Číslo 316 Ročník 32 Leden 2003

Číslo 316. 

Ročník 32. 

Leden 2003 

Opuntia fragilis (Nutt.) Haw. 

OSTNÍK – 2003 ………………................ 

1 

…………………………………………….

Z literatury 

Kakteen und andere Sukkulenten č. 9 / 2000 

Echinocereus pectinatus je i bez květů parádní rostlinou každé sbírky. A co 

teprve, když najednou vykvete třinácti nádhernými květy (titulní snímek). 

P.Hansen se zabývá Lophophora fricii Habermann a spornou varietou 

Lophophora williamsii var. decipiens Croizat. Začíná od kultovních obřadů 

s peyotlem u Aztéků, pokračuje Fričovým nálezem (1923) lofofory u San Pedro, kde ji 

po 50 letech opět nalezl a popsal Habermann. Ze semen původní rostliny 

vypěstované potomstvo kvete vínově červeně. Jiní autoři (Kreuzinger, Backeberg) 

popsali loforory a zveřejnili snímky rostlin s odlišným tvarem i barvou petálů, od 

téměř bílé po tmavě růžovou. Rozdíly jsou v barvě pokožky, velikosti mamlí, areol, 

množství a barvě plsti na nich, ale také ve vzhledu semen, jejich testy. Závěrem 

osmistránkového článku s 20 barevnými snímky a 6 rastrovými snímky testy semen 

se autor uvádí, že podle představy Gryma, kterého zde často jmenuje, má rod 

Lophophora jen jediný druh Lophophora williamsii, se čtyřmi varietami: williamsii, 

diffusa, koehresii, fricii. 

Je těžké přivyknout tomu, že notokaktusy jsou přejmenovány na parodie. 

Skutečný notofil to musí pokládat skoro za svatokrádež. Pod obrázky rostlin, kterým 

bych rázem přiřkl název Notocactus ottonis, se však píše o okruhu Parodia 

nothominuscula a popisuje se nový poddruh gravior, lišící se téměř dvojnásobným 

průměrem a výškou těla, o málo delšími trny, které jsou u nového poddruhu 

červenohnědé, zatím co u typu mají být černohnědé. Květ se více rozevírá, plod je 

opět 2x větší. Pro srovnání je uvedena i Parodia ottonis, jejíž tělo může být mnohem 

větší (15 cm) a vyšší (až 25 cm), má světlejší pokožku a žluté, delší trny i větší květ 

(5 barevných snímků). 

Kaktusaření v Irsku je neobvyklý „sport“, chybí zde i zahradnické firmy, 

zabývající se pěstováním a prodejem kaktusů. Když se autor přestěhoval z Drážďan 

do západní části Irska musel si postupně osvojit jiné pěstitelské postupy, než jaké 

užíval v Evropě. Podnební rozdíly byly výrazné: zimní teploty v Irsku se normálně 

pohybují mezi 4-7°C, letní kolem 16°C a jen vzácně přesáhnou 25°C. Množství UV 

paprsků je však mnohem větší, protože nejsou zadržovány nečistotami ovzduší. 

Proto svítí-li slunce dojde k popálení rostlin i za chladných jarních dnů. Bylo třeba 

přejít na substrát, který nezadržoval vláhu a rychleji vysychal. Místní horniny 

obsahovaly značné množství vápníku, proto zpočátku si nechával posílat vhodnou 

půdu až z Německa. Během posledních pěti let rozšířil sbírku o výsevy a 

roubovance. Jeho pařeniště s kvetoucími kaktusy se stalo velkou atrakcí pro místní 

obyvatele (2 barevné snímky). 

Na slavnostní výroční schůzi k 50. výročí založení Německé kaktusářské 

společnosti (DKG) zazněl také referát o kaktusářích v bývalé NDR. Největším 

rozdílem bylo, že kaktusáři v NDR museli být členy „Společnosti k demokratické 

obnově Německa“, v níž měli Ústřední odbornou sekci pro kaktusy a sukulenty. 

Společnost byla podporována a kontrolovaná státem stejně, jako jiné pěstitelské a 

chovatelské sekce, filatelisté nebo lidoví umělci. Kaktusáři (zjednodušuji název) měli 

ještě specializované sekce pěstitelů některých rodů (parodií, gymnokalycií, mamilárií 

atd). Státem kontrolovaná organizace měla i své výhody v tom, že termíny výstav, 

přednášek a jiných hromadných akcí se nepřekrývaly a naopak navzájem na sebe 

navazovaly. Významným představitelem kaktusářů v NDR byl stále Walter Haage, 

který pracoval ve své znárodněné firmě dále a napsal hodnotné knížky o kaktusech a 

OSTNÍK – 2003 ………………………….. 

2 

……………………………………………..

jejich pěstování. Oficiální styky mezi kaktusáři obou německých států prakticky 

neexistovaly, udržovaly se ale potají a s velkým rizikem závažných následků (v 

NDR). V roce 1988 bylo v NDR 123 kaktusářských organizací se zhruba 1800 členy. 

Mammillaria verhaertiana (podle zahradníka Vergaerta, pracujícího u De 

Laeta), byla popsána 1912 a od té doby již čtyřikrát přejmenována. Její válcovité tělo 

s odnožemi u báze, nebo po stranách, mívá v době květuschopnosti výšku 10-20 cm 

při průměru 4-5 cm. Poměrně těsně přiléhající tuhé mamle, kryté světle zelenou 

pokožkou, nesou malé, zanořené areoly s krátkou světlou vlnou. Silnější střední trny 

jsou až 1 cm dlouhé, někdy s háčkem na konci, jsou bílé, hnědé až černé. Zvonovité 

květy vyrůstají ve věnečku kolem temene, jsou 2 cm dlouhé, bílé s hnědočerveným 

středním proužkem na petálech. Jako všechny mamilárie vyžaduje minerální, 

propustný substrát. Koncem května, začátkem června, kdy kvete, snáší i vydatnější 

zálivku, pak je třeba zálivku omezit aby se tělo příliš nevytahovalo (barevný snímek) 

Dudleya viscida (= lepivá) téměř nevytváří kmen, početné, oble osmihranné 

masité listy, světle zelené barvy, jsou 7-9 cm dlouhé a 1 cm silné, směrem ke špičce 

se zužují. Květ tvoří až 30 cm vysoký, tenký stvol, z něhož vyrůstají malé bělorůžové 

květy o průměru až 1 cm. Pochází z Kalifornie (2 barevné snímky). 

Také následující článek pojednává o sukulentech – různých druzích rodu 

Sedum, které rostou v severní Americe. Je jich asi 30 druhů s nejméně 20 poddruhy, 

varietami a formami. Podle míst výskytu lze odlišit dvě oblasti s charakteristickými 

druhy: lokality západně od Skalistých hor a lokality v Apalačském pohoří. Specialista 

najde v článku řadu detailů i 10 snímků různých druhů a variet. Jistě také ocení 

velkou přehlednou tabulku druhů rodu Sedum, rostoucích v severní Americe. U 

názvu každého taxonu je uveden rok a autor jeho publikace, místo výskytu, poddruh 

a zda je to trvalka, dvouletka, nebo letnička. Odlišný způsob pěstování je hlavní 

příčinou nedostatku těchto sukulentů v evropských sbírkách. Autor uvádí pěstitelské 

rady, které je třeba respektovat. 

Vodní přehrada u Vista Hermosa a zdutí vodní hladiny řeky Rio Moctezuma 

zcela zničilo lokalitu, na níž rostl Echinocactus grusonii. Naštěstí ty největší a 

nejlepší rostliny byly ještě před napuštěním přehrady vykopány a přestěhovány do 

zahrad různých zbohatlíků, takže je šance, že tento kaktus si po delším čase opět 

najde příhodné místo k růstu ve volné přírodě. 

Pěstitelům se doporučují: Opuntia salmiana var. albiflora (bíle kvetoucí 

varieta drobné, trsovitě rostoucí opuncie z Paraguaye, dobře rostoucí v každém 

minerálním substrátu při vydatnější zálivce v létě a na výsluní. Množí se odlomenými 

články), Mammillaria geminispina (velké, bohatě odnožující rostliny, vyžadující 

místo na slunci těsně pod sklem dobré větrání podporuje růst dlouhých silných trnů. 

V létě bohatá zálivka, v zimě naprosté sucho a teploty 8-10°C), Echinopsis aurea 

(častěji veden jako Lobivia, má v mládí kulovité tělo, později válcovité. Nádherné sytě 

žluté květy dosahují průměru až 8 cm. Dobře roste v létě venku, při častější zálivce a 

přihnojení. V zimě sucho a velmi nízké teploty !), Gymnocalycium mihanovichii 

forma „Rubra“ (tato forma postrádající chlorofyl byla před desítkami let nalezena mezi 

semenáčky a roubováním je stále udržována a rozmnožována. Nejlépe roste na 

Hylocereus undatus. Lidově se ji říká „jahodový kaktus“. Chránit před intenzivním 

sluncem a teplomilnou podložku v zimě před podchlazením. Množí se odříznutými a 

hned naroubovanými odnožemi), Aloe dorotheae (růžice masitých listů se na slunci 

charakteristicky červeně barví. Listy jsou po okrajích a stěnách posety drobnými 

bílými zoubky. Nevelká rostlina se hodí i do menší sbírky. Množí se semeny, dobře 

roste v písčité půdě a vydatné zálivce v létě. Chladně zimovat se slabou zálivkou), 

Euphorbia gottfriedii (je novější druh ze skupiny „millii“, u nás známé pod názvem 


3 

……………………………………………..

„trnová koruna“.Je však drobnějšího těla, má velmi úzké, v době sucha opadavé 

lístky. Pochází z Madagaskaru, vyžaduje lehce kyselý, minerální substrát, který musí 

být značně vodopropustný. Výsluní a opakovaná zálivka v létě, chladno a sucho v 

zimě. Množí se zjara odřezky). Ke všem rostlinám je barevný snímek. 

Pěstitelé agáví jsou obvykle velmi trpělivý lidé. Ono to ani jinak nejde, když 

agave kvetou až za další dobu. Popsán je případ květu u Agave attenuata, 

pěstované ve velkém skleníku po dlouhých 27 let. Květní stvol dosáhl délky 2,6 metru 

a měl typický tvar labutího krku. Autor zdůrazňuje, že tento rod potřebuje k zakvetení 

co nejvíce světla ( 3 barevné snímky). 

Delosperma sutherlandii patří mezi již v mládí bohatě kvetoucí delospermy. 

Na dvou snímcích autor předvádí záplavu velkých, sytě fialových květů s jasně 

žlutým středem u dvouletých semenáčků. Rostou v normální zemině pro kaktusy, 

přes prvou zimu semenáčky téměř neměly vegetační pauzu, ač při 12°C byly 

zalévány jen minimálně. Po 12 měsících od výsevu byla část semenáčků vysazena 

na skalku, kde již za dva měsíce, v polovině července, velice bohatě vykvetly. Až do 

prvých mrazů rostly na skalce, pak byly jejich už značně velké hlízy vybrány, očištěny 

a ponechány oschnout. Přes zimu byly ve sklepě při 6-12°C. Na jaře byly scvrklé, ale 

po 12-hodinové koupeli ve vlažné vodě byly počátkem května opět vysázeny na 

skalku. Opět bohatě kvetly, zatím co několik rostlin, úmyslně ponechaných přes zimu 

na skalce a přikrytých smrkovými větvemi, zašlo (2 barevné snímky). 

MUDr. Vladimír Plesník 

Drobničky 

► Sběr známek s kaktusářskou tématikou je krásným doplňkem sběratelské 

vášně zvláště pro ty, kteří nemají jinou možnost, jak se věnovat kaktusům. Těmto 

zájemcům je určeno zvláštní číslo časopisu „Sukkulentenwelt“, vydávaného 

ženevským Spolkem pro podporu pěstování sukulentů. Uveřejňuje krátké články o 

sukulentech a o spolkové činnosti, cena jednoho čísla obnáší 8 švýcarských franků 

(cca 176 Kč). Zmíněné zvláštní číslo obsahuje informace o historii poštovních 

známek a hlavně obrazem i slovy uvádí celou řadu známek z mnoha zemí 

s tématikou sukulentů a kaktusů. 

► Zda-li si ještě vzpomenete co je to ICBN? Některým kaktusářům stačí 

obdivovat krásu rostlin, jiní si chtějí o nich povídat s dalšími zájemci. Aby se vůbec 

mohli dohodnout o které kytce hovoří, musí být i mezinárodně sjednoceno jejich 

pojmenování. A k tomu právě slouží ICBN, nebo-li „Internacionální kód botanické 

nomeklatury“. Obsahuje zásady platných popisů nových rostlin, jejich jmen, 

uveřejnění, vyobrazení, citace původních názvů a přejmenování, atd. Protože někteří 

experti na popisy chápou pojem druhu či rodu jednou šířeji za vzniku velkorodů 

(např. Rebutia = Sulcorebutia + Mediolobivia + Rebutia), jindy úžeji (zejména u tzv. 

mexických miniatur) existuje pro laika téměř nepřehledné množství názvů. Jedinou 

pomocí je pak respektovat mezinárodně platné normy. 



4 

……………………………………………..

Zeměpis od A do Z – část 22. 

Panama (PA) 

Panamská republika, španělsky República de Panamá – stát ve Střední 

Americe mezi Tichým oceánem a Karibským mořem; 75 517 km ² , 2,7 mil. obyvatel 

(1995), hustota zalidnění 36 obyv./km ² , hlavní město Panama (450 700 obyvatel, 

1993); úřední jazyk španělština, měnová jednotka 1 balboa (PAB) = 100 centesimů. 

Administrativní členění: 9 provincií a 1 teritorium. – Panama leží na Panamské šíji, 

nejužší části Střední Ameriky (šířka 50 – 200 km). Napříč Panamskou šíjí prokopán 

Panamský průplav. Polovinu plochy zaujímají nížiny; nejvyšší pohoří na západě 

Sierra de Veragua (činná sopka Barú, 3 478 m n. m.). Pobřeží Karibského moře i 

Tichého oceánu je lemováno množstvím malých ostrovů. Četné krátké vodné řeky. 

Vlhké tropické podnebí s malými výkyvy teplot. Nejvyšší srážky jsou na svazích hor 

obrácených ke Karibskému moři (až 2 500 mm ročně). Asi 40% území pokrývají 

vždyzelené vlhké tropické lesy, na sušším jihozápadě savany. – Obyvatelstvo tvoří 

mesticové (64%), černoši a mulati (14%), běloši (10%), Indiáni (8%). Náboženství 

římskokatolické (80%), protestantské (10%). Přirozený přírůstek obyvatel 2% ročně 

(1994). Střední délka života mužů 71 let, žen 75 let (1991 – 95). Negramotnost 12% 

(1990). Urbanizace 53% (1995). – Převážně zemědělský stát, hospodářsky 

významný je provoz Panamského průplavu. Hrubý národní produkt 2 610 USD/obyv. 

(1993). Z ekonomicky aktivních obyvatel pracuje 21% v zemědělství, 17% 

v průmyslu. Obdělává se 9% území, louky a pastviny zaujímají 20% plochy, 

zalesněno 44%. – Pěstuje se zejména cukrová třtina (1,7 mil. t, 1994), banány (900 

000 t), rýže, kukuřice, luštěniny. Chov skotu, prasat. Těžba dřeva. Průmysl 

potravinářský, petrochemický, strojírenský, chemický. Významná námořní doprava 

(tzv. země levné vlajky; obchodní flotila 49,6 mil. BRT, 1993, 2. místo na světě). 

Přístavy Panama, Balboa, Colón. – 1501 u pobřeží Panamy přistáli Španělé. 1513 

překročil V. N. de Balboa Panamskou šíji a došel k Tichému oceánu. Od roku 1751 

součást vícekrálovství Nová Granada. V roce 1821 Panama získala nezávislost a 

byla sjednocena s Kolumbií. 1903 byla od Kolumbie odtržena. 3. 8. 1914 otevřen 

Panamský průplav. Ve 20. stol. převraty a střídání vlád. 7. 9. 1977 podepsána 

smlouva mezi Panamou a USA o předání Panamského průplavu Panamě od 2000. V 

prosinci roku 1989 intervence USA s cílem zatknout prezidenta M. Noriegu. – 

Panama je republika v čele s prezidentem, voleným na 5 let. Zákonodárným 

orgánem je jednokomorové Zákonodárné shromáždění (72 členů, funkční období 5 

let). Poslední parlamentní volby se konaly 8. 5. 1994. 


5 

……………………………………………..

Výskyt kaktusů v Panamě: 

Acanthocereus 

Opuntia 

tetragonus cochenillifera f 

dejecta 

f 

Disocactus 

elatior 

amazonicus 

Pereskia 

Epiphyllum 

aculeata 

cartagense 

bleo 

columbiense 

costaricens 

Pseudorhipsalis 

grandilobum 

himantoclada 

lepidocarpum 

phyllanthus 

Rhipsalis 

pittieri 

baccifera 

rubrocoronatum 

Hylocereus 

costaricensis 

monacanthus 

polyrhizus 

stenopterus 

e 

Lumír Král 

Dotazy a odpovědi z internetové konference 

►► Dotaz od A.F.: Nevíte, zda existuje MIN-MAX teploměr, který by si ukládal 

údaje za jednotlivé dny do paměti a pak by je z něj bylo možné v ideálním případě 

nějak přetáhnout do počítače nebo alespoň opsat (stačila by mi kapacita na 1 

týden)? Pokud ano, nevíte, kde se dá sehnat a kolik by asi stál? 

Odpověď č. 1 P.K.: V jakých časových intervalech by mel být průběh teploty 

zaznamenáván? Každou minutu, hodinu, nebo den? Zkuste se podívat na 

http://www.scientificsonline.com/ a http://www.chaneyinstrument.com/pgs/inwea.htm 

ale nejsem si jistý, že tam bude přesně to co potřebujete. 

A.F.: Děkuji za radu. Jelikož nejsem technicky příliš zdatný tip, tak jsem z popisu, 

který jsem našel na internetu moc nezmoudřel, a tak jsem se vydal do prodejny 

Conrad v Praze. Bohužel ani tam mi nedokázali blíže vysvětlit, jak to funguje a jak se 

to zapojuje, neboť tento výrobek nemají "na krámě", ale na žádost ho objednávají z 

Německa (14 dní - což by nevadilo). Prosím, můžete mi sdělit, jak to funguje v praxi - 

máte-li s tím zkušenost? Pro jistotu upřesním, o co mi jde: chtěl bych trochu 

experimentovat se zimovzdorností svých kaktusů a za tím účelem bych si rád vedl 

evidenci teploty v průběhu roku na bázi MIN a MAX denních záznamů. Jelikož však 

nemohu každý den zaznamenat údaje z obyčejného rtuťového(?) MIN-MAX 

teploměru, kterým disponuji, chtěl bych využit nějaký digitální teploměr, který by si 


6 

……………………………………………..

denní naměřené teploty pamatoval a pak by je bylo možné najednou (třeba 1x týdně) 

odečíst (nejlépe přenést rovnou do PC). 

Odpověď č. 2. od M.Č.: Mám klasický digitální max-min teploměr koupený tuším v 

OBI. Jsem s ním spokojen a používám ho již asi 3 roky bez problémů a závad ve 

skleníku v létě (vysoké teploty) i v zimě ve studeném pařeništi. Pamatuje si jen 

nejvyšší a nejnižší dosaženou teplotu v intervalu do vynulování, ale to bohatě stačí, 

pokud manipulaci s ním přizpůsobíte výrazným změnám počasí. 

A.F.: Obdobným způsobem používám ten obyčejný (rtuťový?) teploměr, ale chtěl 

jsem ta měření trošku "profesionalizovat". Mimo konferenci mi na můj dotaz 

odpověděla paní Fiedlerová z brněnské firmy Fiedler Scientific Instruments, s.r.o., 

která mi nabídla přístroj, který by asi naprosto mé požadavky uspokojil (ba v mnohém 

je předčil), avšak stál cca 12.000,- Kč a takový "profesionál" zase nejsem ... 

Odpověď č. 3 od O.J.: My používáme registrační teploměry firmy Onset Computer 

http://www.onsetcomp.com jsou to elektronické registrátory teploty velikosti krabičky 

od sirek, napájené baterií, s vnitřní paměti na 1800 až 32000 měření. Po připojení k 

počítači lze nastavit některé parametry, jako např. intervaly snímání (0.5s až 9hod) a 

na tom také záleží, jak dlouho vydrží do zaplnění paměti (baterie vydrží rok). Vyrábí 

se ve variantách buď jen pro měření teploty, nebo i vlhkosti, osvětlení a další. U 

některých typů se dá připojit externí čidlo (čidlo pro teplotu, vlhkost a osvětlení je už v 

krabičce vestavěno). Dělají se v provedení pro použití v suchu, nebo venku, nebo i 

pod vodou. Používáme je asi dva roky bez problému. Používáme i ve skleníku typy 

určené pro suché prostředí. Ceny jsou od 50$. U nás to prodává firma Amet, ale na 

její stránky se teď nemohu dostat. 

http://www.zf.mendelu.cz/Amet nebo http://www.web-city.cz/~amet 

►► Dotaz od Petra: Víte někdo, kde by se dal sehnat seznam polních čísel? 

Našel jsem zajímavou adresu http://ralph.cs.cf.ac.uk/Cacti/fieldno.html, která slibuje 

spoustu údajů, bohužel vyhledávač stále hlásí chyby. Jestli jste někdo narazil na 

něco podobného, dejte prosím vědět do konference, předpokládám, že to bude 

zajímat více lidí. 

Odpověď od P.K.: Stránka, kterou Jste našel, je nejkompletnější veřejnou databází 

polních čísel kaktusu. Nic adekvátního neexistuje (alespoň jsem na nic podobného 

při návštěvách více než 1500 kaktusářských stránek nenarazil). Všechno ostatní jsou 

jen separátní údaje zaměřené na jednoho sběratele, na jeden rod a podobně... 

►► Dotaz od Dušana: Jsem úplný začátečník v kaktusaření. Loni v březnu jsem 

vysel a v tomto čase mají ty největší semenáčky kolem 1 cm. Moje otázka zní, jestli 

se i takové maličké semenáče zimují jako dospělé kaktusy, tj. asi 5-12ºC a úplné 

sucho nebo je lepší ještě alespoň tuto zimu je nechat v teplejším prostředí a třeba 

jednou za měsíc mírně zalit? 

Odpověď č. 1. od P.K.: Semenáčky velikosti 0,5-1 cm jsou zpravidla dostatečně velké 

natolik, aby přežily zimu společně s ostatními dospělými kaktusy - tedy v suchu a 

chladu a oni by to měli vydržet až do jara. 


7 

……………………………………………..

Odpověď č. 2. od Petra: Vzhledem k nedostatku přirozeného světla a nebezpečí 

vytahování v teplém prostředí je dobré mít kaktusy v zimě ve vegetačním klidu a v 

chladu. Ovšem ty nejmenší to nemusí přežít. Osobně praktikuji metodu pozorování - 

když semenáčky vypadají v pořádku a nejsou moc seschlé, nechám je na pokoji, 

ovšem začínají-li se stávat příliš malými a seschlými, radši je přenesu do tepla, 

nechám prohřát a normálně zaliju (jeden - dva cykly) a po napití je nechám hezky 

vyschnout a zase zazimuji. Ztráty v podstatě nejsou žádné. V každém větším výsevu 

je několik chudáčků a je otázkou jestli by mi zhebli stejně nebo to bylo zimováním. 

Jiná situace ovšem je, když mám zapnutý výsevní aparát - tam by se jim líbilo celý 

rok. 

►► Dotaz od M.K.: Loni jsem poprvé vysel kaktusy a mezi samými zelenými jsem 

našel jednu bílou kuličku - není to perlit, je to kaktousek. Co s tím? Asi uhyne 

(jaký je správný výraz?). Jedná se o Espostoa baumannii KK300. 

Odpověď od P.K.: Jedná se o mutaci, kdy rostlina nevytváří chlorofyl. Takové rostliny 

jsou schopné dlouhodobější existence v případě, že jsou naroubovány na nějaký jiný 

kaktus - podnož. Několik takových zmutovaných druhů kaktusů se významně 

uplatňuje v komerční oblasti - nejhezčí jsou žlutě zbarvené Chamaecereus silvestrii a 

oranžové či fialové Gymnocalycium michanovichii cv. Hibotan atd. - najdete je v 

každém lepším květinářství. Docela dobrá šance na úspěšné naroubování malého 

semenáče by byla v případě, že by byl růžově nebo žlutě zabarven, podle mých 

zkušeností je úspěšnost u bíle zbarveného kaktusu velice malá. Je zde i určitá 

šance, že se chlorofyl začne v rostlině vytvářet později. Nemá však smysl 

zachraňovat takové exempláře v případě, že se jedna o druh vlasatý, vlnatý nebo 

hustě otrněný, neboť barva těla rostliny stejně nebude vidět. 

upravil L. Král 

Podčeleď Opuntioideae Burnett 1835. 

Vůbec nejrozšířenější skupinou u kaktusů je podčeleď Opuntioideae, která 

zahrnuje asi 16% všech druhů z čeledi Cactaceae. Přesto se těmto „opuciím“ ve 

sbírkách nevěnuje tolik pozornosti jako jiným druhům kaktusů, i když se bez nich 

neobejdeme a často roubujeme např. na Pereskiopsis či Opuntia. Značná část 

opuncií dosahuje velkých rozměrů a proto se do našich malých sbírek příliš nehodí. 

