11F201 FINANČNÍ

TEORIE, POLITIKA A
INSTITUCE

ÚVOD + 1. TÉMA: PENÍZE A MĚNOVÉ AGREGÁTY

VIKTAR DUDZICH
11F201 FINANČNÍ TEORIE, POLITIKA A INSTITUCE –
ÚVODNÍ INFORMACE

• Pátek 11:00-14:15, NB A.
• Kurz je rozdělen na dvě části: peněžní ekonomie a bankovnictví 1.-6.
týden (Viktar Dudzich) a ekonomie veřejného sektoru 7.-13. týden
(doc. Sedmihradská).
• Docházka není povinná.
• Omluvení předmětu je možné kdykoliv během semestru; během
zkouškového na základě dohody.
11F201 FINANČNÍ TEORIE, POLITIKA A
INSTITUCE – ÚVODNÍ INFORMACE
• Následující informace jsou relevantní jenom pro část „Peněžní
ekonomie a bankovnictví“.
• Předmět se ukončuje napsáním závěrečného testu, z něhož 50 % váhy
tvoří otázky věnované „mé“ části předmětu.
• Test se bude psát online a zahrnovat otázky typu abc (pouze jedna
správná odpověď) a počítací příklady.
• Obsahem testu bude jenom materiál, jenž se stihne odpřednášet.
11F201 FINANČNÍ TEORIE, POLITIKA A
INSTITUCE – KONTAKTNÍ INFORMACE
• Viktar Dudzich
• Konzultace: středa 16:15-17:45 NB291 nebo online přes MS Teams.
• Email: xdudv00@vse.cz
11F201 FINANČNÍ TEORIE, POLITIKA A
INSTITUCE – OBSAH PŘEDMĚTU
1. Peníze
2. Úrok a úrokové sazby
3. Finanční trhy a finanční aktiva
4. Investování na finančních trzích
5. Komerční banky
6. Finanční organizace
7. Centrální banky
8. Nabídka peněz a poptávka po penězích
9. Inflace
10. Finanční krize
11F201 FINANČNÍ TEORIE, POLITIKA A
INSTITUCE – LITERATURA
„Povinná“:
• Revenda, Zbyněk et al. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5., aktualiz.
vyd. [i.e. 6. vyd.]. Praha: Management Press, 2014. 423 s. ISBN 978-
80-7261-279-6.
• Pro přípravu na závěrečný test stačí prezentace, jež se budou průběžně
nahrávat do INSISu.
1. TÉMA - PENÍZE

- základní definice a funkce peněz;

- stručná monetární historie lidstva;
- formy peněz a peněžní agregáty;
- peníze a centrální banky (nástin);
- úvěrová emise peněz.
Když se bavíme o penězích, můžeme si
představovat…
• peníze jako mince a bankovky, což se označuje jako hotovost;
• peníze ve smyslu bohatství jednotlivce, což je mnohem širší koncept;
• peníze v podobě mezd či důchodů označované jako cashflow;
• makroekonomické termíny jako peněžní nabídka, peněžní zásoba,
měnové agregáty atd., jež jsou v podstatě způsoby měření množství
peněz v ekonomice.
Peníze – základní definice

• Obecnou ekonomickou definici peněz lze odvodit z jejich funkcí.

• Jedna z definujících funkcí je ta, že peníze plní roli prostředku
směny.
• Tím pádem, peníze můžeme chápat jako komoditu, jež je všeobecně
přijímána jako platba za zboží a služby.
Peníze jako prostředek směny

• minimalizují tzv. transakční

náklady;
• jsou snadno dělitelné;
• jsou všeobecně přijímány a
vyvolávají důvěru;
• jsou odolné a
transportovatelné.
Funkce peněz

• Kromě toho, že peníze slouží jako prostředek směny, se typicky

uvažují další dvě jejich funkce: mají plnit roli uchovatele hodnoty a
zúčtovací jednotky.
• Někteří ekonomové také vymezují jako funkci peněz jejich schopnost
zprostředkovávat zahraniční obchod. Plnění této funkce
předpokládá, že peníze mají všeobecně uznávanou hodnotu.
Peníze jako uchovatel hodnoty

• Peníze mají zachovávat svou kupní sílu v čase.

• To implikuje, že existence peněz umožňuje jednotlivcům
neutrácet/nespotřebovávat veškeré své příjmy najednou.
• Tento koncept je nejvíce diskutabilní kvůli proinflační povaze
moderního peněžního systému.
• Jiná aktiva mohou lépe plnit roli uchovatele hodnoty, avšak můžou
postrádat jiné funkce nezbytné pro aktivum, aby mohlo být
klasifikováno jako peníze.
Míra inflace napříč lidskou historií – možné vysvětlení, proč se
peníze považují za uchovatel hodnoty
Zúčtovací jednotka

• Peníze by měly umožnit vyjádření ekonomické hodnoty.

