Teramagazin 2 2013 by Jan Beitl

Stanislav Ondřej HesMacík

Plazi Hondurasu Felsumy - část druhá Ivan Bogusch Petr Vergner

Dendrobates auratus Rhacodactylus leachianus Ondřej Hes Jaroslav Forejt

w w w. te ra m a ga z i n . c z

■ H ADI ■ J EŠTĚŘI ■ OBOJ ŽI VELN ÍCI ■

E le kt ro n i c ký ča s o p i s o te ra ri s t i ce

ZDARM A

Sian Ka´ některých Biologie an - mangrovový prastarých Žebrovník Felsumy - část první Waltlův forem pavoukovců poklad Yucatanu PetrKarbanová Bogusch Eva

ACHATINIDAE ■ ROSEA BIOLOGIE N ĚKTERÝCH PRASTARÝCH FOREM PAVOUKOVCŮ ■ ZAMENIS LONGISSIMUS ■ GRAMMOSTOLA ■ ŽEBROVN ÍK WALTLŮV (PLEURODELES WALTL) ■ VARANUS ACANTHURUS ■ ■ RODU PHELSUMA KROKODÝLI H ON DURASU ■ P. ORNATA VS H. DEN N Í GEKON I PHELSUMA – CH OV■ JEŠTĚŘI, A ODCH OV V TERÁRIU A■ ŽELVY RHACODACTYLUS LEACHIANUS LEACHIANUS ■ FRENATUS DENDROBATES AURATUS ■ IN TOXIKACE PŘI POKOUSÁN THAMNOPHIS SIRTALIS ■ ■ O PŮVODU ■GEKON Ů A OSTATN ÍCH SOUČASN ÝCH PLAZŮ ■ SIAN KA´ ÍAN - M AN GROVOVÝ POKLAD

2/2013

Slovo úvodem Vážení čtenáři,

Článek o Rhacodactylus leachianus na 20 str.

Obsah Bezobratlí Grammostola rosea

Žebrovník Waltlův

Ještěži Denní gekoni rodu Phelsuma - chov a odchov v teráriu

Ještěři O původu gekonů a ostatních současných plazů - 1 8 část 1.

Ještěři Rhacodactylus leachianus leachianus

Cestopis Sian Ka´ an - mangrovový poklad Yuacatánu

Chov Brouci - chov krmného hmyzu 3

Ještěři Varanus acanthurus

36 Nebudu Vás již déle zdržovat - tedy přeji příjemné počtení! Za redakci TERAmagazínu, Daniel Koleška

REDAKČNÍ RADA: Jaroslav Forejt – jaroslav.forejt@teramagazin.cz ■ Aleš Kozubík – ales.kozubik@teramagazin.cz Daniel Koleška – daniel.koleska@teramagazin.cz ■ Michal Rindoš - michal.rindos@teramagazin.cz Autoři článků v tomto čísle: Václav Dvořák ■ Eva Karbanová ■ Petr Bogusch ■ Ivan Vergner ■ Martin Kulma ■ Ondřej Hes ■ Jaroslav Forejt ■ Jan Vyskočil ■

www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Foto na titulní straně: Dominantní samec Ctenosaura similis, fotografováno v přírodě - Sian Ka´an, Ondřej Hes.

Obojživelníci

právě držíte v ruce zbrusu nové číslo TERAmagazínu – letos již druhé. Jako vždy jsme se do něj snažili vložit co nejvíce úsilí. Považuji za velmi důležité, abychom od Vás, čtenářů, získali zpětnou reakci a mohli tak neustále zlepšovat úroveň časopisu. Rozdíl je oproti prvnímu číslu (tehdy ještě REPTILmagazínu), myslím, patrný. Proto bych Vás rád poprosil, abyste s námi ztratili pár minut svého drahocenného času a vyjádřili se k časopisu na našich webových stránkách v sekci Fórum, fan stránce na Facebooku či prostřednictvím Teraporadny. Můžete zhodnotit celkový chod časopisu, co se Vám líbí či nelíbí, vyjádřit se k jednotlivým článkům nebo případně pouze napsat pár povzbudivých slov. Za každou reakci budeme vděčni a pomůže nám v další práci. Vždyť bez Vás, našich čtenářů, by nás časopis nebyl tím, čím je a nemělo by smysl ho vydávat. Dali jsme si letos takové menší předsevzetí více se ukazovat na akcích pro teraristy a lépe tak prezentovat náš projekt. Toto bychom chtěli realizovat prostřednictvím burz a přednáškových akcí. Zatím jste nás mohli zastihnout především na Živé Exotice, ale snad se dostaneme i jinde po republice. Proto pokud časopis podporujete, neváhejte se za námi zastavit a chvíli poklábosit, s každým se rádi uvidíme. Dále bych rád podotkl, že máte možnost se na chodu časopisu sami podílet. Stále sháníme kvalitní autory, kteří by chtěli přispět zajímavým článkem či postřehem k některé teraristické problematice. V případě zájmu nás neváhejte kontaktovat na kterýkoli z uvedených e-mailů.

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Gram m o sto la ro sea Grammostola rosea

Text: Václav Dvořák, foto: Ladislav Nerad Čeleď: Theraphosidae Objeveno: Walckenaer, 1837 Rozšíření: Jižní Amerika: Bolívie, Chile, Argentina Český název: Sklípkan růžový Anglický název: Chilean Rose Hair Tarantula Tento horský sklípkan z jižní Ameriky u nás patří v současné době mezi nejčastěji chované druhy. Vděčí za to hlavně své snadné dostupnosti (většinou je to jediný druh, který české obchody se zvířaty nabízejí), velmi mírné povaze a dlouhé životnosti (samice se mohou údajně dožívat i přes třicet let). Navíc je značně odolný a snáze snese i chyby v péči chovatele, se kterými se spíše vyrovná, narozdíl od sice zajímavěji vybarvených nebo větších druhů, jež jsou

ovšem náchylné na výkyvy teplot či nedostatečnou vlhkost. Všechny tyto skutečnosti jej tedy staví do pozice ideálního druhu pro začínající chovatele.

Výskyt Přirozeným prostředím Grammostola rosea jsou suché svahy a borové háje. Tato místa jsou chladnější než většina ostatních lokalit, kde se sklípkani běžně vyskytují a je také o něco sušší. To vede zaprvé k

4 Grammostola rosea

2/2013

pomalejšímu životnímu rytmu (druh je běžně zvyklý pod kusem kůry. Třetí se dokonce nikdy neukrývala, i zimovat při teplotách 10 až 15 °C) a zadruhé právě k když měla možnost, zato ale vyhledávala co nejvýše jeho nenáročnosti. položené body v teráriu. Samec pak trávil většinu času pobíháním po teráriu a snahou dostat se ven a Vzhled za některou ze samic) Základní zbarvení je na nohou a karapaxu růžovohnědé, na zadečku pak o něco tmavší. Karapax Teplota postačí pokojová okolo 22 °C. Není nezbytně má lehce metalický lesk. Samec je narozdíl od samice nutné sklípkanům dosvěcovat, i když pro lepší pestřeji zbarvený a má delší nohy. Na holeních střídání denní a noční periody lze toto jen doporučit. prvního páru nohou jsou v dospělosti u samců tibiální háky. Při manipulaci v teráriu doporučuji používat gumové rukavice, protože v substrátu dlouhodobě zůstávají Rozmnožování žahavé chloupky a přesto, že tento druh je velmi mírný a spíše se brání útěkem, je tu možnost, že s Do dospělosti rostou samice pět až sedm let. Samci odhozenými chloupky chovatel přijde do kontaktu. dospívají rychleji. Tím je zabráněno páření mezi sourozenci z jednoho kokonu. Krmení probíhá dle velikosti chovance a kořisti jednou týdně až jednou za tři týdny. Pokud dospělci Páření probíhá tak, že samec začne před samicí budeme předkládat dospělé cvrčky, stačí jeden týdně. bubnovat předníma nohama a pokud mu dovolí se V případě, že se rozhodneme pro myší holata, tak přiblížit, tak se jí prvním párem nohou lehce dotýká. opravdu vydrží s jedním na tři týdny. Vzhledem k Jestliže samice ani potom nezaútočí, tak k ní pomalejšímu životnímu rytmu a menší četnosti svleků přistoupí a pomocí tibiálních háků se zaklesne tak, je důležité dávat si pozor na překrmování. Může se aby byl chráněn před jejími chelicerami. Poté, pomocí totiž snadno stát, že pavouk díky abnormálně bulbů na makadlech, zasune samec sperma do zvětšenému abdomenu spadne z některé z spermatéky a tím páření končí. Poté se již samec vyvýšených částí teraria, abdomen v důsledku pádu snaží pouze co nejrychleji dostat z dosahu samice, praskne a pavouk uhyne. protože ta se po páření chová kanibalisticky.

www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Závěrem

Za dva až čtyři měsíce samička vytvoří kokon ve kterém může být až 600 vajíček. Po vylíhnutí zůstávají mladí sklípkani několik dní v kokonu a poté jsou již plně samostatní,

Jak z popisu vyplývá, tento sklípkan je velmi vhodnou volbou jak pro začátečníky, tak zkušenější chovatele. Začátečník ocení jeho nenáročnost a mírnou povahu a zkušený terarista naopak dlouhý život, kdy bude moci mnohokrát sledovat páření, vytváření kokonu i růst svého chovance a také bude mít dostatek času sledovat jeho zvyky a změny v jeho chování v Chov závislosti na věku. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, Pro tento druh bohatě postačí terárium o rozměrech že tento pavouk, který byl i mým prvním, je opravdu 30 x 30 x 30 cm. Jako podklad je ideální použít směs zajímavý, přestože není nijak extravagantně zbarvený, rašeliny/lignocelu a písku, který udržujeme z jedné ani nevytváří složité pavučinové konstrukce. čtvrtiny mírně vlhký. Nevyhledává příliš vlhká místa a naopak i v rámci terária se jim snaží vyhýbat. Je vhodné dát substrátu vyšší vrstvu, protože každý z těchto pavouků je silně individuální (svého času jsem choval zároveň tři dospělé samice, jednoho samce a jedno mládě). Každý z nich se choval naprosto odlišně a zatímco jedna ze samic si vyhrabala noru, stejně jako mládě, tak druhá samice se spokojila s úkrytem

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Grammostola rosea s kokonem

Inzerce

Výstava a prodej exotických zvířat

Kulturní dům Peklo Pobřežní 10, Plzeň http://zootrhy.wz.cz

Že b ro vn ík Wa ltlů v J a k n a zvíře k n evíře?

