Abstract
The current cultural landscape and structure of Austria are the result of several cultural layers accumulated throughout history. These layers can very well be traced and documented by toponymy confirming the value of place names as keys to cultural and settlement history.
This is a preview of subscription content, log in via an institution to check access.
Access this chapter
Tax calculation will be finalised at checkout
Purchases are for personal use only
Notes
- 1.
The linguist Heinz-Dieter Pohl, a distinguished expert of Carinthian culture, holds the opinion that “the declaration of colloquial language does not allow safe conclusions on nationality” (Pohl 2002: 183).
- 2.
If the commercial use of place names (for names of hotels, restaurants, foodstuff, newspapers, music groups, etc.) is regarded as indicating prominence of regional identity, Carinthia ranks second among Austrian federal provinces behind Tyrol [Tirol]—provided that Vienna [Wien] and Salzburg are not taken into account, where city and province coincide (Vienna) or have the same name and can thus not be discerned (Salzburg ) (see Stummvoll 2013; Jordan 2019).
- 3.
The 2001 Census was the last to document language or ethnic affiliation. The number does not include the category ‘Windisch’.
- 4.
The larger number of Hungarian-speakers outside Burgenland is not included here, since it is mainly composed of Hungarian refugees after the 1956 uprise and their descendants.
- 5.
Sopron /Ödenburg and Mosonmagyaróvár/Wieselburg-Ungarisch Altenburg are according to Hungarian minority legislation since 1993 officially bilingual and therefore adequately represented here.
- 6.
Article 19 in its original wording: “Alle Volksstämme des Staates sind gleichberechtigt, und jeder Volksstamm hat ein unverletzliches Recht auf Wahrung und Pflege seiner Nationalität und Sprache. Die Gleichberechtigung aller landesüblichen Sprachen in Schule, Amt und öffentlichem Leben wird vom Staate anerkannt. In den Ländern, in welchen mehrere Volksstämme wohnen, sollen die öffentlichen Unterrichtsanstalten derart eingerichtet sein, daß ohne Anwendung eines Zwanges zur Erlernung einer zweiten Landessprache jeder dieser Volksstämme die erforderlichen Mittel zur Ausbildung in seiner Sprache erhält” (BKA 2020).
- 7.
Article 67 in its original wording: “Österreichische Staatsangehörige, die einer Minderheit nach Rasse, Religion oder Sprache angehören, genießen dieselbe Behandlung und dieselben Garantien, rechtlich und faktisch, wie die anderen österreichischen Staatsangehörigen; insbesondere haben sie dasselbe Recht, auf ihre eigenen Kosten Wohlthätigkeits-, religiöse oder soziale Einrichtungen, Schulen und andere Erziehungsanstalten zu errichten, zu verwalten und zu beaufsichtigen mit der Berechtigung, in denselben ihre eigene Sprache nach Belieben zu gebrauchen und ihre Religion frei zu üben” (BKA 2020).
- 8.
Article 68 in its original wording: “Was das öffentliche Unterrichtswesen anlangt, wird die österreichische Regierung in den Städten und Bezirken, wo eine verhältnismäßig beträchtliche Zahl anderssprachiger als deutscher österreichischer Staatsangehöriger wohnt, angemessene Erleichterungen gewähren, um sicherzustellen, daß in den Volksschulen den Kindern dieser österreichischen Staatsangehörigen der Unterricht in ihrer eigenen Sprache erteilt werde. Diese Bestimmung wird die österreichische Regierung nicht hindern, den Unterricht der deutschen Sprache in den besagten Schulen zu einem Pflichtgegenstande zu machen. In Städten und Bezirken, wo eine verhältnismäßig beträchtliche Anzahl österreichischer Staatsangehöriger wohnt, die einer Minderheit nach Rasse, Religion oder Sprache angehören, wird diesen Minderheiten von allen Beträgen, die etwa für Erziehung, Religions- oder Wohltätigkeitszwecke aus öffentlichen Mitteln in Staats-, Gemeinde- oder anderen Budgets ausgeworfen werden, ein angemessener Teil zu Nutzen und Verwendung gesichert” (BKA 2020).
- 9.