• Z toho vyplývá i jejich role při stanovení cen.
• Tato funkce peněz je často vnímána jako méně důležitá,
nicméně si ukážeme, že její význam může být větší, než se
zdá…
Zrod peněz – různé teoretické pohledy
• Objevení/vznik peněz a skutečnosti okolo toho jsou jedním ze stěžejních
objektů ekonomického myšlení z předhistorických časů.
• Konvenční učebnicový přístup nejčastěji uvádí, že peníze svým vznikem
nahradily barterový obchod kvůli tomu, že jejich použití snižovalo
náklady spojené se směnnými transakcemi (tzv. transakční náklady).
• Tento ekonomický pohled je často debatován historiky a antropology, jež
tvrdí, že neexistují dostatečné důkazy, které by potvrzovaly tuto
„barterovou“ verzi vzniku peněz.
Barter a komoditní peníze

• Na začátku kapitoly o penězích najdeme ve skoro každé

učebnici ekonomie historky o různých řemeslnících, jež
„vynalezly“ peníze pro účely simplifikace vzájemných
transakcí – tj. za absence peněz je směna možná jenom
prostřednictvím velice nákladného barteru.
• V důsledku toho se peníze vyvinuly jako nejpoužívanější a
„nejoblíbenější“ komodita; různé národy používaly různé
druhy komodit jako peníze.
• Ty, u nichž se ukázalo, že jsou nejvhodnější pro plnění dříve
uvedených funkcí - nejdurabilnější, snadno dělitelné atd. – se
prosadily jako univerzálně nejpopulárnější. Řeč je o penězích
ve formě mincí z drahých kovů – tzv. metalistických
penězích.
Alternativní přístup ke vzniku peněz – teorie
dluhových peněz (debt money theory)
• Vznik peněz jako náhražky barterových obchodů je popírán řadou historických skutečností:
1) Objevené předhistorické společnosti (v Brazilských pralesech či Jihoafrických pouštích)
nepoužívají barter a provádí směnné transakce jinými způsoby.
2) Během dlouhých historických period existovaly společnosti, jež neměly peníze v hmotné
podobě, avšak používaly „virtuální“ peněžní jednotky pro vedení účetnictví (např. pro
kalkulaci bohatství jednotlivců, daňového výměru či vzájemných dluhů/pohledávek).
3) Barter a komoditní směna se historicky používaly především společnostmi, jež měly
povědomí o penězích, avšak z nějakého důvodu k nim neměly přístup (např. vězni v
koncentračních táborech). Tj. k barteru se obrací ty skupiny lidí, jež již mají znalosti o
fungování (relativně) moderních monetárních systémů.
Alternativní přístup ke vzniku peněz – teorie
dluhových peněz (debt money theory)
• Historicky první lidské písemné památky byly dluhovými evidencemi a účetními knihami,
přitom společnosti té doby skoro nepoužívaly komoditní peníze (např. mince) v té formě, jak
si typicky představujeme dnes.
• Teorie dluhových peněz tvrdí, že peníze a monetární systémy vznikly/byly vyvinuty pro
potřebu vzájemné evidence dluhů a pohledávek, výpočtu povinností vůči státu atd., přitom
existovaly především ve virtuální (tj. jako zápisy v účetních dokumentech) podobě.
• Peníze tedy vznikly jako účetní jednotka, zatímco vypořádání výše uvedených transakcí
probíhalo naturálním způsobem.
• Skutečné komoditní peníze (např. zlaté mince) bezesporu existovaly, avšak používaly se
pouze výjimečně a především pro vypořádání větších transakcí mezi majetnějšími individui.
Mince a bankovky
• I přes rostoucí popularitu a hromadu důkazů ve prospěch teorie dluhových
peněz, rozvinutější historické společnosti používaly komoditní peníze –
mince – i když pravděpodobně ne tak široce, jak si běžně myslíme dnes.
• Ražení peněz bylo zpravidla monopolizováno státem, a mince stabilně
fungujících zemí obsahovaly přesně daný objem drahého kovu.
• Monetární systémy založené na použití takového druhu komoditních
peněz (tj. peněz, jejichž hodnota je determinována hodnotou komodity, z
níž jsou vyrobeny) jsou označovány jako metalistické.
 Mince a bankovky
• Taková situace přetrvávala tisíce let, i když
většina občanů historických států neměla přístup
ke skutečným penězům ze vzácných kovů.
• To lze shrnout následně: většina antických a
středověkých společností existovala v prostředí
relativního deficitu peněz, jenž byl nivelizován
nulovým ekonomickým růstem, absencí inflace
a úspor.
• Peníze (v podobě mincí) se používaly především
veřejnými orgány pro úhradu svých výdajů –
hlavně vojenských; daně se vybíraly spíše
zemědělským zbožím.
• Nicméně, ve středověku se začaly objevovat Čínské bankovky, 14 století
papírové peníze…
Mince a bankovky
• Do začátku 17. století lze mluvit o dvou typech papírových peněz:
1) Státovky* emitované panovníkem či veřejnými orgány, jež měly povahu obligace – závazku
vyměnit státovku za určitý objem vzácného kovu;
2) Tzv. komerční papíry, jež se emitovaly obchodními a výrobními organizacemi a používaly se
pro vypořádání transakcí v rámci omezeného okruhu subjektů. Také měly povahu obligace.
Ve všech případech byly papírové peníze formálním slibem zaplatit určitou částku v tom, co se
vnímalo jako „skutečné“ peníze – zlaté či stříbrné mince. V případě, že vydavatel papírových peněz
měl dostatečnou kredibilitu či schopnost prosadit jejich používání pro běžné platby, sloužily i jako
prostředek směny. V takových situacích se zlato postupně stahovalo z oběhu a sloužilo spíše jako
uchovatel hodnoty/instrument pro úspory. Jelikož se hodnota takových papírových peněz stále
odvozovala od hodnoty vzácných kovů, tyto monetární systémy stále označujeme za metalistické.
• pojem „bankovka“, jež je v současnosti tradičním označením pro papírové peníze, v historickém kontextu
znamenal peníze-obligace vydávané bankami, což je o něco pozdější skutečností.
 Mince a bankovky – znehodnocování (debasement) mincí
• Kromě emise státovek měl
historický panovník ještě jeden
způsob zlepšit (nominálně) své
finanční poměry – a tento
způsob byl mnohem
rozšířenější.
• Běžnou praxí bylo snížení
skutečného obsahu vzácného
kovu v mincích s tím, že jejich
oficiální nominální hodnota
zůstávala stejná.
• Tento jev, označovaný za
znehodnocování (debasment)
mincí, bylo možné pozorovat
skoro ve veškerých historických
společnostech.
Greshamův zákon

