Jehličnaté lesy
Obecně
Jehličnaté lesy jsou lesy, ve kterých převládají jehličnaté stromy. Definice se liší, podle různých odborníků se minimální množství jehličnatých stromů pohybuje mezi 75 až 90 procenty. Dá se říci, že tedy i částečně smíšený les může být označen i jako jehličnatý. Jehličnaté lesy mohou být přirozené, ale často se vyskytují i monokultury, které jsou umělé. Jehličnaté lesy jsou velmi odolné vůči výkyvům teplot. Jehličnaté lesy postupně přecházejí v severský les, ten bývá nazýván tajga. Typické je poměrně nízké osídlení, zejména kvůli nepříznivým přírodním podmínkám. Na druhou stranu se zde vykytuje velké množství nerostných surovin, proto je zde rozvinut těžební průmysl. Zemědělství zde rozvinuto příliš není, vyskytuje se zde zejména dřevozpracující průmysl a tedy i těžba lesa.
Výskyt
Jehličnaté lesy jsou typické pro Severní Ameriku a sever Eurasie. Rozkládají se od břehů Norska, přes Skandinávii na sever Ruska až k Tichému oceánu. Za ním pak pokračují pásmem na Aljašce a v Kanadě až po Atlantský oceán. V České republice se vyskytuje tento typ lesů v nadm. výšce 1000 až 1400 m. n. m.
Přírodní podmínky
Jehličnaté lesy jsou jedním z nejzachovalejších přírodních společenství na Zemi. Pro jehličnaté lesy jsou typické poměrně hojné srážky, tedy vznik podzolových půd, rašelinišť, močálů i bažin. Léto je poměrně teplé, ale zima je výrazná a studená, sníh leží 6 až 8 měsíců ročně. Vzhledem k nízkým teplotám je častý výskyt permafrostu, tedy trvale zmrzlé půdy. Dalším rysem je hustá síť vnitrozemských vod. Vegetační doba je asi 1 až 4 měsíce.
Flora
Vyskytují se zde hojně lišejníky a mechy. Na rašeliništích najdeme vřes, brusinky či borůvky. Obecně řečeno jsou tyto oblasti poměrně chudé na druhy. Nejtypičtějším druhem je smrk, který tvoří v některých oblastech téměř 100 procent porostů. Vyskytuje se nejvíce ve vlhkých oblastech. Najdeme zde rovněž modřín (nejlépe odolává výkyvům teplot), jedli či borovici a v Americe také douglasku tisolistou. V nižším patře pak nalezneme různé keře, směrem na jih pak přibývá listnatých stromů a les tak přechází ve smíšený. Na této hranici jsou listnaté stromy zakrslé, jde zejména o břízy, osiky či olše. Z bylin zde najdeme například bolehlav.
Fauna
Fauna je již bohatší. Výrazným zástupcem je medvěd hnědý, který je největším suchozemským masožravcem, dožívá se 20 až 30 let a měří 2 až 4 metry. Jeho hmotnost může u některých jedinců dosáhnout až 800 kg. Najdeme zde hojně kunovité šelmy jako kunu, sobola či hranostaje, který je typický černou špičkou ocasu. Žijí zde losi (lopatovité parohy) a sobi (kulovité parohy), polární lišky, rys, jeleni či srnci. Mezi ptáky bychom nalezli křivku, bělokury či tetřevovité ptáky. V jehličnatých lesích žijí rovněž hadi, bobři, zajíci či rosomáci. Rosomák je lasicovitá šelma, označovaná jako hyena severu. Měří až 85 cm a dosahuje hmotnosti 7 až 32 kg.