The same is true for all other successor states of the Austrian-Hungarian Monarchy, in particular for Czechoslovakia as regards the Language Act of 1920 and the Brno Treaty between Czechoslovakia and Austria of the same year (Suppan 2019: 180).
- 10.
The National-Socialist regime pursued in Carinthia the “extinction of the Slovenes’ ethnic individuality” (Ferenc 1980: 5), liquidated, expelled, and deported many Carinthian Slovenes and replaced them mainly by German optants from Italian South Tyrol [Südtirol/Alto Adige] and the Kanal Valley [Val Canale/Val Cjanâl/Kanalska dolina/Kanaltal]. In reaction, local and Yugoslavian partisans liquidated German-Carinthians, and many of them were deported to Yugoslavia with no return.
- 11.
It needs to be remarked that compulsory bilingual tuition in the bilingual area (following the territorial and not the personal principle) has a different meaning for majority and minority. While for the minority it is in the public and professional sphere necessary to have a command of the majority language and actually every minority member in Carinthia has a command of it, it is for majority-language speakers just a matter of humanism to learn it. Thus, necessity and motivation are asymmetric. When modern Slovenian and Croatian Istria [Istra] with small Italian minorities are quoted as examples of good practice in this respect, it should not be disregarded that Italian was up to 1945 the dominant and official language there with all its prestige and that every Slovene and Croatian native speaker residing in the minority area is anyway bilingual. It has, however, also to be mentioned that Slovenia practices in the Prekmurje a similar language regime, where at least today the minority language Hungarian has not this same prestige.
- 12.
Article 7 in its original wording: “1. Österreichische Staatsangehörige der slowenischen und kroatischen Minderheiten in Kärnten, Burgenland und Steiermark genießen dieselben Rechte auf Grund gleicher Bedingungen wie alle anderen österreichischen Staatsangehörigen einschließlich des Rechtes auf ihre eigenen Organisationen, Versammlungen und Presse in ihrer eigenen Sprache. 2. Sie haben Anspruch auf Elementarunterricht in slowenischer oder kroatischer Sprache und auf eine verhältnismäßige Anzahl eigener Mittelschulen; in diesem Zusammenhang werden Schullehrpläne überprüft und eine Abteilung der Schulaufsichtsbehörde wird für slowenische und kroatische Schulen errichtet werden. 3. In den Verwaltungs- und Gerichtsbezirken Kärntens, des Burgenlandes und der Steiermark mit slowenischer, kroatischer oder gemischter Bevölkerung wird die slowenische oder kroatische Sprache zusätzlich zum Deutschen als Amtssprache zugelassen. In solchen Bezirken werden die Bezeichnungen und Aufschriften topographischer Natur sowohl in slowenischer oder kroatischer Sprache wie in Deutsch verfaßt. 4. Österreichische Staatsangehörige der slowenischen und kroatischen Minderheiten in Kärnten, Burgenland und Steiermark nehmen an den kulturellen, Verwaltungs- und Gerichtseinrichtungen in diesen Gebieten auf Grund gleicher Bedingungen wie andere österreichische Staatsangehörige teil. 5. Die Tätigkeit von Organisationen, die darauf abzielen, der kroatischen oder slowenischen Bevölkerung ihre Eigenschaft und ihre Rechte als Minderheit zu nehmen, ist zu verbieten” (BKA 2020).
- 13.
According to Fräss-Ehrfeld the rather general wording of Article 7 as proposed by the Soviet Union was appreciated by the Western allies (as well as by the Austrian government) and accepted by them, because it offered a wide range for interpretation (Fräss-Ehrfeld 2005: 120).
- 14.
Representatives of Carinthian Slovenes used to conceive the reference area as “clearly defined” by the reference area of the act on bilingual tuition as of 1945. The negotiators of the Treaty of Vienna, however, were not even aware of this act on tuition and its reference area (Fräss-Ehrfeld 2005: 121).
- 15.
The Austrian Social Democrats named themselves Socialists (Socialist Party of Austria [Sozialistische Partei Österreichs, SPÖ]) between 1945 and 1991.
- 16.