Jsou však i opuncie malé a ty už se sem tam ve sbírce objeví. Některé můžeme vidět 

např. na skalkách jako skalničky. Zvláštní oblibu si získali tefrokaktusy, což jsou 

vlastně malé opuncie. Z odborného hlediska jsou tefrokaktusy řazeny jako jedna 

z podčeledí rodu Opuntia, vyznačující se malým vzrůstem s kulatými či oválnými 

články a pocházející z Jižní Ameriky. Z hlediska amatérů bývají mezi tefrokaktusy 

zařazovány i jiné malé opuncie patřící často do jiných rodů, ale souhrnně 

označované jako „tefráky“ (Airampoa, Austrocylindropuntia, Clavarioidia, 

Corynopuntia, Cumulopuntia, Cylindropuntia, Grusonia, Maihueniopsis, Micropuntia, 

Pterocactus, Puna apod.). 


8 

……………………………………………..

Areál výskytu opuncií se rozprostírá prakticky od Kanady až po Ohňovou 

zemi, od hladiny moře až do nadmořské výšky 4700 m v peuánských Andách. Dá se 

říct, že je můžeme najít všude spolu s jinými kaktusy. Velikost rostlin kolísá od 

menších než 10 cm výšky až po velké keřovité a stromovité druhy dosahující několik 

metrů. Vyskytují se teplých tropických a subtropických oblastech s vysokou 

průměrnou roční teplotou, kde nikdy nemrzne, jakož i v Kanadě, kde zimní teploty 

klesají až na - 40ºC. Jednoduše by se dalo říct, že v teplých tropických oblastech 

jsou opuncie větší, a čím více postupují na jih nebo sever do nepříznivých podmínek 

sucha či chladu, jsou stále menšího vzrůstu. Velká proměnlivost u opuncií je 

přisuzovaná přirozené hybridizaci. 

Do nejznámějšího rodu Opuntia je dnes zahrnuto asi 170 uznávaných druhů z 

celkového počtu asi 11 000 jmen, které je možno považovat za neplatná (Gibson a 

Nobel, 1986). Např. Opuntia compressa byla pojmenována dalšími 35 neplatnými 

názvy. Často pro určitou skupinu byl utvořen nový rod a posléze byly některé druhy i 

několikrát překombinované z rodu do rodu. Důvody pro různé nesprávné třídění je ve 

velikosti čeledi Cactaceae, v podobných morfologických znacích, neznalosti starších, 

často krátkých nic neříkajících popisů apod. Z příchodem internetu se objevují i pro 

veřejnost staré nedostupné tisky, které mohou často změnit celou historii zařazování 

a rozdělování kaktusů. 

O zařazení opuncií do čeledi Cactaceae se pokoušelo již mnoho botaniků. U 

kaktusářů stále přežívá staré Schumannovo rozdělení, kde rozdělil čeleď Cactaceae 

na tři podčeledí. Ale i Karl Schumann (1851-1904) už vycházel ze starších rozdělení 

např. Engelmanna, Lemaireho, Link a Otta, Pfeiffera, Hookera, Salm-Dycka a 

dalších, které upravil podle svého názoru. 

Rozdělení čeledi Cactaceae podle Schumanna 

Podčeleď: Cereoideae K. Sch. 

Skupina: Echinocacteae K. Sch. 

Cereus Mill. 

Pilocereus Lem. (verb. K. Sch.) 

Cephalocereus Pfeiff. 

Phyllocactus Lk. 

Epiphyllum Pfeiff. 

Echinopsis Zucc. 

Echinocereus Eng. 

Echinocactus Lk. 

Melocactus Lk. et Otto 

Leuchtenbergia Hook. et Fisch. 

Skupina: Mamillarieae K. Sch. 

Mammillaria Haw. 

Pelecyphora Ehrbg. 

Ariocarpus Scheidw. 

Skupina: Rhipsalideae P. DC. 

Pfeiffera S.-D. 

Hariota P. DC. 

Rhipsalis Gärtn. 

Podčeleď: Opuntioideae K. Sch. 

Skupina: Opuntieae S.-D. 

Opuntia Mill. 

Nopalea S.-D. 

Pterocactus K. Sch. 


9 

……………………………………………..

Podčeleď: Peireskioideae K. Sch. 

Skupina: Peireskieae S.-D. 

Maihuenia Phil. 

Peireskia Linn. 

Pohled na rozdělení kaktusů se mění a vyvíjí dodnes. Například ještě nyní 

většina autorů uvádí, že čeleď Cactaceae popsal jako prvý Antoine Laurent de 

Jussieu (1748 - 1836). Nyní přinesl známý americký botanik James L. Reveal objev 

záznamu prvního popisu čeledi Cactaceae od Duranda z roku 1782, to je o sedm let 

dříve než uvedl Jussieu. Podobně je to i s podčeleděmi. Základní tři podčeledi 

Cactaceae zůstávají, ale mění se autoři prvních popisů. Rozdělení čeledi Cactaceae i 

s citacemi podle Reveala z roku 2002 vypadá následovně: 

Familia – Čeleď 

Cactaceae Durande, Notions Elém. Bot.: 287. 1782, nom. cons. - kaktusovité 

Syn: Cactaceae Juss., Gen. Pl.: 310. 4 Aug 1789. 

Opuntiaceae Martynov, Tekhno-Bot. Slovar: 439. 1820. 

Cereaceae DC. & Spreng. (transl. W. Jameson), Elem. Philos. Bot.: 142. 1821. 

Cactaceae Lindley, Nat. Syst. ed. 2. 53., 1836. 

Leuchtenbergiaceae Salm-Dyck ex Pfeiff., 

Nopalaceae (Nopaleaceae) Burnett, 

Subfamilia - Podčeleď 

Pereskioideae Engelm. in W. H. Brewer & S. Watson, Bot. Calif. 1: 243. 1876. 

Opuntioideae Burnett, Outl. Bot.: 742, 1130. Jun 1835. 

Cactoideae Eaton, Bot. Dict., ed. 4: 43. Apr-Mai 1836. 

Syn: Cereoideae K.Sch. 

Rovněž podčeleď Opuntioideae Burnett prodělává v poslední době některé 

systematické změny. Dlouhá léta o opuncie nejevil zdánlivě nikdo zájem. Zkoušelo 

se využít opuncií jako krmivo pro dobytek, známé jsou plody opuncií jako ovoce 

apod., ale do hlubšího zkoumání obsáhlé podčeledi si dlouho nikdo netroufal. 

Jestliže se někdo zabýval studiem opuncií, tak vždy jen povrchně nebo jen malou 

skupinou rostlin. V druhé půli 20. století se pokoušeli o rozdělení podčeledi 

Opuntioideae např. Buxbaum, Backeberg, Rowley, Benson, Ritter apod. 

V posledních letech se však odborné studie zaměřují i na tuto skupinu rostlin (např. 

Barthlott, Hunt, Stuppy, Wallece, Gibson, Nobel, Cota, Leuenberger a další). Rostliny 

z příbuznými znaky byly postupně seskupeny do jednoho velkorodu Opuntia, který 

měl spoustu synonym: 

Rod Opuntia (Tournefort) Miller, Gard. Dict. Abridg. ed. 4. 1754. 

Synonyma: Opuntia Tournefort 1700, Opuntia Tourn. ex Mill., Gard. Dict. ed. VI. 

1752, Cactus Linné 1753, Phyllarthus Necker 1790, Nopalea Salm-Dyck 1850, 

Cactodendron Bigelow 1856, Consolea Lemaire 1862, Tephrocactus Lemaire 1868, 

Ficindica St. Lager 1880, Maihuenia Philippi 1883, Grusonia F. Reichenb. 1896, 

Pterocactus K. Sch. 1897, Tunas Lunell 1916, Tacinga Br. a R. 1919, Maihueniopsis 

Speg. 1925, Brasiliopuntia Berger 1926, Miqueliopuntia, Salmiopuntia, 

Subulatopuntia, Weberiopuntia Frič 1932, Airampoa Frič 1933, Chaffeyopuntia Frič a 

OSTNÍK – 2003 ………………………….. 10 

……………………………………………..

Schelle 1933, Clavarioidia Kreuzr. 1935, Cylindropuntia F. M. Knuth 1935, 

Corynopuntia F. M. Knuth 1935, Pseudotephrocactus Frič 1935, Platyopuntia Frič a 

Schelle 1935, Austrocylindropuntia Backebg. 1938, Micropuntia Daston 1946, 

Marenopuntia Backbg.1950, Parviopuntia Souleire 1955, Cumulopuntia Ritter 1980 

Puna Kiesling 1982, Tunilla D. Hunt et Iliff 2000. 

Poslední rozdělení podčeledi Opuntioideae však provedli Dickie & Wallece, 

kteří vycházeli z analýzy chloroplastů DNA od Stuppyho 2002 a jejich rozdělení do 

pěti tribů s 16 rody vypadá následovně: 

Podčeleď Opuntioideae Schumann 

Tribus: Austrocylindropuntieae Wallece & Dickie tribus nova 

Austrocylindropuntia Backeberg, Blätt. Kakt.-Forsch. 1938(6): [3, 21] (1938) 

Cumulopuntia Ritter, Kakteen in Südamerika 2: 399 (1980) 

Tribus: Pterocacteae Doweld 

Pterocactus Schumann, Monatsschr. Kakt.-Kunde 7: 6 (1897). 

Tribus: Tephrocacteae Doweld 

Tephrocactus Lemaire, Les Cactées, 88 (1868) 

Maihueniopsis Spegazziní, An. Soc. Sci Argent. 99: 86 (1925) emend. Ritter 

subg. Maihueniopsis 

subg. Puna (Kiesling, Hickenia 1: 289 (1982)) Stuppy 

Tribus: Cylindropuntieae Doweld 

Quiabentia Br. & R., The Cact. 4: 252 (1923). 

Pereskiopsis Br. & R., Misc. Coll. 50: 331 (1907). 

Grusonia F. Reichenbach (1896) ex Britton & Rose, Cact. 1: 215 (1919) 

subg. Grusonia 

subg. Corynopuntia (F. Knuth) Stuppy 

subg. Marenopuntia (Backeberg) Stuppy 

subg. Micropuntia (Daston) Stuppy 

Cylindropuntia (Engelmann) F. Knuth in Backeberg & Knuth, Kaktus ABC, 117 

(1935) 

Tribus: Opuntieae 

Miqueliopuntia Frič 1932 ex Ritter 

Tunilla D. Hunt et Iliff, Cact. Syst. Init. 9: 8-12 (2000). 

Brasilíopuntia (Schumann) Berger, Entwicklungslinien Kakt., 17 (1926) 

Consolea Lemaire, Rev. Hort. 1862: 174 (1862) 

Tacinga Britton & Rose, Cact. 1: 39 (1919). 

Opuntia Miller, Gard. Dict. Abridg. ed. 4. 1754. 

Nopalea Salm-Dyck, Cact. Hort. Dyck 1849: 63, 233 (1850) 

Jak je vidět hned na prvý pohled, ani autoři posledního rozdělení neznali nové 

rozdělení čeledi Cactaceae i s citacemi podle Reveala a užívají ještě staré označení 

podčeledi Opuntioideae Schumann. 

Pokračování příště 

Lumír Král 


……………………………………………..

Nové popisy konofyt 

Conophytum brunneum S. A. Hammer 

Bylo pojmenováno podle kávově hnědé epidermis. Těla mají kulovitý tvar, jsou 

lesklá, hnědá s úzkou štěrbinou, která nemá výrazné okraje. Štěrbina je zřetelná 

v období vytlačování plodů. C. brunneum se vyskytuje na několika kopcích v severní 

oblasti Knersvlakte v oblastech s červenými pískovci v suťových pánvích. 

Doprovodnou vegetací jsou Lachenalia patula a C. minutum. Tato miniatura byla 

objevena Etwinem Aslanderem v r. 1999. Rostliny jsou řazeny do sekce Minuscula. 

Rostliny tvoří shluky těl do průměru 3 cm. Slupka starých listů je papírovitá, hnědá, 

netečkovaná. Jednotlivá těla jsou křehká, cylindrická, jsou maximálně 12 mm dlouhá 

a 5 mm široká, na vrcholku polokulovitá, perfektně srostlá, nekýlnatá. Štěrbina je 

drobná, často menší než 1 mm jemně obrvená. Epidermis je zrzavě hnědá, velmi 

vzácně zelená, netečkovaná, lesklá a úplně hladká. Květy jsou denní, nevonící, 

objevují se časně na podzim. Sepály jsou 4, načervenalé, 2 mm dlouhé. Korunní 

lístky (petály) jsou v 1-2 sériích, max. 10x1 mm, sytě purpurové, směrem k bázi 

světlejší, bělavé. Nitky jsou bílé, prašníky jsou částečně skryté. Blizna je čtyřlaločná, 

asi 3 mm dlouhá. Tobolka má čtvercový tvar, je 2 mm v průměru, rovnoměrná, sytě 

hnědá, lesklá, objevuje se asi 12 měsíců po opylení, semena jsou 0,65 mm dlouhá. 

Conophytum bruynsii S. A. Hammer 

Bylo pojmenováno po objeviteli – dr. Peteru V. Bruynsovi. Rostliny se vyskytují 

na několika kopcích na severu Knersvlakte, na některých místech jsou poměrně 

hojné, rostou zejména v oblastech červených pískovců ve společnosti např. 

Tylecodon suffultus. Bruyns objevil tyto rostliny v roce 1995. Rostliny rostou i 

v kultuře poměrně snadno, ale potřebují poměrně častější zálivku a to i v zimě. 

Rostliny dnes řadíme do sekce Minuscula. Rostliny vytvářejí nesourodé shluky těl. 

Slupka je papírovitá, tečkovaná. Těla rostlin jsou křehká, až 25 mm dlouhá, 

nepravidelného tvaru, velikosti , obecně cylindrická, zúžená směrem k vrcholu, listy 

jsou dobře srostlé, vrchol rostliny je jemně lemován červenou a někdy je jemně 

zbrázděný. Štěrbina je krátká, pokožka je matně žlutozelená (nikdy načervenalá 

nebo nahnědlá), netečkovaná nebo jemně tečkovaná. Květy jsou denní, nevonící, 

objevují se uprostřed zimy nebo pozdě v zimě v pomalém sledu. Petály jsou 

natěsnané ve 2-3 řadách, zbarvení je nejčastěji žluté, slonovinové. Prášníky jsou 

skryté, blizna je čtyřlaločná. Tobolka je hnědá, objevuje se asi 16 měsíců po opylení. 

Semena jsou až 0,60 mm velká, červenohnědá, na vrcholu tmavší, velmi jemně 

hrbolkatá. 

Conophytum irmae pod Riekloof 


……………………………………………..

Conophytum subterraneum T. Smale & T. Jacobs 

Bylo pojmenováno podle stylu růstu, kdy je tělo z větší části pod zemí. C. 

subterraneum bylo objeveno Tomem Jacobsem v dubnu 2000 na jeho první cestě do 

Afriky. Rostliny rostou jednotlivě a to z větší části pod zemí. Slupka je křehká, 

odtrhává se podobně jako u C. burgeri, je špinavě bílá, bez taninových skvrn. Těla 

jsou křehká, hruškovitého tvaru, dole širší, epidermis je matně žlutozelená, 

nečervenající, dole matná, nahoře průhledná, štěrbina rozděluje vrchol, ale není 

široká. Květy jsou časně podzimní, otevírají se cca v 16,30 a zavírají se soumrakem, 

vůně nebyla zaznamenána, ale pravděpodobně voní. Sepálů je 5-6, jsou 2 mm 

dlouhé, tupé, petálů je 23-30, jsou jasně karmínově růžové někdy s nitkovitými 

staminodií. Tyčinek je asi 25, některé jsou delší a viditelné, čnělka je tenká, 3 mm 

dlouhá, zakončená 5-6 laločnatou bliznou, která je 6-7 mm dlouhá. Tobolka je pevná, 

3-4x2-3 mm velká, kulatá při pohledu shora, semen je asi 20 v pouzdře, semen jsou 

asi 0,5x0,35x0,3 mm velká, světle žlutohnědá, u hila tmavší. 

Literatura: Hammer S.: New Views of the Genus Conophytum, EAE 2002. 

Roman Štarha (starha@tiscali.cz) 

Z naší činnosti 

Poslední schůzka v roce, tzv. „Mikulášská“, dne 2.12. přilákala větší počet 

členů i hostů. Stalo se už tradicí, že naši pěstitelé věnují do tomboly své přebytky. 

Stalo se tomu i letos. Na plný stůl balíčků s překvapením se těšili nedočkaví přátelé. 

Bohužel se oproti jiným rokům letos prodalo poměrně málo losů. Asi už nikdo nemá 

ve sklenících místo. Všichni nedočkavci si však museli na výhry počkat až po 

přednášce, kterou přednesl Ing. Grym. Zavedl nás svými obrázky znovu do Mexika, 

kde už byl po několikáté, tentokrát se více zaměřil na Mexické kultury a promítnul 

nám různé památky. Asi 60 km od hlavního města Mexika jsou snad nejznámější 

vykopávky - aztécké pyramidy Slunce a Měsíce, známé pod jménem Tehuacán. Dále 

jsme se podívali na další památky více na jih na kultury Olméků a Mixtéků, např. 

v Monte Alban nebo do Mitly. V závěru přednášky jsme mohli vidět i různé nádherné 

kostely. Rostlin jsme tentokrát moc neviděli i když přechody mezi jednotlivými 

památkami vyplnily právě snímky s kaktusy apod. Zahlédli jsme např. Údolí starců 

s cephalocereusy, velké ferokaktusy, agave, yuky či bursery. Děkujeme našemu 

přednášejícímu za krásnou přednášku. Teprve po přednášce jsme se vrhli na 

losování. Jelikož bylo hodně balíčků a málo prodaných losů, rozhodli jsme se na 

jeden tažený los dávat dva balíčky tímto krokem se tombola i trochu urychlila a 

všichni si určitě přišli na své. Děkujeme všem pěstitelům, kteří věnovali do tomboly 

své výpěstky a přispěli tak malou částkou do naši skromné pokladny. 

Naši jubilanti 

Dnešním oslavencem je pan Lubomír Křístek, který dne 13.1. oslaví 55 let svého života. 

Členem našeho Klubu je již několik desítek let, na schůzky dochází téměř pravidelně i když v poslední 

době méně častěji. Kaktusy pěstuje ve skleníku, kde se nachází spoustu zajímavých duhů, přebytky 

nabízí při různých příležitostech. Přejeme našemu jubilantu do dalších let hodně zdraví, štěstí 

spokojenosti a potěšení nad pichlavou krásou exotických rostlin. 


……………………………………………..

Sbírky za humny 

Když jezdíváme na zájezdy po republice, navštívíme nejednu pěknou sbírku. 

Známe však sbírky ze svého blízkého okolí, takříkajíc za humny ? To je otázka, která 

mě už dlouhou dobu vrtá hlavou. Často se mi stává, že se zajdu podívat do sbírky 

nějakého našeho člena a jsem velmi mile překvapen. Vždyť v nejbližším okolí máme 

tolik pěkných sbírek, které stojí za shlédnutí. Některé z nich bych chtěl nyní 

v několika pokračování představit. Začal bych novým předsedou frýdeckého Klubu - 

Ing. Chvastkem a postupně se podíváme do dalších sbírek na Ostravsku. 

Ing. Chvastek Jaromír 

29.1.1954 

Kaktusy pěstuje už od mládí. Svoji sbírku má ve skleníku v Bašce u Frýdku - 

Místku. Řadu let byl členem ostravského kroužku, kde pracoval i ve výboru jako 

vydavatel a redaktor Ostníku (1982 - 1984), současně vykonával i funkci předsedy 

Kroužku kaktusářů v Ostravě. První článek v Ostníku napsal už v roce 1978, 

postupně vycházeli další články, rovněž překládá z angličtiny, nejznámější články z 

Ostníku: Na pomoc přírodě, o několika rodech (echinomastus, efsc, disco ap.). 

Publikuje další četné články v různých kaktusářských časopisech, navštívil několikrát 

naleziště kaktusů v Mexiku. Několik let pracoval ve výboru Společnosti. Nyní je již 

několik let členem ve Frýdku - Místku, loni na podzim byl zvolen jako jeho předseda. 

Od samých pěstitelských počátků se věnuje rodu Thelocactus a dalším raritkám 

z Mexika. Pěstuje spoustu hybridních epifyl s nádhernými květy, zajímají ho 

notokaktusy, drobné sukulenty, ale druhou největší jeho láskou jsou tilandsie. 

Najdete je rozvěšené po celé zahradě. Ze svých úspěšných výsevů se najde i několik 

přebytků pro případné zájemce. Schůzku nutno domluvit předem. 

Ing. Chvastek před svým skleníkem 


……………………………………………..

Kalendář kaktusáře – leden, únor 

Kaktusy držíme stále po suchu, ty nerostou, jsou ve vegetačním klidu. Leden, 

ale především únor je měsíc, kdy se nejvíce objevují na rostlinách nežádoucí škůdci 

(vlnatka apod.). Proto po vánočním lenošení zkontrolujeme všechny rostliny, zda 

některé neuhnily nebo nebyly napadeny nějakými škůdci. Případné škůdce včas 

zneškodníme vhodným postřikem. Kdo si nestihl dát do pořádku pracovní nářadí na 

podzim, je nejvyšší čas právě nyní vše napravit. Kdo chce rostliny přesadit do 

nového substrátu, má nejvyšší čas zkrátit a ošetřit kořeny. Tyto očistíme, odstraníme 

nemocné a zkrátíme asi na polovinu. Pak rostliny přeneseme na několik dní do tepla, 

aby kořeny řádně zaschly a znovu přeneseme do chladna. Sázení se doporučuje až 

po nasazení čekacích kořínků, čímž předejdeme případným ztrátám. Výsevy dnes 

můžeme provádět pod zářivkami po celý rok. Kdo nevysévá pod zářivky, může nyní 

vysévat. Nedostatek světla sice semenáčky trochu protáhne, alespoň se lépe 

pikýrují. Pak již při přibývající délce dne, vše doženou. S prodlužujícím se dnem 

v únoru, již nasazují některé kaktusy poupata, což láká k malé zálivce. Z dlouholeté 

praxe však víme, že v únoru bývají vždy největší ztráty jen proto, že se kaktusy mírně 

zalévaly. Proto i nadále po suchu. Pomalu se chystáme na jarní práce. 

přesazování kaktusů 


……………………………………………..

Informace 

--- Zájemci o FUNDAZOL, nechť se spojí s př. Potykou. Chemické přípravky na 

ochranu rostlin nejsou dnes levnou položkou. Koupí-li se však ve velkém balení, je 

zde sleva, kterou by mohli všichni naši pěstitelé využít. Př. Potyka by koupil pětikilové 

balení, z kterého by případným zájemcům odvážil potřebné množství. Využijte této 

výhodné nabídky. 

--- Internetové stránky Společnosti - SČS PKS: http://www.cs-kaktusy.cz/ 

--- Internetové noviny Cact. cz: http://www.cact.cz/noviny/ 

--- Internetové stránky našeho Klubu: http://www.gardening.cz/ostnik 

--- Informace týkající se činnosti Klubu kaktusářů v Ostravě i příspěvky do 

Ostníku zasílejte na adresu předsedy: lumir.kral@iol.cz 

--- Příspěvky na rok 2003. Náklady na časopis Kaktusy i Ostník zůstávají stejné 

jako loni, rovněž i členské příspěvky na rok 2003 zůstává stejný jako loni. Členský 

příspěvek směrem nahoru není limitován a každý může v rámci svých možností tuto 

částku navýšit. Případným dárcům předem děkujeme. 

Takže příspěvky na rok 2003 jsou následující: - časopis Kaktusy 230,-Kč 

- Ostník 80,-Kč 

- členský příspěvek 50,-Kč 

celkem 

360,-Kč 

--- Schůzky pěstitelů kaktusů a jiných sukulentů s promítáním diapozitivů a 

přednáškou se konají každé první pondělí v měsíci (mimo letních prázdnin) od 

17.hodin na ubytovně ČD v sadu B.Němcové. Přijďte mezi nás. 

Adresy autorů: 

Král Lumír, K. Šmidkeho 1816, 708 00 Ostrava – Poruba, tel.: 596 956 944, mobil: 723 274 571. 

MUDr. Plesník Vladimír, Nezvalovo nám. 846, 708 00 Ostrava – Poruba, tel.: 596 910 790. 

RNDr. Štarha Roman, Ph. D., Ostrava, mobil: 603 243 749, e-mail: starha@tiscali.cz 

OBSAH – LEDEN 2003 

Z literatury 2 

Drobničky 4 

Zeměpis od A do Z – 22. (Panama) 5 

Dotazy a odpovědi z intern. konference 6 

Podčeleď Opuntioideae Burnett 1835 8 

Nové popisy konofyt 12 

Z naší činnosti 13 

Naši jubilanti 13 

Sbírky za humny 14 

Kalendář kaktusáře – leden, únor 15 

Informace 16 

OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, leden 2003 

Šéfredaktor: Lumír Král K.Šmidkeho 1816, 708 00 Ostrava – Poruba, tel: 596956944, 723 274 571. 

Objednávky a distribuce: Ing. Skoumal Vladimír, M.Bayera 6039, 708 00 O.-Poruba, tel: 596951955. 


……………………………………………..

Číslo 317. 


Únor 2003 

Pilosocereus aurisetus (Werderm.) F. Buxb. 1968 


……………………………………………..

Z literatury 

Kakteen und andere Sukkuleten č. 10 / 2000 

Rathbunia sonorensis není běžně pěstovaným cereusem, ač jeho kultivace 

je prý snadná. Roste v mexické poušti Sonora v podobě keře, majícího výhony 2-3 

metrů dlouhé, zčásti poléhavé. Z nich vzhůru rostou výhony, na nichž se vyvíjejí 

květy s nápadně úzkou a dlouhou trubkou červené barvy (2 barevné snímky). 

