L u b o m í r E. H a v l í k ehu věku Brno 1990 L u b o m í r E. H a v l í k i MORAVA K s t á t o p r á v n í m u p o s t a v e n í země v průběhu věků Brno 1990 Otázky související s dějinami, postavením a historickým výt známem Moravy ve střední Evropě a zejména vzhledem k Čechám v rám­ ci České koruny a české státnosti nejsou nikterak nové. V nověj­ ší době zdůvodňoval existenci Moravskoslezské země sborník před­ nášek "Morava v českém státě” vydaný v Brně r. 1948. Nicméně v témže roce došlo po uchopení moci v Československé republice Ko­ munistickou stranou k jednostrannému direktivnímu, zrušení Moravs­ koslezské země jako územní samosprávné a právní jednotky. Vyvola­ lo to hluboké rozčarování obyvatel země, kteří kladli na roven centralistickou politiku, která rozčleněním země na malé kraje směřovala k jejímu dokonalejšímu ovládání, a českými nacionálními záměry uskutečnit integraci Moravy a Slezska s obyvateli Čech v jeden socialistický národ. Bylo přirozené, že za Pražského jara r. 1968 vzniklo velmi silné hnutí za obnovení nejen dřívějšího postavení Moravy, ale sledující též obnovení jejího rovnoprávného postavení vzhledem k ostatním zemím Československé republiky. Obnovení Moravskoslezské země zdůvodňovala jednak politicko-kulturní studie ”0 Moravě v českém státě” /Vlastivědný věstník moravský XX/2, 1968/, která si všímala historie státoprávního postavení Moravy v průběhu minulých staletí, jednak požadavek zpracovaný zejména z hledisek ekonomic­ kých, správních, kulturních a dalších v návrhu na "Trojdílné uspořádání státu” , který za iniciativy a spolupráce Společnosti pro Moravu a Slezsko podal Jihomoravský krajský národní výbor. Vstup cizích vojsk a zejména vyhraněné nacionální koncepce o státosprávním uspořádání republiky zničily naděje na demokratický vývoj Československa i na obrodu Moravy. Po listopadu r. 1989 se v rámci snah o odstranění dědictví minulých čtyřiceti dvou let, nápravy křivd a s tím spojených reha­ bilitací, znovu vracíme k demokratickému uspořádání česko-morav- ského státního území. Půjde o to, kriticky a objektivně sine ira et studio porovnat s pominutím různorodých zavádějících pocitů údaje pramenů o státoprávním postavení Moravy v minulosti s tím, jak byly dějiny Moravy pojímány a prezentovány. 0 nich se v m i ­ nulých desetiletích hovořilo relativně málo, popřípadě se závažná 3 místa jejích dějin, která svědčila o jejím postavení, přecházela zejména v učebnicích mlčením, Morava byla tabuizována a tak se stalo, že několik generací nejen na Moravě, ale v celé republice nemělo mnoho možností obeznámit se s jejím postavením a významem v minulosti. Výsledkem jsou Častá nepochopení a neporozumění současným snahám. Také tato skutečnost je dědictvím minulých deseti­ letí, za nichž hospodářská a společenská diskriminace Moravy bu­ dila v návaznosti na historické tradice u pospolitosti Moravy no­ vé pocity sounáležitosti. Od raného středověku zobrazovaly prameny a historiografie Moravu jako samosprávnou a právní jednotku. Nejprve šlo o zcela samostatné království Moravanů a potom přes osm set let o Morav­ ské markrabství, které bylo povětšině spjato s Čechami dynastic­ ky v rámci Koruny království českého; posléze šlo o samosprávnou Moravskoslezskou zemi. Dvanáct set let Moravy jako území, politic ké, samosprávní a právní jednotky, mnohem více než dvanáct se let dějin obyvatel jejího území, období jejích dějin, samostatné postavení Moravy po mnohá to vše dává plné oprávnění hovořit o Moravě jako o subjektu historie a nikoliv pouze jako o objektu dějin čes kého státu. Tak byla Morava představována ve všech dějepisných dílech až do 19« století, např. u Bartoloměje Paprockého z Hlohol Tomáše Pěšiny z Čechorodu, Ch. Hirschmentzela, J. Středovského, M. Ullmanna, F. J. Schwoye, 0. Steinbacha von Kranichstein, J. Mohseho, A. Pilaře a F. Moravce, Ě. Wolného ad. Působením českého národního obrození počaly být i dějiny Moravy považovány za část českých národních dějin, jak to programově nastínil nejdříve F. Palacký a v témže duchu realizovali potom na Moravě v české verzi svých dějin B. Dudík a R. Dvořák na rozdíl od B. Bretholze, který kladl důraz na stránky státoprávní. Od r. 1949 byly pak české dějiny pojímány více než méně jako dějiny Čech až na nezamlčitelné období Velké Moravy. Bylo však naprostým nehistorickým anachronismem vydávat Velkou Moravu za stát Čechů a Slovanů, vé novodobé národy v té době ještě neexistovaly, když tako­ nemluvě o tom, že Čechy byly součástí Velkomoravské říše asi pouhých dvacet let. Nelze vSak říci, že by dějiny Moravy byly v jejím prostředí opo­ míjeny. Kromě prací, týkajících se Velké Moravy a publikovaných u nás a v zahraničí, to bylo např. skriptové vydaní přehledu dě­ jin Moravy zejmena v době stavovské / J . Válka/, publikovány byly práce o správním zřízení /J. Janák/ a celá řada dalších příspěv­ ků, týkajících se různých otázek, časových úseků dějin Moravy a jednotlivých regionů. Obsahuje je např. Moravský historický sfcbrník a periodika jako je Časopis Matice moravské, Vlastivědný věst­ ník moravský, Jižní Morava, Severní Morava a různé příležitostně vydané sborníky. Je přirozené, že většina autorů vychází z běžného pojetí, že Morava byla po mnohá staletí členem soustátí České koruny, te­ dy českého státu a její obyvatelé pokládáni od dob národního ob­ rození za příslušníky českého národa. Dějiny Moravy byly tak po­ kládány za objekt dějin českého státu, i když v určitých obdobích bylo postavení Moravy uznáváno za rovnoprávné s Čechami, resp. za samostatné, nicméně díky stejné národnosti zůstávaly v ději­ nách Čechy aktérem prvořadým a hlavním. Avšak dějiny Moravy je třeba chápat nejen jako objekt dějin českého státu se zřetelem k vedoucí úloze Čech, ale též jako subjekt historie, jímž po dlou­ há staletí byla. To nutí brát v úvahu historickou prospěšnost jed­ notlivých úseků dějin, událostí, akcí a aktů a hodnotit je též z hlediska Moravy, jinými slovy, co bylo k prospěchu Čech, nemuse­ lo být vždy k prospěchu Moravy a samozřejmě i naopak. Obdobně by asi nebylo únosné pro výklad dějin Čech zpracování pouze z hledis­ ka římské říše národa německého nebo jen z pohledu Polska, Uher nebo Rakouského mocnářství. Národně pojímaná česká historie po­ hlížela však na dějiny Moravy přes své vlastní prisma a ne vždy brala v úvahu jak společné zájmy a prospěch Čech a Moravy, postavení, tak vztahy a styky Moravy v širším středoevropském prostře­ dí. Zdůrazňování subjektivity dějin Moravy vyvolává nezřídka poukazy, paměti, že jde o moravský separatismus. Je ovšem nutno mít na že jednak je historickým faktem, kdysi připojena, že Morava byla k Čechám jednak tyto názory tkvějí svými kořeny v národně obrozeneckém pojetí dějin Čech a Moravy, které ve své době mělo 5 nesporně své plné oprávněni a poskytovalo morální oporu zejména krizových obdobích Čech a Moravy, Je však také pravdou, že národ­ ní integrační snahy byly ve jménu vytvoření socialistického náro­ da využity politickou a územní centralizací minulých čtyř deseti­ letí. Tyto centralizační státní a národní tendence aplikovala ve svém pojetí dějin Moravy též marxistická historiografie, která je na počátku tzv. normalizace programově institucionálně monopoli­ zovala. Není zajisté smyslem této studie vytrhávst dějiny Moravy ze staleté historie společenství s Čechami, z dobrých i zlých spo­ lečných osudů obou zemí, nicméně jejich vzájemné postavení nelze posuzovat pouze jednostranně, byl i pod egidou společného soustá­ tí v minulosti nebo společného státu v současnosti. Nelze se ubránit ani dojmu, že otázka Moravy, ho bývalého postavení, popřípadě rehabilitace její­ se staly jakýmsi prubířským kamenem, kte­ rý spolehlivě rozlišujé centralisticko-nacionální postoje od reál ných snah o rovnoprávnost Moravy a obrodu její identity jako při­ rozeného jevu pluralitního systému demokratického uspořádání Če­ skoslovenské republiky a jednoho z předpokladů jejího vstupu do evropského domu. Je proto zcela na místě sledovat dějiny Moravy nejen ze zořného úhlu dějin českého státu, popřípadě státu rakouského, ale zejména z hlediska vlastních dějin Moravy, a to objektivně uváž­ livým a rozvážným zvážením historických skutečností bez zbyteč­ ných nacionálních emocí, al již jejich původ je jakýkoliv a při­ chází z jakékoli strany. I. Podívejme se proto jednou na dějiny Moravy nejen jako na objekt dějin českého státu, ale především jako na subjekt histo­ rie. Poslední skutečnost vystupuje zejména v nejstarším období moravských dějin. Už téměř po tisíc a dvě stě let zná historie Moravu a její lid, i když kořeny její státnosti se někdy hleda­ jí už v období Sámova království v 7* století a snad už i v po- 6 litickém útvaru Slovanů, který na území Moravy existoval ještě o sto let dříve. Když se Moravané pod svým jménem zapojili oficiálně do západní části sféry římského křesťanského světa, měli za sebou už delší historii. Po přibytí bojovnických družin z jihovýchodu, které se antropologický poněkud odlišovaly od dříve již usedlých Slovanů, počal se ^snad už od konce 7* a zejména v 8. století utvářet v celém povodí řeky Moravy a Dyje organizovaný politický celek, který ještě v době Karla Velikého nebyl sice zájmovou oblastí franské říše, nicméně měl s ní dosti výrazné obchodní styky. Do její sféry na rozdíl od Čech nebyl počítán ani v r. 817. Rozsah Staré Moravy byl ovšem poněkud větší než pozdějšího markrabství, neboť ji tvořila i severní část pozdějších Dolních Rakous a zá­ padních Horních Uher, pozdějšího Slovenska. Po Mojmírovi I., kte­ rý je sice v pramenech doložen prvně, nebyl však zřejmě panovní­ kem prvním, i když byla po něm pojmenována celá dynastie, vládl Moravě Rostislav /846 - 870/. Pro panství moravských panovníků se obvykle používá včetně Nitranská označení Velká Morava. Jde o označení pocházející z doby o něco pozdější. V souvěkých prame­ nech byl moravský státní útvar označován výstižněji jako "panst­ ví" či "království Moravanů". Představovalo mocný a samostatný středoevropský stát, předcházející o více jak sto let stát český. Aby Rostislav mohl snáze odolávat tlaku franské říše, a umožnil další šíření křesťanství na Moravě v domácím jazyce, navázal sty­ ky s východním římským impériem - Byzancí, odkud byla r. 863 na Moravu vyslána zvláštní mise, vedená Konstantinem a Metodějem. Za krále Svatopluka /871 - 894/ se moravský stát /'Velká Morava/' roz­ rostl v rozlehlou Moravskou či Velkomoravskou říši, k níž nále­ žela řada okolních slovanských zemí včetně Čech. V římském křes­ ťanském světě a v evropském politickém a kulturním dění zaujímal moravský stát a vytvořená říše významné místo, ního římského impéria /franské říše/, a to vedle západ- jak to prokazuje římské pri­ vilegium z r. 880, vydané Svatoplukovi papežem Janem VIII., nejvyšší to duchovní hlavou celého křesťanského světa. Viditelně z něho vyplývá nejen potvrzení naprosté státní suverenity Velké M o ­ 7 % ravy, potvrzení Metodějova moravského arcibiskupství s dalšími biskupy a povolení liturgie v domácím jazyce, jakož i Svatopluko­ vo úsilí o zapojení Velké Moravy do západní evropské latinské politicko-kulturní sféry římského universa. Postavení Svatopluka a Velké Moravy potvrzuje též papežský list z r. 885* Nicméně díky činnosti Konstantina-Cyrila a moravského arcibiskupa Metoděje a jejich žáků, se Morava stala kolébkou slovanské knižní vzdělanos­ ti, která se o..U.ud rozšířila do jihovýchodní a východní Evropy a zčásti též do Čech a představuje trvalý vklad Moravy evropskému kulturnímu rozvoji. Moravané se v souvěkých pramenech projevují jako svébytná politicko-etnická kategorie se specifickou duchovní a hmotnou kulturou a vědomím sounáležitosti. Tím vším se odlišo­ vali a byli odlišováni od okolních Franků, Bavorů, Čechů, Vislanů, Slezanů, Mačíarů a jiných národů. Ačkoliv se Moravská /Velko­ moravská/ říše koncem 9. století už rozpadala, např. Čechy se už r. 895 poddaly Frankům, moravský stát upevnil za Mojmíra II. ješ­ tě jednou své postavení a vztah k Římu, který na Moravě obnovil arcibiskupství a tri biskupství pro další země spjaté s Moravou. Rozpad Velkomoravské říše či pád Velké Moravy v první čtvrtině 10. století neznamenal však zánik vlastní Moravy, jádra celé ří­ še. I když prameny ji v 10. století připomínaly vzhledem k cloně vytvořené MaSary jen sporadicky, přetrvala - jak je známo - celé další tisíciletí. V první čtvrtině 11. století byla Morava spojena s panstvím polského vévody a krále Boleslava Chrabrého, po jehož boku bojo­ vali Moravané v 1. 1015 - 1017 proti německému králi a s ním spo­ jenému českému vévodovi a rakouskému markrabímu. Nevíme, zda M o ­ ravu obsadili čeští Přemyslovci jako svůj výboj nebo^ zda Šlo o požadavek sáných Moravanů s tím, že jejich panovníkem se měl stát Břetislav I., jak se i stalo. Podle poslední domněnky pomýšlel .% Břetislav snad na obnovu samostatného "moravského království", jak se někdy usuzuje na základě mincí, které na Moravě razil s vyo­ brazením královské koruny a jménem patrona Moravy sv. Petra a pa­ peže Klimenta. Když Břetislav odešel do Prahy /1034/ a podlehl r. 1041 ve válce s Impériem, přešla s Čechami též Morava pod patro­ 8 nát západního římského Impéria v rukou německých panovníků. Sta­ rá Morava ztratila tehdy území sahající téměř k Dunaji /ještě r. 1012 ležela Štokrava na hranicích Bavorů a Moravanů/ a na východě po Váh. Neúspěšnými se ukázaly Břetislavovy pokusy o opětné při­ pojení Nitranská. II. České panství na Moravě upevnil Spytihněv II., když se r. 1055 vypravil do "moravského království" a odstranil na tři sta nejpřednějších představitelů vládnoucí moravské šlechty. Bylo jen logickým důsledkem tohoto činu, že český vévoda mohl potom udělo­ vat klášterům v Čechách štědré donace, zakládat nové české na M o ­ ravě, odměňovat své české bojovníky a velmože a svěřovat jim úřady na Moravě. Domněnky, že s příchodem českých duchovních a světských osob na Moravu se stala Morava etnicky rázem českou, se neshodují se skutečností, nebot naprostá většina obyvatel zeme byla pokračováním staré etnické pospolitosti a nová česká vlád­ noucí vrstva podlehla v moravském prostředí brzy asimilaci a už ve třetí generaci vystupovala též ona jako Moravané, a to i vůči Čechám. V. r. 1061 byla pak Morava /"moravské království"/ rozdě­ lena do dvou až tří údělných knížectví /Olomouckého, Brněnského a Znojemského/, aniž lze rozhodnost, zda šlo o důsledné uplatně­ ní Břetislavova stařešinského ustanovení nebo snahu o dokonalej­ ší ovládání Moravy a zabezpečení Čech pohraničními markami proti £olsku, Uhrám a Rakousům. Je zřejmé, že tzv. národní koncepce čes­ kých dějin, předpokládající sjednocení dvou národních větví, byla založena na anachrónické fikci. Málo je např. známo, že kult sv. Václava zavedl na Moravě tepr­ ve olomoucký biskup Jindřich Zdík v 1. 