With the tiny exception of the Slovenes in the Prekmurje, a part of modern Slovenia that belonged up to 1918 to Hungary proper, where Catholic Counter-Reformation was executed much less energetically than in the Austrian lands.
- 17.
Already the national council of the ephemeric first South-Slavonic state formation, the State of Slovenes, Croats, and Serbs, held in Zagreb 19 October 1918, proclaimed the “unification of the entire people of Slovenes, Croats and Serbs on its entire ethnographic territory” (Rumpler 2005: 13). Even earlier, since 19 September 1918, the Ljubljana national council maintained a branch in Klagenfurt (titled “Slovenian National Council for Carinthia”) that denied to take part in re-establishing Carinthia as a federal state of German-Austria (Rumpler 2005: 13).
- 18.
The introduction to this atlas ends with the sentence: “Consequently, the right of the Carinthian Slovenes to be united to Yugoslavia is founded on ethnical facts which the Austrian Germans of Carinthia tried to dissimulate and to misrepresent by all means at their disposal” (Anonymous s.a. 1945).
- 19.
Josef Feldner, chair of the Carinthian Homeland Association [Kärntner Heimatdienst], denies that his organization had orchestrated any action of this kind (Feldner and Sturm 2007).
- 20.
The census was boycotted by the minority organizations and resulted in a number of only 2535 speakers of Slovene as a mother tongue in Carinthia. In Vienna [Wien] a higher number was registered (Matscher 2006: 122).
- 21.
A revised version of this Act has been published in 2013 (BGBl. 84/2013, see BKA 2020).
- 22.
When it is, however, taken into account that answering the question for ‘colloquial language’ is by most census respondents rather understood as subjectively declaring one’s ethnic affiliation (as the author of this subchapter thinks that it is) the two findings of the Court can be reconciled.
- 23.
Incidentally, the Boii also left their legacy in the names of Bavaria (Baiowaria) and Bologna (Bononia).
- 24.
‘External’ in the sense of admitted in communication between citizens and a public authority, not for communication inside the authority.
- 25.
- 26.
Its full Czech title: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (The fates of the good soldier Švejk during the World War).
- 27.
Part 3 of Article 128 in the original: “Státní občané republiky Československé mohou v mezích všeobecných zákonů volně užívati jakéhokoli jazyka ve stycích soukromých a obchodních, ve věcech týkajících se náboženství, v tisku a jakýchkoli publikacích nebo ve veřejných shromážděních lidu.”
- 28.
Article 1 of the Language Act No. 122/1920 in the original: “Jazyk československý jest státním, oficelním jazykem republiky… Jest tedy zejména jazykem, 1. v němž … děje se úřadování všech soudů, úřadů, ústavů, podniků a orgánů republiky, konají se jich vyhlášky a zevní označení, 2. v němž upraven jest hlavní text státovek a bankovek, 3. jehož používá branná moc při velení a jako jazyka služebního; ve styku s mužstvem jazyka toho neznalým užíti lze take jeho jazyka mateřského.”
- 29.
At this time, the country was divided into lands [země], political districts [politické okresy], juridical districts [soudní okresy], and communes [obce]. The juridical districts were the smallest supra-commune administrative units. For example, the Czechoslovak part of the historic Těšín/Cieszyn region consisted of six juridical districts: Bohumín, Slezská Ostrava, Frýdek, Fryštát, Český Těšín, and Jablunkov. These six districts were grouped into three political districts: Frýdek, Fryštát, and Český Těšín. All three were part of the Silesian Land.
- 30.
Article 25 of the 1960 Constitution in the original: “Občanům maďarské, ukrajinské a polské národnosti zabezpečuje stát všechny možnosti a prostředky ke vzdělání v mateřském jazyce a ke kulturnímu rozvoji.”
- 31.
Article 3 of the 1968 Constitutional Act: “(1) Občanům maďarské, německé, polské a ukrajinské (rusínské) národnosti se v rozsahu přiměřeném zájmům jejich národního rozvoje a za podmínek stanovených zákony zabezpečuje: (a) právo na vzdělání v jejich jazyku, (b) právo na všestranný kulturní rozvoj, (c) právo užívat jejich jazyka v úředním styku v oblastech obývaných příslušnou národností, (d) právo spolčovat se v národnostních kulturních společenských organizacích, (e) právo na tisk a informace v jejich jazyku.”