„Greshamův zákon je monetární princip, jenž tvrdí, že

„špatné peníze vytěsňují dobré peníze z použití“. Například,
jestli ve společnosti obíhají dva typy komoditních peněz (zlaté
mince a papírové státovky), jež mají stejnou oficiální
nominální hodnotu, ty vzácnější (zlato) budou postupně mizet
z oběhu“
Banky a centrální banky
• Výše uvedené monetární uspořádání – mince jako oficiální platidlo
doprovázené občasnou emisí státovek – přetrvávalo v zemích Evropy až do
17. století.
• Papírové peníze se emitovaly i bankami: na začátku jejich hodnota odrážela
hodnotu zlata, jimž banka fyzicky disponovala. Avšak s růstem potřeby peněz
pro obchodní účely banky začínaly emitovat papírové peníze, jejichž
nominální hodnota přesahovala hodnotu zlata drženou bankami.
• Takové operace často vedly k bankrotu bank, zejména když emitované peníze
byly používány pro financování obzvlášť rizikových počinů.
Banky a centrální banky
• Přibližně ve stejnou dobu se vlády rozvinutějších zemí začaly pokoušet o uspořádanější a
kontrolovanou emisi peněz.
• Za těchto podmínek vznikaly první centrální banky. Na začátku to byly ryze „banky státu“ –
instituce vytvořené za účelem emise papírových peněz potřebných pro pokrytí státních
výdajů. V takových situacích tyto „státní bankovky“ obíhaly společně s bankovkami
emitovanými komerčními bankami a zlatými mincemi. Podstata těchto bankovek zůstávala
stejná – byl to stále slib vyměnit je za určité množství vzácného kovu.
• První centrální banka, jež emitovala bankovky, vznikla ve Švédsku v roce 1691, avšak
zkrachovala po třech letech. První stále fungující centrální bankou je Bank of England, jež
byla založena v roce 1694. K 19. století centrální banky existovaly ve většině rozvinutějších
zemí.
Banky a centrální banky

• V 19. století začala monopolizace emise bankovek centrálními

bankami rozvinutých zemí. Důvody jsou následující:
1) Stát chtěl mít větší stupeň kontroly nad peněžní zásobou;
2) Komerční banky emitující bankovky často bankrotovaly, což v
mnoha případech vedlo k hospodářským potížím a občanským
nepokojům ze strany jejich vkladatelů.
Nicméně, proces monopolizace emise papírových peněz ve většině zemí
Evropy skončil teprve koncem 19. či začátkem 20. století.
 Evoluce hotovostních peněz
Typ peněz: Mince Státovky Komerční papíry Bankovky Bankovky CB