Pelecyphora aselliformis endemicky roste ve střední a jižní části mexického 

státu San Luis Potosí. Rozlišují se dvě málo odlišné skupiny, obě však rostou ve 

velmi podobném prostředí. Daří se jim na mírných svazích ve 1400 – 2150 m 

nadmořské výšky, kde rostou mezi řídkou trávou, na mělkých vápenitých půdách 

s bohatou příměsí organické hmoty. Některé lokality byly silně poškozeny ilegálním 

sběrem a budováním cest, jinde jsou naleziště zatím téměř nedotčené. Hrubý odhad 

zde rostoucích pelecyfor činí několik milionů rostlin. Autoři, kteří v terénu zkoumali 

jejich výskyt, doporučili, aby tato rostlina byla přeřazena do druhé přílohy CITES a 

klasifikována jako „málo ohrožená“ (5 barevných snímků). 

R. Schmied popisuje své čerstvé zkušenosti s nově postaveným „studeným“ 

skleníkem, který pomocí polystyrénu, fólie a dřevěného obležení stěn na zimu 

zateplil. Pro jistotu přidal i dva teplomety a jejich automatický spínač při teplotě pod 

5°C. Nedořešeným problémem je větrání skleníku ve slunných dnech zimy, kdy jsou 

větrací okna za folií a nedají se otevřít. I když text nepřináší nic světoborného pět 

připojených snímků kvetoucích rostlin ze sbírky musí čtenáře víc než uspokojit 

(Ruschia stenophylla, Neoporteria multicolor, Oroya gibbosa, Austrocactus 

patagonicus, Echinomastus mariposensis). 

Pěstitelům jsou tentokrát doporučovány tyto rostliny: Obregonia denegrii 

(naleziště tohoto oblíbeného kaktusu jsou téměř vyplněna. Naštěstí je ve sbírkách 

dost květuschopných kusů a výsev i roubování semenáčků zajišťuje jeho uchování i 

pro mladší kaktusáře), Lithops pseudotruncatella (typický „živý kámen“ z jižní 

Afriky a Namibie. Nápadné květy se u nás po letní vegetaci objevují na podzim. 

Dobře roste v minerálním substrátu s minimálním přihnojováním. V zimě vyžaduje 

absolutní sucho a teplotu 8-10°C. Množí se výsevem). Lepismium monacanthum 

(dříve Acanthorhipsalis, pochází z Argentiny, kde roste jako epifyt v korunách stromů. 

U nás se pěstuje v mírně humózním substrátu, přes léto zavěšené v mírně stinném 

místě zahrádky, bez ochrany proti dešti. I v zimě je třeba substrát udržovat mírně 

vlhký a teploty nemají být pod 12-15°C. Snadno se množí zakořeňovanými výhony). 

Ve druhém dílu Dějin kaktusaření v NDR je popisována bohatá činnost a velký 

počet členů v době před sjednocením obou německých států. Připomínají se 

vynikající pěstitelé (R. Matthes, M. Haude, G. Viedt), jejich sbírky a zásluhy. Po 

změně režimu došlo k obdobným změnám jako v ČR: pokles zájmu o kaktusaření, 

značný úbytek členů, omezení činnosti a navíc kaktusáři ze Západu (DKG) nejevili 

zájem o bližší spolupráci s Východem. Úbytek členů je vysvětlován tak, že za 

komunistů byla tvrdě sledována tzv. veřejná angažovanost. Mnozí, aby se vyhnuli 

politicky načichlé práci v odborech, v různých kurzech a kroužcích lidové tvořivosti, 

raději se organizovali mezi kaktusáři. Zůstalo jen „tvrdé jádro“ pěstitelů, kteří 

postupně dosahují uznání v celém státě. 

Mammillaria grahamii je značně rozšířena v různých částech Mexika. Starší 

a dosud často užívaný název je M. microcarpa, který byl odvozen od jejích malých, 

kulatých plodů. Pěstitelé ji řadí mezi háčkovité mamilárie. Má kulaté, později válcovitě 


……………………………………………..

vytáhlé tělo o výšce 4-15 cm při průměru 4-7 cm. Husté otrnění sestává z 8-30 

krajních, jehlovitých trnů sklovitě bílých, až nažloutlých, s hnědou špičkou. Většinou 

je přítomen 1, ale mohou být až 4 střední trny o délce až 1,7 cm, dolní je nejsilnější, 

hnědý s černým háčkem. Zářivě karmínové květy rostou ve věnečku kolem temene, 

jsou poměrně velké (cca 3 cm dlouhé, o průměru cca 4 cm). V Evropě vyžaduje 

výsluní, husté otrnění ji chrání před spálením sluncem. V době vegetace potřebuje 

dostatečnou zálivku, ale zimovat suše při 6-8°C (barevný snímek kvetoucí rostliny). 

Tělo Notocactus tabularis dosahuje až 10 cm výšky a průměru, na 

nalezištích je až po temeno zanořeno do půdy. Typický plochý tvar závisí na dostatku 

světla, jinak se vytahuje. Květy trychtýřovitého tvaru jsou citronově žluté, vnější 

strana plátků mívá někdy červenější odstín. Rostlina je samosprašná, k bohaté 

násadě semen stačí opylení blizny vlastním pylem. Nesnáší výsluní, naopak lépe 

roste a kvete na přistíněném místě. Poupata nasazuje brzo z jara, proto je výhodné 

zimování na světle, při teplotě kolem 6°C (barevný snímek). 

Hybrida echinopsisu „Hakujo“ může kvést podobně jako echinopsis v podobě 

zcela vyvinutého, ale o poznání menšího bílého, nevonícího květu (barevný snímek). 

W. Rischer popisuje zážitky s cesty po Sierra Madre Occidental, kde 

navštěvoval hlavně naleziště echinocereusů. Jejich největší počet a variabilita byla 

v Barranca del Cobre (Měděný kaňon). Rostly zde velké polštáře Echinocereus 

scheeri, E. salm-dyckianus, E. polyacanthus a řada jiných rostlin. Nepouští se do 

detailních popisů nalezených variet a forem echinocereusů, přednost dal jejich 

krásným a instruktivním snímkům z nalezišť (13 snímků). Upozorňuje na dva 

charakteristické znaky: E. scheeri roste v menších skupinách a část jeho výhonů 

roste poléhavě. Květy jsou po převážnou část dne uzavřeny. E. salm-dyckianus tvoří 

velké polštáře vzpřímených výhonů s květy rozevřenými po celý den. 

Nový popis se týká Aloe ankaranensis Rauh & Mangelsdorff, rostoucí na 

Madagaskaru. Liší se od Aloe zombitsiensis většími růžicemi šedě až tmavě 

zelených masitých listů, s řídkými zoubky na okrajích a bílými, čárkovitými skvrnkami 

na horní ploše listů. Květy (inflorescence) jsou trubkovité, až 8 cm dlouhé, 

červenohnědé barvy (7 barevných snímků). 

Ke vzácně pěstovaným sukulentům patří také Kalanchoe pumila. Pěstitelé ji 

zařazují mezi „trpasličí druhy“, protože tělo dosahuje výšky jen 10-20 cm. Listy 

klínovitého tvaru jsou při šířce až 15mm asi 20 mm dlouhé, na povrchu bělavě 

pomoučeny. Dotykem či zálivkou tento povlak zmizí. Poměrně velké květy mají 

růžovofialovou barvu se žlutozeleným jícnem. Osvědčila se tvrdá kultura s dostatkem 

slunce a slabou zálivkou, kdy se rostlina nevytahuje a bohatěji kvete. Dobře se množí 

vrcholovými odřezky (2 barevné snímky). 


Konofyta kvetoucí v noci – opomíjené 

miniatury ve sbírkách 

Conophytum comptonii N. E. Br. Toto krátkověké konofytum bylo pojmenováno na 

počest Harolda Comptona (1886-1979). Compton objevil zmiňovaný druh ve 

Vanrhynspasu („Nieuwoudtville“), odkud byly popsány i další rostliny nesoucí 


……………………………………………..

Comtonovo jméno – Anacampseros comptonii a Crassula namaquensis subsp. 

comptonii. Rostliny se vyskytují v mnoha koloniích v oblasti plata Nieuwoudtville. 

Rostou v mělkých písečných platech, pokud v nich mohou získat alespoň trochu 

vláhy. C. comptonii je v oblasti Matsikamma sympatrické s C. minusculum a v okolí 

Nieuwoudtville s C. swanepoelianum. Obecně se vymyká okruhu nočních konofyt i 

když v oblasti farmy Sewefontein roste společně s C. obcordellum. C. comptonii 

roste na písečných oblastech, zatímco C. obcordellum spíše v místech skal. Mezi 

těmito dvěma extrémy se vyskytuje množství hybridů, které vypadají podobně jako C. 

obcordellum var. ceresianum. Další zajímavou populací je populace v Papkuilsfontein 

jižně od Niewoudtville, kde lokální formy C. comptonii mají „gigantické rozměry“, 

jednotlivá těla až 18 mm v průměru. 

Rostliny jsou miniaturní, odnožující, vytvářejí shluky těl až do průměru 2 cm 

v průměru, internodia jsou neznatelná, kořeny jsou boční. Slupka je tmavě hnědá, 

tečkovaná, přetrvávající. Jednotlivá těla jsou zpravidla do 5 mm v průměru, mírně 

obkonická, uťatá nebo mírně vypouklá na vrcholku, nepatrně kýlnatá. Štěrbina je 

krátká, bělavá od množství brv. Epidermis je hladká, matná nebo lesklá, šedavě 

hnědo-červená až kovově zelená. Květy jsou podzimní, noční, sladce voní, někdy 

jsou květy samosprašné. Kališní trubka je 1,5-2,0 mm dlouhá, blanitá, kališních lístků 

je 4-5, jsou 2 mm dlouhé, okvětních lístků je 22-30 v 1-2 řadách, jsou 2-4 mm dlouhé 

a < mm široké, uťaté, žlutavě růžové až oranžové nebo nahnědlé. Tyčinek je asi 20, 

nepřesahují petály, čnělka je drobná, blizna je 4-5 laločná, 0,5-1 mm veliká. Tobolka 

je 2x2 mm velká, široce obvejčitá, šedohnědá. Semen je v pouzdru málo, jsou 0,5 

mm dlouhá, řídce puchýřkatá. 

Conophytum ficiforme 

Conophytum joubertii 

Conophytum ficiforme (Haw.) N. E. Br. jsou často robustní rostliny, vysoce 

odnožující, vytváří kompaktní koberce těl. Slupka je žlutavá až bílá, vrásčitá, scvrklá, 

hustě tečkovaná taninovými skvrnami. Těla jsou do 30 mm velká, cylindrická, na 

vrcholu vypouklé, často se dvěma rozdílnými laloky. Štěrbina je často mírně stlačená, 

vždy obrvená. Epidermis je hladká nebo mírně obrvená, v zimě lesklá, modravě 

zelená nebo šedavá až žlutozelená, často zčervenalá růžovými nebo purpurovými 

tečkami a linkami, které vykreslují štěrbinu a přecházejí i přes laloky. Květy jsou 

podzimní, otevírají se v podvečer, vonící. Kališní trubka je až 7 mm dlouhá, 

nazelenalá a je se 4-6 sukulentními zelenými sepály, které jsou až 5 mm dlouhé. 

Korunní trubka je až 15 mm dlouhá, bílá, matně žlutá, růžová. tyčinek je až 80, 

přesahují okraje květu, čnělka je velmi krátká, zelenavá, blizna je 4-6 laločnatá, laloky 


……………………………………………..

jsou až 3 mm dlouhé. Tobolka je robustní, bílá nebo nahnědlá, semena jsou 0,65 

velká, hustě puchýřkatá. 

Haworth získal tento druh od Salm-Dycka, který mu jej poslal v roce 1819 jako 

Mesembryanthemum ficiforme. Zdroj, který dodal rostliny Salm-Dyckovi byli patrně 

sběratelé Masson a Thunberg. Roku 1860 byly sbírány rostliny z dalších kolonií a to 

tchánem N. E. Browna – Thomasem Cooperem. Některé rostliny z těchto sběrů jsou 

stále rozšiřovány mezi pěstiteli a to pod jmény Mesembryanthemum odoratum a 

Mesembryanthemum pallidum. Od Cooperových dob byly rostliny z okruhu C. 

ficiforme v oblasti Worcesteru sbírány mnohokrát. 

Conophytum joubertii Lavis bylo pojmenováno po A. J. Joubertovi (1901-1995), 

učiteli biologie, který studoval flóru v Little Karoo. Charakteristický vzhled této zelené 

miniatury je nedostatek charakteristického vzhledu. Je spíše snadné říci, čemu C. 

joubertii nepodobá. C. joubertii není podobné C. piluliforme (květy jsou příliš malé), 

C. truncatum (těla jsou příliš malé), C. ficiforme (velmi málo voní), C. minimum 

(nezřetelné skvrny). Tento duh se vyskytuje v okolí Vanwyksdorp společně 

s Gibbaeum dispar. Joubert objevil konofytum roku 1934 a byl udiven jeho 

dlouhověkostí. Rostliny tvoří malé shluky těl, většinou do 3 cm. Slupka starých listů je 

matně žlutohnědá, tečkovaná, křehká a papírovitá ale přetrvávající jako kolár kolem 

nového těla. Těla rostlin jsou 5-9x2-5x2-4 mm, protáhle, více nebo méně vypouklé, 

někdy mírně bilobní a kýlnaté. Štěrbina je často zapuštěná, je až 2 mm velká, 

obrvená, ohraničená zeleným oknem. Epidermis je hladká, často lesklá, mdle zelená, 

vykreslená malými, mírně vystouplými idioblasty nebo stočenými linkami. Květy jsou 

podzimní, otevírají se v noci, sladce voní. Kališní trubka je často vystrčená, 

průhledná, až 3 mm dlouhá, se 4 tečkovanými kališními lístky 2-3 mm dlouhými. 

Korunní trubka je až 4 mm dlouhá, bílá, petály jsou v 1-2 řadách, jsou 2-4 mm 

dlouhé, 0,3-0,5 mm široké, béžově bílé až mdle žluté (nikdy červené nebo růžové), 

prášníky jsou řídké, až 3 mm dlouhé, prášníky jsou mdle žluté. Čnělka je až 3 mm 

dlouhá, bílá, blizna je 4 laločná, 1 mm dlouhá. Tobolka je 2x2 mm veliká, matně 

žlutohnědá. Semena jsou 0,80 mm veliká, vrásčitá, řídce hrbolkatá. 

Literatura: Hammer, S.: New Views of the Genus Conophytum, EAE 2002. 



Paraguay (PY) 

Paraguayská republika, španělsky República del Paraguay, v jazyce guaraní 

Tetá Paraguay – vnitrozemský stát ve střední části Jižní Ameriky; 406 752 km 2 , 5,4 

mil. obyvatel (1995), hustota zalidnění 13 obyvatel/km 2 , hlavní město Asunción (502 

400 obyvatel, aglomerace 610 500, 1992); úřední jazyky španělština a guaraní, 

měnová jednotka 1 guaraní (PYG). Administrativní členění: 17 departementů a území 

hlavního města. – Většinu povrchu tvoří nížiny podél řek Paraguay a pohraniční 

Paraná. Na východě zasahují výběžky Brazilské vysočiny (do 600 m n. m.), na 


……………………………………………..

severu rovinaté Gran Chaco s ojedinělými stolovými horami (Cerro León, 1 000 m n. 

m.). Tropické podnebí; průměrné teploty v lednu 27 – 29°C, v červenci 17 – 19°C. 

Nejvíce srážek na východě (až 2 000 mm ročně). Převládá vegetace savan, na 

východě též tropické pralesy, na severu suchá step až polopoušť. – Obyvatelstvo 

tvoří mesticové (91%), Indiáni (3%) a běloši. Náboženství římskokatolické (93%), 

menšiny protestantů a tradičních náboženství. Přirozený přírůstek obyvatel 2,7% 

ročně (1991). Střední délka života mužů 65 let, žen 69 let (1991). Negramotnost 8% 

(1995). Urbanizace 51% (1992). – Rozvojový zemědělský stát zaměřený na chov 

dobytka a těžbu dřeva; vývoz energie. Hrubý národní produkt 1 500 USD/obyv. 

(1993). Z ekonomicky aktivních obyvatel pracuje 44% v zemědělství, 19% v průmyslu 

(1992). Obdělává se 6% území, 55% plochy zaujímají pastviny a louky, 32% území 

zalesněno. V zemědělství dominuje pastevní chov skotu (8 mil. kusů, 1993), dále 

chov prasat a koní. Pěstuje se cukrová třtina (2,8 mil. t), kasava, kukuřice, pšenice, 

yerba maté, sója, bavlník, citrusy. Těžba dřeva (8,5 mil. m 3 , 1993), zejména kebračo. 

– Významný hydroenergetický potenciál (přehrady Itaipú, Yacyretá), vývoz elektrické 

energie. Průmysl potravinářský, textilní, dřevozpracující, kožedělný. Dopravní síť 

řídká, bez železnice; významná je doprava říční (přístavy Asunción, Encarnación). – 

V předkolumbovské době osídlena indiány kmene Guaraní. V roce 1508 příchod 

Španělů. 1604 vytvořena jezuitská provincie Paraguay, 1649 jezuitský stát; 1767 

jezuité vyhnáni. 14.5.1811 vyhlášena nezávislá republika. 1817 – 70 diktatura rodiny 

Rodríguez-López. 1864 – 70 neúspěšná válka s Brazílií, Uruguayí a Argentinou. 

1900 – 54 proběhlo 30 státních převratů. 1932 – 35 válka o Gran Chaco s Bolívií; 

Paraguay získala dvě třetiny sporného území. V roce 1954 převrat generála A. 

Stroessnera, nastolení diktatury. V únoru 1989 Stroessnerova diktatura svržena; 

přechod k demokratickému systému. – Paraguay je republika v čele s prezidentem, 

voleným na 5 let. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový Národní kongres; tvoří 

jej Poslanecká sněmovna (80 členů, funkční období 5 let) a Senát (45 členů, funkční 

období 5 let). Poslední parlamentní volby se konaly 9. 5. 1993. 

Výskyt kaktusů v Paraguayi: 

Browningia 

Gymnocalycium 

caineana 

anisitsii 

eurypleurum e 

Cereus fleischerianum e 

euchlorus 

friedrichii 

haageanus e joossensianum 

hildmannianus 

marsoneri 

lamprospermus e megalothelon 

lanosus e mihanovichii 

lauterbachii e monvillei 

pachyrrhizus e paediophilum e 

phatnospermus paraguayense e 

rhodoleucanthus e pflanzii 

saxicola 

e 

spegazzinii 

Harrisia 

stenogonus 

guelichii 

hahniana 

e 

Cleistocactus 

martinii 

anguinus e pomanensis 


……………………………………………..

aumannii 

tortuosa 

croceiflorus 

e 

grossei e Lepismium 

paraguariensis e aculeatum 

cruciforme 

Discocactus 

lumbricoides 

hartmannii (*) warmingianum 

Echinopsis 

Opuntia 

adolfofriedrichii e assumptionis e 

derenbergii e aurantiaca 

forbesii e brasiliensis 

meyeri e brunnescens e 

paraguayensis e cardiosperma e 

rhodotricha 

delaetiana 

valida e elata e 

werdermannii e grosseana e 

mieckleyi 

e 

Epiphyllum 

monacantha 

phyllanthus neoargentina e 

paraguayensis 

Frailea parmentieri e 

cataphracta 

quimilo 

friedrichii e retrorsa e 

gracillima 

salagria 

grahliana 

salmiana 

ignacionensis e stenarthra e 

knippeliana 

e 

moseriana e Parodia 

pumila nigrispina e 

schilinzkyana 

ottonis 

paraguayensis e 

schumanniana 


……………………………………………..

Pereskia 

aculeata 

nemorosa 

sacharosa 

Pilosocereus 

juaruensis 

Quiabentia 

verticillata 

Rhipsalis 

baccifera 

cereuscula 

floccosa 

nt 

Platyopuntia 

cognata 

limitata 

e 

e 

Selenicereus 

rothii 

setaceus 

e 

Stetsonia 

coryne 

Lumír Král 

Podčeleď Opuntioideae Burnett 1835. – II. 

Jak už bylo řečeno vyskytují se opuncie od Kanady až po Ohňovou zemi, od 

hladiny moře až do nadmořské výšky 4700 m v peuánských Andách. Největší počet 

druhů se nachází samozřejmě v Mexiku, tzv. ráji kaktusů, ale najdeme je prakticky ve 

všech oblastech spolu s výskytem všech kaktusů. 

O zimovzdorných opunciích USA a Kanady jsem psal už v Ostníku č. 250 roku 

1996 v překladu od Wenigera „Cacti of the Southwest“. Udělat si pořádek 

v opunciích, zvláště pak v mexických druzích bude asi nesnadné, neboť každý 

kaktusář má na kaktusy, především však na opuncie jiný náhled. To co jeden autor 

považuje za dobrý druh, jiný autor může považovat jen jako synonymum. 

V následujícím seznamu jsou dobré druhy označeny tučně, zatím co synonyma 

normálně a za rovnítkem kam je druh dnes řazen. 


……………………………………………..

Opuncie vyskytující se v Mexiku: 

Opuntia 

arborescens Engelm. in Wisliz. = Cylindropuntia imbricata (Haw.) F.M. Knuth 

arenaria Engelm. = Opuntia polyacantha Hawaorth var. arenaria (Engelm.) 

Parfitt 

brachyarthra Engelm. & Bigel. = Opuntia fragilis Nutt. 

camanchica Engelm. & Bigel. [Benson 1982; Denham 1996; M&H; W&S] 

Opuntia chihuahuensis Rose 

Opuntia phaeacantha Engelm. var. camanchica (Engelm. & Bigel.) L. 

Benson 

chihuahuensis Rose = Opuntia camanchica Engelm. & Bigel. 

chlorotica Engelm. & Bigel. [M&H; W&S] 

clavata Engelm. = Grusonia clavata (Engelm.) H. Robinson 

cyclodes (Engelm. & Bigel.) Rose = Opuntia phaeacantha Engelm. var. major 

Engelm. 

cymochila Engelm. & Bigel. [Ferguson 1987; W&S] 

Opuntia mackensenii Rose 

cymochila Engelm. var. montana Engelm. & Bigel. = Opuntia pottsii Salm- 

Dyck 

davisii Engelm. & Bigel. = Cylindropuntia davisii (Engelm. & Big.) F.M. Knuth 

dillei Griffiths = Opuntia engelmannii Salm-Dyck ex Engelm. 

discata Griffiths = Opuntia engelmannii Salm-Dyck ex Engelm. 

dulcis Engelm. = Opuntia phaeacantha Engelm. var. phaeacantha 

emoryi Engelm. = Grusonia emoryi (Engelm.) Pinkava 

engelmannii Salm-Dyck ex Engelm. var. engelmannii [M&H; W&S] 

Opuntia discata Griffiths 

Opuntia dillei Griffiths 

Opuntia microcarpa Engelm. ex B.D. Jackson 

Opuntia phaeacantha Engelm. var. discata (Griffiths) Benson 

Opuntia tardospina Griffiths 

engelmannii Salm-Dyck ex Engelm. var. lindheimeri (Engelm.) Parfitt & 

Pinkava : Reported by Benson (1982), M&H, and W&S, but known in 

NM only as a rare escape fide D. Ferguson [pers. comm. 1997] 

Opuntia lindheimeri Engelm. 

erinacea Engelm. & Bigel. var. erinacea [= Opuntia polyacantha Haw. var. 

erinacea (Engelm. & Bigel.) Parfitt] : Reported by Benson (1982) and 

M&H, but not known to occur in NM [Ferguson, pers. comm. 1997] 

erinacea Engelm. & Bigel. var. hystricina (Engelm & Bigel.) L. Benson = 

Opuntia polyacantha Haw. var. hystricina (Engelm. & Bigel.) Parfitt 

erinacea Engelm. & Bigel. var. utahensis (Engelm.) L. Benson : Reported by 

Benson (1982) and M&H, but not known to occur in NM [Ferguson, 

pers. comm. 1997; Parfitt, pers. comm. 1999] 

Opuntia sphaerocarpa Engelm. & Bigel. var. utahensis Engelm. 

ficus-indica (L.) Miller : Reported by Benson (1982), but not known to occur 

outside of cultivation in NM [Ferguson, pers. comm. 1997; Parfitt, pers. 

comm. 1999] 

filipendula Engelm. = Opuntia macrorhiza Engelm. var. pottsii (Salm-Dyck) L. 

Benson 

OSTNÍK – 2003 ………………................ 

25 

…………………………………………….

fragilis Nutt. var. brachyarthra (Engelm. & Bigel.) Coult. = Opuntia fragilis Nutt. 

fragilis Nutt. [Benson 1982; M&H; W&S] 

Opuntia brachyarthra Engelm. & Bigel. 