- 32.
Article 25 of the Charter in the original: “(1) Občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích…
(2) Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též (a) právo na vzdělání v jejich jazyku, (b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku, (c) právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin.”
References
Agency for Social Inclusion. (Ed.). (2020). Retrieved July 7, 2020, from https://www.socialni-zaclenovani.cz/lokality/.
Anonymous. (s.a. [post 1945]). Maps relating to the ethnical structure of Slovenian Carinthia. s.l.
Austrian Board on Geographical Names (AKO). (Ed.). (2012). Toponymic Guidelines for Map and Other Editors for International Use. Retrieved April 25, 2020, from http://ortsnamen.at/wp-content/uploads/2017/12/Toponymic_Guidelines_AT_2012_07.pdf.
Baran, I. (2009). Polská menšina v československo-polských vztazích mezi světovými válkami. In B. Małysz & R. Kaszper (Eds.), Poláci na Těšínsku (pp. 36–42). Český Těšín: Kongres Poláků v České republice.
Borák, M. (1998). Problémy polské menšiny v ČR v 90. letech. In O. Šrajerová & G. Sokolová (Eds.), Národnostní menšiny a majoritní společnost v České republice a v zemích střední Evropy v 90. letech XX. století (pp. 230–241). Opava: Slezský ústav Slezského zemského muzea v Opavě.
Brauneder, W. (2009). Österreichische Verfassungsgeschichte. Wien: Manz Verlag.
Brauneder, W., & Lachmayer, F. (1992). Österreichische Verfassungsgeschichte. Wien: Manz Verlag.
Breu, J. (1970). Die Kroatensiedlung im Burgenland und in den anschließenden Gebieten. Wien: Deuticke.
Brubaker, R. (1999). The Manichean myth: Rethinking the distinction between ‘civic’ and ‘ethnic’ nationalism. In H. Kriesl et al. (Eds.), Nation and national identity: The European experience in perspective (pp. 55–71). Zürich: Verlag Rüegger.
Bruckmüller, E. (1984). Nation Österreich. Sozialhistorische Aspekte ihrer Entwicklung. Wien, Köln, Graz: Böhlau.
Bruckmüller, E. (1996). Nation Österreich. Kulturelles Bewusstsein und gesellschaftlich-politische Prozesse. Wien: Böhlau.
Bundeskanzleramt der Republik Österreich (BKA). (2020). Retrieved March 17, 2020, from https://www.ris.bka.gv.at/.
Czech Statistical Office (CZSO). (Ed.). (2014). Národnostní struktura obyvatel. Retrieved from https://www.czso.cz/documents/10180/20551765/170223-14.pdf.
Czech Statistical Office (CZSO). (Ed.). (2019). Cizinci v České republice / Foreigners in the Czech Republic. Praha: Czech statistical office. https://www.czso.cz/csu/czso/cizinci-v-cr-xf62lf2yaw.
Czech Statistical Office (CZSO). (Ed.). (2020). Results of the 1980, 1991, 2001 and 2011 population census. Retrieved July 10, 2020, from https://www.czso.cz/csu/sldb/historie_scitani.
Dujmovits, W. (2012). Die Amerika-Wanderung der Burgenländer. Berlin: Epubli.
Fawn, R. (2001). Czech attitudes towards the Roma: ‘Expecting more of Havel’s country’? Europe-Asia Studies, 53(8), 1193–1219.
Feldner, J., & Sturm, M. (2007). Kärnten neu denken. Zwei Kontrahenten im Dialog. Klagenfurt: Drava Verlag, Verlag Johannes Heyn.
Ferenc, T. (1980). Quellen zur national-sozialistischen Entnationalisierungspolitik in Slowenien 1941–1945. Maribor: Založba Obzorja.
Forejtová, M. (2015). Dvojjazyčné označování měst a obcí dle Evropské charty regionálních či menšinových jazyků a Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin. Acta Universitatis Carolinae Iuridica, 4, 37–44.
