc, bída,zloèiny a tak dále se nemohou vyvracet slovy. Nemyslete, žebych si nesrovnalosti a bídu fysickou i duchovní zapíral. Kdyžjsem nedávno pøišel na Moravu do Židlochovic, slyšel jsemtam slavíky zpívat, no, pøekrásnì. Øekli mi, letos slavíci zpívají,protože mají dost komárù. A projela mnì mozkem myšlenka:To ti slavíci prozpìvují pánu Bohu své díky za ty komáry?A co ti komáøi - to jejich bzuèení je také chvalozpìvem za to,že je slavíci v letu polykají? Teleologie - tvrdý oøíšek, ale i kdyžse neprokousne, vejde se spíš do dlanì než theorie bezcílnosti,náhody a chaosu.Druhý argument theismu, to máme dùkaz øeèený kosmologický:bez prvé pøíèiny, bez prvého tvùrce a hybatele nemùžemerozumìt vzniku, pohybu a vývoji veškerenstva.S hlediska kausálního musíme klást nìjaký zaèátek toho øetìzupøíèin; nestaèí nám, myslím, pøijímat sekundární pøíèiny ininfinitum. A positivistické ignorabimus, uèenío nepoznatelnosti prvých pøíèin, agnosticism vùbec nepokládámza výklad svìta a života.

Už psychologicky je to divné: zakázat si otázky po prvníchpøíèinách.Je to joko ta pohádka o devíti komnatách.Do všech komnat smíš vkroèit, jenom do té desáté ne. Paksi èlovìk myslí, že v tìch devíti komnatách nic zvláštníhonení a že jen ta desátá stojí za to.Tak asi; a není v ní víc, snad nic. Hume a Comte chybili, kdyžodmítali a limine hledání pøíèin - Comte to dokonce zakazovalskoro policejnì; také to s ním podle toho dopadlo, vzal sizakázaného chleba nejvìtší kus, upadl do mythu až po uši.Myslím, že moderní pøírodovìda svým uèením o entropii potvrzujeAristotelùv postulát první pøíèiny; konèí-li se podle mechanickétheorie tepla svìt stejným stupnìm teploty ve všechsvých èástech, tedy tepelnou smrtí, pak svìt není od vìènosti,nýbrž zaèal se v èase a v èase má i svùj konec. Vím, žese tento dùvod od nìkterých fysikù nepøijímá.Existenci Boha dokazujete jenom tìmi dvìma argumenty?Ano. Pøesnìji øeèeno, hypothesi o existenci Boha; pro vìdutheism je hypothesí, která podle požadavku logiky je jednoduššía tedy oprávnìnìjší než hypothese jiné, tøeba materialisma podobné. Já jdu dál: jako theista, jako pluralista pøijímámtaké existenci duše a její nesmrtnost, jsem si jist dušía dušemi; ale rozumovì to dokázat argumenty, které by každéhoumlèely - to nedovedu. Jsou pøece vìdcové, kteøí hájímaterialismu, pantheismu, monismu a tak dále - nepokládámse za neomylného a všecko lépe vìdoucího. Myslím, že hypotheseduše nesmrtné se neprotiví biologii a psychologii,neprotiví se vìdì. Kdysi, v mládí, mì rozèilovalo, že nemámdùkazù naprosto porážejících. Dnes si øíkám:což musíme, což

pak mùžeme vìdìt všechno a mít to notariátnì èernéna bílém? Jaký by to byl svìt, kdyby byl pro nás bez tajemství!Kdybychom vìøili, že víme všechno, ztloustli bychom pøíliš.Když jsem býval kantorem a uèil filosofii, chodili na mnehoši a ptali se na to a na to; nemohli pochopit, když jsem jimøíkal nevím. Divili se, jaký je to filosof, když nemá na všechnoodpovìdi.Ale i když nesmrtelnost duše nemùžete dokázat, musítemít aspoò pohnutky, proè ji s jistotou pøijímáte.To ano. Nedovedu si pøedstavit, že by taková krásnáa jemná vìc, jako je myšlení, poznávání, zbožnost, mravní úsilí,vnímání krásy, celá kultura, že by se to mohlo ztratit, že by tomohlo nebýt k nièemu. Fysikové øíkají - energie se nemùžeztratit; a což tato energie v nás? Duše hýbá hmotou, rozumdává hmotì tvar, urèuje úèel a poznává celý ten svìt: což mùžeta hmota trvat - a duše ne? Bylo by to divné.A pak: sám život svìdèí proti smrti. Pravda, všecko živéumírá ; ale všecko živé má nesmírnou vùli trvat, pøetrvatsebe, trvat identicky. Rostlina znovu ožívá ve svém potomstvu,odevzdá všechno dál a nic ze svých vlastností neztrácí.Jen duše by se nedìdila, jen duše by nemìla pokraèování.Bylo by to nepøirozené.Mohlo by se øíci - pøežíváme sebe ve svých èinech.Ale kolikalidem se poštìstí odevzdat pøíštím skuteèné dílo? Jedniumírají mladí, druhým nedána možnost užít svého nadání.Nedovedu si myslet, že by se mohlo jen tak ztratit to potenciálnídílo v nich. Bylo by to nespravedlivé.

Nemùžeme dokazovat nesmrtelnost duše; ale na druhé stranì- nedovedeme si opravdu pøedstavit nebytí a neživot; dovedemesi konec života pøedstavit jenom negativnì, že nevidíme,neslyšíme, nevíme. Náš pojem smrti je tak prázdný, jakopojem nestrom nebo netráva. Snad pro tu prázdnotu se smrtibojíme jako èerné díry.Pøijde na to: já se jí nebojím, mnoho lidí se jí nebojí.Primitivovéneznají strachu ze smrti, støedovìk se jí nebál- teprve moderní èlovìk z ní má strach. Pøednì se vícnež nìkdejší èlovìk bojí bolesti - jak to napsal umírajícíWolker:,,Smrti se nebojím, smrt není zlá, je to jen kus životatìžkého. Umírání se bojím.“A druhé - mnohý moderní èlovìk se bojí smrti, že je pøílišpožívaèný - život mu není velkým dramatem, chce na nìm jenjídlo a požitek; je nevìøící, není v nìm dost dùvìrya odevzdanosti. Moderní sebevražednost a strach pøed smrtí- to dvoje souvisí, tak jako souvisí strach a útìk. Ale to by bylproblém pro sebe. Když myslím na nesmrtnost, nemyslím takna smrt a co po ní, jako spíš na život a jeho obsah. Mnì nesmrtnostplyne z bohatosti a hodnoty lidského života, lidskéduše.Èlovìk sám sobì, èlovìk èlovìku je hodnotnìjší jakobytost duchovní. A nesmrtnost duše plyne i z uznání Boha,z víry ve svìtový øád a spravedlnost. Nebylo by spravedlnosti,nebylo by dokonalé rovnosti bez vìènosti duší. A koneènì- nesmrtnost se prožívá už teï, v tomto životì ; nemáme zkušenostío životì po smrti, ale máme, mùžeme mít zkušenostuž ted’, že život opravdový a plnì lidský žijeme jen sub specieaeterni. T a zkušenost záleží konec koncù na nás, na tom,jak žijeme, èeho jsme plni a co ze svého života tady hledíme

udìlat. Jen jako duše mezi vìènými dušemi žijeme život plnìa doopravdy. Existence duší je pravým základem demokracie:vìèné vìènému nemùže být lhostejné, nesmrtný je nesmrtnémuroven. Odtud láska k bližnímu dostává svùj zvláštní- øíkává se metafysický - smysl.Duše a svìtPravda, nedovedu øíci, co a jaká duše je; duševní èinnostipøièítám duši a èásteènì i tìlu, mozku,smyslùm; ale jakna sebe duše a tìlo navzájem pùsobí, to nevím - ostatnì žádnývýklad, a materialism nebo psychofysický parrallelism, tonedovedou pøijatelnì vysvìtlit. A jaký bude, jaký mùže být životpo smrti - to vím tím ménì. Že bychom po smrti splynulis nìjakou božskou prapodstatou, jak uèí monism, pantheism,panentheism, tomu nedovedu vìøit: já chci být já i po smrti,nechci se rozplynout v nìjaké metafysické kaši; jsem metafysickýindividualista, chcete-li to nìjak nazvat. Snad po smrtise nám dostane plnìjšího a plného poznání, také poznáníBoha; snad, že posmrtný život je asymptotickým pøibližovánímBohu: poøád a poøád blíž, bez konce blíž - tož ano, i to jepokraèování života zde, protože Bùh je hlavním a pøednímpøedmìtem našeho pøemyšlování, poznávání a usilování. Bùha duše. Jedno souvisí s druhým. Duše a Bùh, to dvojproblémnašeho myšlení a snažení - øekl bych, pravý úkol života.Mluvíte jako èirý spiritualista; a pøece po celý život jste bralna sebe jiné úkoly, aktuální, praktické, reálné - ne nadarmovám øíkali realista.

To se rozumí, pane; ale vždy i v tom aktuálním a hmotnémse odehrává dìjství duchovní a vìèné. Právì dnes jsem našelve svých papírech orientální rèení: „Èlovìk má jednat, jakoby záleželo na všem. Ale v jeho nitru sedí malý Buddha, kterémunezáleží na nièem.“ Na nièem - to je øeèeno a cítìnoorientálnì; po našem by bylo: kterému za vším tím èasnýma hmotným a v nìm záleží na tom, co je vìèné a duchovní.Víra v duchovost, zdùrazòování duchovosti neznamená, žemáme a smíme pøezírat hmotu a tìlo. Filosoficky vzato, vždynevíme, co hmota svou podstatou je. Je nám tak dána jakoduše, je nám dána jen prostøednictvím duše, skrze naše vnímánía myšlení: jaké pak máme právo ji podceòovat? Všeckopoznávání hmoty je jen rozvíjení naší duševní èinnosti; dušea hmota nestojí proti sobì. Duše, tìlo i hmota, celá skuteènostjsou nám dány k poznání a pìstìní; duši i své hmotnéokolí máme vést k vìtší dokonalosti. Pøedstava, že hmota jenìco nižšího a neèistšího než duch, je pochybená. V tom chybujePlaton a po nìm theologové a filosofové, žese s opovržením odvracejí od hmoty, od pøírody a od svìta.A pøece se sám nazýváte platonikem.Ano, ale to neznamená, že pøijímám Platonovy názory všecky.Jsem platonikem potud, že v kosmu hledám ideje, že v tom,co pomíjí, hledám to, co trvá a je vìèné. Nemohu se zajímatjen o pohyb, ale o to, co se pohybuje, co se mìní. Ve vývojipøírodním hledám úèel a øád, v dìjstvu historickém smysl; kladusi otázku, k èemu se to všecko dìlo a kam to smìøuje.Proti darwinismu, proti jednostrannému evolucionismua historismu zdùrazòuju stránku statickou; to, co trvá a jena vìky. Nejen stálá zmìna, ale podstata vìcí se mìnících;

vedle dynamiky a v ní statika, veliká architektura všeho bytí.Proto i v èlovìku hledám to, co trvá: jeho nesmrtelnou duši.ProzøetelnostHledat úèel a smysl dìní a dìjin, to je skoro vìøit v Prozøetelnost.Ba že. Vìøím, musím vìøit v Prozøetelnost, která øídí vývojsvìta a lidstva a kohokoliv z nás. Jakmile uznávám Boha stvoøitelea øeditele, musím vidìt ve všem co jest, nìjaký øád, plána rozumné urèení.Èili determinism.Ano, to se rozumí. Determinism znamená pevný øád v pøírodì,v èlovìku a v spoleènosti a v jejich vývoji: všude pøesnázákonnost. Nalézáme ji ve hmotì, objevujeme krásný poøádekatomù; èím dál tím víc budeme tu zákonnost moci stopovati v životì èlovìka, v dìjích státù, národù a lidstva - pane,a budem moci s ní vìdomì spolupracovat! Èím víc budemepoznávat, tím jasnìji se nám odhalí plán a úèel všeho; samopoznávání je zjiš ování zákonù a uvádìní faktù v zákonitý øád;a to jsme teprve na zaèátku.Když øeknete determinism, kladete tím starý problém: cotedy je se svobodou vùle. Je-li naše jednání øízeno, a Prozøetelnostínebo pøírodní kausalitou, není naše domnìlávùle a mravní svoboda jen ilusí?

Není. Mùžeme volit - to pøece nám zaruèuje sama zkušenost.Jen v kausálním svìtì mùžeme pøedvídat, jednat promyšlenì,pøipravovat budoucnost, tedy opravdu chtít. Determinismnevyluèuje volnost, ale zvùli, chvilkovost a nestálost,vede k vytrvalosti a k dùslednosti - bez determinismu, bez pøísnéhozøetìzení pøíèin a následkù by nebylo odpovìdnosti. Bylaby èirá náhodnost; nemohli bychom za své skutky, a pohnutkynašeho jednání by v nás vyvstávaly bezdùvodnì a nazdaøbùh.Myslím, že svoboda vùle není porušením pøíèinnosti; jeto jen možnost vkládat do kausálního dìní pøíèiny nové.Øekl bych to tak: svoboda i pøedurèenost èlovìka je dánajeho pomìrem k Bohu všemohoucímu a vševìdoucímu, vìdoucímuminulost i budoucnost, tuto budoucnost urèujícímu.Èlovìk je podle obrazu božího, Bùh nemohl stvoøit èlovìkajinak než k svému obrazu a podobenství; z toho pro èlovìkaplyne uvìdomìlý synergism, souèinnost s vùlí Boží.V poznávání pøírody a èlovìka, ve vnikání do zákonù pøírodních,duševních a dìjinných, v pøijímání a plnìní tìch zákonùjsme úèastni na božím tvoøení a øízení svìta. Bùh nás nechávápracovat pøi svém díle, chce po nás práci, tedy spolupráci.Každésouèinìní, i mezi lidmi, zahrnuje svobodui podrobenost, iniciativu i vázanost. Synergie s vùlí Boží dáváèlovìku míru jeho svobody a determinovanosti;èím je silnìjšía uvìdomìlejší, tím víc je obého.Determinism - pravda; lidé si myslí, že zbavuje èlovìka odpovìdnosti.Ale Bùh mi nepøedpisuje, abych teï zvedl pravouruku nebo levou: minima non curat praetor. Jsme vedleBoha a pod Bohem bytostmi autonomními; máme právo iniciativya neseme i tíhu odpovìdnosti. Odtud povinnost akti-

vismu a snažení, odhodlanosti a stateènosti. Svoboda, pane,je stejnì tìžká jako povinnost. Cítíme, že vùle bolí. Chtít jepráce; rozhodovat unavuje, to je tvoøení nìèeho nového. Závidìljsem za války vojákùm, že se jim porouèelo, že mohlijen poslouchat a nemuseli rozhodovat. Já jsem musel rozhodovat,ba i porouèet stále, nejen myslit, ale strašnì chtít - vímtedy, co to je.Determinism neznamená nesvobodu, naopak. Èlovìk nevyspìlý,který nechápe svìtový øád a jeho grandiosnost, èlovìkve své prvotní slabosti a nesoudnosti vidí ve svìtì i vesvém vlastním životì jen kaleidoskop jednotlivých, nesouvislýchjevù, vidí všude nerozumnou libovùli duchù, bohù, náhodya slepého fata.To je vidìt i dnes: povìrèiví bývají nejspíš lidé, odkázanína náhodu: hráèi, lovci, lidé od divadla a podobnì.Pøirozenì: kdo vìøí v náhodu, vìøí i v bùžky a zázraky. Povìraje indeterministická. Primitiv je metafysickým indeterministou;podléhá slepì impulsùm, øídí se svou zvùlí - je metafysickýmanarchistou.To bych neøekl. Právì u divochù, u pøírodních národù ježivot jedince nejvíc spoután tradicemi, rituálními pøedpisya sociálními zvyky.Tak to vidíte, indeterminista je otrok: je slepì vázán zvykya povìrami, je podroben svým pudem, nemá svobodné vùle.Takové primitivy máte i mezi námi. Èlovìk má jen tolik rozumnésvobody, kolik determinismu dovede pochopit v sobìi v øádu svìta.

Ty spory o determinism a indeterminism - kuriosní historie,stará jako filosofické myšlení. Už u Øekù padlo slovo:Bùh bezviny. Støedovìku vrtala hlavou praedestinace: když Bùh vía urèuje vše, ví napøed a pøedurèuje, kdo bude dobrý, kdozlý, kdo bude spasen a kdo zatracen. Pavel, Augustin, TomášAkvinský, pozdìji Luther, Zwingli a kalvín mìli o pøedurèenídivné názory; zèásti hledìli tvrdost praedestinace zmírnituèením o boží milosti. I dnešní theologové vymýšlejí èastojen slova a ne pojmy, jak smíøit svobodu lidské vùle s boží všemocí- myslím, nikam to nevede; nedivím se, že jeden papežspory o svobodu vùle a pøedurèení jednoduše zakázal. Je totvrdý oøíšek.Mnì z theismu, z uznání teleologického øádu svìtového vyplývádeterminism dùslednì. I my naplòujeme všesvìtovouzákonnost a jednáme pøíèinnì.I ve svých chybách?Ovšem; ale máme možnost volit mezi mnohostí pøíèin, mámemožnost hodnotit. Veškerá výchova i pøevýchova, mravní odpovìdnosta trest spoèívá na determinismu. Doufáme, že výchovouukládáme do dìtí pohnutky dobrého konání; a k èemubyl by trest, kdyby neodstrašoval, kdyby nebyl pøíèinou a pohnutkounápravy?A co trest smrti?To je kapitola zvláštní. Právo trestat smrtí je právo hrozné,a soudíc podle jeho dìjin a vývoje, bude v budoucnosti zrušeno.Neptejte se, jak mnì bylo, když jsem návrhy na vykonánítrestu smrti podpisoval. Trest smrti mi není hlavnì odplatou

ani zastrašením, není zajištìním proti nebezpeènému zloèinci;má-li smysl a oprávnìní, tedy pouze jako expiace. Nic nevyvážía nevykoupí tak strašnou vìc, jako je surová a zištnávražda na èlovìku než smrt; takový vrah se provinil na celémèlovìèenstvu. Ale i to platí jen pro dnešní stav kulturní budoucívìky budou mít víc možností prevence, nápravy a pøevychování- i jasnìjší poznání kriminální odpovìdnosti.V tìch a jiných vìcech bude tøeba postupovat empiricky;snažit se konstatovat, jak èlovìk skuteènì jedná za danýchokolností; do jaké míry dovede sebe a své jednání kontrolovata sebe sama vychovávat; pokud je svobodný a za své jednáníodpovìdný. Pøiznávám se, že mnì je svìdomitá statistika,dejme tomu o úrazech, milejší než nìkolik kapitol Leibnizovytheodiceje; ze statistiky se dovídám, co bývá pøíèinouúrazù a jak jim podle toho èelit. Když šofér nepije, nestanese mu tak snadno nehoda, jako když pije - ergo nepít, a je to,a nechtít vinit a ospravedlòovat Pána Boha. Nemoci na to jsoudoktoøi a vìda, aby se uèili jim èelit. Bída - na to jsme myvšichni, abychom ji odstraòovali. A tak dále.To tedy je determinism:poznávat pøíèiny zla, abychom proti nim mohli pøivoditpøíèiny nápravy. Nebýt fatalistou ani otrokem, otrokem sebesamého ani otrokem okolí. A je kdekoli naše místo, nejednata nepracovat slepì, ale vìdomì a svobodnì, pøedvídavì,plánovitì jako dìlník a spolupracovník boží. Tím se takéliším od stoicismu. Stoicism dìlá ze slabosti ctnost, je, abychtak øekl, metafysickým pokrèením ramen, je v nìm kus titánsképøetváøky; resignace theistická je nadìjnou skromností.

NáboženstvíO náboženstvíUvedl jste argumenty pro theism. Ale sebe lepší argumentynestaèí na to, aby se na nich postavilo náboženství..To se rozumí: theism a náboženství není totéž. Pro filosofiia vìdu theism je hypothesí pro výklad vzniku a vývoje svìta;a jsou i jiné hypothese. Náboženstvím se stává theismi èlovìku vìdecky myslícímu, když je uvìdomìlýma procítìným osobním pomìrem èlovìka k božství a skrzebožství k bližnímu a k svìtu. Náboženskému èlovìku je Bùhústøední ideou v myšlení i v jednání.Ve filosofii náboženství jsem jako konkrétista realistou: pozorujurùzná náboženství všude na svìtì, študuju je a podlemožnosti je srovnávám s náboženstvím køes anských církví;ty znám nejlíp a sám jsem se v nich nábožensky vyvinul. Probrodiljsem se všemi možnými theoriemi náboženství, knihamitheologù a vìdcù. 0d malièka mi vrtalo hlavou, jak to, žejsou rùzné køes anské konfese, a hledìl jsem je srovnávat -ten zájem mì neopustil podnes. Vzpomínám si, jak mì, školáèka;.znepokojil kalendáø, ve kterém jsem èetl o ruské církvi,a že v ní je mnoho svatých a zázrakù ;slýchal jsem pøeceod malièka, že všecky víry mimo katolickou jsou falešné. Nesmírnìmì to mátlo a vzrušovalo.Mìl byste ten zájem o náboženství, kdybyste sám nebylvìøící?

Jistì mìl, ale ne tak silný; to pøece je veliká vìc, že jsounáboženství a jejich instituce u všech národù po celém svìtìa ve všech dobách; když vidím v každé vesnici kostel, vynikajícíkrásou a velikostí nad pøíbytky lidí, jak toho lze nevidìta o tom nepøemýšlet? Jak ty vesnické vìže, a tøeba jen vìžièky,ukazují vzhùru k nebi? A naše Praha - není stovìžatá?Stovìžatá Praha, to pøece znamená Praha náboženská!Tedy theorie náboženství. Slovem náboženství oznaèujemevšechny projevy zbožnosti; bez zbožnosti není náboženství -leda to tak zvané matrikové. Zbožnost pak je uvìdomìlýa procítìný pomìr k Bohu, k božství; ten pomìr se vyjadøujei v tìch rozmanitých názorech o náboženství, v bohoslužbìa tak dále.Ale zbožnost je faktor subjektivní, èiste osobní; kdežto náboženstvískoro vždycky pøekraèuje oblast osobního vzahuk Bohu.Já vím. Náboženství, jak je konkrétnì vidíme, je zpravidlakolektivní, lidové, národní; je kodifikováno v neosobních dogmatecha organisuje se v církve; mìní se, uchovává v sobìpøežitky z minulosti, èasto až z dob primitivních, vyvíjí a zdokonalujese s rozvojem myšlení a kultury. Náboženství je útvarnesmírnì složitý, rozrostlý mnoha smìry; proto je tøeba pozornéanalyse jeho prvkù, složek, projevù nebo jak bych toøekl. Poèkejte, já vám to zítra pøinesu napsané na papírku,abych na nic podstatného nezapomnìl.Jak by náboženství nebylo složité! Zmocòuje se celého èlovìka,jeho mysli, citu i èinù, celého jeho života; zmocòujese národù a celé spoleènosti: veškerá kultura mùže být náboženskou,jak to vidíme u Øekù a Øímanù a nejdokonaleji

ve støedovìku. Nic není tak tvoøivého, nic tak úhrnného jakonáboženství.Analyse náboženstvíTož tady jsem si napsal nìkolik bodù o náboženství, co je,jak se projevuje.1. Podstatou náboženství je theism, uznání existence boží,jistota, že Bùh jest, Bùh všemohoucí, stvoøitel a øeditel všemstva.2. Náboženství je vírou, vìøením, nepochybováním; psychologickyvíra je soud, pøesvìdèení, úsudek vùbec; víra náboženskáje soud o božství, tedy o pøedmìtu smyslùm nedostupném,ale v nìjž pevnì „vìøíme“.3. Náboženství mají svá kréda, uèení, dogmata, pøikázání.4. S theismem je zpravidla spojena víra v osobní nesmrtnost,v nesmrtnou a duchovou duši.5. S theismem a vírou v nesmrtnost bývá dána víra v transcendentnov širším objemu - víra v andìly, svaté, duchy, ïáblya tak dále, v „onen“ svìt vùbec.Theism, to jest monotheism,vyvinul se povlovnì z polytheismu a z nižších forem náboženských.6. Náboženství, jak se øíká, positivní se dovolává zjevení jakožtopramene všech náboženských poznatkù a institucí: žetotiž božství samo se èlovìku zjevilo a projevilo mu svou vùlipøímým sdìlením, vnuknutím nebo pøíkazem. Jsou rùzné formyzjevení: božství mluví, dává znamení, zjevuje se ve snácha podobnì. Zjevení par excellence je køes anská víra, že Bùhse vtìlil v èlovìka, aby se zjevil lidem; Ježíš pak netoliko uèil,ale pøíkladnì žil a jednal na tomto svìtì mezi lidmi a pro lidi

mnohá léta.Zjevení èlovìk pøijímá smysly a rozumem, ale jenad rozum a proti rozumu. Odsud: credo quia absurdum est.7. Zjevení se v náboženství køes anském pojímá šíøe; zjevujíse totiž rozmanité transcendentní bytosti, jako andìlé, svatía duchové zemøelých, také èert. Polytheistovi se zjevují rozmanitíbohové a bùžkové.8. Mystika je zvláštní zpùsob zjevení: mystik se domnívá býts božstvím pøímo spojen; Bùh se mu nezjevuje jen objektivnì,nýbrž subjektivnì, pøijímá jej jaksi v sobì, v ekstasi rozmanitýchstupòù. Mystika se pojímá jako zøení duchovní, nikoli oèima,nýbrž duchovnì, duševnì.9. Náboženské poznání - vedle víry v to, co je zjeveno - èastose oznaèuje jako intuice, jako poznání citem, poznání nesmyslové,nerozumové.10. Náboženský transcendetism vede k mysteriosnosti, k tajemnu,k tajemství.11. Ta zvláštnost náboženského poznání a cítìní a jeho mysteriosnostvede k užívání symbolisace v theologii a v bohoslužbì.12. Náboženská víra je autoritní: autorita nejvyšší božství -urèuje náboženskou pravdu; uznává se proto autorita tradicea obecného konsensu: quod semper, quod ubique, quod abomnibus creditum est. Bùh a jeho zjevení zdají se být stejnýmiprovždy, i když se pøipouští, že zjevení se stalo po èástech,v rùzných dobách. Každý èlovìk musí pøijmout zjevenou pravdutak, jak je zjevena a tradována.Náboženství, jsouc svou podstatou autoritní, je objektivistické.Theism je proti upøílišenému náboženskému subjektivismu.13. Náboženství není jen vìøením a poznáním, nýbrž je bohoslužbou.Bohoslužba záleží v rozmanitých obøadech, zejmé-