1131 - 1141 u příležitos­ ti přeložení biskupského stolce od kostela sv. Petra k nově vy­ stavěnému kostelu sv. Václava, kdy Morava byla rozdělena do šes­ ti arcijáhenství. Zůstává zřejmě neznámo i to, že např. hranice mezi Čechami a Moravou byla v 1. 1146 - 8 na přechodech přísně střežena strážemi, které nesměly nikoho propustit do Čech bez 9 zvláštního povolení českého vévody. Taktéž je méně známo, že my­ šlenka moravského markrabství vznikla vlastně na pražském vévod­ ském dvoře, kde byl jako první markrabí pro Moravu určen r. 1179 Přemysl /Otakar/ I., a to proti snahám o osamostatnění Moravy prosazovanými knížetem Konrádem Otou Znojemským. Spor mezi čes­ kým vévodou Fridrichem a moravským markrabím Konrádem Otou roz­ hodl r. 1182 císař Fridrich Barbarossa tak, Čechám, druhý Moravě, jako Čechy, že první má vládnout právně sice přímo vázané na Impérium stejně vnitřně však dynasticky spjaté s Čechami. Rovnopráv­ né postavení obou zemí sankcionované Impériem narazilo na odpor českého vévody, který si osoboval vrchní panství nad Moravou a cítil se postupem Impéria a Konráda Oty krácen na svém právu svr­ chovanosti nad Moravou. Tento 3tav měla proto změnit bitva, sve­ dená mezi Moravany a Čechy r. 1185 u Loděnic; Čechové po údajném vítězství vyklidili oojiště, což vítězové zpravidla nečiní. Za přátelského setkání Fridricha a Konráda Oty ve Kníně se prý pod­ le některých historiků měl Konrád Ota podřídit Fridrichovi. Jde zřejmě jen o zbožné přání národního pojetí českých dějin, nebol souvěké zprávy o tom nic nevědí. Naprosto rovnoprávné postavení Čech a Moravy potvrzuje r. 1197 naopak smlouva mezi Přemyslem 0takareni I. a Vladislavem Jindřichem, podle níž měl první vládnout v Čechách, druhý /jako markrabí/ rovnostejně na Moravě, navenek však mělo toto soustátí vys+upovat jako jeden státní celek. Šlo zřejmě o rovnoprávnou česko-moravskou diarchii. Úvahy o nastole­ ní lenního poměru Moravy k Čechám nemají pro tuto dobu oporu v pramenech a jsou zřejmě představami, které vycházejí z nacionál- ního pojetí dějin. Vzájemný poměr uvnitř česko-moravské diarchie se počal m ě ­ nit, když Přemysl Otakar získal královskou hodnost zejména r. 1204 z Říma a po úpravě vztahu českého království k Impériu r. 1212. Prioritní postavení Čech v česko-moravském'prostředí zatlačilo moravské markrabí zejména po úmrtí Vladislava Jindřich 10 . /1222/ do pozice náměstků českého krále na Moravě, přičemž zb ně v zahraničí jednal už jen český král sám. Za tohoto asymetric­ kého svazku' Čech a Moravy spravovali Moravu markrabí Děpold /?/, Vladislav II., Přemysl II., Václav I., Vladislav III. a Přemysl III. Otakar, pozdější český král Přemysl Otakar II., který spo­ jil obě hodnosti v jedné osobě, tj. jak hodnost českého krále, tak moravského markrabího. Stejně učinili i jeho nástupci. Nel­ ze ovšem přejít skutečnost, že v zahraničí byla někdy podle me- tropolní země i Morava zahrnována pod označení "království Čech", i když se výslovně uvádělo, že jde o Čechy a o Moravu; jindy by­ lo zase markrabství Moravské považováno za zemi. Českého králov­ ství /1218, 1297/. Avšak v právním poměru k Impériu vystupovalo České království a Moravské markrabství vždy jako dva politickóprávní oddílné celky či jednotky, jako tomu bylo při investituře lén obou zemí Impériem r. 1282 nebo r. 1^76. Centralistická po­ litika krále Přemysla Otakara II. postavila proti němu šlechtic­ kou obec a nositele státnosti nejen v Čechách, kou obec moravskou, vedenou Milotou z Dědic, ale též šlechtic­ což se českému krá­ li stalo osudným v bitvě na Moravském poli r. 1278. Je nutné na tomto místě připomenout, království", že hovoríme-li o "Českém "českém králi", jde sice o jazykové pěkný, ale hi­ storicky méně vhodný překlad latinského regnum Bohemiae, rex Bohemiae, které znamenalo přesně "království Čech", "král Cech". Nepřesný překlad odpovídá sice duchu jazyka a ačkoliv vede k myl­ né nacionální interpretaci obou významů, nelze se mu bohužel vy­ hnout. IV. Po vymření Přemyslovců byly Čechy a Morava jako dvě zeíiiŠ děleny r. 1307 lénem Rudolfovi I. Habsburskému. Po něm se pokusil vládnout oběma zemím v 1. 1307 - ld09 Jindřich Korutanský; posled­ ního roku držel pak Moravu zástavou Fridrich Rakouský. V r* 1310 bylo císařem Jindřichem VII. uděleno lénem Janu Lucemburskému jak Království české, tak Markrabství moravské. Ten upravil r. 1311 11 v Olomouci postavení Opavského knížectví, které jako část Moravy dostal kdysi údělem levoboček Přemysla Otakara II. Mikuláš, a které ovládl vratislavský vévoda. V Brně pak vydal pro Moravu významné privilegium, velkou chartu svobod rozmnoženou ještě r. 1323. Český král a zároveň moravský markrabí potvrdil, že Morav­ ské markrabství je v podstatě samostatnou samosprávnou zemí s vlastními právy, soudnictvím, financemi a vojskem, avšak s po­ vinností společné obrany. Do zahraničí mohli s králem a markra­ bím táhnout jen dobrovolníci, zahraniční politika byla ovšem v jeho rukou. Všechny nejvyšší zemské úřady na Moravě počínaje zem­ ským hejtmanem, zástupcem markrabího, mohli zastávat jen rodilí Moravané. Poněvadž obdobné privilegium si vymohli předtím i Č e ­ chové pro Čechy, jeví se panství Jana Lucemburského jako česko­ moravské soustátí, spojené vlastně jen dynasticky osobou panov­ níka jako jeho representanta navenek. Jak je zřejmé, o postavení obou zemí rozhodovalo v prvé řadě vědomí jejích vládnoucích vrs­ tev a představitelů, které bylo specifické a svébytné v obou ze­ mích a působilo na realizaci jejich politických zájmů. Jako dru­ hořadé se projevily ne vždy totožné názory na společné zájmy obou zemí, příbuzenské vztahy některých moravských a českých rodů ne­ bo jazykového dorozumění, jak tomu konečně ve středověku nebylo ani jinak možné. Ačkoliv se v pramenech projevuje snaha rozlišovat České krá­ lovství /regnum Bohemiae/ a Moravské markrabství /marchonatus Moraviae/ stále jako dvě samosprávné politicko-právní cely, jako např. při udělení léna Janu Lucemburskému císařem Ludvíkem r. 1339, kdy Moravu už tři léta jako zástupce svého otce spravoval markrabí Karel I., potomní král římský a český a císař. V jeho době se objevuje jako nadřazený státoprávní celek "Koruna krá­ lovství Čech" /českého/ - Corona regni Bohemiae. Označení zahr­ novalo řadu zemí a národností vázaných do tohoto celku: např. Čechy, Moravu, Slezsko, Lužici, Bránibory a další území. Šlo o rozlehlé soustátí či říši v čele*s králem Čech. Označení "Koruna" se někdy neuváženě, jindy však záměrně ztotožňovalo s královstvím, tj. s Čechami, což později velmi často vedlo k zbytečným třenicím 12 mezi Čechy a Moravany a k odstředivým tendencím Moravy. Rozhod­ nutími z 1. 1348, 1355, 1356, 136& bylo Opavské knížectví, olo­ moucké biskupství a Moravské markrabství přímo podřízeno ,,Koruně,, a králi Čech jako její a jeho léna, zatímco České království se /1356/ stalo "vznešeným členem svátého Impéria". Markrabství udělil Karel IV. r. 1349 jako léno svému bratru Janu Jindřichovi. 4 Výslovně jako císař potvrdil Karel IV. r. 1366 markrabímu Janovi, že nemá žádné povinnosti k Římské říši /Impériu/ a jejím kurfistům, ale pouze ke králům Čech. Markrabími byli i synové Janovi Jošt a Prokop. Jošt byl kurfisty Impéria zvolen r. 1411 za řím­ ského krále. V souvislosti s dobou Karla IV. je jistě na místě zmínit se o přesvědčení, které bylo v této době obecně rozšířené, že totiž královská hodnost a koruna byla do Čech přenesena z Moravy. Podle soudobé kroniky Přibíka Pulkavy z Radenína se tak mělo stát za Vratislava II. v 11. století, podle Dalimilovy kroniky prý ještě dříve. Tato teorie o přenesení království měla nejen čelit sku­ tečnosti, že tuto hodnost udělilo Čechům Impérium, ale měla též za účel zdůvodnit těsnější sepětí Moravy s jejím domnělým dědi­ cem, Čechami. Jako takový památný den této události zaznamenalo kalendárium 17. století 15. červenec. V. Nejen reformy postavení Moravy uskutečněné Karlem IV., ale patrně i následující husitské hnuti poněkud sblížilo Čechy a M o ­ ravu, obklopené nepřátelsky zaujatými zeměmi a posílilo vědomí příslušnosti ke "Koruně", ovšem při zachování vlastních zemských práv a výsad. Tak např. Moravané, kteří r. 1419 přijali v Brně za markrabího krále Zikmunda, odmítali vytvořit společnou vládu s Čechami. R. 1422 se opět na rozdíl Čech samostatně přiklonili ke spolupráci se Zikmundem, který jako český král udělil Moravu lénem rakouskému vévodovi Albrechtovi. Moravané ho uznali za své­ ho markrabího a taktéž potom jeho syna Ladislava^ kterému holdo­ vali nezávisle na Čechách r. 1453 v Brně dříve, než se stal čes- 13 kým králem- Výtky Čechů, že Moravané jako manové Čechů měli vyč­ kat s přijetím za markrabího až po Ladislavově korunovaci za krá­ le, Moravané odmítli: chupsaných obyčejův, bodná, "Rozumíno muože býti z těchto starých svrže země tato /moravská/ byla vždycky svo­ jakkoli od království a koruny moravské své padla, žád­ nému pánu ani které zemi podmaněna nebyla." Podle těchto ůdajů Knihy Tovačovské, ským z Cimburka, sepsaných zemským hejtmanem Ctiborem Tovačovtedy první známé moravské ústavy, moravští pá­ ni a rytíři nebyli povinni svým vládcům přísahou věrnosti, ale jim a dalším dědicům jen povinností slibu poslušnosti a podří­ zenosti, který skládali "v zemi svej Moravskéj a nikdeŽ jinde” . Podobně byla povinna učinit i moravská města- Moravští stavové poukazovali r. 1453 dále, že jsou sice údem ’’Koruny'”, ale stejně svobodní jako Čechové a žádní jejich manové, což Čechové nakonec uznali, svá bezprávná slova odvolali a prohlásili Moravany za sobě rovné bratry a přátele. Morava se tu projevuje jako v pod­ statě samostatná země, stavovská republika, rozhodující sama o svém osudu a rovnoprávném svazku s Čechami. Tak to vyplývá též z listiny Jiřího z Poděbrad r* 1464. V ni nebylo už ničeho o tom, že by Morava byla lénem ’’Koruny", ale byla pokládaná za rovnoprávný státoprávní útvar, který měl být nadále celistvý a nikterak neměl do budoucna být odloučen od svazku s Čechami. Od těchto dob bylo Moravské markrabství a České království vůči "Ko­ runě a králi Čech" navzájem ve zcela rovnoprávném poměru /J. Ka­ lousek/. Dokonce už dva roky předtím požádal moravský zemský hejtman římského císaře Fridricha III., aby polepšil stávající znak Moravy tak, že stříbrnou /bílou/ barvu v šachování orlice zamění za zlatou /ziutou/. Císař žádosti vyhověl a orlice umístě­ ná v modrém poli měla mít zlaté /žluté/ a červené šachování, zla­ tou královskou korunu a zlatou zbroj. Vnitropolitický zápas v Čechách a volba uherského krále Matyáše Korvína za českého krále r. 1469 vedla i Moravany k tomu, že ho přijali v Olomouci za svého markrabího a spojili na řadu let své osudy s královstvím uherským. Matyáš potvrdil v 1. 1477, 1479 a 1484 Moravanům zemský řád, starodávné zvyky a zemské právo M o ­ 14 ravského markrabství , které s jinými výsadami prohlásil do bu­ doucna za nezrušitelné. Jak se někdy uvádí /J. Kalousek/, Morava by se podle smlouvy mezi Matyášem a Vladislavem Jagellonským /1478/ sotva vrátila do České koruny, kdyby Matyáš r. 149$ ne­ zemřel a kdyby se Vladislav nestal též českým králem. Zpočátku byli totiž Moravané proti návratu k České koruně, brzy však slavnostně ohlásili svůj návrat do jejího svazku a dali si už r. 1490 potvrdit všechna dosavadní privilegie. V r. 1492 a 1493 si dali schválit postup a řád zemského sněmu a soudu a r. 1497 potvrdit právo vybírat si svobodně svá markrabí, v čemž Čechové viděli další krok k odtržení Moravy od Koruny. V r. 1510 hájil sice Vladislav II. celistvost České koruny a neodlučitelnost ze­ mí k ní náležejících včetně Moravy, avšak hned dalšího roku, po­ něvadž uherským stavům nebylo podle Matyášovy smlouvy /1478/ vy­ placeno 400 tisíc zlatých náhradou za Moravu, musel jim potvrdit, že Morava zůstává zastavena Uherské koruněj to potvrdil r. 1522 i jeho nástupce Ludvík. Po jeho smrti mohl proto r. 1526 Jan Zá~ polský s odvoláním na smlouvu z r. 1478 připomínat, že Morava spadá pod Uherskou korunu. Nový český král Ferdinand I. Habsburský, označující se též jako moravský markrabí, hájil r. 1527 celistvost České koruny, rozlišoval ve svém listě tuto Korunu na jedné straně a České krá­ lovství a Moravské markrabství na straně druhé, jakož i Čechy a Moravany, kterým v dalším listu slíbil vyplatiti je ze zástavy na Uherské koruně. Na druhé straně se vsak snažil o centralizaci své vlády, jednak v rámci ČesKé koruny, např. generálním sněmem, kte­ rý se však uskutečnil pouze jedenkrát, jednak už r. 1527 zříze­ ním české královské komory podřízené dvorské komoře ve Vídni. M o ­ ravané však radikálně hájili vůči králi r. 1550 své náboženské svobody, které král odpřísáhl při přijetí za markrabino a které Moravě získaly renomé nejsvobodnější země v Evropě. Moravane teh­ dy samostatné prohlásili, nandovi I., že Anna Jagellonská, vdova po Ferdi­ je přirozenou dědičkou Moravského markrabství a pro­ to byli ochotni přijmout Ferdinanda I. za markrabího bez zřetele na jeho budoucí volbu za českého krále. Čechové na to reagovali 15 tím, že Moravany k volbě nepozvali a označili markrabství za man­ ství Českého království, a to ve zřejmém