Fräss-Ehrfeld, C. (2005). Zwischen Bundeskompetenz und Kärntner Realität. Die Kärntner Minderheitenproblematik in der Zweiten Republik 1945–1976. In C. Fräss-Ehrfeld & H. Rumpler (Eds.), Kärnten und die nationale Frage. Kärnten und Wien. Zwischen Staatsidee und Landesbewusstsein (pp. 83–162). Klagenfurt/Celovec, Ljubljana/Laibach, Wien/Dunaj: Hermagoras/Mohorjeva.
Friedl, J. (2009). Polská menšina v letech 1945–1956. In B. Małysz & R. Kaszper (Eds.), Poláci na Těšínsku (pp. 60–68). Český Těšín: Kongres Poláků v České republice/Kongres Polaków w Republice Czeskiej.
Friedl, J. (2011). Státní politika vůči polské menšině na Těšínsku v letech 1945–1949. Výběrová edice dokumentů. Praha: Historický ústav Akademie věd České Republiky.
Galuška, L. (1991). Great Moravia. Brno: Moravian Museum.
Gawrecká, M. (2004). Československé Slezsko mezi světovými válkami 1918–1938. Opava: Slezská univerzita v Opavě.
Government of the Czech Republic. (Ed.). (2020). Retrieved July 7, 2020, from https://www.vlada.cz/en/ppov/zalezitosti-romske-komunity/the-council-for-roma-community-affairs%2D%2D50634/.
Haslinger, P. (2001). Building a Region: Identity Politics and the Formation of Identities in the Federal Province of Burgenland 1921–1938. Austrian History Yearbook, 32, 105–123.
Herder, J. G. (1813). Ideen zur Philosophie der Geschichte der Menschheit. Wien: Johann von Müller, Haasische Buchhandlung.
Holý, L. (1996). The Little Czech and the Great Czech Nation: National Identity and the Post-communist Social Transformation (Cambridge Studies in Social and Cultural Anthropology). Cambridge: Cambridge University Press.
Hren, K. (2004). Die SPÖ und der Kärntner Ortstafelsturm. In Kärntner Jahrbuch für Politik 2004 (pp. 100–110). Klagenfurt: Kärntner Druck- und Verlagsgesellschaft.
Hren, K., & Pandel, M. (Eds.). (2012). Ein Jahr danach. Die Ortstafelregelung 2011 und was daraus wurde. Klagenfurt/Celovec, Ljubljana/Laibach, Wien/Dunaj: Hermagoras/Mohorjeva.
Hroch, M., & Malecková, J. (1999). The construction of Czech national history. Historein, 1: 103–112. Retrieved March 20, 2020, from http://ortsnamen.at/wp-content/uploads/2017/12/Toponymic_Guidelines_AT_2012_07.pdf.
Jakoubek, M. (2004). Romové—konec (ne)jednoho mýtu. Praha: Socioklub.
Jordan, P. (1988). Möglichkeiten einer stärkeren Berücksichtigung slowenischer Ortsnamen in den heutigen amtlichen topgraphischen Karten Österreichs. Wien: Österreichische Akademie der Wissenschaften, Institut für Kartographie.
Jordan, P. (2019). Three types of commercial place-name use—With examples from Austria. In H. Beyer, M. Brenzinger, T. Du Plessis, & P. E. Raper (Eds.), Critical toponymy. Place names in political, historical and commercial landscape. Proceedings of the 4th International Symposium on Place Names 2017, Windhoek, Namibia, 18–20 September 2017 (pp. 111–122). Bloemfontein: UFS, Department of South African Sign Language and Deaf Studies.
Jordan, P., & Seger, M. (2019). Österreich als Staatswesen. In M. Seger, Österreich. Raum und Gesellschaft (pp. 12–25). Klagenfurt am Wörthersee: Naturwissenschaftlicher Verein für Kärnten.
Kladiwa, P. et al. (2016). Národnostní statistika v česklých zemích 1880–1930, 2 volumes. Praha, Ostrava: Nakladatelství Lidové noviny, Ostravská univerzita.
Kozler, P. (1853). Zemljovid Slovenske dežele in pokrajin [1:576,000]. S.l.
Kuklík, J., & Petráš, R. (2017). Minorities and Law in Czechoslovakia, 1918–1992. Praha: Karolinum.