Fyzická podoba: Vzácný kov Papír Papír Papír Papír

Emitováno: Vláda/stát Vláda/stát Soukromé Soukromé Centrální banka
organizace bankovní
organizace
Hodnota: Mají hodnotu sámi o Slib státu zaplatit Slib organizace Slib banky zaplatit Na začátku, slib
sobě určité množství zaplatit určité určité množství centrální banky
vzácného kovu množství vzácného vzácného kovu ze zaplatit určité množství
kovu svých rezerv. vzácného kovu.
Následně, žádná
podkladová hodnota
Používalo se: Univerzální platidlo Zákonné platidlo Platidlo v rámci Platidlo, avšak Zákonné platidlo
uvnitř určitého státu určitého kruhu často pouze v uvnitř určitého státu
organizací. regionu působení
vydávající banky
Zlatý standard
• Do 19. století emise bankovek měla poměrně chaotickou povahu; hodnota a
kredibilita emitovaných peněz se mohla lišit v závislosti na emitentovi.
• V některých zemích obíhaly nejenom papírové a zlaté, ale i stříbrné peníze
(takové monetární uspořádání se označuje jako bimetalismus).
• Během 19. století v návaznosti na strukturní ekonomické změny a rostoucí
mezinárodní obchod začalo docházet ke globální unifikaci použití zlata jako
peněz: centrální banky vyspělých zemí monopolizovaly emisi papírových
peněz a byly schopny zajistit fixní zlatou hodnotu emitovaných bankovek.
 Zlatý standard
• Monetární systém, kdy hodnota měny je
striktně vázána ke zlatu a zároveň stát udržuje
určitou úroveň zlatých rezerv a tím garantuje
směnitelnost emitovaných bankovek za zlato,
se označuje jako zlatý standard.
• Takové uspořádání dokázalo udržovat
relativní cenovou stabilitu; měnové kurzy
zemí, jež byly součástí zlatého standardu,
byly zafixovány vůči sobě jelikož jejich měny
byly směnitelné za fixní množství zlata.
Zlatý standard
• V rámci zlatého standardu byla emise hotovostních peněz regulována
zlatými rezervami centrálních bank.
• Klasický zlatý standard jako mezinárodní monetární systém přetrvával
do začátku První světové války, během níž se země potýkaly s
rostoucími veřejnými výdaji a klesajícími daňovými výnosy, což je
stimulovalo k emisi ničím nekrytých papírových peněz.
• Během války většina vyspělých zemí (významnou výjimkou byly USA)
opustila zlatý standard a prošla episodami nadměrné peněžní emise a
stoupající inflace.
Míra inflace v evropských zemích před a
během První světové války

Tyto hodnoty jsou vysoké i dle moderních standardů rozvinutých zemí, a

byly skutečným ekonomickým šokem pro začátek 20. století, kdy obyvatelstvo
bylo zvyklé na po desetiletí neměnné ceny
Zlatý standard a fiat peníze

• Během První světové války většina zemí nevystoupila ze zlatého

standardu oficiálně, ale pouze dočasně omezila či odložila směnitelnost
bankovek za zlato. Nicméně, v realitě emitovaly peníze, jejichž hodnota
nebyla podložena žádným reálným aktivem.
• S tím souvisí pojem fiat peníze či peníze s nuceným oběhem – peněžní
jednotky, jejichž hodnota je dána zákonem a není vázána na žádné
podkladové aktivum.
• Vzorovým příkladem fiat peněz jsou peníze, jež používáme dnes, stejně
jako ty, co se emitovaly evropskými zeměmi během První světové války.
Velká deprese a krach zlatého standardu
• Po válce se některé vyspělé země (mezi nimiž i Československo)
pokusily navrátit ke zlatému standardu za účelem snížení inflace,
avšak směnitelnost bankovek za zlato byla zpravidla omezena: běžnou
situací bylo, že směnit za zlato bylo možné jenom velkou – výrazně
větší než to, čím disponovala většina populace - částku v hotovosti.
• Finální změna přišla společně s Velkou depresí, kdy hospodářské
problémy byly prohlubovány deficitem peněz v důsledku nemožnosti
jejich volné emise za zlatého standardu.
Velká deprese a krach zlatého standardu
• V důsledku byl zlatý standard opouštěn, a země získaly
možnost snížit dopady krize pomocí emisního financování
rozsáhlých státních výdajů.
• Od té doby měny většiny Evropských zemí již nikdy nebyly
směnitelné za zlato, a tato situace stále přetrvává.
Bretton-Woodský měnový systém