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Text a foto: Eva Karbanová Žebrovník Waltlův (Pleurodeles waltl Michahelles, 1830) je mezi chovateli zkušenými i začínajícími všeobecně známým druhem. Věřím, že mnozí z těch zkušených na žebrovníky s láskou vzpomínají jako na obyvatele svých prvních nádrží, na kterých se učili své načtené poznatky uvádět v praxi. A protože jsou žebrovníci značně houževnatí, jistě většinu svých pečovatelů brzy podarovali záplavami oplodněných jiker a záhy žravým potomstvem. Už jsem doma měla nejrůznější druhy zvířat, ale na žebrovníka nedám dopustit. Navíc, který obojživelník se podíval do vesmíru? Celkem jich údajně bylo sedm, včetně žebrovníka Waltlova. Ten se do kosmu vydal již šestkrát! Proběhly na něm studie vlivu mikrogravitace na regeneraci a fertilizaci (Aimar et al., 2000). Žebrovník Waltlův je ocasatý obojživelník pocházející z vod Iberského poloostrova a Maroka, kde se musí potýkat s pravidelnými obdobími sucha. Žije převážně akvatickým životem a dává přednost pohodlí stojatých vod. Pokud jejich domov vyschne, mohou se spokojit s bahnitou kaluží ve stínu skály nebo čímkoliv, co jim poskytne dostatek vláhy. Dospělý jedinec v péči člověka nemá problém dosáhnout velikosti 20 cm. Z této délky tvoří asi polovinu jejich laterálně zploštělý ocas. Zbarvení žebrovníka Waltlova je poměrně variabilní, ale základ je vždy šedozelený, s tmavším mramorováním. Oblast břicha je světlejší. Každého jistě při prvním pozorování zaujme řada výběžků po stranách jejich

těla. Jedná se o místa, kde končí pověstná ostrá žebra, která mají takový tvar, aby při uchopení nějakým predátorem prorazila skrze kůži ven. Zdá se, že tento obranný mechanismus obojživelníkovi samotnému zvláštní újmu nezpůsobí, už jen vzhledem k jeho neuvěřitelné schopnosti přežít i horší zranění. S tím jsem se setkala i u své dospělé samice, které se podařilo prchnout z nádrže. V místnosti, kde se jí to podařilo, žila také kočka, která ji objevila a pokusila se ji ulovit. Co konkrétního se přihodilo, jsme mohli pouze hádat. Našli jsme zvíře obalené prachem, které nejevilo známek života. Po vhození do vody se rozpohybovalo a po uvolnění nánosu nečistot se ukázalo, že je samice zraněná. V břiše měla malou díru, ze které vyhřezávala část jejích vnitřností. Zdálo se mi skoro k neuvěření, že už během několika hodin se vyhřeznutá část postupně samici zatáhla zpět do břišní dutiny a dnes v místě poranění nenajdete ani jizvičku. K tématu obrany je nutné dodat, že žebrovník, jako ostatně většina obojživelníků, je vybaven také žlázami produkujícími jedovatý sekret. Takových žláz má více typů. Mukózní nacházíme roztroušené po celém povrchu těla, serózní pak

Samice kladoucí vejce

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

hlavně na krku a hřbetě. Na dorzální straně ocasu se pak nacházejí zvláštní velké serózní žlázy (Heiss et al., 2008). Žebrovník bude spokojený v dostatečně prostorném akváriu. Rád využije nabídnutých úkrytů, udržet rostliny v jeho nádrži v dobré kondici (zvláště, pokud máte pár či skupinu) však může být trochu složitější. Výška vodního sloupce by se měla pohybovat kolem 15 až 20 cm, v době reprodukce (nebo když k ní chcete žebrovníky vyprovokovat) je vhodné hladinu o něco navýšit. Teplota by se měla pohybovat pod 21 °C. Vzhledem k oblastem, které žebrovník obývá, se chovatel nemusí obávat krátkodobě nízkých teplot. Teplota vody je kritická především u larválních stádií, kde by neměla být příliš vysoko nad doporučenými 21 °C. Pokud jsou larvy žebrovníků držené v příliš teplé vodě (nad 30 °C), může u nich dojít k poruchám ve vývoji kostry a v extrémních případech u samic dokonce k přeměně na samečky (Dourdon et al., 1990). Proto je třeba dávat pozor při odchovu v podmínkách bytu v panelovém domě během horkých letních dní a nádrže skutečně chránit před přímým sluncem. Je třeba se u larev a jiker vyhnout jakémukoliv extrému, včetně příliš nízkých teplot (Angelier et al., 1989), dlouhým intervalům v krmení a podobně.

mexického skvěle slouží mimo jiné k výzkumu embryonálního vývoje. V přírodě se rozmnožují dvakrát do roka, na jaře a v létě. V umělých podmínkách však mohou kdykoliv během roku. V mém chovu je pár sexuálně aktivní víceméně celý rok a nezdráhám se přiznat, že po každém větším nakrmení (většinou už během něj) se samec snaží samičku charakteristickým způsobem uchvátit. Pokud má však někdo méně náruživé jedince, většinou by mělo k vydráždění stačit zvýšit hladinu vodního sloupce nebo prodloužit umělým osvětlením den. Toto je poměrně individuální pro každého jedince, stejně jako potřeba souše (jeden chovatel vám řekne, že není potřeba, druhý vám předloží fotografii, na které žebrovník leze z vody ven) nebo zimování. Námluvy se dají rozdělit do dvou fází. V té první se samec zaklesne pod samici za přední končetiny. V amplexu pak mohou zvířata setrvat i několik desítek minut. Ve druhé fázi samec samičku jednou končetinou pustí a neznalý pozorovatel může mít pocit, že se právě dívá na hodně zvláštní taneček. Při něm samec umístí na substrát spermatofor (dobrý pozorovatel jej může při troše štěstí vidět, je to malá stopka s rozšířením na konci trčící ze substrátu) a samici se k němu snaží navést. Kdo někdy toto chování žebrovníků viděl, udělá si obrázek o Při dodržení základních podmínek je odchov v péči nezbytnosti dostatečně velké nádrže, aby mohla člověka velmi snadný. I proto se žebrovník Waltlův stal zvířata své chování realizovat v plném rozměru. Věřím, oblíbeným laboratorním zvířetem a vedle axolotla že by to zvládla i v menší, ale asi se tím zmenší

Amplexus

2/2013

pravděpodobnost úspěšného oplodnění. Když vše dobře dopadne, vyprodukuje samička celkem, často v několika várkách, 100 až 1000 vajíček (nutno počítat s tím, že si samice dokáže spermie uchovat po dobu až 5 měsíců). Pro kladení pak nejraději využije nabídnuté rostliny anebo jakoukoliv dekoraci v akváriu, na kterou chuchvalce vajíček ve shlucích nalepí. Moje samice dostala mnohdy část vajíček i na hlavu či hřbet samce. Nelze doporučit v nádrži jikry nechat, protože rodiče většinou dlouho neodolají a požerou je.

přestal chovat zvířata, jejichž chov už dokonale zvládá, mohlo by to vést k degeneraci populace držené v péči člověka z důvodu zúžení genetické základny. Já žebrovníkům Waltlovým věrná zůstanu, a to nejen proto, že mi imponují svou neuvěřitelnou houževnatostí, absurdní reprodukceschopností v jakýchkoliv podmínkách a totální žravostí (jeden z mých dvou samců padl za oběť apetitu velké samice). Pokud někdo přemýšlí o chovu ocasatých obojživelníků, myslím, že tímto druhem by měl začít.

Larvy se líhnou po asi 1 – 2 týdnech. Čerstvě vykulené nemají končetiny a plavou jen neobratně vlněním těla. Většinu času tráví na dně odchovné nádrže a tráví zásoby ze žloutkového váčku. Po jeho strávení začínají rychle se vyvíjející larvy přijímat potravu. Je nutné vzít v potaz jejich dravý způsob života, a pokud chcete odchovat co největší množství mláďat, je třeba je od velikosti kolem 4 cm rozdělovat podle vzrůstu. Větší larva totiž rozhodně nepohrdne mladším sourozencem. Krmíme podle velikosti vylíhnutými naupliemi žábronožek nebo jinými drobnými živočichy. Větší larvy žebrovníků se dokážou naučit přijímat i nepohyblivou potravu, takže je možné jim nabídnout na drobno porcované nitěnky, patentky, rozdrcenou sušenou potravu a podobně (doporučuji ale tuto mrtvou potravu ve vodě aspoň trochu rozvířit). Není dobře nabízet larvám potravu větší, než se jim vejde do tlamiček, neboť se jí i tak budou pravděpodobně snažit pozřít a jsou schopné se takto udávit. Občas se také stane, že larva polkne při krmení vzduchovou bublinu, která způsobí, že než projde traktem, je pro žebrovníka namáhavé držet se u dna. Proto se nelekněte, když některé z larev budou plavat bokem či bříškem vzhůru u hladiny. Nechte je v klidu a zvíře se brzy bude zase pohybovat normálně. K metamorfóze dochází ve stáří několika měsíců (3 – 8). Je vhodné žebrovníkům v té době začít nabízet kus souše. Já měla larvy v mělčí vodě, tak jsem toto vyřešila větším kamenem uprostřed akvária. Nikdy nevylezli zcela, ale rádi se o něj opírali a koukali z pod hladiny ven.

Aimar, Ch, Bautz, A, Durand, D, Membre, H, Chardard, D, Gualandris-Parisot, L, Husson, D, Douron, Ch. (2000) Microgravity and Hypergravity Effect on Fertilization of the Salamnder Pleurodeles waltl (Urodele Amphibian). Biology of Reproduction. 63(2):551-558

Žebrovník Waltlův se mnohým možná zdá nezajímavý a nevzhledný. Přijde mi ale škoda, aby chovatelé zanevřeli na první zvířata, kterým se kdy věnovali jen proto, že jim nepřipadají dostatečně atraktivní nebo pro ně nejsou chovatelskou výzvou. Pokud by každý

www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Literatura:

Angelier, N, Moreau, NA, N'Da, EA, Lautredou, NF. (1989) Cold-induced changes in amphibian oocytes. Experimental Cell Research 183: 508-513. Dournon, C, Houillon, C, Pieau, C. (1990) Temperature sex-reversal in amphibians and reptiles. International Journal of Developmental Biology 34: 81-92. Heiss, E, Natchev, N, Weisgram, J. (2008) On the biochemical and bizzare mechanical defensive strategies of the alamandrid Pleurodeles waltl. Comparative Biochemistry and Physiology, Part A: Molecular & Integrative Physiology, 150(3):S95 www.caudata.org

2/2013

Srovnání nedávno metamorfovaného jedince s jeho matkou

www.teramagazin.cz

O b o j ži ve ln íci v li d ské p é či

Toužíte mít doma mloka či roztomilou rosničku? Nebo jen chcete své děti seznámit s těmito zajímavými tvory? Přijďte se podívat v týdnu od 13. do 19. května na Stanici přírodovědců, kde se bude konat již pátý ročník výstavy věnované obojživelníkům. Výstava je určena široké veřejnosti, ale rozhodně potěší i přírodovědce. V biotopových nádržích s mistrně aranžovanými terarijními rostlinami uvidíte obojživelníky z českých i evropských chovů. Letos se na vás těší například drsnokožka kornatá, žába, které si díky jejímu dokonalému maskování nevšimnete, ani když bude pár centimetrů od vás. Uvidíte jedovaté pralesničky, novinkou letošního ročníku je stromová asijská ropucha. Na výstavě budete moci pozorovat jednotlivá stádia vývoje obojživelníků, seznámíte se

s krmením a problematikou chovu těchto živočichů. Pro školy a objednané skupiny pořádáme komentované prohlídky. Navíc si budete moci některé exempláře koupit nebo si nechat odborně poradit. Vstupenka na výstavu platí i do stálých expozic, skleníku a tropického terária. Jako doprovodný program jsme pro vás přichystali ve čtvrtek Jarmark v zahradě – stánkový prodej medu, rostlin, šperků a jiných zajímavostí, v sobotu potom (za příznivého počasí) Odpoledne s poníky. To potěší zejména menší děti, které se nejenom na ponících svezou, ale mohou jim přinést i nějaký pamlsek v podobě mrkve, jablek nebo salátu. Výstava je otevřená po dobu celého týdne od 9 do 18 hodin.

So u tě ž o lístky n a výsta vu " O b o j ži ve ln íci v li d ské p é či "

Soutěžíme o 3x 2 volňásky na výstavu "Obojživelníci v lidské péči". Správně odpovědi posílejte na

info@teramagazin.cz 1. Který druh žáby je vyobrazen na letošním propagačním letáku výstavy? 2. Kdo z partnerů je při aplexu žebrovníků Pleurodeles waltl nahoře? 3. U kterého druhu žáby se vyskytuje fenomén odchovu mláďat uvnitř komůrek ve zbytnělé kůži hřbetu samice? 4. Axolotl mexický se dokáže rozmnožovat již ve stádiu larvy, aniž by prošel metamorfózou. Jak se odborně tento jev nazývá? 5. Který rod žab si díky svému vzhledu vysloužil přezdívku „Rajčatová žába“?

2/2013 www.teramagazin.cz

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

D e n n í ge ko n i ro d u Ph elsum a – ch o v a o d ch o v v te rá ri u Mládě P. madagascariensis je na rozdíl od rodičů skvrnité.