Leff, C. (2018). The Czech and Slovak republics: nation versus state. London and New York: Routledge.
Leff, C. S. (2014). National conflict in Czechoslovakia: The making and remaking of a state, 1918–1987. Princeton: Princeton University Press.
Magocsi, P. R. (2000). Of the Making of Nationalities There Is No End (= East European Monographs, 540). Boulder, Colorado: Columbia University Press.
Małysz, B., & Kaszper, R. (Eds.). (2009). Poláci na Těšínsku. Český Těšín: Kongres Poláků v České republice/Kongres Polaków w Republice Czeskiej.
Matscher, F. (2006). Die Ortstafelfrage aus der Sicht der Ortstafelkommission. In: Amt der Kärntner Landesregierung, Abteilung 1—Landesamtsdirektion/Volksgruppenbüro, Dokumentationsstelle für Zeitgeschichte (Ed.), Die Ortstafelfrage aus Expertensicht. Eine kritische Beleuchtung (= Kärnten Dokumentation, Sonderband 1) (pp. 111–123). Klagenfurt: Verlag Land Kärnten.
Moritsch, A. (2000). Nationale Ideologien in Kärnten. In A. Moritsch (Ed.), Kärntner Slovenen/Koroški Slovenci 1900–2000 (pp. 9–28). Klagenfurt/Celovec, Ljubljana, Wien: Verlag Hermagoras/Mohorjeva.
Motýl, I. (2011). Sčítání lidu bude i bitvou o česko-polské cedule. Týden. Retrieved February 7, 2011, from https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/scitani-lidu-bude-i-bitvou-o-cesko-polske-cedule_193179.html?showTab=nejnovejsi.
Müller, K. (2002). Češi a občanská společnost. Pojem, problémy, východiska. Praha: Triton.
Novinky.cz. (2020). Na pražské Staroměstské náměstí se vrátil mariánský sloup. Retrieved June 4, 2020, from https://www.novinky.cz/domaci/clanek/na-prazskem-staromestskem-namesti-vztycuji-mariansky-sloup-40326441.
Nowak, K. (2009). Polská menšina v letech 1956–1989. In B. Małysz & R. Kaszper (Eds.), Poláci na Těšínsku (pp. 68–82). Český Těšín: Kongres Poláků v České republice/Kongres Polaków w Republice Czeskiej.
Office of the Government. (2018). Zpráva o stavu romské menšiny v České republice za rok 2017. Praha. Retrieved June 23, 2020, from https://www.vlada.cz/assets/ppov/zalezitosti-romske-komunity/dokumenty/Zprava-o-stavu-romske-mensiny-2017.pdf.
Öhlinger, Th. (2006). Verfassungsrecht und Volksgruppenschutz. In: Amt der Kärntner Landesregierung, Abteilung 1—Landesamtsdirektion/Volksgruppenbüro, Dokumentationsstelle für Zeitgeschichte (Ed.), Die Ortstafelfrage aus Expertensicht. Eine kritische Beleuchtung (= Kärnten Dokumentation, Sonderband 1) (pp. 124–132). Klagenfurt: Verlag Land Kärnten.
Österreichische Rektorenkonferenz. (Ed.). (1988). Bericht der Arbeitsgruppe “Lage und Perspektiven der österreichischen Volksgruppen”. Wien.
Österreichische UNESCO-Kommission. (Ed.). (2020). Retrieved March 22, 2020, from https://www.unesco.at/kultur/immaterielles-kulturerbe/oesterreichisches-verzeichnis/detail/article/slowenische-flur-und-hofnamen-in-kaernten.
Pelinka, A. (1990). Zur österreichischen Identität. Zwischen deutscher Vereinigung und Mitteleuropa. Wien: Ueberreuter.
Petráš, R. (2009). Historie právního postavení menšin v českých zemích. In R. Petráš, H. Petrův, & H. C. Scheu (Eds.), Menšiny a právo v České republice (pp. 31–147). Praha: Auditorium.
Pohl, H.-D. (1999). Österreichische Identität und österreichisches Deutsch. Kärntner Jahrbuch für Politik 1999, 71–103.