rozporu jak se státo­ právní koncepcí České koruny, tak s jejich vlastním prohlášením při volbě Ladislava Pohrobka, kdy Moravany prohlásili za stejně svobodné jako jsou oni /Čechové/ sami a za žádné many* Jak je zřejmé, samosprávné politicko-právní samostatné po­ stavení Moravy -se v 16* století nezměnilo. Pokud Český nebo po určitý čas uherský král byli souběžně markrabími, vládli na M o ­ ravě stavové /páni, rytíři, preláti, města/ v čele se zemským hejtmanem, který musel být "na Moravě rodilý a v zemi usedlý". Tato stavovská republika zůstávala sice stále členem soustátí České koruny v čele s českým králem, který eo ipso nemusel být vždy volbou nebo přijímáním moravským markrabím. Zemské moravské ústavy či zřízení /např. instituce, z r. 1480, 1535, 1546, 1562, 1504/ a ačkoliv se většinou označovaly jako projevy tzv. zem­ ské výsosti, a to zřejmě v rámci národního pojetí českého státu, byly objektivně výrazem politické a právní suverénní státnosti /J. Válka/. V době sporů mezi Čechami a Moravou o politicko-právní a samostatné státní a stavovskou identu a souběžně za bojů s centralistickými, popřípadě pak absolutistickými snahami českého a potom habsburského vídeňského ústředí, vystupovaly na jedné straně do popředí religiózní vazby mezi Čechami a Moravou, na druhé straně politicko-právní svébytnosti obou státních útvarů. V obou se upevňovalo vědomí vlastních politických tradic, které přispívaly k dalšímu posilování takového vědomí a ke snahám o jejich kodifikaci. A právě toto vědomí sounáležitosti určité zejména politicko-právně suverénní pospolitostí je hlavním projevem existence p etnické kategorie, ue příznačné, že už Kosmas kdysi i v době roz­ dělení Moravy na údělná knížectví, psal o Moravanech a rozlišoval je od Čechů, že o Moravanech psali zahraniční autoři jako např. Adam Brémský, Helmold, že o nich psaly prameny 13. až 16. stole­ tí. Výrazem tohoto vědomí, které v mnohém navazovalo na existen­ ci státního útvaru 9» století, prokazují i prameny vzniklé na Moravě, aí, je to ve 13. století Moravská legenda /Tempore Mi- 16 chaelis imperatoris/' nebo legenda o sv. Cyrilu a Metoději, vyzna­ vačích /Beatus Cirillus/ ze 14. století, která přináší souvěký pohled na etnické vědomí Moravanů, i když legendisticky transpo­ novaný do doby dřívější, pro ilustraci smýšlení té doby je cha­ rakteristické, že se mluví nejen o zemi Moravské, t jíž se Cyril • obdivoval jako ’’širé a utěšené, oplývající bohatstvím plodů” , ale obdivoval též "obyvatele vynikající krásou postavy, vážností mravů". Šlo o"muže statečné, budící úctu znamenité bojovníky, krá­ lovské službě způsobilé a veškerým pěstováním svých zájmů tomuto světu přizpůsobené." Dále se připomíná "přeslavný národ Morava­ nů", který "se stal národem svátým". Historické vědomí sounále­ žitosti pospolitosti Moravy, posilované vědomím staletého poli­ tického vývoje a právním a samostatným samosprávním postavením se projevilo pak v dalších historických dílech /např. v Zrcadle slavného Markrabství moravského z r.‘ 1593/, která opět posilova­ la vědomí odlišnosti Moravanů od jejich okolí. Při zpracování dě­ jin bývají otázky vlastní identity Moravanů domněle komplikovány otázkami jazykovými. Jazyk se však pro určení nacionality po­ kládal za rozhodující znak teprve od dob národního obrození. Svůj nový význam ovšem jazyk již v 15. - 16. století nabýval, i když se spíše kladl důraz na jeho komunikativní úlohu, a to v rámci jednotlivých politicko-právních pospolitostí, a na jeho význam ve středoevropské diplomacii, kde se rozšířilo používání českého jazyka zároveň s růstem významu Českého království. T e n ­ to jazyk označovaný v Čechách přirozeně jako český, byl stejně přirozeně označován na Moravě jako moravský. Jako "přirozený náš jazyk moravský" se stal na Moravě od r. 1480 jazykem úředním /zápisy do půhonů se jím však dály už od r. 1405/, a to na m í s ­ tě latiny, i když v podstatě šlo - jak je zřejmé - nejvýše o va­ riantu jazyka používaného úředně od r. 1495 v Čechách. Tento va­ riantní český jazyk se stal úředním, diplomatickým a rokovacím jazykem též v Uhrách a v nem vydával své listiny i madarský ná­ rodní král Matyaš Korvín. Používal se též jako diplomatický ja­ zyk v Polsku, na Litvě i na západě Ukrajiny. K vzájemnému při­ blížení českého a moravského jazykového prostředí došlo už v 17 období husitských tažení, podstatně však v tomto směru působila až literární činnost Jednoty bratrské, která v zahraničí byla a je označována Moravští bratři. Právě na Moravě byly kladeny zá­ klady k modernímu českému spisovnému jazyku. U představitelů Jednoty moravského původu se snoubilo historické a politickoprávní vědomí moravské sounáležitosti s povědomím širší přísluš­ nosti k české jazykové oblasti, Amose Komenského, jak to dokládají též slova Jana který se označoval po původu co Moravan /Mora- vus/, když v exilu vzpomínal na "národ český a moravský", svou vlast milenou /Kšaft/. Rozšíření tohoto jazyka dokládá počet knih, vytištěných na Moravě v 1. 1486 až 1620. Ze 44'0 knih bylo vydáno v českém jazyce 259 /58 %/, v latině 144 /32 %/ a němec­ kých jen 37 /8 %/. VI. Samostatné postavení Moravy jako stavovské republiky, svo­ bodně volící nebo přijímající markrabího za svého panovníka, a- niž ten měl možnost cokoliv proti jejím stavům podniknout. Souže dynastická unie s Čechami v rámci soustátrtí České koruny při za­ chování samostatnosti ukazuje, že Morava se tak v 16. a na počát­ ku 17. století povznesla odklonem od personálního substrátu n© samostatnou politickou a právní jednotku v novodobém pojetí, je­ jíž státoprávní statut již nevyžadoval bezpodmínečně monarchu / F • Čáda/. Tato skutečnost se výrazně projevila v dalším posto­ ji Moravanů. GíSař a český král Rudolf II. sesadil1 Karla Starší­ ho z úřadu zemského hejtmana, údajně pro urážku majestátu. Šlo však zřejmě o Žerotínův postoj k Čechům a jeho charakteristiku jednání a postupu Čechů vůči Moravě, jak vyplývá z Žerotínova listu z ř. lbOó: "Zdaliž oni" /tj. Čechové/ "nejsou, kteříž nás opanovat! a sobě pódmaniti obmýšlejí, aby sami hlavou a my oca­ sem království jejich zůstávali. Já je znám a vím, že kdekoliv mohou a příčiny dostanou, všude námi rádi zadní kouty Vymítají". Výsledkem tohoto Stavu bylo, že moravští stavové se r. 1608 při­ hlásili ke konfederaci s Uhrami a Rakousy. Čechy sice tohoto 18 stavu věcí využili k získání ústupků na králi, ke konfederaci se však nepřipojili. Rakouský arcikníže Matyáš se v tomto roce stal moravským markrabím, musil však předtím na sněmu v Brně po­ tvrdit, že usnesení sněmu jsou platná i bez podpisu markrabího; dále potvrdil právo vypovídat válku a uzavírat mír a hájit zem­ ské zřízéní markrabství zbraní i proti markrabímu, jako tomu by­ lo např. v Brabantu nebo v Uhrách. V r. 1611 se stal Matyáš též českým králem a moravští stavové se opět jako představitelé sa­ mostatného státu v soustátí České koruny zúčastnili jejího ge­ nerálního sněmu s požadavkem do budoucna, aby náměstkem kanclé­ ře České koruny byl vždy Moravan, Čechové pak žádali o táž prá­ va a svobody, jimiž se těšili Moravané veaení zemským hejtmanem Karlem St. ze Žerotína, vynikajícím diplomatem a politikem evrop­ ského rozhledu a uznání. Jako představitel moci a vlády na Mora­ vě se postaral, abý se nebylo třeba obracet k české dvorské kan­ celáři a apelšnímu soudu v Praze a dal popud ke vzniku moravské dvorské kanceláře, aniž však přitom pomýšlel zrušit vztah Moravy k České koruně, a aniž svou iniciativou komplikoval vztahy mezi stavy evangelického vyznání a římskými katolíky, které spolu s protihabsburskými nebo prohabsburskými postoji ovlivňují do značné míry i dnešní pojetí úlohy a politiky Moravy jak v této době, tak za Českého stavovského povstání. Ačkoliv se moravští stavové počali v zájmu posílení evan­ gelického tábora na sněmu r. 1612 zdůrazňovat, že Morava je údem Koruny a markrabím český král, přes své protesty nebyli opět k volbě nového českého krále Ferdinanda II. Štýrského českými sta­ vy r. 1617 přizváni. Za moravského markrabího byl přijat "z dobré a svobodné vůle" Moravanů. Moravané si vsak stěžovali, že se tak stalo bez jejich vědomí a že takový postup českých stavů při vol­ bě krále těžce nesli už i jejich předkové. Z předchozích událos­ tí vyplývá, že to byl právě takový přístup českých stavů k otáz­ ce Moravy, který do května 1619 zavinil její absenci na českém stavovském povstání. Pak ovšem i na Moravě nabyla vrchu radikál­ ní evangelická skupina obdobně jako tomu bylo v Čecňách. Na společném generálním sněmu České koruny byl ve shodě s 19 ustanovením Karla IV., podle něhož měli krále volit nejen Čechy, ale všichni členové soustátí Koruny, Falcký, byl zvolen králem Fridrich jenž byl na Moravě dalšího roku přijat za markrabího. Konfederace vytvořená ze soustátí rovnoprávných zemí České ko­ runy se pokusila vytvořit společnou ústavu, schválenou též zá­ stupci Moravanů. Ústava sice zdůrazňuje prvenství Českého krá­ lovství mezi ostatními zeměmi přináležejícími k České koruně, pí­ še se však spíše o dobrovolném spolku či rovnoprávné konfederaci Čech, Moravy, Slezska a Lužic, v níž "žádná země nad druhou žád­ né vrchnosti sobě osobovati nemá". Hlavu celé konfederace, krále mají na generálním sněmu, svolávanému jen podle potřeby volit zástupci všech zemí, jejichž běžné záležitosti měla vyřizovat stálá česká dvorní kancelář. Ústava potvrzuje též plnou autono­ mii Moravy, náboženskou svobodu a zřízení university. Evangelic­ ké náboženství augšpurské nebo České konfese se mělo vyznávati v tom jazyku, který se v té které zemi užívá. Tato konfederační ústava jakoby ve svých základních principech o sto padesát let předjímala v některých směrech např. ústavu Spojených státu amerických. Morava tedy zůstala v rámci konfederace či České koruny sa­ mostatným státem, státoprávně spjatým v Koruně s dalšími státy - zeměmi osobou volitelného panovníka, krále a zároveň markrabí­ ho. Královská kancelář pak měla funkci ministerstva pro společ­ né záležitosti. V podstatě ústava naznačovala pokus o jakési plu­ ralitní spojené středoevropské státy, i když hlavní úlohu zde m ě ­ lo ještě feudální stavovství a souvěké státoprávní představy. Po porážce českého povstání, jehož čest snad zachraňoval u Hvězdy jen pluk Moravanů dílem najatý, a po rozsáhlých konfiska­ cích, kapitálních trestech a vypovídání a útěku za hranice doleh­ lo na Čechy více století trvající trauma, jehož následky pronik­ ly patrně až do tohoto století. Díky celistvému národněobrozeneckému pojetí dějin Moravy jako objektu dějin českého státu pro­ niklo toto trauma poněkud i na Moravu, která byla následky po­ vstání postižena podstatně méně a která již zažila podobné trau­ ma, když český vévoda odstranil v 11. století na tři sta předsta­ vitelů moravské šlechty. 20 VII. protireformaČní nařízení a ustanovení Ferdinanda II. zakon­ čilo i na Moravě Obnovené zemské zřízení Moravského markrabství vyhlášené r. 1628 ve Znojmě. Markrabství se stalo dědičným v r o ­ dě habsburském, v zemi bylo povoleno jen katolické náboženství, ale nebyla podstatně narušena koncepce České koruny jako soustá­ tí rovnoprávných zemí. Obnovéní zřízení sblížilo poněkud ústavu moravskou a českou, rozšířila se však pravomoc centrální dvor­ ské kanceláře, která úřadovala v německém jazyce, který se stal rovnoprávným s jazykem domácím. Státoprávní postavení Moravské­ ho markrabství nedoznalo jinak v rámci koruny nějaké podstatné změny, i když se stále více projevovaly tendende příklonu k R a ­ kousku a k Vídni, sídle českého krále a moravského markrabího. Josef I. získal na říšském sněmu r. 1708 ochranu pro Korunu a království Čechy a inkorporované země a ve svém reskriptu brá­ nil Korunu proti Impériu a zabezpečoval svou pravomoc jako čes­ ký král a moravský markrabí. Také říšské tituly neměly platit v Čechách a na Moravě, pokud nebyly aprobován.y dvorskou kanceláří. Morava dostala r. 16J6 do čela jmenovaného gubernátora a zemskou vládu, tzv. královský tribunál, v jehož čele stál opět moravský zemský hejtman. Země byla r. 1641 rozdělena na krajské hejtman­ ství v Brně, Olomouci, Jihlavě, Znojmě a Uherském Hradišti, kte­ ré jako kraje existovaly už od 15. - 16. století. Tribunál měl vedle politické správy pravomoc i nad částí soudnictví, jež ji­ nak příslušelo moravskému zemskému soudu. Jediným sídlem tribu­ nálu a zemského soudu se koncem r. 1641 stalo Brno jako hlavní město. Finanční správu měl na starosti královský moravský zemský rentovní úřad. V r. 1686 byl pak zřízen zemský stavovský výbor. Avšak ani za Leopolda I., ani za Josefa I. se neděje zmínka o holdování markrabím na Moravě, ani o vysílání deputací na krá­ lovskou korunovaci. Historiografie Moravy se soustředila větši­ nou na politické a církevní dějiny země. Zdůrazňovala kontinui­ 21 / tu jejího státoprávního postavení počínaje královstvím a věnova­ la se zejména osudům markrabství /např. T. pěšina z Čechorodu, Mars Moravicus, 1677; Ch. Hirschmentzel, Historie quadrupartita de regno et marchionatu Moraviae, natus Moraviae, 1698 a Historia marchio- 1701/, popřípadě dějinám křesíanství a církve na Moravě /v'. Gtředovský, Sacra Moraviae historia, byla jednak odrazem pojetí dějin Moravy své doby, 1710/* Díla jednak působi­ la zejména u nové šlechty vzbuzení pocitů její politické přináležitosti do moravského prostředí. Určité změny doznalo postavení Moravy /rovněž i Čech/ po r. 1741* Toho roku se ve Frankfurtu dohodli Fridrich II. Pruský, kurfiřt Albert Bavorský a kuffiřt Fridrich August Saský, že Hab­ sburkům odejmou země české koruny. Fridrich Pruský si nárokoval Slezsko, Albert Čechy a Fridrich August se měl stát králem obno­ veného moravského království. Prusko se r. 1742 skutečně zmocni­ lo Slezska a jen Opavsko, Krnovsko a Těšínsko zůstalo Marii Te­ rezii jako tzv. moravské, resp. rakouské Slezsko. Bavory a Sasko však nedosáhly svých cílů. Tento pokus však přiměl Marii Terezii k značným reformám v postavení zemí České koruny. Na místě zem­ ské vlády nastoupila na Moravě r. 1749 královská reprezentace a komora, zemský tribunál zůstal pouze nejvyšším zemským soudem. Přestalo existoval státoprávní pojetí České koruny, reprezento­ vané do té doby už jedině českou dvorskou kanceláří ve Vídni a bylo nahrazeno přímou orientací tzv. deputacemi jednotlivých ze­ mí na centrální česko-rakouské direktorium ve Vídni, přeměněné r. 1762 nq českou a rakouskou dvorní kancelář. Na Moravě pak by­ lo dalšího roku ustaveno jako státní úřad královské gubernium v Čele se zemským hejtmanem. R. 1782 bylo s Moravou spojeno Opavs­ ko, Krnovsko a Těšínsko v jediný zemský politicko-právní samo­ správný celek s hlavním městem Brnem. Na stížnosti Moravanů by­ lo r. 1791 nově upraveno zasedání moravských zemských sněmů, ob­ noven zemský výbor a bývalá hodnost gubernátora tribunálu se sloučila s hodností zemského hejtmana, který byl současně di- rektorem zemského sněmu. V těchže dobách sílilo i centralizační úsilí dynastie, nebot r. 1792 bylo zřízeno německo-uherské di- 22 rektorium, které mělo bez zřetele ke Koruně vyřizovati záležitos­ ti přímo jednotlivých zemí včetně Moravy, Po jeho zrušení byla r. 1797 obnovena česko-rakouská kancelář, z níž se r. 1801 stal dvorský úřad a r. 1802 opět dvorská kancelář. Souběžně se přestávalo dbát práv zemských sněmů* Několik historiografických prací 18. století naznačuje, že historické politické vědomí moravské pospolitosti, opírající se o souvěkou existenci Moravského markrabství jako politieko-právní samosprávné jednotky, bylo stále živé, i když je můžeme spíše sledovat u vyšších vrstev a zejména šlechty a části duchovenstva, a to přes to, že rakouská centralizační politika vedla z velké části k používání německého jazyka. Nesmíme ovšem zapomínat, že též otec slavistických studií J. Dobrovský psal své práce povět­ šině v tomto jazyce. Nelze se proto divit, Moravy byly psány německy, Mähren, že též práce z dějin jako např. práce M. Ullmanna /Alt- t. I.