Text a foto: Petr Bogusch Dospělé felsumy chováme v teráriích, která jim alespoň trochu suplují jejich přírodní prostředí. Jelikož se jedná o stromové ještěry, jsou vhodnější terária vyšší než široká. Rozměry jsou různé podle druhu, nejmenším druhům stačí 30 x 30 x 30 cm, většině druhů pak 30 x 30 x 45 cm nebo 40 x 40 x 60 cm, největší chované druhy (např. P. grandis nebo P. standingi) potřebují terárium o rozměrech alespoň 50 x 50 x 100 cm. Větší rozměry než uvedené samozřejmě nejsou na škodu, důležité však je, aby

měl chovatel o zvířatech v teráriu přehled, což ve velikých, zarostlých ubikacích není jednoduché. V teráriu je nutné mít dvojí větrání (např. jedno vpředu a druhé nahoře), aby tam docházelo k cirkulaci vzduchu a vnitřní zařízení neplesnivělo. Většině chovatelů se lépe osvědčilo otvírání na pant než šoupací skla, protože zejména drobné, zploštělé druhy (např. P. klemmeri) jsou schopné se protáhnout každou škvírou a utéct ven.

Terárium pro Phelsuma klemmeri – ukázka jednoduše zařízeného terária pro menší druhy.

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Krabička s vermikulitem a snůškami felsum. Barevné tečky na vejcích jsou chovatelovy značky, od kterého druhu snůška je. Zařízení terária záleží na každém chovateli. Je možné zařídit terárium složitě a draze, ale i jednoduše a levně. Pro zvířata je nejlepší jakýsi kompromis mezi obojím. Zároveň je nutné myslet i na drobnosti, např. automatické rosící zařízení je drahý špás, ale velmi užitečná věc v případě, že chovatel není každý večer schopen zvířata porosit. Zde tedy popíšu, jaký „styl“ jsem zvolil já. Hned na začátek musím napsat, že je to styl levnější, obyčejnější, ale funkční. Jako substrát používám hrubší (zrnka o velikosti 2 - 3 mm) terarijní písek, u velkých druhů pak směs písku a lignocelu v poměru 1:1. Důležité je, aby byl substrát suchý nebo u větších druhů vlhký jen v jednom koutě. Žádný druh felsumy nevyžaduje 100 % vzdušnou vlhkost, většina druhů preferuje 60 – 80 %. V teráriu by pak měly být předměty na šplhání. Používám bambusové tyče, které kupuji v Německu na burze v Hammu, občas je lze sehnat i u nás na burzách nebo v zahradnických prodejnách (Hornbach, Baumax, OBI atd.). Alternativou jsou větve stromů – používám větve ovocných stromů ze své zahrady, které omyji horkou vodou a pak nechám vysušit. Ve většině terárií mám bambusy i větve, a také duté bambusy, do kterých se felsumy schovávají, spí v nich, a samice do nich kladou vajíčka. V teráriích mám umělé rostliny na zadní stěně (zadní stěny z polystyrénu, bambusu, betonu nebo jiného

materiálu nevyrábím, pro felsumy to dle mého názoru není nutné, když umí šplhat i po skle) a živé rostliny v květináčích. Ty pomáhají udržovat vzdušnou vlhkost a vyrábějí v teráriu kyslík. Používám různé druhy, nejčastěji tchýniny jazyky (Sansevieria), scindapsus (Scindapsus) a další rostliny, včetně suchomilnějších (v teráriích mi dobře rostou např. haworthie). V každém teráriu mám mělkou, skleněnou misku s vodou na pití a misku s drcenými skořápkami jako zdroj vápníku pro samice. Felsumy sice pijí hlavně kapky rosy z listů, ale naučí se chodit pít i do misky. V případě, že odjedu a nemůžu felsumy některý večer porosit, napijí se z misky s vodou. Osvětlení terária zprostředkovává zářivka s bílým světlem, umístěná nad teráriem, zdrojem tepla je žárovka o příslušném výkonu. Většina druhů potřebuje přes den 26-30°C, pod zdrojem tepla i ke 40°C, v noci pak poklesy teploty na teplotu pokojovou. Některé druhy z horských oblastí (např. P. barbouri, P. borbonica borbonica , horské populace P. cepediana, P. madagascariensis boehmei a další) vyžadují noční poklesy teplot až k 5 °C. Chov těchto druhů je pak mnohem náročnější. Správnost teploty v teráriu lze poznat na samotných zvířatech, pokud sedí neustále „nalepená“ na žárovce, mají chladno, vyhledávají-li úkryty při zemi, mají v teráriu příliš horko.

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Felsumy mají rády ovocné šťávy, tento samec P. madagascariensis si pro přesnídávku vylezl ven z terária. UV lampy nepoužívám a vitamín D3 dodávám přímo v podobě vitamínového preparátu. Felsumy chováme v párech, některé druhy lze chovat i ve skupinkách jednoho samce s dvěma a více samicemi. Neplatí to vždy a pro všechny jedince druhu, proto je nutné vyzkoušet, jaké schéma chovu je nejlepší pro dotyčná zvířata. V teráriu se jedná o atraktivní zvířata, ukazující své pestré barvy, a aktivující ve dne, většina chovaných druhů si dobře zvyká na prostor terária a nejsou vůbec plaché. Pokud občas zkusíme krmit z pinzety, často už felsumy na krmení čekají a jdou chovateli naproti. Některé druhy v mém chovu (především P. madagascariensis, P. guimbeaui a P. hoeschi) je pak docela problém nakrmit – felsumy běhají po předním skle terária a těší se na krmení. Krmíme různým hmyzem a bezobratlými. Felsumy nejsou vybíravé a žerou všechno – cvrčky, čerstvě svlečené moučné červy, některé druhy švábů, zavíječe, rybenky, nymfy sarančat... V létě vítají jakékoliv zpestření potravy hmyzem z přírody – já krmím od jara do podzimu smýkaným hmyzem a dalšími bezobratlými, především mouchami, pavouky, nepáchnoucími plošticemi, drobnými můrkami, sarančaty. Mláďata malými muškami, křísy a malými pavouky. Krmné bezobratlé nedávám do misky, ale pouštím volně do terária, aby se felsumy při lovu proběhly. Jednou za čas (ideálně jednou za 2 - 3 týdny) dostávají felsumy dětskou přesnídávku. Krmný hmyz, který není z přírody, je nutné obohatit vitamíny a minerály. Na tomto místě bych chtěl

doporučit vitamínové a minerální přípravky, které jsou využívány i ve velkochovech hospodářských zvířat (např. drůbeže), protože na krabičkách napsané vitamíny a minerály skutečně obsahují, na rozdíl od předražených speciálních přípravků pro terarijní zvířata, které často vedou k likvidaci chovaných jedinců a jsou jen obchodním tahem firem, které o chovu zvířat nic nevědí a vědět nechtějí. Používám Plastin a Roboran pro drůbež, jako zdroj vitamínu D3 se mi osvědčil v lékárně zakoupený Hydrovite AD3. Prvními dvěma práškovými přípravky obaluji krmný hmyz (střídám je), tekutý Hydrovite AD3 přidávám do přesnídávky. Je nutné dodržet dávkování – stačí jedna malá kapka přípravku na dvě čajové lžičky přesnídávky. Stejně jako bez vitamínů hrozí zvířatům těžká onemocnění až smrt (a bohužel u většiny chovatelů to takhle dopadá), velký nadbytek vitamínů může mít stejně špatné následky. Do vody žádné přípravky nepřidávám. Zdravá zvířata se chovateli za dobrou péči odmění snůškami a mláďaty. Většina druhů felsum se rozmnožuje v části roku, kdy se prodlužuje den, tj. zhruba od února do června. Tento režim je vhodné zvířatům nasimulovat a hlavně jim během každého roku vytvořit chladnější klidové období. Proto během léta svítím 13 hodin denně (třeba od 7 do 20 hodin), na zimu zkracuji svícení na 11 hodin (od 8 do 19). Zároveň v zimě trochu méně krmím a některým náročnějším druhům, které to vyžadují, vyměním žárovky za slabší a vytvořím v teráriu

2/2013 trochu chladnější prostředí. K páření dochází nejdříve v předjaří – samec začne kývat hlavou ze strany na stranu, dlouze vyplazovat jazyk, a s přitisknutým jedním bokem k podkladu se blíží k samičce. Nepřipravená samička signalizuje samci kvákavými zvuky a kýváním hlavy ze strany na stranu, že se ještě nechce pářit. Pokud samec pokusy opakuje, samice reaguje máváním přední tlapky. Pokud je samice připravená, nechá samce

rozhodne teplota inkubace. Je to však složitější, u řady druhů to funguje pouze částečně, a u některých nevíme, jak to doopravdy je. Při nižší inkubační teplotě se líhnou samice, při vyšší samci. Proto snůšky od jednotlivých druhů umísťuji střídavě do dvou krabiček, jedna je v chladnějším prostředí cca. 26 – 28 °C, druhá pak v teplém, 31 – 35 °C. Většinou to funguje a pohlaví mláďat se líhne ve správném poměru. Inkubační doba trvá při

na sebe vlézt a dojde k páření, trvajícímu několik minut. Do měsíce po páření (záleží na druhu) naklade samice dvě vajíčka s bílou, vápnitou skořápkou. Vejce jsou často slepená dohromady a jsou umístěna v různých úkrytech, např. umělých či živých rostlinách mezi listy, v dutých bambusech, při zemi pod listem, kůrou či v jiných typech dutin. Většina běžně chovaných felsum vejce jen pokládá

teplotách okolo 28 – 30 °C u většiny druhů 60 - 65 dní, některé druhy (z mnou chovaných např. P. inexpectata nebo P. pasteuri) mají delší dobu inkubace. Při nižší teplotě se inkubační doba výrazně prodlužuje, při vyšší zkracuje. Vylíhlé mládě se hned svlékne (u některých druhů to trvá 1 - 2 dny, některá mláďata se svléknou do 10 minut po vylíhnutí) a u většiny druhů má podobné

a tudíž je lze dobře vyjmout a nechat inkubovat, některé druhy je však lepí (z častěji chovaných druhů např. P. cepediana, P. inexpectata, P. ornata, P. borbonica, P. modesta ). Inkubace probíhá v mírně vlhkém prostředí, přičemž vejce nesmí přijít do styku s vlhkostí. Nejlépe se mi osvědčilo inkubovat vejce v malých krabičkách s vermikulitem, vložených do terárií. V takovýchto zařízeních je líhnivost téměř 100 %, na rozdíl od inkubátorů, kde se občas mláďata špatně líhnou. Důležitým faktorem je zřejmě noční pokles teploty, který v inkubátorech se stálou teplotou nenastává. Felsumy mají teplotně ovlivněné pohlaví vylíhlých mláďat. To znamená, že o pohlaví mláděte

zbarvení jako dospělé felsumy. Červená kresba je většinou méně vyvinutá a mládě se dovybarví později, většinou do půl roku života. U některých pestrých druhů jsou mláďata nenápadně, hnědavě zbarvená (např. P. guimbeaui), u druhů s pohlavním dimorfismem se mláďata samčího pohlaví přebarvují do pestrých barev později. Někdy je to ale naopak, a tak zejména u velkých felsum (P. grandis, P. madagascariensis, P. kochi a P. standingi) jsou mláďata barevně skvrnitá či pruhovaná, a jejich kresba zmizí během prvního roku života. Mladé felsumy nelze chovat s dospělými, protože je rodiče loví, někdy to jde jen u druhů P. klemmeri a P. standingi. Mláďata jsou vzájemně agresivní, a tak

www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Velmi pestrá P. guimbeaui má šedě zbarvená mláďata.