Opuntia fragilis Nutt. var. brachyarthra (Engelm. & Bigel.) Coult. 

fulgida Engelm. var. mamillata (Schott) Coulter = Cylindropuntia fulgida 

(Engelm.) F.M. Knuth 

grahamii Engelm. = Grusonia grahamii (Engelm.) H. Robinson 

gilvescens Griffiths = of hybrid origin involving various phases of Opuntia 

phaeacantha Engelm., q.v. [Benson 1982] 

gregoriana Griffiths = Opuntia phaeacantha Engelm. var. major Engelm. 

hystricina Engelm. & Bigel. = Opuntia polyacantha Haw. var. hystricina 

(Engelm. & Bigel.) Parfitt 

imbricata (Haw.) DC. = Cylindropuntia imbricata (Haw.) F.M. Knuth 

kleiniae DC. = Cylindropuntia kleiniae (DC.) F.M. Knuth 

kunzei Rose : Not occurring in NM; plants referred to this by M&H and W&S 

belong to Grusonia emoryi (Engelm.) Pinkava [Parfitt, pers. comm. 

1999] 

leptocaulis DC. = Cylindropuntia leptocaulis (DC.) F.M. Knuth 

lindheimeri Engelm. = Opuntia englemannii Salm-Dyck ex Engelm. var. 

lindheimeri (Engelm.) Parfitt & Pinkava 

mackensenii Rose = Opuntia cymochila Engelm. 

macrocentra Engelm. var. macrocentra [M&H; W&S] 

Opuntia violacea Engelm. 

Opuntia violacea Engelm. var. castetteri L. Benson 

Opuntia violacea Engelm. var. macrocentra (Engelm.) L. Benson 

macrorhiza Engelm. var. macrorhiza [M&H; W&S] 

Opuntia plumbea Rose 

Opuntia stenochila Engelm. 

Opuntia tortispina Engelm. & Bigel. 

macrorhiza Engelm. var. pottsii (Salm-Dyck) L. Benson = Opuntia pottsii Salm- 

Dyck 

microcarpa Engelm. ex B.D. Jackson = Opuntia engelmannii Salm-Dyck ex 

Engelm. 

phaeacantha Engelm. var. camanchica (Engelm. & Bigel.) L. Benson = 

Opuntia camanchica Engelm. & Bigel. 

phaeacantha Engelm. var. discata Engelm. = Opuntia engelmannii Salm-Dyck 

ex Engelm. 

phaeacantha Engelm. var. major Engelm. [M&H; W&S] 

Opuntia cyclodes (Engelm. & Bigel.) Rose 

Opuntia gregoriana Griffiths 

Opuntia toumeyi Rose 

phaeacantha Engelm. var. phaeacantha [M&H; W&S] 

Opuntia dulcis Engelm. 

Opuntia gilvescens Griffiths 

Opuntia zuniensis Griffiths 

phaeacantha Engelm. var. wootonii (Griffiths) L. Benson = Opuntia wootonii 

Griffiths 

plumbea Rose = Opuntia macrorhiza Engelm. var. macrorhiza 

polyacantha Haw. var. arenaria (Engelm.) Parfitt [M&H; W&S] 

Opuntia arenaria Engelm. 


……………………………………………..

polyacantha Haw. var. erinacea (Engelm. & Bigel.) Parfitt : Reported by 


pers. comm. 1997] 

Opuntia erinacea Engelm. & Bigel. 

polyacantha Haw. var. hystricina (Engelm. & Bigel.) Parfitt [M&H; W&S] 

Opuntia erinacea Engelm. & Bigel. var. hystricina (Engelm & Bigel.) L. 

Benson 

Opuntia hystricina Engelm. & Bigel. 

polyacantha Haw. var. juniperina (Engelm.) L. Benson [M&H; W&S] 

Opuntia sphaerocarpa Engelm. & Bigel. 

polyacantha Haw. var. polyacantha [M&H; W&S] 

polyacantha Haw. var. schweriniana (K. Schum.) Backeberg [Benson 

19892; M&H; W&S] 

polyacantha Haw. var. rufispina (Engelm. & Bigel.) L. Benson : Reported by 


pers. comm. 1997] 

polyacantha Haw. var. trichophora (Engelm. & Bigel.) Coult. 

Opuntia trichophora Britt. & Rose 

pottsii Salm-Dyck [M&H; W&S] 

Opuntia filipendula Engelm. 

Opuntia macrorhiza Engelm. var. pottsii (Salm-Dyck) L. Benson 

Opuntia tenuispina Engelm. 

santa-rita (Griffiths & Hare) Rose [M&H; W&S] 

Opuntia violacea Engelm. var. santa-rita (Griffiths & Hare) L. Benson 

schottii Engelm. var. grahamii (Engelm.) L. Benson = Grusonia grahamii 

(Engelm.) H. Robinson 

sphaerocarpa Engelm. & Bigel. [=Opuntia polyacantha Haw. var. juniperina 

(Engelm.) L. Benson] : Not known from NM [Parfitt, pers. comm. 1999] 

spinosior (Engelm.) Toumey = Cylindropuntia spinosior (Engelm.) F.M. Knuth 

stanlyi Engelm. ex B.D. Jackson = Grusonia emoryi (Engelm.) Pinkava 

stenochila Engelm. = Opuntia macrorhiza Engelm. var. macrorhiza 

tardospina Griffiths = Opuntia engelmannii Salm-Dyck ex Engelm. var. 

engelmannii 

tenuispina Engelm. = Opuntia macrorhiza Engelm. var. pottsii (Salm-Dyck) L. 

Benson 

tortispina Engelm. & Bigel. = Opuntia macrorhiza Engelm. var. macrorhiza 

toumeyi Rose = Opuntia phaeacantha Engelm. var. major Engelm. 

trichophora Britt. & Rose = Opuntia polyacantha Haw. var. trichophora 

(Engelm. & Bigel.) Coult. 

tunicata (Lehm.) Link & Otto var. davisii (Engelm. & Big.) L. Benson = 

Cylindropuntia davisii (Engelm. & Big.) F.M. Knuth 

valida Griffiths [Sivinski & Lightfoot 1994] 

violacea Engelm. = Opuntia macrocentra Engelm. 

violacea Engelm. var. castetteri L. Benson = Opuntia macrocentra Engelm. 

violacea Engelm. var. macrocentra (Engelm.) L. Benson = Opuntia 

macrocentra Engelm. 

violacea Engelm. = Opuntia macrocentra Engelm. 

violacea Engelm. var. santa-rita (Griffiths & Hare) L. Benson = Opuntia santarita 

(Griffiths & Hare) Rose 

viridiflora Britt. & Rose = Cylindropuntia viridiflora (Britt. & Rose) F.M. Knuth 


……………………………………………..

whipplei Engelm. & Bigel. var. viridiflora (Britton & Rose) L. Benson = 

Cylindropuntia viridiflora (Britt. & Rose) F.M. Knuth 

whipplei Engelm. & Bigel. var. whipplei = Cylindropuntia whipplei (Engelm. & 

Bigel.) F.M. Knuth 

wootonii Griffiths [M&H; W&S] 

Opuntia phaeacantha Engelm. var. wootonii (Griffiths) L. Benson 

zuniensis Griffiths = Opuntia phaeacantha Engelm. var. phaeacantha 

Grusonia 

clavata (Engelm.) H. Robinson [M&H; W&S] 

Cylindropuntia clavata (Engelm.) F.M Knuth 

Opuntia clavata Engelm. 

emoryi (Engelm.) Pinkava [M&H; W&S] 

Opuntia emoryi Engelm. 

Opuntia stanlyi Engelm. ex B.D. Jackson 

grahamii (Engelm.) H. Robinson [M&H; W&S] 

Opuntia grahamii Engelm. 

Opuntia schottii Engelm. var. grahamii (Engelm.) L. Benson 

Cylindropuntia 

clavata (Engelm.) F.M. Knuth = Grusonia clavata (Engelm.) H. Robinson 

davisii (Engelm. & Big.) F.M. Knuth [M&H; W&S] 

Opuntia davisii Engelm. & Bigel. 

fulgida (Engelm.) F.M. Knuth var. mamillata (Schott) Backeberg : Reported 

by M&H, but its occurrence in NM questioned by Parfitt (pers. comm. 

1999) and restricted to Sonoran Desert by Anderson (2001); awaits 

verification. 

Opuntia fulgida Engelm. var. mamillata (Schott) J.M. Coulter 

imbricata (Haw.) F.M. Knuth [M&H; W&S] 

Opuntia arborescens Engelm. in Wisliz. 

Opuntina imbricata (Haw.) DC. 

kleiniae (DC.) F.M. Knuth [M&H; W&S] 

Opuntia kleiniae DC. 

leptocaulis (DC.) F.M. Knuth [M&H; W&S] 

Opuntia leptocaulis DC. 

spinosior (Engelm.) F.M. Knuth [M&H; W&S] 

Opuntia spinosior (Engelm.) Toumey 

viridiflora (Britt. & Rose) F.M. Knuth [Benson 1982] 

Opuntia viridiflora Britt. & Rose 

Opuntia whipplei Engelm. & Bigel. var. viridiflora (Britton & Rose) L. 

Benson 

whipplei (Engelm. & Bigel.) [M&H; W&S] 

Opuntia whipplei Engelm. & Bigel. 

Opuncie rostoucí v Jižní Americe mají zvláštní postavení a lze je podle oblastí 

rozdělit do několika skupin. Spousta kaktusářů jezdí do Argentiny, opuncie z této 

oblasti vyžadují zvláštní pozornosti a budeme se jim věnovat později. Další skupiny 

mohou být např. z Karibských ostrovů, And či Galapág. Velkou skupinou jsou 

opuncie vyskytující se v Brazílii, které dobře zpracovali např. Braun & Esteves. 


……………………………………………..

Opuncie vyskytující se v Brazílii: 

Opuntia 

arechavaletae Spegazzini 

dillenii (Ker-Gawler) Haworth 

var. reitzii Scheinvar 

estevesii P. J. Braun 

inamoena K.Schumann 

var. inamoena 

f. inamoena 

f. spinigera (F. Ritter) P. J. Braun & Esteves 

monacantha Haworth 

ssp. monacantha 

ssp. brunneogemmia (F. Ritter) P. J. Braun & Esteves 

palmadora Britton & Rose 

ssp. palmadora 

ssp. catingicola (Werdermann) P. J. Braun & Esteves 

saxatilis (F. Ritter) P. J. Braun & Esteves 

ssp. saxatilis 

ssp. minutispina P. J. Braun & Esteves 

ssp. occibahiensis P. J. Braun & Esteves 

ssp. pomosa P. J. Braun & Esteves 

viridirubra (F. Ritter) P. J. Braun & Esteves 

ssp. viridirubra 

ssp. rubrogemmia (F. Ritter) P. J. Braun & Esteves 

vulgaris Miller 

werneri Eggli 

Lumír Král 


Lukašík Emil 

26.12.1920 

Na seriál s názvem „Sbírky za humny“ mě kromě jiného i přivedl pan Emil 

Lukašík a tak dnešní zastavení bude právě do jeho sbírky. Pana Lukašíka známe 

jako specialistu na gymna, která jsou jeho celoživotní chloubou. Ve své sbírce měl a 

má však i nějaké jiné druhy kaktusů. Jako redaktor sportovních novin často cestoval 

po republice. Byl funkcionářem ve výboru fotbalového svazu a jeho příspěvky 

vycházely v různých novinách. Kaktusům se začal věnovat až v šedesátých letech, 

nejprve v předokenních skleníčcích v porubském paneláku. Při svých cestách 

navštívil mnoho sbírek po celé republice a jeho sbírka se rychle rozrůstala. Později 

koupil domek v Petřvaldě, kde si postavil skleník. Zde se značně rozrostla jeho sbírka 

gymnokalycií, ale i mamilárií. Na jedné straně skleníku gymna, na druhé mamilárie, 

v další části směs zajímavých rodů. Po úmrtí jeho manželky domek v Petřvaldě 

prodal a přestěhoval se k dceři do Muglimova. Zde se svým zetěm Jiřím Hovězákem 


……………………………………………..

(rovněž nadšeným kaktusářem) pěstovali kaktusy nejprve v pařeništích a pak si 

postavili nový skleník z polykarbonátu a značně rozšířili sbírku gymnokalycií. Tato 

sbírka byla však v roce 1997 při záplavách hodně zničena a spoustu kytek potopu 

nepřežilo. Voda zatopila zahradu i dům do výše asi 3 metrů. Taková rána životu moc 

dobrého nepřidá, přesto se pustili znovu do budování nové sbírky s o to větším 

elánem. O rok později 1998 však jeho zeť Jiří Hovězák umírá po těžké nemoci. 

Postupně se znovu sbírka gymen renovuje a dnes je jedna z nejlepších sbírek 

gymnokalycií na Ostravsku. Své poznatky pan Lukašík konzultuje s předními 

gymnofily z celého světa jak korespondencí, tak při osobních setkáních na různých 

kaktusářských akcích. Žádaná se stala jeho „Synonymie“, ale i další články o 

gymnech v Ostníku. Ve svém pokročilém věku je stále aktivní a jeho vitalitu a 

neutuchající elán mu mohou závidět i mladší přátelé, kteří za nim přicházejí pro 

cenné informace a poznatky. 

Skleník Emila Lukašíka dnes 

Pan Lukašík ve skleníku se svými gymny 

Diskuse s panem Tillem z Rakouska 

Posezení na zahradě 


Dne 10.2. oslaví 70 let náš dlouholetý člen pan Jan Spál. Můžeme se s ním 

setkat pravidelně na každé naší schůzce. Na archivních fotografiích jej můžeme vidět 

ve sbírkách už v letech šedesátých. Bohužel při povodních roku 1997 byla jeho 

sbírka zatopená, ale kytky znovu zkulturnil a věnuje se jim plně dále. Přejeme 

našemu jubilantovi, aby mu pěstování kaktusů i nadále dělalo radost a potěšení. 


……………………………………………..


Na první schůzku v letošním roce dne 6.1.2003 se mezi nás přijel podívat 

dobrý přítel pan Jaroslav Procházka z Brna, bohužel bez přednášky. Program 

tentokrát zajistil člen z naší sousední organizace FM, specialista na sukulentní 

kaudexy, pan Ivo Žídek. V úvodu představil prodejní skleníky u Speckse, se spoustou 

velkých importních kaudexních sukulentů, které navštívil už třikrát. Prakticky 

všechno, co se zde nacházelo bylo k prodeji, samozřejmě za patřičné ceny, tehdy 

ještě v markách. V další části přednášky jsme se podívali do Botanické zahrady 

v Plzni, která je jedna z nejlépe udělanou na sukulentní rostliny v republice. Kytky 

zde dodával např. Dr, Slávek Vlk, který často jezdí do Afriky. V poslední části 

přednášky nám pan Žídek ukázal rostliny ze své sbírky s patřičným komentářem a 

pěstitelskými problémy jednotlivých druhů. Viděli jsme např. hodně kvetoucích 

pachypodií, adenií, vzácných euforbií atd. Na závěr bylo slosováno několik pěkných 

rostlin, které do tomboly věnoval náš přednášející, za což mu velice děkujeme. 

Informace 

--- Po domluvě s frýdeckým Klubem, s kterým pravidelně jezdíme na zájezdy 

koncem května, jsme tentokrát změnili termín zájezdu na konec září. Významnou a 

největší kaktusářskou akcí u nás je „Zavírání sezóny“ v Chrudimi. Proto bychom 

chtěli umožnit všem našim členům, podívat se na tuto už proslulou akci, kde se sjíždí 

stovky známých kaktusářů z celé Evropy. Již v pátek večer probíhají jednání výboru 

Společnosti, přátelské posezení v restauraci apod. V sobotu je hlavní program: 

dopoledne velká burza rostlin a všeho co se týče kaktusů, odpoledne několik 

přednášek a večer country bál. V neděli návštěva okolních sbírek. Po celou dobu 

akce jsou otevřeny prodejní skleníky u Pavlíčků, kde můžete dostat i občerstvení. 

Proto jsme se rozhodli jednou zájezd na tuto akci. Na zájezdu bychom ovšem 

navštívili po cestě i další známé sbírky českých kaktusářů. Termín zájezdu je tedy 

26. - 28. 9. 2003. V pátek po cestě tam a v neděli cestou zpět bychom navštívili 

sbírky pěstitelů. V sobotu by mohli všichni navštívit akce v Chrudimi. Cena zájezdu je 

zkalkulovaná (doprava a dva noclehy) na asi 700-800.-Kč, podle nabídky cen 

noclehů. Zájemci nechť se hlásí u předsedy. Zálohu min. 300.-Kč je nutno zaplatit do 

června. 

--- 8. ročník výstavy „Květy na Černé Louce“ by měl proběhnout ve dnech 10.- 

13.4. 2003. Byli jsme osloveni organizátory, abychom jako Klub kaktusářů v Ostravě 

při této akci představili svoji kolekci kaktusů a jiných sukulentů, popřípadě prodávali 

své přebytky. Jelikož jsme už dlouho žádnou výstavu kaktusů nedělali, rozhodli jsme 

se po dohodě s firmou UNIPOL a dalšími, podpořit organizátory a kolekci kaktusů 

představit. Termín v půli dubna je pro kaktusáře velmi nevhodný, přesto jsme se 

k tomuto kroku rozhodli v rámci propagace kaktusářství na Ostravsku. Výstavní 

plochu s poradenskou služkou bychom měli zdarma, avšak prodejní plochy by byly 

placeny. S tím by měl každý prodávající už nyní počítat, že si prodejní místo zaplatí 

sám. Pro tuto akci by měli naši členové značné slevy než běžný prodávající. Prosíme 

zájemce o pomoc při organizování této výstavy, abychom do budoucna znovu 

pozdvihli úroveň a propagaci Ostravského kaktusářství. 


……………………………………………..

--- Na minulém výročním jednání společnosti ČSPKS určilo ocenění ZLATÝ 

ALBERTO pro tento rok, MUDr. Václava Dvořáka z Písku. Ocenění bude předáno 

jako každý rok na „Zavírání sezóny“ v Chrudimi. Návrhy na ocenění Zlatý Alberto 

2004, který bude projednáván na zavírání sezóny v r. 2003 můžete zasílat už nyní. 

Pro tuto chvíli jsou evidovány návrhy kandidátů z minulých let (abecedně): Běťák 

Ivan – Praha, Gratias Jan – Roudnice, Odehnal Josef – Brno, Plesník Vladimír – 

Ostrava, Říha Jan – Lysá n.L., Staník Roman – Bratislava. Na výroční schůzi 

bychom měli zvážit vliv jednotlivých kandidátů na úroveň kaktusářství u nás a stručně 

zdůvodnit kandidaturu našeho kandidáta. Doporučoval bych podpořit kandidaturu 

našeho dlouholetého předsedy MUDr. Plesníka, kterého všichni dobře známe a 

víme co pro naše kaktusářství nejen na Ostravsku udělal. 

Své návrhy, prosím posílejte na adresu presidenta Společnosti českých a 

slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů: – Ing. Josef Odehnal, Glocova 22, 620 00 

Brno, nebo na adresu: Ing. Ivan Běťák, Pod lesem 27, 143 00 Praha 4, Komořany. 

Pokud budete využívat mailové pošty, pak prosím návrh pošlete na adresy: 

pavlicek@chrudim.cz; betak@mbox.vol.cz; josef.odehnal@tiscali.cz 

--- Poslední víkend v červnu (tentokrát 27.-29.6.2003) patří už tradičně setkání 

kaktusářů ve Frýdlantu pod názvem Kaktusy v Pobeskydí. Letos se sejdeme už po 

desáté. I tentokrát bychom chtěli připravit kvalitní program, a ještě něco navíc, neboť 

jubilejní 10. ročník si to zaslouží. Přípravy s vedením nového výboru frýdeckého 

Klubu už zdárně probíhají a předpokládám, že se zapojí do příprav i naši členové. 

Rádi uvítáme nové návrhy na zkvalitnění našeho setkání, vždyť si ho děláme sami 

pro sebe. Po loňském velmi úspěšném ročníku zveme opět všechny do Frýdlantu. 










RNDr. Štarha Roman, Ph. D., Ostrava, mobil: 603 243 749. 

OBSAH – ÚNOR 2003 


Konofyta kvetoucí v noci 

– opomíjené miniatury ve sbírkách 19 

Zeměpis od A do Z – 20. (Mexiko 2.) 21 

Podčeleď Opuntioideae Burnett 1835 II. 24 

Sbírky za humny (Lukašík Emil) 29 



Informace 31 

OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, únor 2003 



OSTNÍK – 2003 ………………………….. 32 

……………………………………………..



Březen 2003 

Digitostigma caput-medusae Velazco et Nevárez sp. nov. 2002 


……………………………………………..

Z literatury 


Titulní obrázek listopadového čísla dokládá zvláštní krásu čilenců. Mohutné 

trny na válcovitém těle, s temenem pokrytým osmi květy, majícími sytě žluté okvětní 

plátky zakončené červenohnědou špičkou. Tato paráda patří Islaya krainziana, 

dříve řazené mezi Neoporteria nebo Eriosyce. Květy navíc krásně voní, což se ale 

z obrázku nepozná. 

K raritám starých sbírek patřila „Negerhand“ (černošská ruka), čím větší a 

podivnějších tvarů, tím více ceněná. Autoři článku se vypravili na argentinská 

naleziště této Austrocylindropuntia clavarioides, dnes řazené do samostatného 

rodu Puna. Nenalezli žádnou rostlinu, která by měla tvar kristáty, nebo ruky, jak je 

známe v našich sbírkách. Naopak, většina rostlin sestávala ze 2-5 hlaviček, malých 

kulovitých odnoží. To platilo i pro zřejmě staré rostliny, u nichž pravidelně nalézali 

staré, seschlé odnože. Odlišný tvar v Evropě pěstovaných exemplářů je nepochybně 

způsoben roubováním a snad i nedostatkem světla. Ze semen velmi pomalu vyrůstají 

rostliny kuželovitého (= clavarioides) těla. Starší kusy mají mohutnou řepu, 

mnohonásobně větší než je nadzemní část rostliny. Relativně velké květy, větší než 

je průměr těla, mají okvětní plátky v jícnu květu sytě žluté, v horní třetině barva 

zvolně přechází dohněda. Odřezané odnože si vytvoří silný řepovitý kořen. 

Bezproblémově rostou v propustnějším substrátu, nesnáší delší zamokření kořene. 

Roční přírůstky jsou však podstatně menší než u roubovaných rostlin (5 snímků). 

Také další tři články se zabývají nevšedními rostlinami: i kaktusy velmi vzácně 

tvoří tzv. chiméry. Staří Řekové takto nazývali nestvůry, mající tělo složené z těl 

různých zvířat (např. tělo kozy mělo hlavu lva a ocas hada). Roubované rostliny 

mohou si velmi vzácně (asi 1 případ na milion roubovanců) navzájem vyměnit 

některé tkáně v důsledku mutace, poruchy dělení buněk, nebo roubování. Autor 

popisuje chiméru Gymnocalycium friedrichii fa. rubra, vzniklou po naroubování na 

podložkový Hylocereus (undatus ?). Rostlina byla zakoupena na trhu v Šanghaji. 

Odnože hylocereusu mají zejména v areolách tenké červené pásky, z areol 

hylocereusu vyrůstají čistě červené hlavičky gymnokalycia. Největší překvapení ale 

vzniklo při velké násadě pro gymna typických květů jak na roubu, tak na podložce (2 

snímky chiméry a násady poupat). 

Pozoruhodný je také popis nové bromeliovité rostliny z Minas Gerais v Brazílii. 

Po svém nálezci dostala jméno Orthophytum eddie-estevesii. Podle snímků bych 

na prvý pohled myslel na aloe, mladší a napité rostliny však růžice mají silně 

sukulentních listů s nevelkými stříbřitými zoubky na okrajích. V době sucha listy 

sesychají a jejich podoba aloím je ještě nápadnější. Mimořádně velké a hezké květy 

vyrůstají ze středu růžice. Mají zářivě oranžové sepály, nad které ještě přesahují 

dlouhé zelenožluté petály. Nový objev je znalci považován za nejkrásnější známou 

bromélii (2 snímky). 

Mammillaria gracilis patří ke kaktusům pro začátečníky. Následkem 

odlamování početných odnoží množí se tak, že někteří ji považují za plevel ve sbírce. 

Najdou se klony s čistě bílými trny, nebo s trny majícími hnědou špičku, s odlišnou 

délkou a sílou trnů, s krémovými až sytě žlutými květy. Autorův snímek zachycuje 

velice hezkou formu této mamilárie, nabízenou pod názvem „Schneeballform“ 

(sněhová koule).Vyznačuje se mimořádně velkým počtem (až 80) trnů, vyrůstajících 

z každé areoly v podobě bílé kuličky. Takový vzhled mají však jen rostliny 


……………………………………………..

dlouhodobě rostoucí ve stejném, chudém substrátu a na výsluní. Podobnou formu 

nabízí některé firmy pod názvy „Arizona snow cap“, nebo „Buenavista“, 

Následuje popis nového druhu aloe z Madagaskaru - Aloe 

capmanambatoensis. Nejpoutavější se mi zdá jazykolomný název, vzhledem se jen 

málo liší od známějších Aloe fragilis, nebo A. guillaumettii. Je možné, že je to hybrida 

mezi posledně jmenovanými druhy. (9 barevných snímků). 

Echinocereus scopulorum (= rostoucí na skalách) má štíhlé, neodnožující 

tělo, o výšce až 40 cm. Barva trnů má široké rozpětí od bílé až po hnědé s černou 

špičkou. Trychtýřovitý květ je růžový s bělavým jícnem a typickou, smaragdově 

zelenou bliznou. Pochází z pobřežních oblastí Sonory s nadmořskou výškou 

kolem100 m. Pěstovat při vyšší teplotě, nesnáší mráz. Pravokořenná kultura 

vyžaduje propustný substrát s vyšším obsahem živin a dostatkem vláhy Starší 

rostliny bývají příliš dlouhé a nehezké. Jejich hlavy se proto roubují na pasakány, na 

nichž vyrostou bohatě kvetoucí skupiny hlav (barevný snímek). 