-II., Olomouc 1762/, 0. Steinbacha von Kranichstei- nu /Kurze Geschichte des Markgafthums von Mähren, Praha-Videri 1783/, J. M. Monseho /Versuch einer kurzgefasten politischen Landesgeschichte des Markgrafthums Mähren, t. I., Brno 1785, t. II. Olomouc 1788/, F. J. Schwoye /Geschichte des Landes Mähren, Brno 1788/. V latinském jazyce zpracovali dějiny Moravy A. Pilař a F. Moravec /Moraviae historia, t. I.-II., Brno 1785-1787/. Na Moravě se v 18. století počal rozvíjet i další vědecký život, soustřeďující se nejprve do první akademie věd v Rakouském m o c ­ nářství, zvané Societas eruditorům incognitorům in terris aus- tricis, založené v Olomouci r. 1746. Vědeckou činnost rozvíjela dále Moravská společnost pro zvelebení věd přírodních a vlasti­ vědy, založená v Brně r. 1794 a od r. 1811 známá pod názvem M o ­ ravskoslezská společnost pro zvelebeni orby, věd přírodních a vlastivědy, nahrazující starší Hospodářskou společnost moravskou z r. 1770. Významně se na vědecké humanitní činnosti podílela ta­ ké universita, poprvé založené v Olomouci r. 1572 /Collegium nordicum/. V r. 1724 tam byla při universitě zřízena stavovská akademie, která byla sice zrušena r. 1787, ale r. 1793 opět ob­ novena. Též v Brně vznikla r. 1778 universita, která však byla 23 uz r. 1782 přeložena do Olomouce a o tři roky později přeměněna v lyceum; do Olomouce byla převezena i její knihovna. Poněvadž při korunovaci Leopolda II. r. 1791 byli Moravané nuceni mu holdovat v Praze /Moravu potom král pouze navštívil/, ohradili se poukazem na svá privilegia, udělená Vladislavem II., Ladislavem, Fridrichem, Matyášem I., Rudolfem II. a Ferdinandem II. Poukazovali, že Morava je sice zemí k České koruně přivtěle- ná, ale je vlastní "corpus status", má svého zemského hejtmana, sněm a úřady a na České koruně je nezávislá, což Moravanům po­ tvrdili také čeští stavové. Nicméně dvorská kancelář trvala na tom, aby moravská deputace složila novému králi přísahu za M o ­ ravské markrabství v Praze. Stalo se to prvně v dějinách a po* dobně tomu bylo i při korunovaci Františka I. r. 1798. Při ko­ runovaci Ferdinanda V. r. 1836 pak postupovali moravští stavo­ vé v Praze .podobně, a to jako v předchozích případech samostat­ ně a odděleně od stavů českých. Bylo to poslední holdování m o ­ ravskému markrabímu v dějinách; na moravské půdě se konalo na­ posledy r. 1628 ve Znojmě. Císařský rakouský dvůr tak sám navo­ dil myšlenky o státoprávním společenství zemí a národů "Koruny českého království", a zdůraznil metropolní postavení českého krále v Koruně. Nesporně tím přispěl, ač patrně nechtě, k hlav­ nímu programu českého národního obrození: obnově státoprávního celku "Koruny království českého" v rámci Rakouské monarchie a k utváření novodobého českého národa. VIII. Souběžně se totiž v Čechách projevovalo už i nové širší po­ jetí českého národa /F. M. Pelcl 1791-6, F. Pubučka 1770-1801, J. Mahler 1806, F. X. Pabst 1812/ nebo národa československého /J. Kollár 1 8 3 0 / . -K tomu se zpočátku přikláněl i F. Palacký /1826/, který ve svém díle o dějinách českého národa v Čechách a v Mora­ vě /původně to byly jen jeho německé Geschochte von Böhmen I., 1836/ nastínil v duchu svého politického státoprávního programu vytvoření jednoho českého národa v rámci České koruny /1848/. 24 'Tento politický program neznamenal ovšem ještě, že v té době byl tento program již naplněn. V zahraničí panovalo běžně přesvědče­ ní, že podle souvěkého pojetí jsou nejen Čechové, ale i Moravané, Rusové, Chorvaté stejně jako Srbové, Poláci- a další svébytnými národy /Program federace osmi slovanských národů, 1823/. Spolu s novodobým státoprávním pojetím České koruny jako jednoho státního celku oproti stavovskému pojetí soustátí ci kon­ federace, v době národního oorození vystoupila do popředí otázka rázu, názvu, uplatnění a úlohy spisovného jazyka jako hlavního znaku novodobého národa, právě toto pojetí jazyka velmi podstat­ ně až rozhodujícím způsobem působilo na vývoj vědomí národní sou­ náležitosti. Šlo o další stupeň pojetí národa, val jak od dřívějšího feudálního pojetí, který se odlišo­ tak od dnešního moder­ ního pojetí, které klade důraz v prvé řadě na vědomí pocitu sou­ náležitosti jednotlivců a celých pospolitostí a je utvářen řadou společenských a ekonomických faktorů. Nelze si nepovšimnout, že v domácím prostředí se v první polovině 19. století vyskytovaly nestejné názory na spisovný ja­ zyk. Uvažovalo se např. o tom, že spisovnou řečí má být česko- slovenština /M. Hodža 1836/, čeština /F. Palacký 1346/, přičemž K. Havlíček vzhledem k literární činnosti Jednoty bratrské při utváření českého spisovného jazyka na Moravě vyslovil názor, že "spisovný jazyk používaný v Čechách je vlastně čistá moravština” . /Národní listy 1849/. Uvažovalo se o jazyce českém složeném z prvků českých, moravských a moravsko-slovenských /F. D, Trnka 1331-1832/ nebo o dvou jazycích: českomoravském a uherskočeskoslovenském /P. J. Šafařík 1831/. Podle jazyka se pak označoval národ. V Čechách se pro československý národ vyslovovala pouze menší část inteligence většinou starší generace, na Slovensku skončilo toto pojetí fiaskem a z Moravy se snažil C. Kampelík získat J. Kollára proti "neslovanské diktatuře Čechův" /Listy 1831, 1832/. Názorové rozdíly ústily posléze ve zjištění, že je potřebí vytvořit jeden společný spisovný jazyk pro Čechy, Morany a Slováky /0 československé jednotě v řeči a literatuře, in: Hlasové o potřebě jednoho spisovného jazyka pro Čechy, Moravany 25 a Slováky, Praha 1846/ jako znaku národa, této práce P. Palackého, který - jak *yt lyvá z P. J. Šafaříka a J . Kollára/ - měl se tak vlastně teprve vytvořit. Toto přiznání platilo ovsem za souvěkého pojetí národa též pro vlastní kategorii novodobého národa v Čechách a na Moravě. Jeho vznik byl spojován a do značné míry i podmiňován jednak státoprávním obnovením České koruny, jednak uvozován reminiscencemi na Velkou Moravu. Výsledkem mělo být vytvoření společného státu Čechů, Moravanů a Slováků pod náz­ vem "Morava” /0. Kampelík 18j3/. Později se Kampelík přiklonil k názoru, který se objevil v moravské žurnalistice /Moravské no­ viny 1849,, 1890/, která zřejmě i pod dojmem koncepce P. J. Šafa­ říka /0 Moravanech a Slovácích, in: Slovanské starožitnosti, 1836/ v rámci Rakouského mocnářství propagovala vytvoření jed­ noho státu z Moravy a Slovenska /Tatranska/. To do jisté míry korespondovalo se snahami Slovenska až na to, že tam byla Velká Morava reklamována jako království Slováků / J . Holý 1833, 1835/ a obyvatelé nejen Slovenska, ale i Moravy pokládáni za slovens­ ký národ /L. Štúr 1839, 1841, 1.849/* Na Slovensku byla též vy­ slovena kritika českých snah přeměnit Slováky a Moravany v Č e ­ chy /M. Hurban 1841/. Jak je zřejmé, otázka e lnici ty, charakteru a názvu etnika na Moravě, o jehož přiřazení k vlastní nacionalitě se pokoušelo národní hnutí nejen v Čecha :h, ale i na Slovensku, byla značně složitá. V Čechách se označení Bohémi-die Böhmen podle jazyka diferencovalo v označení slovanských Čechů a Němců v Čechách, kteří se svým zemským vlastenectvím počítali ovšem i nadále m e ­ zi die Böhmen. Obdobná diferenciace probíhala samozřejmě též na Moravě, kde označení Moravi-die Máhrer se týkalo původně M o ­ ravanů původu jak slovanského, tak německého, a to přibližně v poměru 1014. Rakouské úřady se "Slovany” na Moravě sice pokouše­ ly členit na Moravany /většinou jihozápadní polovina Moravy/, Hanáky, Valachy, Slováky, kteří byli mimochodem v sousedních Uhrách též označováni za Moravce či pejorativně za Moravčíky; souhrnně je však všechny překrýval společný název Moravané /V. Brandl/. Jako Moravci se označovali i obyvatelé Hlučínska. Byli- 26 li představitelé německých Moravanů pro naprostou samostatnost Moravy v Rakouském mocnářství a pro její přímou vazbu na habsbur­ skou dynastií a vídeňský dvůr, hlavní a nejpočetnější část obyva­ tel Moravy se v procesu formování národního vědomí politicky po­ někud různila* Vedle Moravanů, jejichž mluvčí se klonili k samo­ statnému státoprávnímu programu vývoje Moravy a do jisté míry byli konformní s postupem německých Moravanů včetně části šlech­ ty, na opačném pólu stála skupina Moravočechů, kteří se plně ztotožňovali s českou státoprávní a národní koncepcí. Úlohu zde hrála především inteligence, která po původu nebo vzděláním při­ cházela z Čech. Jiní představitelé Českomoravské inteligence a části šlechty zastávali sice též státoprávní spojení Čech a M o ­ ravy v soustátí České koruny, avšak při zachování vlastní samo­ statné samosprávnosti. Přitom 3e projevovaly rozpaky, zda je mož- no hlásit se /na základě spisovného jazyka/ k jednomu českomo­ ravskému národu nebo zda Moravané mají na západě za sousedy bra­ trský český národ a na východě stejně bratrský národ slovenský. Rozpaky panovaly v tomto směru ovšem i pokud šlo o jazyk, který byl pouze v omezeném okruhu vzdělanců, hlásících se k české ná­ rodnosti, pokládán a označován za český, jinak se však obecně používalo na Moravě označení moravský. Tak i zemský výbor Morav­ ského markrabství uzákonil r. 1838 návrh Petra ryt. Chlumeckého, aby ’’moravský jazyk v kos telí ch a školách, v úřadě a před právem s německým stejně se postavil". Distancovalo-li se národní obrození v Čechách od zemského českého vlastenectví pokud šlo o jeho německou složku, a hlásilo-li se k českému národnímu vlastenectví, je zcela logické, že bylo podle země a lidu označeno za české. Obdobná logika se pak uplatnila též na Moravě, kde podle téhož principu bylo toto ná­ rodní vlastenectví označováno za moravské. Nicméně za působení státoprávního programu České koruny a z jazykových důvodů bylo zčásti kontaminováno českým národním vlaastenectvím širšího pojetí V tomto prostředí a době vznikla v Brně r. 1836 Matička m o ­ ravská jako kulturní a osvětová instituce. V r. 1848 byla zalo­ žena Jednota moravská, o rok později přejmenovaná na Národní jed- 27 notu sv. Cyrila a Metoděje. Z potřeb moravského vlastenectví vy­ plynuly v 1. 1803-6 snahy o založení Moravského zemského musea, které císař František I. zřídil na žádost Moravskoslezské společ­ nosti r. 1817. V Olomouci bylo pak lyceum r. 1827 přeměněno opět na universitu o čtyřech fakultách, z nichž po r. 1855 zůstala jen theologická. V Olomouci byla r. 1793 obnovena též stavovská akademie, při níž byla r. 1815 zřízena stolice jazyka a literatu­ ry vlašské a české, obsazená A. Bočkem. V r. 1843 byla stavovská akademie přenesena do Brna. Tak se jeví stav historického národního vědomí sounáležitos­ ti na Moravě ke konci první poloviny 19. století. Platí zde po­ dobně jako v Čechách poznatek, že projevy vlasteneckého patrio­ tismu lidových vrstev, aí šlo o národní vlastenectví toho nebo onoho druhu, byly výsledkem teprve vlastenecké agitace tzv. budi­ telů z řad nepočetné inteligence /J. Petráň, M. Hroch/. Šířící se moravské vlastenectví mohlo být označováno za separatismus pouze z hlediska centralistického, cionalismem, vyvolaného mladým českým na­ který nově formuloval i pojetí poznatků některých vědních oborů, např. státního práva nebo jazykovědy. Tato nová pojetí působila pak prostřednictvím škol osvětově na český uvědomovací národní proces u širších vrstev obyvatel země. Únorová revoluce ve Francii r. 1848 a všeněmecké hnutí zmno­ žily nacionální hnutí v Čechách, které požadovalo spojení zemí České koruny v jeden stát v rámci Rakouska, s nímž měly mít jen společného panovníka; ústřední úřady Koruny měly sídlit v Praze, společný sněm střídavě zasedat v Praze a v Brně. Na Moravě se však k českým národním snahám v první čtvrtině r. 1848 objevily postoje záporné. Naznačil je F. M. Klácel, když uvedl, ravě se tehdy nesmělo psát, runu, že na Mo­ že "Čechy a Morava mají společnou Ko­ vůbec o Čechách se nic netrpělo". Hnutí bylo větším dílem pražské inteligence a měšíanstva a po schůzích Národního výboru ve Svatováclavských lázních byla vyslána do Vídně deputace k cí­ saři s peticí požadavků na zřízení' společného státu z Čech a M o ­ ravy. Předpokládané postavení Moravy bylo v adrese charakterizo­ váno takto: "Moravané, rodní bratři Čechů, s nimiž od věků ve 28 spojení žili, pročež stejné s nimi potřeby uznávají, o to prosí: 1. Aby jim táž práva udělena byla, kterých nabyli Čechové...jak v ohledu na zřízení zemské, tak i na zřízení obcí. 2. Aby Morava při této rovnosti práv zůstala nicméně samostatná. 