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

nejlepší způsob chovu je po jednom v malých teráriích či krabičkách. Občas se daří společný chov mladých, různě barevných felsum, např. P. klemmeri dohromady s P. pasteuri nebo P. nigristriata . Vždy je nutné mláďata pozorovat a případné potyčky hned řešit. Na rozdíl od dospělých felsum, které krmíme 2 – 3x do týdne, krmíme mláďata minimálně každé dva dny, raději více jedinci drobnějšího hmyzu. Většina mláďat začne přijímat potravu nejpozději čtvrtý den po vylíhnutí. V případě, že mládě nezačne samo žrát, je vhodné použít k rozkrmení přesnídávku. Obvykle to zabere. Zhruba ve 4. - 6. měsíci se začínají mladým samcům objevovat femorální póry a lze tedy rozeznat pohlaví mláďat. Je to ale různé druh od druhu, např. u P. standing i lze pohlaví určit hned po vylíhnutí, u P. inexpectata bezpečně až od 6. - 7. měsíce věku. Pohlavní dospělosti dosahují felsumy v 8 - 12 měsících věku, menší druhy dospívají dříve. Společný chov v páru je vhodný od 12 měsíců věku u menších druhů, u velkých felsum (třeba nejčastěji chované P. grandis) se doporučuje připouštění až od věku 18 měsíců. V zajetí se felsumy dožívají 5 - 20 let, větší druhy žijí déle. Někteří jedinci (např. rekordmanka – 29 let stará samice P. standingi) se mohou dožít ještě vyššího věku. Samci se obecně dožívají vyššího věku než samice, které jsou u některých druhů poměrně krátkověké (např. u P. guttata se samice obvykle nedožívají vyššího věku než 4 roky). Chov felsum je velmi atraktivním koníčkem, ale časově i finančně náročným. Část nákladů se sice vrátí prodejem odchovů, ale stálý přísun elektřiny, žárovek, vitamínů a hlavně krmení něco stojí. Zároveň se jedná o ještěry, kteří potřebují každodenní rosení a poměrně časté krmení. Nevýhodou může být i to, že s oblibou odkládají trus na sklo terária, především na to přední, nebo do misky s vodou. Je tedy nutné terárium často čistit. Za dobrou péči se však svému chovateli felsumy odvděčí krásným zbarvením, hravým chováním a krásnými mláďaty. V České republice se tito ještěři těší popularitě, i když jsou až za řadou jiných druhů plazů. V současnosti však lze u českých chovatelů vidět více než 20 druhů a poddruhů felsum, což není o moc méně než třeba v chovatelských velmocích – Německu a Nizozemsku.

Přestože stále vede oblíbená „grandiska“ a populární druhy P. laticauda, P. quadriocellata, P. nigristriata a P. klemmeri, začínají se častěji v českých chovech objevovat i druhy zajímavější, jako v posledních létech atraktivní P. inexpectata, P. pasteuri nebo P. guimbeaui. Nezbývá tedy než popřát felsumám, aby se v českých chovech etablovaly ještě více a staly se středem zájmu dalších chovatelů.

Samec P. guimbeaui je krásně zelený s červenými pruhy a skvrnami a zbarvením vůbec nepřipomíná mládě.

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

E C R ZE 17

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

O původu gekonů a ostatních současných plazů. Část 1. – Kulturní historie a fylogeneze vývoje plazů. Text a foto: Ivan Vergner V systematice a taxonomii plazů a obojživelníků neustále probíhají ve světové herpetologii popisy nových druhů a skupin. Tyto změny vesměs stále lépe odrážejí jejich evoluční vývoj - fylogenezi. O ní je však mezi zájemci o teraristiku a herpetologii jen málo známo. Chtěl bych na základě ohlasů na mé přednášky na toto téma (2011-12) teraristy touto cestou postupně seznámit. Plazi a mezi nimi i gekoni jsou lidem v teplých oblastech světa dobře známi a gekoni jsou často součástí jejich kultury. Již mezi hieroglyfy Staré říše starověkého Egypta (2 700 – 2 181 let př. n. l.) se vyskytuje hieroglyf zobrazující gekona. Dnes víme, že znamenal „početný“, „mnohý“ nebo „moc“; hieroglyf znázorňující zmiji rohatou, Cerastes cerastes, se vyslovoval jako hláska „f“; hieroglyf kobry, severoafrické Naja (Uraeus) haje , se vyslovovala jako hláska „d“ atd. Hieroglyfy znázorňující plazy a obojživelníky jsou na následujícím obrázku.

Kamenná stéla s hieroglyfy starověkého Egypta (Stará říše, asi 2 400 let př. n. l.). Vpravo nahoře je hieroglyf znázorňující gekona (H. Esterbauer 2011).

18 Hieroglyfy znázorňující plazy a obojživelníky. (1 = gekon; 2 = želva; 3 – 4 = krokodýl; 7 = žába; 8 = ještěr; 9 = zmije Cerastes cerastes; 10 – 15 = kobra Naja (Uraeus)haje).

2/2013

V historické době jako první zmiňuje plazy ve svém díle Přírodopis živočišstva (anglicky: Systema Naturae; v originále řecky: Περὶ Τὰ Ζῷα Ἱστορίαι ) starověký řecký učenec Aristoteles (v originále řecky: Ἀριστoτέλης), který žil v letech 384 až 322 př. n. l. Ten jako první v písmu příkladně mj. jmenuje gekona. Je jím míněn gekon turecký, Hemidactylus turcicus (v moderní řečtině: είδος μικρής σαύρας).

Římská mramorová bysta Aristotela, kopie řecké bronzové sochy z r. 330 př. n. l. (Museum Palazzo Altemps, Řím). Na základních a středních školách se studenti seznamují se systematickým živočišným systémem, založeným na výchozí práci otce systematiky, Švéda Carl von Linné (1707 - 1778) – Systema naturae (1735). Pro zoologii je výchozí 10. vydání tohoto díla z roku 1758. V tomto systému jsou v současné moderní zoologii plazi zařazeni takto: říše – živočichové (Animalia); kmen – strunatci (Chordata); podkmen – obratlovci (Vertebrata); třída – plazi (Reptilia). Půjdeme-li do detailu ke gekonům, následuje řád – šupinatí (Sauria) a podřád – gekoni (Gekkota). Linné v úvodu své práce doslova píše: „Bůh stvořil přírodu“. Jde tedy o světový názor, považující druhy živočichů a jejich systém za neměnné. Postupně se rozvíjející

paleontologie, příchod Charlese Darwina (1809 1882) a jeho práce O vzniku druhů přírodním výběrem (1859) a následné senzační objevení zkamenělin praptáka archeopteryxe (Archeopteryx) (1860) postupně přinesly do zoologie evoluční myšlenky a zcela změněný názor na systematiku pohled evoluční či fylogenetický. Ten naprosto v zoologii převládl již od počátku 20. století. Fylogenetický systém má se systematickým

www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

tříděním živočichů společné jen první tři skupiny: říše – živočichové (Animalia), kmen – strunatci (Chordata) a podkmen – obratlovci (Vertebrata). Nižší skupiny se od systematického pohledu ve fylogenetickém systému již liší: nadtřída – Tetrapoda, čtvernožci, třída – Sauropsida, česky ještěro-lebkovci, ještěro-obloukovci či „plazi“. Půjdeme-li opět dál ke gekonům, následují skupiny: podtřída – Diapsida, česky dvoj-otvorovci či dvojobloukovci; infratřída – Lepidosauromorpha, česky šupinato-ještěro-tvaří; nadřád – Lepidosauria, šupinatí ještěři; řád – Squamata šupinatí; podřád – Scleroglossa, česky tvrdojazyční či kostěnojazyční; infrařád – Gekkota, gekoni. Nutno říci, že jde o názory platné na konci roku 2012 a mohou se časem změnit. Pro bližší pochopení si probereme všechny tyto evoluční skupiny samostatně. Nadtřída čtvernožců (Tetrapoda) obsahuje třídy: obojživelníky (Amphibia) a sérii blanatých (Amniota) s třídami „plazi“ (Sauropsida) a „savci“ (Synapsida). Ptáci jsou obsaženi v třídě Sauropsida. Původ všech tříd si probereme níže. Blanatí (Amniota) jsou živočichové suchozemští, kteří mají vejce opatřená ochrannou blánou (na rozdíl od vajec obojživelníků, která ochrannou povrchovou blánu nemají). Třída Sauropsida, česky ještěro-lebkovci, ještěro-obloukovci či „plazi“ v širokém slova smyslu, obsahují dvě podtřídy. První jsou Anapsida, česky bez-otvorovci či bezobloukovci. Zahrnuje čtyři řády, z nichž tři jsou vyhynulé: † Captorhinida, † Procolophonmorpha, † Mesosauria a Testudines. Jde o želvy a želvám příbuzné druhohorní plazy. Vlastní želvy (Testudines) přežily od druhohor až do současnosti. Lebka skupiny plazů podtřídy Anapsida neobsahuje, kromě očnic, nozder a připojení k páteři žádné další otvory.

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Lebka (bez dolní čelisti) plazů podtřídy Anapsida (Preto M. 2006). Druhou podtřídou třídy Sauropsida jsou Diapsida, česky dvoj-otvorovci, dvoj-obloukovci. Obsahuje tři infratřídy, z nichž dvě jsou vyhynulé: † Ichthyosauria (ryboještěři), druhou Lepidosauromorpha, česky šupinato-ještěro-tvaří, s řády Lepidosauria (šupinatí ještěři) a † Sauropterygia, česky ještěro-křídlatí, a třetí podtřídou † Archosauromorpha, česky staroještěro-tvaří, pra-ještěro-tvaří. Příslušníci Lepidosauromorpha a Lepidosauria přežívají v současných plazech od druhohor dodnes. Naopak obě mořské skupiny vodních plazů (Ichthyosauria a Sauropterygia) vyhynuly již v druhohorách. Lebka těchto plazů, jak český překlad podtřídy Diapsida naznačuje, obsahuje na rozdíl od želv dva párové otvory v lebce, spánkový a výše položený temenní. Mezi nimi a očnicí se klenou

Lebka (bez dolní čelisti) plazů podtřídy Diapsida (Preto M. 2006). Vysvětlivky: p = parietale, kost temenní; po = postorbitale, kost záočnicová; sq = squamosum, kost šupinová; j = jugale, kost jařmová, qj = quadratojugale, kost čtvercojařmová; q = quadrate, kost čtvercová.

Saurischia (plazo-pánevní ještěři) – z nich se od druhohor do současnosti vyvinuli ptáci (Aves). V divizi Archosauria, praještěři, jsou tak vývojově spojeni dosud žijící krokodýli a ptáci. V podtřídě Diapsida jsou krokodýli a ptáci vývojově spojeni s ostatními šupinatými plazy a v třídě Sauropsida i se želvami. Nadřád Lepidosauria, česky šupinatí ještěři, obsahuje dva nám již známé řády: Squamata (šupinaté) a Sphenodontia (haterie). Řád Squamata obsahuje podřády Scleroglossa a Iguania. O nich níže. Řád Sphenodontia obsahuje dvě vyhynulé čeledi († Gephyrosauridae a † Pleurosauridae) a dva spojovací oblouky (jařmový a spánkový). dodnes vzácně přežívající čeleď Sphenodontidae Sesterskou k třídě Sauropsida je třída Synapsida, (hateriovití) s dvěma druhy (Sphenodon punctatus a česky srostlo-lebkovci, srostlo-obloukovci. Lebka S. guentheri), přežívajícími na ostrůvcích mezi těchto druhohorních plazů má v lebce navíc pouze Severním a Jižním ostrovem Nového Zélandu. otvor spánkový, horní otvor temenní je srostlý. Je Podřád Scleroglossa, česky tvrdojazyční či zachován pouze jařmový oblouk. Z plazů této třídy kostěnojazyční, se tak nazývá podle tvrdé, kostěné se od druhohor vyvíjeli savci (Mammalia). podpory jazyka, kůstky jazylky (Hyoideum). Ještě se vrátíme k té třetí podtřídě třídy Diapsida, a Obsahuje pět infrařádů: to k praještěro-tvaré skupině Archosauromorpha. Amphisbaenia, česky dvouplazi, s čeleděmi: Tato podtřída obsahuje mj. divizi Archosauria Amphisbaenidae, Bipedidae, Rhineuridae a (praještěři) s poddivizí Crurotarsi, což znamená Trogonophidae). Všichni příslušníci infrařádu jsou česky holeňo-chodidlovci. Poddivize obsahuje jediný nadřád Crocodylomorpha, česky krokodýloDruhohorní mořský ještěr Mosasaurus hoffmanni tvaří, a jediný řád Crocodylia, což jsou vyhynulí i (muzeum Maastricht, Nizozemí). současní krokodýli. K divizi Archosauria (praještěři) patří ještě druhá poddivize † Avemetatarsalia, česky ptakochodidlovci. Obsahuje nadřád † Dinosauria (dinosauři) s dvěma řády: vyhynulí Ornitischia (ptako-pánevní ještěři) a rovněž vyhynulí †