na v modlitbì a obìti. Bohoslužba jako výkon zvláštní, slavnostnía nejdùležitìjší vykonává se na místech zvláštì vyhledanýchv pøírodì a ve zvláštních staveních, chrámech, svatyních.Modlitba je také bohoslužba, jenže soukromá. Modlitba praváje povznesením mysli k Bohu. Ježíš upozornil, že Bùh znápotøeby lidí; nepotøebuje o nich informací. Lidé se vìtšinoumodlí, aby Bùh pro nì udìlal nìco nemožného, prosí o zázrak.14. Zázraèivost je témìø ve všech náboženstvích velmi dùležitýprvek. Božství je ohromnì vyvýšeno nad èlovìka, je tvoøícíøeditel všemstva, mùže vykonat cokoliv; nadìje a vdìènostjsou podstatným subjektivním prvkem každého náboženství.Tato pøirozená zázraèivost vidí v zázraku praktické zjeveníhmotné. Na nižším stupni kulturním bývají vedle duchù a bùžkùsvaté vìci, posvìcené hmotné prostøedky, jejichž užívánípomáhá èlovìku v jeho bìdách:svátosti, amulety a kouzla. Zázraènápomoc se hledá i u svatých a u duchù; od víry ve svatéa jejich zázraènou pomoc je jen krok ke vzývání duchù zlých,èerta.Povìra se snadno pøipojuje k víøe; jak slovo samo ukazuje,je také vírou, jako paklíè je také klíèem. Povìra je pøevrácenímvíry ; povìrèivý zlodìj a vrah obìtuje na modlení, abyúspìšnì provedl svùj zloèin.15. Náboženství není jen theoretickou záležitostí èlovìka,nýbrž hlavnì praktickou; majíc autoritu božskou, urèuje mravnost.Na vyšším stupni stává se mravnost podstatnou èástízbožnosti: Ježíšovi v lásce Boha a bližního vyèerpáváse podstata zbožnosti. Vývojem kulturním mravnost zastiòujekult, ale mnohým je kult dosud nad mravností.16. V intimním pomìru k náboženství je všecko umìní: architektura,sochaøství, malíøství, hudba, poesie, rhetorika, ry-

thmika; už u Øekù a dávno pøed Øeky umìní vedle mythologiea filosofie vyjadøovalo a formulovalo náboženské pøedstavya city; silný umìlecký prvek je v náboženských obøadech.Katolická mše na pøíklad je pøímo dílem všeumìleckým.Vnitøní vztah umìní k náboženství je dán tím, že umìní jetvoøením; Øekové nazvali básníka tvùrcem - v umìní se vidítaké zjevení, a umìlcovo esthetické zanícení podobáse zanícení náboženskému.17. Náboženství je praktické, životní v hlubokém slova smyslu.Není dostateènì definováno svými dogmaty, ani obøady,ani svou historií, nýbrž pochopením své podstaty, a tou je vìdomízávislosti èlovìka na božství, na Bohu; to znamená uvìdomìnílidské slabosti fysické, duchovní i mravní - uvìdomìníjich a pøekonávání zároveò. Nebo náboženství je dùvìroua nadìjí, nadìjnost je podstatou náboženství. Èlovìk nábožnýsi ve své slabosti pøeje spasitele a zázrakù. Trvá dlouho,než se stane nábožensky nebojácným. V starších náboženstvích,ještì v Starém zákonì, náboženství je bázní, dìsempøed božstvím; Bùh, Jehova, je strašný. v uèení Ježíšovì báznìuž není.Náboženství je stanoviskem èlovìka k všemstvu, k Bohu,k svìtu a k sobì samému: je nejen poznáváním, nýbrž hodnocenímsvìta a života. Není jen pochopováním smyslu celéhoživota, je zároveò náladou, prýštící z toho pochopování životaa svìta.Život se žije: ve zbožnosti èlovìk postihuje nejhloub smyslsvého života.Náboženství, zbožnost je vìc èistì lidská: Bùh není zbožný.Èlovìk - Bùh jsou dva póly lidského života a svìta èlovìkudaného.

18. Náboženství spolèuje lidi; každá víra, každé pøesvìdèenísjednocuje vìøící spoleèensky: církve jsou spoleèenskéorganisace náboženské.Církve jsou zpravidla organisovány zvláštním stavem duchovním,knìžími, kazateli vedle laikù a nad nimi; knìží jsouochránci tajemství, vykonavteli obøadù, orgány a zástupci božství.Církve mají vedle obyèejných theologù své zvláš vynikajícíuèitele, tak øíkajíc odborné autority v náboženství.Tøídou pro sebe jsou proroci - náboženští geniové, více horlivcinež vìštci; docela zvláštní autority požívají zakladatelénáboženství, jako Mojžíš, ježíš, Mohamed, reformátoøi.Autoritnost náboženství pøirozenì pøechází na církve a jejíorgány.19. Ježto náboženství a církev urèují pomìr èlovìka k bližnímua k spoleènosti, urèují i jeho pomìr ke všem spoleèenskýmorganisacím, zejména ke státu.Církve nutnì jsou v úzkém pomìru ke státu; a to jednak nábožensky,jednak mravnì, pokud také stát svou administrativu- zákony a tak dále - i politiku zakládá na mravnosti. Jsourùzné formy tobo zvláštního pomìru církví a státù, rozmanitéformy theokracie; èasem, pøedevším v demokraciích a v republikách,ustaluje se v rùzném stupni rozluka státu a církve.Vedle státu a s ním spoleènost je organisována také národností;proto pomìr náboženství a církve k národnosti jedruhým vážným problémem; zejména v dobì nové, kdy národnostvedle státu domohla se takového významu,v støedovìku a v dobì staré nebývalého, vznikají církve národní.20. O náboženství, jako o všech ostatních projevech duchalidského a jeho životního úsilí je zvláštní vìda

- theologie.Theologie se vyvíjela, jako se vyvíjelo náboženství a celá kultura.Není náhodou, že soustavná theologie po prvé byla zpracovánaAristotelem jako hlavní èást jeho metafysiky; „theology“pøed Aristotelem byli zváni myslitelé, zabývající se pøemýšlenímo božstvích a transcendentnu vùbec.V støedovìku tbeologie byla vìdou hlavní a všeobsáhlou;theologie ovšem církevní, køes anská, katolická;vedle ní pìstovalase filosofie, ale jako ancilla theologiae.Doba nová, proti støedovìku, je charakterisována jednaknábožensky reformací a novými církvemi protestantskými, jednakzesílením a obnovením antické filosofie a umìní, zároveòpak ustavením vìd a tím zvìdeètìním filosofie. Takto vedlestøedovìké církevní theologie a proti ní si nová filosofiea vìda osobovala ex tbesi rozhodèí votum o vší pravdì. Vznikákonflikt mezi filosofií a vìdou na jedné stranì a theologiía církevním náboženstvím na stranì druhé. Tento konflikt jestarý a pochází z pøirozeného kriticismu myslícího èlovìka;projevil se již u Øekù a Øímanù, v nové dobì je obecnìjšía hlavnì hlubší.21. Náboženství, dovolávající se pro sebe vùle a ustanovenínejvyšší autority, božství samého, pokládá se za absolutní,za absolutnì správné a pravdivé, za neomylné. Prosím, nejenomkatolicism; jenže katolicism neomylnost pøièítá papeži,protestanté bibli nebo církvi - ano i státu.S náboženským, prakticky knìžským nebo církevním, neomylnictvímje posud pravidlem dána netolerance a výbojnostcírkví. Odtud zase pramení odpor proti náboženství církevnímu,autoritnímu.

22. Takto již dávno - viz u Pavla! - proti náboženství positivnímu,zjevenému, církevnímu, autoritnímu stálo, snadod samého poèátku lidského myšlení, náboženství pøirozené,požadavek, aby se náboženství a theologie neprotivily rozumu,vìdì, filosofii. Theologie nesmí odporovat vìdecké filosofii;skuteènì vidíme, jak filosofie vždycky vnikalado theologie; to vidìt nejjasnìji na vývoji theologieze støedovìku do naší doby.Vyložil jsem noetický rozdíl mythu a vìdy a konflikt mythickostia vìdeckosti: èlovìk mythický pojímá náboženství mythicky,jeho theologie je mythická; èlovìk myslící, myslící kritickýa vìdecky, má. theologii vìdeckou, filosofickou. Posudje theologie orgánem mythu, kdežto filosofie se stává orgánemvìdy. To znamená vleklý konflikt theologie a filosofie; takése to - nepøesnì - formuluje jako konflikt náboženství a vìdy.23. S náboženstvím je dán problém beznáboženství a bezbožnosti,kacíøství a jinovìrectví. Odtud církevní apologetikaa polemika, odtud i církevní filosofie jako ancilla theologiae,usilující opøít náboženské uèení dùvody rozumovými.24. Náboženství je dnes i pøedmìtem zkoumání vìdeckého:ustavila se speciální filosofie náboženství, která se pokoušívìdecky vystihnout celou podatatu náboženství; psychologienáboženství analysuje náboženský život a zkušenost;náboženství se dále studuje sociologicky a historicky. Mámedìjiny náboženského vývoje jednotlivých národù; èetné jsoupokusy o postižení náboženství primitivù. Také se studujenáboženský život jednotlivých tøíd a stavù, mìsta a venkovaa tak dále.Rozumí se: nìco jiného je uvažovat objektivnì o náboženství,o rùzných náboženstvích, jak je nacházíme všude ve svìtì,o rùzných náboženských pøedstavách, uèeních a institucích,

analysovat je, srovnávat je, sledovat jejich vývoj; a nìco jinéhoje náboženství mít, mít své vlastní náboženské krédo, svouosobní víru, uvìdomit si její rozdíl od nevíry nebo víry jiné.Náboženství JežíšovoTak - to asi je tres mé filosofie náboženství; rozumí se, tìchètyøiadvacet paragrafeèkù je jen struèným obsahem rùznýchmonografií o náboženství. Mnoho vìøících neví, co je náboženství,mnoho nevìøících nemá tušení, co vlastnì popírají;ale nejmíò a nejpovrchnìji chápou náboženství lidé indiferení,lhostejní. Pøivést je k tomu, aby o náboženství aspoò mysleli- to by, pane, bylo veliké misionáøství, a potøebnìjší, než jítkázat Negrùm; ti vìøí po svém, ale vìøí. Dnes by bylo tøebamisionáøù pro inteligenci - ovšem inteligentních a opravduzbožných.Všiml jsem si jednoho:kdykoliv naznaèujete svou vlastnívíru, citujete Krista a apoštoly.Ano. Ježíš - neøíkávám Kristus - je mnì vzorem a uèitelemzbožnosti; uèí, že láska k láskyplnému Bohu, láska k bližnímua dokonce k nepøíteli, tedy èistá, nejèistší lidskost, humanita,jsou podstatou náboženství. Zbožnost a mravnost jsou Ježíšovihlavní prvky náboženství. Všimnìte si, že v evangeliích -ve srovnání se Starým zákonem nebo s øeckou theologií - jemálo theologie, málo kosmologie a eschatologie, skoro žádnáhistorie; nemáte tam podrobných pøedpisù kultickýcha rituálních ani církevnì organizaèních. Ježíš podává témìøvýluènì pouèení mravní, stále se obrací k praktickým otázkám,

jak je vynucuje život kolem nìho: sám svou lásku k bližnímuprojevuje úèinnou pomocí v bídì duchovní i tìlesné. Jense znova podívejte do evangelií:jak diskrétní jsou Ježíšovypøedpisy theologické a jeho odkazy k transcendentnu! Bùhje mu otcem, má k nìmu intimní osobní pomìr, ale nemluvío tomto pomìru mnoho, žije jej a nedává žádné soustavy theologie.Ježíš byl živým pøíkladem; lásky nekázal jen slovy, alestále ji vykonával, obcoval s chudými a uníženými, vyhledávalhøíšníky a mravnì vytøídìné, léèil choré, sytil hladové, varovalbohaté. Takové živé náboženství se šíøí víc pøíkladem než slovy,jako oheò, jako nákaza. Ježíš svého uèení nedokazoval:mluvil vždycky jako moc maje; nepolemisoval theologicky, alepotíral farizeje a zákoníky tím, že ukazoval na jejich nepravouzbožnost a morálku. Ukázal, že náboženství pravé, pravázbožnost proniká celým životem, i tím denním, všedním,a proniká jím stále, v každém okamžiku; vìtšina lidíse spokojuje s náboženstvím sváteèním, okázalým a máloupøímným - jen o výjimeèných pøíležitostech, zvláštì když jezle, vzpomínají si na Pána Boha a køièí pak o pomoc a èekajíznamení a zázraky. Ale život vìèný nebude až po smrti a naonom svìtì - žijeme ve vìènosti už teï a vždycky. Tose rozumí, lidé si to neradi uvìdomují, odkládají vìènostna dlouhé lokte; nechávají si ji v reservì na dobu po smrti.Náboženství se mùže prožívat nejen v kostele, ale i ve fabricea na poli, v kravínì i v salonì, v smutku i v radosti. To jepøíklad Ježíšùv.A pøijímáte historickou osobu Ježíšovu?V evangeliích, v starokøes anské literatuøe vùbec i v tradicise rýsuje bohatá a jednotná osobnost Ježíšova; to se, pane,

dá tìžko vymýšlet a skládat pouze z øady legend. Mnì staèíevangelia a stará literatura køes anská vùbec; její obsah dáváplasticky živý a pìkný obraz poèátkù a vývoje køes anství, jehouèení, osob i církve, a to, zdá se mi, je vìcí hlavní. Jde pøedevšímo hodnotu toho uèení a charakter té osobnosti, jíž se touèení pøièítá. A to uèení a ta osobnost jsou jedineèné, ohromné.Ta osobnost je tak životná, že to èlovìka svádí, aby si jidomýšlel dál.Èetl jsem hlavní ty tak zvané životopisy Ježíšovy; v žádnémz nich nenacházím tolik náboženského života jakov evangeliích. Evangelia pøímo voní realitou. Skuteèný životopisJežíšùv se nedá napsat, je pøíliš málo zpráv: od Ježíšesamého nemáme ani jednoho slova skuteènì authentického,sám nic nenapsal a nezanechal.Prvé zprávy jsou od Pavla,který zemøel tuším kolem roku 64, a evangelia byla psánapoèínajíc asi od roku 70. I dochovaný text celého Nového zákonaje v mnohých a dùležitých partiích sporný, jsou interpolace,jsou opisové chyby, chyby v pøekladu a kde co; ale hlavníuèení a náboženský charakter Ježíšùv se písmem postihujedostateènì dobøe a názornì.A co jiní náboženští geniové, øeknìme Buddha, Lao- Tse...Neosobuju si o nich úsudku, zabýval jsem se jimi málo, aletolik si troufám povìdìt: Ježíše nezastiòují. Hledají-li v nichnìkteøí moderní Evropané náboženství vyšší než Ježíšovo, jeto, myslím, z kulturní únavy; potøebují nìco exotického, co bypodráždilo umdlenou náboženskou fantasii. I na tom vidìt mo-

derní náboženskou krisi. Mám speciálnì pochopení pro orientálnímoudrost resignace, ale moudrost lásky úèinné je mnohemvyšší.Náboženství láskyZdá se, že vaše náboženství spoèívá víc na lásce k bližnímunež na hypothesi Boha.To ne. Láska k bližnímu, mravní zákon lásky je mnì jen pøednía praktický projev náboženství. Náboženství, zbožnost je,jak jsem øekl, stanovisko, attituda - nemám našeho slova proto - vùèi všemstvu, vùèi všemu, co je nám dáno, tedy vùèiBohu, svìtu, lidem i sobì samému.Prakticky je v životì pomìr èlovìka k èlovìku nejdùležitìjší.Èlovìk má k èlovìku vrozenou lásku, sympathii, cit družnostia lidskosti; ten cit je ospravedlnìný sám v sobì, nemùžea nemusí být dokazován, nemusí být vysvìtlován, prostìje. Ale mùže být zesilován, prohlubován, šlechtìn: náboženství,hlavnì náboženství Ježíšovo, je kultura lásky. Náboženstvíspojuje èlovìka s èlovìkem nejen pøirozenou sympathií,nýbrž tou spoleènou attitudou k Bohu, k životu, k svìtu, nebojak se øíká, k osudu.Øekl bych, že ta vrozená a samozøejmá láska k bližnímuby obstála i bez náboženství, bez víry.Pravda, ale ne v té plnosti. Zbožnost korunuje a posvìcujelásku. Náboženství bez lidskosti nemùže být správné; lidskostbez zbožnosti nemùže být úplná. Jan praví: „Øekl-li by kdo:

Miluji Boha, a bratra svého nenávidìl by, lháø jest. Nebo, kdožnemiluje bratra svého, kteréhož vidìl, Boha, kteréhož nevidìl,kterak mùže milovati?“Ježíšovo pøikázání lásky k bližnímu staèí pro všecko jednáníèlovìka vùèi èlovìku; už Pavel správnì vyvozoval všechnyzápovìdi Desatera z pøikázání humanitního.Pøikázání Ježíšovo zahrnuje a pøedpisuje také lásku k sobì:ne egoism, ale uvìdomìlou starost o sebe, o spásu své duše.Se sebou jsme stále, na sebe mùžeme stále pùsobit, tøebažeje to èasto tìžší než pùsobit na jiné; proto se máme o sebestarat, aby se o nás nemuseli starat druzí. Ježíš to øekl pìknìa prakticky: miluj bližního svého jako sebe samého ; tedy starejse o sebe, poznávej sebe, važ si sebe, buï k sobì upøímnýa opravdový a neobtìžuj druhé. Buï stále na stráži, dávejpozor, buï èinný, odhodlaný, mìj kuráž a neutíkej pøed odpovìdností.Láska, pravá láska je èinností, prací, spoluprací, tvoøenímpro jiné a pro sebe. Není sentimentální - sentimentalita je sebemilskáa kochá se ve svých citech.Láska k bližnímu není jen soucitem ve zlém, není jen soustrastí,je i souradostí.Láska k bližnímu je v plánu svìta, lidská spoleènost stojína lásce; ale nestaèí mít k spoluèlovìku jen tak zvaný milý cit- láska, humanita se musí ztìlesnit v práci, v souèinnosti,v tvoøení a tím i v zdokonalování svìta nám daného. Jsmedìlníci na vinici boží.Láska úèinná pøedpokládá poznání bližních a sebe samého,aby èlovìk postøehl, co komu chybí. Poznat sebe, být pøísnýna sebe, být skromný; proto se mluví o køes anské pokoøe.Láska nás èiní praktickými - zbožnost si nežádá nešikù.Již v evangeliu se vyslovuje lítost nad tím, že synové svìtla

èasto nestaèí na syny svìta. Ježíš praví, buïte jako holubicea jako had - je tøeba moudré mírnosti, ale také dùmyslu, praktickostia dovednosti.Tato láska byla ovšem i pøed Ježíšem.Byla, ale Ježíš ji dovršil; pøišel „naplnit zákon“, i ten všelidskýa odvìký zákon lásky. Historický èin Ježíšùv je, že prvníjasnì a pøíkladnì vymezil zbožnost nejen jako pomìr k Bohu,nýbrž i k bližnímu. Pøed Ježíšem náboženství bývalo a bývái po nìm dost èasto nelaskavé, nelidské, tvrdé; vemte si, jakýchukrutností se dopouštìli starozákonní Židé ve jménu pravéhoprý Boha!Stejnì mohamedáni. Ale i køes ané, tøeba mìlievangelium lásky, šíøili svou víru ohnìm a meèem, vymyslili siinkvisici a uèili nenávidìt ty, kdo vìøili jinak. Nelidskost, ukrutnostje plodem otrockého ducha, otrokù a otrokáøù zároveò;otroctví a otrokáøi se podmiòují vzájemnì. Nemùže být humanitybez vzájemné dùvìry, èlovìk zbožný se èlovìka nebojí.Týž Jan už vìdìl: „báznì není v lásce, ale láska dokonalá venvyhání bázeò; nebo bázeò trápení má, kdož pak se bojí, nenídokonalý v lásce.“ Zbožný je silný.Xenofobie, nesnášenlivost, fanatism nejsou sluèitelné s pravouzbožností; není jen šovinism nacionální a politický, ale takénáboženský, sociální a vzdìlanecký - ve všech oblastech èinnostinesnášelivost a vypínavost znemožòuje lidem mírnéspolužití a souèinnost.Èlovìk opravdu zbožný je tolerantní,nebo miluje - Ježíš obcoval s publikány i s pohany, a jehouèedníci mluvili jazyky a šli do celého svìta.Moje víra: ježíšství, láska k bližnímu, láska úèinná, reverencepøed Bohem. Náboženství je nadìjností, pøekonává strach,

zejména také strach ze smrti; pudí ustaviènì do výše, výša výš, živí touhu po poznání a moudrosti, je nebojácné.Køes anstvíKøes anství a církevØekl jste: ježíšství. Naznaèujete tím, že se Ježíšovo uèenío køes anských církvích plnì neuskuteènilo?Ano. Vždy køes anství od samého poèátku neobsahuje jenomuèení Ježíšovo; pojalo do sebe také Starý zákon a dostz náboženského synkrétismu orientálního, øeckoøímskéhoa hellenistického. Vzniklo z Židù, ale rostlo a šíøilo se meziØeky a Øímany; nabývalo pùdy ve vzdìlané spoleènosti øímskéhoimpéria, mezi uèenými theology jako Pavel, mezi filosofyjako Augustin a jiní, ale zároveò mezi národy a vrstvaminevzdìlanými, mezi barbary, vydìdìnci a otroky. Køes antsvíje rùzné podle individuí, podle tøíd, podle národù a jejich vzdìlanosti;každý je chápe zpùsobem svým. Náboženství všudea vždycky odpovídá celkovému kulturnímu stavu národù, tøídi jednotlivcù ve všech svých složkách.Je tøeba opatrnì mluvit o køes anství vùbec; byly od saméhopoèátku, a již za života Ježíšova, rùznosti v pojímánía výkladu Ježíšova uèení, jak vidíme z Nového zákona, a tyrùznosti se množily šíøením køes anství.Nezapomínat, že od Ježíše nemáme jednoho authentickéhoslova, zùstalo po nìm jen podání psané a ústní; zachovalase i mimokanonická starokøes anská literatura, zlomky evangelií,apokryfy a podobnì. Podle tìch rùzných výkladù vzni-

kaly i rùzné organisace církevní, rùzné nauky, kulty a tak dále.Církve byly, a zase od samého poèátku, jedna proti druhé;dìjiny køes anských církví jsou do znaèné míry dìjinami kacíøstvía sekt, jak vìtší církve nazývaly své rozkolnické sestry.Aleto bylo již u Židù, u Øekù a u Øímanù, všude srovnejte,prosím, jak rozmanitì se vykládá Kant, kolik máte kantovskýchškol a smìrù. Náboženství se proto tak snadno rozštìpuje,že podává uèení o transcendentnu zkušenosti nedostupném,o mravnosti, která je rùzná podle spoleèenského vývoje,a o subjektivním náboženském rozpoložení.Mimo to: Každá idea se poruší a rozrùzní tím, stane-lise majetkem massy.Ano, ale massy, také nábožensky, byly a posud jsou vedenyduchovními vùdci, zpravidla uèenými theology.Prvý takovýtheolog byl Pavel a ostatní autoøi Nového zákona; pak pøišliøeètí uèitelé církevní, kteøí s pomocí øecké a øímské filosofie,vìdy a celé kultury vypracovali prvé køes anské soustavy theologickéna základì Nového a Starého zákona; byli to zejménauèitelé alexandrijští z konce druhého a zaèátku tøetího saekula.Aby se uèení pøesnì formulovalo, k tomu nutil literárníboj s pohany a kacíøi. Theologie byla hned ve svých zaèátcíchapologií a polemikou - to je fakt dùležitý pro pochopeníkøes anství a církve; nebyla nikdy jen jedna a jediná církevkøes anská, a Ježíš Nového zákona byl a posud je hlavnìnáboženským kvasem.Za života Ježíšova a delší dobu po nìm se vìøící a pøivržencisdružovali jenom ve volných sborech - dobaapoštolská; teprve pozdìji se øádnì organisuje církev.Konstantinemse církev stala státní; vyvíjí se theokracie

øímská a byzantská, v ní pokraèuje theokracie støedovìká.Církev už není organisací jenom náboženskou, nýbrži politickou a svìtskou. Francký král Karel Veliký obnovujepomocí papeže politické imperium øímské; ale užv jedenáctém století vznikají spory a boje mezi císaøi a papeži,mezi mocí svìtskou a svìtskoduchovní, moc papežskáod ètrnáctého století znatelnì poklesá; v celém západnímsvìtì køes anském probouzí mravní úpadek v církvi úsilío nápravu; církev sama svolává reformní koncily, ale bezvýslednì;vzniká revoluèní reformace v Èechách, pak v Nìmeckua jinde.To je, pane, nesmírnì dùležitý historický fakt, že a jak se církevve støedovìku ujala všeho duchovního vedení pøímo a politickéhonepøímo i pøímo: støedovìk byl dobou pocírkevnìní,nová doba stává se odcírkevnìním.Ve všech oborech, pøednìve filosofii a ve vìdách, vzniká nová vìda a její školy,na církvi nezávislé; všecky kulturní obory se odpoutávajíod vedení a kontroly církve, i náboženství se stává individuálnìjšíma na církvi nezávislým. Odcírkevòuje se stát a pøebírákulturní vedení, ovšem víc administrativnì než vìcnì.Tož to je v kostce vývoj køes anství jako církve ; vidìt z toho,jak bohatý a rozmanitý obsah má to, co nazýváme køes anstvím.Køes anské církve, to jsem už øekl, byly a posud jsou závisléna svém okolí; byly závislé na svém okolí antickém - mnohemvíc a hloubìji, než se obecnì o tom ví; køes anství jedo velké míry pokraèováním antiky. Prosím vás, hned Novýzákon byl napsán øecky, a Starý zákon musel být už ve tøetímstoletí pøed Kristem pøeložen do øeètiny pro Židy. Nesnadnoøíci, zdali byl Ježíš sám obeznámen s hellenistickými ideami:Palestina - zvláš Jerusalem - a celá Malá Asie byly v jeho

dobì už silnì hellenisovány. V Janovi èteme, že Øekové pøišlik apoštolùm a žádali si vidìt Ježíše - sotva ho chtìli jenvidìt, jistì s ním chtìli mluvit, snad tedy øecky. Pavel jistì znaløecky a øeckou filosofii své doby, zejména stoicism; v Janovimáte kus novoplatonství o logosu, a tak dále. První køes anštítheologové byli øeètí a øímští filosofové, kteøí pøijali køesanství;filosofie, hlavnì Platon, Aristoteles a stoikové mìlivliv na vývoj køes anské theologie a uèení církevního. Církevna konec pøejala celého Aristotela; vùbec støedovìká církevnám zachovala antickou literaturu i s latinským a øeckým jazykem.Stát, ovládaný církví, recipoval øímské právoa politickou ideu øímského imperia - viz Karla Velikého.Prvotní a støedovìká církev nepøejala jen antickou filosofii,pøejala také leccos z antického náboženství: jsou mnohá kultovázøízení, pøejatá z náboženské praxe Øekù, Øímanùa Orientálcù, hlavnì Židù; ovšem že køes anství pozmìnilosmysl pøejaté praxe i názorù -Co tedy: revolucionovalo køes anství antiku nebo se z nívyvinulo?Oboje. Každá revoluce, není-li pouhou negací a nièenímtoho, co je, je vývojem a reformou. Køes anství vyrostloz židovství a pøijímalo prvky antické; v mnohém vyrostlo nadnì, v mnohém je uchovalo. Ježíš sám øekl, že nepøišel Starýzákon rušit, jen naplnit; de facto však jej takøka zrušil.Køes anská církev vybudovala svou theologii a scholastickoufilosofii s pomocí øecko-øímské filosofie; je od poèátkuapologetickou a polemickou -tím dokazuje svou závislostna antice, proti níž dlouho bojovala; nebo každý boj je vzájemnýstyk a vliv. Svou theologií a scholastikou pøipravila re-

formaci, reformu a revoluci náboženskou a církevní; recepcíantické kultury pøipravila renaissanci a humanism, další kulturnídìdictví antiky.Podle toho by byl vývoj køes anství a církví obsažen innuce už v poèátcích christianismu.Správnì. Vemte si ty jednotlivé církve, jak jsou historickya vývojovì podmínìny. Máme pøednì církev katolickouve dvou formacích. Ideu katolicismu formuloval už v pátémstoletí Vincenc z Lerina jakožto víru v to, quod semper, quodubique, quod ab omnibus creditum est. Církev øímská pøedstavujeduchovní centralism, zdokonalení a pokraèování politickéa kultumí centralisace øímského imperia; církev východníje založena na federativní rovnoprávnosti autokefalních církvía jejich hierarchù na východì, na samém okraji Orientu, nemìløímský centralism už té síly. Rozdíl antické kultury øímskéa øecko-orientální je dochován v dualismu Øíma a Byzantia,katolicismu a pravoslaví. Mùže se ukazovat na fakt, že církevkatolická svou organisací do znaèné míry napodobila øímskýstát; jakožto spoleèenská organisace si pøirozenì vypùjèilavzory organisace státní - proto není ménì velkolepou organisacítehdejší spoleènosti. Její universálnost a mezinárodnostje historické unikum.Pak máme církve protestantské. Ty vznikly z aktuálních pohnutekreformy církve a mravù, ale byly také vývojovì pøipravenypostupným odpoutáváním kritického rozumu od oficiálnítheologie. Dìje se tu mutatis mutandis totéž, co kdysi v Øecku,když se filosofové dostávali do konfliktu s knìžskou mythologií.Vìèná historie!