• V roce 1944 bylo představeno nové mezinárodní monetární uspořádání:

jeho účelem byla standardizace (tj. zafixování) měnových kurzů
rozvinutých zemí, stejně jako zvýšení koordinace ve světovém obchodě.
• Vedoucí světové ekonomiky uzavřely dohodu, v jejímž důsledku jedinou
měnou směnitelnou za zlato zůstával americký dolar. Ostatní země se
zavazovaly udržovat fixní kurzy svých měn vůči dolaru.
• To udělalo dolar světovou rezervní měnou; tento status je ve velké míře
stále zachován.
 Bretton-Woodský měnový systém
• Spojené státy udržovaly největší zlaté
rezervy, zatímco se devizové rezervy
centrálních bank jiných zemí
skládaly primárně z amerických
dolarů.
• Nicméně, země měly povoleno
devalvovat svou měnu a tím mohly
zvyšovat svou konkurenceschopnost
v zahraničním obchodě.
Bretton-Woodský měnový systém
Bretton-Woodský měnový systém
Ukončení Bretton-Woodského systému

• Ke konci 60. let byla stabilita Bretton-Woodského systému

podkopávána konstantním odtokem zlata z USA.
• Tržní cena zlata byla mnohem vyšší než oficiální kurz 35 dolarů za
troyskou unci; to stimulovalo země směňovat vydělané dolary za zlato
a profitovat na tomto cenovém rozdílu.
• Ve stejný okamžik USA čelily vysoké inflaci a s tím i klesající (za
fixního měnového kurzu) konkurenceschopnosti v mezinárodním
obchodě.
Ukončení Bretton-Woodského systému

• V roce 1971 USA ukončily směnitelnost dolaru za zlato a devalvovaly

dolar vůči jiným světovým měnám. Tím se z něho stal ještě jeden
zástupce kategorie fiat peněz.
• Od té doby je světové monetární uspořádání víceméně stejné tak jak
ho známe dnes: většina rozvinutých zemí má měny s flexibilními
kurzy a americký dolar zůstává světovou rezervní měnou. Nicméně,
tato jeho role je poměrně málo důležitá pro země s flexibilními
měnovými kurzy.
Kategorizace peněz
• Komoditní peníze - peníze v podobě komodity či směnitelné za určité
množství komodity;
• Fiat peníze – peníze, jejichž hodnota a akceptovatelnost je dána zákonem a
ne hodnotou podkladové komodity.
• Elektronické peníze (e-money) – poměrně matoucí pojem, jehož význam se
liší v závislosti na stáří konkrétní ekonomické učebnice, v níž tento pojem
najdeme. Může znamenat (spíše dřív) virtuální peníze na bankovních účtech,
tokeny platebních systémů (PayPal apod.), kryptoměny a nově i digitální
státní peníze.
Kvazi-peníze či near money

• Existuje řada komodit a aktiv, jež plní některé funkce peněz či jsou
(jejich vlastníky) považovány za budoucnost či náhražku peněz.
• Tato aktiva jsou občas označovány jako kvazi-peníze či near money.
Definičním rysem kvazi-peněz je to, že plní pouze některé ze tří
konvenčních funkcí peněz.
• Vysoce likvidní finanční aktiva jako např. krátkodobé dluhopisy jsou
běžně označovány za kvazi-peníze. Podobné platí (minimálně
prozatím) i o kryptoměnách.
Peníze a ekonomická politika

• V případě, že se bavíme o penězích v rámci ekonomické politiky,

centrálního bankovnictví či interakcí mezi penězi a ekonomickými
proměnnými, zpravidla neuvažujeme o penězích jako abstraktním
konceptu.
• Peníze definujeme jako konkrétní ekonomickou proměnnou, jež může
mít vliv na jiné hospodářské ukazatele: produkt, inflaci, měnový kurz
atd.
• Podrobněji se tím budeme zabývat ve druhé polovině semestru.
Peníze jako ekonomická proměnná: základní
terminologie
• Nejčastějšími pojmy, jež se používají pro označení množství peněz v
hospodářství, jsou peněžní zásoba, peněžní nabídka a měnové agregáty.
• Peněžní zásoba je obecným označením pro veškeré peníze v ekonomice –
zpravidla v podobě hotovosti a vkladů na různých typech bankovních účtů.
• Peněžní nabídka často vystupuje jako synonymum, avšak zpravidla se používá
v monetárních teoriích, kdy množství peněz v ekonomice je funkcí jiných
makroekonomických proměnných.
• Měnové agregáty jsou přesně metodologicky vymezené definice peněz neboli
nástroj pro určení množství peněz v ekonomice.
Peněžní zásoba a měnové agregáty
• Měnové agregáty můžeme vnímat jako prostředek pro měření množství
peněz v ekonomice.
• Měnové agregáty se liší v závislosti na tom, jaké „složky“ celkové
peněžní zásoby zahrnují. Jejich přesný výpočet se v různých zemích liší,
avšak logika zůstává stejná.
• Např. nejpoužívanější měnový agregát je označován jako M1 a zahrnuje ty
nejlikvidnější peníze – hotovost a vklady na běžných bankovních účtech.
Měnový agregát M2 zahrnuje M1 a další (méně likvidní) část peněz.
Měnové agregáty v České republice
• M1 = oběživo + vklady na běžných účtech
• Oběživo (bankovky a mince) v rukou nebankovních subjektů
• Vklady domácích nebankovních subjektů v domácí a zahraniční měně
• M2 = M1 + termínované vklady
• vklady s dohodnutou splatností do 2 let
• vklady s výpovědní lhůtou do 3 měsíců
(v domácí i zahraniční měně)