Sedum hernandezii (=podle objevitele) tvoří velké skupiny až o 60 

hlavičkách. Vidlicovitě postavené listy mají oválný nebo opakvejčitý tvar, žlutozelenou 

až zelenou pokožku, pokrytou popraskanou bělavou blanou. Poměrně velké sytě 

žluté květy s dlouhými prašníkovými nitkami tvoří nepravý okolík. Daří se při 

celoročním pěstování pod sklem ve skleníku v písčito-minerálním susbtrátu a při 

nevelké zálivce. Množení lehce se odlamujícími hlavičkami. Pro nápadný tvar stalo 

se toto nedávno objevené sedum velmi oblíbeným. Cestopisný článek se zabývá 

kaktusy a agávemi, které rostou na ostrovech Malé Antilly. Období sucha zde trvá od 

ledna do května, největší deště přichází koncem léta. Teplota ve dne dosahuje 28- 

35ºC, v noci bývá asi o 6 stupňů nižší, ale ani v „zimě“ neklesne pod 20ºC. Není divu, 

že zde rostou hlavně teplomilné rostliny, z kaktusů je to zvláště Pilosocereus 

royenii, Opuntia dillenii a Melocactus intortus, dále Agave obducta a A. karatto. 

Článek doplňují snímky těchto rostlin, včetně snímků jejich květů (10 snímků). 

V seriálu pěstitelům doporučovaných rostlin jsou uvedeny: Mammillaria 

duwei (nově objevený, krásný druh,mající kulovité, od spodu odnožující tělo, 

s vějířem bílých krajních trnů na každé areole a většinou s jedním, medově zlatým 

středním trnem s háčkem. Potřebuje minerální substrát se žulovou drtí, výsluní, v létě 

vydatnější zálivku, ale v zimě chladno a naprosté sucho. Množí se výsevy), 

Turbinicactus schmiedickeanus ssp. dickisoniae (dříve byl považován za 

samostatný druh. Většinou roste na vápencovém susbtrátu, kde tvoří velké trsy 

drobných těl, bohatě několikrát ročně kvetoucích. Potřebuje minerální substrát a plné 

výsluní, opatrnou zálivku a v zimě chladno a sucho), Espostoa blossfeldiorum 

(dříve Trixanthocereus je jedním z nejhezčích cereusovitých kaktusů, vhodných i do 

amatérských sbírek Z výsevu během několika let vyrostou nejvýše 3 m vysoké, 

krásně vytrněné rostliny, nejlépe rostou po vysazení přímo na parapet skleníku), 

Echeveria runyonii (růžice modrozelených, bíle ojíněných listů, o průměru 8-15 cm, 

nemající kmínek, vyrůstají ze semen nebo ze zakořeněných odlomených listů. Snáší 

plné výsluní, písčitý, vodopropustný substrát a v zimě potřebuje chladno a velmi 

slabou zálivku), Rhipsalis floccosa ssp. pulvinigera (dříve Lepismium, je epifyt 

z Brazílie, u nás bohatě kvetoucí v zimním období. Potřebuje humosní substrát, v létě 

přistíněné stanoviště, pravidelnou zálivku a přihnojování. Zimovat při 12-15ºC, 

substrát nesmí zcela vyschnout. Množí se odřezanými články), Aloe peglerae 

(z Transvaalu v jižní Africe, roste v podobě koule, skládající se z nahloučených 

masitých listů. V parném létě modrozelená pokožka se na spodní straně listů zbarví 

dočervena. Písčitý substrát, v létě vydatnější opakovaná zálivka. Zimovat při 8-12ºC 

při velmi slabé zálivce. Z výsevu dorostou za pár let hezké rostliny). 


……………………………………………..

Skleník s voštinovitým plastem byl dvakrát při prudké bouři zcela zničen, zatím 

co v sousedství stojící zasklený skleník neutrpěl žádnou škodu. Autor varuje před 

koupí plastů od uvedeného výrobce (Schrott). 

K oblíbeným epifytům patří bohatě kvetoucí Schlumbergera opuntioides a 

Disocactus (dříve Aporocactus) flagelliformis. Rostliny v závěsných miskách, 

zasazené do hrubšího substrátu pro orchideje, vyneseme v květnu po třech zmrzlých 

do koruny stromků, kde rostou ve stínu a zalévány deštěm. Na zimu patří do skleníku 

s teplotou 5-7ºC, výhodné je časté rosení a velmi slabá zálivka. Kvetou koncem 

prosince a v lednu. Obchod nabízí různé hybridy, které lépe snáší pěstitelské 

přehmaty a bohatěji kvetou (snímky). 


Vyznáte se v rodu Turbinicarpus ? 

Přiznám se, že mi to dělá od jisté doby potíže. V době mých kaktusářských 

začátků, to je na přelomu 70-tých a 80 -tých let, kdy se u nás vycházelo z poznání C. 

Backeberga, F. Buxbauma a v naší běžně dostupné literatuře na toto téma 

publikovali především K. Kníže, M. Voldan, A Lux a R. Staník jsem v rozdělení tohoto 

rodu měl nějaký systém. Jelikož nepařím mezi ty pravé nadšence a taxonomy - 

fanatiky, tak jsem s dalšími objevy a pokusy o nové kombinace v rodu začínal ztrácet 

přehled o tom co je co. 

Největší překvapení a totální ztrátu přehledu pro mě znamenala monografie 

„Rod Turbinicarpus“, Zachar M., Staník R., Lux A., Dráb I., Bratislava 1996. To je 

však vývoj a je dobré, že se věci kolem nás vyvíjejí. Nutí nás to stále studovat a 

přijímat nové věci ať s nimi souhlasíme nebo o nich pochybujeme. 

Pro jednoduší pochopení jsem si udělal rozdělení rodu Turbinicarpus do 

tabulek a to podle K. Knížete (Kaktusy 1965, 1966) a podle již zmíněné monografie 

„Rod Turbinicarpus“, Zachar M., Staník R., Lux A., Dráb I., Bratislava 1996. 

Rozdělení rodu Turbinicarpus podle K. Knížete (Kaktusy 1965, 1966) v abecedním 

pořadí: 

Turbinicarpus klinkerianus Back. et Jacob. 

krainzianus 

(Frank) Backbg. 

lophophoroides (Werd.) Buxb.et Backbg. 

macrochele 

(Werd.) Buxb.et Backbg. 

polaskii 

Backbg. 

pseudomacrochele (Backbg.) F. Buxb.et Backbg. 

roseiflorus 

Backbg. 

schmiedickeanus (Bod.) Buxb.et Backbg. 

schwarzii 

(Schurly) Backbg. 


……………………………………………..

A takto se změnilo a rozšířilo rozdělení rodu Turbinicarpus za 30 let. 

Rozdělení pole monografie „Rod Turbinicarpus“, Zachar M., Staník R., Lux A., Dráb 

I., Bratislava 1996 v abecedním pořadí: 

Turbinicarpus 

alonsoi 

bonatzii 

hoferi 

jauernigii 

laui 

lophophoroides 

Glass et Arias 

Frank 

Luethy et Lau 

Frank 

Glass et Foster 

(Werd.) Buxb.et Backbg. 

pseudomacrochele var. pseudomacrochele (Werd.) Buxb.et Backbg. 

pseudopectinatus 

rioverdensis 

var. krainzianus 

var. krainzianus 

var. lausseri 

var. sphacellatus 

f. minimus 

f. rubriflorus n. n. 

(Frank) Glass et Foster 

Diers et Frank 

Diers et Frank 

(Backbg.) Glass et Foster 

Frank (asi var.Tbc.schmied.) 

schmiedickeanus var. schmiedickeanus (Boed.) Buxb. et Backbg 

swobodae 

valdezianus 

valdezianus 

var. macrochele 

var. macrochele 

var. schwarzii 

var. schwarzii 

var. klinkerianus 

f. červenokvětá 

f. rubrilorus 

(Werd.) Glass et Foster 

(Shurly) Glass et Foster 

(Back.Jacob.) Glass et Foster 

var. panarottoi f. červenokvětá zatím nepopsaná 

var. polaskii 

var. gracilis 

var. flaviflorus 

var. dickinsoniae 

var. albiflorus 

(Backbg.) (n.n.?) 

(Glass et Foster) Glass et Foster 

(Frank et Lau) Glass et Foster 

Glass et Foster 

Diers 

(Moeller) Glass et Foster 

Jak je patrné z uvedených přehledů mezi nimiž je 30 let, jde vývoj poznávání a 

objevů mílovými kroky a v posledních několika letech ještě rychleji vpřed. Co se 

událo v rodu Turbinicarpus za dalších šest let od vydání jmenované monografie, 

znalci vědí a já toto nehodlám komentovat. Jen čas a další podrobnější poznání rodu 

nám ukáže kolik nových rostlin a kombinací je oprávněných. 

Zpracováno na základě: 

Turbinicarpusy, K. Kníže, Kaktusy 1965, 1966 

Turbinicarpus jeden z nejmenších mexických rodů, Fričiana řada, VII-Zpráv č. 45, M. 

Voldan, 1968 

Rod Turbinicarpus, Zachar M., Staník R., Lux A., Dráb I., 1996 

Ing. Vladimír Skoumal 


……………………………………………..

Konofyta kvetoucí v noci – opomíjené 

miniatury ve sbírkách - díl 2. 

Conophytum minimum (Haw.) N. E. Br. (1922) bylo pojmenováno podle miniaturní 

velikosti těl. Rostliny hustě odnožují, vytvářejí koberce či shluky těl. Slupka bílá, často 

tečkovaná hnědými pruhy, přetrvávající. Těla jsou 8-15x7-12x6-9 mm velká, 

obkonická, uťatá, mírně vypouklá nebo propadlá, eliptická při pohledu ze strany, 

většinou hladká epidermis může být i jemně hrbolkatá, světle šedozelená až temně 

zelená („herbatato-viridia“ podle Browna), značená jemnými, červenými, zelenými 

linkami a tečkami, průhlednými, síťovanými, rozptýlenými, které někdy chybí. 

Štěrbina je v úrovni listů nebo mírně vpadlá, puchýřkatá. Květy se objevují uprostřed 

až pozdě na podzim, někdy jsou párové, noční, výrazně voní. Kališní trubka je 

blanitá, zelenavá, se 4 kališními lístky, které mohou být někdy zakončené červeně. 

Korunní trubka 5-15 mm dlouhá, úzká, bělavá, petalů je 18-40 ve 2-3 řadách, obvykle 

jsou úzké, bílé, nevýrazně nažloutlé nebo narůžovělé, tyčinek je 15-35, částečně 

vyčnívají, prášníky matně žluté. Čnělka krátká a ztloustlá, blizna je 4-5 laločná, ca. 2- 

3 mm dlouhá. Tobolka 4-5pouzdrá, 2x3 mm, matně hnědá, semena 0,60x0,45x0,35 

mm, hustě hrbolkaté, hrbolky malé, nepravidelného tvaru. C. minimum je více známo 

pod svým rozšířeným synonymem C. pictum. Důležité je, že žádná populace C. 

minimum není uniformní, sběratelé se vždy snaží vybrat ty nejkrásnější jedince 

v dané populaci, a nejpěknější jsou patrně formy C. minimum „wittebergense“ 

z oblasti Klipfonteinu, které jsou téměř černé v důsledku husté kresby. C. minimum 

roste v Little Karoo, zejména okolo Witberg – Matjiesfontein - Laingsburg, 

nezasahuje do Ceres Karoo. Rostliny můžeme nalézt na břidlicích nebo pískovcích, 

mnohem vzácnější jsou na křemenech v oblasti Wittebergu. Někdy se rostliny 

vyskytují pod keři nebo mezi oblázky. Další významný druh Little Karoo – C. 

truncatum subsp. viridicatum – se vyskytuje jen pár kilometrů od lokalit C. minimum, 

a to v oblasti Laingsburg - Matjiesfontein a také v blízkosti Rooinek Pass. 

Synonyma: C. albifissum, C. batesii, C. brevilineatum, M. labyrintheum, M. leviculum, 

C. literatum, M. minimum, C. notatum, M. obmetale, M. pauxillum, M. perpusillum, C. 

petraeum, M. pictum, C. polulum, C. preacintum, M. pusillum, C. radiatum, M. 

scitulum, M. signatum, C. vagum, C. wittebergense. 

Conophytum minimum 


Conophytum wittebergense 

……………………………………………..

Conophytum obcordellum (Haw.) N. E. Br. (1922) subsp. obcordellum je hojně 

odnožující, vytváří husté shluky těl, vzácně rostě jednotlivě. Slupka je papírovitá, 

bělavá nebo rezavě hnědá, hustě tečkovaná, přetrvávající. Těla rostlin 5-20x5-20x5- 

20 mm, obkonická až výrazně obsrdčitá, uťatá, konvexní nebo konkávní vrchol, 

kruhový nebo eliptický tvar, kruhově hexagonální při pohledu shora, okraje ostré 

nebo zakulacené. Epidermis často velmi odlišná, červená až purpurová, obvykle 

lesklá, netečkovaná na bocích. Zato na vrcholku, (který je hladký, matný i lesklý, 

stříbřitě matně zelený až modro zelený, trávově zelený) je množství rozličných 

červených až hnědých teček, jsou zde černohnědé linky a tečky. Štěrbina je krátká, 

vzácně částečně vyčnívá nad vrchol, papilózní. Květy jsou podzimní, noční, výrazně 

voní. Kališní trubka 4-5 mm dlouhá, sepalů 4-5, 3-4 mm dlouhé, úzké, zelené až 

nahnědlé. Korunní trubka 2-10 mm dlouhá, bělavá, opalizující, petalů 16-50 ve 2-3 

řadách, až 12 mm dlouhé, ale často mnohem kratší, obvykle úzké, bílé, nažloutlé 

nebo růžové, často s tmavšími okraji. Tyčinek 15-40, částečně vyčnívají. Čnělka 

krátká, blizna 4-6 laločná, až 5 mm dlouhá. Tobolka 4-6 pouzdrá, 2x4 mm, ztlačeně 

obvejčitá, rezavě hnědá, semena 0,50x0,40x0,30 mm, řídce puchýřkaté. 




Peru (PE) 

Peruánská republika, španělsky República del Perú, kečuánsky Piruw – stát 

na západě Jižní Ameriky; 1 285216 km ² , 23,5 mil. obyvatel (1995), hustota zalidnění 

18 obyv./ km ² , hlavní město Lima (aglomerace 5,7 mil. obyvatel, 1993); úřední jazyk 

španělština a kečuánština, měnová jednotka 1 nový sol (PES) = 100 centavů. 

Administrativní členění: 12 regionů, 1 provincie a departement hlavního města. – Od 

severu k jihu zemí prostupuje soustava Kordiller s vysokými horskými pásmy 

(nejvyšší Cordillera Blanca na severu; Huascarán, 6 768 m n. m.) a rozsáhlými 

náhorními plošinami (na jihu plošina Puna s jezerem Titicaca). Zemětřesná oblast s 

činnými sopkami. Úzké pásmo pobřežních nížin a plošin pouštního nebo 

polopouštního charakteru. Na severovýchodě zasahuje do Peru Amazonská nížina. 

Podnebí při pobřeží suché tropické, téměř bez srážek, v horách ovlivněno 

nadmořskou výškou. Vegetace je uspořádána ve výškových stupních. V Amazonii 

vlhké rovníkové podnebí, porosty vždyzelených deštných pralesů. Do Tichého 

oceánu ústí řada krátkých řek, největší toky jsou na východě státu (zdrojnice 

Amazonky – Ucayali, Maraňon). – Chráněno asi 5% území, nejvýznamnější národní 

park Manu (15 230 km ² , od roku 1973, chrání deštný les v Amazonii) a Huascarán 

(3 400 km ² , od 1975). – Obyvatelstvo tvoří Indiáni (asi 54%, nejpočetnější Kečuové a 

Ajmarové), mesticové (32%), běloši (12%). Náboženství římskokatolické (93%), 

protestantské (6%). Přirozený přírůstek obyvatel 2,1% ročně (1990 – 95). Střední 

délka života mužů 63 let, žen 67 let. Negramotnost 13% (1993). Urbanizace 72% 

(1993). – Rozvojový zemědělsko-průmyslový stát s významnou těžbou nerostů. 


……………………………………………..

Hrubý národní produkt 1 500 USD/obyv. (1993). Z ekonomicky aktivních obyvatel 

pracuje 33% v zemědělství, 17% v průmyslu. Obdělávají se 3% území, louky a 

pastviny zaujímají 21%, 53% plochy zalesněno. Pěstuje se cukrová třtina (6,1 mil. t, 

1994), kukuřice, rýže, brambory, kasava, bavlník, kávovník, koka. Chov ovcí (11,6 

mil. kusů, 1994), skotu, prasat. Významný rybolov (8,5 mil. t, 1994, 2. místo na 

světě). Světově významná těžba rud stříbra (1 620 t, 1993, 12% světové těžby), 

zinku (665 000 t, 10% světové těžby), olova (220 000 t), mědi (375 000 t). Dále těžba 

ropy, rud železa, molybdenu, bismutu, zlata, guána, soli. Průmysl potravinářský, 

hutnický, chemický, textilní, strojírenský. Dopravní síť navzdory obtížnému terénu 

relativně dobře propojená; Panamerická dálnice, v Kordillerách nejvýše položená 

železnice na světě (4 829 m n. m.). Hlavní přístav Callao. – První zemědělci na 

území Peru asi 4000 př. n. l. Centrum starověkých indiánských kultur (čavínské, 

pukarské, nazkaské a močické). Od 13. stol. vzestup Inků, kteří v 15. stol. vytvořili 

rozsáhlou říši s centrem v Peru. 1533 říše Inků vyvrácena Španěly (F. Pizarro), 1535 

založena Lima. V roce 1544 založeno vicekrálovství P. 1780 – 81 proběhlo velké 

indiánské povstání vedené Tupac Amarúem II. 28. 7. 1821 vyhlášena nezávislost. 

1836 – 39 federace s Bolívií. 1879 – 84 pacifická válka Peru a Bolívie proti Chile o 

ložiska ledku; po porážce Peru nuceno odstoupit několik provincií Chile. 

Vnitropolitická situace velmi nestabilní, časté střídání vlád. V zemi působí několik 

teroristických guerill (Světlá stezka aj.). – Peru je republika v čele s prezidentem. 

Zákonodárným orgánem je jednokomorový Demokratický ústavní kongres (120 

členů, funkční období 5 let). 


……………………………………………..

Výskyt kaktusů v Peru: 

Armatocereus (Corryocactus ) 

arduus e ayacuchoensis e 

balsasensis e brachycladus e 

cartwrightianus brachypetalus e 

ghiesbreghtii e brevispinus e 

laetus e brevistylus 

mataranus e chachapoyensis e 

matucanensis chavinilloensis e 

oligogonus e cuajonesensis e 

procerus e erectus e 

rauhii e gracilis e 

rupicola e heteracanthus e 

huincoensis 

e 

Borzicactus matucanensis e 

plagiostoma e megarhizus e 

purpureus e melaleucus e 

samnensis e odoratus e 

zanderi e pilispinus e 

prostratus 

e 

Browningia puquiensis e 

albiceps e pyroporphyranthus e 

altissima e quadrangularis e 

amstutziae e quivillanus e 

candelaris R serpens e 

chlorocarpa e solitarius e 

columnaris e squarrosus e 

hertlingiana e tenuiculus e 

icaensis 

e 

microsperma e Cumulopuntia 

pilleifera e galerasensis e 

riosaniensis e multiareolata e 

viridis e rossiana e 

tumida 

Calymmanthium 

fertile e Disocactus 

substerile e amazonicus 

Cereus 

Echinopsis 

amazonicus e backebergii 

diffusus cephalomacrostibas e 

trigonodendron chalaensis e 

vargasianus e cuzcoensis e 

glauca 

Cleistocactus 

hertrichiana 

acanthurus e V knuthiana e 

brevispinus e maximiliana 

chotaensis e pachanoi 

crassiserpens e pampana e 

fieldianus e pentlandii 

e 


……………………………………………..

icosagonus puquiensis e 

morawetzianus e santaensis e 

neoroezlii 

schieliana 

pungens e schoenii e 

roezlii tarmaensis e 

serpens e tegeleriana e 

sextonianus e tulhuayacensis e 

tenuiserpens e uyupampensis 

Corryocactus 

Epiphyllum 

acervatus e floribundum e 

apiciflorus e phyllanthus 

aureus 

e 

Browningia candelaris Calymmanthium substerile Echinopsis pachanoi 

Espostoa 

(Matucana) 

baumannii e formosa e 

blossfeldiorum e fruticosa e 

calva e hastifera e 

huanuclolensis e haynei e 

hylaea e huagalensis e 

lanata hystrix e 

lanianuligera e intertexta e 

melanostele e krahnii e V 

mirabilis e madisoniorum e E 

nana e myriacantha e 

ritteri e oreodoxa e 

ruficeps e pallarensis e 

senilis e paucicostata e V 

superba e polzii e 

ritteri 

e 

Eulychnia tuberculata e 

ritteri e weberbaueri e 

Gymnanthocereus 

Melocactus 

macracanthus e bellavistensis 


……………………………………………..

onychacanthus e 

Haageocereus 

peruvianus 

albispinus 

e 

chalaensis e Mila 

chryseus e caespitosa e E 

decumbens colorea e 

fulvus e nealeana e 

icensis 

e 

icosagonoides e Monvillea 

lanugispinus e jaenensis e 

limensis 

e 

multangularis e Neolobivia 

pacalaensis e segawae e 

platinospinus e xiphacantha e 

subtilispinus e 

tenuis e Neoporteria 

versicolor e clavata 

vulpes e islayensis e V 

zangalensis e subgibbosa 

villosa 

Hylocereus 

microcladus 

Neoraimondia 

arequipensis 

Lasiocereus 

fulvus e Neowerdermannia 

rupicola e chilensis 

peruviana 

Lepismium 

brevispinum e 

(Lepismium) 

Opuntia 

micranthum e blancii e 

boliviana 

Loxanthocereus bradleyi e 

sulcifer e brasiliensis 

corotilla 

e 

Matucana crassicylindrica e 

aurantiaca e V cylindrica 

aureiflora e dactylifera 

blancii e ficus-indica f 

breviflora e floccosa 

calliantha e fulvicoma e 

currundayensis e hirschii e 

e 

e 

Haageocereus versicolor Melocactus bellavistensis Neoraimondia arequipensis Neoporteria clavata 


……………………………………………..

(Opuntia) 

ignescens 

inaequilateralis 

e 

lagopus 

mistiensis 

e 

pachypus e E 

pentlandii 

puma-caillan 

e 

pyrrhacantha 

e 

quitensis 

rosea 

f 

soehrensii 

sphaerica 

subulata 

tunicata 

f 

unguispina 

e 

yanganucensis 

e 

zehnderi 

e 

Oreocereus 

celsianus 

doelzianus 

e 

hempelianus 

leucotrichus 

piscoensis 

e 

ritteri 

e 

tacnaensis 

e 

varicolor 

Oroya 

baumannii 

e 

borchersii 

e 

peruviana 

e 

Pereskia 

humboldtii 

e 

Pilosocereus 

tuberculosus 

e 

tweedyanus 

Platyopuntia 

apurimacensis 

e 

infesta 

e 


ramulosa 

Lumír Král 

Pygmaeocereus 

bylesianus 

e 

familiaris 

e 

Rebutia 

neocumingii 

Rhipsalis 

baccifera 

hylaea 

e 

micrantha 

occidentalis 

Selenicereus 

megalanthus 

wittii 

Tephrocactus 

multiareolatus 

e 

Thrixanthocereus 

longispinus 

e 

Trichocereus 

tacnaensis 

e 

torataensis 

e 

Weberbauerocereus 

churinensis 

e 

cuzcoensis 

e 

johnsonii 

e 

longicomus 

e 

rauhii 

e 

torataensis 

e 

weberbaueri 

winterianus 

e 

xBorzipostoa 

mirabilis 

e 

xHaagespostoa 

albisetata 

e 

climaxantha 

e 


…………………………………………….. 

44

Nový rod z čeledi Cactaceae 

Digitostigma caput-medusae Velazco et Nevarez sp. nov. 

Není to tak dávno, kdy byl popsán nový rod čeledi Cactaceae z Jižní Ameriky 

– Yavia cryptocarpa R. Kiesling & J. Piltz, 2001 (viz Ostník 30: číslo 302, září 2001) a 

už je tu po roce další kaktusářská bomba, tentokrát z Mexika. V mexickém časopise 

„Cactáceas y Succulentas Mexicanas XLVII: str. 76-86, 4/2002.“ Byl popsán nový rod 

a druh Digitostigma caput-medusae Velazco et Nevarez sp. nov. Jméno rostliny je 

také docela příznačné tomu, jak kytička vypadá. Digitostigma lze rozložit na 

prstovitý, tvaru prstu, stigma je bod nebo také blizna. Caput-medusae pak zcela jistě 

navozuje podobnost s hlavou medusy, kdy z masivní řepy (hlavy) vyrůstají dlouhé 

bradavky. Na prvý pohled je nový druh podobný wilkoxiím, je však řazen mezi rody 

Obregonia, Leuchtenbergia a Ariocarpus a má květy podobné rodu Astrophytum. 