Centralism Øíma se dovinul až k duchovnímu a náboženskémuabsolutismu øímského biskupa. Ne nelogicky. Je-li církevzaložena Ježíšem-Bohem a je-li øímský biskup v apoštolsképosloupnosti jeho zástupcem na zemi a ochráncem božíhozjevení, lze z toho dovozovat neomylnost papeže. Církev východnívyhrazuje neomylnost celé církvi - prakticky koncilam;koncil však je parlament a má všecky vady parlamentù. Podobnìpožadují neomylnost i církve protestantské, ale nemajíté duchovní autority; hoví náboženskému a theologickémusubjektivismu a individualismu, tìmto dvìma základním duchovnímpožadavkùm nové doby. Prakticky pøièítají protestanténeomylnost písmu, jenže písmo je vykládáno individuálnì;katolická církev proto bdí nad dogmatickým výkladem písmasvých theologù a kontroluje pøeklady a ètení písma u laikù.Vznik a vývoj reformace, vznik nových církví a theologie jeneménì podivuhodná událost kulturního vývoje svìta køesanského;podivuhodné, že reformace vznikla a šíøila se v celécírkvi - celý vývoj v køes anství je velkolepé a hluboké dìjství.Náboženský vývoj u násA náboženský vývoj náš?O tom jsem už mluvil a psal ne jednou. S poèátku za našehopokøestìní jsme kolísali mezi Západem a Východem; jsmezemìpisnì na rozhraní Východu a Západu, a køes anstvík nám pøišlo z Východu, tenkrát ještì neoddìleného dogmatickyod Øíma. Brzo jsme se stali západníky náboženskými,politickými i kulturními. To pøiklonìní k Západu je dùležitáa rozhodující událost našich dìjin. Pozdìji jsme první v Evropì- a zase pod vlivem Západu - provedli církevní obrodu

a revoluci; jednotliví tak zvaní kacíøi i rozmanité sekty bylyporùznu i pøed naší reformací, ale u nás po prvé se reformacestala záležitostí celého národa. Reformací èeskou byla pøipravenapùda pro reformace v jiných zemích;Luther správnìøekl, všichni jsme husity. Hus - Chelèický - Komenský jsounašimi náboženskými vùdci,vedle západního katolicismu. Huspostihl v náboženství a v církvi prvenství mravnosti; Chelèickýpostøehl souvislost církve se státem a žádal bohovládu; Komenskýdovršil reformaèní úsilí poznáním, že obsahem duchovníhoživota je vedle zbožnosti vzdìlání a lidskost, a uložilveškeré výchovì, aby byla officinou humanitatis, dílnou lidskosti.Politickým vedením Habsburkù a jejich protireformací v podstatìnásilnou stal se katolicism zase církví majority národa,jako jí byl pøed reformaèní revolucí. Ale násilí protireformaènínáboženství neprospìlo;v osmnáctém století, v dobì národníhoprobuzení, zavládlo osvícenství, po nìm a z nìho liberalism;náš odpor proti trùnu nesl s sebou i nechu k církvi, kteráté dynastii sloužila.Jaký je z toho závìr pro naši pøítomnost?Jaký závìr? Pøedevším znát naši minulost - a neupadat v náboženskouneteènost. Podstatný obsah dìjin našeho národaje náboženské uvìdomování. Otec národa, Palacký, bylsi vìdom toho zvláštního národního poslání. Mnoho jsemse napøemýšlel o našem náboženském problému. Jsem nadáníma založením èlovìk politický, ne náboženský a dokoncene theologický, ale náboženství je mnì hlavní složkou duchovníhoživota a kultury vùbec. Øekl-li jsem ve Svìtové revoluci:Ježíš, ne Caesar, øekl jsem to jako politik.

Jsem a byl jsem proto odpùrcem liberalismu v jeho podobìpo roce ètyøicátém osmém; je mnì jednostrannì racionalistickýa v otázce náboženské pøíliš indiferentní, náboženskysterilní.Mohou se církve ještì vyvíjet? Je možna nìjaká náboženskáobnova?Všecko se vyvíjí; je a bude i náboženský vývoj. Snažil jsemse pochopit hlavní køes anské církve; prožil jsem osobnìa hluboce katolicism, poznal jsem pozdìji protestantisma vnikal podle možnosti i do pravoslaví, zvláštì ruského; známduchovní stav všech tìch hlavních církví a nevím, proè by mìlbýt koneèný. Vidíme teï všude: èlovìèenstvo, národy spìjína všech polích své èinnosti k jednotì - prosím, a nás nemate,že to jde tak tìžko; veliké vìci se nerodí ajn cvaj. I v køesanskýchcírkvích je touha po jednom ovèinci a jednom pastýøi.Tož ano, dìjí se pokusy o unii církví;opakují se od staletímezi církvemi katolickými, také mezi církvemi protestantskými.Katolicism odmítá unii s protestanty, ale vynikající theologovéna obou stranách jeví nebývalé známky smíølivosti.I pomalé dìjiny jsou dìjinami. Ovšem: sjednotit církve, anižby byla oživena zbožnost a mravnost - to by nebylo žádnérozluštìní dnešního vniterného problému náboženského.Náboženstvíje celé, nedá se spravovat záplatami.Vìøím-li v Ježíšovo uèení, vìøím, musím vìøit i v budoucnostnáboženství. V každém pøípadì pak, a dovolávám se právìtu Palackého, musíme v našich pomìrech žádat toleranci -ne toleranci z náboženského indiferentismu, nýbrž tolerancipositivní: každý držet si své, mít své pøesvìdèení, ale vážit si

opravdového pøesvìdèení druhých. Pravdy každému pøejte -to bylo øeèeno nám a platí to pro vždycky.Všimnìte si, co u nás s politickou svobodou pøibylo náboženskýchsekt, vznikla i poèetná církev èeskoslovenská; pravda,mnozí v tom vidí náboženské drobení - ale aspoò to nenínáboženská lhostejnost. Naše republika není pestrá jen národnostnì,nýbrž také nábožensky; vidím v tom možnost náboženskéhoa duchovního vývoje vùbec.Církev a státØekl jste, že jste spíš èlovìk politický než náboženský.Jistì se tedy i na církve díváte také sub specie politiky.Rozumí se. Každá organisace, zejména tak ohromná jakocírkev, je ipso facto skuteènost politická. Církev se vyvinulav pohanském státì, proti nìmu a èásteènì i s ním; jako organisovanáspoleènost musela nutnì upravit svùj pomìrk státu, který byl tehdy jedinou všeobsáhlou spoleèenskouorganisací. Už Ježíš pøisoudil císaøi, co je císaøovo, a Pavelšel v tom smìru ještì dál.Církev se nepokoušela pohanskýstát odstranit nebo pøetvoøit politicky, nýbrž obrátit na køesanství;když se pokøes anil a církev zestátnil, utvoøilase køes anská theokracie. Stát našel v církvi svùj mravnía náboženský základ; monarchové - nota bene absolutistiètíbyli „z boží milosti“. Na východì theokracie dostala ráz caesaropapismu,na západì papežství vyniklo nad císaøea císaøství, tedy papocaesarism. To bylo pøirozené a na svoudobu správné, že si církev, jakožto nositelka vzdìlanosti, osobovalaprvenství nad státem; ale to prvenství netrvalo dlouhoa vznikl boj moci duchovní a svìtské.

Pomìr církve a státu se ustálil povlovnì. Vzpomeòte si, žeøímští císaøové, když køes anù pøibývalo a církev se centralisovala,køes any delší dobu pronásledovali;pravda, historikovédnes ukazují, že toho pronásledování nebylo tolik, jakose øíkalo døív, ale to nic na vìci nemìní. Pronásledovali-li pohanékøes any, ti to dìlali pohanùm, když a kdekoliv se dostalik moci - Ježíš, øekl jsem, byl kvasem, a jeho pøikázání láskynebylo hned a všude provádìno. Našlo by se mnoho krásnýchhumánních rèení z nejstarší doby køes anské; uvedu jenz Tertulliana: „Nehodí se k sobì korouhev boží a korouhev lidská,prapor Kristùv a prapor èertùv. Køes an mùže bojovatjen bez meèe - Pán meè odstranil.“Závislost církve na státu: nejlépe je ji vidìt v tom, jak rozdìleníøímské øíše na císaøství východní a západní pøipravilo vznika vývoj katolicismu øímského a øeckého, pravoslavného; rozdvojenístátu pøivodilo rozdìlení církve. Byly tu ovšem takérozdíly kulturní, ale vliv státu na církev je tu patrný.Církev sama sebou je svou podstatou institucí spoleèenskou;vedle uèení a kultu je strážkyní a vùdkyní mravnosti a celésprávy životní. Odtud vznik theokracií rozmanitých forem: náboženstvía politika, církev a stát vedou spoleènost rukou spoleènou- obyèejnì tak, že církev vede krále a knížata. Reformacíse pomìr církví ke státu zmìnil; stát nabyl vìtší mocitím, že na stranì katolické chránil církev proti reformaci a sámvykonával i protireformaci, na stranì protestantské byl patronema pøímo pánem nových církví, které zatím mìly co dìlats budováním své theologie a církevní organisace. Protestantismbyl víc demokratický, katolicism aristokratický.Tož pravda: orthodoxní státovìda a jurisprudence nevidív theokracii základ státu a práva; vychováni právem øímským,právníci vykládají podstatu, vznik a vývoj práva a státu nezá-

visle na náboženství, ethice a mravnosti. Právo je jim vedleethiky a mravnosti samostatná a pùvodní kategorie sociologická.Nu, nemohu si pomoci: pøedstavuju si právo a stát zbudovanéna zá-. kladech mravních a tím i náboženských. Lzepøipustit, a k tomu vývoj míøí, že moc duchovní a svìtská majíbýt odlouèeny politicky i administrativnì; stát se zrodilz potøeby spoleèenské organisace, vznikl do velké míry vojenskya hospodáøsky, ale vykonával také spravedlnost, chránilpoškozené, trestal provinilé - pokud se stát nazývá státemprávním a kulturním, staví se na základ mravnosti. Ovšem -vývojem a rostoucí složitostí spoleèenských pomìrù nabýváv nìm pøevahy jeho funkce hospodáøská, správní i vojenská.Ale i ve starých theokraciích klacek, abych tak øekl, byl silnìjšínež argument; duchovní moc bývala a je trvalejší, ale svìtskáje silnìjší. To však je nutno pochopit, že lidská spoleènostje vedena dvìma hlavními organisacemi, státem a církví,a že tyto organisace pøirozenì a nutnì stále upravují svùj vzájemnýpomìr: trùnové podpírali oltáø, oltáø trùny.Teprve v nové dobì pøibyla k státu a náboženství tøetí složka- idea národní; ale to už je kapitola jiná.Tak zvaný kulturní bojVíra a vìdaDnešní náboženskou a kulturní situaci vidìt názornì na našichuniversitách: vedle tøí, ètyø fakult svìtských, vìdeckýcha filosofických, máme fakultu theologickou;ex offo se podávajídva svìtové názory, které se rùzní svou methodou, uèeními úèelem. Proti sobì stojí na jedné stranì vìda s vìdeckou

filosofií, pro niž je zkušenost a rozum pramenem všeho poznání;a na druhé stranì církevní theologie, která za zdrojsprávného poznání prohlašuje zjevení a církevní autoritu. Týžstát vydržuje a platí jejich hlasatele a instituce; obojíse navzájem nejen kritisují, nýbrž odmítají a vyluèují. To máteve zkratce kulturní boj, i když se ty konflikty neodehrávajívždycky pøímo a zjevnì.Dnes snad je ten boj skoro vzøízen, ne? Zdá se aspoò, želidé mají jiné starosti.Vyøízen, to jest ukonèen, není. Pravda, bývá obèas radikálnìjšía vyslovený, jindy klidnìjší a nepøímý, ale je to konfliktchronický. Patrnì je kvasem kulturního vývoje. Lidé si dostneuvìdomují, že ten duchovní antagonism v Evropì trváo hodnì víc než dva tisíce let.Jeho zaèátky jsou u Øeka. Jakmilese vìda a filosofie odpoutaly od tradièní mythologiea polytheismu, vznikl antagonism: Sokrates - typický a krásnýpøíklad myslitele a jedna z prvních obìtí toho kulturního konfliktu.PoSokratovi filosofie ethicky a nábožensky stojí poøádproti lidovému náboženství. Køes anství pokraèuje v boji protipolytheismu a mythologii a ustaluje svou theologii pomocíøecké filosofie, tøebaže se zároveò apologeticky s tou filosofiípotýká; ale pøi tom pøejímá z øeckého a orientálního svìtataké mnoho prvkù mythologických, náboženských i kultických- èili recipuje do sebe ten klasický konflikt celý. 0d té dobykonflikt trvá ustaviènì.Øekl bych, s výjimkou støedovìku.

Ne docela. Ve støedovìku bylo úsilí o jednotnost, ale celeuskuteènìna nebyla. Máte poøád apologetiku a polemiku, tøebažeslabší než v církvi prvotní; polemiky s islamem bylo míònež s antickou filosofií, už proto, že se ta polemika vyøizovalavojensky. Církev si organisovala svou filosofii - scholastiku -jako „služku theologie“. ale právì to podrobení ukazujena vnitøní antagonism - jako každé ujaømování. Scholastikasvým víc chytráckým než vìcným rozumováním, svým hájenímtheologie de facto podlamovala autoritu církve; vždy jeto vlastnì contradictio in adiecto, když se slovo boží, slovoBohem zjevené, musí hájit lidským rozumem a když ten rozum,kritika, spekulace musí rozhodovat o hodnotì rùznýchzjevení a o náboženských uèeních. Rozum musí rozhodnouto hodnotì uèení Mojžíšova, Ježíšova, Mohamedova. Scholastiuž v jedenáctém století si pomáhali uèením o dvojí pravdì- tu máte pøece vyložený antagonism. A vemte si to stálévznikání kacíøství a sekt a polemiku proti nim - polemiku, zesilovanouohnìm a meèem: ustavièný kulturní boj; definiceVincence z Lerina platí a platila vždycky jen pro katolicitu pojmovoua ideální.Støedovìká církev zjednala své autoritì prùchod, diktovalajednotný názor na svìt svým duchovním a politickým absolutismem;ale ten absolutism se dlouho neudržel, nemohl se udržet- nesl sám v sobì dìdictví rozumové a svìtské antiky.Scholastika svou stálou apologetikou, svým logicismema apelem na rozum, svou recepcí antické filosofie, hlavnì pakAristotela, vrcholného racionalisty øeckého, pøipravovala reformaci,humanism a renaissanci. Tak vzniká doba nová, vìdomìpøekonávající dobu starší - novovìk proti støedovìku;vznikámoderní vìda a moderní, na vìdì založená filoso-

fie. I umìní pøestává sloužit jen a jen církvi - renaissance užsvým názvem definuje protivu støedovìku a novovìku.Také stát a celé spoleèenské zøízení se odpoutává od církve.Theologie katolická se ocítá v konfliktu jednak s novými,protestantskými theologiemi, jednak s vìdou a novou filosofií- a last not least i s novými koncepcemi státu. Nové theologickésoustavy protestantské mìly k nové filosofii a politiceblíž než katolicism;protestantism pøijal zásadu náboženskéhoindividualismu, zrušil knìžství a tím zeslabil v zásadì církevnictví,theokratickou hierarchii. Ovšem i protestantismuplatòoval absolutism církevní a theologický - Kalvín dal upálitServeta.Vùbec: støedovìk je hodnì nejednotný ve své podstatì: jednotacírkevní a politická, jednotný názor na svìt byly umìlé,byly zjednány autoritou, násilím fysickým i duchovním. A protovznikla doba nová, vìdomá revoluce církevní a pak i politickáproti støedovìké organisaci spoleèenské.Doba nová je charakterisována odcírkevnìním; proti církvinabývá stát napoøád vìtší a širší moci, nastává postátnìnívšech spoleèenských funkcí a sil; na místì absolutismu církevníhovzniká absolutism státní. Protestantism, zvláš lutherský,také do jisté míry ten absolutismus podporuje. Není nahodilé,že vynikající protestanský theolog nové doby dospìlk názoru, že by církev mohla zaniknout a všecko vedení spoleènostiodevzdat státu. I katolicism napomáhá v té dobì státu,provádìje protireformaci pomocí státní moci - tu i tam státpomáhal církvím k svému prospìchu.Tož tento konflikt rozumové filosofie a vìdy s theologií, tenrozpor a boj kritického rozumu s církevní a náboženskou autoritouje chronický, je dán samou povahou a vývojem lidskéhomyšlení. Vìda a filosofie se už u Øekù vyvíjela a dodnes

se vyvíjí z poèáteèního mythu; lidský duch zraje tím, žese zbavuje mythologie - pravda, to odmythologisování, to vìdecképøesnìní se dálo a stále se dìje povlovnì; napøed trochavìdy pronikla do mythu, èasem trocha mythu utkvívalave vìdì. To se rozumí, lidstvo nemohlo èekat, až mu vìdaa filosofie podá hotový, úplný, logicky jednotnì zbudovaný,vìdecky pøesný názor na svìt a na život;lidé potøebovali výkladusvìta a života hned, vem kde vem; a ten pùvodní výkladbyl a znova bývá mythický. A rozumí se, když ten konfliktvzplane akutnì, nahrazuje se èasto kritika na té i na oné stranìnepøátelskou negací: církev chce potlaèit vìdu, vìda chcevyvracet náboženství. Ale negace není a nemùže být cílem,bìží o vývoj positivní, o pokrok, o zdokonalení na té i oné stranì.Ale dá se víra zdokonalovat poznáním?Pozor na slovo: víra! Psychologicky víra je soud a pøesvìdèení,že ten soud je správný; v tom smyslu je víra podstatnouèinností rozumu, a není poznání bez víry. Bìží noeticky o to,je-li naše vìøení vìdecké, kritické, nebo zda místo správnéhopozorování a zdùvodnìní vìøíme v to, co si pøejeme; jdeo to, vìøíme-li autoritì - nebo kritickému rozumu. I vìda vìøí,ale zdùvodnìnì.Positivní pokrok: Na pøíklad, øecká filosofie se postavila protilidové mythologii a náboženskému polytheismu; dopracovávalase z mythu k poèátkam vìdy a nábožensky k monotheismu.Proto se ta filosofie hodila židovskému a køes anskémumonotheismu a pomohla ustavit theologii køes anskou. Øeètífilosofové dospìli také k hlásání humanity, všelidství a rovnosti

všech lidí; v tom pokraèovalo køes anství se svým hlásánímlásky a lidskosti. T o máte takový kus positivního vývoje:køes anská theologie pokraèovala v antické filosofii, tøebažeex thesi stála proti ní. A podobnì dál theologie zbudovalasvou køes anskou filosofii, a ta chtíc nechtíc otvírala cestu filosofiimoderní, vìdecké.A dnešní vìda - jsme jen na prahupoznání, ale oè hlubší mùže být naše chápání øádu svìtaa života s každým novým vìdeckým poznatkem! Èím víc rozšiøujemea prohlubujeme vìdeckým poznáním svùj obraz svìtaa života, tím lépe poznáváme nebo mùžeme poznat Bohastvoøitele a hybatele.Øíkávám si to tak: filosofie je orgánem vìdy, vìdeckosti,kritickosti, theologie je orgánem mythu a mythickosti; mythickostnení mrtva a snad ani mrtva být nemùže. Vìdcovéa filosofové v ráži boje proti theologii snadno pøezírají, že theologienení náboženství. Co to znamená, že pøes ten odvìkýboj theologie s vìdou a filosofií náboženství i církve trvají?Náboženství není právì jen otázkou theoretickou, nejde v nìmjen o názor na život a na svìt, nebìží v nìm jen o theologii,nýbrž je otázkou života samého, je záležitostí praktickou.Pokud církve splòují náboženské potøeby živých lidí, žijí samy.Filosofùm by nìkdy neškodilo, kdyby si uvìdomili, že mnohéa mnohé soustavy metafysické, o kterých s vážnou tváøí docírují,nejsou po stránce vìcné a vìdecké o nic lepší, o nicménì mythologické než theologie. A není mezi filosofickýmisoustavami také stálý konflikt a boj?Tady je ošem rozdíl: filosofie se pokouší èlovìka pøesvìdèit,ale nechce vykonávat vládu nad dušemi.

Že nechce? Dìlá to, ale jen jinými prostøedky; copak vyuèovánívìdecké není také vedením duší? Nemáme také vìdeckécírkve, sekty a kacíøe? Vìdec a filosof sdìluje svémyšlenky a výzkumy lidem právì tak, jako knìží a kazatelékážou lidem uèení své. Všecko myšlení a konání není jen individuální,je také spoleèenské; nemyslíme jen pro sebe, nýbrži pro druhé a s nimi. Pane, kdyby filosofie mohla, chtìlaby leckdy také porouèet. I uèenci a filosofové bývají samospasitelnía neomylniètí, jen což dìláš. Prosím vás, vìdcovéa filosofové jsou také jen lidé, a lidem nejde vždycky jeno pravdu, ale i o slávu, o prestiž, o chlebíèek a co já vím.To znamená: nevyhánìt v kulturním boji èerta belzebubem.A nevylévat dítì s vanièkou. Poøád a poøád se v boji s náboženstvíma theologií zapomíná, že náboženství není jen uèením,jen theologií, že je životní praxí, že prostupuje a povznášícelý život vìøících.Øeknìme: svým kultem a obøadem má církev svou, øekl bych,poetiènost. Vzpomínám si, jak Bjornson líèí vliv chrámu na vesnici- jen si to pøedstavte ve vší plnosti: jak už ta neobyèejná,architektonicky a symbolicky nabádající budova pùsobína prostého èlovìka a zejména na dítì, které zná jen chudoua tìsnou seknici; vesnièané se v kostele vidí všichni pohromadì,všichni ustrojeni a umyti, od starosty - kdysiod feudálního pána - až do posledního podruha, a všichni patøído jednoho celku; setkávají se tu mladí lidé, milenci ve svémnejkrásnìjším vyšòoøení - i to, pane, patøí k vìci; v kostele lidéslyší hudbu, èasto hudbu pìknou, a zpívají. v jednotì mysli;sochy, obrazy i kadidlo, to všecko na nì pùsobí pøímo smys-

lovì; kult a jednotlivé obøady, to je jako divadlo, je to dramaa veliký symbol zároveò, podívaná i pobídka k pøemýšlení;kázání je vzorem v rhetorice, diskusi a polemice, pøíkladem,jak rozvíjet dané thema - co tu je pìkných dojmù, jaká to jehostina pro smysly a pro duši lidí, co to je pro dìti!Co to bylokdysi pro mne! To je to, nestaèí církev a theologii negovattheoreticky. náboženství a mravnost, se prožívají prakticky; lzedát lidem nauku jinou, ale co jim dát za tu náboženskou nadìjnosta plnost? Jen náboženství živé dovede nahradit náboženstvía církevnictví neživé a živoøící. V tom chybují filosofovéi theologové: theologie není náboženstvím, je jen theoriínáboženství; filosofie mùže nahradit theologii, ale nedovedenahradit náboženství. Ovšem - èasto i církve kladou vìtší váhuna svou theologii, na to, co lidé vìøí, na pravovìrnost nežna mravní a životní obsah náboženství.Ale není tomu stejnì -na pøíklad i v politických stranách? Slabost lidská: víc dámena slova než na skutky...ToleranceV tom dìjinném konfliktu vìdy s církví vidím jedinou cestu:neztrácet zbožnost v stálém úsilí o poznání. Slušný, èestný èlovìkbude tolerantní - bude také kritický vùèi sobì samémua svým názorùm. Vzpomínám Augustina: in necessariis unitas,in dubiis libertas, in omnibus caritas - pravda, i tentoAugustin schvaloval hrdelní trestání kacíøù.A pøece, jak víte, se vìøící i nevìøící dívají na toleranci s nedùvìrou:nejsi studený ani horký,nýbrž vlažný, i vyvrhnu tì z ústsvých.