• M3 = M2 + krátkodobé cenné papíry + repo operace

• cenné papíry nebankovních subjektů v domácí měně (splatnost do 2 let)
• Repo operace = prodej CP bankami nebankovním subjektům s pozdějším zpětným
nákupem
46
Měnová báze M0

• Měnová báze je speciálním pojmem označujícím pouze tu část peněz v

ekonomice, jež je bezprostředně ovlivňována centrální bankou.
• Měnová báze je instrumentem monetární politiky CB.
• Zpravidla obsahuje:
- hotovost v oběhu a hotovost v trezorech obchodních bank;
- rezervy držené obchodními bankami na účtech u CB.
• Měnová báze je užším pojmem než peněžní zásoba; používá se
především při vysvětlení procesu tvorby peněz bankovní soustavou.
Kolik peněz je v ekonomice?
• Zodpovězení této otázky
vyžaduje náhled do statistik
centrální banky – odpovědí bude
číslo získané použitím jednoho z
měnových agregátu.
• Nicméně absolutní vyjádření
množství peněz v ekonomice a
vývoj této veličiny mají poměrně
nízkou vypovídací hodnotu kvůli
inflaci, ekonomickému růstu atd.
Kolik peněz je v ekonomice?

Větší smysl má pohled na relativní indikátory, jež

porovnávají množství peněz v hospodářství s určitými
makroekonomickými veličinami či poukazují na tempo růstu
peněžní zásoby.

Tyto indikátory se občas používají pro predikci nebo

vysvětlení finančních krizí, avšak jejich aplikovatelnost není
vždy korektní.

V rozvinutých zemích můžeme pozorovat trendový narůst

podílu peněžní zásoby na HDP, tj. růst relativního množství
peněz v hospodářství.

Zůstává otázkou, jestli je to příznak vnitřní nestability soudobého monetárního systému anebo
tento růst může být vysvětlen fundamentálními faktory.
Centrální banka a peníze
• Tomuto tématu se budeme věnovat detailněji ve druhé polovině semestru, teď si
prezentujeme jenom základní teoretické souvislosti.
• Neodborná veřejnost většinou zastává názor, že veškeré peníze v ekonomice
jsou tvořeny a kontrolovány centrální bankou.
• Z tohoto důvodu centrální banka vystupuje jako objekt kritiky i v případě
relativního „přebytku“ peněz v hospodářství (typicky spojovaného s inflací), i v
případě „nedostatku“ peněz (jenž se projevuje růstem úrokových sazeb a obecně
nižším růstem hospodářství).
• Ve skutečnosti je ale moc centrální banky v této oblasti výrazně omezená.
Centrální banka a peníze
• Peníze (vyjádřené pomocí měnových agregátů) můžou být rámcově rozděleny
na dvě nerovné složky: hotovost a bankovní vklady.
• Hotovost je skutečně emitována výlučně centrální bankou, ale zpravidla na
požádání obchodních bank výměnou za jejich rezervy*.
• Centrální banky většinou neemitují a nedistribuují hotovost na základě
vlastního uvažování: peníze se tisknou, když např. klient obchodní banky
provádí výběr ze svého účtu, a obchodní banka – aby vyhověla jeho
požadavku – se obrací na centrální banku pro poskytnutí hotovosti (výměnou
za „něco“).
* o tom budeme brzo mluvit podrobněji, ale prozatím můžeme chápat bankovní rezervy jako vklady
obchodních bank na speciálních účtech u centrální banky
Centrální banka a peníze