Pohl, H.-D. (2002). Die ethnisch-sprachlichen Voraussetzungen der Volksabstimmung. In H. Valentin, S. Haiden, & B. Maier (Eds.). Die Kärntner Volksabstimmung 1920 und die Geschichtsforschung. Leistungen, Defizite, Perspektiven (pp. 181–188). Klagenfurt: Verlag Johannes Heyn.
Pohl, H.-D. (2007). Zur Diskussion ums österreichische Deutsch. Kärntner Jahrbuch für Politik 2007: 157–180.
Pohl, H.-D., & Schwaner, B. (2007). Das Buch der österreichischen Namen. Wien, Graz, Klagenfurt: Pichler Verlag.
Prokop, R. (1998). Geopolitické problémy národnostních struktur České i Československé republiky v procesu vývoje. In O. Šrajerová & G. Sokolová (Eds.), Národnostní menšiny a majoritní společnost v České republice a v zemích střední Evropy v 90. letech XX. století (pp. 39–46). Opava: Slezský ústav Slezského zemského muzea v Opavě.
Reimann, R. (2004). Minderheiten—Brücke oder Bedrohung? Zeitschrift des Historischen Vereins für Steiermark, 95, 69–82.
Richnovsky, R. (2013). Die Einbettung der burgenländischen Kroaten in das Landesimage und die Landesidentität des Burgenlandes sowie ihr Verhältnis zu den anderen Nationalitäten. Diploma thesis, University of Vienna.
Rumpler, H. (2005). Die nationale Frage im Spannungsfeld von kärntnerischem Landespatriotismus, österreichischem Staatsbewusstsein und völkischem Nationalismus 1918–1938. In C. Fräss-Ehrfeld & H. Rumpler (Eds.), Kärnten und Wien. Zwischen Staatsidee und Landesbewusstsein (= Kärnten und die nationale Frage, 4) (pp. 9–82). Klagenfurt/Celovec, Ljubljana/Laibach, Wien/Dunaj: Hermagoras/Mohorjeva.
Rumpler, H., & Seger, M. (2010). Die Gesellschaft der Habsburgermonarchie im Kartenbild. Die Habsburgermonarchie 1848–1910, Band IX/2: Soziale Strukturen. Verwaltungs- Sozial- und Infrastrukturen. Nach dem Zensus von 1910. Atlas thematischer Karten. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.
Seger, M. (2005). Sympathie und Freizeitmobilität. Der Kärntner Fremdenverkehr unter Berücksichtigung der Beziehungen zu Wien. In C. Fräss-Ehrfeld & H. Rumpler (Eds.), Kärnten und Wien. Zwischen Staatsidee und Landesbewusstsein (= Kärnten und die nationale Frage, 4) (pp. 241–264). Klagenfurt/Celovec, Ljubljana/Laibach, Wien/Dunaj: Hermagoras/Mohorjeva.
Seger, M. (2019). Österreich. Raum und Gesellschaft. Klagenfurt am Wörthersee: Naturwissenschaftlicher Verein für Kärnten.
Šimon, M. (2015). Measuring phantom borders: The case of Czech/Czechoslovakian electoral geography. Erdkunde, 69(2), 139–150. https://doi.org/10.3112/erdkunde.2015.02.04.
Sitte, Ch. (2020). Kompetenzaufteilung zwischen Bund, Ländern und Gemeiden in Österreich. Retrieved May 20, 2020, from https://homepage.univie.ac.at/Christian.Sitte/erasmus/kompetenzaufteilung.htm.
Siwek, T., Zahradník, S., & Szymeczek, J. (2001). Polská národnostní menšina v Československu 1945–1954. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR.
Soukupová, B. (2015). Jazykový zákon (1920): česká odplata, upevňování národního charakteru státu, hospodářsko-sociální pragmatismus, nebo kultivace tradice bilingvismu? K názorům české veřejnosti na významy státního jazyka. Acta Universitatis Carolinae Iuridica, 4, 23–35.
Spurný, M. (2011). Nejsou jako my: česká společnost a menšiny v pohraničí (1945–1960). Praha: Antikomplex.
Statistik Austria. (Ed.). (2020). Retrieved March 21, 2020, from http://www.statistik.at.