Ano; avšak tolerance není vlažná ani pohodlná, není kolísaváa neurèitá; i v toleranci musí být stateènost a dùslednost.Tolerance není lhostejností, není mravním a náboženským kašièkováníma nedostatkem pøesvìdèení. Vždycky jsem vytýkaldnešnímu liberalismu jeho indiferenci ve vìcech náboženskýcha mravních. Kde je živý zájem a úèast, nemùže být místapro indiferenci.Neuznávám,,laisser faire“ - to není žádnásouèinnost. Liberalismem se teï rozumí obyèejnì jen programpolitický a hospodáøský, ale to nestaèí. Liberalism vznikljako „svobodné myšlení“ v prvé øadì proti theologiím a církvím,v druhé proti nesvobodì politické.Ale svoboda není prázdnýrám, do kterého by si každý vložil, co chce; pravá svobodadìlá místo pro lepší poznání, lepší organisaci a rozumnìjšíjednání. Tolerance je ctnost moderní, je pravá humanita; jsmesi vìdomi, že od pøírody jsme rùznì a rozmanitì nadáni; protok duchovní a spoleèenské jednotnosti spìjeme, ne diktátema násilím, nýbrž uznáním rozmanitých darù lidské pøirozenostia jejich harmonisací. K jednotì dnes i v budoucnostimùžeme dospìt jen harmonií, souèinìním, a tudíž tolerancí.Mám po ruce pìkný citát z Goethe:„Die verschiedenen Denkweisen sind in der Verschiedenheitder Menschen gegrundet, und eben deshalb ist eine durchgehendegleichformige Uberzeugung unmoglich. Wennman nun weiB, auf welcher Seite man steht, so hat man schongenug getan; man ist alsdann ruhig gegen sich und billig gegenandre.“ (Goethe an Reinhard.)Theologové èasto - v zájmu prý náboženství - žalují na rozuma na modemí skepsi. Neprávem. Vždy sama theologieje tu jen proto, aby dokazovala náboženské uèení pro rozum;a co konec koncù rozhoduje o hodnotì tìch rùzných církvía dogmat v jejich ustavièném sporu? Zase jen rozum. A co

se týèe skepse skepse není bezbožnost; skuteèným nepøítelemnáboženství, pravým bezbožstvím a odpadnutím od Bohaje indiference, lhostejnost a cynism. Indiferentism a cynismjsou hrob náboženství a duchovního života vùbec; jsou duchovnísmrt. Mnohý skeptik, ba i atheista má víc náboženství nežtakový nábožensky vyèichlý církevník.Ježíš po celý život stálproti matrikovým církevníkùm; pánùm jerusalemského templupøipaïal jako neznaboh.Tož pravda, nìkdy jsou lidé syti toho sporu a srdce je táhnei k vìdì i k víøe, nechtìli by ztratit to ani to;tož se hledá kompromis,dìlají se koncese... Sleduju ty pokusy, ale nevidímv nich pravé cesty- V nejnovìjší filosofii se šíøí jistý irracionalism,nechává se rozhodovat vùle nebo cit nebo instinkt. Ozýváse volání po mythu, jako by mythus byl náboženstvím. To jeveliký omyl: ani mythus, ani theologie, ani vìda, ani filosofienejsou náboženstvím. Náboženství se mùže pojímat mythickya theologicky, mùže se pojímat vìdecky a filosoficky. aleto i ono je jen theorií náboženství, kdežto náboženství - je právìnáboženstvím, životem v Bohu a s Bohem.A volat po mythu - jako by nebylo dost moderních mythùa mythologù! Kant se svým apriorismem ocítá se v mythu a nakonec pøipouští „subtilnìjší“ anthropomorfism, Schelling, Fichte,Hegel jsou mythotvorci, Nietzsche tvoøí mythus o nadèlovìku,Comte se stává filosofickým fetišistou, Darwin, Haeckela monisté vìzí v mythu až nad hlavu - nemáme proèse vracet k mythu, úkol je poøád: myslit kriticky - a žít zbožnì.Stát a církevMyslím, že kdyby církve byly ve sporu jenom s filosofiía vìdou, byl by to konflikt více ménì katedrový.. chci øíci,

ne tak dìjinný a hromadný jak skuteènì je. Jde tu pøeco konflikt spoleèenského øádu církevního a svìtského.Máte pravdu. Tedy historicky. Církev vznikla v øímském státì;stát byl ve starovìku jedinou všeobsáhlou organisací spoleènosti,a proto byl tak mocný. Pøipomeòte si, že øímští císaøové- tak jako orientální despotové a snad i pod vlivem Orientu- byli deifikováni; øímský principát a caesarism byl užpøímou theokracií. Augustus provádìl náboženskou reformu,a pronásledování køes anù vznikalo z názorù theokratických.Støedovìká církev zvítìzila nad imperiem filosofickya organisaènì, vznikla theokracie dokonalejší, totiž náboženštìjší.Vývoj nové doby od reformace a renaissance, vývojkulturní a spoleèenský jsem už charakterisoval jako pozvolnéodcírkevòování; s ním šla ruku v ruce kulturní diferenciace.Støedovìká církev zabrala a vedla náboženství, názory, vìdìnía myšlení; uèinila si služebným umìní; monopolisovalapro sebe charitu, sociální péèi, špitály a všecku výchovu; svolovalak manželství; zasahovala do mezinárodních vztahùa øídila civilisování kolonií. Žil v ní duch universalismua svìtovosti øímského imperia. A teï si vemte, jak se jednopo druhém odštìpuje od toho církevního veleorganismu:vydìlujíse nové církve a zaøizují se pro sebe; vìdy, filosofie,umìní si dobývají nezávislosti na církvi; státy, v støedovìkétheokracii podøízené církvi, zmocòují se vedení spoleènostive všech oborech; stát pøejímá školství, výchovu, péèi humanitní,sociální zákonodárství; to všecko je faktická, tøeba ticháodluka státu od církve, která ani neèekala na odluku formální.Ten støedovìký katolicism se svou universálnostía mezinárodností byl dobrý a nutný; zachránil v pøílivu barbarùøeckou a øímskou civilisaci - ne nadarmo církev podržela

jazyky øímského imperia - a dal základ celé té evropské vzdìlanosti,od gruntu mezinárodní, nadnárodní, svìtové. Všimnìtesi, že kultury orientální zùstaly kulturami hlavnì národními.Církev dala evropským plemenùm a národùm tu svìtovost,to poslání jít do celého svìta a uèit všechny národy. Tenstaletý proces odcírkevnìní, zesvìtštìní, kulturního diferencováníje a bude nadál dìjinnì nutný, nedá se zvrátit ani zastavit.Církev a náboženství si tu musí najít své patøièné místoa uvìdomit si svùj nový úkol.Øekl jsem už, moc státu nerostla jen odcírkevnìním, nýbrži aliancí s církvemi; odcírkevnìní je dlouho trvající, posud nedokonèenýproces. Dynastie katolické provedly protireformaci,dynastie protestantské reformaci - v tom byl základ státníhoabsolutismu. Ale proti nìmu vznikly a vznikají revoluce politické,jako vyvstaly proti absolutismu církevnímu revoluce reformaèní;zkrise církevní vzešla krise státní a politická, a i tapokraèuje dál. Tohoto kulturního procesu církve dost nechápoua nedovedou se s ním smíøit, usilují o svou ztracenou moc.Kdyby se vžily do zmìnìných pomìrù, našly by pro sebe jinoua vyšší funkci: funkci èistì duchovní a vpravdì náboženskou.Èím víc se øád svìta posvìtš uje, tím víc by se mohlya mìly církve vìnovat náboženství èistému a neposkvrnìnému- náboženství Ježíšovu: svìt opravdu pokøes anštit, ne mocí,ale láskou.Kulturní proces... Taková hromadná, vìkovitá dìjstvase odehrávají konec koncù v duši jednotlivcù. Pozoruju po celýživot, jak se konflikt theologie a filosofie, øádu duchovníhoa svìtského, osudovì projevuje v rozháranosti, v rozpolcenostia v polovièatosti naší doby a dnešních charakterù. Ten problémjsem si položil už v „Sebevraždì“ - ale vracím se k nìmuznova a znova, poslednì ve „Svìtové revoluci“... Vždycky jsem

myslel a psal ne proto, abych mìl svùj filosofický systém, aleproto, že mì k tomu hnala, že mne hnìtla ta krise doby - tose rozumí, pane, že jsem ji prožíval v sobì... za sebe i za jiné.Mluvíte o krisi církevní, není dnes i náboženství v krisi?Ne do té míry, nehledíc k tomu, že krise není koncem a zánikem,nýbrž právì krisí. Jistì není konec náboženství. To, comnozí považují za definitivní odnáboženštìní, je nìkdy touhapo náboženství jiném, živém, èistém a dokonalejším. Ale jepravda, že také vzniká vìdecká ochlokracie inteligentskýchmandarinù, øekl bych, fouòù vìdy i polovìdy. a každá ochlokracie,pane, je jen do èasu.Vidíte pøece, že teï se pro náboženství exponují filosofovéa vìdcové snad úèinnìji než theologové. Nic divného: vìdaa filosofie si musí být vìdoma, že náboženství nahradit nemùže...Náboženská krise: prakticky krise køes anských církví. hlavnísporný problém mezi theologií a vìdou je zjevení, je-li totižnáboženství založeno na zjevení, èi je-li možné náboženstvípøirozené. Docela bøitce formulováno, bìží o božství Ježíšovo.Orthodoxie tvrdí, že køes anství byl založeno Ježíšem-Bohem, uèení jeho že je zjevením božím, církev že je institucíboží; odtud vyplývají další dùsledky v uèení i v praxi. Naprotitomu náboženství pøirozené tvrdí, že Ježíš byl èlovìkem jakokaždý jiný, a vidí právì v tom vyšší sankci køes anství, že totižèlovìk sám, bez zázraku, ze své pøirozenosti se povznesl takvysoko. Náboženství se tím stává pøirozeným nadáním èlovìka,jako vìda, umìní a podobné, a mùže v nás naším vlastnímúsilím být zdokonalováno, jak ty druhé dary lidské pøirozenosti.Náš život nabývá zvláštní hodnoty, mùže-li èlovìk sám

ze sebe být tak dokonalým, jak to Ježíš žádal a jako èlovìkdovedl. Opakuju, nejsem theolog, nejsem uèitel náboženství,jsem jenom èlovìk nábožensky vìøící; jít za Ježíšem, to je mivšechno.Jste pro náboženskou výchovu dìtí?Ovšem že; to pøece vyplývá z hodnoty náboženství. Ale pronáboženskou výchovu nestaèí vyuèování katechismu ve školách.Škola dnes je školou vìdeckou, to jest založenouna poznatcích vìd; jestliže se v ní vyuèuje katechismu orthodoxnímu,nutnì se dostavuje theologická a náboženská kriseuž v dìtství a mládí. O tom netøeba ani mluvit, že vyuèovánínáboženství není náboženskou výchovou. Boj o školu je tìžkýproblém naší pøechodní doby.Indiskrétní otázka: plaidujete pro náboženství jen jako filosof- èi taky jako politik?Odpovím jednou zkušeností: když se v kostelích duchovnízaèali modlit za republiku a presidenta, upozoròoval Švehla,jak veliká je to vìc politicky. Mìl pravdu. Musíme umìt ocenit,když se organisace tak veliká a stará smiøuje s naším svìtskýma demokratickým øádem. Mùj pomìr k náboženstvíse tím nezmìnil. Hájil jsem náboženství odjakživa, mìl jsemje od dìtství, neopustilo mì ani tehdy, když jsem byl vykøièenza neznaboha... Svou filosofii náboženství jsem vám už povìdìl.A øekl jsem vám také, že jsem od nátury èlovìk politický:problémy náboženské musí prakticky øešit lidé svým nadánímnáboženští, náboženští geniové a vùdcové. Prožívá-

me dobu pøechodní: chybìjí nám uèitelé víry,lásky i nadìje.Jako theista však vìøím v budoucnost náboženství.Ještì o náboženstvíŽivot náboženskýVracím se k náboženství: k náboženskému životu pøecenestaèí jen cit zbožnosti; každé náboženství musí být podloženopositivní vìroukou.Vida - ani vám to náboženství nedá!Chápu, že vám moje filosofie náboženství na prvé poslechnutínestaèí a nestaèí vaší kritice. Pokusím se hlavní vìci formulovatznova, a nebudete netrpìliv, jestliže to ono budu opakovat.Ano, každé náboženství musí být formulováno, má tedy svéuèení, svou vìrouku, dogmata a theologii; ale každé náboženstvímusí být také praktikováno a prožíváno. Nebál bychse øíci: prožíváno živì. Pro mne náboženským vùdcema uèitelem je Ježíš. Ježíš nebyl theolog, byl prorok, nejvìtšíz prorokù: co pro umìní, vìdu, politiku a v ostatních oborechje genius, pro náboženství je prorok. Prorok - to neznamenájen prorokovat a pøedvídat, nýbrž hlásat slovo boží, kárata vést, povznášet k duchovnìjšímu a novému životu; být vzorem,být hlasem svìdomí, být buditelem života - je tìžko tovystihnout slovem.Podle Ježíšova uèení náboženství je vírou v jediného Boba,Stvoøitele, Øiditele svìta, Otce; ale Ježíš nepøepíná transcendentismu,jeho náboženství není právì jen pro nebe, je pro

zemi a pro denní, všední život. Nemluvil mnoho ani o poèátcíchani o konci svìta, nezabýval se historií jako Starý zákon,který i v tom byl náboženstvím a uèením jenom národním.Náboženství Ježíšovo se jeví v mravnosti a lidskosti, je humanitismemsub specie aetemitatis. Rozdíl zbožnostia mravnosti vystihujeme slovy: svatý a dobrý. Svatost je mravníživot v Bohu.Což nemùže být mravnost bez náboženství?Mùže; nìkdy je lepší než mravnost lidí zbožných a církevních- bìží právì o to, jaká ta zbožnost je a jaká je ta mravnost.Chodit do kostela, modlit se, zvykovì vykonávat obøadya podobnì, to není tìžké; ale být si plnì a stále vìdompomìru k Bohu, mít úctu pøed každým èlovìkem a pomáhatmu, potlaèovat svùj egoism, žít rozumnì a mravnì - - to jetìžké a to je pravá zbožnost. Mravnost a duchovní život mohoubýt bez náboženství a mimo náboženství, ale ptám se:jsou úplné a dokonalé? Po mém rozumu, ne. Požaduju náboženstvíjako nutné dovršení duchovního a kulturního života;tím, že v mravnosti vidím hlavní složku náboženství, dìlámz mravnosti, øekl bych, náboženský kult. Žít mravnì je pravéuctívání Boha.Staèí víra v Boha a mravnost k plnému náboženskému životu?Nestaèí. Již v Novém zákonì èteme, že ïáblové také vìøív Boha, ale tøesou se. Chceme-li užívat slova víra, pak víranáboženská musí být osobním pomìrem a pomìrem intimnímk Bohu. Víra mùže být pouhou hypothesí; jenže k Bohu

se neprotlaèíme jenom spekulací. Když se v náboženství pøepínátranscendentism, zapomíná se lehko na bližního a namravní život; zdùrazòují a hodnotí se pøíliš podøadné složky náboženské,církevnictví a obøadnictví; také se upadádo zanícení neživotního, protiživotního, až sám život popírajícího,jako máte askesi, poustevnictví, mrzaèení tìlai ducha.Prosím vás, vždy byli uznáni za svaté, kdo žilina sloupech a vìøili, že tím slouží Bohu, zase jiní se nechaliza živa rozežírat hmyzem, a já nevím co ještì. V tom je právìnadhodnocení transcendentna; lidé chtìjí Bohu sloužit nìèímzvláštním a protipøirozeným - náboženská akrobatika! Ano,odmítám i náboženskou mystiku;splynout s Bohem tím, žese potlaèí rozum a život tìlesný, soustøedit se tak, že se upadneu vytržení a v opojení, a v takovém stavu obcovat s božstvím- to všecko je stav více ménì pathologický. Náboženství nenívìc nervù a záchvatù, nýbrž uvìdomìní smyslu života, uvìdomìníèlovìka normálního, tìlem i duchem zdravého.Ale jei náboženská pathologie, jsou náboženské odchylnostia pøímo duševní choroby, je i náboženský analfabetism - „božílidé“ ruského mužika jsou divná rasa - a já je vidìl a pozoroval!To víte, lidé uctívali i epilepsii a šílenství jako projev boží. I vtom je pøecenìní transcendentna, nebo konkrétnìji: potøebatajemství a tajemnosti.Mùže vùbec být náboženství bez tajemství?Nemùže; ale záleží na tom, jaká tajemství uznáváme. Ve skuteènostije nám svìt a život tajemstvím - kolik toho opravdupoznáváme a víme? Èlovìk má pøirozený sklon k mysteriosnosti:svìt èlovìku a èlovìk sám sobì je mysteriem - není

tajemstvím to nevšímané polní kvítko? Jen se na nì zadívat -odkud ta jeho krása, ta jeho úèelnost, odkud se vzalo vùbec?Ve své slabosti, nouzi a bídì prahne èlovìk po zázracícha zjeveních - ve všem a všude: ve høe i v nemoci, v politice i vsociálním toužení, v metafysických otázkách duše a života. Odtudta záliba v okultismu a v tak zvaných tajemných úkazech.Mùj ty Bože, tajemné úkazy! Jako by to, že vidím ten celýsvìt, že vnímám tam ten strom, že se mu podivuju, že si uvìdomujutajemství jeho života a rùstu - jako by to všechno nebylyúkazy stejnì tajemné, stejnì podivuhodné! Copak dušepo smrti je nìco tajemnìjšího a mysteriosnìjšího než dušeza živa... a duše tak zvaných velikých mužù nìco podivuhodnìjšíhonež duše tam té ženy, co shrabuje seno?Lidé, pohøížení v svém blizouèkém okolí, nedovedou vidìtvelikost ve všech vìcech; každá nepatrná vìc i událost nejvšednìjšíje nìco tajemného a ohromného! Nedejme se mýlitzvykem - zvykli jsme pøedevším na sebe, zvykli jsme vidìt jendo svého blízkého okolí, ale jen se zamysleme, jen se poøádnìpodívejme právì na ty známé osoby a vìci, a rozšíøíme svùjnázor o tajemném a zázraèném!O zbožnostiCo je zbožnost psychologicky? Pomìr k Bohu, pomìr osobníse mùže procítit rozmanitì; do jisté míry každý èlovìk jejprožívá ponìkud jinak; i v tom jsme každý svou osobnostízvláštní, s rùzným nadáním a zvláštními zkušenostmi. Starémuzákonu poèátkem moudrosti a pravou zbožností byla bázeòHospodina; podnes se nám slovo bohabojný kryjes pojmem zbožný; také Øekùm a Øímanùm pomìr èlovìkak bohùm a božství byl. U Aristotela jsem našel doslovnì vý-

ok, že èlovìk Boha milovat nemùže. Ježíš vymezil pomìr èlovìkak Bohu jako lásku a pomìr synovský. Bùh je èlovìkuotcem, my jsme mu syny. To je, nová definice zbožnosti a náboženství,a tím køes anství vyniklo nad starovìk. Pravda, i veStarém zákonì je nìco z rodinného vztahu k Bohu, pokudJahve byl Bohem rodu, kmene nebo národa.Ježíš slouèil lásku k Bohu s láskou k bližnímu, a to synovstvíboží a vzájemnou lásku božích synù uèinil universálními;láska k bližnímu platí vùèi všem lidem a národùm. Tím je dovršenavíra v jediného Boha: je jen jeden Bùh, Bùh všech národùa lidí.Ježíš pøijímal Starý zákon, nepøišel ho, jak øekl, zrušit, alenaplnit. Ježíš nestvoøil náboženství, to bylo vždycky a dávnopøed ním; byl reformátorem. I køes anské církve pøevzaly Starýzákon a vedle lásky Ježíšovy uchovaly i starozákonný timorDomini - víc než tøeba.Vedle toho pomìru k Bohu a bližnímu vyanalysujete v náboženstvíještì jiné prvky; kult, obøady, náboženské institucevyvolávají ve vìøících silné city, èasto silnìjší, než je cit k neviditelnémuBohu. Pomìr k hierarchii, knìžím a kazatelùm, závislostna církvi a vùdcích je podobnì jako v politice a jinde -dùležitou složkou náboženství. Proto, že je tìch prvkù tolika že každý si mùže vybrat jiný, nìkdy i docela zevní a podružný,tøeba nìjaký obøad nebo èlánek víry, není jen zbožnost jedna:Bùh je jen jeden, ale osobní pomìr k nìmu je rùzný podledob a lidí.Náboženský život - jako všechny jiné èinnosti snadno se mechanisuje;tak na pøíklad chodit v nedìli nebo dennìdo kostela, køižovat se, modlit se a tak dále se mùže stát návykemdocela mechanickým; u mnoha lidí je náboženství je-

nom návyk - znáte pøece ty, jak se jim øíká, modlièky s jejichmodlitbou retní.Modlitba - ano.Vidím pøed sebou v duchu sochu amerického sochaøe, Indiánana svém koni; kùò stojí, jako by rozumìl svému jezdci,který povznáší svou mysl k Velikému Duchu, ruce roztaženy,oèi obráceny k obloze - pravá, krásná modlitba.To se rozumí, my svùj náboženský pomìr k Bohu nedovedemevyjádøit jinak než pojmy své empirické psychologie.Sami theologové øíkají, že Bùh je nám bytostí nedostupnou.Právì pro tu nedostupnost Boha je ve všech náboženstvíchsilným prvkem zbožnosti úcta k zakladateli náboženství a církví:k Buddhovi, Mojžíšovi, Mohamedovi a ovšem i k Ježíšovi.Køes anští mystikové, ale i normálnì zbožní vìøící obracejísvou lásku víc na Ježíše než na Boha; køes anská theologievùbec ztotožòuje Boha a Ježíše. Apotheose, deifikaceve všech náboženstvích není nic jiného než úsilí pøiblížit si,nìjak si zlidštit nedostupné, smysly i rozumem nepostižitelnébožství. Proto umìní, architektura, sochaøství a malíøství, poesie,hudba, zpìv i tanec vyjadøují náboženské pøedstavyèasto úèinnìji než theologické definice. Ten Mojžíš, a sebevíc ze strachu pøed modloslužebnictvím zakazoval hmotnézpodobování Boha, usiloval zobrazit jej slovy, definicemia celou historií božského zjevování - èirý anthropomorfism.To je lidské a pøirozené; nedostupné božství nutnì zobrazujemepo lidsku, nemùžeme jinak;ale aspoò se musíme snažit,abychom je chápali duchovnì. Bratr Ježíšùv, Jakub, kdyždefinoval náboženství èisté a neposkvrnìné, nedovedl øícivíce, nežli že máme navštìvovat sirotky a vdovy v souženíchjejich a sebe samy uchovat neposkvrnìného svìtskostí; a Jan

píše ve své epištole citované už slovo, že nelze Boha nevidìnéhomilovat bez lásky k bližnímu vidìnému.Èlovìk vìdecky myslící pøemáhá mythický anthropomorfism,pøekonává jej rozumovì i citovì; pouèen Ježíšem, pøekonávánáboženství báznì a strachu a nahrazuje je úctouk Bohu a láskou k bližnímu.Já bych svùj pomìr k Bohu oznaèil latinským slovem reverentia- úcta, plná dùvìry, vdìènoti a nadìjnosti. A pokudse lásky k bližnímu týká, pøijímám to pøikázání, jak je doporuèilJežíš, v celém rozsahu: že máme milovat i nepøítele - je tomožné, tøebaže nesnadné. To mne nezbavuje právai povinnosti odpírat køivdì a útlaku; ale snažím se býtk nepøíteli èestný a spravedlivý.V staré rytíøskosti, která v bojia po boji ukládala úctu k soupeøi, je krásný prvek. Ježíš, kdyžz chrámu vyhánìl kšeftaøe, neskrýval svého rozhoøèení; rozhoøèenínení nenávist.Náboženství, to není jen pomìr èlovìka k Bohu, nýbrž taképomìr èlovìka k èlovìku. Øíkám si: mùže být pravá a plnáláska k bližnímu bez nejvyššího hodnocení lidské osobnosti,bez víry v nesmrtelnost lidské duše? Znám všecky námitkymaterialistù, pantheistù, osvícencù a tak dále; ale láskak bližnímu, láska pøirozená a dùkazù nepotøebující - není onasama dùkazem, èím nám má a musí èlovìk být? Dovolávámse Ježíše v lásce k bližnímu, dovolávám se Platona v uznánínesmrtelnosti. V tom smìru jsem platonikem - Plato prvýse pokusil o dùkazy nesmrtelnosti. Jdu s Platonem i protimoderním theologùm, kteøí si s vírou v nesmrtelnost nevìdídost dobøe rady, strkají ji do apologie a jiných nauka vynechávají ji z dogmatiky. Tím víc si chválím Platona, žeukázal na dùležitost toho uèení i methodicky.