Z morfologického hlediska je zařazen do někde do tribus Cacteae, subtribus 

Echinocactinae a Thelocactinae. Protáhlé tenké tuberkule (až 19 cm dlouhé a jen 2 – 

5 mm v průměru) nasvědčují, blízkou příbuznost k Ariocarpus agavoides - včetně 

kořenové řepy. V porovnání s mincí na přiložené fotografii, jsou tuberkule velmi 

dlouhé a tenké, podobné stonkům wilkoxiím, na konci jsou však areoly. Květ je pak 

zcela podobný květu Astrophytum, ale roste z areoly na dlouhé bradavce, zatímco 

květy u A. agavoides i u Astrophytum raší poblíž růstového vrcholu. 

Přesné místo nového loňského nálezu je přísně tajeno, neboť bylo nalezeno 

jen 127 rostlin ve třech izolovaných populacích v Mexiku, státu Nuevo Leon. Na 

základě malého počtu rostlin a malého rozšíření je rostlina velmi chráněna a určitě ji 

najdeme v seznamu CITES. 

Lumír Král 


Dne 3.2.2003 proběhla naše členská výroční schůze, kde jsme zhodnotili 

činnost Klubu za uplynulý rok a přednesli plán práce na letošní rok 2003 (viz 

Usnesení). Výroční schůzi navštívil nezvykle malý počet členů. Hlavní program 

OSTNÍK – 2003 ………………………….. 45 ……………………………………………..

večera připravil Dr. Štarha, který přednesl druhou část o konofytech, tentokráte 

kvetoucích v noci. První část přednášky jsme si vyslechli na loňské říjnové schůzce. 

Asi na 60 obrázcích jsme viděli konofyta rozdělena do sekcí. Postupně a zasvěceně 

byly představeny jednotlivé druhy jak ve sbírce, tak i na snímcích z nalezišť. Některé 

rostliny se v našich sbírkách objevují jen ojediněle nebo se ve sbírkách vůbec 

nevyskytují a jsou považována za vzácné rarity. Kvalitní přednáška byla zakončena 

tradiční tombolou, do které tentokrát rostliny věnoval jednatel př. Bunček. 

U S N E S E N Í 

výroční členské schůze Klubu kaktusářů v Ostravě 

Výroční členská schůze Klubu kaktusářů v Ostravě konaná dne 3.2.2003: 

1. Schvaluje zprávu o činnosti Klubu včetně jeho hospodaření za rok 2002. 

2. Ukládá výboru, aby se v roce 2003 řídil programem a rozpočtem, tak jak byly 

přítomným předneseny a jimi schváleny. 

3. Ukládá zabezpečit a spolupracovat s frýdeckým Klubem na zorganizování 

sympozia „Kaktusy v Pobeskydí 2003“ ve dnech 27.-29.6.2003 ve Frýdlantu n.O. a 

zájezdu do Chrudimi na „Zavírání sezóny“ ve dnech 26.-28.9.2000. 

4. Souhlasí s pokračováním ve výběru 10.-Kč vstupného při členských schůzích na 

krytí nákladů při jejich zajišťování. 

5. Souhlasí s výběrem členských a účelových příspěvků na rok 2003 takto: 

- časopis Kaktusy 230,-Kč 

- Ostník 80,-Kč 

- členský příspěvek 50,-Kč 

celkem 

360,-Kč 

6. Uspořádat propagační výstavu kaktusů ve spolupráci s firmou UNIPOL na 

výstavišti Černá Louka ve dnech 10.-13.4.2003. 

7. Výroční členská schůze ukládá výboru publikovat plný text usnesení v březnovém 

Ostníku. 

Schůze se zúčastnilo 23 členů Klubu, s přihlédnutím k paragrafu 5, čl. 8. "Stanov" je 

usnesení výroční schůze právoplatné, jelikož pro usnesení hlasovali všichni přítomní. 

Ostrava, 3.února 2003 

Za správnost: jednatel: Lumír Bunček 


Když jsem začal v první polovině sedmdesátých let docházet do kroužku 

kaktusářů v Ostravě, byl jeho pokladníkem pan František Úředníček. Vždy milý, 

usměvavý, pečlivě zapisoval záznamy do pokladní knihy pěkným úhledným písmem, 

které se mi velmi líbilo. Starší členové jej mají v paměti ještě dříve jako člena výboru 


ve funkci knihovníka. Dnes je pravidelný účastník všech našich schůzek, kde jsme 

mohli vidět na diapozitivech i jeho překrásné rostlinky. Jeho oblíbenými kytičkami 

jsou jihoamerické kaktusy, především rebucie, aylostery, sulkorebucie a další. Kromě 

kaktusů se věnuje i skalničkám, které společně pěstuje na své chalupě. Vždy 

vypomáhal při všech našich výstavách a dalších pořádaných akcích. Dne 12.3. oslaví 

pěkné jubileum - 75 let. Přejeme našemu oslavenci do dalších let hodně zdraví, 

lásky, spokojenosti a radosti nad spoustou rozkvetlých milovaných rostlin. 

Kalendář kaktusáře – březen, duben 

V měsících březnu a dubnu ještě nevíme zda už kaktusy vytáhnout na letní 

stanoviště a zalévat, či je nechat ještě zazimované po suchu. V tuto dobu už totiž 

některé kaktusy vystrkují poupata nebo dokonce už kvetou. Stále však ještě hrozí 

nebezpečí nočních mrazíků. Proto pozorně budeme sledovat venkovní teplotu, která 

se stále zvyšuje zvláště během dne. Kdo měl rostliny schované, může je dle svých 

podmínek postupně za příznivého počasí přenést na letní stanoviště do pařeniště či 

skleníku. V uzavřeném prostoru pod sklem je však třeba dávat pozor na popálení 

rostlin. Nejvhodnější je přistínění zavápněním skel, které se později dají smýt. 

Kaktusy za teplých dní mlžíme a v teplých sklenících je můžeme již postupně zalévat, 

nejlépe ráno, či dopoledne za slunného dne. Některé kaktusy aby zakvetly, nesmějí 

vodu dostat, pokud nemají dostatečně velká poupata, jinak je zatáhnou a již 

nevykvetou (např. rebucie, sklero apod.). Postupně sledujeme stále více kaktusů, 

které nasazují poupata a postupně kvetou. Vysévat můžeme po celý rok, zvláště 

když máme k dispozici výsevní aparáty. Kdo nestihl vysévat semena v zimním 

období, může tak učinit ještě nyní. U rostlin se seřezanými kořeny sledujeme již velmi 

bohatou násadu čekacích kořínků a tak je postupně sázíme do připravené zeminy. 

Rostliny s čekacími kořínky postupně sázíme do květináčů či krabic. Malé 

semenáčky sázíme společně do bedniček, kde lépe rostou. Dny se stále více 

prodlužují, povytáhlé semenáčky se začínají spravovat. Příroda se probouzí a prostě 

začíná pravá kaktusářská sezóna. 

Informace 

--- Již tradičně koncem března proběhne už „17. jarní pražské sympozium“, 

které se bude konat dne 29. 3. 2003 od 9 – 17. 00 hodin v sále Obvodního úřadu 

Praha 8-Libeň, U Meteoru 6, tedy tam co loni (stará adresa Zenklova 43/8). Zenklova 

ulice vede přímo od stanice Palmovka (Metro B), možno jet jednu stanici tramvají, 

nebo jít 5 minut pěšky. Občerstvení v místě, parkování kolem. Vstupné 60 Kč. 

Přednášky přislíbili např.: největší znalec sloupovitých kaktusů pan P. Braun - 

rostliny Brazílie, pan Mucher z Rakouska - po stopách pátera Hammerschmida, př. 

Ullmann – jižní Afrika, př. Záruba - Baja California a další. Nenechte si ujít příležitost 

vidět a slyšet největší odborníky na danou tématiku. Při symposiu bude zajištěn 

prodej starších časopisů a knih o kaktusech a sukulentech. 


--- 10. - 13. 4. 2003 proběhne 8. ročník výstavy „Květy na Černé Louce“. Náš 

Klub kaktusářů byl osloven pořadateli na představení expozice kaktusů na této 

výstavě. Po dohodě s firmou UNIPOL a dalšími našimi členy Klubu jsme konstatovali, 

že by to byla velmi dobrá propagace našeho Klubu a výstavu bychom měli uskutečnit 

i když termín výstavy není pro kaktusy příliš vhodný. Přesto bychom chtěli poprosit 

všechny pěstitele, kterým není náš Klub kaktusářů lhostejný, aby zapůjčily své 

rostliny na tuto výstavu a pomohli trochu při její instalaci, likvidaci a celém jejím 

průběhu formou poradenských služeb. Místo výstavní expozice bude pro Klub 

zdarma, avšak případní prodejci svých přebytků si budou muset sami zaplatit 

prodejní místo, pod hlavičkou Klubu však máme slíbenou slevu. 

--- Výstava kaktusů v Praze bude opět v BZ UK na Slupi ve dnech 7. – 22. 

června 2003. 

--- 26. - 28. 9. 2003 se uskuteční zájezd do Chrudimi na „Zavírání sezóny“. 

Přihlášky možno hlásit u předsedy a zálohu 300.-Kč zaplatit nejpozději do června. 

Celková cena zájezdu je vypočítána s dopravou a noclehy asi na 700-800.-Kč. 

V pátek po cestě tam a v neděli cestou zpět návštěva sbírek známých pěstitelů. 








Bunček Lumír, Na návsi 95, Ludgeřovice 



Ing. Skoumal Vladimír, M.Bayera 6039, 708 00 O.-Poruba, tel: 596951955. 

RNDr. Štarha Roman, Ph. D., Ostrava, mobil: 603 243 749. 

OBSAH – BŘEZEN 2003 


Vyznáte se v rodu Turbinicarpus? 36 

Konofyta kvetoucí v noci – 

opomíjené miniatury ve sbírkách - díl 2. 38 

Zeměpis od A do Z – 24. (Peru) 39 

Nový rod z čeledi Cactaceae 45 


Usnesení 46 


Kalendář kaktusáře – březen, duben 47 

Informace 47 

OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, březen 2003 






Duben 2003 

Notocactus tabularis (Cels ex Rümpler) Berger ex Backeberg 


Z literatury 


Vánoční číslo zdobí obrázky baobabů, provázené čtivým článkem s řadou 

zajímavostí. Na otázky zda je baobab největším sukulentem, nedokázal ještě nikdo 

odpovědět. Název „baobab“ je pravděpodobně zkomoleninou arabského „bu hibab“, 

což v překladu znamená plod s mnoha semeny. Vědecký název tohoto rodu je 

Adansonia, patří do něj 8 druhů, z nichž 6 endemicky roste na Madagaskaru, jeden 

také v Africe, další je domovem v Austrálii. Brzy byly baobaby vysazovány jako 

okrasné stromy v řadě zemí tropů a subtropů, do Indie se dostaly v 15. století 

s dodávkami otroků z Afriky. Často rostou také jako posvátné stromy v chrámových 

komplexech. Daří se jim v písčité, vápno obsahující půdě, v polohách do 600 m 

nadmořské výšky v místech s dostatečně vysokou hladinou spodní vody, nebo 

v zátopových lokalitách. Na těchto místech vynikají dlouhověkostí. Jak počítáním 

letokruhů, tak moderními metodami datování radioaktivního uhlíku, byly objeveny 

stromy o stáří přes 4000 let, ale i až 5150 let. Ve věku 1010 ± 100 let má jejich kmen 

průměr 4,5 metru. Stromy o průměru kmene 10 metrů mají odhadem 2000 let. Člověk 

dokáže využít všechny části baobabů. V dobách hladu vyhrabávají a pojídají 

domorodci kořenové hlízy mladých stromů, z kůry kořenů se vyrábí provazy, kaši 

z rozmělněných kořenů užívají proti malárii. Vykotlané kmeny slouží jako velké vodní 

nádrže na několik tisíc litrů pitné vody, která se navíc časem nekazí. Jinde je 

využívají jako pohřebiště, skladiště, věznice, dílny, restaurace atd. Ze stromové kůry 

si staví chýše, vyrábí z ní lana, pokrývky, tašky a jiné denní potřeby, včetně balícího 

papíru. Latexová šťáva vytékající z poraněného kmene se užívá k desinfekci ran i 

k neutralizaci šípových jedů. Čerstvé listí pro vysoký obsah vitaminu C, cukrů a 

tříslovin užívají místní léčitelé proti různým potížím. Tvrdé skořápky plodů slouží jako 

nádoby, po semletí na prach jako náhrada tabáku. Pochoutkou pro děti je nakyslá 

dužina plodu, která se také hodí k výrobě osvěžujících nápojů, ze semen se lisuje 

jedlý olej. Největším nepřítelem baobabů je člověk i když jejich schopnost dlouhého 

přežití oddaluje dobu vyhynutí tohoto rodu. Ale zmenšující se oblasti vhodné k růstu 

baobabů a chybějící známky jejich přirozeného rozmnožování varují (8 barevných 

snímků). 

Nový popis: Gymnocalycium kroenleinii ze sekce Ovatisemineum bylo 

nalezeno 1987 v argentinské provincii La Rioja. Od jiných druhů ze stejného 

poddruhu se liší výraznými tuberkuly a okrouhlým plodem. Tělo o ø až 6 cm je ploše 

kulovité, s krátkým řepovitým kořenem a světle šedozelenou, až hnědorůžovou 

pokožkou. Má 8-10 rovných žeber, příčně členěných hlubokými zářezy na 7 mm 

vysoké, klínovité hrboly. Areoly s bílou plstí nesou 3-4 páry až 2 cm dlouhých 

krajních trnů šídlovitého, nepravidelně zohýbaného tvaru, střední 0-1. Květ v blízkosti 

temene je 3 cm dlouhý a široký, krémové, nebo růžové barvy (7 barevných a 2 

černobílé snímky). 

Bližší údaje o nalezišti Echinocereus lindsayi, objeveného roku 1975 na Baja 

California, byly až donedávna utajovány. Důvodem byly obavy, že by tento velice 

atraktivní kaktus, s mohutným a hustým otrněním, byl lákadlem pro obchodníky 

s kaktusy. Naštěstí se ukázalo, že se velmi lehce množí výsevem semen a při 

dobrém pěstování lze tak získat rostliny nelišící se od rostlin z přírody (4 barevné 

snímky a srovnávací tabulka Echinocereus lindsayi a Echinocereus ferreirianus). 


V kartotéce doporučovaných rostlin se píše o Ariocarpus fissuratus (přes 

typický vzhled dosahuje tělo značně odlišné velikosti, pěstování je velmi náročné, 

daří se v čistě minerálním substrátu, na plném slunci pod sklem a při opatrné zálivce. 

Zimovat naprosto suše při cca 10ºC), Weberbauerocereus rauhii (z krátkého 

kmene kandelábrovitě vyrůstají až 6 m vysoké větve. Silně otrněné semenáčky jsou 

ve sbírce velmi nápadné. Nenáročný, v písčité půdě, na výsluní a v létě častá 

vydatná zálivka, v zimě sucho a chladno, velmi vhodné je vysazení do volné půdy ve 

skleníku), Tylecodon buchholzianus (patří do čeledi Crassulaceae, roste v Namibii 

a Kapské provincii. Na nových výhonech se někdy přechodně objeví lístky, květů je 

málo, ale jsou dekorativní. Období růstu začíná u nás v zimě, množí se výsevem a 

řízky). Ke každé z uvedených rostlin je připojen barevný snímek. 

Mammillaria lindsayi má tělo kulovité, někdy odnožující, až 10 cm vysoké, se 

zanořeným temenem, překrytým trny a šedozelenou pokožku. Krajních je 10-14, až 

10 mm dlouhých, jehlovitých, bílých s hnědou špičkou. Střední jsou 2-4 , až 12 mm 

dlouhé, jehlovité, dolní směřuje k bázi, je žlutohnědý až tmavě hnědý, špička je vždy 

černá. V axilách je bohatá bílá vlna, květy rostou ve věnečku kolem temene, asi 20 

mm dlouhé a široké, mají hedvábně světle žlutou barvu. Množí se semeny, ale 

v prvních dvou letech roste pomalu. Potřebuje vzdušné, slunné stanoviště, zimovat 

na světle při 5-10ºC. Má také červeně kvetoucí varietu (3 barevné snímky). 

Melocactus paucispinus (= s menším počtem trnů) má ploše kulovité tělo o 

průměru asi 18 cm, bez cefália 9 cm vysoké, s tmavě zelenou pokožkou. Cefálium je 

červenohnědé, květy karmínové, trny šedé barvy jsou 3: nejsilnější je dolů směřující, 

2,5 cm dlouhý trn, zbylé dva směřují do stran a přiléhají k tělu. V minerálním 

substrátu roste bez problémů, nesnáší výsluní a teploty pod 10ºC. Naroubovaný na 

jusberta se dožívá velkého stáří (barevný snímek). 

Osmi barevnými snímky je provázen článek o Parodia (Notocactus) fusca, 

obtížně kultivovatelném kaktusu z jižní Brazílie. Prvně byl popsán Ritterem 1979 

v jeho knize o jihoamerických kaktusech. Postupně byla nalezena řada lokalit kde 

roste, což vedlo různé autory k jeho popisu pod různými sběratelskými značkami 

(např. HU 29, AH 224, HU 793 aj.) a varietami (var. longispina). Patří k tzv. 

přechodovým druhům, majícím znaky dvou dobře odlišitelných rodů. Na nalezištích 

roste na holých, poměrně plýtkých pískovcových polích při humusových oázách. 

Potřebuje silně propustný substrát s dostatkem humusu, nesnáší trvalé vlhko. V létě 

potřebuje bohatší zálivku a pravidelné přihnojení. Zimovat při cca 10ºC, mírně vlhce. 

O dojmech z cesty po sukulentní poušti v Dolní Kalifornii píše Thiemer- 

Sachsová. Obvyklé vyprávění zážitků z toulek terénem je doplněno o trochu historie 

tohoto území, jeho objevu, osídlení a dobývání, ale také o jeho hospodářském 

využívání (na 1% území) a o problémech s přežíváním všeho živého při absolutním 

nedostatku vody. Teplotní rozdíly mezi denní a noční teplotou často činí 40ºC a 

někdy i 50ºC. Mezi ferokaktusy, agávemi, jukami roste několik nápadných cereusů, 

např. Pachycereus pringlei, Lemaireocereus thurberi, ale nejobdivovanější jsou 

stromům podobné zdřevnatělé osy Fouqieria columnaris, sloužící ke stavebním 

účelům, jako velmi ozdobné sloupoví, nebo k výrobě nábytku atd. (6 barevných 

snímků). 

Doweld reviduje na základě anatomie semen, jejich morfologie a ultrastruktury rod 

Leuchtenbergia. Usoudil, že Leuchtenbergia je blízce příbuzná rodu Obregonia a 

Neolloydia, ne však rodům Lophophora a Ferocactus. Mimo snímku květu 

Leuchtebergia je zde 30 mikroskopických snímků povrchu semen uvedených rodů a 

dvě velké tabulky srovnávající hlavní znaky semen 11 studovaných rodů. 


Jako kuriozita jsou otištěny tři barevné snímky květů Mam. theresae, Notoc. 

schlosseri a Tacitus bellus, s větším počtem čnělek v jednom květu. Autor píše, že 

tyto kuriozity vznikly spontánně, bez cizího přičinění, příčina není známá. 

V tomto čísle KuaSu je také přehled uveřejněných článků, nových popisů a recenzí 

knih v ročníku 51: (2000), abecedně uspořádaný seznam v kartotéce komentovaných 

rostlin a abecední rejstřík jmen autorů článků. 


Drobničky 

► V souvislosti s osmdesátinami Hanse Tilla, vedoucího proslulého rodinného 

zahradnictví a velkého znalce gymnokalycií, je vzpomenuto jeho práce a zásluh o 

poznání kaktusů. Zkušenosti z pěti výprav na naleziště v Argentině, obrovská sbírka 

živých rostlin - gymnokalycií ve vlastních sklenících, jejich semen a diapozitivů, mu 

posloužily k vypracování nové, logicky provázané systematiky tohoto rodu, kterou 

zveřejnil ve vlastním nákladem vydané monografii. I když nemá vyšší odborné 

přírodovědné vzdělání, jako amatér vynikl i nad vysokoškoláky a své poznatky také 

publikuje v časopise GYMNOCALYCIUM. 

► V u nás neznámém časopise „Journal of Arid Environments“ (Časopis aridních 

oblastí) píšou Rojas-Aréchiga a Vásquez-Yanes u růstu kaktusů ze semen. Na toto 

téma existuje množství publikací, které se autoři snaží zobecnit. 1) Semena většiny 

druhů kaktusů nejlépe klíčí při nevysoké teplotě 20 ± 2°C, extrémnější teploty 

nevedou k lepším výsledkům. 2) klíčení je urychlováno stoupající teplotou, 3) 

optimální klíční teplota se mění v závislosti na stáří semen, 4) klíčení starších semen 

trvá déle, 5) kolísavá teplota podporuje klíčení více, než když má teplota stále 

konstantní teplotu. Samozřejmě existují rozdíly podle druhu - rodu kaktusů, podle 

jejich původu, podle způsobu sklizně, čištění a skladování semen. (Tak si příteli 

poraď sám jak umíš). 

► Spolek německých kaktusářů DKG již 15 let sbírá a doplňuje nové popisy a 

změny názvů kaktusů a sukulentů, včetně údajů o autorech, datu a místě publikace. 

Pod názvem „Archiv prvých popisů“ mají již soustředěno více jak 13 000 záznamů, 

které jsou velmi potřebné při hledání údajů o publikaci určitého druhu či rodu. 

Záznamy přebírají pouze z taxonomicky spolehlivých zdrojů. Uveřejněna je také 

nabídka zaslání kopie těžce přístupných prvopopisů a taxonomických změn 

hledaného kaktusu. 

► Agilní sekce echinocereofilů při DKG získala roku 2000 v kaktusářských 

kruzích velmi ceněnou cenu Karla Schumanna. Pořádá vždy na jaře a na podzim 

setkání zájemců o echinocereusy se speciálně zaměřeným programem na tento rod. 

Navíc vydává vlastní časopis a v květnu 2001 vydali její členové vlastním nákladem 

německo-anglickou knihu “Der Echinocereen der Baja California“ o 340 stranách, se 

350 barevnými snímky echinocereusů, na jejich nalezištích. Cena 58,80 euro a porto. 

► Werner J. Uebelmann učinil další krok k zajištění posmrtné slávy. Na počest 

svých 80. narozenin založil nadaci pro další výzkum brazilských kaktusů ve výši 

50.000 švýcarských franků (cca 1,046 mil. Kč). 




Portoriko (PR) 

Portoriko, Puerto Rico, anglicky Commonwealth of Puerto Rico, španělsky Estado 

Libre y Asociado de Puerto Rico, Portorické společenství – samosprávný, volně 

přidružený stát USA na stejnojmenném ostrově ve Velkých Antilách; 9 104 km 2 , 3,7 

mil. obyvatel (1995), hustota zalidnění 409 obyv./km 2 , hlavní město San Juan (426 

800 obyvatel, 1990); úřední jazyk angličtina a španělština, měnová jednotka 1 

americký dolar (USD) = 100 centů. Administrativní členění: 78 obcí a měst. – 

Vnitrozemí prostoupeno pohořím Cordillera Central (Cerro de Punta, 1 338 m n. m.). 

Při pobřeží nížiny. Tropické pasátové podnebí; průměrné měsíční teploty 14 – 28°C. 

Srážky až 2 500 mm ročně, suché zimní období. Zbytky vždyzelených i opadavých 

tropických lesů, na jihozápadních svazích suché křoviny a savany. – Obyvatelstvo 

tvoří převážně běloši (80%) a černoši (20%). Náboženství římskokatolické (90%). 

Přirozený přírůstek obyvatel 1,0% ročně (1994). Střední délka života mužů 70 let, 

žen 79 let (1991). Negramotnost 10% (1990). Urbanizace 71% (1990). – Relativně 

vyspělý stát s ekonomikou úzce napojenou na USA. Hrubý národní produkt 6 700 

USD/obyv. (1993); nejbohatší země karibské oblasti. Z ekonomicky aktivních 

obyvatel pracují 3% v zemědělství, 21% v průmyslu. Obdělává se 14% plochy, louky 

a pastviny zaujímají 38%, zalesněno 20% území. Pěstuje se zejména cukrová třtina, 

dále káva, banány, bavlna. Chov skotu, rybolov. Průmysl chemický a petrochemický, 

strojírenský, elektrotechnický, farmaceutický, textilní, potravinářský. Významný 

cestovní ruch (3,3 mil. návštěvníků, příjem ze zahraničního cestovního ruchu 1,8 mld. 

USD ročně, 1995). – Území původně osídleno Aravaky a Kariby. 19. 11. 1493 

objeveno K. Kolumbem. V roce 1511 povstání Aravaků, při potlačení téměř vyhubeni; 

nahrazeni africkými černochy. V 16. – 18. století častý cíl útoku pirátů. V roce 1736 

zavedeno pěstování kávy. 1873 zrušeno otroctví. Po americko-španělské válce 

postoupeno v roce 1898 USA. Od 2. 3. 1917 teritorium USA (obyvatelstvo získalo 

americké občanství). Od 25. 7. 1952 volně přidružený stát USA. V posledním 

referendu o změně statutu (14. 11. 1993) odmítnuta přeměna Portorika na 51. stát 

USA. – Portoriko je samosprávný, volně přidružený stát USA. V čele stojí americký 

prezident zastupovaný guvernérem. Zákonodárným sborem je dvoukomorové 

Zákonodárné shromáždění, tvořené Sněmovnou reprezentantů (51 členů, funkční 

období 4 roky) a Senátem (27 členů, funkční období 4 roky). 