2/2013 hadovitého tvaru těla, kroužkovitého uspořádání šupin, žijí pod zemí a jen výjimečně vylézají na povrch půdy. Anguimorpha, česky slepýšovci, s čeleděmi: Varanidae, Lanthanotidae, Helodermatidae, † Mosasauridae, Anguidae, Anniellidae a Xenosauridae. Nutno přiznat, že s výjimkou varanů, heloderm a slepýšů jde o vesměs málo až velmi málo známé plazy. Všichni se vyznačují velmi silným

evolučně nejmodernější ještěry, u nichž se dokonce vzácně vyvinula i pravá živorodost s výživou zárodků pomocí alantochoriální placenty. Pátým infrařádem Scleroglossa jsou Serpentes, hadi. Z fylogenetického hlediska není pochyb o tom, že se vyvinuli z původně čtvernohých ještěrů. U skupin hroznýšovitých (Boidae) a krajtovitých hadů (Pythonidae) je ještě i nyní zachován na kostře zbytek kostí pánevních končetin a jejich rudimenty

chrupem, tvořeným mírně zahnutými ostrými až pilovitými zuby. Třetí infrařád tvoří Gekkota, česky gekoni. Jsou to morfologicky podobně stavění a evolučně moderní malí ještěři s prsty opatřenými přísavnými lamelami. U nich se vyvinula vzácně i pravá živorodost s výživou zárodků pomocí žloutkové placenty.

s drápky hrají důležitou roli v rozmnožovacím chování těchto hadů. Ještě musíme vysvětlit druhý nadřád Squamata, což jsou Iguania, česky leguánovci. Tento nadřád obsahuje čeledi Agamidae (agamovití), Chamaeleonidae (chameleónovití) a leguány, kteří jsou dnes rozděleni do osmi čeledí: Corytophanidae, Crotaphytidae, Hoplocercidae,

Scincomorpha, česky scinkovci, zahrnují čeledi Cordylidae, Gerrhosauridae, Gymnophtalmidae, Lacertidae, Scincidae, Teiidae a Xantusiidae. Jde o

Iguanidae, Opluridae, Polychrotidae, Tropiduridae.

www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Phrynosomatidae,

Řecká mozaika s obrázkem ještěra, snad gekona. Asi 4. - 3. století př. n. l. (H. Esterbauer 2011).

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Začlenění současných plazů ve fylogenetickém systému obratlovců. Želvy (Testudines) Třída: † Sauropsida Krokodýli (Crocodylia) Třída: †Sauropsida Divize: Archosauria Řád: Crocodylia

Podtřída: Anapsida

Řád: Testudines

Podtřída: Diapsida Poddivize: Crurotarsi

Infratřída: Archosauromorpha Nadřád: Crocodylomorpha

Ptáci (Aves) Třída: † Sauropsida Divize: Archosauria Nadřád: † Dinosauria

Podtřída: Diapsida Infratřída: Archosauromorpha Poddivize: † Avemetatarsalia Řád: † Saurischia →Třída: Aves

Savci (Mammalia) Třída: † Synapsida Řád: † Theriodontia

Podtřída: † Sphenacodontia Podřád: † Mammaliaformes

Infratřída: † Therapsida →Třída: Mammalia

Dvouplazi (Amphisbaenia), slepýšovci (Anguimorpha), gekoni (Gekkota), scinkovci (Scincomorpha), hadi (Serpentes) Třída: † Sauropsida Podtřída: Diapsida Infratřída: Lepidosauromorpha Nadřád: Lepidosauria Řád: Squamata Podřád: Scleroglossa Infrařád: Amphisbaenia, Anguimorpha, Gekkota, Scincomorpha, Serpentes Leguánovci (Iguania) Třída: † Sauropsida Podtřída: Diapsida Infratřída: Lepidosauromorpha Nadřád: Lepidosauria Řád: Squamata Podřád: Iguania Čeledi: Agamidae, Chamaeleonidae, Corytophanidae, Crotaphytidae, Hoplocercidae, Iguanidae, Opluridae, Phrynosomatidae, Polychrotidae, Tropiduridae Haterie (Sphenodontia) Třída: † Sauropsida Podtřída: Diapsida Infratřída: Lepidosauromorpha Nadřád: Lepidosauria Řád: Sphenodontia Čeledi: † Gephyrosauridae, † Pleurosauridae, Sphenodontidae

Literatura: Evans, S.E. & M.E.H. Jones (2010): The Origin, Early History and Diversification of Lepidosauromorph Reptiles. - Lecture Notes in Earth Sciences 132: 27 - 44. Retallack, G.J. (2011): Woodland Hypothesis for Devonian Tetrapod Evolution. The Journal of Geology 119 (3): 235-238. Vidal, N. & S.B. Hedges (2005): The phylogeny of squamate reptiles (lizards, snakes, and amphisbaenians) inferred from nine nuclearprotein-coding genes. - C. R. Biologies 328: 1000–1008.

Plzeňští teraristé, ale nejen ti… Patřím již do kategorie „terarista pamětník“, takže mi dovolte v úvodu vzpomenout na nestory teraristiky, a to konkrétně pány Z. Vogela, J. Niedla, J. Vergnera, A. Olexu, Vaňouska dále pak na žijící I. Vergnera, V. Hottmara, J. Haleše, J. Trávníčka, I. Reháka, P. Velenského, P. Kodyma, L. Klátila….asi bych mohl pokračovat dále, ale to bych se nedostal k tomu, proč jsem začal psát tento drobný příspěvek. Je třeba se však zamyslet nad tím, že

účastnících, ale pak jsme občas promítali fotky z cest a účastníků přibývalo tak, že jsme se ani do hospody nevešli. Zde je třeba vzpomenout pomocnou ruku Jirky Trávníčka, který navrhl možnost pořádat promítání v hospodě plzeňské zoo. Od té doby se pravidelně scházíme před Zdeňkovým plzeňským trhem a promítáme zážitky z cest. Nyní, 18. dubna, to bude již 18. zasedání Strany pokud by těchto pánů nebylo, ani u mě by se tak hnědých (bohužel jsme nezačali počítat hned od nerozvinul zájem o teraristiku, který postupně začátku, číslo by bylo vyšší!). upadá a pak zase sílí. Začátek zasedání bývá od 20:00. Zahajujeme Byl jsem smutný, když skončilo vydávání časopisu slavnostním projevem předsedy, dále bude Akvárium Terárium, jehož tradice a úroveň byla po chovatelská přednáška Lenky Benediktové O chovu celá léta vysoká. Zrovna v dnešní „facebookové“ kudlanek a následovat bude cestopisná přednáška době by něco takového bylo dobré, neboť je třeba, Ferryho Pribika z Kolumbie - zde si přijdou na své aby zájemců o teraristiku nadále přibývalo. milovníci sklípkanů, štírů, ale ani ostatní se Podívám-li se na hojnou účast širší veřejnosti na nebudou nudit - kdo z vás se vydá jen tak do teraristických burzách, jistě by byla šance na Kolumbie? oprášení tištěné formy tohoto časopisu. Po přednáškách, které končí kolem 23:00, se Momentálně jsem nadšen, jak se daří týmu rozpoutává čilá debata, která utichá nad ránem. Pro TERAmagazínu postupně vrátit teraristům to, co některé zdatné jedince (tzv. Hnědé kaliče) debata bylo po léta samozřejmostí. Myslím, že každý z nás končí až po burze. bychom měli přiložit ruku k dílu a pomoci alespoň Pokud chcete vědět něco více o Straně hnědých, článkem či propagací. doporučuji navštívit naše stránky A nyní konečně zpět do Plzně a přímo do Zoo Plzeň brownside.webnode.cz, kde najdete i seznam - hospody na Luftnerce, která se stala útočištěm pro předešlých akcí a termíny akcí budoucích. Chcete-li Stranu hnědých. Označení je to zvláštní, možná i se „pohnědit“, můžete přijít mezi nás, ale předem zavádějící, ale nehledejte za tím nic jiného, než mě kontaktujte na: arthropoda@seznam.cz – recesi nejenom plzeňských teraristů. kapacita sálu je totiž omezená. K vytvoření tohoto seskupení přispěly Zdeňkovy „pravidelné“ (zase plzeňské) trhy. Vždy jsme se před burzou scházeli v hospodě, začalo to na 3-5 Místopředseda Strany hnědých, Vítězslav Honsa

2/2013 www.teramagazin.cz

Naplněný přednáškový sál.

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Pa ge ko n o b ří ( Rh acodactylus leach ian us leach ian us) ( Cu vi er v 1 829) Portrét R.l.leachianus

Text a foto: Jaroslav Forejt Tento článek popisuje pouze chov R. leachianus. Jelikož tento druh dospívá až v 5 letech života, je vhodné se chovem zaobírat i přes to že nemám praxi s odchovem mláďat. První zmínky o tomto druhu přinesl Cuvier v roce 1829. Určil ho jako Ascalabotes leachianus. Terra typica je neznámá. Později došlo k několika taxonomickým přeřazením. Od tohoto oddělil v roce 1873 Bocage druh Rhacodactylus aubrianus. Roux (1913) a Kluge (1967) jej ale prohlásili jen za poddruh R. leachianus. Platnost již dnes nelze hodnotit, jelikož jediné vzorky tohoto druhu (poddruhu) byly zničené požárem v roce 1978 (Bauer, Jackman, Ross, Sadlier a Whitaker, 2012). Dalším vzrušením bylo objevení mnoha jedinců na Île des Pins. Henkel (1994) tyto jedince označil jako poddruh Rhacodactylus leachianus henkeli. Celkově se odlišují jiným zbarvením a svou menší velikostí. Platnost tohoto poddruhu byla již několikrát popřena (Dobrý, 1997, Bauer, Jackman, Ross,

Sadlier a Whitaker, 2012). Rhacodactylus leachianus leachianus se vyskytuje ostrůvkovitě na celém hlavním ostrově souostroví Nové Kaledonie (Grande Terre), zde žije na vzrostlých stromech až do výšky 30 m. Z Grande Terre jsou popsány lokality Pamboa Gegend, Oubatche, Tao, St. Therese, Vasllée d´Amoa, Mt. Aoupinié, Sarraméa, LaFoa, Mt. Mou, Mt. Goghis. Z Île des Pins je popisovaný již zmíněný poddruh Rhacodactylus leachianus henkeli, který se vyskytuje velmi hojně a žije zde na

stromech ve výškách 2,5 – 8 m. Na všech lokalitách (Grande Terre a Île des Pins) žije v tropických deštných lesech. Vyskytuje se i v horských oblastech do nadmořské výšky 1100 m. Rhacodactylus leachianus leachianus patří mezi největší známé gekony. Svou celkovou délkou se vyrovnává největším gekonům světa. Ovšem délkou těla SVL patří mezi největší.