Zbožnost je zvláštní stav opravdivosti: zbožnému èlovìkusvìt a život je jakoby klasickým dramatem, ale bez satyrskédohry; klasické drama je právì pùvodem i podstatou projevemnáboženským. Život není fraškou, není komedií, není tragedií,je dramatem; není nikdy bez velikosti, bez osudové logiky- mít trochu humoru pøi tom neškodí: tomu dobøe rozumìlShakespeare.Jistì i Ježíš se usmíval, nebo v lásce je radost.Náboženstvím vystihujeme dùležitost života, jeho vážnosta hodnotu - a jeho krásu. Velebnost a velikost boží nás plníúctou a oddaností. Náboženství dává èást té velikosti takénám - èást jen malou, která nás nezbavuje pøirozené pokory,pravé náboženství pøekonává titanism. Vzpomeòte si, jakse Starý zákon zaèíná titanismem; had slibuje prvým rodièùm,že budou jako bohové - Goethùv Faust svým titánstvím zaèínáopravdu od Adama. Jak by ne, titan! sám pøece øíká: mirfehlt der glaube.Zbožnost je individuální, ale nepøipouští solipsismu; ve zbožnostisamé je uznání svìta mimo nás, svìta božího a svìtabližních.Náboženství pøekonává v nás osamocenost; jen si živìpøedstavit, co to je být sám! Pozoroval jsem se èasto v naprostésamotì; u nás pøíroda je pøíliš bohatá, abychom mìliplný cit samoty. v poušti je ten cit plnìjší.,Ježíš také chodil na pouš - meditace vyžaduje samoty. Soustøedìníje èlovìku potøebné, ale nemùže být povoláním; protopoustevníci nežili život normální. Život vyžaduje práce prosebe a pro bližního; nesmíme pøed tìžkostmi života a svìtautíkat, svìt musíme pøekonávat. Klášternictví a poustevnictvíjako stav a zamìstnání je vlastnì zmechanisování samoty: nesoustøedìní, ale návyk - nebo øemeslo.

Já vím, ještì na mnohé vìci se mùže ptát a ptává se všeteènostmetafysická; ale vy jste chtìl slyšet moje krédo; jehoposlední slovo je reverentia: úcta uvìdomìlá pøed Bohemi pøed èlovìkem; v té úctì k bližnímu je zahrnuta láska, øeknu,láska také uvìdomìlá.Víra a rozumKladete dùraz na uvìdomìlost, tedy na rozum i v náboženství.Ano, jako ve všem; všude musíme klást dùraz na rozum kritickýa srovnávající. Zbožnost je pøirozený stav èlovìka. UžPavel uznával náboženství pøirozené vedle zjeveného èili nadpøirozeného;i dnes se øíkává: anima naturaliter christiana. Topøirozené náboženství, to je právì to, že si svým vlastním rozumema nadáním uvìdomujeme svìt a svùj pomìr k nìmu.Víra v božství, náš vztah k Bohu, zkrátka náboženství je výsledekhlubokého pøemýšlení a zkušeností vìkù; každý z násvìdomì nebo nevìdomky navazuje na tento historický vývoja tisíciletou tradici. Myslící èlovìk prostì chce a musí si ujasnit:co je svìt, kdo jej uèinil, co je Bùh, co jsme my sami, kamspìjeme, co je smrt; konec koncù ty všecky otázkyse soustøeïují v otázce jedné: Co, kdo jsem vlastnì já? Tožpravda, ty otázky i odpovìdi na nì vzrušují silnì naše city,vznìcují naše nadìje a hýbají naší vùlí; proto v nich pøehlížímetu složku rozumovou - však jsme o tom už mluvili. Tak zvanépoznání citové, intuice, osvícení, inspirace, zøení a podobnì,to všecko jsou rychlé smyslové a rozumové postøehy nebosoudy, které pøièítáme prùvodnímu nebo následovnímu citovémua volnímu vzrušení. To platí i pro zbožnost a náboženství:

máme náboženské city, nálady a touhy, ale nemìli bychomjich bez víry, a víra je soud, úsudek, pøesvìdèení - tedy èinnostrozumová. Každá víra je konec koncù z rozumu, tøebaz rozumu nedokonalého a chybujícího. Pravá víra není høebík,na který se lze zavìsit v zoufalství nad slabostí rozumu - aniopium pro uklidnìní znepokojené duše.Ano. Víra pravá, správná, která neuspává, ale budí a žene.Mluvil jste o toleranci; potøeba tolerance již sama sebouznamená, že nikdy nebude jeden pastýø a jeden ovèinec.Pastýø jeden - snad, ovèinec jeden ne tak brzy. Právì propøirozenou rozdílnost lidí; prosím vás, kolik bylo a je køes anskýchcírkví a sekt, kolik výkladù písma a Ježíšova uèeníod prvých zaèátkù køes anství podnes - a co tìch rozporù mátei v názorech vìdeckých! Mám výklad svùj a pøesvìdèení své;ale uznávám rovnoprávnost bližních, a proto neobtìžuju jejichsvìdomí a zvykám si být tolerantním. Tolerance, opakuju,je ctností positivní a je ctností novou, hlásanou právì pravýmnáboženstvím. Opravdovou tolerancí se buduje universálníovèinec, ovèinec jeden; o ten se pokusil katolicism, dnes o nìjusiluje také vìda, intemacionalism a pacifism. Je to pokraèovánív cestì, kterou nám ukázalo náboženství.Øíká se - moderní náboženská krise. Tož pravda, církevnínáboženství všecka a všude ztratila a ztrácejí vliv.Vìda se víc a víc ocitá v rozporu s uèením theologickým -tím není øeèeno, že v bibli a v theologiích není dost správnýchpoznatkù právì o náboženství a zbožnosti.Ale jak to potompøijde, že pøes ty otøesy ve víøe vìtšina lidí setrvává v církvích?Vidím i v tom uznání hodnoty a potøeby náboženství.

Náboženství dnes musí mít jinou funkci než mívalo døív. Tenkrátveliká massa lidu byla nevzdìlaná, nevìdomá, negramotná;proto byla vedena k poslušnosti - duchovnì i politickyvládla autorita. Církev jako duchovní aristokracie byla vzoremaristokracie politické; proto také byla organisována hierarchicky- aristokratism je právì uznávání stupòù mezi lidmi.Dnes skoro každý èlovìk má jaké také vzdìlání; tím je takéautonomnìjší. Náboženství se musí vyrovnat jednak s tím rozvojemvìdeckého myšlení, jednak s vývojem vìdeckého myšlení,jednak s vývojem pomìrù spoleèenských - a nejenve svém uèení. I køes anská láska k bližnímu má pøed sebouveliký úkol: spravedlivé nároky socialismu.PolitikaPolitická theorie a praxeØíkáte, že zákon lásky platí stejnì na politiku jako na životosobní.Ovšem že platí; platí pøece na život celý, pro všecko jednánía konání. Všechna rozumná a poctivá politika je provádìnía upevòování humanity uvnitø i navenek;politiku, jako vše, codìláme, nutno dùslednì podøizovat zákonùm ethickým. Vím,jsou politikové, hlavnì ti, kteøí se považují za náramnì praktickéa chytré, kterým se ten požadavek nelíbí; ale zkušenost,nejen moje, myslím, uèí, že politika rozumná a poctivá, jak jíøíká Havlíèek, je nejúèinnìjší a nejpraktiètìjší. Nakonec mívajítak zvaní idealisté vždycky pravdu a udìlají pro stát, pro ná-

od a lidstvo víc než ti politikové, jak se jim øíká, reální a chytøí.Chytráci jsou konec koncù hloupí.Jenže ve své dobì idealisté pravdu nemívají.Nìkdy ne, nìkdy ano: i v politice boží mlýny melou pomalu,ale melou jistì. Mluvím-li o mravnosti v politice, myslím pøedevšímna politickou taktiku a na celou administrativu; právìpolitická praxe musí být mravná - ovšem i politický programpodléhá ethice. Politiku, tak jako všecek život jednotlivcei spoleènosti, nemohu než pojímat sub specie aetemitatis.Rozumí se: dost slušný a dokonce vznosný politický programnapíše kde kdo. Nìco jiného je znát administrativua slušnì ji provádìt; a zase nìco jiného je pochopit, oè v danédobì pro stát a národ jde, ukázat v tìžkých a osudových chvílíchcestu, urèit vhodný postup - a vést. V tom smyslu se mluvío politice vyšší a dìlá se rozdíl mezi státníkem a politikemnebo politikáøem; Palackému, Riegrovi jako nejvyšším politickýmautoritám se øíkalo: vùdce a otec národa. Takto pojímanápolitika je pokus pochopit daný okamžik v toku dìjin -takový politik bude znát minulost svého státu a národa, buderozumìt jejich pøítomnosti, bude mít na mysli jejich budoucnost.Prožil jsem to všecko. Jak jsem øekl, jsem èlovìk politický,politické problémy mì zajímají a drží od mládí; víte, že jsemuž roku devadesát jedna poslancoval a že a proè jsemse mandátu vzdal. Tehdejší spory byly mi k tomu jen pøíležitostí,vlastní motiv byla moje politická nehotovost. Když jsempoznával politickou Vídeò a její vztahy s Evropou, poznal jsemtaké, že na tuto politiku jsem pøes všechnu dosavadní pøípravunebyl ještì pøipraven dost. Dal jsem se do politického stu-

dia znovu a dùkladnìji. Hledìl jsem si v hlavì srovnat, oè vlastnìjde v našich dìjinách; a historie našeho národa mi bylaèástí dìjin svìtových. Vedle toho sociální otázka, otázka slovanskáa kde co - nedìlal jsem politiku prakticky, ale psaljsem knížky. a i to je politická práce.Tehdy jste zdùrazòoval, že i politika má být vìdecká. Trvátena tom pojetí politiky i dnes, po tolika zkušenostech?Ano - politika je a bude èím dál víc také vìdou. Na svýchvysokých školách sice ještì nemáme profesory politiky, politikajako vìda je rozstrkána v oborech právnických - státovìda,právo státní a mezinárodní, statistika, politická ekonomiea tak dále, a filosofických - dìjiny, sociologie a jiné obory.V jiných zemích už mají zvláštní stolice a vysoká uèilištì provìdeckou politiku, mají i bohatší odbornou literaturu pravda,i to jsou jen zaèátky; k politice vìdecké máme ještì daleko.Nezdá se vám, že mezi politikou vìdeckou a praktickou,øeknìme parlamentární, zeje propast?Zeje; jak by nezela? Ale stejná propast je mezi náboženskýminázory massy církevníkù a vzdìlaných theologù; nemenší je rozdíl mezi laiky a právníky, a tak dále. Ale theologienení ještì náboženstvím ani zbožností, všecka jurisprudencenení ještì právem, právním vìdomím a konáním; požaduju-lipolitiku theoretickou, vìdeckou, nezapomínám na rozdíl theoriea praxe. Prosím, podívejte se na náš politický vývojod pøevratu;jistì je vìc nápadná, že v èele vlády, parlamentua stran byli a jsou s malými výjimkami mužové bez akademickéhoškolení, mužové, kteøí vytvoøili, organisovali a vedli

strany a kteøí mìli dlouhou a pernou zkušenost.Ti vùdcovéa tvùrcové stran si museli s praxí a v praxi vytvoøit theorii, beztheorie není žádná praxe. Víte sám, jak rád theoretisoval Švehla- a jaký to byl praktik!Naše strany mají svou theorii socialismunebo agrarismu, svou filosofii dìjin, své pojetí životaa tak dále.Ne, pane, bez politického vzdìlání, bez theoreticképøípravy není možná politika slušná, a øekl bych, veliká.Tožpravda: halda vysvìdèení ještì nezaruèuje vzdìlanosta dokonce nenahrazuje pøirozené nadání. A nezapomínatna požadavek mravní; uèenost, doktorské zkoušky a titulynezaruèují slušnost, èestnost ani stateènost.A teï otázku - nemá být osobní: když mluvíte o politicejako vìdì, o politice vzdìlané, jaký je pomìr filosofie k politice?Nechcete být osobní, ale jste; to jako, že jsem se stal presidentemz profesora? Tedy neosobnì:Vzpomeòte Platona, Aristotela, Augustina, Tomáše Akvinskéhoa tak dále; filosofové si vždycky lámali hlavu problémypolitickými, politická theorie v té oné formì odjakživa bylaèástí filosofie. To vyplývá z pomìru politiky k ethice; ethikavždy byla èástí filosofie.V nové dobì se z filosofie vykrystalisovalasociologie a filosofie dìjin, tedy vìdy politické v užšímsmyslu; tím se stala politika vìdou praktickou. Dnes o politikuvìdeckou usilují vedle filosofù právníci, národní hospodáøi, historikovéa sociologové - každá vìda tíhne na jedné stranìk filosofii, na druhé stranì k praktickému životu.Filosofie má k politice pøímý vztah pøednì tím, že usilujeo celkový názor na život a na svìt, tedy i na život spoleèenský.Dnes politika a moderní stát zabírá všecky obory spole-

èenské správy a usiluje tedy prakticky o to, oè filosofie usilujetheoreticky. V tom smyslu je rozumìt požadavku Platonovu,aby filosofové byli vládci. Vedle té snahy o celkový názorna život a na svìt se filosofie chce dobrat hlavních, základníchpravd všeho jednání a poznání, chce mít jistotu - státník,stojící nad tolika konflikty, musí se stále rozhodovat, kde jepravda. Státník moderní musí být kritický, musí být vzdìlanýa moudrý.A nejen moudrý. Politika vyžaduje znaèné míry fantasie:hroužit se do myslí lidí své doby i do historie, vytušovat smìrspoleèenského vývoje a vidìt ideál, ke kterému ten vývoj ukazuje- zkrátka nìco básnického státníkovi neškodí, ale to jeimaginace, ne fantastika nebo utopism.Politik, má-li vést, potøebuje znalosti lidí - jaké pak vedení,když nevidí do lidí? Prosím, nezapomínejme, že vìdec a filosofmùže také dìlat chyby, a chyby veliké. Jsou právì politikovéa politikové, tak jako jsou uèenci a uèenci. A opakuju - knihy,vysvìdèení nestaèí, politik potøebuje životní zkušenosti; nestaèíani chytrost - jako ve všem, i v politice záleží na hodnotìèlovìka celého.Dìjiny a svìtZdùrazòujete význam historie pro politiku; patrnì mátena mysli staré vitae magistra.Ano, však víte, že jsem míval èasté diskuse a polemikyo podstatì dìjin; vždycky mnì šlo o pouèení, které z historie,z té naší i svìtové, plyne pro naši politiku.Neosobuji si být historikem;ale jako teleolog se snažím pochopit smysl dìjstvasvìtového i našeho - co jsem si o to už nalámal hlavu! Hle-

dám pouèení u historikù, ale také pozoruju, co se dìje domaa venku pane, za víc než pùl století èlovìk uvidí mnoho a máo èem myslet. Myslím, že ve válce jsem ukázal, že mám trochutoho historického smyslu. Tož to jsem hlásal stále a stále:že naše politika musí být svìtová, svìtovì orientovaná. Toplyne z našich dìjin - i, prosím, z naší tradice: už Palacký námukazoval na „svìtovou centralisaci“.Pravda, ale to axioma se dá dokazovat také zemìpisnì,tím, že jsme malý národ a stát vklínìný do støedu kontinentu,na rozhraní pøírodních oblastí, ras, kultur a církví: tedy žeu nás je nutnì køižovatka Evropy.Ano, i to padá na váhu ; ale svùj problém svìtové orientacemají také jiné státy, jinak situované - vlastnì všechny státy.Kde jsou hranice, tam jsou i sousedé, tam se zaèíná ostatnísvìt. A chceme nebo nechceme, žijeme politicky ve svìtìa se svìtem celým. Z každého dùvodu jen svìtová politika jepolitika rozumná a trvalá.Nevede to k názoru, že politika zahranièní má primát nadpolitikou vnitøní?Ne nutnì; nìkdy má pro státy vìtší dùležitost politika zahranièní,nìkdy vnitøní; konec koncù politika zahranièní budevždycky odpovídat vnitøní jakosti státù. Pokud bìží o politikunaši, ten ohromný svìtový pøevrat, zpùsobený svìtovou válkou- a z toho pøevratu vznikla naše svoboda - nám ukládápoliticky si uvìdomit, oè tu historicky šlo a kam míøí vývoj další.

Svìtovou politiku pojímám realisticky: to jest, musí být založenana studiu svìta a jeho dìjin; musíme si uvìdomit, cose ve svìtì dìje a co nás s ním spojuje.Nebojte se, nezaènuod prehistorického Adama; také se nebudeme bavit dìjinamicelého svìta; staèí nám Evropa a ty sousední èásti Asiea Afriky, které se historicky vyvíjely v užším obcovánís Evropou.Evropa je pøece poloostrov Asie; a historie Asie se rozpadána èást bližší Evropì, tak asi k hranicím Indie a Èíny. Indie,Èína a Japonsko, oddìlené od západní èásti Asie vysokýmihorami a pouštìmi, mìly svùj zvláštní kulturní život.Ostatnì hranice, které udáváte, jsou zhruba hranicemi bíléhoplemene.Ano, zhruba. Nechme stranou tu Asii opravdu asijskou; staèínám Asie evropská a asijská Evropa. Zemì od hranic Indieaž k dnešnímu Portugalsku, celý orbis terrarum kolem Støedozemníhomoøe i se severní Afrikou od pravìku byl a jev bližších kulturních stycích;na té èásti zemì vznikl synkrétismkulturní, jazykový i populaèní.Øeèeno termínem Kollárovým,v tìchtokonèinách byla dost intimní vzájemnost právì kulturní, a s nímíšení ras a národù.Je zvlášní zjev, že tu od nejstarších dob vznikaly veliké øíše,svìtové se mùže øíci. Tak po sobì jdou øíše babylonská, assyrská,perská, vedle nich egyptská; Øekové byli rozdrobenina rùzné kmeny, ale Athéòané se pokusili scelit státnì Helladu,když se jim podaøilo odrazit výbojné Peršany. Alexandremvznikla veliká svìtová øíše, objímající Øecko, Egypt a celý tehdyznámý asijský východ až k Indii; po Alexandrovi se jeho

øíše rozpadla politicky, ale kulturnì ne. Tato øecká kultura,hellenism, proniká i do Øíma a dál na západ. Po Alexandrovise organisuje svìtová øíše øímská. Øím v podstatì italský sivtìlil Øeky, Egypt a severní Afriku, na východì národy a státyøíše Alexandrovy, na západì Ibery, Kelty a Germány. Øímskáøíše se rozpadla na èást západní a východní; východní - Byzantiumpøeèkala rozklad èásti západní. Vznikají další svìtovéøíše na západì: franská, nìmecko-øímská, španìlská, rakouská-A øíše islamská. A švédský pokus ovládnout sever.Ano. A v nové dobì: Napoleonova Francie, rùst Anglie jakosvìtové veleøíše koloniální, vznik federální velmoci severoamerické,rozmach Ruska jako øíše eurasijské, scelení Italiea její snaha ovládnout Støedomoøí, vzrùst Pruska a nové øíšenìmecké, moderní Japonsko - zkrátka všude a ve všech dobáchmáte ten dìjinný proces tvoøení velkých a svìtových øíší.To zvláštní úsilí po politické moci se jeví i ve státech menších;náš starý stát èeský byl po jistou dobu relativnì svìtový,totéž se mùže øíci o Polsku, Bulharsku, Srbsku - inu, všudea vždycky najdete to úsilí: rùst pøes své hranice, organisovatv sobì jiné národy a státy.Pro vznik svìtových øíší mìly znaèný význam geopolitickéfaktory: hory, øíèní veletoky - Nil, Dunaj, Rýn - a hlavnì moøe.Pro západ má obzvláštní politickou dùležitost moøe Støedozemní- už jeho jméno øíká, jaký má význam pro spojení národù,usedlých na jeho bøezích, hlavnì pro Øeky, Øímany, Fénièany.Už Platon vystihl hodnotu tohoto moøe pro tehdejší dobu.K nìmu smìøovaly i státy východní: Babylonie, Assyrie, Persiea také Egypt.

Teprve v novìjší dobì otvírá nautická technika moøe Atlantické- spojení Evropy s Amerikou; pro dnešek a budoucnostnabývá dùležitosti oceán Tichý - spojení Ameriky s DálnýmVýchodem. Èína, Japonsko a Indie se po moøi stávají sousedyEvropy a Ameriky.Ty veleøíše - øíkáme velmoci - vznikaly hlavnì z úsilí politického,z panovaènosti a z dobyvatelství, z podmaòování státustátem, národa národem; nìkdy k výboji vede i hlad a pøelidnìní- bona terra, mali vicini. Národnostnì tyto veliké státybývaly dvojnárodní a mnohonárodní, a organisovány byly národemvedoucím. A protože bylo tøeba dorozumìní mezi jednotlivcia národy rùzných øeèí, vznikly jazyky dorozumívacía státní. Ve staré dobì nebylo moderního cítìní národnostního;s cizí vládou se pøijímal i jazyk - prostøednictvím administrativy,vojska, obchodu, náboženství a kultury. Se svìtovýmistáty se vyvíjejí i svìtové jazyky. K tomu nevedla jen politickánadvláda, ale také potøeba vzdìlanosti; proto se pøijímaly cizíjazyky národù kulturnì vyšších. 0d zaèátkù byla kultura pojítkemnárodù a státù a vyvíjela se kulturní vzájemnost. A duchsahal dále než zbranì.První takovou, øekl bych, kulturní velmocí bylo Øecko. Musítesi uvìdomit to zvláštní postavení starých Øekù:byli stejnoumìrou národem evropským jako maloasijským, a proto byliod nejstarších dob prostøedníky mezi Asií a Evropou; byli usazenitaké v jižní Italii, v Egyptì, v Kyrenaice a mìli svá emporiav celém Støedomoøí. Ještì pøed kulturou hellenskou nejstaršíasijsko-evropská kultura byla egejská, krétsko-mykénská,tedy také øecká; je tu tedy souvislost starší než samydìjiny.V rozkvìtu své kultury mìli Øekové pronikavý vliv na národyStarého svìta: za Alexandra a po nìm se øeètina stala svì-

tovým jazykem v Evropì, Asii, Africe;kulturnì si podmanilai svìtovládné Øímany a byla u nich de facto svou kulturní siloudruhým jazykem státním. Zapamatoval jsem si radu øímskéhobásníka: Vos exemplaria graeca noctuma versatemanu, versate diuma. Je vidìt, že už tehdy vzdìlanost mìlanadnárodní, svìtovou platnost.Stejné to máte s latinou až do støedovìku, s francouštinouv novovìku, s angliètinou. Ukazuje se, že vzájemnost národùnení jen otázkou politické moci, netoliko meè, i duch dobývásvìta; výmìna statkù pøírodních a prùmyslových vedek obchodu - zase jiná stránka svìtové vzájemnosti. Tak to bylood zaèátku.Tož podívejte se na ten ustavièný dìjinný proces, co to znamená:národové a státy nemohou žít isolovanì, vedle své organisacevnitøní usilují o organisaci mezi sebou, o sèlenìnímezistátní a mezinárodní. Èlovìèenstvo se postupnì organisujejako celek; dìjiny výbojù, øíší, kultur i jazykù dávají o tomsvìdectví. Pro nás poslední faze toho vývoje je svìtová válkaa doba po ní.Otázka je: má se ta organisace státù, národù a kontinentùdít násilím, to jest výbojem, podmaòováním neboli, jak se dnesøíká, imperialisticky, èi mírnì, federativnì, k tomu cíli nutnýmidohodami politickými, hospodáøskými a kulturními? Programnenásilné organisace všesvìtové byl vysloven po válce Spoleènostínárodù, úsilím o Panevropu a sterými korporacemii akcemi pro sblížení národù. Mùžeme øíci, že stojíme teprvena prahu organisace opravdu svìtové.Trochu jsem se rozpovídal; ale ten pohled do minulosti øíkámnoho pro naši dobu, pro nás, pro náš stát a národ.Nedejte se vyrušovat, vidím, kam míøíte

Gratias za trpìlivost; ano, je tu z èeho se pouèit. Pøednì mùžemeznova a plnì ocenit Kollárovu ideu vzájemnosti a Palackéhoideu svìtové centralisace; Palacký z toho poznánívyvozoval pro nás svùj politický program. Mám z toho radost,že už naši první buditelé, první naši kulturní vùdcové vìc takbrzy pochopili a hlásali. Mohli bychom tomu øíci: kus naší politickétradice.Vývoj èlovìèenstva se jeví opravdu a v plném slova smyslujako vývoj vzájemnosti, synkrétismu kulturního, jazykovéhoa populaèního. Na samém zaèátku historického vývoje, pokudnebylo pevnìjší a širší organisace státní, byl tento synkrétismmezi sousedními kmeny, pokraèoval, abychom takøekli, od dìdiny k dìdinì; prvotní organisace kmenová se pakrozšíøila na organisaci státní, a na konec nìkteré státy dostávalypolitickou pøevahu nad státy okolními - vznikaly státy svìtové.Ruku v ruce s politickými styky národù rostl i synkrétism kulturnía populaèní. Mísily se kultury, mísily se i rasy a národy.Mísení ras mùžeme sledovati všude, u nás jako jinde. Nenítak zvané èisté krve - nemáme jí my, nejsme èistokrevnýmiSlovany, tak jako jí nemají ani Nìmci, Francouzi, Anglièanéa tak dále. Nikdo, nikde. To mluvení o nìjaké èisté nebo nadøadìnérase je politický mythus. Evropejství a evropanstvívzniklo právì tím míšením, právì tím vzájemným obohacovánímkrve i ducha.Stejnì obecný je synkrétism kulturní a tím i jazykový. Pøíkladùmáte dost - vemte si angliètinu, francouzštinu, italštinu, španìlštinunebo kterýkoli jiný jazyk.Na nás vliv nìmèiny, germanismyv naší øeèi. Nejde jen o vzájemné vlivy lexikální, pøejímánía pøekládání jednotlivých slov, ale také o vlivy syntaxea toho, èemu se øíká duch jazyka. Uèil se národ od národa,

tomu se zabránit nedá. Veliký pøíklad, jak se Gallové a Nìmciuèili od Øímanù, tøebaže proti nim napoøád bojovali; ale lidépøijímají pouèení i v boji proti odpùrcùm, vždy boj, i fysický, jede facto také vzájemnost.A vzájemnost kulturní - už ti nadaní Øekové se uèili od Orientu,svìtovládní Øímané od Øekù; a jejich kultura žije podnes.Dosud se ètou jejich básníci a dìjepisci, studujese øímské právo, celá evropská kultura stojí na základech antických.Nejen renaissance a humanism, už støedovìká církevpokraèovala v té kultuøe, zachovala její jazyk, umìní, filosofii- to je jeden z nejvìtších pøíkladù v dìjinách. Ne meè, aleduch. Nejen chlebem živ je èlovìk, nejen chlebem živi jsounárodové. Nevìøím ve všemohoucnost politického násilí.Další pouèení: že národnostní a rasové minority byly od saméhopoèátku vývoje lidstva. De facto každý evropský státmá v sobì jazykové menšiny; malé státy a národy jsou minoritamimezi státy vìtšími, a i ty nejvìtší státy a národy jsoukonec koncù menšinou ve srovnání s lidským svìtem. Protosprávné øešení minoritní politiky je pøedpokladem lepšía svìtovìjší organisace svìta.Kus kosmopolitismu a polyglotství patøí k výbavì moderníhoèlovìka. Znát druhé národy, abychom líp poznali jakosta osobitost národa vlastního. Velebit svùj národ jen proto, žety druhé jsou nám cizí a neznámé, to je láska, øekl bych, slepá.Rozumí se: nebudeme se opièit po druhých národech.Kulturní universalism nevyluèuje intimní lásku k svému národuani snahu udržet jeho kulturní svébytnost.Doklad k tomu: jak dovedl ctít a uchopat spùj životní svéráznárod tak svìtový a kosmopolitní jako Anglièané.