Výskyt kaktusů v Portoriku: 

Cereus 

Pereskia 

hexagonus f aculeata 

grandifolia 

Epiphyllum 

hookeri f Pilosocereus 

oxypetalum f royenii 

f 

Harrisia 

Rhipsalis 

portoricensis e I baccifera 


Hylocereus 

Selenicereus 

trigonus nt grandiflorus 

undatus 

f 

Stenocereus 

Leptocereus 

fimbriatus 

grantianus 

e 

quadricostatus e V 

Mammillaria 

nivosa 

Melocactus 

intortus 

Opuntia 

antillana 

borinquensis 

cochenillifera 

ficus-indica 

moniliformis 

repens 

rubescens 

stricta 

triacantha 

Lumír Král 

e 

f 

f 

e 

nt 

nt 

Také jste vysévali importní semena 

od G. Köhrese? 

Byl jsem požádán př. Králem, abych vysel semena od G. Köhrese, které dostal na 

zkoužku a popsal jaká byla klíčivost. Tato semena pečlivě označena, ale neznámého 

stáří byla vyseta společně se semeny př. Krále, ze sklizně roku duben 2002. Zatím, 

co čerstvá semena klíčila velmi dobře, u semen Köhresových to bylo opačné. Tato 

semena měla klíčivost velmi nízkou, odhadem po dvou měsících od výsevu asi 

pouze 5%. Všechna semena i zemina byly ošetřeny přípravkem Previcur a 

Polyversum. Importní semena i po tomto ošetření byla u rodu Dasylirion (5 porcí) 

napadena plísní, na kterou nezabral ani druhý postřik přípravkem Polyversum a 

dokonce ani postřik 10% peroxidem. Po rozříznutí, byla semena prázdná a plesnivá i 

uvnitř. Čerstvá semena ze sbírky př. Krále měla klíčivost zhruba 97% a zdárně 

vegetují dále. Z doslechu jsem se dověděl, že ani jiní členové, kteří vysévali zkušební 

porce starých semen od G. Köhrese, nebyli z výsledky nijak nadšeni. Napište do 

Ostníku, jaké jste měli s těmito semeny výsledky. Bude to zajímavá diskuse. 

Milan Tůma 


Atypické broméliovité rostliny – Tillandsia 

Tyto atypické rostliny se od svých zelených příbuzných (Billbergia, Guzmania, 

Tillandsia lindenii, T. cyaneana) liší šedými listy, které jsou povlečeny šupinkami a 

mají schopnost nasávat ze vzduchu vodu i živiny ze vzdušného prachu. Tyto rostliny 

skutečně žijí ze vzduchu. Nejrozšířenějším druhem je Tillandsia usneoides a ta visí 

ze stromů všude v teplejších oblastech Ameriky. Teprve v poslední době vzrůstá 

zájem o pěstování šedolistých tilandsií. 

Nepěstují se běžně v substrátu jako jiné rostliny, ale pěstují se na kmenech, 

na kusech starého dřeva, na mušlích apod. Listy kolem květů mohou změnit barvu a 

působí pak zajímavě po dlouhou dobu, ale samotné květy vydrží jen několik málo 

dnů. Tillandsia caput-medusae je snad nejoblíbenějším druhem. Tlusté a kroucené 

listy přisedají na cibulovitě ztlustlou bázi a v době květu rostlina budí pozornost 

červenými listeny a modrými květy. Tillandsia ionantha tvoří kompaktní růžici 

z ohnutých stříbřitých listů a je jen 5 cm vysoká. Když se objeví přisedlé fialové květy, 

vnitřní listy se zbarvují červeně. Tillandsia juncea má dlouhé, sítinám podobné listy, 

které se rozkládají navenek. Terminální květy jsou nad středem rostliny neseny 

jednotlivým květním stonkem. Tillandsia argentea má stříbřitý povrch a její krátké listy 

se s vývinem rostliny velmi volně rozkládají. 

Tůma Milan 


opomíjené miniatury ve sbírkách díl 3. 

Conophytum piluliforme (N. E. Br.) N. E. Br. (1922) rostliny jsou blízce příbuzné 

s C. edwardii, kdy byly vytvořeny dvě subspecie: jedna je zploštělá a tečkovaná, 

druhá varieta je kýlnatá a plochá. Subsp. piluliforme hustě odnožuje, tvoří koberce 

těl. Slupka bílá nebo nahnědlá, často tečkovaná, téměř přetrvávající. Těla 4-8x2-5x2- 

5 mm, „kulovitě-obkonická“, uťatá až slabě vypouklá, ve tvaru malé „pilulky“ při 

pohledu shora. Epidermis holá až mírně papilózní, světle šedě-zelená až trávově 

zelená nebo purpurově zelená, značená velmi jemnými tmavými linkami a tečkami, 

které řetízkují, mohou být i rozptýlené, ale nejsou pouze vyvýšené, nelesknou se, 

někdy téměř chybí, štěrbina je v úrovni těla nebo mírně zastrčená, papilózní. Květy 

se objevují velmi pozdě na podzim, jsou noční a výrazně voní. Kališní trubka je 1-3 

mm dlouhá, blanitá, se 4 tmavě červenými kališními lístky, které jsou až 2 mm 

dlouhé. Korunní trubka výrazně převyšuje kališní trubku, je kaštanově hnědá, petaly 

jsou 1-2 (3) řadách a je jich 12-30, až 8 mm dlouhé (často mnohem kratší), vždy 

velmi úzké, barvy lososové, růžové, tmavě kaštanové nebo načervenalé. Nikdy 

nejsou bílé, tyčinek 12-35, částečně vyčnívají, prášníky tmavě žluté až oranžové, 

čnělka velmi krátká, blizna čtyřlaločná ca. 1-2 mm dlouhá. Tobolka 4 pouzdrá, 2x2 

mm velká, špinavě hnědá, semena 0,70x0,50x0,40 mm, značně hrbolkaté. 

Rostliny byly pojmenovány podle podobnosti s pilulemi, což je nejvýznačnější 

znak odlišující tyto miniatury. Typ pokožky je dosti podobný s C. ficiforme, zejména 

ve tvaru linek, ale tvar a velikost těl těchto taxonů je značně odlišná. pokud rostliny 


subsp. piluliforme nejsou v plném růstu a zejména pokud nekvetou, je determinace 

druhu velmi obtížná. Rostliny mohou být zaměnitelné s C. joubertii, s malými 

formami C. truncatum subsp. viridicatum, ale zejména s nejpodobnějším subsp. 

edwardii. 

Taxon se vyskytuje na západě Little Karoo mezi Montagu, Anysbergem a 

Kareevlakte, možná zasahuje jihovýchodně do Vanwyksdorpu (odsud je popisováno 

synonymum C. subconfusum) Forma z Montagu (popsaná jako C. advenum) má 

tendence k tvorbě výrazných linek na mírně kýlnatých vrcholech. Pěstování je velmi 

snadné. Jeden z nejstarších klonů je z poloviny 19. století, jedná se Brownův C. 

aggregatum, které pochází od Saunderse ca. z roku 1860. 

Synonyma: C. advenum, M. aggregaum, C. archeri, C. brevipetalum, C. etaylorii, C. 

leightomiae. M. piluliforme, C. subconfusum. 

Conophytum piluliforme subsp. edwardii (Schwantes) S. A. Hammer bylo 

pojmenováno na počest Edwarda Taylora, který asistoval Brownovi a Schwantesovi 

s rostlinným materiálem. 

Rostliny vytvářejí malé husté shluky těl. Slupka je nahoře bílá dole tmavě 

hnědá, přetrvávající, poměrně křehká. Těla jsou trpasličí, 8-10x3-5x2-3 mm, eliptická 

při pohledu shora, zužující se u vrcholku do ostrého nebo tupého kýlu. Epidermis 

holá, temně trávově zelená až namodrale zelená nebo sytě kaštanová, téměř bez 

skvrn nebo vzácně tence linkovaná, papilózní štěrbina až 1 mm dlouhá, 

nezapuštěná. Květy se objevují uprostřed podzimu, jsou noční, jemně voní. Kališní 

trubka 2 mm dlouhá se 4 červenými sepaly, korunní trubka 3-5 mm s 12-16 

korunními lístky 2-4 mm dlouhými, velmi úzkými, tmavě červenými. Tyčinek 8-10 až 3 

mm dlouhé, čnělka asi 1 mm dlouhá se 4 laločnou bliznou 1 mm dlouhou. Tobolka je 

4 pouzdrá, 2x2 mm, tmavě hnědá. Semen je málo, jsou 0,55x0,40x0,30 mm, jemně 

hrbolkatá. 

Subsp. edwardii je odlišitelné podle klínovitých, tmavě zbarvených těl. Rostliny 

se probouzí pozdě a zůstávají v růstu až do jara. Jakmile se přiblíží období klidu, 

ztmavnou až do tmavě kaštanové barvy připomínající barvu korunních lístků. Rostliny 

jsou známy z málo početných populací i západní oblasti Little Karoo, z oblasti 

Lemoenshoek blízko Eierpoortu. 

Conophytum truncatum (Thunberg) N. E. Br. (1922) je pojmenováno podle 

uťatého vrcholku, základní jsou dvě subspecie a jedna varieta: subsp. truncatum je 

nejjižnější zástupce, subsp. viridicatum je z Little Karoo a má oválný vrchol. Var. 

wiggettiae roste v oblasti geograficky mezi těmito extrémy. Celý komplex je hodně 

rozmanitý. Conophytum truncatum subsp. truncatum vytváří kompaktní polštáře 

těl až 15 cm v průměru. Slupka je bělavá, skvrnitá, papírovitá, přetrvávající. Těla jsou 

6-30x3-25x3-25 mm, obkonická až cylindrická, uťatá, vpadlá nebo vypouklá na 

vrcholku, někdy kvazi-bilobní. Ebidermis holá nebo velmi jemně papilózní, hladká, 

bělavě zelená až zelená nebo červeno-šedo-zelená, obvykle tečkovaná taninovými 

idioblasty, které někdy mírně vystupující, jsou variabilní ve velikosti, někdy jsou tečky 

koncentrovány v okolí štěrbiny, jindy vytvářejí jemné linky. Květy se objevují 

uprostřed podzimu, jsou noční, výrazně voní. Kališní trubka je obvykle vyčnívající, až 

8 mm dlouhá, bledě zelená s 5-6 zelenými nebo načervenalými kališními lístky až 3-4 

mm dlouhými. korunní trubka je až 10 mm dlouhá a 2 mm tlustá, bílá nebo žlutá, 25- 

70 korunními lístky ve 2-4 řadách, někdy jsou velmi úzké (

mm délky), bílé, růžové nebo jantarové, tyčinek je mnoho ve 2-4 řadách, nitky jsou 

bělavě zelené, prášníky matně žluté, vyčnívají z květu. Čnělka je krátká se 4-7 

laločnou bliznou obvykle < 4 mm dlouhou. Tobolka je 4-7 pouzdrá, 3x4 mm, bělavá 

až matně hnědá, často tečkovaná. V každém pouzdře je množství semen, jsou 

0,7x0,45x0,35 mm velká, obvykle matná směrem k hilu, řídce hrbolkatá, hrbolky 

nízké a široké. 

Tento druh byl popsán jako Mesembryanthemum truncatum již roku 1791. 

jedná se o široce rozšířený druh do Calitzdorpu a Vanwyksdorpu v Little Karoo až po 

oblast Steytlerville-Springbokvlakte, kde výskyt konofyt končí. Jedná se o extrémně 

snadno pěstovatelné konofytum. 

Synonyma: M. albertense, C. brevitubum, C. cibdelum, M. familiare, M. 

malleoliforme, C. morganii, C. multipunctatum, C. orientale, C. parvipunctum, 

C.peersii, C. permaculatum, C. rennei, M. purpusii, C. spirale, C. stegmannianum, C. 

subglobosum, C. steytlervillense, C. translucens, M. truncatellum, M. truncatum, C. 

wagneriorum. 

Conophytum truncatum subsp. truncatum var. wiggettiae (N. E. Br.) Rawé 

(1982) tvoří malé kompaktní trsy obvykle do 5 cm v průměru. Slupka je bělavá až 

červenohnědá, hustě tečkovaná, papírovitá, přetrvávající. Těla jsou 6-15x3-15x3-15 

mm, obkonická až cylindrická, uťatá až mírně vypouklá. Epidermis je holá a hladká, 

bělavě zelená až červeno-šedo-zelená, obvykle tečkovaná taninovými idioblasty, 

které jsou nejčastěji zelené až načervenalé, někdy jsou seskupeny do jemných linek. 

Štěrbina je krátká, nehluboko vnořená, vždy papilózní a vždy ohraničená červeně 

nebo purpurově. Květy se objevují uprostřed podzimu, jsou noční a výrazně voní. 

Kališní trubka je obvykle vyvýšená a je až 5 mm velká, matně zelená s 5-6 červenými 

sepaly až 3 mm dlouhými. Korunní trubka je až 8 mm dlouhá a 2 mm tlustá, bílá nebo 

žlutá, s 25-45 korunními lístky ve 2-4 řadách, jsou až 10 mm dlouhé, často velmi 

úzké, bílé nebo barvy slámy či narůžovělé. Tyčinek je množství ve 2-4 řadách, nitky 

jsou bělavě zelené, prášníky matně žluté a převyšují ústí květu. Čnělka je velmi 

krátká s 4-6 bliznami obvykle < 4 mm. Tobolka 4-6 pouzdrá, často skvrnitá, 

v pouzdrech je množství semen, 0,60x0,40x0,30 mm, řídce hrbolkatá. 

Toto je zvláště pěkná varieta, je dobře známá zejména z kultivace z jednoho 

výrazného klonu s červenými tečkami. V přírodě se rostliny vyskytují v blízkosti De 

Rust a Calitzdorpu. 

Synonyma: C. calitzdorpense, C. wiggettiae. 

Conophytum truncatum subsp. viridicatum (N. E. Br.) S. A. Hammer extrémně 

zelené rostliny tvoří husté shluky těl, neurčitě se větví. Slupka je bílá, někdy 

tečkovaná, často křehká, přetrvávající u báze rostlin. Těla 12-25x5-15x4-12 mm, 

obkonická, vrchol je konvexní, uprostřed stlačený, často mírně kýlnatý v okolí 

štěrbiny. Epidermis hladká někdy jemně papilózní, uniformně zelená jako zelené 

jablko až šedivě zelená, někdy ze stran načervenalá. Je nepravidelně tečkovaná a 

linkovaná. Štěrbina vtlačená, papilózní, často ohraničená velkou zelenou tečkou. 

Květy se objevují uprostřed podzimu, noční, voní. Kališní trubka až 8 mm dlouhá, 

bělavě zelená s 5 sepaly až 3 mm dlouhé, korunní trubka bílá až žlutá nebo slabě 

růžová, až 10 mm dlouhá s množstvím velmi tenkých korunních lístků ve 2-3 řadách, 

tyto jsou bílé až béžové, žluté nebo lososově růžové, tyčinky často vyčnívají, nitky 

matně zelené, prašníky matně žluté. Čnělka velmi krátká, matně žluto-zelená, s 5-6 


laločnatou bliznou 2-3 mm velkou. Tobolka 5-6 pouzdrá, 2x3 mm, matně hnědá, 

semen je v pouzdrech mnoho, jsou 0,80x0,55x0,30 mm, hustě hrbolkatá, puchýřky 

velmi tmavé. Druh je rozšířen v Little Karoo mezi Touwsrivier, Warmwaterberg, 

Laingsburg a Koup. 

Synonyma: C. archeri var. stayneri, M. catervum, C. complanatum, C. dispar, C. 

koupense, C. longitubum, C. muirii, C. novellum, M. pisinnum, M. viridicatum, C. 

viridicatum var. punctatum. 



Podčeleď Opuntioideae Burnett 1835. – III. 

Opuncie vyskytující se v Argentině: 

Mezi pěstiteli jsou stále ve větší oblibě malé opuncie, známé spíše jako 

tefrokaktusy. Ty se vyskytují především v Argentině od Patagonie směrem nahoru až 

do Chile, Peru a Bolivie. Samostatný rod Tephrocactus popsal už Lemaire roku 1868. 

I když Dickie & Wallece zahrnuli tefrokaktusy roku 2002 do rodu Opuntia jako jeden 

z tribů, jiní autoři stále uvádí Tephrocactus jako samostatný. Počet druhů není velký 

a stále se mění, podle toho kam je různí autoři zrovna zařadí. Procházejí tak blízce 

příbuznými rody jako Austrocylindropuntia, Cumulopuntia, Maihueniopsis, Puna či 

Platyopuntia. V posledních letech byly rovněž popsány některé nové druhy. 

Rod Tephrocactus z pohledu různých autorů: 


V Argentině roste velké množství opunciovitých kaktusů. Hunt uvádí v roce 

1999 v Checklist CITES tyto druhy (platná jména označena tučným písmem): 

Opuntia 

alexanderi, anacantha, aoracantha, arechavaletae, argentina, armata, articulata, 

atrovirens, aulacothele, aurantiaca, bispinosa, boliviana, brasiliensis, 

brunnescens, chichensis, clavarioides, colubrina, cordobensis, corrugata, 

darwinii, delaetiana, discolor, distans, erectoclada, ficus-indica, geometrica, 

glomerata, halophila, laetevirens, longispina, microdisca, minuta, molinensis, 

monacantha, multiareolata, nigrispina, obliqua, ovata, paraguayensis, 

penicilligera, pentlandii, picardoi, platyacantha, prasina, puelchana, purpurea, 

quimilo, retrorsa, salagria, salmiana, schickendantzii, schulzii, securigera, shaferi, 

soehrensii, subsphaerocarpa, subterranea, subulata, sulphurea, tilcarensis, tunablanca, 

tunicata, verschaffeltii, vestita, weberi, wetmorei 

Quiabentia 

verticillata 

Pterocactus 

araucanus, australis, fischeri, gonjianii, hickenii, kuntzei, megliolii, reticulatus, 

skottsbergii, valentinii 

Platyopuntia 

ianthinantha, pituitosa 

Tephrocactus 

rigidispina, rubispina, saint-pieana, schumanniana 

Cumulopuntia 

rossiana 

Maihuenia 

patagonica, poeppigii 

Lumír Král 


Litner Josef 

18. 8. 1921 

Ať to beru z jakékoliv stránky, je sbírka stále mladého a plného elánu - př. 

Josefa Litnera dnes asi nejdéle existující od založení našeho kroužku. V seznamu 

zakládajících členů kroužku kaktusářů v Ostravě roku 1954 sice pan Litner ještě není, 

ale už v následujících záznamech se jeho jméno objevuje. Dokonce od roku 1957 

začal zastávat funkci ve výboru jako knihovník. Od těch dob uplynulo už spoustu 

vody, ale pan Litner byl celou dobu u všech akcí, které kroužek kaktusářů pořádal. 

Svůj první skleník měl postavený v Heřmanicích, po přestěhování do Michálkovic 

postavil jeden velký skleník přisedlý k domu a několik menších skleníků na zahradě. 

Situace si opravdu vyžadovala, neboť zájem pana Litnera nepatří jen kaktusům, ale 

pěstuje téměř všechno co se mu líbí. Najdeme u něj na zahradě skalničky, dřeviny, 

vřesy, popínavky, vodní rostliny a ve skleníku orchideje, tilandsie, různé květiny, 

sukulenty a samozřejmě kaktusy. Není kytky, o které by Josef Litner alespoň něco 

nevěděl, jeho pěstitelské znalosti o rostlinách jsou neuvěřitelné. Kromě Klubu 

kaktusářů navštěvuje aktivně další spolky např. skalničkáře, orchideáře apod. 


Josef Litner na zájezdě Jeden ze skleníků rok 1965 

S kaktusů se nejvíce zajímá o mamilárie, gymna, astrofyta, ariokarpusy, 

rebucie, čilence a další. Velkou část sbírky zaujímají sukulenty od běžně dostupných 

haworcií, krasul až po těžce nabývaných kaudexů. Rovněž má pěknou kolekci 

mesemb, zvláště litopsů. S velkým zájmem se zajímá o všechny novinky a vše co se 

kolem kaktusů děje. Jezdí pravidelně na různá setkání zvláště na Pobeskydí, své 

přebytky prodává na různých akcích nejen v Ostravě. Návštěvu u skvělého pěstitele 

však nutno domluvit předem. 

Dotazy a odpovědi z internetové konference 2. 

►► Dotaz od Oty z Č.B.: Ahoj kaktusáři, mám velký problém, zavlekl jsem si do 

své sbírky asi 50ti kaktusů nějakého škůdce, myslím si, že je to vlnovec, či vlnovník, 

nebo vlnatka, nevyznám se v tom a nevím co je správný název. Jsou to malé 

breberky, šedo stříbrno mléčné barvy, které dorůstají cca 2mm délky, není u nich 

znatelná hlava ani zadek, jen při podrobném pohledu malé nožičky a trochu pomalu 

lezou, na kaktusech se objevují kapičky lepkavé čiré tekutiny kterou vylučují, když se 

množí, zakuklí se, či vytvoří, jeden velký jedinec bílé hnízdečko ve kterém sám 

zůstane, vypadá to jako malý býlí chuchvalec z nějaké jemné vlny, uvnitř jsou pak 

malinkatá vajíčka, ze kterých se vylíhnou nové potvory. Prosím o radu, co přesně je 

to za škůdce, a jak se ho zbavit, jaký postřik na ně zaručeně platí. V zahradnictví mi 

poradili nějaký postřik na mšice (působí i na vlnatku), ale nevím jestli to zabere a 

jestli je ten můj škůdce vlnatka, předem děkuji za pomoc. 

Odpověď č. 1. Josef: Pravda, vlnatka je neřád přítulný. Chce to nejprve co nejvíce 

mechanicky obrat. Tomu co zůstane, se aspoň naruší celistvost a pak patří stříkat 

nebo namáčet. Do roztoku ale doporučuji přidat smáčedlo, aspoň nějaký saponát 

třeba na umývání nádobí, aby přípravek pokryl velký povrch těla toho škůdce. Dívám 

se, že biologii jste odpozoroval velice podrobně, tak nakonec postřik opakujte po 

nějaké době, kdyby něco přežilo. Některá vývojová stádia bývají odolnější. Snad 

netřeba příliš připomínat, že pesticidy jsou většinou jedy, tak opatrnost při práci a 

určitě mimo byt. Držím palce, pohoda a hezký den. 

Odpověď č. 2. R.S.: Boj s vlnatkou a jinou žouželí je náročný. V podstatě máš 

kaktusy vytržené z přírody a chybí celý ekosystém, který se stará o rovnováhu mezi 


požírači a požíraným . Můžeš si vybrat uměle udržovat rovnováhu pomocí chemie 

která hubí vše živé občas i vlastní sbírku nebo vlnatku prostě utopit jako koťata a 

ochránit tak rostliny před škůdcem, kterému ve sbírce chybí predátor. Jak utopit 

vlnatku a jinou žoužel si přečteš na webu asi za týden. Jinak zkráceně pokud máš 

kaktusy ve vegetaci Vyber kaktusy z půdy Přivaž na kořenový krček jmenovku a 

kaktusy osprchuj silným proudem vody. Napusť si plnou vanu horké vody a uprav 

teplotu na 48 až 52°C. Dobře vodu promíchej na hladině může být teplota vody 

klidně 60°C. Teplotu je nutné dodržet. Při vyšší teplotě kaktusy popálíš při nižší 

teplotě nemusí byt zákrok 100%. Kaktusy naskládej do přepravky přikryj pletivem 

nebo sítí proti hmyzu a zatiž něčím proti vyplavání kaktusů. Bedýnku vlož do vany na 

20 minut. Potom kaktusy nech oschnout a zasaď do hlíny nebo jiného substrátu. Já 

kaktusy pěstuji v cihlové drti hydroponicky a tuto koupel provádím jako první zálivku a 

poslední zálivku na podzim i se substrátem v květináčích. Jak to funguje vlnatka 

potřebuje ke svému životu kyslík. Při zvýšené teplotě v lázni se zvýší potřeba kyslíku. 

Ten ale nemá, protože jsi ucpal dýchací otvory vodou. Prostě se udusí. Je to úplně 

stejné jako když namočíš třešně do teplé vody. Třešně spotřebují kyslík na své 

metabolické potřeby a dusící se červíci prchají z třešní netušíce že mimo třešni se 

definitivně utopí. Můj web http://www.cactus.cz/soucek/ 


Na schůzku dne 3.března mezi nás zavítal vzácný host z Brna – Ing. Stanislav 

Stuchlík, který loni na podzim navštívil naleziště kaktusů v Brazílii, zvláště pak byl 

jeho zájem zaměřen na notokaktusy. Cestu podnikl s dalšími třemi německými 

kaktusáři, nejznámější z nich je specialista na gymna a notokaktusy pan Wolfgang 

Gemmrich. Cílem cesty proto byla především jižní Brazílie, kde se vyskytuje většina 

těchto kaktusů. Postupně jsme spolu s přednášejícím projeli znovu celou trasu cesty 

na krásných diapozitivech a vynikajícím odborným slovním doprovodem. V seznamu 

promítnutých obrázků se objevily především notokaktusy, ale viděli jsme rovněž 

některé druhy Gymnocalycium, Frailea, Echinopsis, cereusy, opucie a další. 

Z doprovodné vegetace jsme viděli např. kvetoucí dickie, ibišky, petunie, rozrazil ap. 