3» Aby nejvySSi odpovědné ouřady pro Cechy měly i jejich záležitosti v obsahu svých povinností. 4* Aby se výborové sněmu 'českého a m o ­ ravského scházeli ke společné poradě. Aby národ český a m o ­ ravský navzájem zaručili sobě svobodu občanskou, národnóstníPro jakož i rovnost dosažení cílů petice Národního výboru bylo v Čechách velmi silně agitováno a mnohé výzvy se obracely i na Mo­ ravu, např. v Provolání z Čech na Moravu od upřímných bratří Če­ chů /Národní listy 1848/ nebo ve Slově k Moravanům, popřípadě v Otevřeném listu studujídím moravským a slezským, který vydala česko-inoravskc-slezská jednota ve Vídni. S pražskými státopráv­ ními a dalšími požadavky projevilo na Moravě souhlas jen málo česky orientovaných vlastenců /L. Hosák/, opačná a značné rozladění zejména proto, jinak panovala nálada že jménem Moravy vystu­ povali v Praze někteří z této skupiny, aniž byli k tomu oficiál­ ně pověřeni a že také zemské sněmy a výbory nejen na Moravě, ale i v Čechách nebyly s požadavky adresy císaři obeznámeny. Postoje k této události byly ovšem diferencovány jak stavovskou přísluš­ ností, tak intenzitou národního vlastenectví. Pod nadpisem Hlas z Moravy do Čech se např. v Týdeníku psalo: "Návrh tento se stal, dříve než se státi měl. Kdo si chce zasnoubit nevěstu, musí n a ­ před hleděti, aby se jí zalíbil. A má-li sňatek Šíastný býti, musí o to dbáíi, aby ho se všech stran poznala a on ji. To však nemůže se říci o Češích a Moravanech." Dále autor uváděl, že se Čechové dopustili chyby, když se se svou žádostí k císaři neo­ brátili napřed k Moravanům, a že hleděli dosíci sjednocení pří­ mým jednáním s císařem. "Uplyne asi více let než Moravané Čechy poznají a s důvěrou se k nim přiblíží". Poněkud příznivěji se pro české návrhy vyjadřoval jiný článek téhož Týdeníku, nazvaný Ozvání moravského lidu. "Hájíme národnost svou slovanskou a sice chceme pevně státi při kmenu neroztrženém čes^c-moravském a sta­ vějíc se proti těm, kdož chtěli odlupovat moravský národ od čes­ 29 kého. Ale i osobnost svou moravskou hájíme. Chceme totiž pevně státi při Čechách, ale-nepominouti v nich, nerozplynouti, aby M o ­ rava mohla sama ostati na právu svém, kdyby Čechové odpadli někdy od svobody, ač toho bohdá svět neuvidí. Žádáme tedy, společného sněmu v Praze byl i zvláštní na Moravě, aby vedle jímž by se ří­ dilo i vlastní hospodářství zemské." Jak je zřejmé, hovoří se jak o jednom kmenu /česko-moravském/, tak o Češích a Moravanech a zřetelně lze číst ohlasy nedůvěry vůči představitelům Čechů, obavy před pohlcením Moravy Čechami a ze ztráty samosprávy /L. Hosák/. V téže době byl zdůrazňován též význam Moravy pro slovens­ ké národní hnutí /"Moravané, věc Slováků, je věc naše"/. Obecně šlo v těchto dobách o dvě /zemské/ pospolitosti, kou a moravskou, čes­ i když práce zastávající nacionálně české poje­ tí podobné pojetí marxistickému, nahrazovaly souvěké označení M o ­ ravanů zkreslujícím označením moravští Češi, které ve skutečnosti nabylo plného významu až o něco později. Situaci se ve prospěch pražského Národního výboru snažil ještě zachránit F. palacký: "Čechové by se rádi domluvili nejprve s Moravany a Slezany, proč žádají spojení, kdyby to bylo možné pro kvapné okolnosti a n e ­ dostatek prostředků. Chceme, aby se Moravanům dostalo odpověd­ ných centrálních úřadů s rozšířenějším oborem činnosti a aby pla­ tily pro všechny země Koruny české, aby konstituční vyvinutí těch­ to zemí bylo stejné, aby zemské sněmy jednaly shodně." Je ovšem pochopitelné, že buč záměrné - jak by vyplývalo ze situace na Moravě líčené Klácelem a z reakce na pražskou adresu císaři - nebo jinak zdůvodněné obejití a přehlížení moravských mluvčích a příslušných institucí vedlo moravský zemský sněm, ný pro velký počet venkovských poslanců selským, k vydání zákona o tom, že "Markrabství Moravské jest země samostatná, konstitučním císařstvím rakouským, znamenalo, zva­ toliko s a to organicky spojená". To že Morava v rámci Rakouského mocnářství měla s ním spo­ lečnou zahraniční politiku, vojenství, finance a osobu panovníka, císaře a zároveň markrabího. Moravský zemský sněm zrušil jako první ze sněmů Rakouské monarchie na Moravě robotu a uzákonil znak Moravy. Tímto znakem byla zlatě /žlutě/ a červeně kostkovaná 30 orlice v modrém poli se zlatou královskou korunou a zlatou zbro­ jí, Moravskou trikoloru představovaly barvy zlata /žlutá/, čer­ vená a modrá, na praporech a při pečetěni se používalo jen prv­ ních dvou barev. Moravský sněm tehdy odmítl spojení s Čechami, a to zejména poslanci svého Moravského klubu, kteří jinak by neměli námitek proti vytvoření společného soustátí s Čechami a na základě spisovného jazyka se hlásili k česko-moravskému, resp. k čes­ kému vlastenectví. Stalo se tak ústy poslance z tohoto kruhu dr, Pražáka, který poukázal na to, že legálním orgánem Čech n e ­ ní Svatováclavský výbor, ale český sněm a že Morava může spatřo­ vat v požadavku petice bez jejího vědomí útok na svou integritu. Čechy chystaný svazek zemí Koruny české se společným ministerst­ vem označil za separatismus, trestuhodný v době konsolidace kon- stituční monarchie. Vyslovil se proti sjednocení Čech a Moravy společným sněmem a uváděl, že Morava byla od pádu Velkomoravské říše vždy samostatná. Ukazoval, že Morava je sice na Čechách ne­ závislá i v současnosti, avšak mezi Moravou a Čechami trvá těsný svazek vzhledem ke stejné národnosti, ke stejnému panovníkovi, ale přesto "pro sloučení stavů obou zemí vyslovit se nelze". Vý­ sledkem jednání sněmu byla posléze adresa císaři, v níž se uvádě­ lo, že Morava byla vždy zemí samostatnou a nezávislou na Čechách. Těsný svazek mezi Moravou a Čechami založený na stejné národnosti tu ovšem vždy byl, ale sloučením moravského a českého sněmu by byla porušena ústava a samostatnost Moravy. Proti spojení stojí i' hmotné zájmy Moravy. Morava však vždy bude pro "zachování přá­ telského pevného svazku pro stejnost národnosti a jazyků příbuz­ ného Království českého podporovati, pokud to nebude neodvislosti Moravy na új mu ". Jak lze pozorovat, centralistický přístup k řešení státopráv­ ního uspořádání obnovující se České koruny měl jako v jiných pří­ padech a v předchozích stoletích na Moravě výsledek právě opačný. Viditelný posun lze však zaznamenat v otázce národnosti založené na stejném jazyku, jak to vyplynulo už z řeči mluvčího sněmu, ji­ nými slovy: politicky šlo o Moravany, národnostně se Moravané alespoň jejich představitelé a mluvčí v Brně, Olomouci, Kroměří- 31 ži i jinde cítili už spojeni s Čechy společným státoprávním pro­ gramem a jazykem jako jeden český národ. Nutnost takového spojení pociťoval i poslanec hr. Bedřich Sylva Taroucca, který na zemském sněmu r. 1848 prohlásil, ravané co Slované mají jen dvě cesty před sebou: že "Mo­ jedna vede k do­ brovolnému odřeknutí se národnosti, k úplnému zněmčení, druhá ve­ de k pevnému sjednocení s Čechy, čímž před úplným poněmčením za­ chráněni budou... Uznejme tedy zem Českou dějepisem povolanou, aby nám mileráda bratrskou ruku k budoucnosti naší národnosti po­ dala. Moravané nejsou jen Čechům příbuzný národ, jsou i národ pů­ vodem a víc než tisíciletou historií s Čechy ouzce spojeni...” Autor zřejmě rozlišoval ve své době dva těsně příbuzné národy či spíše dvě pospolitosti, a to stejného slovanského původu. Svazek s Čechami však v této době obnášel teprve o něco více než osm set let. Byl to však v podstatě jediný hlas, který naznačil pro Moravany cestu k přežití dalšího století při uchování své slo­ vanské svébytnosti. Tato cesta se však alespoň zpočátku neubírala příliš rychlým tempem a naprosto mylnými se jeví představy nacionálně pojímaného dějepisectví, že šlo o sjednocení dvou větví jednoho odvěkého českého národa, který se jako novodobý ovšem te­ prve formoval. Proti snahám a agitaci českých představitelů státoprávního spojení Čech a Moravy včetně spojení národnostního, jakož patrně i proti představitelům českého národního hnutí na MoraWě se na podzim r. 1848 znovu postavil moravský zemský výbor ve svém pro­ volání k obyvatelům země /Výbor moravských pánů stavů k obyvate­ lům Moravy/. Připomínal "milovanou vlast moravskou" a apeloval na moravské politické vlastenectví. V provolání se uvádělo: "částka obyvatelů pražských od jeho Císařské milosti opětně u nás se neptavší žádala, aby naše vlast moravská a všechny její zále­ žitosti s Čechami tak spojeny byly, abychom naše vlastní ouřady zemské v Brně pozbyli, aby naše sněmy v Brně přestaly, abychom naše právo v Praze hledali a naše zástupce zemské dílem do P r a ­ hy poslali, slovem, abychom místo samostatné, nepodrobené země s Čechami v jednu splynuli. 32 Zapomněli ale, s Čechami ze Morava stejností jazyka a národností vždy sice Oratrsky spojena byla, že jsme my ale jakožto svobodný, od čecn nezávislý národ odvždy své vlastní sněmy a ouřady měli, že tedy Morava nikdy na své staré památnosti a svou samostatnost a svobodu naproti Čechům obětovati nemůže. Morava od Čech nezá­ vislá jedině svazkem přátelství s nimi spojena byla. Nemálo ale lidí jest, kteří k dosažení svého účelu i prostředku lži a utrhání užívají, které by každý poctivý člověk v ošklivosti měl. Tito lidu moravskému praví, že by jen spojení s Čechami svou slovanskou národnost bez překážky rozšiřovati a síliti mohl. Máme tedy za svou povinnost veškeren moravský lid na to pozorná učiniti, co od shromážděných stavů moravských pro svobodné rozšíření moravského jazyka a pro všeobecné dobré moravské uzavřeno bylo a ještě se uzavře. Neneehte se tedy lživým drážděním některých, oblouditi a přesvědčte se z pojednání, jež zlému chtějí, které v krátkosti do ve­ řejnosti se dají, kterak vašimi zástupci o vaše a celé vlasti dobré se jedná...” Postup představitelů českého státoprávního programu vyvolá­ val na Moravě patrně spíše negativní postoj a ohrožoval a evident­ ně brzdil české národní hnutí na Moravě, další záměr představite­ lů českého hnutí v Praze. Jejich postoj vedl též k poněkud austrofilskému politicko-hospodářskému a zčásti i kulturnímu zaměření Moravy na Rakousko, přičemž kulturní svazky a vztahy s Čechami zůstaly ovšem prvořadými. Odmítání snah představitelů státoprávního spojení mělo na Moravě své důvody nejen v jejich postupu, ale též v historii vzá­ jemných moravsko-českých vztahů. Čechy v minulých staletích n e ­ zřídka Moravu podceňovaly, přehlížely, nechápaly nebo nechtěly pochopit nacionální problematiku Moravy a dbát jejího hlasu /J. Macůrek/. Příkladem zde mohou být též názory o zaostalosti M o ­ ravy, které byly vyslovovány v r. 1848 a opakují se i v novém nacionálně pojatém a shodné též v marxistickém dějepisec tví• Mora♦ vané ve své většině nemohli ovšem dost dobře a rychle chápat, proč se mají nazývat Čechy, když žili na Moravě. Naproti tomu pro Čechy 33 •* v království bylo samozřejmostí, že jsou Čechy, stejně jako oby­ vatelé markrabství se obdobně považovali za Moravany a nebylo pro ně zcela ani samozřejmostí, že používáním českého spisovné­ ho jazyka by měli být Čechy. Muselo na Moravě působit dráždivě, že Čechové neznající dobře moravské poměry, neporadili se s M o ­ ravou, muselo znepokojovat, že jednali s panovníkem za zády M o ­ ravanů bez ohledu na zemské sněmy a že o spojení měl rozhodnout panovník /J. Macůrek/. Ztváření českého národního vědomí bylo - jak je zřejmé propojeno, resp. dosti těsně vázáno na otázky státoprávního ro­ vnoprávného svazku Čech a Moravy v rámci České koruny, který představoval vlastní těžiště problému, jímž zůstal i v dalších letech za působení sílícího tlaku národního uvědomování, jak naznačily hlasy z Olomouce proti "nešíastnému rozdělení Čechů a Moravanů"• IX. S nástupem absolutistického rakouského režimu a centralis­ mu bylo dočasně ochromeno též svářeni o státoprávní otázky mezi Moravou a Čechami stejně jako se tlumily rozdílnosti v názorech na české národní vědomí na Moravě. Na Moravě byl v 1. 