Ano, to je to: pøi svìtovosti uchovat své. A další veliké pouèeníz dìjin: kultura, vzdìlanost je mocnou politickou silou, jetrvalejší než síla státní, vojenská a hospodáøská. Neznám horšímalomyslnost než je to dnešní povídání o zániku evropské kultury.Zajde-li, tož jenom v kultuøe svìtové.A co tedy znamená dnes Spoleènost národù, úsilí o Panevropua všecky ty organisace nadnárodní? Máme už nìkolikset mezinárodních a svìtových institucí vìdeckých, právních,sociálních a tak dále - ano, i sport je dnes svìtový. Vidìt, ženárody poèínají pochopovat to nejhlavnìjší, že nutná vzájemnostse dá uskuteèòovat prostøedky mírnými a rozumnými,nenásilnì, federací, organisací samostatných státù a národù.I svìtová válka byla federací dvou velikých skupin - dnes jdeo to, napomáhat smírnému sjednocení kontinentùa èlovìèenstva celého. Nepùjde to hned a snadno, stìží kdoz nás se dokonalého sjednocení dožije; ale znova cituju ty božímlýny.Vzpomínám si, k èemu došel Napoleon na Svaté Helenì:že v Evropì už nebude možna jiná rovnováha než spolek národù.Že prý byl nucen Evropu zkrotit zbranìmi, ale dnes musíbýt pøesvìdèena; není dùvodù, aby se mezi národy udržovalanenávist.... Nu, myslím si:kolik Napoleonù a Napoleonkùbude muset ještì pøijít k rozumu?Vzájemnost, mezinárodnost, svìtovost - máme na to obsažnìjšíslovo: humanita. Vývoj svìta míøí k svìtové humanitì,k èistému èlovìèství, jak to nazval Kollár a vìøil Palacký.Dìjiny a myA což, mùže malý národ, jako jsme my, zasahovat silnìjido toho dìní, jak øíkáte, svìtového?

Mùže; právì v naší historii najdete pøíkladù ažaž; jen se do nípoøádnì podívejte! Øekl jsem vám, že jsem se na ní uèil politice- theoreticky i prakticky. Naší historií jsem se zabývalpoøád; pøes to jsem psal proti historicismu, proti upøílišenémuvzpomínání slavných minulých dob. Tak zvaná pøítomnostje také historie; ne samo dìní, ale vìci, které se vyvíjejí, majíbýt pøedmìtem našeho studia - odsud „realism“. A historikchce nebo nechce, vychází do minulosti z té pøítomnosti,se kterou a ve které žije. Mnì stále šlo a jde o filosofii historie,jde mi o smysl našeho, evropského a svìtového dìjstvavùbec. Ale o tom všem bylo øeèí dost.Nemusím se zabývat otázkou, odkud a kdy jsme pøišlido našich krajin; náš státní život se poèíná v sedmém století;byli jsme, jako Nìmci a jiní, rozdìleni na rùzné oblasti. Politickya kulturnì jsme byli pozadu za státy západnìjšími, a protozávislí na nich. Øímský vliv se pøirozenì nejsilnìji uplatnilv zemích románských; i Nìmci žili už nìkolik set let pøed námipod øímským vlivem a v desátém století byli tak daleko, žemohli obnovit øímskou øíši. Náš zaèátek a vývoj byl jiný; prototaké v literatuøe humanism u nás nebyl tak pronikavý jakou Nìmcù, kteøí byli døív a silnìji zapojeni do svìtové kulturyøímské.Náš stát od nejstarších dob pod dobrým vedením Pøemyslovcùtvoøil èást obnoveného øímského imperia; je vìcí našichhistorikù vyložit správnì pomìr našich zemí k nìmeckéøíši. Jednu dobu naši králové se pøímo stali øímsko-nìmeckýmicísaøi - náš pomìr k støedovìké øíši øímské byl tedy hodnìintimní; pøipomínám to, abych zdùraznil, jak Øím politicky pùsobiltaké na nás.Naši králové se pokoušeli výbojema dynastickou politikou zøídit ve støedu Evropy mocnìjší státníorganisaci; Bøetislav I., Václav II., Pøemysl Otakar II.

i Lucemburkové provozovali svého druhu imperialism, našeøíše tenkrát sahala na èas na Krakovsko a Poznaòsko,na Uhry, Štyrsko a Korutany, Lužice, Branibory. Vidìt z toho,že už tehdy se cítil problém Støední Evropy a byl politicky obèasdost intensivnì øešen. To byla politika v pravém smysluevropská, politika, ve které šlo stejnì o naše vèlenìnído širšího celku Evropy jako o naše zajištìní na exponovanékøižovatce mezi západem a východem, jihem a severem. Taevropská koncepce mìla své zdvihy a klesy. vrcholí za Karla,kdy se èeská královská dynastie uvázala v øímské císaøstvía kdy se náš národ kulturnì tìsnìji pøimknul k Západu - zlatývìk naší gotiky.Naši situaci ve støedu Evropy politicky dobøe vycítil lidovýkrál Jiøí, když mu tanul na mysli mírový spolek køes anskýchpanovníkù - støedovìká anticipace Spoleènosti národù. Jense zahloubejte do našich dìjin uvidíte, že v nich nešlo jeno dìje lokální, nýbrž také o svìtové.Obdobný je náš vývoj náboženský. Vznik a šíøení køes anstvímìlo u nás, jako všude jinde, ohromný význam všekulturní.Církev støedovìká byla také naší uèitelkou a vùdkyní; vlivByzantia byl netrvalý, brzo a správnì jsme se rozhodli pro západ.Vùbec tøeba pochopit, že v støedovìku církev vedle státuspoleènost vedla a organisovala i politicky. Støedovìk bylprávì theokratický.Jako k nám pøišel ze západu, z Nìmecka, katolicism, takk nám pøišel také popud reformaèní ze západu, z Anglie: Wyclif- Hus. Byly sice už od tøináctého století pokusy o reformumravù v církvi, ale šíø a hloubìji zahájil reformu náš národ právìjako národ celý.O hodnotì naší reformace husitskéa bratrské pøijímám úsudek Palackého. Náš husitism razilcestu reformacím v zemích ostatních; Luther se správnì na-

zval husitou.Naše církevní reformace byla poèinem opravdusvìtovým.Pak máte protireformaci: i ta má ráz evropský a svìtový.Tøicetiletá válka smetla naši politickou samostatnost a ustálilazhruba Evropu na staletí. Øímská církev byla reformaènírevolucí donucena formulovat své uèení pøesnìji na konciluv Tridentì; musela sama provést reformy; zaèala se zvláštnípozornost vìnovat výchovì, školám a propagandì kulturní.Náš Komenský znamená vrchol naší reformace.Objevením zámoøských cest Evropa, do té doby obrácenák Asii, dává se na pochod k západu a zmocòuje se postupnìcelého svìta. Tím vznikly nové mezinárodní síly a konfiguracepolitické. Tento vývoj, náš intimní pomìr k nìmecko-øímskémucísaøství, naše reformace a protireformace zrodilyRakousko; spojení Rakouska, Èech a Uher se nestalo beznaší silné úèasti - Rakousko nevzniklo pøes noc. A nevzniklojen pro obranu proti Turkùm; nebylo ani prvním ani poslednímøešením problému støedoevropského.Rakousko, ne bez pomoci našich vlastních lidí, provedlo protireformacinásilím; potlaèilo èeskou reformaci a zeslabiloa zvrátilo naši politickou samostatnost;nastala nám dobaúpadku. Zvláštní øízení: aby Rakousko mohlo národ rekatolisovat,zbavilo jej šlechty a hlav; tím z nìho udìlalo národ v jádøei slupce demokratický, který pøi první pøíležitosti shodil se sebejho absolutismu a monarchie. Dìjinná spravedlnost!Církevní reformace a protireformace, renaissance a humanism,pak rozvoj vìd a nová filosofie zpùsobily v Evropì neklida revoluènost: z nich vzešlo osvícenství, v podstatì proticírkevní,a francouzská revoluce. Osvícenství, zejména francouzskéa nìmecké, dalo kulturní prostøedky našemu národnímuprobuzení; jen si vzpomeòte, jak buditelùm národa šlo

o povznesení vzdìlanosti a kultury vùbec. To máte Dobrovského,Šafaøíka, Kollára, Palackého, Havlíèka a tak dále. A vtom našem probuzení je zase silný prvek západní, prvek ténové svìtovosti: s novým národním vìdomím spojujese koncepce vzájemnosti, hlavnì slovanské - Kollár; Palackýodkazuje k centralisaci svìtové - naše národní probuzeníbylo zároveò probuzením demokratickým a svìtoobèanským.Revoluce - Veliká i ty další revoluce menší - nás povzbudilypoliticky. i když jsme se jich prakticky, mohli úèastnit maloumìrou, naše politické ideje jsou vyvozeny z nich.To je vidìt i na tom, že skoro všechny naše politické plánya tendence z roku osmnáct byly u nás vysloveny už v roceètyøicet osm: vyvlastnìní velkostatkù, sociální reformy, národnícírkev, rovnoprávnost žen a tak dále.Ano. Rok 1848 zrodil také první politické strany a smìry.Nastává doba režimu konstituèního, ovšem podle fasony vídeòské;po pochybném pokusu politiky abstinenèní - nebylijsme pro politiku aktivní dost pøipraveni, a proto jsme si našlizástìrku abstinenèní - rozhodli jsme se pro politiku aktivní,pro konkurenci s Nìmci a Maïary na kolbišti parlamentníma delegaèním v dobì, kdy se pøipravovala evropská konflagrace.Ve svìtové válce jsme se domohli své politické samostatnosti;ale svìtová válka nebyla jen vojnou, byla i svìtovou revolucí;rozkotala tøi císaøství, tøi poslední veliké državy absolutismu;svìt se pøiblížil k demokracii. Že v nìkterých státechdošlo k reakci a k nastolení absolutismu v takové nebo onaképodobì, to nás nemùže mást; starý režim ustupuje nové-

mu povlovnì, a povlovnì se vyvíjí režim nový: demokracie jeještì v plénkách.To tedy je v kostce náš politický vývoj èeský a slovenský.Vidíte, že v nìm od zaèátku rozhodovaly - a nìkdy i vznikalysíly hýbající dìjstvím svìtovým. Malý národ, ano; ale i našezemìkoule je malá, a pøece je øízena silami vesmírnými.Od theokracie k demokraciiØekl jste, že svìtová válka byla také svìtovou revolucí.Myslíte, že ta svìtová revoluce je jednou z posledních?Revoluce byly vždycky; ale nová doba je takøka revolucív permanenci. Pøipomeòte si krom reformaèní revoluce bojeHolanïanù o svobodu, anglickou rebelii, americký odboja hlavnì Velkou revoluci francouzskou. Boje proti Napoleonovisloužily protirevoluèní reakci k potlaèení zásad revolucefrancouzské; proti této reakci došlo k revolucím roku tøicátého,ètyøicátého osmého a tak dále. Italie má v revolucionováníEvropy vynikající místo. Žijeme de facto v století revoluèním,revoluènost se stala témìø zvykem. Svìtová válka je dítìtemté revoluènosti a sama velikou revolucí. Žil jsem dost dlouho,abych byl svìdkem mnohých revolucí politických, alei kulturních, literárních a jiných; revoluènost doby se neomezujena pole politické: pøevraty politické jsou do znaèné míry vyvoláványrevoluèními ideami.Je-li svìtová revoluce poslední - - pøál bych si to, a podlecelkové situace by to možné bylo. Je ohromnou vymoženostípolitickou, že se státy v Ženevì a jinde stále o akutních otázkáchradí. Že lidé nemají dost trpìlivosti, když se dílo veliké,

jedno z nejvìtších, nedaøí ancvaj, v tom vidím jednu z èasovýchpolitických slabostí - a dost silné zbytky duševního ancienOpakuju: revoluce - myslím revoluce krvavé - budou zbyteèné,jakmile pøekonáme útisk národa národem, tøídy tøídou,a násilné panování jednìch nad dušemi druhých. Revolucemohou pøestat, ale revoluènost zùstane. Což nemluvíme o revoluèníchvynálezech, a není každá nová veliká myšlenka svýmzpùsobem pøevrat?To potvrzují i pøírodní vìdy; ukazují, že vývoj se nedìje jenompovlovnou zmìnou, ale i skokem, mutací - zkrátka revoluènì.Správnì. Revolucí byla reformace - revolucí náboženskou;ale protože náboženství mravnì vede jedince i spoleènost,byla revolucí také spoleèenskou a politickou. Katolické státy,protože neprošly tak silnì revolucí náboženskou a církevní,jsou politicky revoluènìjší a radikálnìjší, rozpor církevníhonáboženství a proticírkevního osvícenství v nich udržuje vìtšíduchovní a tudíž i politické napìtí. To vidíte na pravoslavnémRusku a na chronické revoluènosti státù románských; nebona rozdílnosti protestantského temperamentu anglickéhoa katolického temperamentu irského. U nás a v nás se potýkátemperament katolický a protestantský, radikální a reformující;ten konflikt i to vzájemné vyvažování obou mùžete pozorovati v naší politice pøítomné. Naše politika byla a je od našehoprobuzení podstatnì racionalistická, osvícenská. V tom se podobámeFrancii odtud ty pøirozené sympathie k ní.Øíkáváte, že protestantské zemì jsou demokratiètìjší nežkatolické.

Nu ano. Protestantství pøece zrušilo aristokratické knìžstvía celibát, zrušilo katolickou hierarchii; tím demokratisovalocírkev a celou spoleènost Odkazem k bibli vedlo ke školenía k pøemýšlení církevníkù; tím, že poslední instancí ve vìcechvíry uèinilo individuální svìdomí, upevnilo individualism, subjektivism,osobní svobodu i osobní odpovìdnost proti knìžskéa církevní autoritì. Tím vším pøipravil protestantism politickoudemokracii.Øekl byste i dnes, že protestantské zemì jsou demokratiètìjší?Vím, co myslíte; ale musíme poèkat na další vývoj.Když mluvímo protestantských zemích, míním ty, které dost dobøe znám:Anglii, Ameriku. Anglie svým parlamentarismem, Amerikasvou deklarací lidských práv jsou pøece uèitelkami demokracie.A co Francie?Francie provedla svou reformaci také, jenže politicky - osvícenstvíma revolucí. Positivism je dítìtem Francie, a Franciepolitická i hospodáøská je vedena tím positivismem; vidìt tona jejím kapitalismu. Novodobý kapitalism, industrialisma buržoasie se pøece vyvinuly nejdøív a nejvíc v zemích protestantských,zejména kalvinistických, puritánských. O tomse vlivem Maxe Webra diskutuje stále. Celý systém a duchprotestantismu tím, že zeslabil zázraèivost a sakramentalisma posílil individuální iniciativu, vedl k uznání osobního úsilía drobné práce. Moderní kapitalism a demokracie se vyvíjelyzároveò a z téhož pramene. A obojí souvisí zase s novodobou

vìdou a filosofií - není nahodilé, že moderní smìr vìdeckýa filosofický byl energiètìjší v zemích protestantských.I národní hospodáøství jako vìda se nejúèinnìji vyvinulov Anglii. Není nahodilé, že v Anglii vìdecky dozrál socialismmarxistický, rozdílny od socialismu francouzského nebo ruského;tento je politiètìjší, utopistiètìjší, onen vìdecky orientovaný.Marxa Engels na konec - pod vlivem Anglie - uznaliproti radikalismu revoluèního roku 1848 taktiku demokratickou,parlamentární, za správnìjší. Jsou takto Marxové dva -to platí dodnes. Lenin se pøidržel víc Marxe mladšího, nevykvašeného,revoluènìjšího, a s ním Bakunina, než Marxe staršího,zralejšího.Rozumí se, nestavím proti sobì pøíkøe katolicism a protestantství.Vždy v konfliktu reformaèním se katolicism sám vniternìtaké reformoval, a od té doby je mezi obìma tìmi smìrykøes anskými silná vzájemnost - vzájemnost polemická, aletím úèinnìjší. Jde mi jen o to, zdùraznit znova ten hluboký vztah,který je mezi náboženstvím a politikou, církví a státem. Církevduchovnì vedla spoleènost a tím i stát; na druhé stranìstát chránil právo a zákony, založené v podstatì na mravnostia tím i na náboženství. Katolicism svou velkolepou církevníorganisací zøídil nejvyšší typ theokracie, papocaesarism. Pravoslavíbylo caesaropapistické, také reformacei protireformace - to je vysloveno v zásadì cuius regio eiusreligio. Modemí stát se víc a víc posvìtš uje, pøejímá kontrolucelé spoleèenské organisace; zprvu absolutistický a autoritní,jako byla theokracie, pøechází víc a víc v režim konstituèní, polodemokratickýa demokratický. Takto tedy demokracie,moderní úsilí státní, je následnice režimu theokratického. Theokracieodvozuje všechnu státní a politickou moc z vùle boží,demokracie z lidu; lid a jím volený parlament je zdrojem vší

moci a nejvyšší autoritou politickou. Ale nezapomínat, že užscholastikové uznávali politickou moc lidu, a že byli katoliètíi protestantští právníci a theologové, kteøí hlásali právona revoluci a zabití tyranù.Nemyslíte, že náboženství vede spíš k monarchismu nežk demokracii?Náboženství ne, ale theokracie ano. Což se monarchismnedovolával toho, že je z boží milosti? Monarchism je státníforma aristokratismu - a nebyl jen aristokratism politický, alei náboženský: hierarchie. Aristokratism øíká: já pán - ty sluhanebo otrok; demokratism øíká: já pán - ty pán. Uèení Ježíšovo,uèení lásky k bližnímu a obecné rovnosti jistì není aristokratické,naopak. Z lásky k bližnímu, ze synovství božího mnìplyne demokratism, øekl bych, pravý.DemokracieJak byste tedy formuloval svùj vlastní a nejhlubší dùvodpro demokracii?Nejhlubší argument pro demokracii - víra v èlovìka, v jehohodnotu, v jeho duchovost a v nesmrtelnou duši;to je pravá, metafysická rovnost. Ethicky je demokracie zdùvodnìnajako politické uskuteèòování lásky k bližnímu. Vìènévìènému nemùže být lhostejné, vìèné nemùže vìènéhozneužívat, nemùže ho vykoøis ovat a znásilòovat.Vy tedy konec koncù vidíte pravý základ demokracie v náboženství;smím-li to tak øíci, jste také vlastnì theokratem.

Nebojím se slov, a proto nemám nic proti té formulaci, berete-litheokracii doslovnì jako bohovládu. Pojímám stát, státníživot, politiku, jako celý život, opravdu sub specie aetemitatis.Demokracie pravá, založená na lásce a úctì k bližnímua k bližním všem, je uskuteèòováním božího øádu na zemi.Demokracie není jen formou státní, není jen tím, co je napsánov ústavách; demokracie je názor na život, spoèívána dùvìøe v lidi, v lidskost a v lidství, a není dùvìry bez lásky,není lásky bez dùvìry. Øekl jsem jednou, že demokracie jediskuse. Ale pravá diskuse je možná jen tam, kde si lidé navzájemdùvìøují a poctivì hledají pravdu. Demokracie, to jehovor mezi rovnými, pøemýšlení svobodných obèanù pøedcelou veøejností slovo „parlamen ’ má krásný smysl, jen jeuèinit tìlem!Øekl jsem, mezi rovnými. Vím, lidé si nejsou rovni; nikdena zemi, v lidech ani v pøírodì není rovnosti je rozmanitost;jen jako nesmrtelné duše jsme opravdu rovnocenní. Liberté,égalité, fratemité - i francouzská revoluce pøijala de facto pøikázáníJežíšovo, pøikázání lásky k bližnímu. Zní to jako paradox,ale je to pravda:i francouzští racionalisté byli - theokraté,tøebaže Boha mìli jen jako Nejvyšší Bytost.Demokratický ideál není jen politický, je i sociální a hospodáøský.Komunism odmítám. Bez individualismu, bez nadanýcha vynalézavých jedincù, bez schopných vùdcù, bez geniùpráce pro spoleènost se nedá rozumnì a spravedlivì organisovat.Demokracie po stránce sociální znamená pøekonánídegradující bìdnosti; v republice, v demokracii nesmí býtmožné, aby jednotlivci nebo stavy vykoøis ovali své spoluobèany- v demokracii èlovìk èlovìku nesmí být prostøedkem.Ta pøirozená rozmanitost musí být uspoøádána dìlboua hierarchií funkcí a práce; není možná organisace lidí bez

nadøadìných a podøadìných, ale musí to být právì organisacea ne privilej, ne aristokratické panování, ale vzájemná služba.Demokracie potøebuje vùdcù, ne pánù.Pøijímám demokracii i s dùsledky hospodáøskými a materiálními;ale zakládám ji na lásce - na lásce a spravedlnosti,jež je mathematikou lásky, a na pøesvìdèení, že mámena svìtì pomáhat k uskuteènìní øádu božího, k synergii s vùlíboží.Vím, dnes se zásady demokracie èasto dovozují z materialismu;materialism je sice vìdecky pøekonán - jen se podívatdo modemích vìd, co øíkají o té materii - ale trvá v pøeceòováníhmotných podmínek života.Vím, byl a je útlak hmotný,ale ten je jen èástí útlaku mravního. Namítá se proti theismu,že víra v nesmrtelnost a láska k bližnímu se spokojujes filanthropií, s almužnou, že nevede k modernímua socialistickému požadavku právního a zákonného odstranìníbídy. Nevím, proè by nevedla. Theism, náboženství vùbecpøece není jen osobní attitudou, je i kolektivním øádema hledí vždy a všude se stát organisací. Láska rozumná, náboženstvíøízené rozumem bude uskuteèòovat humanitu zákonem,ale nikdy nás nezbaví mravního závazku úèastia pomoci osobní. Byla by to vùbec divná demokracie, kde bynebylo místa pro mravní iniciativu individuální.Mluvíte o demokracii dokonalé; dnes je spíš zvykem hledatna ní chyby a mluvit o krisi demokracie.Krise demokracie - prosím vás, co dnes není v krisi? Žijemeprávì v dobì pøechodní; jak víte, Švehla øíkal, že válkadosud trvá, i když se nestøílí. Jsme - všechny státy i národy -v tìžkém pøerodu; tìžko žádat hned dílo dokonalé a na vìky.

To neznamená, že by naše demokracie, vùbec naše øádynemohly být lepší, než jsou. Demokracie má své chyby, protožeobèané mají své chyby. Jaký pán, takový krám.Podívejte se na nás: Nemìli jsme po staletí své vlastní dynastie,nemìli jsme - až na nepatrné výjimky ~ národnì uvìdomìléšlechty, nemìli jsme svých boháèù a velkých pánù -jsme svou historií i náturou urèeni pro demokracii. Kulturnìnáležíme k evropskému západu; zase odkaz na osvícený demokratism.Jsme národ tìlem i duší demokratický; má-li našedemokracie své nedostatky, musíme pøekonávat ty nedostatky,ale ne pøekonávat demokracii.Øíká se na pøíklad: prý parlament už nedostaèuje. Ne už,ale ještì ne: parlament je volen volièstvem - kdo to volièstvovychoval politicky a mravnì? Starý režim;poslancù vyrostlýchza republiky ještì nemáme. Demokracie nesmí být jenna ústavním papíøe a v ústech demagogù. Ani ten nejlepšíparlament není k tomu, aby odhlasoval, co je pravda, právoa mravnost; o pravdì, o základních zásadách politiky, právaa mravnosti se nemùže hlasovat podle vìtšiny. Demokraciesama lidí nevychová. Slušní, opravdoví lidé se vychovávajírodinou, školami, církvemi, státní správou, literaturou, žurnalistikoua tak dále - pøekáží tomu demokracie? Není tu politickýcirculus vitiosus? Demokracii dìlají demokrati a lepšídemokracii lepší demokrati. Jen si pøiznejme, že tu má svùjdíl viny tak øeèená inteligence - duchovní, uèitelé, spisovatelé,úøedníci a vùbec lidé, odchovávající a vedoucí massy obèanstva.Demokracie je majorita vedená - kdo a jací jsou tedyti vùdcové?Francouzský spisovatel nedávno správnì rozpoznal„zradu inteligence“.Žaluje se na korupci - dobrá, jen do ní! Ale nedejme se svéstke generalisacím - a nevìøme korupèníkùm, žalujícím na ko-

upci. Je dost korupce tiché, toho šikovného obcházení zákonù,korupce skoro legální - té nestaèí èelit negativnì, alepositivnì: víc úcty k zákonùm a státu! Ano, myslím obèanskoumorálku - loyalitu ve smyslu anglickém.Stejnì jako na korupci žaluje se na politické chyby, na neschopnostposlancù, vlády a všech možných veøejných èinitelù.Ano, dìláme chyby, sám jsem jich udìlal dost, neumímeto ještì. Republika, demokracie, náš stát je mladý a dostalse nám skoro zadarmo. Nemáme tradice v politice a v administraci,a proto dìlámeNemluvím proti kritice, naopak pøeju si kritiky všech vada omylù; jenom že ta kritika nemá být k dìlání demagogie,ale k pouèení a k nápravì. Potøebujeme kritikù vzdìlanýcha poctivých, kritikù, kteøí mají obèanskou mužnost a kuráž;pravá kritika není negace ani svalování odpovìdnostina druhé, ale spolupráce a spoluodpovìdnost.Žaluje se na politické strany. Právem, pokud ty strany hovístranickému sobectví. Ale strany pøece nejsou a nemohou býtjiné než prùmìr jejich volièù, ten zase závisí na tiskua obèanské výchovì - poøád ten problém vedení! Jedno musímena stranách žádat stále a stále:aby za své poslancea pøedstavitele vybíraly slušné, politicky schopné a vzdìlanémuže a ženy. Pro mne je politika a demokracie vìc nesmírnìvážná: práce, øekl bych, pro ty nejlepší a nejvybranìjší lidi.A když se budeme opravdu starat o nápravu svých vìcí, nezapomenemena politický dorost - to je tak dùležitá otázkapro stát, pro jeho vlády a strany! Starý problém otcù a dìtí!A zase ten zaèarovaný kruh: jsou si toho dost vìdomi našiduchovní, uèitelé, spisovatelé a žurnalisté? Pamatují na to vlády,strany a poslanci?