Jedinec v teráriu

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Seipp a Henkel (2000) uvádí SVL 245 mm, de Vosjoli, Fast a Repashy (2003) pak 312 mm a Kraus a Kocián (1998) udává celkovou délku 360 – 400 mm s váhou 600 g. Ocas je totiž velmi krátký, tvoří zhruba 29 % celkové délky gekona. I přes svou malou délku je ocas chápavý a využívaný při lezení po větvích. Končetiny jsou krátké, zakončené prsty se silnými drápy a velmi dobře vyvinutým přísavným aparátem. Hlava je od těla oddělena dlouhým silným krkem. Oči jsou veliké se štěrbinovou rohovkou, která se v noci roztahuje. Mohutný gekon má spousty kožních záhybů na břichu, končetinách či na krku. Zbarvení má maskovací účel a napodobuje obvykle kůru stromů, na kterých gekon žije. Základní hnědá, šedá až červená barva je doplněna postranními příčnými pruhy. Gekony chovám jednotlivě v teráriích z laminovaných OSB desek. Velikost terária je 40 x 50 x 75 cm (D x Š x V). Dvířka jsou vyrobena z čirého polykarbonátu tloušťky 4 mm a otevírání je řešeno panty. Zařízení tvoří silné větve kroucené vrby uchycené pomocí vrutů do stěn a také dutý válec kokosové kůry. Na dně jsou pouze papírové utěrky, které obden vyměňuji za nové. Nechybí miska na vodu a miska na ovocnou stravu. Vyhřívání zajišťuje topný kabel natažený přes všechna terária v polypropylenové vodovodní trubce.

Topný kabel délky 4 m a příkonu 30 W takto vytopí 5 terárií. Osvětlení zajišťuje 7 W úsporná žárovka. Topím a svítím (v hlavní sezóně) 12 hodin denně. Teplota se pohybuje od 25 – 30 °C v závislosti na místu měření. Rosím 1 - 2x denně, obvykle ráno a večer. Večerní rosení je pravidelné, ranní někdy vynechám. V chovu dodržuji následující periodu: říjen – listopad: Krmím a rosím obden. Z krmné dávky postupně vyřazuji ovocnou složku. Rosím pouze 1x denně večer. Teplota se pohybuje mezi 25 – 30 °C. Postupně ke konci listopadu upravím dobu osvitu a výhřevu na 9 hodin denně. listopad – prosinec: Krmím a rosím v pondělí, středu a sobotu. Krmím pouze hmyzem a to v omezeném množství maximálně 1 kus na jednoho gekona. Příjem potravy je v tomto období minimální, gekoni obvykle potravu odmítají.

25 Detailnízobrazeníuchycené na drsném povrchu větve, k tomu gekon využívá silné drápy a příchytné lamely.

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Rosím pouze 1x denně večer. Vypínám topení a nechávám svítit pouze úspornou žárovku a to 9 hodin denně. Denní teplota dosahuje maximálně 25 °C noční klesá i na 21 °C. leden – září: Již na konci prosince zapínám topení a upravuji osvit a výhřev na 12 hodin denně. V lednu do krmné dávky zahrnuji ovoce a střídám ho s hmyzem. Krmím obden. Gekoni dávají přednost první dva měsíce (leden, únor) spíše ovoci a hmyz si

hmyz) příliš nevybírají. Z ovoce jsem vyzkoušel jablka, hrušky, banány, broskve, hroznové víno, mandarinky či pomeranč. Dokonce přijímal i zeleninu v podobě čínského zelí, nastrouhané mrkve, okurky, papriky nebo rajčete. Z hmyzu podávám šváby Blaberus cranifer, smýkaná saranče, larvy zavíječů voskových. Saranče odmítá. Dále pozřel již zmíněná mláďata Eublepharis macularius a Rhacodactylus chahoua a také myší holata. Často

berou sporadicky. Rosím 1 - 2x denně. Teplota se pohybuje mezi 25 – 30 °C. Mnoho teraristů se na mne obrací s otázkou krmení „leachianů“. Osobně jsem měl při zakoupení prvního mláděte také problémy s krmením. Mládě jsem zakoupil v dubnu. V té době bylo staré cca rok. Zprvu odmítalo žrát cokoliv samo. Vzalo si pouze z pinzety kus banánu či jiného sladkého ovoce. Vše co

v letních měsících zkrmuji i hlemýždě a oblovky. V přírodě se údajně živí i mláďaty ptáků. Rád bych v tomto ohledu vyzkoušel podat malé zebřičky. Veškerý hmyz obaluji směsí Roboranu pro exoty míchaného s vaječnými skořápkami v poměru 1:1. Jednou měsíčně dávám do přesnídávkové kaše trochu drcených vaječných skořápek a jednou měsíčně podávám do tlamky kapku přípravku Kombisol AD3.

jsem v teráriu ponechal (ať už ovoce nebo hmyz) zůstalo do druhého dne bez povšimnutí. Takto jsem krmil ovocem až do června, kdy jsem poprvé zkusil podat nevylíhnuté mládě gekončíka nočního (Eublepharis macularius). Toto mládě sežral vyloženě s chutí. Od té doby žral z pinzety i cvrčky a smýkaná saranče. Také jsem mu později podal nevylíhnuté mládě Rhacodactylus chahoua . V tomto měsíci, kdy sežral obě tato mláďata, velmi vyrostl a nabral na hmotnosti. Hmyz a ovoce jsem podával od června do srpna 1:1. Na konci léta ale přestal žrát z pinzety. Proto jsem mu do terária umístil krmítko (plastový kelímek od jogurtu). Z něj podávaní švábi vždy zmizeli. Na plochou misku jsem podával zase ovocné kaše. Na konci listopadu už gekon začal žrát méně a v prosinci už byl příjem potravy minimální. Od ledna opět žral, ale dával přednost ovocným kaším. Až od konce února se opět rozežral a přijímá hmyz a ovoce v poměru 1:1. V potravě si tito gekoni (krom období kdy nechtějí

Váha a celková délka jedince v různém stáří Věk 7 měsíců 10 měsíců 11 měsíců 14 měsíců 15 měsíců 17 měsíců

Váha 20 g 27 g 32 g 56,6 g 76,8 g 86,1 g

Délka 140 mm 164 mm 165 mm x x 23,5 cm

Povahou se jedná o klidná zvířata. Při chycení spoléhají na své maskování a drží se velmi pevně podkladu, na kterém jsou. Sundat je z větve je velmi obtížné a je nutné uvolnit každou končetinu zvlášť. Při večerní aktivitě se gekon snaží utéci. Jeho pohyb je ale spíše pomalý. Kousnutí jsem si vysloužil pouze jednou, když jsem gekona uchopoval. Kousnutí bylo rychlé a ihned můj prst pustil. Přesto dokázal pokožku narušit a rána mírně krvácela.

R. l. leachianus před svlekem.

2/2013 www.teramagazin.cz

Literatura: Vosjoli P., Fast F. Repashy A., 2003: Rhacodactylus, The Complete Guide to their Selection and Care, ADVANCED VISIONS INC, 296 stran. Seipp R., Henkel F. W., 2000: Rhacodactylus, Biologie, Haltung und Zucht, FRANKFURT (EDITION CHIMAIRA), 176 stran . Vergner I., 2001: Ještěři, Biologie, chov, gekoni 1, MADAGASKAR, 462 stran. Kraus Richard, Kocián Miroslav, 2000: Chameleóni a gekoni, POLARIS, 222 stran. Klátil Lubomír, 1999: Obrazový atlas gekonů, FORSÁŽ, 128 stran. Aron M. Bauer, Todd R. Jackman, Ross A. Sadlier & Anthony H. Whitaker, 2012: Revision of the giant geckos of New Caledonia (Reptilia: Diplodactylidae: Rhacodactylus), Zootaxa 3404, 1–52

Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Svlékánípokožky.

Příklad terária

Ventrálnístrana gekona

2/2013

Samice Ctenosaura similis sondujícímísto pro kladení

www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Si a n Ka ´ a n - m a n gro vo vý p o kla d Yu ca tá n u Text a foto: Ondřej Hes V dubnu 2012 jsem měl možnost navštívit poloostrov Yucatán. Přestože to byla moje 8. cesta do Mexika, na Yucatánu jsem ještě nebyl. Původně jsem chtěl navštívit prales Lacandonia (Selva Lacandona) na hranici spolkového státu Chiapas a Guatemaly. Bohužel, asi 14 dní před mojí plánovanou cestou došlo k ozbrojenému incidentu nedaleko a mí mexičtí přátelé operativně změnili cíl cesty.

Sian Ka´an patří k největším rezervacím v Mexiku, leží hned za poměrně známým městem Tulum ve státě Quintana Roo. Rezervace chrání obrovskou lagunu s brakickou vodou, pobřeží a přiléhající mangrovový prales. Pyšní se výskytem mnoha druhů atraktivních zvířat, jako jsou kapustňáci, jaguáři, oceloti či krokodýl americký (Crocodylus acutus). Doprava na místo není jednoduchá, rovněž najít vstup do rezervace je poměrně komplikované.

Liduprázdné pobřeží

Mangrovový les na kraji laguny

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Trocha úsilí však stojí za to, přestože drtivá většina chráněného území je nepřístupná a vstup je omezen jen na úzký pás mangrove mezi pobřežím a lagunou. Je pravda, že terarista se musí hodně snažit, aby viděl nějaké plazy. Naopak pro ornitologa je toto místo rájem. Jsou zde běžně vidět pelikáni, fregatky, bukačové, volavky, ibisové, řada pobřežních ptáků, aratingové či amazoňani. Přes velké úsilí se mi nepodařilo zahlédnout ani kapustňáky, ani krokodýly. Přesto, že v Sian Ka´an jsem na krokodýly štěstí neměl, pozoroval jsem mladého, cca 180 cm dlouhého krokodýla amerického (Crocodylus acutus) v bezprostředním okolí města Cancun. Mangrovový les je zde nízký, většina porostů dosahuje výšky cca 3-5 m. Na sušších partiích je písek s minimem podrostu, na vyvýšeninách je pak možné obdivovat slanomilná rostlinná společenstva. Kromě nedeterminovatelných gekonů na zdích kempu, jsem v noci neměl na žádné plazy štěstí. Přes den však byla situace jiná. Oblasti dominují leguáni Ctenosaura similis. Vyskytují se ve všech věkových skupinách, dokonce se mi podařilo vyfotografovat samici při sondování místa pro vykladení snůšky. Tam, kde jsou alespoň

občas lidé, se leguáni moc nebojí, naopak hlouběji v lese utíkají na značnou vzdálenost. Přímo na pobřeží jsem fotografoval leguánky rodu Sceloporus, pravděpodobně druh Sceloporus cozumelae . Mimochodem jsem také zastihl bukače středoamerické, kteří tyto hojné leguánky lovili. V mangovech bylo možné vypátrat dva druhy anolisů. Jeden druh je takřka jistě známý Norops sagrei, s determinací druhého si nevím rady. Jednalo se o poměrně větší druh, samci byli takřka černí s červenavým hrdlem. Vyskytovali se na palmách rostoucích mezi mangrovovým lesem. Zcela na okraji lesa a písečných dun jsem nalezl pravděpodobně dalšího zástupce rodu Sceloporus, bohužel se mi nepodařilo tohoto ještěra blíže determinovat.

Pelikán hnědý nad pobřežím

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Velký dospělý samec Ctenosaura similis v mangrovové bažině Dle literárních údajů se v mangovech vyskytují bazilišci Basiliscus (Laemanctus) serratus. Není nutné dodávat, že jsem nezahlédl ani ocásek. Kromě zmíněných plazů je rezervace plná krabů. Krabi několika druhů jsou všude na zemi, dokonce na nižších keřích. Velcí, střední a úplně malí. Jsou nesmírně plašší, zejména velký modrý druh, který si hloubil nory v písku mezi kořeny stromů. Kromě krabů mě překvapil výskyt vážek a šídel v několika druzích. Není mi jasné, kde se líhnou a vyvíjí jejich larvy, jelikož jsem nikde nenalezl žádný zdroj sladké vody. Dokonce i čerstvě napršená voda je okamžitě slaná, jelikož se smíchá s všudypřítomnou solí na listech, písku i kamenech.

Závěrem lze říci, že pro teraristu lze v Mexiku najít jistě mnohonásobně atraktivnější lokality. Pro milovníka přírody jde však o ráj s mnoha druhy živočichů, prakticky zcela bez lidí. Dokonce kemp, ve kterém jsem během svého krátkého pobytu bydlel, měl elektriku jen v recepci, zdrojem byly jednak solární panely a jednak vrtule o průměru cca 1,5 metru, která díky neutuchajícímu větru zásobovala kuchyni a recepci proudem.