1850-1859 zřízen místo gubernia rakous’:ý státní úřad, c. k. místodržitel­ ství, omezena samospráva a země rozdělena na kraje a okresní hej­ tmanství, resp. okresní úřady* Teprve na základě císařského di­ plomu z r. 1860, který uvažoval o federalizaci monarchie, se Morav skému markrabství podobně jako jiným zemím monarchie, navrátila stará historická práva, patentem z r. 1861 byla pak upravena i práce moravského zemského sněmu, byla obnovena plná zemská sa­ mospráva a zákony. Zemský sněm měl sto poslanců a počal fungo­ vat i jeho výkonný orgán - zemský výbor /vláda/. Markrabství pak zastupovalo na říšském rakouském sněmu ve Vídni 22 poslanců, .x I Slezsko 6 poslanců. Ačkoliv moravská národní 3trana šla do vo­ leb do zemského sněmu s heslem, že "Morava musí zůstat samostat­ nou zemí pod žezlem slavného rodu habsburského", 34 ve sněmu samém zvolení poslanci táto strany ve svém státoprávním ohražení .již poukazovali na "státní souvislost Moravy s Českým královstvím a Slezským vévodstvím". Tento postoj ovlivnily též snahy v Čechách, kde historická šlechta přijala státoprávní program vytvořit je­ den státní útvar ze tří zemí České koruny: Čech, Moravy a Slez­ ska. Jak je zřejmé, období absolutismu přispělo k česko-moravskému sbližování a uvšdomovacímu národnímu procesu v českém du­ chu. Výrazem tohoto směru byla též Národní jednota sv. Cyrila a Metoděje z r. 1349, v jejímž čele stáli F. M. Klácel, J. Ohéral, A. Pražák, J. Helcelet ad. Dalšíno roku se však rozdělila na D ě ­ dictví sv. Cyrila a Metoděje a na Moravskou národní jednotu, kte% rá se v r. 1891 změnila na Matici moravskou, jejímž cílem bylo podporovat literaturu československou se zvláštním zřetelem na potřeby Moravy vydáváním dobrých spisů anebo přispíváním k tomu. Nejen orientace Matice moravské podporovala šíření českého vědo­ mí na Moravě, ale též denní tisk, např. olomoucký Moravan, který r. 1862 psal "což divu, že my Moravané se včil odříkáme oné chyt­ ře nám vštípené řevnivosti proti Čechům a všemu, což českého jest, což divu, že lneme k zemi sesterské, v níž národní vědomí slovan­ ské již tak utěšeně vzkvetlo, což divu, že jsme jeden národ, že začínáme pochopovat, jedna krev..." Takové a podobné hlasy nepo­ chybně přispívaly k rozvíjení českého národního vědomí na Moravě /J. Kolejka/, tj. k utváření jednoho novodobého národa na Moravě a v Čechách v jeho národně obrozeneckém pojetí. Nezanedbatelným činitelem v tomto procesu byly na Moravě též mileniové oslavy příchodu byzantské mise Konstantina-sv. Cyrila a Metoděje na M o ­ ravu, které přispěly k posílení vědomí slovanského příbuzenství a patrně působily spíše pro uchování moravského národního vědo­ mí než českého. V r, 1863 nastoupili také moravští poslanci politiku absti­ nence na rakouské říšské radě v důsledku její německé politiky v zemích České koruny. Od r. 1865 se Morava počala v rámci federalizace Rakouska zaobírat myšlenkou na společný generální sněm České koruny. Ve volbách do moravského sněmu získali poslanci zastávající české státoprávní a národní snahy a historická šlech- 35 ta většinu vůči moravským Němcům. V době přípravy rakousko-uherského vyrovnání vystoupil znovu do popředí pokus obnovy státo­ právního celku České koruny v rámci Rakouské monarchie. Rakousko-uherské /či spíše německo-mačarské/ vyrovnání při­ spělo na jedné straně k posílení rakouského centralismu, na dru­ hé se- však na Moravě dostaly do popředí myšlenky "staletého svaz­ ku a státoprávního poměru Moravy k Čechám", které směřovaly k obnově České koruny, i když při zachování zemské české a morav­ ské samosprávnosti a kulturních svébytností. K postupu Moravanů 0 přispěly i prorakouské centralistické postoje moravských Němců a Moravané volili zřejmě cestu naznačenou již r. 1848 hr. Bedři­ chem Sylva-Tarouccou. V srpnové deklaraci r. 1868 se čeští Mora­ vané přihlásili k státoprávnímu programu jednoty zemí České koru­ ny. Žurnalistika poté zdůrazňovala, "že všichni Slované, co jich je v Čechách, na Moravě a ve Slezsku... jsou Čechy a naše řeč je česká". Podobně i v dalším roce bylo politické a národní hnutí na Moravě charakterizováno jako "dorozumění Čechů v Čechách a na Moravě". Bylo to zřejmě vítězství českého národního uvědomě­ ní na Moravě /J. Kolejka/, ne však zcela beze zbytku, jak ukazo­ valy výzvy časopisu Morava "pro samostatné Markrabství moravské" nebo petiční hnutí moravských obcí r. 1870, z nichž se pouze po­ lovina účastníků vyslovila pro "nerozlučné spojenectví Moravy s Čechami", tedy ani pro jednotu obou zemí. Nicméně je zřejmé, že okolo r. 1870 nastal základní přelom v myšlení a vědomí širokých vrstev moravské společnosti, u níž počala převažovat idea jedno­ ho českého národa v Čechách a na Moravě, která už přestala být pouze představou části inteligence. Kladného ohlasu došel i na Moravě r. 1871 příslib Františka Josefa I. o tom, že se dá v Pra­ ze korunovat. U této příležitosti byly v Čechách pro císaře vy­ pracovány tzv. fundamentální články, v nichž se spolu s uznáním rakousko-uherského vyrovnání požadovala obnova České koruny, je­ jímž reprezentantem měl být český dvorský kancléř /ministr zemí neněmeckých/, jenž měl tvořit spolu s raístodržiteli českým, m o ­ ravským a slezským vládu českého státu. K fundamentálním člán­ kům se přihlásil i moravský zemský sněm: "Sněm přiznává se úplně 36 k přáním a předlohám, Které sněm Království českého v usneseních o základních článcích pro Království české od sebe vydal, v nichž se pronáší, kterak budoucně právo veřejné stavěno a pokud kompe­ tence sněmu vyměřena býti má” . Moravský sněm si však vyhradil sa­ mostatnost v zákonodárství a ve správě země. Sněm slezský byl proti článkům, pouze čtyři slovanští poslanci s nimi projevili souhlas. Moravské* české národní hnutí se v té době počalo postupně dělit na liberální stranu, která měla radikálnější požadavky na spojení a jednotu českých zemí a národa, než moravská národní strana, která ovšem od přelomu 1. 1872-lgvji; taktéž vystupovala pro jednotu českých zemí. Národotvorné tendence podporovaly i no­ viny, jako např. Moravská orlice a další, které volaly po sjed­ nocení: ’’Třeba nám nyní rázného vystoupení Moravy pro spojení s Čechami. Tak zvané samostatnost a samospráva Moravy se neosvěd­ čila prospěšnou našemu národu. Samostatnost Moravy je nyní hes­ lem Němců, kteří se nejvíce spojení Moravy s Čechami bojí. Náš národ se může bránit proti německé centralizaci jen splynutím v jeden nerozdílný, nerozlučný celek s jedním mocným sněmem a co možná s jednou ústřední vládou v Praze, avšak s nejširší autono­ mií žup nebo okresů.” Moravská národní strana neodmítala sice ideu jednoty /Moravská orlice 1873/, ale pomýšlela stále na federalizaci Rakouska, při níž by "stát československý zahrnoval v sobě Čechy, Moravany, něco Slezanů a Slováky". Výše uvedenou novinářskou představu radikálnější části Moravy je ovšem nutno chápat jako souvěkou a v té době jedinou možnost vyhnout se po­ němčení a zachránit slovanský charakter Moravy, jak to naznačil již vzpomenutý hr. Bedřich Sylva-Taroucca. Vysoké sjednocovací cíle, které nastolila radikální strana, nenašly přijatelné pod­ mínky nakonec ani ve vlastní době, at už česká strana z toho ob­ viňovala Moravu nebo moravské Čechy v království. V r. 1874 vstou­ pili moravští poslanci opět do říšské rady a počalo se opouštět bezvýhradné zaujetí pro jednotný postup českých a moravských po­ slanců /Občan/. Počalo se "odmítat vrchní velení politických zá­ ležitostí českých bez ohledu na Moravany" a připomínaly se "ne- 37 blahé zkušenosti Moravanů s Čechy” . Uváděly se i další doklady o samostatnosti Moravy v 15« - 17« století« Nechyběly ovšem ani hlasy, které proti národní jednotě moravské obhajovaly "solida­ ritu Moravy a Čech” « Shrneme-li vývoj státoprávního uspořádání a národně české problematiky na Moravě v 1. 1870 - 1879, ukazuje se, že na jed­ né straně převládlo již vědomí o jednom českém národě v Čechách a na Moravě a vědomí příslušnosti k tomuto národu se nadřadilo nad subordinované národnostní vědomí moravské,na druhé straně však s poklesem vlny českého národotvorného nadšení vykrystali­ zoval jednoznačný odpor pro státní splynutí s Čechami a obdržel vrchu názor o samostatném samosprávním postavení Moravy. Uznáva­ la se sice "duševní jednota českého národa v Čechách a na Moravě a ve Slezsku” , avšak současně i samostatnost Moravy v rámci Čes­ ké koruny« Odmítala se "diktatura z Čech" /Občan, Našinec/, vo­ lalo se po "právu sebeurčování Moravy" /Občan 1876/. Zcela však. nevymizely ani tendence pro těsnější svazky mezi Čechami a Moravou, nicméně zároveň se v Uraze uznávala nedosta­ tečná znalost poměrů na Moravě a též "identita" Moravanů "před soudem dějepisu a budoucnosti" /Politika 1878/. Úvahy o posta­ vení Moravy na Moravě ovšem neustávaly ani v dalších letech, kdy se sice i nadále proklamovalo státoprávní spojení Moravy s Č e ­ chami /Hlas/, ale souběžně se poukazovalo na existenci moravské­ ho národního vědomí /Moravan/, které zřejmě jako subordinované českému přetrvávalo i nadále. Oficiálně se však zejména proti moravským Němcům proklamovalo, že "dnes se nazýváme ne Morava- ny, nýbrž Čechy z Moravy, chtějíce tím dát najevo, že se cítíme jedním kmenem s bratry z Čech", podle dalšího textu měl být "ne­ jen jazyk a krev či smýšlení, ale i cesty nadále společné" /Mo­ ravská orlice 1879/• V otázce státoprávní pak moravská národní strana, vydavatel Moravské orlice, vyhlašovala, že "koruna čes- ká chová tré samostatných zemí", tj. Čechy, Moravu a Slezsko /J. Kolejka/. Tento stav, kdy Moravské markrabství bylo podle historic­ kého státního práva vázáno spolu s Čechami a Slezskem ve společ- 38 ném soustátí "Koruny českého království", avšak souběžně bylo fakticky centralisticky paiáno na habsburskou dynastii a rakous­ ký dvůr jako jeden ze členů "království a zemí na říšské radě zastoupených", kdy staré moravské národní vědomí se dostalo do subordinovaného postavení vůči národnímu vědomí českému společ­ nému pro Čechy, Moravany a Slezany, přetrval pak i do budoucích desetiletí. V tomto duchu probíhali i mileniové jubileum úmrtí moravského arcibiskupa sv„ Metoděje na Moravě. Podle Moravského paktu z r. 1905 získali moravští čeští zá­ stupci většinu v zemském sněmu a zemském výboru Moravského mary 2 krabství. Morava a Slezsko měly tehdy rozlohu 27*368 km a na 3,300.000 obyvatel. Z toho bylo na Moravě na ké řeči, 12 % obyvatel čes­ ve Slezsku se hlásilo k českému jazyku 24 % obyvatel. Zemský sněm Moravského markrabství čítal 151 poslanců. Jeho před­ sedou byl zemský hejtman, stojící zároveň v čele zemského výboru /vlády/. Politickou rakouskou správu země představovalo c. k. místodržitelství pro Markrabství moravské. Ve Slezsku stál v če­ le zemský sněm a zemský výbor. Politická správa země byla v ru­ kou c. k. zemské vlády v čele se zemským presidentem. Morava by­ la rozdělena na 36 okresních hejtmanství, Slezsko na 9. G. k. moravskému vrchními zemskému soudu podléhalo na Moravě pět kraj­ ských soudů /Nový Jičín, Uher. Hradiště, Jihlava, Olomouc, Znoj­ mo/ a 72 okresních soudů. Ve Slezsku podléhal zemskému soudu krejský soud v Těšíně a 24 okresních soudů. Obě země měly dále příslušné policejní a finanční úřady a další instituce /obchod­ ní, živnostenské, hospodářské, poštovní a telegrafní, dopravní, školské, zdravotnické atd./. Města byla též sídly vojenských úřadů a posádek. X. S proklamací svobodné demokratické Československé republi­ ky T. G. Masarykem ve Washingtonu a o deset dní později v Praze zaniklo r. 1918 Moravské markrabství. Německé menšiny se pokusily o vytvo­ ření separátních oblastí. Na severu to mě] 39 být Sudetenland, na jihu Detuschsttdm&hren. Tyto pokusy neuspěly. Správu země převza­ ly na Moravě a ve Slezsku jmenované zemské správy. V r. 1920 se uvažovalo o názvu nového státu a jeden z návrhů zněl, aby se no­ vý stát nazýval Velká Morava /o dva roky později jej znovu v Li­ dových novinách zdůvodňoval K. Čapek/. Nicméně byl přijat název Československá republika. Znakem Moravy zůstala orlice, jíž bylo vyměněno zlaté /žluté/ a červené šachování za stříbrné /bílé/ a červené, orlice byla čestně umístěna na středním a velkém znaku československé republiky. Beze změny zůstala v obou znacích za­ chována Černá slezská orlice ve zlatém poli, do velkého znaku byla zařazena i zlatá orlice těšínská v modrém poli. Označení státu za československý bylo pro "Čechy, Moravany, něco Sleza­ nů a Slováky" navrhováno již r. 1873. Z té doby byl přejat i n á ­ vrh na uspořádání státu, který měl jeden parlament a jednu ústřed­ ní vládu v Praze, avšak širší autonomií žup a okresů. Tak i M o ­ rava a Slezsko byly rozděleny na župy /X. Jihlavská, XI. Brněn­ ská, XI. Olomoucká, XIII. Hradišťská, XIV. Opavskáy. Župní zří­ zení, které nerespektovalo příliš historii utváření ekonomických vazeb, bylo podmíněno centralizačními politickými a národními snahami pražského ústředí. První světová válka spojila osudy čes­ kého obyvatelstva čech a Moravy ve společném boji a úsilí o d e ­ mokratickou svobodu a samostatnost a administrativní centralizač­ ní úprava, mající na zřeteli i silnou německou menšinu, měla sjednocování tehdejších obou větví českého národa napomoci. Žup­ ní zřízení v5ak nevešlo v život, bylo proto zrušeno a r. 1927**ustaveny zemské samosprávy. Vedle samosprávné České země byla ustavena též samosprávná Moravskoslezská z e m ě / s p r a v o v a n á zemským zastupitelstvem a zemským úřadem. V jejím čele stál zemský p r e ­ sident. Zemské zastupitelstvo nemělo takové pravomoci jako kdysi zemský sněm a též zemský president byl jmenovaným státním úřed­ níkem 7 Přesto však jednotlivé referáty odpovídaly jednotlivým ministerstvům ústřední vlády státu a zemský úřad měl veškeré pra­ vomoci pro celou zemi vyjma v záležitostech celostátního výzhamu. Země byla rozdělena na okresy. V r. 1938 byly nacistickým Němec­ kem z Moravskoslezské země vytrženy víceméně německé oblasti na ^Poznámka Jiřího Vaňáčka, vydavatele elektronické verze: správně má být Moravsko-Ostravská. Dále byla naplánována ještě župa XXI. Těšínská, která ale byla záhy zrušena. **Roku 1927 (resp. 14. července 1927) byl pouze schválen zákon č. 125/1927 Sb. z. a n., "o organisaci politické správy", který však teprve od roku 1928 ustavil zemské samosprávy. Původně byla stanovena účinnost zákona na celém území Československa na 1. července 1928, ale vzhledem k tomu, že nastaly problémy, došlo v případě Čech, Moravy a Slezska k posunu účinnosti až na 1. prosinec 1928, přičemž volby do zemských zastupitelstev země České a Moravskoslezské se uskutečnily 2. prosince 1928. ***Dle výše zmíněného zákona č. 125/1927 jmenoval zemského presidenta prezident republiky. 40 * w W W w severu /Sudefcenlana/ a ne jihu, kde se staly součástí župy Nie- derdonau. Dalšího roku byl po ckupaci ze zbylého území Čech a M o ­ ravy zřízen Protektorát Čechy a Morava, na Slovensku vznikl svo­ bodný Slovensky štát. Druhá světová válka a boj proti společnému nepříteli se opět projevil těsným spojením obyvatel obou zemí jako jednoho národa, kvalifikovaného takto jak zevně, i když jak nacistická místa, tak uvnitř, tak stejně i odbojové českosloven­ ské organizace Moravu respektovaly, aí již oklestěnou nebo v pl­ ném rozsahu. Po osvobození Československa v r, 1945 bylo obnoveno samo­ správné zřízení Moravskoslezské země. Vznikl Zemský národní výbor jako politická reprezentace země a jeho expozitura v Ostravě. Když moc a vládu v Československu uchopila Komunistická strana, byla samosprávná Moravskoslezská země jednostranným direktivním aktem jako přežitek feudalismu k 1. 1. 