• Hotovost je tedy skutečně tou částí peněz, jež je teoreticky pod

kompletní kontrolou centrální banky (teoreticky může odmítnout
poskytnout hotovost komerční bance).
• Jiná monetární veličina, jež centrální banka kontroluje či minimálně
významně ovlivňuje, jsou rezervy komerčních bank. Centrální banka
stanovuje sazbu tzv. povinných minimálních rezerv (jako procento
celkových vkladů držených komerčními bankami); dovoluje jim
vytvářet i dobrovolné rezervy (viz dále).
Tvorba úvěrových peněz a peněžní
multiplikace
• Vysvětlení, proč emise veškerých peněz není prováděna pouze centrální
bankou, se modelově vysvětluje pomocí principu tzv. tvorby úvěrových
peněz.
• Je to jeden z nejdůležitějších konceptů monetární ekonomie, jehož pochopení
je základem pro porozumění tomu, jak se peníze emitují, distribuují, využívají
a ovlivňují reálné hospodářství.
• Proces tvorby peněz komerčními bankami také může být označován jako
peněžní multiplikace a je umožněn tím, že soudobé banky fungují na
principu tzv. bankovnictví částečných rezerv (fractional reserve banking).
Bankovnictví částečných rezerv
• V daleké minulosti banky fungovaly spíše jako úschovny: přijímaly vklady, avšak
nepoužívaly akceptované peníze pro úvěrování za účelem zajištění potenciálních výběrů
vkladů.
• Nicméně, banky si postupně začaly uvědomovat, že je velice nepravděpodobné, že by veškeří
vkladatelé požádali o výběr svých depozit najednou. Kvůli tomu část přijatých peněz banky
vydávaly jako úvěry, což znamenalo, že zpravidla nedisponovaly veškerými penězi, jež
přijaly od vkladatelů.
• Nicméně, část přijatých vkladů musely ponechávat „po ruce“, aby mohly zajistit běžné
vyplácení depozit – tato část se označovala (a stále označuje) jako bankovní rezervy. Na
základě toho je tento samotný princip fungování moderních bank označován jako
bankovnictví částečných rezerv.
Bankovnictví částečných
rezerv
Země Míra povinných
• V současnosti je minimální výše bankovních minimálních rezerv (%
rezerv stanovována regulátorem – centrální přijatých vkladů)
bankou – jako procento od vkladů přijatých UNITED STATES 0
komerční bankou. EURO AREA 1
• Oficiálním termínem je míra povinných CHINA 11
minimálních rezerv. Její výše se značně liší RUSSIA 5
napříč světem; zpravidla je vyšší v zemích s
CZECH REPUBLIC 2
méně stabilními finančními systémy.
BRAZIL 31
• Nicméně je důležité si uvědomovat, že banky
ARGENTINA 44
můžou držet více rezerv, než je centrální
bankou vyžadováno – tzv. dobrovolné Rok 2020
rezervy.
Rizika bankovnictví částečných rezerv
• Soudobé principy fungování bankovních systémů nesou určitá neoddělitelná rizika, jejichž realizací
je situace, kdy banka nebude schopna pokryt odliv vkladů pomocí svých rezerv či jiných likvidních
prostředků.
• Tyto situace nejsou úplně běžné, ale můžou nastat, když:
1) o konkrétní bance se stává známo, že má problémy – v takové situaci může být zachráněna
regulátorem či převzata jinou bankovní organizací.
2) bankovní systém jako celek je v krizi a dozvídá se o tom obyvatelstvo – v takových případech bez
zákroků regulátora hrozí kolaps bankovního systému v důsledku tzv. domino efektu.
Tyto případy jsou tradičně označovány jako runy na banky. Největšího rozsahu dosahovaly v
rozvinutých ekonomikách 30. let minulého století, avšak stávají se jednotlivým bankám i v
současnosti.
Bankovnictví částečných rezerv a tvorba úvěrových peněz

• Logika tvorby peněz v podmínkách bankovnictví částečných rezerv je

zpravidla vysvětlována pomocí následujícího modelového příkladu.
• V imaginární ekonomice je plně funkční bankovní systém, v němž platí
sazba povinných minimálních rezerv 10 %, tj. veškeré komerční banky
musí držet 10 % přijatých vkladů na speciálním účtu u centrální banky.
Zbytek vkladů transformují na úvěry pro obyvatelstvo, podniky atd.
• V důsledku toho mají banky na straně aktiv poskytnuté úvěry (což jsou
v podstatě pohledávky za dlužníky), na straně pasiv – přijaté vklady
(jež musí vkladatelům vyplatit na vyžádání).
Bankovnictví částečných rezerv a tvorba úvěrových peněz

• Co se stane, když komerční

banka získá nový vklad ve výši
100 $?
• 10 $ bude umístěno do rezerv.
• Zbytek – 90 $ - bude poskytnut
nějakému ekonomickému
subjektu v podobě úvěru.
• Změny v bankovní rozvaze –
viz tabulku vpravo.
Bankovnictví částečných rezerv a tvorba úvěrových peněz

• Jednotlivec či firma, jež získali

tento úvěr ve výši 90 $, tyto
peníze následně utrácí – např. na
nákup nemovitosti. Utracené
peníze se ve výsledku ocitnou
jako vklad v jiné bance – vklad,
jenž bude patřit prodejci
nemovitosti – tomu, kdo
zinkasoval peníze od původního
dlužníka.
Bankovnictví částečných rezerv a tvorba úvěrových peněz

• Utracené úvěrové peníze se projeví v rozvaze druhé banky jako v tabulce

dole – zvýší se jí přijaté vklady o 90 $, z nichž si 9 $ ponechá v rezervách,
zatímco 81 $ poskytne v podobě úvěrů.
• Samozřejmě, že to platí pouze v situacích, kdy jsou veškeré půjčené peníze
utráceny a následně deponovány na bankovní účet (a ne např. ponechány v
hotovosti) a zároveň banka čelí vysoké poptávce po úvěrech – půjčí
klientům „všechno“, co může.
Bankovnictví částečných rezerv a tvorba úvěrových peněz