Samice Ctenosaura similis sondujícímísto pro kladení

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Anolis Norops sagrei

31 Blíže neurčený druh anolise

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Bro u ci - ch o v krm n é h o h m yzu 3 . Dospělec potemníka Tenebrio molitor.

Text: Martin Kulma, foto: Karolína Hamzová Brouci jsou velice rozmanitou skupinou suchozemského hmyzu, se svými 300 000 druhy se řadí k vůbec nejpočetnějším hmyzím řádům. Jsou charakterističtí silnými, tvrdými křídly – krovkami, které slouží jako ochrana spodního páru tenkých složených křídel. Brouci patří do skupiny hmyzu s proměnou dokonalou. Z vajíček se líhnou larvy s dobře vyvinutými kusadly. Než se larvy zakuklí, několikrát se svlékají. Na kukle lze velice snadno pozorovat budoucí orgány jako tykadla, končetiny nebo třeba křídelní pochvy. Z kukel se po několika dnech líhnou dospělí brouci. Ke krmným účelům se nejčastěji chovají čeledi brouků známé jinak jako skladištní či jiní kosmopolitně rozšíření škůdci, kteří jsou schopni se na rozdíl od jiných druhů brouků rozmnožovat velice snadno, rychle a celoročně. Nejvýznamnější skupinou brouků, kteří se ve velkém chovají ke krmným účelům, jsou potemníkovití (Tenebrionidae) – kde se zkrmují zásadně larvy, dále se v malém měřítku ke krmení chovají také dospělci menších druhů brouků, jako jsou zrnokazovití (Bruchidae) nebo například pilousi z čeledi Dryophthoridae. Larvy brouků jsou tučné, s nízkým obsahem bílkovin, nízkou stravitelností a nevhodným poměrem vápníku a fosforu. Proto se doporučuje podávat pouze jako zpestření stravy. Jako jedna z hlavních složek potravy může být použita pouze při chovu bezobratlých s kratším životním cyklem. Zkrmovat se doporučuje přímo z pinzety nebo z misky (ideálně doplnit o minerální nebo vitamínový doplněk), protože při úniku mohou larvy napáchat

v teráriu škody. Nejlepší příležitost ke zkrmení larvy je těsně po svleku, kdy obsahuje nejmenší množství chitinu. Dospělci malých druhů jsou vhodní pouze jako vyloženě doplňkové krmivo pro potravně nenáročná zvířata (bezobratlé, někteří ještěři, malé druhy žab), nejsou příliš nutričně hodnotní, jsou špatně stravitelní a většinou jsou také poměrně špatně přijímáni.

Potemník stájový ( Alphitobius diaperinus) Jedná se o všežravého škůdce, původně pocházejícího z tropického pásu, odkud se rozšířil již téměř po celém světě. Patří mezi menší druhy potemníků, dorůstá délky 5 – 7 mm. Samice kladou béžová, okem sotva viditelná vajíčka, ze kterých se líhnou zhruba 1 mm velcí červi, kteří mohou před zakuklením dosáhnout délky až 15 mm a průměru 2 mm. Po 5 dnech od zakuklení se líhnou dospělci, kteří jsou po dalších 2 dnech schopní se pářit. Dospělí brouci jsou schopni se dožít až 6 měsíců, přičemž samice dokáží naklást až 1000 vajíček. K chovu se nejlépe hodí plastová nádoba. Velikost by měla odpovídat počtu chovaných brouků. Potemníci obecně nejsou schopni letu ani lezení po hladké stěně, přesto by nádoba měla být minimálně 10 cm vysoká nebo překrytá víkem s provzdušňovacím otvorem. Substrát slouží zároveň jako suchá složka potravy – lze využít např. mix složený z několika komponentů, jako jsou ovesné vločky nebo otruby, suché pečivo, strouhánka, psí granule, živočišné moučky apod. Na krmný substrát

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Sphodromantis lineola požírající(pojídající) larvu potemníka Tenebrio molitor. vajíček. Jako chovná nádoba se dá využít v podstatě jakákoli nádoba s hladkými stěnami (akvárium, sklenice, plastový box, plastová přepravka). Velikost by měla odpovídat množství jedinců. Výška by měla být minimálně 15 cm, nemusí být nijak překryta, potemníci mouční nejsou schopni letu ani pohybu po stěně. Substrát je stejně jako u předchozího druhu zároveň suchou složkou potravy, měl by být vajíčka inkubujeme, čímž se redukuje vliv minimálně 2 cm vysoký – nejlepší výsledky byly kanibalismu. Chovnou nádobu je ideální umístit do dosaženy při receptuře: 250 g pšeničné mouky, 250 tmavého místa, kde se teplota drží mezi 20 – 30 °C g ovsa, 100 g sojové mouky, 70 g kukuřičné mouky, (ideální pro chov je teplota okolo 25 – 27 °C, při 30 g pivovarských kvasnic a 300 g pšeničných otrub vyšších teplotách se urychlí vývoj, ale zvýší – kdy mohou červi dosáhnout až 66 mg. Pro úspěšný chov ale postačí i kombinace strouhanky, kanibalismus). Výhodu oproti jiným potemníků je krátká doba obilného šrotu a živočišné složky (psí granule, vývoje a nižší obsah chitinu, nevýhodou malá živočišné moučky). Substrát je výhodné překrýt například sítí proti hmyzu, která nijak nepřekáží velikost a horší manipulace. samicím, aby mohly klást do substrátu, a zároveň znemožňuje ostatním dospělcům požírat vajíčka, Potemník moučný ( Tenebrio molitor) larvy či kukly. Ve větším chovu se doporučuje Kosmopolitně rozšířený škůdce zásob, jehož larvy – substrát s vajíčky po několika dnech přesypat do „mouční červi“ - jsou mezi brouky asi jiné nádoby, kde se larvy vylíhnou a zakuklí. Kukly nejpopulárnějším krmivem. Dospělí brouci jsou jsou nejzranitelnějším stádiem, proto je dobré tmavě hnědí nebo černí a dorůstají délky 15 – 18 vybírat z ostatních stádií i kukly. Na substrát nebo mm. Samice kladou vajíčka o velikosti kolem 1,5 síť lze také umístit proložky od vajec nebo celé kusy mm, z kterých se zhruba po týdnu líhnou 2 mm suchého pečiva, které poslouží broukům jako dlouhé larvy, které mohou po 9 – 12 svlecích dorůst úkryty. Aby chov zdárně prospíval, je nutné přidávat do velikosti až 35 mm. Kukla je zpravidla stejně i vlhké krmení (mrkev, jablko apod.). velká jako dospělec, který se z ní líhne do 10 dnů. Dospělí brouci mohou v ideálních podmínkách žít Chovné nádoby by měly být umístěny na tmavém až 3 měsíce, samice za tu dobu nakladou 100 – 150 se doporučuje umístit misku (např. víčko od zavařovací sklenice), která by měla sloužit jako podklad pro vlhkou stravu (mrkev, jablko, okurka atd.) a zabránit tak nákaze plísní nebo roztoči v chovné nádobě. Pro zvětšení povrchu lze využít třeba proložky od vajec. Protože samice nejraději kladou na vlhká místa, je vhodné do nádoby umístit například vlhký kapesník, který se po několika dnech přemístí do jiné nádoby, kde nakladená

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Porovnání doby vývoje mezi A. diaperinus a T. molitor při různých teplotách v chovu místě, s optimální teplotou okolo 25 °C. Kritické hodnoty pro chov jsou 19 °C a 40 °C, ale už při 35 °C se vylíhne pouze 30 – 40 % vajíček (oproti 70 % při nižších teplotách). Výhodou moučných červů je odolnost - tím pádem nenáročnost chovu, velikost larev a poměrně snadná manipulace.

Potemník brazilský ( Zophobas morio) Tento mohutný, tmavě hnědý potemník původem z Jižní a Střední Ameriky může v dospělosti měřit mezi 30 – 35 mm. Na rozdíl od předchozích druhů lze snadno rozlišit samce od samice podle šířky hlavy (samci 5 mm, samice 3,5 mm). Samice kladou bílá vajíčka o velikosti 1,4 mm, která se líhnou po 8 – 12 dnech. Vylíhlé larvy během následujících 6 – 8 týdnů dorostou do 50 – 60 mm, průměru 5 – 7 mm a hmotnosti až 1,5 g. Dospělý brouk se z kukly stane po 2 – 3 týdnech. Po dalších 2 týdnech jsou tito potemníci schopní se pářit. Týden po páření samice začínají klást, a za svůj cca rok dlouhý život nakladou až 1500 vajíček. Chovná nádoba by opět měla být přizpůsobena počtu jednotlivců, doporučuje se výška nejméně 20 cm. Larvy jsou schopné prokousat se dřevem, takže v úvahu připadají pouze nádoby z odolnějších materiálů (plast, sklo). Dospělí brouci občas dokážou vzlétnout, proto je nutné uzavřít nádobu víkem, které je alespoň z 50 % tvořené mřížkou

nebo sítí. Substrát musí dobře držet vlhkost, ale zároveň musí být vzdušný. Nejlépe se osvědčila kombinace rašeliny nebo lignocelu smíchané s pilinami, hoblinami nebo pískem, ale lze chovat i na směsi využívané pro ostatní potemníky (a přikrmovat vlhkým krmením). Samice potemníků brazilských ve volné přírodě kladou nejraději do skulin v kůře, což pro chov není příliš praktické, proto je snadnější vyrobit kladiště z molitanu připevněného na voděodolnou desku a překrytého sítí proti hmyzu (zabrání kanibalismu). Takto vyrobené kladiště by se mělo minimálně 1 x denně rosit. Ideální teplota pro chov je 27 - 30 °C, kdy vývoj trvá nejdéle 4 měsíce. Potemníci brazilští jsou schopni se rozmnožovat i při nízkých teplotách, ale jejich vývoj se pak prodlužuje až o 8 měsíců - tzn. trvá až 1 rok. Součástí chovné nádoby musí být i podložka pod vlhkou potravu a proložky od vajec, které zvětší prostor pro brouky. Co se týče stravy, kromě klasického přídavku vlhké složky (mrkev, jablko, salát apod.) a suché složky (ovesné vločky, kvasnice, otruby apod.) je třeba přikrmovat živočišnou složku (granule pro psy, kočky). Zophobas morio je nutričně nejhodnotnějším potemníkem, jeho larvy jsou velké a oproti T. molitor lépe stravitelné (obsahují méně chitinu). Nevýhodou je pomalý vývoj při pokojové teplotě (nutnost tepelného dodatku).

34 Porovnání velikosti larev Tenebrio molitor a Alphitobius diaperinus.

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Kukla Tenebrio molitor. generace brouků za 11 – 12 týdnů. Dospělý brouk žije 3 – 4 týdny. Brouky lze chovat v půllitrových až dvoulitrových Patří do čeledi luskokazovitých (Bruchidae), kteří nádobách s 3 – 4 cm vrstvou fazolí. Nádoby by měly jsou význační tím, že samice klade vajíčka do být uzavřené nejlépe plastovým víčkem. Ve víčku by nezralých plodů (lusky, tobolky) živných rostlin. měly být malé (max. 1 mm široké) otvory. Jako Larva (krátká, válcovitá a kromě smyslových brv špatné řešení se ukázala dvojitá vrstva nylonové lysá) se živí vyžíráním semena uvnitř plodu. V sítě, brouci ji totiž umí prokousat a utéct. Chovné semeni také dokončuje svůj vývoj. Samice tohoto nádoby mohou být umístěny na světle i ve tmě, zrnokaze jsou ovšem schopné klást vajíčka nejen přičemž platí, že čím více světla budou brouci mít, do nezralých plodů, ale i do usušených, zralých tím budou živější. Zrnokazi jsou schopni se plodů, kde se následně vyvíjí larvy. Pro tuto rozmnožovat při teplotách mezi 17 – 31 °C. Ideální vlastnost jsou obávaným škůdcem ve skladech a vlhkost pro tyto brouky je 80 – 90 %, ovšem kvůli spižírnách, ale zároveň i snadno chovatelným zvýšenému riziku výskytu plísně udržujeme v krmným broukem. Zrnokaz fazolový pochází nádobách vlhkost v rozmezí 50 – 70 % (neměla by původně z USA, ale nyní je již kosmopolitně nikdy klesnout pod 25 %). rozšířen. Výhodou je velmi snadný chov s minimální Brouci jsou 3 – 4 mm dlouzí, 1,4 mm vysocí a 2 mm údržbou. Nevýhodou je zejména to, že s těmito širocí, hnědo – šedo – zeleně zbarvení. Samice jsou brouky není jednoduchá manipulace. zpravidla menší než samci, kteří mají více prohnutý zadeček. Při teplotě okolo 20 °C se líhne nová

Zrnokaz fazolový ( Acanthoscelides obtectus)

Literatura: Friedrich, U., Volland, W. 2004. Breeding food animals : live food for vivarium animals. Krieger publishing company. Malabar, Florida.178 s. ISBN 1-57524-045-9. Resh, V. H., Cardé, R. T. 2003. Encyklopedia of insects. Academic press. San Diego. 1266. ISBN: 0-12-86990-8. Salin, C., Delettre, Y. R., Cannavacciuolo, M., Vernon, P. Spatial distribution of Alphitobius diaperinus (Panzer) (Coleoptera : Tenebrionidae) in the soil of a poultry house along a breeding cycle. European journal of soil biology. 36 (2). 107 – 115.