1949 zrušena. Nová centra­ lizace státní správy měla pod pláštíkem internacionalismu posílit na Moravě jednotu českého národního socialistického uvědomění. Navazovala tak - patrně nevědomky - nejen na snahy z r. 1920, ale též na obdobné návrhy z r. 1873. Také administrativní rozdělení země na malé kraje /Jihlavský, Brněnský, Olomoucký. Gottwaldovský, Ostravský/ se v podstatě krylo s župami z r. 192C a s ná­ vrhem na jejich zřízení z r. 1873. Rozdělení na malé kraje a je­ jich centralizace na pražské ústředí odpovídalo sice požadavku dokonalejšího ovládání jak Čech, tak i Moravy, pro Moravu to však znamenalo největší diskriminaci v průběhu minulého tisíciletí. Stejně jako župní administrativa ve dvacátých letech neosvědčila se ani tato krajská v padesátých letech a byla r. 1960 nahraze­ na dvěma velkými kraji, Jihomoravským a Severomoravským, aniž se přitom dbalo historických česko-moravských hranic a dalších skutečností. Narůstala ekonomická a společensko-kulturní diskri­ minace obyvatel obou moravských kr aj ůy což postupně navozovalo podmínky pro oživení subordinovaného vědomí sounáležitosti morav­ ské pospolitosti. Tento vývoj ústil posléze v pocitech kulturněhistorické a geografické sounáležitosti, která vycházela jak z vědomí vlastní dvanástsetleté historie a tradic Moravy, z její Oprava: část území (Hlučínsko)\isak byla v rámci Německa připojena k Prusku a značná část československé části Těšínská byla odstoupena Polsku. 41 minulé rovnoprávné samosprávnosti i ze specifických zvláštností, % tak zejména z ekonomických skutečností a jejich ukazatelů, podle nichž byla Morava v poměrně k vyššímu odvodu do celostátního dů­ chodu neúměrně exploatována ve prospěch jiných krajů státu a souběžně diskriminována v návratnosti příslušné poměrné částky národního důchodu. To vše zřejmě přispívalo k vědomí odlišnosti pospolitosti na Moravě od jiných pospolitostí státu. Bylo proto přirozeným důsledkem, že v době pražského jara 196tí vzniklo na Moravě a ve Slezsku široce založené rozsáhlé občanské hnutí, je­ hož cílem bylo odstranění tohoto ponižujícího stavu pro obyvate­ le Moravy a Slezska. V čele hnutí stála Společnost pro Moravu a Slezsko, z jejíž iniciativy vzešel posléze návrh na trojdílné uspořádání státu. Vycházel z národně politických, geografických, ekonomických, historických, správních, kulturních, psychologic­ kých kritérií, rozpracoval zásady trojdílného řešení uspořádání státu a předložil podrobnou dokumentaci pro toto řešení. Návrh poukázal na diskriminaci Moravy a Slezska jako zdroje nedůvěry k pražskému centru. Návrh zvažoval tři alternativy: 1."Trojdílné státoprávní uspořádání, v němž Morava a Slezsko mají rovnoprávné postavení jako Čechy a Slovensko", 2. "Dvoudílné uspořádání, v němž je zvláštní postavení Moravy a Slezska zajištěno formou zemského zřízení", 3. "Dvoudílné státoprávní uspořádání, v němž celé území Čech, Moravy a Slezska je Členěno pouze na okresy". Poslanci Jihomoravského krajského výboru rozhodli 91 % hlasů pro předložení první alternativy, která byla přepracována a rozšíře­ ná předána předsedovi Národního shromáždění J. Smrkovskému, před­ sedovi vlády ČSSR 0. Černíkovi a místopředsedovi vlády a předse­ dovi odborné komise pro vypracování návrhu na státoprávní uspo­ řádání státu G. Husákovi /Trojdílné uspořádání státu - Návrh na rovnoprávné postavení Moravy a Slezska, Index, vrh odrážel smýšlení obyvatel měst a venkova, srpen 1968/. N á ­ velkých a malých podniků a závodů, institucí z cele Moravskoslezské oblasti. V e ­ dení odborné komise, stalinské názory o národech křížené českým a slovenským národně obrozeneckým pojetím národů a posléze vpád cizích vojsk daly však průchod nacionálně vyhraněnému řešení státoprávního uspořádání 'Československa. 42 Direktivně řízená normalizace pohledních dvaceti dvou let jen prohloubila zklamání obyvatel Moravy a Slezska, prohloubila se mnohem více ekonomická a společensko-politická diskriminace Moravy a Slezska než tomu bylo v 1. 1949-1968 /0. Peci, K ekono­ mické situaci, Rovnost č. 44, 51, 1990/, navíc přispěla k výraz­ nému zhoršení ekologické situace jak na jihu Moravy, tak zejména na jejím severu a ve Slezsku, Centralizační politika vůči Moravě a Slezsku, jejíž obyvatelé jí nezřídka podkládaly nebo přikláda­ li kamuflovaný nacionalizačni moment, vedly posléze ke změnám ve vědomí sounáležitosti obyvatel Moravy od pospolitosti subordinované v rámci českého národa k projevům "inoravanství" jako vědomí národního. Teprve po listopadové sametové revoluci r. 1939 se k tomuto projevu pocitu sounáležitosti Moravanů mohli obyvatelé Moravy znovu hlásit. Společnost pro Moravu a Slezsko /B. Bárta/ obnovila svou činnost, /M. Richtr/, založeno bylo Moravské občanské hnutí a další demokratické občanské iniciativy jak na ji­ hu, tak na severu Moravy a Ve Slezsku. Zástupci Jihomoravského a Severomoravského krajského národního výboru spolu se zástupci Občanského fóra a moravských občanských iniciativ se dohodli o jednotném celomoravském zásahu "zejména do přípravy územního čle­ nění tak, aby došlo k prosazení samosprávného uspořádání Moravy” , a to "v historických hranicích". Společnost pro Moravu a Slezsko vydala 5. 1. 1990 své programové cíle shrnuté do 20 požadavků a spolu s výbory pro samosprávu Moravy a Slezska při Čs. straně socialistické, čs. straně lidové, Demokratickém fóru komunistů, s Moravským hnutím proti byrokracii* Severomoravskou iniciativou Přátelé Moravy a Slezska, a Sdružením umělců Moravy a Slezska vy- hlosila 20. ledna 1990 "Chartu pro Moravu a Slezsko", v níž se hlásí k těsné spolupráci s Občanskými fóry a iniciativami na M o ­ ravě a ve Slezsku. Charta požaduje ustavit moravskoslezský sněm a vládu nebo podobný zastupitelský a výkonný orgán, obnovit hi­ storický rozsah Moravy a Slezska, dále zabezpečit, aby národní důchod vytvořený na Moravě a ve Slezsku zůstával po přiměřených odvodech v těchto zemích pro všestranné zvyšování kvality života 43 jejich obyvatel a posléze, aby se uzákonily moravské symboly a československý státní znak obsahoval i znak Moravy, Program M o ­ ravského občanského hnutí si za své cíle stanovil nápravu defor­ mací a křivd na Moravě spáchaných v minulých čtyřiceti letech a požaduje autonomii Moravy a rovnoprávnost pro Moravany zvolit si vlastní národní příslušnost, obnovu celistvosti Moravy v jejích historických hranicích, ekonomickou, správní a kulturní samostat­ nost, posílení samosprávy měst a obcí, odstranění byrokratického centralismu a vytvoření celomoravské samosprávy obnovení morav­ ského sněmu, jakož i plné vlastní rozhodování obyvatel Moravy o sobě samých /0 Moravě v Rondu,10.února 1990 - příloha/. Předtím vznikla 6 . února 1990 koordinační rada Společnosti pro Moravu a Slezsko a Moravského občanského hnutí.Tato konfederace je jednotná ve společném snažení za dosažení plné samosprávy Moravy a Slez­ ska ve státoprávním uspořádání Československa. K ověření smýšlení obyvatel Moravy a Slezska byl ve dnech 21. 1. až 10. 2. 1990 provedena dotazníková akce po celé Moravě a Slezsku /V. Frolec/. Z dvou tisíc dotazníků se nevrátilo 27 %, vyjádřily se tak téměř tři Čtvrtiny dotázaných ze všech vrstev obyvatel. Z toho se 87 % hlásilo na Moravě k moravanství, ve Slezsku 6 % jako Slezané a 38 % k národnostem jiným. Na Moravě bylo pro samostatné zemské zřízení moravské 38 %, pro trojfederaci 35 % a pro moravskoslezské zemské zřízení 29 % dotázaných. Pro používání názvu a označení Čechy a Morava /resp. Čechy a Mo­ ravskoslezská země/ bylo 57 % dotazovaných. Pro samosprávu stře­ diskových obcí 80 % a pro vlastní obecní samosprávu 71 % obyva­ tel /Rovnost Č. 58, 1990/. Závěrem bych jen rád poukázal na slova předsedy vlády České republiky Petra pitharta, který /22. 2. 1990/ uvedl, že v souvis­ losti s českým státem "nemůžeme nemyslet na Moravu" a"že jen za­ slepený český šovinista může znevažovat oživené moravské cítění, protože právě moravanství by mohlo pomoci češství najít svou po­ někud zastřenou tvář". Poukázal, ře otevřené a ujistil, Ze pro snahy Moravanů jsou d v é ­ že při nové úpravě administrativního uspo­ řádání a rozdélení bude hranice 44 mezi českými a moravskými územními r celky - ai budou mít jakékoli rozměry - vedena tak, aby odpoví­ dala historickému členění a etnickým hlediskům." Na Moravě by mohl vzniknout i návrh nové ústavy a měla by se zrodit předsta­ va "o novém územně správním členění státu". V dovětku k tomuto stručnému přehledu o státoprávním posta­ vení Moravy v minulosti, v němž nebylo zajisté možno osvětlit celou složitou problematiku v plné šíři, mohu už jen poukázat na pokračující úsilí o rehabilitaci Moravy, o odstranění její ekonomické, politické a kulturní diskriminace jako přežitku cen­ tralizace minulých čtyřiceti a dvou let, která je v naprostém rozporu s demokratickými principy života a uspořádání českoslo­ venského soustátí. Centralismus osedlaný jak českým nacionalis♦ mera, tak totalitně direktivním systémem vládní moci prosazoval a umožňoval ekonomickó-politickou a kulturní prioritu metropo­ le, a to na úkor ostatních částí státu. Jeho negativní dopad se projevil mimo jiné zejména na území historické Moravy a Slez­ ska. Do značné míry je právě jeho důsledkem úsilí Moravy a Slez­ ska a Moravanů o všestranné rovnoprávné samosprávní postavení v rámci československé federace. Rovnoprávné postavení si v r. 1968 právem vynutilo Slovens­ ko. S obdobným požadavkem přišla tehdy i Morava a Moravané, kte­ ří na rozdíl od Slováků žijících po tisíc let v uherském státě, měli po dlouhá staletí jako subjekt historie vlastní dějiny a tvo­ řili vlastní státoprávní celek s vlastním zřízením /ústavou/, / sněmem, vládou, zákony a kulturou. Historické vědomí pospolitos­ ti Moravanů bylo jednak znovu probuzeno, jednak umocněno právě centralistickým diskriminačním postupem české metropole. Vědomí sounáležitosti Moravanů vychází tak dnes nejen z historických, ale zejména z aktuálních ekonomicko-politických, ekologických a kulturních skutečností. Je pak základním demokratickým právem každého občana, aby se mohl podle svého svědomí a ze svobodné vůle - a bez oktrojování státní mocí - hlásit k tomu nebo ono­ mu národnímu společenství nebo národnosti. 45 Na úsilí o všestrannou rehabilitaci Moravy se podílí řade moravských, resp. moravskoslezských občanských iniciativních- hnutí i některé politické strany. Mezi těmito iniciativami pro­ filují zejména Společnost pro Moravu a Slezsko a Moravské občan­ ské hnutí. Společnost na svém sněmu v Kroměříži vyhlásila 1. dub­ na 1990 Moravskoslezskou deklarací úplnou samosprávu Moravsko­ slezské žerné jako ekonomicko-politicky, etnicky a státoprávně rovnoprávného člena a spolkové země Československé federativní republiky /Vyhlášení samosprávy země Moravskoslezské v Kroměří­ ži 1. dubna 1990, Brno 1990/. Moravské občanské hnutí usiluje o úplnou rehabilitaci Moravy, o ekonomické a státoprávně samospráv­ ní i všestranně kulturní rovnoprávné postavení Moravy a Moravanů jako politicko-etnické kategorie, vyvíjející se po dvanáct set let nistorie Moravy, Požaduje zrušení nebo úpravu ústavního zá­ kona č. 144/1968 Sb., který Moravany mezi národy a národnostmi Československa neuvádí. Ústavním orgánům České a Slovenské federativní republiky byl podán Návrh státoprávního uspořádání Československé federa­ tivní republiky, vypracovaný společně Jihomoravským a Severomo­ ravským krajským národním výborem. Návrh doporučuje dokončit federalizaci československá, a to jako spolkové republiky zemí České, Moravskoslezské a Slovenské. Návrh dále uvádí demokra­ tické principy ústavně a územně správního dvoustupňového zemské­ ho uspořádání spolkové republiky. Dne 3. května 1990 byl Federálnímu shromáždění přednesen ná­ vrh, aby státoprávní uspořádání vycházelo z existence tří celků, tedy Čech, Moravy se Slezskem a Slovenska. Stát by zaručoval jednotu zákonodárství ve všech podstatných otázkách a stejně tak racionalizaci všech podstatných výkonných funkcí federální vlády. Jednotlivé země /v případě Slovenska třeba s názvem republika/ by si ponechaly právě ty funkce, které jim příslušejí k pružné­ mu a efektivnímu výkonu jejich samosprávy. Federálnímu shromáž­ dění by postačila jediná čistě federální sněmovna. Druhá sněmov­ na by pozůstávala ze zemských rad /např. Český sněm a Moravský, příp. Moravsko-slezský sněm/ a Slovenské národní rady. Tyto tři 46 rady by měly stejný počet členů a v usnesení o podstatných otáz­ kách by platil zákaz majorizace kterékoliv z nich dalšími dvéma. Stejně racionálně by se řešily otázky složení federální vlády a vlád zemských, jakož i otázky jejich vzájemných kompetencí /Pro­ jev poslance FS M. D. - Kam kráčíme, Moravské listy I, s. 2/, K podaným návrhům ústavní orgány zatím stanovisko nezauja­ ly, Federální shromáždění České a Slovenské federativní republi­ ky přijalo 9. května 1990 usnesení, ve kterém označilo akt zru­ šení Moravskoslezské země k 1. lednu 1949 za nespravedlivý a po­ platný totalitní byrokraticko-centralistické praxi, za krok, kte- rý byl v rozporu s principy demokracie a samosprávy, V usnesení se vyslovuje pevné přesvědčení, že ústavní uspořádání republiky, které vzejde z jednání svobodně zvolených zákonodárných sborů, tuto nespravedlnost napraví. Nová daňová soustava by měla zajis­ tit samostatný rozvoj obcí, měst a všech územně svébytných správ­ ních celků republiky /Usnesení Federálního shromáždění o obnove­ ní moravsko-slezské samosprávy/. Usnesení sice morálně odsoudilo zrušení Moravsko-slezské ze­ mě, ponechalo však tomuto aktu i nadále jeho právní platnost. V Brně dne 1. června 1990 47 Přehled panovníků n a LIoravě SAi.10 626-661 X ? A. Domácí dynastie Llojmírovců X ? 