• Lze předpokládat, že tento cyklus bude pokračovat „donekonečna“ –

nové úvěry se budou transformovat na vklady těch, jež tyto peníze
získali od vypůjčitelů.
• Banky budou tyto nové vklady používat pro vydávání nových úvěrů –
samozřejmě s tím, že si určité procento ponechají jako rezervy.
• Tím pádem i celkové množství peněz v ekonomice (tj. objem
bankovních vkladů) bude stále růst – přitom tento proces byl
nastartován pouze jedním bankovním vkladem ve výši 100 $.
Bankovnictví
částečných
rezerv a tvorba
úvěrových peněz
Kolik peněz bylo „vytvořeno“?
Vklady Úvěry Povinné
minimální
rezervy
+100 (počáteční) +90 +10
+90 +81 +9
+81 +72,9 +8,1
+72,9 +65,61 +7,29
…. …. ….
Celkem: +1000 +900 +100
 Co ovlivňuje emisi peněz?

• Tento proces je označován jako peněžní multiplikace anebo emise bankovních

peněz. Zjednodušeně, přírůstek bankovních vkladů stimuluje multiplikativní nárůst
příslušných měnových agregátů (jež obsahují bankovní depozita) a míra multiplikace
– peněžní multiplikátor– záleží na sazbě povinných minimálních rezerv.
• Co by se stalo, kdyby sazba povinných minimálních rezerv činila 20 % místo 10 %?
Multiplikace by probíhala pomaleji a výsledné zvýšení peněžní zásoby by bylo nižší –
na každém kroku, pouze 80 % z „nových” vkladů by se půjčovalo dál a 20 % by
zůstávalo jako rezervy.
• Multiplikační proces se zpravidla shrnuje následujícím vzorcem:  Počáteční přírůstek*
Výsledný růst peněžní zásoby 
Δ
* ve druhé polovině semestru si vysvětlíme, proč se jedná o zvýšení měnové báze a ne žádné počáteční depozitum apod.
Měnová báze a peněžní zásoba
Mějme na paměti, že měnová báze obsahuje hotovost a rezervy komerčních bank u CB; peněžní zásoba/nabídka
M1 se skládá z hotovosti a vkladů jednotlivců a firem u komerčních bank.
Rekapitulace
• Vymezujeme následující konvenční funkce peněz: prostředek směny,
zúčtovací jednotka a uchovatel hodnoty.
• Tradiční teorie zrodu peněz spojuje jejich vznik s nahrazením barterového
obchodu za účelem snížení transakčních nákladů.
• Po tisíciletí měly peníze komoditní podobu – byly jednak vyráběny z určité
cenné komodity, či byla zaručena jejich směnitelnost za určitou cennou
komoditu (nejčastěji zlato).
• První papírové peníze byly pouhými obligacemi, jejichž emitent garantoval, že
je smění za určité množství drahého kovu.
Rekapitulace
• Monopolizace emise papírových peněz státem (centrálními bankami) začala v 18. století,
avšak v některých zemích skončila teprve začátkem 20. století.
• Mezinárodní monetární uspořádání, kdy rozvinuté země garantovaly směnitelnost své
měny za zlato a zároveň udržovaly fixní měnové kurzy, je označován za zlatý standard.
• Vrcholem jeho použití bylo období před První světovou válkou. Během války většina
rozvinutých zemí pozastavila či omezila směnitelnost svých měn za zlato; globální návrat
ke zlatému standardu již nikdy neproběhl.
• Dalším stupněm globálního finančního uspořádání byl tzv. Bretton-Woodský systém, kdy
jedinou měnou směnitelnou za zlato byl americký dolar, zatímco měny jiných zemí byly
směnitelné za dolar dle fixních měnových kurzů. Tento systém existoval do roku 1971.
Rekapitulace
• Rozlišujeme různé způsoby měření množství peněz v hospodářství. Obecným
označením je peněžní zásoba či peněžní nabídka, jež se vyjadřuje pomocí jednoho z
měnových agregátů. Zpravidla obsahují emitovanou hotovost a vklady na účtech
komerčních bank.
• Musíme to odlišovat od tzv. měnové báze – té části peněz, jež je plně pod kontrolou
centrální banky. Obsahuje hotovost a rezervy komerčního bankovního systému
držené u centrální banky.
• Hotovost je emitována výlučně centrální bankou. Bezhotovostní peníze jsou
emitovány i obchodními bankami ve výsledku tzv. peněžní multiplikace umožněné
bankovnictvím částečných rezerv.
DĚKUJI ZA POZORNOST