Religionistika může být mostem mezi náboženstvími

Zájemci o studium religionistiky budou moci v Českých Budějovicích od příštího akademického roku samostatně studovat bakalářský studijní program Religionistika v prezenční i v kombinované formě. O Religionistice, která nahradí stávající program Filosofie a religionistika, jsme si povídali s jejím garantem Martinem Klapetkem z Katedry filosofie a religionistiky TF JU.

Religionistika je věda o náboženství, přesněji řečeno o světových náboženstvích. Není to věda o Bohu. Religionista vám neřekne, jestli Bůh existuje, nebo neexistuje. Nebude vám tvrdit, že křesťanství je dobré a islám špatný. To, co nás zajímá, je člověk. Náboženství vnímáme jako výraz lidské kultury, která se proměňuje v dějinách. Klademe si otázky, jak náboženství ovlivňuje společnost. Patří sem třeba i sociologie náboženství, která si všímá organizací, struktur, institucí nebo také psychologie náboženství, která zkoumá, jak víra ovlivňuje hodnoty člověka a jeho psychický stav. A proč například dochází ke konverzi nebo fundamentalismu.

Ano. Abyste se stal religionistou, nemusíte být věřící, ale zároveň není nutné, abyste v nic nevěřil a držel si odstup. Je to jako s hudbou. Když studujete hru na nástroj, musíte mít hudební sluch. Pokud ale studujete dějiny hudby, není to nezbytně nutné. Můj postoj je takový, že byť jsem věřící, náboženství pouze zkoumám, nehodnotím ho. K tomuto přístupu vedu i studenty. Každý badatel by si měl uvědomit, jestli do své práce náhodou nevnáší nějaké své soudy a postoje. Je to boj na celý život. Pokud můj student konvertuje k jinému náboženství, pak jsem asi udělal něco špatně, protože mým úkolem není propagovat konkrétní náboženský systém.

Je pravda, že si studenti religionistiky často potřebují ujasnit a vyřešit svůj vlastní „boj“ s vírou, uspořádat si myšlenky. Nebo se chtějí dozvědět něco, co jim jejich víra nenabízí. Například v Polsku běžně studují religionistiku studenti, kteří mají problém s národním katolickým mainstreamem.

Abychom mohli religionistiku na fakultě rozvinout a posunout dál, bylo třeba se osamostatnit, vystoupit ze stínu zavedených oborů filosofie a teologie. I když k sobě přirozeně patříme a úzce spolupracujeme. Byl to běh na dlouhou trať. Poprvé v akademickém roce 2005/2006 jsme otevřeli bakalářský obor Humanistika, který se skládal především z filosofie, religionistiky a etiky. Později jsme obsah oboru i jeho název transformovali a vznikl jeden obor Filosofie a religionistika. Dvě třetiny témat ve výuce bylo zaměřeno na filosofii a jedna třetina na religionistiku. Mimoděk se nám dopředu podařilo vytvořit jednu z kombinací, která je zaváděna v nové institucionální akreditaci. Základní přednášky a semináře společně s jejich personálním zabezpečením jsme tedy vytvářeli kontinuálně. Pro samostatnou Religionistiku v bakalářském stupni bylo potřeba pouze nastavit předměty, které se věnují metodologii nebo dějinám oboru. Vše ostatní už jsme měli hotové.

Ano. Teologické fakulty JU se přímo dotýkala vzdělávací oblast Filozofie, religionistika a teologie. Před komisemi Národního akreditačního úřadu jsme prokázali kvalitu dosavadních oborů a náš potenciál k rozvoji. Rád bych zdůraznil roli našeho děkana Rudolfa Svobody, který věřil v úspěch osamostatnění religionistiky a podporoval nás. V prosinci loňského roku Rada pro vnitřní hodnocení JU tomuto oboru udělila novou akreditaci a Religionistika bude v následujícím akademickém roce otevřena jako bakalářské studium. V roce 2023 plánujeme otevřít navazující magisterské studium, takže současní studenti budou mít možnost pokračovat.

V bakalářském stupni se věnují studiu světových náboženských systémů - křesťanství, judaismu, islámu, hinduismu, buddhismu, taoismu i konfucianismu. V rámci magisterského stupně bychom se rádi více zaměřili na západní náboženské systémy, tedy judaismus, křesťanství a islám. Zejména se chceme věnovat současnému evropskému křesťanství. Nejen tradičním velkým církvím, ale i menším společenstvím. Klíčové je, aby studenti byli v kontaktu s představiteli těchto komunit - s duchovními, ale i aktivními laiky.

Nechápu religionistiku jako nástroj ke společenskému aktivismu. Pokud je příležitost pro mezináboženský dialog, může být religionista jeho dobrým moderátorem, protože má povědomí o různých náboženských systémech. Raději bych tedy viděl obraz religionistiky jako mostu mezi různými náboženstvími. A most není místo, kde se žije, je to jen nástroj, který pomáhá při přechodu mezi dvěma břehy.

Díky studiu religionistiky jsem se dověděl spoustu zajímavých informací o náboženstvích a lidech ze vzdálených kultur. Zároveň mi to pomohlo v mém přemýšlení nad tím, jaká je vlastně současná Evropa. Například jestli je náboženství jen bezvýznamnou záležitostí a patří tak maximálně do muzea, anebo je to jinak.

Mezináboženský dialog chápu jako příležitost k poznání toho druhého i sebe sama. Zajímá mě, jakým způsobem různá náboženská společenství mohou spolupracovat nebo se navzájem poznávat na úrovni obcí, měst, základních sborů a farností. Zejména mě zajímá soužití křesťanské a muslimské komunity v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Konkrétně se zabývám problematikou budování mešit a kulturních náboženských center.

Druhá polovina 20. století je pro religionistiku nesmírně zajímavá, protože je to doba rozvoje nových náboženských hnutí. Sílící představa, že proces sekularizace je trvalý a význam náboženství se bude celosvětově snižovat, se mnohdy ukázala jako mylná. Například v jižní Americe sledovali pokles počtu římských katolíků, kteří navštěvují kostely, ale už příliš nebrali v potaz nárůst malých evangelikálních církví, které jsou velmi dynamické a umějí s lidmi pracovat. To, že se u nás snižuje význam institucionalizovaného křesťanství, neznamená, že jsme národem ateistů. Je potřeba sledovat nárůst neinstitucionalizovaného náboženství, které chápeme jako religiozitu, velmi osobní přístup k životu.

Od roku 2011 pravidelně jezdíme především po jihočeských středních školách, kde nabízíme religionistická témata do výuky základů společenských věd. Spolupracujeme také s Pedagogickou fakultou JU při výuce studentů ZSV, kde kromě základů dějin světových náboženství klademe důraz zejména na současnou náboženskou scénu v České republice a také na projevy lidové zbožnosti, jako jsou kříže, kaple, boží muka, poutě a slavnosti. Každý rok máme nejméně dvě přednášky pro veřejnost v jižních Čechách nebo na Vysočině, kde se snažíme nabídnout náš pohled na roli náboženství v současné Evropě. Pravidelně připravujeme soubory přednášek o světových náboženstvích pro Univerzitu třetího věku u nás na fakultě. Osamostatnění religionistiky tedy navazuje na naši předchozí spolupráci se středními školami, občanskými spolky nebo farnostmi. ●

Text: Miroslav Vlasák Foto: Aleš Motejl