310JliÍH’1« před 833 do 8 4 6 5 Pr ibina do 833 R O S TI SL AV 846-870 SLAVO;,líxi 870-871 SVATOPLUK I. 871-834 ivIOJivlíil II* 834-poč. 10* stol*; ? LIOJI.IÍK a SVATOPLUK do ok. Svatopluk II* 324-925 ileznámá kn í ž a t a druhé poloviny 10* Boleslav Chrabrý 1000-1025, B. Čeští vévodové a století vévoda a král polský moravská knížata v II. - 12. století Bi&TISLAV I., vládce "království moravského" po 1025 až 1034, potom jako v é v o d a český Údělná moravská přemyslovská knížectví: Olomouc: V r at is la v 1055, 1058-1061 - Spytihněv, vévoda český 1055-1061 - Ota I. 1 061-1087 - Boleslav 1087-1030 - Lufemie 1090-1035 - Svatopluk 10951107 - Ota II. 1107-1110, 1110-1113 - Soběslav, 1113-1125 - Vladislav vévoda český 1125-1126 - Václav 1126-1130 - Lupolt 1135-1137 - Soběslav, vévoda český 1130-1135, 1137-1140 - Ota III. Dětleb 1 140-1160 - Vladislav, český 1160-1164 vévoda a král ? - Bedřich I I 64 ? -1173 - Oldřich 1174-1176 - Václav 1176-1179, - Vladimír a Břetislav 1189-1191, ■ Brno: Ota I. 1055, 1181-1189 1194-před 1201. 1058-1061 - Spytihněv, vévoda český 1055-1061 - Kon rá d I. 1061-1091 - Oldřich 10921197, 1100-1113 - Bořivoj 1097-1100 - Soběslav 1113-1123 - Ota I. Olomoucký 1023-1125 - V r a ­ tislav 1125-1129, 48 1130-1156 - Soběslav, vévoda český 1129-1130 - Vladislav, vévoda a král český 1156-1173 - Václav 1174-1176 - Konrád Ota Zno­ jemský 1176-1189, od 1182 markrabí moravský % Spytihněv +1198, Svatopluk + před 1201 - V r a ­ tislava 1189-1191, Znojmo: Ota 1055, 1194-1197. 1058-1061 - S p y tihněv, vévoda český 1055-1061 - Konrád I. 1061-1092 - Lutold 10921099, 1101-1112 - Bořivoj 1099-1100 Oldřich Brněnský 1112-1113 - Soběslav 1113/1115 -1123 - Konrád II. 1123-1128, Soběslav, 1134-po 1161 - vévoda český 1128-1134 - Konrád Ota po 1161/1175-1191, od 1182 markrabí moravský. G. Markrabí Moravy ve 13. - 20. století Přemysl I. 1179-? K O N R Á D OTA 1182-1191 VLADISLAV I. JINDŘICH 1192-1194, biskup Břetislav Jindřich, DŘPOLD 1197-1222 vév od a český 1194-1197 ? 1223 VLADISLAV II. 1224-1227 PŘEMYSL II. 1227-1239 VÍC LA V I. 1239-1243/1245 VLADISLAV III. 1243/1245-1247 PŘEMYSL III. 1247-1253: Přemysl Otakar II., -1278 Rudolf Habsburský 1278-1283 Václav II. 1283-1305 Václav III. 1305-1306 Rud ol f II. Habsburský 1306-1307 Jindřich K o r u t a n s k ý 1307-1309/1310 Fridrich Rakouský 1309-1310 Jan I. Lucem bur sk ý 1310/1311-1333 KAREL I. JAN II. 1333) - 1349 JINDŘICH 1349-1375 JOŠT 1375-1411, kdy i zvolený řím sk ý král 49 král český 1253 PROKOP 1405/1406 Václav IV. 1411-1419 Zikmund 1419-1421/1423 Albrecht R ak ou s k ý 1421/1423-1439 Ladislav Pohrobek 1440-1457 Jiří Pod ěb r a d s k ý 1450-1469 ilatyáš K o r v í n 1469-1475- 1479-1490 Vladislav IV. Jagellonský 1490-1516 Ludvík I. 1516-1526 Ferdinand I. H a b s b u r s k ý 1526-1564 líaximilián 1564- 1576 Rud ol f III. 1576-1608 LSatyáš II. 1608-16 - 1617/1619 Ferdinand II. 1617/1613 - 1620-1637 Fridrich Falcký 1619-1620 Ferdinand III. 1637-1^57 Leopold I. 1657-1705 Josef I. 1705-1711 Karel II. 1711-1740 ivíarie Terezie 1740-1780 Josef II. 1780-179o Leopold II. 1790-1792 František I. 1792-1835 Ferdinand IV. 1835-1848 František Josef 1848-1916 Karel III. 1916-1918 D. Moravští zemští presidenti Jan Černý 1927* - 1938 Jaroslav Caha 1938 - 194© Karl Schwabe 1939 - 1945 /vicepresident/ *Opravná poznámka Jiřího Vaňáčka, vydavatele elektronické verze: zemským presidentem se stal až k 1. prosinci 1928. Nicméně obdobné funkce zastával již v letech 1918-1928, přičemž v letech 1918-1919 byl přednostou presidia zemského místodržitelství, následně pak do roku 1920 správcem zemské správy politické a poté do roku 1928 presidentem zemské správy politické. 50 F. Předsedové Moravskoslezského zemského národního výboru František Loubal 1945 - 1946 František Pí^ek 1946 Karel Svitavský 1946^1946 51 Bibliografie: Balcárek P . , Státoprávní dějiny Moravy, /strojopis ,'březen 1990/. Barborová £., Postavení Moravy v českém státě v době předhusit­ ské, Sborník archívních prací 20, 1970, 309-363. Bárta B., Druhé kříšení Moravy 1-13, Rovnost-RT 5-17, 1990. Brandl V., Kniha pro každého Moravana, Brno 1892. Bretholz B . , Geschichte Böhmens und Mährens, München-Leipzig 1912. Bude země Moravskoslezská? Brno 1968. Časopis Matice moravské 91, č. 1-2, 1972. České dějiny I. /1-4/ V. Novotný, Praha 1912-1937; I./5 /J. Šimák, Praha 1939; II./1-4 /J. Šusta/, Praha 1939-1948; II./6 /F. Bartoš/, Praha 1947; III./1-3 /R. Urbánek/, Praha 1915-1930; IV./l /J. Janáček/, Praha 1968. Dvořák R., Dějiny Moravy I.-V., Brno 1899-1905; Jednání sněmů m o ­ ravských 1835-1848, Brno 1906. Fischei A., Möhrens staatsrechtliches Verhältnis zum Deutschen Reich und zu Böhmen in Mittelalter, Studien zur österreichi­ schen Rechtsgeschichte, Wien 1906. Havlík L. E., 0 Moravě v českém státě, Vlast. věst. moravský 20, č. 2, 1968, 187-208; Morava a I-mpérium ve středověku, in: Velká Morava a feudální společnost 9. - 13. století, Mikulov 1973, 43-97; Morava v 9. a 10. století, Praha 1978; Kronika o Velké Moravě, Brno 1987. Hosák L., Nové československé dějiny, Praha 1947. Hroch M., Die VorkÄmpfer der nationalen Bewegung bei den kleinen Völkern Europas, Praha 1968. Janák J., Vývoj správy v českých zemích v epoše kapitalismu I., období 1848-1918, Praha 1965; II. období 1918-1945, Praha 1971. Kadlec J., Přehled ústavních dějin moravských od r. 1620 do 1848, Čas. Matice moravské 1908, 64-87. Kalousek J., České státní právo, Praha 1892. Kameníček F., Zemské sněmy a sjezdy moravské I.-III., Brno 1900 -1905. 52 Kapras J., Státoprávní poměr Moravy k říši německé a ke Koruně české, Praha 1907; Právní dějiny zemí Koruny české I.-II., Praha 1913. Kolejka J ., Moravská otázka v českém národně politickém hnutí d r u ­ hé poloviny 19« století, čas. Mat. mor. 91, 1972, 102-115* Kočí J •, České národní obrození, Praha 1978. Macůrek J., Rok 1848 a Morava, Brno 1943. Malota J., Vývoj státoprávního poměru Moravy k Čechám, Hlídka 1910 463-475, 545-549, 509-619, 703-73C), 778-789, 873-900* 965-977 Malý K. - Sivák F., Dějiny státu a práva v Československu do ro­ ku 1918, Praha 1983. Morava v českém státě /F. Stiebitz, M. Novák, F. Trávníček, J. Dři mel, J. Macůrek, F. Čáda, J. Chylík, J. Šebánek/, Brno 1948. Moravský historický sborník - Moravica Historica /J . Kudrna, J. Válka, L. E. Havlík, F. Hoffmann, F. Matějek, B. Šindelář, J. danák/, Brno 1986. Myínikov S., Vznik národně osvícenské ideologie v českých zemích 13. století, Praha 1974* Novotný J., Češi a Slováci za národního obrození až do vzniku československého státu, Praha 1968. Pánek J., Stavovská opozice a její zápas s Habsburky 1847-1577, Praha 1932. Fetráň J., Lid a národ v době pobělohorské /Lid, národ, stát v našich dějinách/, Praha 1968. Polák R., Jaký byl státoprávní poměr Moravy k říši německé a ke království českému, Čas. Mat. mor. 1907, 298-313* Rezek A. - Svátek J. - Prášek J . , Dějiny Čech a Moravy nové doby, Praha 1390-1905* Slovanský přehled /F. Palacký 1798-1876/ 62, Č. 3 , 1 9 7 6 . Srb A., Politické dějiny národa českého od počátku doby konstituční /1861-1918/, Praha 1926. Tobolka Z . , .Politické dějiny československého národa od r. 1848 až do dnešní doby I.-IV., Praha 1932-1937* Trapl M . , České národní obrození na Moravě 53 v době předbřeznové a v revolučních letech 1848-1849, Brno 1977. Trojdílné uspořádání státu - Návrh na rovnoprávné postavení M o ­ ravy a Slezska, Index, Srpen 1968 . Válka J., Česká společnost v 1 5 . až 13. století, I. Předbělohor­ ská doba, Praha 1973; Karlova integrace Moravy do českého státu, Jižní Morava 16, 1980, 43-53; Přehled dějin Moravy, II. Stavovská Morava /1440-1620/, Praha 1937. Velká Morava a počátky československé státnosti, /0. poulík, B. Chropovský, Z. Klanica, A. Ruttkay - L. E. Havlík, V. Vavřínek, M. Kučera, D. Třeátík/, Praha 1985. Vitula M . , Markrabství moravské je země svobodná, Toronto 1990. Wierer R., Poměr Moravy k říši Řírasko-německé, Brno 1928. Žáček V., Slovanský sjezd v Praze r. 1848, Praha 1958. 54 PŘÍLOHA Provolání účastníků shromáždění Moravského občanského hnutí Společným cílem pokrokově Smýšlejících občanů naší republi­ ky je vybudovat demokratický právní stát* V takovém státě jsou nositeli práv a povinností nejen jednotliví lidé, ale také celá § lidská společenství* Nejširší společenství s právem na skuteč­ nou samosprávu a vládní moc zákonodárnou, výkonnou a soudní jsou však dosud v našem státě pouze federace jako celek a obě republi­ ky* Tento stav neodpovídá historicky i fakticky odůvodněným prá­ vům Moravanů na samosprávu* Mezi nejzávažnější otá2ky budování právního státu, které se vývojem nahromadily, patří v Českoslo­ vensku přetrvávající tendence územní centralizace státní moci a správy, započaté po r. 1948 zrušením zemského zřízení* Federa- tivní zřízení z r 8 1968 řešilo pouze postavení a práva slovens­ kého národa* Logickým pokračováním federativního uspořádání státu na de­ mokratických principech musí být respektování sociálně etnické identity Moravanů* Dosažení demokratické samosprávy na úrovni federace i v rám­ ci Čech, Moravy a Slovenska a dosažení široké místní samosprávy všech měst a obcí je zárukou pravého bratrského vztahu Čechů, Moravanů a Slováků zde žijících, je zárukou pevná jednoty celé­ ho Československého státu* Požadujeme, aby základní zákon nově budovaného právního stá­ tu - Ústava československé republiky - zakotvil základy pro bu­ doucí spravedlivé samosprávní uspořádání, jehož normou může být * podle našeho názoru podporovaného širokým občanským hnutím pouze takové uspořádání, které bude respektovat práva Moravanů. Požadujeme: 1* Rehabilitaci samosprávního uspořádání Moravy* 2. Vlastní zákonodárný sbor a vlastní správu* 3. Ústavní zakotvení racionální dělby činnosti mezi federální 55 vládou a vládami jednotlivých zemí. 4. Zajištění široké místní samosprávy obcí a měst. 5. Vytvoření takové finanční soustavy, která by zajistila, aby národní důchod vytvořeny v jednotlivých zemích, byl těmto ze­ mím po nezbytných odpočtech na úroveň federace, ponechán k zabezpečování všestranného rozvoje území a v jeho rámci všech měst a obcí. 6. Zrušení diskriminačního zákona č. 144/1963 Sb. o postavení národů a národností a vydání takového zákona, loval postavení národů a národností, který by regu­ respektoval postavení Mo ravanů a právo každého občana zvolit si národní příslušnost podle vlastního přesvědčení. 7. Obnovení Matice moravské jako ústřední kulturní osvětové celomoravské instituce a Matice Slezské. Účastníci ’shromáždění Moravského občanského hnutí sportovní hala Rondo 7 Brně 10. února 1990 Zasláno: Prezidentovi republiky Federálnímu shromáždění Federální vládě ČSR Vládě české republiky Vládě Slovenská republiky České národní radě Slovenské národní radě 56 Království Moravanů, ústředí Velké Moravy /Velko.Tioravé říše/ v 9. století y& 9t b ^ S ^ ^ A & *№ & & & v eti9bTB°y%y><f’‘ ' F & a ™ & «n>t B * h **S% fr°&%?%>' ^ 3 3 p b + ^ V Š f g ž k v ^ - r a * $& j t t i a J M ^ - p a s . * 1 8Í-&8 3? <V- /ítot^vjw«* 1X13X>&‘ °*žvg& T i^^ASťf bT^*hí 'F2 l a w & e ™ n & l g l i ’ .• Kýjevské Listy, přepis úryvku moravského misálu z 9* století napsaného glagolicí, CĚSAH6SRVĚ NAŠiSM 2> GOSPODI, MIL0ST6J0 TVOJBJQ PRIZ6RI: i MP 0T5DAZÍ NAŠiáGO TUZIM 2» I N Z OBRA TI ÍMA32 VZ> P L Š N á NARODOMŽ POGAN6SKÍM2S ... Ra království naše, pane, pohLédni svou milostí: nevydej našeho cizím a nás nedej v zajetí národům pohanským ... 58 ■.-.wXy.v. A\V.V.WlV.\\ šiipS •'•‘•SK-V*'- privilegium svobod a výsad Moravského markrabství, které vydal v Brně r. 1311 Jan Lucemburský, >VSxf: Isw.vV-X- Listina římského císaře Fridricha III. z r. 146^, podle níž se střibrno-červené šachování moravské orlice změ­ nilo ve zlato-červené. § XVAry Л Й Ч XP/fry W ^ ^ \ y ч ю у ь у р %¥C rfß”) ýúítrfdjtnCý tutom у ^ і Ц ^ ^ і /3 ; W M ií ^ fíjb^\4k*ypr pv&'t^fitwtUp nCCmWt тЛ плЯЬ&уия &ft&9*e \ »h )m M w wj w v <J\$fyyý\8v**b WOKJtWtt) Ц « 9 - р і ь п а & І Ь ф ^ Я і ' (f\tu W » w w * cCVVvfO с» ^ Д ^ й * Ř ^ t W W/tów(jt 0 $ ^<ime гКЙА^іжі^ <pno%SXw yw^weSv h Ä W J ^ntiuvvcy í í L ^ w e n O W t W j p W ^ / R K ^ í n t ú b> v t * H it # ^ ^ f o m r t ^ V r i í i b ř m w l h x 8 rrím £fe<V)vC у р я л т 'I j ň v iC k * * у г п к j cferfßiwt ^ А ^ п М п й »ит»йй> á 6І2и г■_/>-* Л 4 Y S /n £> _ f < *rt*ř дсЗЇЇ é&fe<j/3 *fn t m « ♦’<* i f w u w Г«< Ř^Í w*fl л w ^ #/ ÄHtot^CÖrrV • m<* і ^ с ф » m u У f a P t f & f ' **ґ Ч ~Ч Strana Knihy Tovačovské v rukopise z 1. 1481-1482. SffiW!W.OOW;.CUUf »v. m*w ť.vmKi $$$&*** :WHÍs mwm *'*< » *?»■ >£**><*$& * « M « * ^-X, & M » t.X XV CA .MMi Ip í p i p í í í í «№8»J№.w.»&ó 1 ■*,,''X"-'»N‘AV.vvV'.v^^.•_...a v.1 ** <**• **«: '. ......-•-- ’... • ............. V ..................................................... *’* **‘*''¥ ! N ■' 3*. VWÍÍn. ■MLwm š& š M :^ř\^jř-:«9ÍŇ í ■: :• — v > :: x p .m >;>:•. >y»wA:y ;:?wífe r h >h :s .>í ^sw^ss První známá mapa Moravy pořízená Pavlem Fabriciem r. 1575. € x 6 <£>rto/řterpntfícjtj itému ^ a ra řra b ffo q 3orau>fřém u. №<x bptt $ r c l kuly na čecweiie 0f«4>owmcy na 0ftú'm mobrem / ««jnamcim tobo / 5« ptebřow « téd>W Xcaflirt w y p 5£&<*«**>«(?e 3 «* mé / a £ r b fwnog © tcowffý e ««b itý m ífcrbtm (Ďclcm w gcbno floštU. r№ofc*nť> <£>rUMU £roat|íau gbrc&t / > S tKáflo fe přeb mocý mnobo &c«0m twogt/ ÍTa XOýátob/ polebne/ téjy na půltTocy/ 25«U fe 3ápabnij Rtagťny twe moty. Cataue byt |mélofŠ nabal tJlaeřomany ÍPeUy tnonatdbowé / byl» gún $a tTTany. * Znak Moravy v díle Bartoloměje Paprockého z Glogol Zrcadlo slavného Markrabství moravského z r. 1593. wfmmrn •»XWíí \vSw\\x*>SVSv >JSy9k«> W 6 W Í¥ * W jU t. ^íV/.V.AAAJ./ lilii W$M& m& M m Mm i9ÝčÍi'cm>A>j ;iXxIXv.Xv . / / , > //////, : •: IÉÉÍÉ pfWá mm Znak Moravy v Knize stavu panského Markrabství írb olomouckého biskupa Karla z Lichtenátejna, moravského z r. 1670. [niha stavu panského Markrabství moravského. pečeí Markrabství moravského z r. 1723* Doc. PhDr. MORAVA. Lubomír E. Havlík, DrSc. K státoprávnímu postavení země v průběhu věků Fotografie Anna Pecková O d p ov ěd ná redaktorka PhDr. Ivana Fabišiková Vydalo Moravské občanské hnutí ve spolupráci s Jihomoravským KNV v Brně v roce 1990 Vytiskl DRUTIS, Rozsah: Okružní 17, Brno 72 str. Náklad 2.500 výtisků Elektronickou verzi, doplněnou vlastními poznámkami a opravami, vydal Jiří Vaňáček na Moravě v Brně-Židenicích dne 29. 9. 2013