Stourzh, G. (2004). Österreichs Weg zum Staatsvertrag und zur Neutralität. In: Forum Politische Bildung (Ed.), Frei—Souverän—Neutral—Europäisch. 1945–1955–1995–2005 (= Informationen zur Politischen Bildung, 22) (pp. 7–20). Innsbruck, Wien: Studien Verlag.
Stranner, E., & Lehner, C. (2020). Kärnten vielseitig/Pestra Koroška/Carinzia versatile/Carinthia diverse. Klagenfurt/Celovec: Verlag Johannes Heyn.
Stummvoll, O. (2013). Geographische Namen als Ausdruck raumbezogener Identität. Dargestellt am Beispiel der kommerziellen Verwendung von Landschafts- und Gebietsnamen in Österreich. MA thesis, University of Vienna.
Sulitka, A. (2009). Národnostní menšiny v České republice po roce 1989 a národnostněmenšinová politika. In R. Petráš, H. Petrův, & H. C. Scheu (Eds.), Menšiny a právo v České republice (pp. 148–185). Praha: Auditorium.
Suppan, A. (2019). Imperialist Peace Order in Central Europe. Saint-Germain and Trianon 1919–1920. Wien: Austrian Academy of Sciences Press.
Symmons-Symonolewicz, K. (1985). The concept of nationhood: Toward a theoretical clarification. Canadian Review of Studies in Nationalism, XII(2), 215–222.
Szymeczek, J. (2009). Prosazování práv polské menšiny v České republice na příkladu dvojjazyčnosti a dvojjazyčných názvů. In B. Małysz & R. Kaszper (Eds.), Poláci na Těšínsku (pp. 90–93). Český Těšín: Kongres Poláků v České republice.
Thaler, P. (2001). The ambivalence of identity. The Austrian experience of nation-building in a modern society. Purdue, Indiana: Purdue University Press.
Tóth, A., Novotný, L., & Stehlík, M. (2012). Národnostní menšiny v Československu 1918–1938. Praha: Univerzita Karlova.
Unkart, R., Glantschnig, G., & Ogris, A. (1984). Zur Lage der Slowenen in Kärnten. Die slowenische Volksgruppe und die Wahlkreiseinteilung 1979—eine Dokumentation. Klagenfurt: Verlag des Kärntner Landesarchivs.
Veiter, Th. (1980). Die Kärntner Ortstafelkommission (= Das gemeinsame Kärnten/Skupna Koroška, 8). Klagenfurt: Hermagoras/Mohorjeva.
Vermeersch, P. (2003). EU enlargement and minority rights policies in Central Europe: Explaining policy shifts in the Czech Republic, Hungary and Poland. JEMIE, 4(1), 1–32.
Vocelka, K. (2002). Geschichte Österreichs. Graz, Wien: Styria Verlag.
Žáček, R. (2001). Politika československého státu vůči menšinám v letech 1945–1948. In I. Kufová (Ed.), Minulost a současnost národnostních menšin na Těšínsku (pp. 83–93). Český Těšín: Pedagogické centrum pro polské národní školství.
Żelazny, K. (2016). Status prawny mniejszości narodowych na obszarze Czech w byłej Republice Czechosłowacji w latach 1918–1992. Miscellanea Historico-Iuridica, 15(1), 117–128.
Author information
Authors and Affiliations
Corresponding author
Rights and permissions
Copyright information
© 2021 The Author(s), under exclusive license to Springer Nature Switzerland AG
About this chapter
Cite this chapter
Jordan, P. et al. (2021). Linguistic Minorities in Austria and Czechia: Historical, Political, and Cultural Contexts. In: Place-Name Politics in Multilingual Areas. Palgrave Studies in Minority Languages and Communities. Palgrave Macmillan, Cham. https://doi.org/10.1007/978-3-030-69488-3_4
Download citation
DOI: https://doi.org/10.1007/978-3-030-69488-3_4
Published:
Publisher Name: Palgrave Macmillan, Cham
Print ISBN: 978-3-030-69487-6
Online ISBN: 978-3-030-69488-3
eBook Packages: Social SciencesSocial Sciences (R0)