A co ty hlasy, volající po státì stavovském nebopo diktatuøe?Nu, nebudete po mnì žádat, abych podával celou státovìdu;vyšli jsme prostì z daných politických pomìrù a øekli toono k nápravì našich veøejných vìcí. Vím, jsou i u nás lidé,kteøí mohou nechat oèi na stavovských nebo diktátorskýchstátech -Ale jen na tìch velikých a mocných; ty menší už nedávajítak svùdný pøíklad.Rozumí se. Lidem se líbí moc, ale ta moc se pøece napodobitnedá; žádný režim neudìlá z malého státu velmoc. Lidémálo uvažují, co se hodí pro nás; èasto se jen opièí po cizím,místo aby se z cizího pouèili - pøedevším vyèkat, jak se coosvìdèí! Pìt let, deset let je ještì málo na historický argument.Tak øeknìme: stavy místo stran, stát stavovský?Za støedovìku býval všude stavovský stát - ptám se, proè siho lidé nenechali?Byly stavy ménì sobecké než nynìjší strany?A nejsou strany u nás z velké èásti stavovské? Dnes jsousta a sta zvláštních zamìstnání a stavovských zájmù - jak chcetemezi nimi dosáhnout dohody, ne-li zase nìjakým parlamentem?Diktatury zrušily parlament, ale dovolávají se vùle lidu;tedy vlastnì se dovolávají demokracie. A zase: absolutnímonarchie byly svého druhu diktaturami - proè si jich lidé nenechali?Když se konèila válka, myslel jsem: bude u nás republika,ale ze zaèátku øízená diktátorsky. A vidíte, naše republikase bez toho obešla. Nebojím se slov a øeknu, že bez jistéhostupnì diktatury není ani demokracie;když nezasedá parla-

ment, rozhoduje vláda a president republiky neomezenì; alejsou vázáni zákony a podléhají budoucí kritice a kontrole parlamentu,kritice novin a schùzí. To právì je také základ demokracie:svobodná kritika a veøejná kontrola.Jsem zásadním, ale ne slepým pøivržencem demokracie;znám slabiny systému a neušla mi žádná špatná zkušenost,ale - nelituju ani na okamžik svého rozhodnutí, které jsem uvážil,když jsem se vracel z války; že budu sloužit demokraciia republice.Demokracie je zárukou míru. Pro nás i pro svìt.NárodMalý národØekl jste, že k státu a k církvi pøibyl v novìjší dobì takénárod jako hlavní politický èinitel.Ano, ale hodnì pozdì. Nacionalism a socialism jsou nejmladšípolitické síly; proto je v nich ještì tolik kvasu. Døív nebývalonárodnostních otázek - církev svým universalismempojila všechny národy; státy byly dynastické a teritoriální, alene národní. Pravda, byla xenofobie - už u našeho Dalimila jinajdete; ale vìdomý nacionalism je dítìtem teprve minuléhostoletí. Dnes jsou všechny státy v podstatì nacionální; dnesuž, aspoò v Evropì, není palèivý problém národù svobodnýcha nesvobodných, ale národù velkých a malých, státù mocnýcha poèetnì slabších.Vím, kvantita u národa znamená mnoho. Poèet vojákù a jehováha je nasnadì; také hospodáøská síla závisí na poètu pra-

cujících. Všecka práce, tìlesná i duchovní, dá se pøi vìtšímpoètu rukou a mozkù líp rozdìlit; to má vliv na kvantitu i kvalituvýroby, na schopnost soutìže a tak dále. A koneènì velikostúzemí - také výhoda znamenitá.Ale poèet pøece jen nerozhoduje ve všem. Máme dost pøíkladù,že menší státy vzdorovaly úspìšnì vìtším a poráželyje; stejnì v literatuøe a v umìní, vùbec v celém oboru prácekulturní nezávisí kvalita jen na poèetní síle. Ukazujese na význam mìst italských nebo nìmecké Hansy, na staréAthény, staré Židy a tak dále. Také byla položena otázka, zdanárody veliké nebo malé jsou š astnìjší; srovnávajíse Holandsko, Dánsko a jiné s Ruskem, Èínou, Indií. Ale kdoa èím mùže mìøit štìstí lidské?Je v Evropì pìt velmocí, velikých národù, dva jsou prostøednìveliké a skoro tøicet malých; abych to øekl jedním slovem:bìží o to, aby ti velicí dali tìm menším a malým pokoj! Užpøed válkou mì poutal osud malých národù; vidìl jsem pronì jedinou cestu - politickou souèinnost a vzájemnost hospodáøskoui kulturní.Za války, to se mnì rozumìlo samo sebou:máme-li být osvobozeni my, musejí být osvobozeny všechnyutlaèené národy; otázka malých národù mnì byla právì,otázkousvìtovou. Øekl bych to tak: veliké státy a národyjsou svìtové svou vlastní silou a poèetností; menší národymusejí být svìtové právì pro svou relativní malost a slabost.Dobrý pøíklad toho, co myslím, je Malá dohoda, dnes už takéBalkánská dohoda a jiné.Dùležité je pochopit, že moderní pocit nacionalismu se vyvinulzároveò s pocitem mezinárodnosti. Národnost a mezinárodnostse nevyluèují, ale vyvažují se. Národové nejsouohroženi mezinárodností, nýbrž druhými nacionalismy, jak jimøíkáme, výbojnými. Moderní mezinárodnost, jak ji pøedstavu-

je Spoleènost národù a jiné organisace, je významným prospìchemprávì po stránce národní.Velké a malé národy - to koneènì není dáno s platností nezmìnitelnou;ti velcí se èasem mohou stát relativnì malými,malí vìtšími až velikými. Máme dnes už slibné zaèátky vìdecképopulacionistiky. statistika podává státním správám,státníkùm i historikùm dùležité èíslice. Dnes užse administrativa a politika nemùže provádìt nazdaøbùh;musíme poèítat s tím, kolik je obyvatel a jakých, kolik nezamìstnaných,kolik obyvatel se mùže roènì vystìhovat, a takdále. Poci ujeme už, že Amerika nepøijímá naše emigrantyjako døív; na Italii, Japonsku, Nìmecku vidíme, jak pùsobíobavy z pøelidnìní. Dnes se žádný státník a administrátornemùže vyhnout problémùm populacionistickým - i ethikové,duchovní a lékaøi se jimi zabývají. Další doklad k tomu, žepolitika, a chce nebo nechce, musí se stát politikou vìdeckou.Pøed válkou se poèítalo, kolik pøibude jednotlivých národùza padesát, za sto let. Francouzové byli prohlašováni za národpoèetnì upadající. Dnes statistikové, a právì nìmeètí, ukazují,že poèet nìmeckého národa také už klesá; budoucí Evropaprý bude vìtšinou slovanská. Pro nás je dùležité, žena Slovensku bude obyvatelstva rychleji pøibývat nežv historických zemích; naši Nìmci jsou o nìco ménì plodní nežÈechové. To všecko má pro nedalekou budoucnost znaènýpolitický význam, a prozíravé vlády budou na to pamatovat.Opravòuje ten poèetní rùst Slovanù program panslávský?Pozor na to slovo: program. Obyèejnì bývá hroznì neurèitý- už Nerudovi se nelíbilo „slovanské žvanìní“.Je pøece tolik

ozporù mezi slovanskými národy; i my je máme. Dnes jsouvšichni slovanští národové až na Lužièany svobodní, budemese tedy každý starat pøedevším o povznesení národa svého.Jako samostatný stát budeme usilovat o pøátelstvíse Slovany; k tomu nás nutí i to, že máme spoleèné odpùrce.Nepodceòuju citovou hodnotu slovanské vzájemnosti; alevidím v ní stupeò k vzájemnosti širší a nejširší. Už Kollár hlásalvedle vzájemnosti slovanské také vzájemnost s národyneslovanskými!Láska k národuÈasto se u nás klade otázka po našem národním charakteru.Romantikové mluvili o holubièí povaze; dnes se spíšklade dùraz na støízlivé, praktické rysy naší povahy. Tedyjací vlastnì jsme?Tìžko øíci. Jsem skeptický k bìžným definicím národníhocharakteru; také k tìm, které o sobì dávají jiní národové. Bylpravým Èechem Žižka èi Hus, Chelèický a Komenský? Dobrovský,Palacký a Havlíèek èi Hanka a Jungmann? Èetl jsemknihu švýcarského autora o dvojí Francii. Žaluje se na našinesvornost, jakoby charakteristicky èeskou a slovanskou, aleNìmci žalují na sebe doslova totéž. A tak dále. Problém stáváse zavitìjší, ptáme-li se, zdali a jak se národní charakterv rùzných dobách mìní, a jsou-li nìjaké charakteristické vlastnosti,které zùstávají nemìnné. Také padá na váhu, žeod nejstarších dob podnes je znaèné míšení národù a plemen.Té tak zvané „èisté krve“ není, aspoò v Evropì, ne.A dál: jak a do které míry tvoøí národní charakter pomìry hospodáøské- blahobyt, chudoba, potrava a zamìstnání, techni-

ka, kultura, náboženství a mravnost, hygiena a tak dále?A navzájem tøeba pøemýšlet: jak pomìry hospodáøské, jak náboženstvía mravnost, jak kultura vùbec jsou urèovány, a do kterémíry, národním charakterem? Je na pøíklad mathematika urèovánanárodnostnì, má mathematika francouzská nebo anglickánìjaký zvláštní ráz, a jaký? Je katolicism podstatnì románský,protestantism germánský, pravoslaví slovanské?Nepopírám, že národové mají svùj charakter duchovní i tìlový,ale nepokládám anthropologické a ethnologické poznatkyuž za dost jisté, aby se z nich dala vykládat historie národùa budovat správná politika.V naší historii chybí pøedevším skoro tøi sta let plného a svobodnéhoživota politického a duchovního; z toho si vykládámjistou nehotovost naší politiky. neodvozuju naše nedostatkyv politice z charakteru národa.Za druhé, jako spoleènost jsme bez tradicí, lidová tradiceselství se láme a jiné nemáme, skoro všichni jsme vyšliz chalup a nemìli jsme dosud pokdy se zformovatA dál: prosím vás, jak je tomu dávno, co se Moravané považovaliza nìco jiného než Èeši a mluvilo se o „národu“ moravském?A teï k nám pøibyli Slováci a mluví se o dvou národech.A nešlo by pouze o postižení charakteru národa, nýbržtaké charakteru rozmanitých krajù; jaký je rozdíl na pøíkladmezi moravským Valachem a Hanákem? Proto opakuju: žilijsme v nesvobodì, a každá nesvoboda brání charakteru vyvinouta rozvinout se plnì po svém vnitøním zákonu.To je vidìt i na naší literatuøe. Máme dobrou poesii, alechybí nám román a drama. Na poesii staèí život osobní;

omán a drama pøedpokládají nashromáždìnou zkušenostgenerací; romány jsou dílo celého století.Ano - nìjaká básnièka, tryskající z pravého silného citu, tase podaøí mnohým básníkùm. Ale to je právì vyjádøení urèitéhocitu osobního; nìco jiného je román a drama - i epos, pøedpokládajícíumìlecké pozorování národa, spoleènosti, tøíd,stavù a tak dále. Na našich románech mi vadívá jakási nezralost,omezená znalost života vlastního a cizího, málo svìtovosti.Málo se pozoruje.Cizinci o nás øíkají, že jsme nadaní, praktiètí, pracovití - nu,zapla Pánbùh i za to. Opravdu, náš sedlák, náš dìlník jsouz nejlepších; mìstské a intelektuální vrstvy jsou ještì nehotové,ale vždy my, Èeši, jsme se zaèali pomìš ovat teprve pøedšedesáti, osmdesáti lety - já to ještì pamatuju, jaké to bylyskromné zaèátky, a mohu øíci, jaký znaèný kus cesty jsme od tédoby ušli.Potøebujeme padesáti let nerušeného vývoje, a budemetam, kde bychom chtìli být už dnes. Není to slepá dùvìra v našischopnost a houževnatost - naše historie, tøebaže ponìkudnepravidelná, fakt, že jsme se ve velikých politických bouøíchudrželi a že jsme si za svìtové konflagrace dovedli obnovitstát, to všecko svìdèí o naší politické schopnosti. Nemyslím,že pøeháním, øeknu-li, že naše historie je jednaz nejzajímavìjších jsme chlapíci, ale èasto šlápneme vedle.Nacházím u nìmeckých anthropologù lebeèní a mozkové indexy,øadící nás mezi prvé národy - nadaní jsme, jen co jepravda, ale jsme trochu nestálí, nedosti rozvážní a politicky,øeknu, zelení; a politická nezkušenost je živnou pùdou demagogie,a té máme víc než dost. Mluvení o krisi demokraciea nedostatcích parlamentarismu má do znaèné míry pùvod

v té nedostateèné zkušenosti; odsud také to papouškovánípo cizích politických ismech - zkrátka nemyslí se dost po svéma po našem. Zvykli jsme si za Rakouska na negaci státu - tobyl následek poroby. dokonce jsme si namlouvali, že už samostatnýmibýt nemùžeme. Tož to zase ne, s tím názoremjsem se nikdy smíøit nemohl; ale vìdìl jsem, že lidé utlaèení,nesvobodní, porobou deformovaní stanou se ne lehko a neobratem ruky svobodnými i duchem.Proto tolik lidí u nás státneguje i dnes - nedùvìrou, odporem proti státní administrativì,špatným pomìrem k celým vrstvám spoluobèanù - øeèenodrasticky: jsou ještì lidé, kteøí drží palec spíš zlodìjovi nežpolicajtovi.Naši lidé mají tradici vlasteneckou, pravda, alemnohdy zùstali pøíliš nestátní, protistátní, až anarchiètí; neuvìdomujísi, že to je stav starého rakušáctví. Odrakouštìt, toznamená získat smysl pro stát a státnost, pro státnost demokratickou.To musíme žádat nejen na byrokracii a vojsku, alena všem obèanstvu. A nejen èeském a slovenském.Demokracie má být živìjší a èipernìjší než starý režim -zvláš ta naše. My musíme mít poøád na mysli, že jsme malýnárod v nepøíznivém postavení zemìpisném; prakticky námto ukládá, abychom se mìli víc k svìtu, víc myslili, víc dokázalinež ti druzí; èili podle Palackého; každý uvìdomìlý Èecha Slovák musí udìlat tøikrát tolik co èlenové národù velikýcha výhodnìji položených. Vemte si jen, že každý vzdìlaný našinecse potøebuje nauèit aspoò dvìma cizím jazykùm - co tostojí èasu a práce, ale jaký to je také zisk nejen pro vzdìlání,ale i pro praktický styk s národy. A tak je to ve všem: mámelise ctí obstát, musíme všecko své úsilí politické a kulturnípoøádnì zintensivnit. Ano, dá to práci; ale kdo si ji nechcedát, a nepovídá o národì a vlastenectví.

Opravdová láska k národu je vìc velmi krásná; u slušnéhoa èestného èlovìka rozumí se sama sebou; proto o ní mnohonemluví, tak jako slušný muž nevytrubuje do svìta svou láskuk ženì, k rodinì a tak dále. Pravá láska chrání, pøináší obìti- a hlavnì pracuje. A na tu práci pro národ a stát je tøeba jasného,rozumného programu politického a kulturního - pouhéhorování a rozèilování nestaèí. Je pøece rozdíl mezi vlastenectvíma vlastenèením; co se už Havlíèek natrápil s tím jarmareènímvlastenèením, ale jako by ho pro mnohé nebylobývalo!Své vlastenectví musíme teï projevovat vìdomou státností.Stát je sice náš, je náš podle historického práva, podlemajoritního principu a z toho titulu, že my jsme jej vybudovali ;ale máme znaèné minority, a proto si musíme být vìdomi rozdílustátu a národa: národ je organisací kulturní, stát organisacípolitickou. Máme úkoly pro národ, a máme úkoly pro stát.Rozumí se, že nemohou být v rozporu. Ten stát jsme zbudovalimy, my jej musíme umìt vést a spravovat; je naším úkolem,získat pro ideu naší demokratické republiky minority,se kterými žijeme. Jejich poèetnost a kulturnost ukládá námi jim demokratickou dohodu. Postup vùèi menšinám je praktickydán naší vlastní zkušeností pod Rakouskem-Uherskem:èeho jsme nechtìli, aby dìlali nám, nebudeme dìlat jiným.Program otce národa Palackého platí pro nás i budoucí. Našehistorie, politika Pøemyslovcù, Svatého Václava, Karla, Jiøíkamusí být vzorem naší politiky vùèi našim Nìmcùm. Fakt,že jsme vùkol obklopeni velikým nìmeckým sousedem, nutímyslivého Èecha k politice obezøetné a pøímo moudré.

Není nìkdy konflikt mezi láskou k národu a humanitou,øeknìme jinak: mezi nacionalismem a humanitními ideály,jako je pacifism, dorozumìní národù a podobnì?Mezi láskou k národu, láskou k vlasti a humanitou není rozporu;mezi moderním nacionalismem a humanitou bývá. Užto cizí a nové jméno naznaèuje, že vlastenectví, jak je požadovalia žili naši buditelé, je nìco jiného než nacionalism dnešní.Pokud bìží o národní program náš, vzpomeòte si na to,co jsem vám øekl o vývoji Evropy a naší historie, že totiž musímedìlat politiku svìtovou, tedy být v živém a pøátelskémstyku s ostatními národy. Naše národní probuzení je dítì osvícenstvía pozdìjšího romantismu, zrodilo se z humanitníchideálù osmnáctého a devatenáctého století, hlásanýchve Francii, v Nìmecku, všude. Humanita - to náš národníprogram, program Dobrovského, Kollára, Palackého, Havlíèkaa už Komenského, králù Jiøíka i Karla a Svatého Václava.Humanita nevyluèuje ani neoslabuje lásku k národu; mohu,ba musím milovat národ svùj positivnì, ale nemusím protonenávidìt národy jiné. Pravá láska se nedokazuje nenávistí,nýbrž jen láskou. Èlovìèenstvo je souhrn národù, není nìèímmimo národy a nad nì. Humanita, láska nejen k sousedùm,nýbrž k èlovìèenstvu - jak si mám to lidstvo pøedstavit konkrétnì?Vidím chudé dítì, kterému mohu pomoci - to dítì jemnì lidstvo. Obec, se kterou nesu její starosti, národ, se kterýmjsem spojen jazykem a kulturou - je lidstvo. Lidstvo prostì jevìtší nebo menší úhrn lidí, pro které fakticky, skutkem a nejenom slovy mùžeme nìco dìlat.Lidskost není v tom, že horujemeo celém lidstvu, nýbrž v tom, že jednáme vždy lidsky.Žádám-li od politiky, aby sloužila èlovìèenstvu, neøíkám tím,

aby nebyla národní, ale aby byla spravedlivá a slušná. To jevšecko.Ani jako jedinci, ani jako národy nejsme tu jen proto, abychomnaplòovali své úèely sobecké. Národ, který by žil jenpro sebe, byl by stejnì ubohý jako èlovìk, který by žil jen prosebe. Bez víry v ideje a ideály je život jedincù i národù jenomživoøením.To je ovšem politické kredo idealisty.Kdepak, panáèku: realisty, ve filosofii i v politice. Politickymnì realism znamenal: neztrácej se ve vzpomínkách na slavnouminulost, usiluj o slavnou pøítomnost; nedrž se jen hesela slov, ale vìcí, nebo pak mùžeš vìci zlepšovat a dávatdo poøádku; nelítej v oblacích, ale drž se své zemì, je nejjistìjšía nejnepochybnìjší. A èemukoli sloužíš, drž se reality -Jenom reality?Ano; ale realitou je pøece i duchovost, duše, láska, mravníøád, Bùh a vìènost. Teprve s nimi žijeme plný život v plné a celéskuteènosti, a jde o život jedince nebo dìjiny národù. Teprveten plný život je bez vnitøních rozporù, teprve takový životmá pravý a jasný smysl - a je životem š astným.Ano.

MLÈENÍ S T.G.MASARYKEMJak vznikaly „Hovory“?„Nechtìl jsem lhát...“Mnoho lidí se ptalo pisatele „Hovorù s T. G. Masarykem“,jak vlastnì ty Hovory byly dìlány; zda je pisatel na místì stenografoval,zda je zaznamenával den po dni a jak to vùbecbylo. Tedy jak to bylo a jak k tomu vùbec došlo.Pøedevším se pisatel musí pøiznat, že mu hodnì dlouho anive snu nepøišlo na mysl, aby si nìjak zaznamenal, co mìl pøíležitostslyšet z úst presidentových. Budiž to pøièteno k tíži jehonepoøádnosti; nikdy s sebou nenosí notes, do kterého by sinìco zapsal, nikdy si nevedl deník a má beznadìjný nepoøádekve svých vlastních papírech a vzpomínkách. Znáte snadtakové lidi a jistì od nich neèekáte, že by vedli øádný protokolo tom, co slyší nebo vidí.Ale jednou - bylo to v Topolèiankách - pršelo celý den. Panpresident se svými i s hostmi sedìl u krbu s hoøícími poleny;rád se totiž dívá do živého ohnì. A jak tak bìží øeè, zaèalose mluvit, jak to bylo za války a kdy se kdo octl v nejhorší situaci.„Má nejhorší situace,“ zaèal pan president, „to bylo, kdyžjsem za války pøijel do Moskvy.“ A pak vypravoval, jak ho našiz revoluèního Petrohradu poslali do Moskvy, tam že je klidnìji.Vystoupil v Moskvì na nádraží - slyšet støílení. Jde pìškydo hotelu, ale pøed nádražím ho zastaví kordon vojákù, prýnelze dál, støílí se tam. Pøece se dostal na námìstí, a tamse s obou stran pálí z ruènic a strojních pušek, na jedné stranìkerenští, na druhé stranì bolševici. „Jdu,“ vypravoval, „a

pøede mnou jde èlovìk, dá se do bìhu a vklouzne do velkýchvrat, která mu pootevøeli. Byl to hotel Metropol; tož já za ním,ale zatím mnì zabouchli vrata pøed nosem. Tluèu na nìa volám:,Co to dìláte, otevøte!’,Jste náš host?’ volal na mneportýr.,Jinak vás nemùžeme pustit, máme obsazeno!’ Nechtìljsem lhát, tož jsem na nìho vykøikl:,Nedìlejte hloupostia pus te mne!’ On se zarazil a pustil mne dovnitø.“ A tak dále;pan president se rozpovídal a vzpomínal na obléhání hoteluMetropol, na boje v Kijevì a na „naše hochy“, jak øíká legionáøùm.Ale pisatele Hovorù upoutala jedna malá vìtièka: to„nechtìl jsem lhá ’. Støílí se na moskevském námìstí, s oboustran cvrnkají kulky o dlažbu i prùèelí domù, a profesor Masarykstojí pøed zavøenými vraty hotelu, kam ho nechtìjí pustit.Kdyby øekl, že je tam hostem, byli by ho pustili hned ; aleon ani v tu chvíli, kdy jde o život, nechce lhát. A pak to vypravuje,jako by se to rozumìlo samo sebou, jen suchou a malouvìtièkou:“Nechtìl jsem lhát.“ To bylo všecko.Tehdy po prvé zapsal a otiskl pisatel Hovorù slova pana presidenta:jen pro tuto jedinou malou vìtièku, aby nezapadla,aby si jí jednou nìkdo všiml, jak je krásná ve své prostotìa samozøejmosti. A pak mu zase nepøišlo na mysl, že by simìl zaznamenat, co takto obèas slyší. Po léta na to nemyslel;až jednou - bylo to zase v Topolèiankách - sedìl a povídals panem presidentem pod starými kaštany; byl podzim, a cochvíli bouchl zralý, brunátný plod kaštanu o tvrdou zem. Pøineslipoštu. Pan president èetl své listy a také pisatel Hovorùdostal dopis. Z Nìmecka. Amalthea-Verlag, nebo tak nìjak.A pisatel Hovorù se dal do smíchu: „Tadyhle na mnì chtìjí,abych napsal váš životopis. Jako bych to dovedl! Na životopismusí èlovìk být aspoò trochu historikem, èíst spoustu pramenù,ovìøovat je a já nevím co ještì.“

Pan president pokývl. „Psát životopis, pravda: tìžký úkol.“Bylo ticho, jen ty zralé kaštany pršely, až to kolem bouchaloa poskakovalo. Pisatel Hovorù si vzpomnìl, jak pršelya klepaly ty kulky na námìstí v Moskvì a na hlavním bulvárukijevském. „Ledaže bych“, vyhrkl, „napsal to, co jste mnì takpo chvílích sám o sobì vypravoval. To by také byl skoro životopis.“Pan president se smál. „N u, dìlejte si se mnou, co chcete.“„Ale to byste mi musel pomoci, kdybych nìco nevìdìl,“ naléhalpisatel.President vstal. „Co dìlat, pomohu.“ øekl resignovanì.“Aleted’ musím do práce. Visuri.“ Tedy tak došlo k tomu, že zaèalybýt psány Hovory.Ano, ale aby byly napsány, k tomu chybìlo mnoho. Kdyžpisatel vyškrábal všechno ze své pamìti, shledal, že ví slušnìmnoho o dìtství pana presidenta, nebo na to presidentvzpomínal rád a èasto; o letech studií také bylo ledacos øeèeno,ale pro další léta byl materiál hroznì kusý. Bylo nutnopana presidenta nutit, aby o sobì øekl nìco víc.Zpravidla se ten zápas odehrával ráno v topolèianském parku.K deváté hodinì vycházel pan president a rovnou pøeslouky k své oblíbené besídce na výsluní. Pisatel Hovorù mìluž pøipraven svùj útok, obyèejnì frontální. Nechal uplynout pøimìøenouchvíli mlèení, a pak spustil: „Jak to vlastnì bylo s tímrukopisním bojem?“President potøásl hlavou. „Nepìkné,“ øekl po chvíli a zaèalsi èistit skøipec. Pisatel èekal, co pøijde dál. Pan presidentzvedl oèi. „Èetl jste už dnešní noviny?“ Všiml jste si tam toho

a toho -“ A pak už byla øeè o všem možném, jenomo rukopisném boji ne.Druhého dne si pøipravil pisatel jinou otázku: „A co jste dìlalv devadesátých letech?“„Chyby,“ dìl president lakonicky, a tím považoval vìc za odbytou.Jak vidíte, nebylo snadné dostat z pana presidenta mnohopodrobností o jeho životì, a než byly napsány Hovory, stáloto mnoho trpìlivosti... u obou spolupracovníkù.Koneènì bylo napsáno všechno, co pisatel slyšel. bylo tohomálo a byla to samá mezera, ale co dìlat.„Mám to tisknout?“ ptal se pisatel jednou.Pan president pokrèil rameny. „Nu, proè ne?“„Nechcete se na to podívat?“ váhal pisatel. „A by tam nebylynìjaké chyby.“„Když chcete,“ øekl pan president, a bylo to; tak se dostalrukopis do jeho rukou. Když z nich vyšel, bylo k nìmu pøipsánomnoho nového Masarykovou vlastní rukou. Doplòky, novévzpomínky, málo známé podrobnosti.Pln radosti nad svým materiálem zpracoval to pisatel znovu.A zase to odnesl k ovìøení. Po náležité dobì to dostalznovu. s novými doplòky, podrobnostmi i vzpomínkami.„ To nejde,“ protestoval, „vy s tím máte skoro víc práce nežjá!“„Což to,“ øekl pan president.„Ale jak já mám za to brát honoráø?“ bránil se pisatel, potìžkávajerozrostlý rukopis. „To by mìlo být aspoò fifty fifty,na holport.“Pan president jenom mávl rukou. To jsem to plácl, mrzelse na sebe pisatel Hovorù. To tak, nabízet honoráø hlavì státu!