2/2013 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

Varan us acan th urus Text a foto: Jan Vyskočil Popis Varanus acanthurus, neboli varan ostnoocasý, žije

na severozápadě Austrálie, kde obývá oblasti od Severního Teritoria, až po Queensland a přilehlé ostrovy Groote Eylandt a Monte Bello. Podle oblasti výskytu jej dělíme na tři poddruhy V. a. acanthurus, V. a. brachyurus a V. a. insulanicus. Poddruhy se od sebe mírně liší vzrůstem a zbarvením. Varan ostnoocasý obývá suché kamenité buše, kde se teploty přes den vyšplhají, až k 45 °C. Vzrůstem může varan ostnoocasý dosáhnout délky, až 60 cm, proto jej řadíme mezi trpasličí varany, kteří jsou zahrnuti v podrodu Odatria. Hlavní složku jeho jídelníčku tvoří hmyz a menší obratlovci.

Chov

obliby varanů v hrabání a tvoření si nor v substrátu. Jeho vrstva by měla být minimálně 15 cm vysoká. Při osazení terária většími kameny nesmíme zapomenout, že kameny musí být pevně usazeny na dně terária, jelikož varani jsou schopní se pod ně podhrabat. Varani ostnoocasí jsou dobrými lezci a rádi lezou po pozadí a korkových větví, které musí být v teráriu taktéž napevno přidělány. Při použití 3D pozadí v teráriu nesmíme zapomenout na to, aby pozadí bylo dostatečně pevné, jelikož varani rádi testují jeho odolnost. Také nesmíme opomenout to, že varani (a zvláště mláďata) jsou schopni se vsoukat do jakékoliv skulinky a škvírky v pozadí či jiném vybavení terária. Z osobní zkušenosti vím, že následná záchrana varana, který se zabydlel za pozadím, může stát i to pozadí, nad kterým jste strávili půlku dne při jeho tvorbě. Mladší jedince do jednoho roku krmím dvakrát denně a varany starší než jeden rok obden. Hlavní složku potravy tvoří hmyz, který obaluju v Roboranu a Plastinu v poměru 1:1. Jako pamlsek dávám varanům jednou za 3 týdny holátko nebo křepelčí vejce. Také si musíme dát pozor na překrmování dospělých jedinců - mohli by se stát obézními. Sám si ale myslím, že při dostatečném pohybu a udržení správných teplot je riziko minimální. Samce varanů chovám odděleně od samic, jelikož mnou chovaný samčí jedinec je velice vášnivý a mohl by samici zranit, jelikož se ji často zakusuje do krku při snaze se spářit. I přesto znám chovatele, kteří mají varany ve skupinkách a samce neoddělují. Rozeznat pohlaví u varanů je obtížnější, než například u agam vousatých nebo jiných druhů plazů. Samec se odlišuje od samice stavbou těla,

Chov varana ostnoocasého není nikterak náročný, dal by se přirovnat k chovu agamy vousaté. I přesto bych tento druh začínajícímu teraristovi nedoporučil. Pro chov jednoho jedince mi přijde dostačující terárium o rozměrech 100 x 60 x 50 cm (DxHxV), pro chov páru či tria bych doporučil terárium minimálně 120 x 60 x 60 cm. K výhřevu a osvětlení terária používám výbojky a zářivky s denním spektrem světla a vyšší intenzitou osvětlení, jelikož varani jsou heliofilní („sluncemilná“) zvířata. Teplota na výhřevném místě dosahuje 45 °C a v nejchladnější části terária 27 °C. Noční teploty se pohybují okolo 22 °C. Také doporučuji udělat osvětlení na místě, ke kterému se varani jen těžko dostanou. Moje samice se neustále sápala na kryt výbojky a tak jsem byl nucen udělat menší přestavby v teráriu. Jako substrát používám směs zeminy s větším podílem kamínků a písku v poměru 2:1. Někdo používá jen obyčejný štěrk, což většími stehenními póry a odstávající řadou trnů v se mně osobně u varanů neosvědčilo, a to z důvodu oblasti kloaky. Pohlavní dospělosti varani dosahují

2/2013 v 1,5 až 2 letech. Pro úspěšné rozmnožení je vhodné varany zimovat. Období zimování může trvat až 2 měsíce s teplotou v teráriu okolo 16 °C a dobou osvitu 6 - 8 hodin. Během zimování varani snižují svoji aktivitu a polehávají v chladnějších částech ubikace. Po období zimování nastává čas páření. Námluvy probíhají tak, že varani začnou kolem sebe kroužit, kmitají rozeklaným jazykem a vlní přitom ocasem. Když nastane samotné páření, samec se zakousne do krku samice, aby si samici přidržel, a potom se svým ocasem dostane pod její, který jí tímto způsobem nadzdvihne a usnadní si možnost pro vstup svého hemipenisu. Po cca 5 týdnech od napáření začíná samice klást kožovitá vajíčka. Před tím, než samice naklade vajíčka, začíná hrabat v teráriu nory. Proto je vhodné v tuto dobu do terária připravit misku s 20 cm vrstvou vlhkého písku, předejdeme tak zbytečnému hledání vajec v teráriu a možnosti, že by je dospělí varani mohli pozřít, pokud nádobu včas vyndáme. Samice může mít až tři snůšky za rok, jedna snůška může čítat až 12 vajec. Vejce inkubujeme ve vlhkém vermikulitu či jiném inkubačním substrátu při teplotě 28 °C a 80 -

100% vlhkosti. Délka inkubace může trvat až 6 měsíců. Po úspěšné inkubaci vajec mláďata chováme ve stejných podmínkách jako dospělé varany. Musíme však počítat s tím, že mláďata budeme muset postupem času rozdělovat do skupinek, abychom předešli případným potyčkám či utlačování slabších jedinců. Pro skupinku o 5 kusech postačí terárium 40 x 30 x 30 (DxHxV), terárium zařídíme jednodušeji než u dospělců, abychom předešli případným zraněním. Postačí pár kousků korkové kůry nebo kokosová skořápka. Malé varany krmíme dvakrát až třikrát denně šváby a cvrčky do 0,5 mm. Každý den rosíme ráno a večer stěny terária, z kterých varani pijí. Já osobně používám i víčko na zavařování místo misky s vodou, která by mohla být zbytečně moc hluboká, a hrozilo by utopení mláďat. Na závěr bych chtěl dodat, že těm, kteří by měli zájem o nějaké to aktivnější zvíře, než je třeba běžně chovaná agama vousatá či chameleon jemenský, mohu vřele doporučit varana ostnoocasého, protože jeho pozorování je velice zajímavé a pokaždé překvapí něčím novým.

www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika

2/2013 www.teramagazin.cz

Akce – d u b e n , květe n Obojživelníci - krásní ve vodě i na souši Výstava fotografií, ukázka živých obojživelníků, program pro školní a jiné skupiny. Duben - červen, Vlastivědné muzeum Nymburk. www.polabskemuzeum.cz

Výstaviště, Brno – Pisárky Od 8:00 pro prodejce, od 9:00 pro návštěvníky. www.faunahobbybrno.webnode.cz

Faunatrhy Liberec

Liberecké terarijní trhy. 20. dubna, 25. května, Centrum Babylon, Liberec Plazi - naši spolubydlící a sousedé Od 8:00 pro prodejce, od 10:00 pro návštěvníky. Výstava fotografií, ukázka živých plazů, program pro www.faunatrhyliberec.wz.cz školní a jiné skupiny. Březen – květen, Muzeum Bedřicha Hrozného Lysá Tera-aqua-flora nad Labem. Jihlavské terarijní trhy. www.polabskemuzeum.cz 27. dubna, 25. května, Dělnický dům, Jihlava. 8:00 – 13:00 pro prodejce, 9:00 – 12:00 pro Obojživelníci v lidské péči návštěvníky. 5. ročník tradiční výstavy věnované obojživelníků. www.tera-aqua-flora.cz Možnost zakoupení staničních odchovů i některých vystavovaných exemplářů. 13. - 19. května, Stanice přírodovědců, Praha Aquatera Olomouc www.ddmpraha.cz Prodejní burza pro akvaristy i teraristy. 6. dubna, SŠ polytechnická, budova OV3, Olomouc.

28. konference České herpetologické společnosti - Olomouc 2013

8:00 – 12:00 3. – 5. května, Přírodovědecká fakulta UP v www.aquateraolomouc.cz Olomouci. Program: členská schůze ČHS, přednáškový blok, exkurze. Přihlášky nutné poslat do 31. března TERA České Budějovice Výměnu a prodej terarijních zvířat, živého a včetně. preparovaného hmyzu, živého a neživého krmiva, www.herp.cz rostlin, přírodnin a chovatelských potřeb. 6. dubna, Spolkový a kulturní dům SLAVIE, České Živá exotika Praha Budějovice. Prodej a výměna exotických zvířat a rostlin. 8:00 – 13:00 pro vystavovatele, 9:00 – 13:00 pro 13. dubna, 4. května, Křižíkův pavilon E, Výstaviště návštěvníky. Praha – Holešovice. www.teracb.cz 10:00 – 14:00 pro návštěvníky, 8:00 – 15:00 pro prodejce. Zoo Trhy Plzeň www.zivaexotika.cz Prodej exotických zvířat. 20. dubna, 18. května, KD Peklo, Plzeň. Fauna hobby Brno 9:00 – 12:00 Tradiční terarijní trhy spojené s výměnou a www.zootrhy.wz.cz prodejem zvířat. 21. dubna, 26. května, Kongresové centrum,

2/2013 www.teramagazin.cz

Faunatrhy Ostrava Ostravská burza se všemožnými druhy zvířat. 21. dubna, 19. května, výstaviště Černá Louka, Ostrava. 8:00 – 12:00 www.faunatrhy.cz

Slovensko Veľká Žilinská Burza

AkvaTera Trnava

7.4.2013 o 6:30, Dom Techniky Žilina Jedná sa o burzu exotického vtáctva konajúcu sa vždy prvú nedeľu v mesiaci. +421 907 824 675, +421 903 562 952

7.4.2013 o 9:00, Mestská športová hala (Športový areál AŠK Slávia) Trnava www.trnava.akvatera.sk +421 903 950 572 AkvaTera Košice 5.5.2013 o 9:00, Spoločenský pavilón www.akvatera.sk

Fauna Fest Žilina 7.4.2013 o 8:00, Zábavno obchodné centrum MAX Žilina, Prielohy 979/10 www.fauna-fest-zilina.eu +421 903 518 238

V případě, že víte o akci která zde není uvedena, případně máte zájem propagovat akci kterou sami pořádate, neváhejte nás kontaktovat na adrese info@teramagazin.cz

2/2013 www.teramagazin.cz