Ale pøíštího rána se hlava státu cestou k besídce náhle zastavilauprostøed louky s jiskøícíma oèima. „Už vím,“ øekl panpresident, „co udìlám s tím honoráøem, který od vás dostanu.Znám jednu vdovu, má takové pìkné, èisté dìti; té jsemvždycky chtìl nìco dát - ted’ na to budu mít své peníze.“Snad i toto náleží k historii Hovorù.T. G. M. hovoøí a - mlèíPisatel „Hovorù s T. G. Masarykem“ je si vìdom, že by podalobraz neúplný a dokonce skreslený, kdyby nenapsal tutokapitolu. Jsou lidé, kteøí pøipisují Hovorùm vìrnost skoro fotografickou.To tedy je omyl. Fotografie - nebo spíš zvukový filmtìch hovorù by vypadal asi takto: Besídka z bøezových døev,zarostlá pnoucími rùžemi a houštím jalovcovem. T. G. Masaryksedí na hrubém sedátku, lokty opøeny o kolena, tahá se zaknír a mlèí, myslí patrnì na své vìci. Také pisatel Hovorù mlèí,pokuøuje a myslí na své vìci, tøeba na sluníèko sedmiteèné,které mu putuje po ruce. Koneènì president zvedne hlavu,ukáže rukou dokola a øekne jenom: „To... „ To znamená: jakýpìkný den, podívejte se na ty hory na obzoru, na ten javor užohnivì zbarvený. - Pisatel Hovorù kyvne mlèky hlavou, cožznamená: ano, krásný den, není nad takové podzimní ráno;už i buky zežloutly; - hele, veverka; tiše, a neuteèe.Nuže, nebylo tìžko zapsat po pamìti, co bylo promluvenoza mnohých a mnohých takových dopolední;~ ale chybí tomuto ticho, to mlèení, z nìhož se rodila slova a spøádal pomyslnýhovor. To mlèení tu bylo poøád, kladlo se mezi slova, uzavíralovìty; ne tíživé mlèení, pøi kterém není co øíci, ale mlèenízamyšlené, mlèení èlovìka, který pøemítá, který potøebuje spíšmyslet na vìci než o nich mluvit. A teprve pak, když domyslel,

poèíná mluvit: váhavì a pomalu jako ten, kdo pøekládáz myšlenek do slov; nejde to snadno, protože slova jsou nìkdypøíliš tìsná a nìkdy pøíliš široká, aby vyjádøila myšlenku.Proto mluví nerad, a když už, tedy skoupì, aby tìch slov byloco nejménì; pomalu, aby v zahloubané pauzièce bylo možnohledat slovo pøesnìjší; pøerývanì, protože myšlení nemá mechanickousouvislost mluvené vìty. Bylo mnoho mlèeno, abyvznikly Hovory ; jen jejich pisatel ví, jak jsou neúplné; nejvíc jimchybí ten kontrapunkt mlèení.Je záøijové ráno; v besídce z bøezových døev sedí starý president,drží èepici v rukou a hloubá. Z dìdiny slyšet køik dìcek,vysoko pod nebem pluje jestøáb, tiše se snáší list javorový.President zvedá hlavu, jako by chtìl nìco øíci, ale ukážejen dlouhým, dùtklivým prstem dokola a vydechne: „To... „ A jávím, co chcete øíci: jak je to všechno krásné, a že máte rádslunce, zralost podzimu i veselý hlas života, a hlavnì že v tutochvíli myslíte na Boha.Ano, ale jak to napsat beze slov?T. G. Masaryk rozhodnì není typ mluvný; nenáleží k lidem,kteøí potøebují mluvit, aby mohli myslet, kteøí myslí mluvenímnebo psaním. Na pøíklad rozenému øeèníkovi se nejlíp vybavujímyšlenky, když mluví, tedy z øeèi samotné; øeè má svousouvislost a plynulost, která s sebou unáší samo jeho myšlení.Masaryk není rozený øeèník. U nìho je vždycky cosi jakomezera mezi myšlením slovním projevem; vyjadøovat se munení úlevou, ale spíš nepohodlím, nebo musí opouštìt souvislostsvého myšlení, pøekroèit tu mezeru a tak øíkajíc vnitønìse rozdvojit: vedle myšlení ještì mluvit, hledat slova, pøekládatmyšlené obsahy do pøedstav verbálních; nejde to bez jistéusilovnosti - a nejistoty, podobné nejistotì, kterou cítíme,

máme-li levièkou dìlat nìco jiného nežli pravièkou. Èastovelmi urèitou myšlenku vysloví jenom v obrysu nebo náznakovì;èasto nedopoví vìtu, mávne rukou, pokrèí rameny neboukonèí vagnì „... a tak“; ze souvislosti mluvené pøeklouznedo souvislosti myšlené. Øeèeno termíny mluvnickými, vyjadøujese èasto v aposiopesích, kusých vìtách a anakolutech.A jehointerpunkce, to jsou zamyšlené kousky ticha. Nebud’ netrpìliv,neskákej do tìch odmlk; zase si z nich bude hledat cestuuvážené slovo. Myslivý èlovìk se nerozbíhá slovy, ale myšlením..Øekl jsem, u Masaryka je citelné rozpojení mezi myšleníma slovním projevem; jemu staèí myslet, k vyjádøení se musí sámvíce ménì nutit; v podstatì mluví nerad a ne lehce. To se v rázujeho øeèi jeví dvojím zpùsobem. Pøednì, když mùže, užije rádvýroku už hotového, formulace, kterou se o vìci vyjádøil už døív;má mnoho svých ustálených rèení, jenom je postupem èasuzhuš uje a zkracuje - to jsou ty známé masarykovské brachylogiea myšlenkové zkratky. Nerad obšírnì opakuje, co už mápromyšleno a zpeèetìno; proto své hotové úsudky shrne v cosijako ideogram. Øekne-li tøeba:“Nepìkný èlovìk“, je v tomvšechno jeho odsouzení divných lidí a jejich zpùsobu života,všechen jeho nesouhlas i pohoršení. víc neøekne. Výraz „slušnýèlovìk“, co už znamená neobyèejnì mnoho: mravní integritu,rozum, spolehlivost i mužnost, zkrátka spoustu dobrýcha vzácných vlastností. „Krásný èlovìk“, to už je to nejvyšší, codovede o èlovìku øíci; mimochodem, jaká antiènost je v tìchtoslovech chvály!Druhý dùsledek Masarykovy nemluvnosti je právì opaèný:jistá tápavost ve slovním výraze. Kde jiní staèí pro celý životse zásobou hotových vìt, soudù a formulací a mají je vždyckya pro každou pøíležitost po ruce, Masaryk ustaviènì hledá vý-

az, zaráží se pøed slovy, pronáší je jakoby váhaje, zda vyjadøujídocela pøesnì a plnì to, co má na mysli. Pøíznaèné prototo vyjadøovací úsilí je kupení synonym a homonym, obvyklév Masarykovì slovním projevu. Øekne tøeba: „Stát, republika,demokracie potøebuje to a to.“ Tady vidíte, jak každým dalšímslovem kontroluje, omezuje a doplòuje slovo pøedchozí.Stát, ano, ale stát republikánský; ano, republika, ale republikado všech dùsledkù demokratická ; demokracie, ano, aledemokracie ztotožnìná se státem a jeho øádem. Co chvílinajdete u Masaryka takový výèet pojmu po jeho obsahui rozsahu, tu snahu definovat pojem souèasnì s jeho použitím.A bych tak øekl, nemyslí a nemluví ve slovech, nýbržv obsazích; proto ta kumulace slov, aby se dobral celé obsahovéšíøe a úplnosti vìci, o které hloubá.Má nerad verbalismus; vyhýbá se všemu, co se v øeèi i vmyšlení rodí z pouhé hry se slovy; vyhýbá se metafoøe, analogii,opisu a zejména pøepínání. Stejnì má nerad i logickouhru se slovy, jako jsou umìlé antithese, pojmová dialektika,problémy utkané ze slov a verbální øešení. Potká-li se s nìèímtakovým, mávne rukou: „To je samá scholastika.“ Ne slova,ale vìci: pøeložte toto jeho pravidlo myšlení do øeèi politické,a bude znít: ne slova, ale skutky. Jako nerad mluví, nerad i píše; jednou o sobì øekl, že „by, mu staèilo poznávat a myslet“.A po své nemoci øekl:,,Já byl rád, že nemusím s nikým mluvit.Aspoò jsem mohl špekulovat.“A když mluvit, tedy ne nadarmo. Vynoøí se tøeba v hovorunìjaká otázka; chvilku poslouchá a pak øekne:,,O tom už jenapsána ta a ta kniha.“ To znamená: naè o tom mluvit, mùžeme-lisi to pøeèíst? Nadmíru rád poslouchá, mluví-li o nìèemznalec, a je to znalec èehokoliv; všecko ho zajímá, pokud je

v tom skuteèné poznání. „To je zajímavý èlovìk,“ øíká o tìch,kteøí mu mohou povìdìt nìco, co dosud neznal. Tehdy si hovía poslouchá zøejmì potìšen; dokonce se jich vyptává, on,který má jinak vùèi každému zvláštní ostych klást otázky; patrnìmu otázky pøipadají jak cosi, co vniká ponìkud násilnìdo mlèení druhých. Poslouchá pozornì nejodbornìjší výklad;potom podotkne: „Mnì se líbilo, jak byl ten èlovìk plnì ve vìcia jak mìl pøi tom oživený výraz v oèích.“Nikdy nemluvit, co neznáme. Sám øekne každou chvíli, kdyžnarazí na nìco, co leží mimo jeho obor. „Tož to nevím.“„Nevzdìlaný èlovìk,“ poznamená pohnìvanì o komkoliv,kdo vykládá své rozumy a názory o vìcech, ve kterých nenídostateènì pouèen a zkušen. To tak hned neodpouští. Dalekoøidèeji, než je to (z dùvodù praktických) v Hovorech zapsáno,užívá výpovìdí apodiktických; spíš uvádí svùj názor slovy:„Myslím“, „øekl bych to tak“, „pøedstavuju si to tak a tak“. Nìkdyneodpoví na otázku, pokrèí rameny, nu, nevím ; a den natouhodí rovnou:,,vèera jste se mne ptal na to a to,pøemýšlel jsem o tom, je to tak a tak.“ A ještì po mnohadnech se vracívá k tématu:,,Jak jsme onehdy mluvili o té a tévìci: myslím, že bych mìl k tomu pøipomenout... „Øekl bych, jeho veškerá øeè má dvì základní polohy:jednakjeho jistoty, nepochybné principy, pravdy, na kterých se ustálil.;ty vyjadøuje rozhodnì, v brachylogické zkratce, neobyèejnìzhuštìnì, dávaje dùraz sevøenou pìstí nebo energickým škrtemvztyèeného prstu.Druhá poloha je meditace, hledání, ustaviènácesta za poznáním, ustavièná kritika i autokritika. A jánevím, co ho z toho dvojího charakterisuje hloubìji; zda ta jasná,pevná, spolehlivá jistota èlovìka vìdoucího a vìøícího,nebo to nekoneèné hledání a zkoušení pravdy.

Totiž v tom je to celé; pro nìho mluvit znamená mluvit pravdu.Vìøte tomu: sám styl, samy výrazové prostøedky pravdyjsou jiné než styl polo pravdy, lži nebo nevìdomosti. Není tuco zakrývat nebo pøeklenout pouhými slovy, není co zkrašlovata opentlovat; tady není slovo rouchem, které odívá myšlenku,nýbrž snaží se být myšlenkou samou, nechce být nièímjiným než zprávou o myšleném obsahu. Když Masaryk mluví,referuje o tom, co myslí; referuje vìcnì, støízlivì, pokud možnostruènì, a dává pozor, aby se nenechal unášet slovy.Obyèejnìmyslíme kuse, ale vypovídáme o tom celými,souvislými vìtami; vyslovujeme víc, než jsme skuteènì mysleli.Proti tomu Masaryk hledí nejdøív domyslet myšlenku; výpovìïmusí poèkat, nebo aspoò nebude pøedbíhat myšlení.Tempo, vazba i skladba jeho øeèi jsou urèovány tou neustálouprací myslivou. není tu ani automaticky bìžící slovní mechanism,ani náhlé jiskøení nápad zrozených ze støetnutí slov;pomalu, slovo za slovem, za pøemítavých prodlevù vzniká mluvenávìta. Taková vìta není hotový formální a logický kadlub,do kterého se naleje trocha toho myšlení; nýbrž myšlení si teprverazí slovní cestu, zastavuje se, váhá, prodírá se kupøedusvým vlastním smìrem.Ma- sarykova vìta má být ètena pomalu,ne jedním dechem; dejte si s ní na èas, a vydá vámnejenom svùj celý smysl, ale i osobní pøízvuk a duchovní typustoho, jenž ji vyslovil.Øekl jsem, že v Masarykovì mluvním projevu si myšlenípoøád a poøád razí cestu svým vlastním smìrem.Budiž to zdùraznìnouž proto, že po té stránce jsou Hovory dùkladnì zfalšovány.Ve skuteènosti nebyly zdaleka tak souvislé, jak vypadají:žádné téma nebylo vyèerpáno na posezení a takpo poøádku, jak je napsáno. Myšlení Masarykovo právì sledujesvùj vlastní smìr.

abych tak øekl, má svùj daný spád, po nìmž se vždycky døívnebo pozdìji, ale skoro nevyhnutelnì stáèí. Každý skuteènýhovor se na konec obrátil bud’ k politické praxi nebo k Bohu:k èinným starostem dne a zítøka nebo k vìènosti. ObyèejnìMasaryk „utekl“ pisateli Hovorù od jiných otázek k tìmto dvìmahlavním, které, jak se zdá, prožívá ustaviènì; jsou pøítomny,i když mluví o nìèem jiném, a pøi nejbližší pøíležitostise k nim vrací, hovoøe - i tiše hloubaje. Ale ten dvojí terminusad quem není antithetický; obojí je u Masaryka blizouèkosebe; je to jakoby jedna skuteènost, ale vzdìná jednou subspecie aeterni a po druhé sub specie èinného dne. Víte, žezbožnost je Masarykovi pøedevším humanitou, láskouk èlovìku, službou bližnímu; ale také veškerá politika je muuskuteèòováním humanity a lidské lásky. 0d jednohok druhému je mu jen krùèek, Nikdy to dvoje nesmìšuje, jecele vìøící ve své zbožnosti a cele politický ve své politice;ale nikdy mu jedno a druhé není v rozporu, nikdy neslevujez toho ani z onoho.Øíká se tomu nekompromisnost; ale abyèlovìk mohl být tak nekompromisní, musí být opravdu jakoz jednoho kusu.Je vùbec charakteristické pro jeho myšlení i vyjadøování, ženeuznává radikálních antithesí. Vykládá, dejme tomu,o demokracii a diktatuøe; èekali byste, že vyhrotí. pojem protipojmu a položí mezi nì zásadní rozpor, ale ne; zamyslíse trochu a dodá: „Ale nezapomínat, že ani demokraciese neobejde bez diktátu, že i diktatura se dovolává demokracie.“A podobnì ve všem.Není rozporu mezi theorií a praxí,nestojí proti sobì rozum a cit, nevyluèuje se navzájem víraa vìda, není konfliktu mezi politikou a mravností; nelze klástproti sobì tìlo a duši, není dualismu mezi èasným

a vìèným.všechny ty umìle disjungované, do protiv vyhrocenépojmy se navzájem sbližují, prostupují a doplòují v celé,úplné, konkretní skuteènosti, z níž jsou vyabstrahovány. Dùrazje právì na té celosti a úplnosti; je nutno pøijímat skuteènostplnì a brát ji celou: to je to, co Masaryk nazývá svýmkonkrétismem a pluralismem; jenže bylo by tøeba názvu, kterýby nevyjadøoval jenom tu vìcnost a mnohost, ale také tucelost, synthesu a vyváženost, klid a úhrnnost, nerozdvojenost,jedním slovem harmonii, jedním slovem klasiènost tohotonazírání. Nepotøebuje smiøovat antithese a pøeklenou protivy,protože je pojmovì nevyrábí; nepotøebuje hledat koneènoucelost, protože z ní vychází jeho noetika je noetika celosti:poznává celý èlovìk se všemi schopnostmi, které v nìm jsou.Jeho metafysika je metafysika celosti: pøijímá „hmotný svìti duchovní, vnitøní svìt osobního vìdomí a vìdomí nesèíslných,pøijímá svìt duší, pøijímá Boha“. Jeho pøíkaz lásky je pøíkazcelosti: milovat cele a plnì, milovat Boha i èlovìka, milovatvšechny; jeho humanita je láska universální. Pøítomná chvíleje kus dìjin, žije v nás minulé i budoucí, žijeme každým okamžikemve vìènosti: v tom je celost a plnost èasu a našehoživota. Znovu a znovu, poøád a ve všem ta celost a úplnost.Je to, øekl bych, ideál statický: kde vše tvoøí celek a úhrn, neníživot a nejsou dìjiny ustavièným pohybem od nìèehok nìèemu jinému, nýbrž zdokonalováním a prohlubovánímtoho, co trvá. To je to, co sám nazývá svým platonismem. Nejdejen o to, že je pohyb, ale o to, co se pohybuje a mìní a cotedy trvá i v tom pohybu. A jak jinak pochopit to stálé, co trvái ve vývoji, než jako plán, jako ideu úèelovou? Vývoj není zmìna,nýbrž zdokonalování; a nás nematou jeho nezdarya doèasné krise, - což nejsme teprve v poèátcích vývoje?

Dejme tomu, klademe do protivy vìdu a víru; vìda vyvracívíru a chce ji nahradit poznáním. A tu zvedne Masaryk varovnýprst: je vìda a vìda, je víra a víra.Vìda vyvrací víru slepou,povìrèivou, nevìdomou; a zase bývá vìda mandarinská, suffisantní a polovìdecká, která se domýšlí, že ví už všecko.Dokonalá vìda a dokonalá víra se nevyluèují. To je pøíznaènýmasarykovský obrat: ne protiva mezi vìdou a vírou, ale mezivìdou a lživìdou, mezi vírou pravou a uvìdomìlou a víroupovrchní, nemyslivou a modláøskou. Není rozporu mezi svobodoua kázní, ale je rozpor mezi svobodou anarchickoua svobodou pravou, mezi kázní otrokáøskou a kázní vzájemnéslužbv. Tak je to ve všem. Ve svém dovršení, ve své plnostia dokonalosti se lidské ideály pøestávají vyluèovat; domýšlejícea dokonávajíce vìci, dospíváme k jejich synthesi. Zaseten rys zvláštní klasiènosti: v celosti a úplnosti už není rozporù.Poznávajíceskuteènost líp a líp, øídíce své konání stáledùslednìji poznáním a láskou, blížíme se skuteènì a èinnì,krok za krokem, k objektivní harmonii svìta k øádu božímu,jak jej nazývá vìøící Masaryk.Zvláštní je jeho pojetí èasu. Mluvítøeba o politice a zaène: „Podíváme-li se trochu nazpìt... „Èekáte, že bude mluvit o poèátcích naší republiky neboo Korberovi, ale ne; to „trochu nazpì je tøeba øímské císaøstvínebo støedovìká církev; celé dìjiny jsou aktuálním argumentem,jako by se dály dnes. Dovolává se Platona, jako byPoliteia vyšla loni a byla ještì poøád poslední novinkou politickéliteratury. Èas, který ho obklopuje, je tisíciletý;. zahrnujecelé dìjiny lidstva i jeho budoucnost. A pøi tom myslí poøáddopøedu: co bude zítra, za deset let, za staletí; veškerým svýmkonáním pokraèujeme v dìjinách a pøipravujeme budoucnost;proto se musíme ptát, co jsou to dìjiny a kam míøí vývoj budoucí.Je skoro prost vzpomínek: ještì o svém dìtství se rád

ozpovídá, jako každý starý èlovìk, ale jinak ho víc zajímá dívatse do budoucna. To je charakteristické pro jeho matafysickoudùvìru, že celý bìh svìta je vývoj k lepšímua dokonalému. Zlatý vìk není za námi, nýbrž je úkolem všeholidského usilování; nesmíme být netrpìliví, že není na dosahnašich rukou, a nesmíme ztrácet odvahu. Boží mlýny meloupomalu, øíká. Není-li tato trpìlivá a stateèná nadìje pravýoptimism, pak nevím, co tak pojmenovat. Ale nic z toho, comùžeme udìlat už teï, není odroèeno na budoucnost,a žádnou vírou, že za pár tisíc let bude lépe, se nevyzujemez povinnosti uskuteènit už teï, naè staèí naše síly; i když žijemeve vìènosti, žijeme opravdovì a plnì, jenom když zdea nyní pracujeme, poznáváme a milujeme. To je, øeknìme,hlavní klíè k myšlení Masarykovu.Tady nešlo o charakteristiku nebo dokonce rozbor Masarykovyfilosofie, nýbrž o nìco jiného: abyste mìli na oèích cosijako duchovní pozadí nebo prostor, ve kterém se snovaly vìtya kapitoly Hovorù. Pravda, bylo tehdy záøijové ráno, hodinadesátá, rok ten a ten; pøed chvílí se skonèila èetba novin a zachvíli se zaène úøední práce se vším, co „patøí ke kšeftu“ presidentovu.Ale zatím nad touto besídkou z bøezových kmenùse klene jiný, tisíciletý èas; v té besídce mluví Platon i Augustin,vìky a staletí se rovnají vedle sebe; pomalu, zamyšlenìse rozumuje o tom, co se právì stalo - rozpadlo se øímskéimperium, vznikly a zanikly svìtovlády, osvobozoval se lidskýduch; Hus usiloval o pravdu, Jiøík o mír a Komenskýo vzdìlanost; vše, co kdy bylo a co se dálo se svìtem i s námi,je bráno v poèet, tak jako si ze svých ranních novin dìlámeobraz dne. Tož tak je to.

Jako když se øemeslník dává do práce: rozhlédne se nejdøívpo své dílnì a po všem, co tu je a má být na svém místì. Ano,všechno je na svém místì: dìjiny všech vìkù, hlasy všechuèitelù, boží øízení i lidské úsilí. A tu prodlí ještì president u tohoneb onoho a myslí už na svou práci.Myslí na svou práci: tak a tak vìci jsou, bylo by tøeba udìlatkonkrétnì to nebo ono. Ale nad tou denní politickou situací,kterou vìcnì a starostlivì prožívá, se zase klene cosi jakoohromný prostor. ta úhrnná koncepce lidství a božství, souèinnostia prozøetelnosti. Tøeba se na nìco hnìvá, tøeba mluvío denních starostech, tøeba mlèí: poøád je tu ten celý velikýpoøádek. Nìkdy to, co øíká, zní skoro suše; žádná veliká slova,žádné ohnivé kázání, žádné pojmové èarování; jenom holáfakta, støízlivé definice, vìcná kritika nebo praktický commonsense.Ale dáte-li dobrý pozor, uslyšíte nìco víc;s každou touvìtou spoluzní celý ten rozlehlý, pevný a krásnì sklenutý prostor.každé slovo je èlánek toho nosného systému poznání.víry a lásky ; je udìláno z látky zemì, ale náleží k výstavbìchrámové. Každou vìtu je možno potìžkat jako stavební kvádøík;ale pochopíme ji plnì teprve tehdy, budeme-li mít na oèíchpilíøe a sloupy, kladí i štít celé stavby. Teprve pak ocenímekrásný a moudrý poøádek, jenž je uložen i v tom nejprostšímkousku stavební látky.To tedy je mínìno tím, co jsme nazvali mlèení s T. G. Masarykem.Nenaslouchejme jeho slovùm, ale tomu tichémua hlubokému souznìní. Teprve v nìm je pravý a plný obsah,jeho celá i plná pravda. Tøeba je øeè, nu, o nìèem tak tìžkéma pozemském, jako je politika; a pøece i tady to souzní, je totu mlèky a beze slov. neslyšíte huèení dìjin i pøíkaz boží? Neznís sebou platonská antika i Ježíšovo kázání lásky, veliký

øád církve, ruch života svìtského, výdech osvobození i tichátrpìlivostrozumu? Co všechno musí souznít, aby se zrodila harmonie!Èíst Masaryka, èíst jej harmonicky, to také je hovora mlèení. Hovor o všem èasném, na èem nám záleží. A tichépøemýšlení o tom, co je vìèné. Kdo na to nebude myslet, nebudesi s ním nikdy rozumìt plnì.A nakonec - trochu historiePrvá èást „Hovorù“ byla po prvé knižnì zveøejnìna v roce1928, druhá 1931 a tøetí 1935. Èásti prvá a druhá vyrùstalyz rozhovorù souèasnì od roku 1926, èást tøetí se objevilapo prvé v obrysu hovorù 1927.Tož celkem to bylo asi devìtlet vyptávání, uvažování, vzpomínání, vypravování a - mlèení.

Karel Äapek: HOVORY S TGM

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

Karel Äapek: HOVORY S TGM