Některé druhy notokaktusů (např. N. crassigibbus, langsdorfii) jsme viděli růst ve 

vlhkém mechu na skalnatém podloží, což svědčí o dostatečném přísunu vláhy. Staré 

rostliny Notocactus (Malacocarpus) sellowii var. courantii o průměru 13 cm a výšky 

19 cm se dělily dichotomicky, podobně jako některé mexické mamilárie. Jako každý 

cestovatel, tak i náš přednášející př. Stuchlík si psal své polní čísla, z nichž vybírám 

např. N. megapotamicus STU 12, N. harmonianus STU 14, N. alosiphon STU 20, N. 

ottonis STU147, N. fuscus STU 148 a 153, N. linkii STU 154, N. masollerensis n. 

prov. STU 164, N. rauschii STU 166, N. buiningii (světlé trny) STU 179, N. minimus 

var. tenuicylindricus STU 183, N. masollerensis n. prov. STU 195, N. mammulosus 

STU 199, N. orthacanthus STU 200, N. buiningii (tmavé trny) STU 202. Všechny tyto 

nádherné kytky jsme mohli vidět v přednášce na obrázcích. Děkujeme našemu 

přednášejícímu za cenné informace a skvělé vyprávění svých brazilských zážitků. 

LK 



Mezi dubnovými oslavenci máme hned několik jubilantů. Dlouholetý člen př. 

Dostál Jiří oslaví dne 2. 4. kulatých šedesát let. Půl století oslaví 19. 4. další 

dlouholetý člen př. Froml Jaroslav. Něco mezi předcházejícími jubilanty – 55 let, 

oslaví dne 27. 4. známý pěstitel kaktusů z Krásného Pole př. Vaněk Jaroslav. 

Přejeme všem jubilantům do dalších let hlavně zdraví, štěstí a spokojenosti jak 

v rodinném životě, tak i se svými oblíbenými pichlavými kuličkami. 

Vzácný šéfredaktore, 

včerejší pohovor s Ing. Stuchlíkem, vítaným hostem a přednášejícím na naší 

březnové schůzi, který se také zčásti týkal Ostníku, mne inspiroval k některým 

návrhům. Je jisté, že Ostník je dnes nejznámější dítko činnosti ostravských 

kaktusářů. Na jeho proslulosti máte nepochybné zásluhy. Přesto jsou tu a tam 

námitky k nevyrovnanosti obsahu jednotlivých čísel, jejich zajímavosti či potřebnosti 

obsažených informací. Dobře vím, že obsah se shání velmi těžko a někdy 

redaktorovi nezbývá, než vyplnit číslo jakýmkoliv dostupným textem. Najde-li se 

stabilní dopisovatel (např. p. Lukašík), většinou píše pořád o jednom tématu. To na 

pestrosti a zajímavosti Ostníku příliš nepřidává. Abych byl nápomocen Vaši 

redaktorské práci, přikládám k posouzení pár námětů: 

--- bude užitečné písemnou anketou zjistit, co čtenáři ve stávající podobě Ostníku 

oceňují nejvíce (pomocí školského známkování 1 – 5). Nevím, kolik čtenářů je mezi 

těmi, kteří na schůze prakticky nechodí. Ale zasílat jim dotazníky domů by bylo při 

dnešní poštovném dost nákladné a návrat vyplněných formulářů velmi nejistý. Proto 

by se při některé schůzi mohl dotazník rozdat přítomným k „okamžitému“ vyplnění 

(anonymnímu). Při malém počtu přítomných je možné dotazník rozdat na další schůzi 

těm, kteří jej ještě nevyplnili. Výsledek ankety může pomoci redakci již v tom, že její 

pořádání a výsledky budou popsány v Ostníku, ale jistě i k usměrnění jeho obsahu. 

--- osobně postrádám v Ostníku více pěstitelsky zaměřených témat. Převaha 

taxonomických článků, založených na posuzování a opisování dat z odborné 

literatury, svědčí o znalostech a píli pisatelů, ale pro průměrného kaktusáře, kterým 

jsem také kdysi býval, to velké počteníčko není. Vždyť máme mezi sebou úspěšné 

pěstitele, jejichž pracovní postup a zkušenosti budou nejen zajímavé, ale pro ostatní i 

prospěšné. Příklad šéfredaktora, který popíše vlastní výsledky pěstitelského snažení, 

bude pro další velkým povzbuzením. Není ale třeba čekat na příspěvky jen od našich 

členů, je možné vyzvat ke spolupráci také kaktusáře z okolí Ostravy, zejména z nám 

nejbližší Ostravy-Poruby. 

--- zajímavá by jistě byla i „pravidelná“ rubrika o našich bývalých předních 

kaktusářích, kteří ještě pokračují v kaktusaření a udržují sbírku. Např. pánové Litner, 

L. Polášek, Pavel, Sýkora, Úředníček, nebo také Ing. Chvastek či Ing. Vepřek. 

Neuvádím všechny, byl by to delší seznam. 


--- uvítal jsem v únorovém čísle Ostníku „Kalendář kaktusáře“, který by se mohl 

zabývat také praktickými pokyny podle ročního období – výsevy, pikýrování, 

přesazování, roubován, atd. 

--- tuším, že asi v lednovém Zahrádkáři jsem zahlédl článeček o kaktusářských 

internetových adresách. Ne každý z nás má možnost internetového připojení, ale 

jistě by se každý občas rád dozvěděl, co obsahují, co užitečného nového přináší, 

nebo co nabízejí. 

--- někteří naši členové navštěvují přednášky, výstavy a jiné akce kaktusářů. 

Zprávy o tom, co viděli, slyšeli, zažili, včetně hodnocení - pochvaly i kritiky, umožní i 

ostatním získávat přehled o kaktusářském dění. 

Těch několik námětů je nápor hlavně na šéfredaktora, neplaceného „otroka“ 

Ostníku, který vše dělá jen „za hubičku“, případnou čest a slávu. Abych mu aspoň 

v něčem ulevil, souhlasím s otištěním tohoto e-mailu v Ostníku. Ať nadávají hlavně 

mně ! 

Ostrava, 4.3.2003 


Aprílové vtipy 

--- Potkají se dvě přítelkyně a jedná povídá druhé: ten můj pořád sedí jen ve 

skleníku a přesazuje kaktusy. Ta druhá říká: to ten můj má také rád rostliny a hlavně 

vinnou révu, chmel a tabák. 

--- Povídají si dvě přítelkyně: ten můj hraje jenom sportku, a druhá říká: to ten 

můj pěstuje pouze cizokrajné léčivé rostliny. Pro mne pouze Aloe vera a pro sebe 

Agave, prý se z toho dělá elixír mládí pod názvem Tequila. 

Milan Tůma 

Informace 

--- 10. - 13. 4. 2003 proběhne 8. ročník výstavy „Květy na Černé Louce“. Náš 

Klub kaktusářů ve spolupráci s firmou UNIPOL se dohodli propagovat činnost našeho 

Klubu na této výstavě i když brzký termín této výstavy není pro kaktusy příliš vhodný. 

Přijďte i Vy pomoci při její instalaci, likvidaci a celém jejím průběhu formou 

poradenských služeb, ale především zapůjčením svých rostlin. 

--- 11. - 13. 4. proběhne tradiční už 15. ročník setkání rakouských gymnofilů 

v Eugendorfu (nedaleko Salzburku). 

--- 17. - 19. 4. proběhne tradiční prodejní burza exotických rostlin (najdete zde i 

kaktusy) pod názvem Tropic v DK Vítkovic. 


--- 2. - 4. 5. proběhne u našich blízkých polských sousedů už IV. Wiosenne 

Spotkanie Miłśników Kaktusów v polských Beskydech (Rycerka). Bližší informace 

př. Potyka nebo Král. 

--- 26. - 28. 9. 2003 se uskuteční zájezd do Chrudimi na „Zavírání sezóny“. 

Přihlášky možno hlásit u předsedy a zálohu 300.-Kč zaplatit nejpozději do června. 

Celková cena zájezdu je vypočítána s dopravou a noclehy asi na 700-800.-Kč. 

V pátek po cestě tam a v neděli cestou zpět návštěva sbírek známých pěstitelů. 

--- Z došlé e-mailové pošty jsme se dověděli smutnou zprávu, že v Austrálii ve 

čtvrtek 20. února 2003 tragicky zahynul známý příbramský znalec kaktusů a 

sukulentů pan Pavelka Petr st. Průkopník pěstování sukulentních rostlin, propagoval 

zvláště rostliny čeledi Mesemb. Spolu se svým synem proto asi před deseti lety 

navštívil jižní Afriku, z této cesty jsme mohli u nás vidět i přednášku. Dále procestoval 

před dvěmi léty např. Nový Zéland, avšak jeho poslední australská cesta se mu stala 

osudná. 







--- Upozorňuji všechny přátele na změnu adresy a zrušení pevné telefonní linky. 

Nová adresa: Lumír Král, O.Synka 1815, 708 00. Telefon jen na mobil: 723 274 571. 


Král Lumír, O.Synka 1815, 708 00 Ostrava – Poruba, mobil: 723 274 571. 


RNDr. Štarha Roman, Ph. D., Ostrava, (starha@tiscali.cz) 

Tůma Milan, Podroužkova 1679, 708 00 Ostrava – Poruba, mobil: 604 181 134. 

OBSAH – DUBEN 2003 


Drobničky 52 

Zeměpis od A do Z – 25. (Portoriko) 53 


od G. Köhrese? 54 

Atypické bromél. rostliny – Tillandsia 55 


opomíjené miniatury ve sbírkách díl 3. 55 

Podčeleď Opuntioideae Burnett – III. 58 

Sbírky za humny (Litner) 59 




Vzácný šéfredaktore 62 

Aprílové vtipy 63 

Informace 63 

OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, duben 2003 

Šéfredaktor: Lumír Král, O.Synka 1815, 708 00 Ostrava – Poruba, tel: 723 274 571. 



Číslo 320. 


Květen 2003 

Kalanchoe blossfeldiana (Hort. hybrida) 


Z literatury 


Na titulní stránce je nepříliš vábný snímek, detail prašníků a blizny, podle 

popisu z květu Echinocereus barthelowanus. V úvodu redaktor bilancuje ročník 

2000: měl 332 stran, v jednom čísle průměrně 50 snímků, celkem v ročníku 96 

barevných a asi 600 fotografií. Na každé číslo připadá 8-10 odborných článků, jejichž 

obsah se pohybuje od nových popisů až po pěstitelské rady. V celém ročníku se 

články zabývaly více než 100 tématy. 

Prvý článek nového ročníku představuje Národní botanickou zahradu v poušti 

Karoo, Jižní Afrika. Na světě roste asi 10.000 různých druhů sukulentů, z nich víc jak 

4000 roste v pouštích a polopouštích jižní Afriky. Nejpočetnější populace se nachází 

v této botanické zahradě, kde mimo sukulentů rostou suchu a horku přizpůsobené 

keře, stromy i cibuloviny (např. amarylisy, kríny, hemantusy aj.). Zahrada byla 

založena r. 1921 a v r. 1945 přeložena do výhodněji položené, „vinařské“ oblasti, 

v níž se také vyrábí 20-25% jihoafrických vín. Na 154 hektarech kopcovité krajiny, 

ležící mezi majestátními horami, roste zhruba 4200 druhů rostlin, převážně 

sukulentů. Z toho 11 hektarů zabírá „zahradnicky upravená expozice“, 143 hektary 

půdy jsou prakticky nedotčené porostlé původní vegetací. Návštěvníkům je 

k dispozici asi 8 km cest přírodní rezervací, ale pohodlnějším postačí návštěva 

obrovských záhonů, na nichž jsou v miniatuře představeny různé oblasti pouště 

Karoo s typickou vegetací. 

Lákavá je také nabídka více než 500 druhů rostlin, rostoucích v jižní Africe, a jejich 

semen, včetně certifikátu CITES. Optimální doba návštěvy je ve zdejším jarním 

období (červenec až říjen), nejhorší dobou je prosinec až únor, kdy zde panují veliká 

vedra. (7 barevných snímků). 

K doporučovaným druhům kaktusů a sukulentů tentokrát patří: Turbinicactus 

beguinii (dříve Gymnocactus, nevelký, na jaře bohatě kvetoucí kaktus z Mexika. Daří 

se v minerálním substrátu s trochou humusu, při letní vegetaci snáší výsluní a 

opakovanou zálivku. Zimovat v suchu a chladnu. Dobře se množí výsevem, 

květuschopné jsou již 2-3 leté semenáčky), Mammillaria longimamma (dříve 

Dolichothele, s nápadně velkými, sytě žlutými květy, rovněž z Mexika. Málo náročná, 

ale pro řepovitý kořen vyžaduje hlubší kořenáč a poněkud jílovitější substrát. Chránit 

před přímým sluncem, zimovat v suchu a chladu. Množí se výsevem i opatrně 

odtrženými odnožemi, případně mamlemi), Astrophytum capricorne (nápadné 

bohatě vločkovanou pokožkou a dlouhými, zprohýbanými trny, je pěstitelsky mnohem 

náročnější než jiná astrofyta. Vyžaduje čistě minerální substrát, pozici pod sklem na 

plném výsluní a jen opatrnou zálivku. Zimovat v suchu při 10-12°C. Množí se 

výsevem, roste pomalu), Espostoa senilis (dříve Trixanthocereus, má překrásné 

hustě bíle otrněné sloupovité tělo, později s medově žlutými středními trny. Pochází 

z Peru, kde roste na slunných místech v minerální půdě dobře propustné pro vodu. 

V létě opakovaně zalít, v zimě chladno a sucho. Množí se snadno semeny), 

Echeveria shaviana (jedna z nejhezčích, růžice o průměru až 12 cm jsou složeny 

z bohatě ojíněných listů na okraji silně zvlněných, pochází z Mexika. Daří se 

v písčitohumosním substrátu, na výsluní, při opakované bohaté zálivce. Zimovat při 

8-10°C a velmi slabé zálivce, aby se listy nescvrkly a nezaschly. Množí se semeny a 

ojediněle vznikajícími odnožemi), Aloe erinacea (jedna z nejhezčích aloí, ještě 

nedávno velká vzácnost dnes nabízená obchodníky. Pochází z Namibie, z extrémně 


suché oblasti poblíž Atlantiku. Potřebuje výsluní co nejblíže sklu, silně písčitý substrát 

a i v létě jen slabou zálivku. Doporučuje se navečer ji lehce rosit, což má napodobit 

vlhké větry od moře. V zimě chladno a téměř sucho. Množí se hlavně výsevem). Ke 

každému uvedenému druhu je připojen barevný snímek. 

Zvláštní způsob vegetativního množení sulkorebucií popisuje Gertel. Velká 

variabilita stavby těla sulkorebucií je provázena i velkou proměnlivostí jejich 

kořenového systému. Autor si na nalezištích všiml, že sulky jejichž hlavičku dělí od 

řepovitého kořene zúžený „krček“ („halsrübenwurzel), dokážou po ztrátě hlavičky 

vytvořit novou, vyrůstající po delší době (i 2-3 roky) z kořene. Dokonce pozoroval 

tvorbu několika hlav na podpovrchově uloženém masitém kořenu některých 

sulkorebucií, podobné tvorbě stolonů u notokaktusů (7 barevných snímků). 

Neowerdermannia vorwerkii objevená A. V. Fričem, slouží domorodcům jako 

potrava. Pod názvem Achacana ji po uvaření jedí jako brambory. V evropských 

sbírkách, stejně jako na nalezištích od severní Argentiny přes Bolivii, jižní část Peru 

až na sever Čile, není častá, i když podle Backeberga roste ze všech jihoamerických 

kaktusů na největším území. Občas jsou nabízena semena s nevalnou klíčivostí. 

Semenáčky je v našich podmínkách jistější roubovat, třeba na jusberta. Frič popsal 

rod Neowerdermannia jako monotypický, dnes se uznává ještě druhý druh – 

Neowerdermannia chilensis. Charakteristická rostlina má mít malé kulaté tělo 

s řepovitým kořenem a výrazně vystupujícími hrboly mamlí, mezi nimiž rostou silné, 

k tělu přihnuté trny okrové až černé barvy. Poupata vyrůstají v okolí temene a mění 

se v poměrně malé bílé květy. Rostlina je také samosprašná, semeníky jsou zpola 

zanořeny do těla, jejich horní polovina se široce rozevírá a uvolňuje několik větších 

semen (4 barevné snímky). 

Echinocereus sanpedroensis má jméno podle naleziště v San Pedro, 

Sonora. Je blízkým příbuzným Ecer. scheeri, také roste trsovitě, odnožuje při bázi i 

z podzemních stolonů. Má až 40 cm dlouhé výhony o průměru 2-4,5 cm, pokryté 

tmavě zelenou pokožkou, 10-12 krajními trny sklovité až rohovinové barvy s tmavou 

špičkou a 3-5 středními, až 2 cm dlouhými trny, obvykle tmavšími. Květy vyrůstají 

v horní polovině výhonů, jsou až 10 cm dlouhé o průměru až 6 cm, trychtýřovitého 

tvaru. Barva okvětních plátků je převážně červená, ale i oranžová. Kultura je snadná, 

dobře se množí výsevem i odřezky, roste nejlépe v propustném substrátu 

s přídavkem humusu. Při zimování na sucho snese i několik stupňů mrazu (barevný 

snímek). 

Sulcorebutia krugeri je pojmenována podle nálezkyně Anna Maria Krüger. 

Roste v Bolivii, provincie Cercado, ve výškách 3100-3200 m. Kulovité tělo až 2 cm 

vysoké a 3 cm široké, přechází do až 15 cm dlouhého, řepovitého kořene. 

Hřebenovitě postavené, světlé krajní trny hustě oplétají tělo, střední trny nemá. Květy 

vyrůstají při bázi ze starších areol, jsou trychtýřovitého tvaru o průměru 2-3 cm a o 

stejné délce. Sepály jsou sytě žluté až nahnědlé, zčásti načervenalé, u báze tmavší. 

Petály mají žlutou, až světle oranžovou barvu. Dobře roste na vlastních kořenech, po 

naroubování silně odnožuje. Vyžaduje propustný, minerální susbtrát, s malým 

přídavkem jílu, je vápnostřezná, vyhovuje substrát o pH kolem 5. Co nejvíce slunce, 

zimovat na sucho při 3-6°C, vhodné jsou velké rozdíly denní a noční teploty, rosení a 

hodně čerstvého vzduchu. Množí se vegetativně, semena jsou nabízena zřídka. Má 

červeně kvetoucí Scr. krugeri var. hoffmannii. (barevné snímky). 

Následující tři cestopisné články (o výletu do pouště Mojave, o lokalitách, kde 

roste Pachycereus pecten-aboriginum, nebo Opuntia bradtiana (dříve Grusonia 

bradtiana), jsou pozoruhodné hlavně snímky rostlin a krajiny (celkem 16 obrázků). 


Možná, že chystáte-li se prožít pravou kaktusářskou dovolenou, využijete i popis 

doporučených tras a některé pokyny zkušenějších cestovatelů. 

Háďátka (Heterodera cacti) byla a jsou obávanými škůdci kaktusových 

sbírek. Autor trefně přirovnává zjištění háďátek ve sbírce k „černému pátku“ na 

burze. I přes veškerou opatrnost při zařazování nových rostlin do sbírky a přes 

pravidelné kontroly vzorků kořenů a substrátu v laboratoři regionálního 

rostlinolékařského ústavu se nevítanému zavlečení těchto škůdců neubránil. Jeho 

podezření vyvolalo neprospívání nejvíce napadených rostlin, které přestaly kvést, 

jejich pokožka zešedla až zhnědla, vytrnění zesláblo a při prohlídce kořenů našel jen 

pahýly, tu a tam poseté jakýmisi strupy. Háďátka se rychle šíří především mezi 

kaktusy volně vysazenými v substrátu, u hrnkovaných rostlin je šíření pomalejší. 

Autor zjistil, že neexistuje zahradnictví, ve kterém by se háďátka neudržovala, 

v nejlepším případě byla přítomna jen dočasně. Tam, kde se škůdce jednou uchytí, 

je jeho úplná likvidace téměř nemožná. Majitel jedné významné německé sbírky 

kaktusů odhaduje, že infikováno je cca 80% amatérských sbírek. Jaké jsou možnosti 

aspoň částečného ozdravění sbírky? V podstatě jen dvě: chemické, nebo termické 

ošetření. K chemické likvidaci háďátek je třeba i pro lidi vysoce jedovatých přípravků. 

Pro běžného kaktusáře, ale ani pro hazardéra se zdravím, nelze tento postup 

doporučit. Termické ošetření substrátu vychází z poznatku, že háďátka jsou sice 

dosti odolná vůči působení nízkých teplot (snesou až -5°C), ale při 45°C spolehlivě 

hynou. Ke zničení velmi odolných cyst háďátek (každá obsahuje několik desítek až 

stovek škůdce), je však nezbytné působení vyšší teploty, cca 50°C. Pro praxi autor 

ověřil, že nejjednodušší a nejlevnější způsob záchrany kaktusů podezřelých z 

napadení háďátky ve vegetačním období, spočívá ve vyjmutí rostliny ze substrátu a 

pomocí sítka jejího ponoření až po krček do vlažné vody, kterou je pak třeba zahřát 

přesně na 50 - 53°C. Tuto teplotu je třeba nechat působit cca 10 minut a pak vodu 

nechat pomalu chladnout. Po té ošetřenou rostlinu dáme na místo zaručující její 

rychlé oschnutí. V zimě dáme substrát (ne rostliny !) promrznout (čím větší a delší 

mrazy, tím lépe). Použitý substrát bez takového ošetření raději vyhodíme. Také 

použité kořenáče, misky a jiné nádobí, či nástroje, se mají ke zničení odolných cyst 

aspoň krátce povařit. Autor také doporučuje preventivně celou sbírku 1-2 x ročně 

prolít roztokem systémového insekticidu. To stačí k zahubení háďátek v substrátu, 

ale nestačí na jejich odolné cysty. 


Drobničky 

--- V roce 2000 vyšlo 7. vydání populárního lexikonu Kakteen od Götze a 

Grönera. Obsahuje rady k pěstování, množení a ošetřování prakticky všech rodů a 

významnější druhů kaktusů, včetně 460 barevných, 12 černobílých snímků a 50 

kreseb. Hlavní náplní knihy jsou pochopitelně pokyny k pěstování uvedených 

kaktusů, jejich množení, ochraně před škůdci atd. Recensent vytýká autorům některé 

taxonomické nepřesnosti, ale při současné zvůli autorů popisů a při častých změnách 

názvů kaktusů, se žádný lexikon těmto výtkám nevyhne. Cena byla 78 DEM. 


--- Pozornost si zaslouží slevy, které známá prodejna knih a antikvariát Jörg 

Köpper z Wuppertalu učinila u některých titulů. Např. monografie Echinocereus od 

Bluma, vydaná roku 1968 (něm./angl.), zlevnila ze 169 na 129 DM, Pilbeamova 

monografie Mammillaria z roku 1999 (angl.) zlevnila ze 249 na 189 DM a jeho 

monografie Rebutia z r. 1997 (angl.) zlevnila ze 119 na 86 DM. Pro specialisty 

ovládající (nebo studující) příslušnou řeč, ale i pro knihovny majetnějších klubů, 

mohou být tyto slevy zajímavé. 

--- Na internetové adrese www.deutschekakteengesellschaft.de najdete aktuální 

informace o činnosti DKG, o přednáškách a chystaných výstavách. Slíbeno je další 

obohacení stránky. 



Salvador (SV) 

Salvadorská republika, španělsky República de El Salvador – stát ve Střední 

Americe u Tichého oceánu; 21 041 km 2 , 5,8 mil. obyvatel (1995), hustota zalidnění 

274 obyv./km 2 , hlavní město San Salvador (423 000 obyvatel, 1992; aglomerace 1,5 

mil. obyvatel, 1992); úřední jazyk španělština, měnová jednotka 1 colón (SVC) = 100 

centavů. Administrativní dělení: 14 departementů. – Nad pobřežní nížinou se k 

severu zvedají dvě pásma sopek; v jižním pásmu činné (Santa Ana, 2 382 m n. m.). 

Na severu tektonická sníženina s řekou Lempa. Zemětřesná oblast. Řada sopečných 

jezer. Vlhké tropické podnebí s malými sezónními rozdíly teplot. – Obyvatelstvo tvoří 

mesticové (89%, 1993), indiáni (10%), běloši (1%). 


Náboženství zejména římskokatolické (75%, 1993). Přirozený přírůstek 

obyvatel 2,7% ročně (1994). Střední délka života mužů 64 let, žen 70 let (1994). 

Negramotnost 26% (1992). Urbanizace 45% (1993). – Rozvojový zemědělskoprůmyslový 

stát. Hrubý národní produkt 1 320 USD/obyv. (1993). Z ekonomicky 

aktivních obyvatel pracuje 36% v zemědělství, 20% v průmyslu (1992). Obdělává se 

35% plochy, louky a pastviny pokrývají 30%, lesy 5% území. – V zemědělství 

dominuje rostlinná výroba. Pěstuje se kávovník (147 000 t, 1993; hlavní vývozní 

plodina), kukuřice, cukrová třtina, fazole, rýže, tabák, banánovník, bavlník. Chov 

skotu (1,3 mil. kusů, 1993). Těžba vápence. Průmysl potravinářský, textilní, 

chemický, obuvnický, strojírenský. Doprava zejména silniční a námořní (hlavní 

přístavy Acajutla, La Libertad, La Unión). – 1523 území Salvadoru dobyto Španěly. 

Jako španělská kolonie součástí vicekrálovství Nové Španělsko. 15. 9. 1821 

vyhlášena nezávislost, 1821 – 39 součást Spojených středoamerických provincií. 

Novodobé dějiny charakterizuje politická nestabilita a časté státní převraty. 1980 – 92 

občanská válka. Zahraniční politika je poznamenána konflikty se sousedními 

zeměmi. – Salvador je nezávislá republika. Hlavou státu je prezident, volený 

obyvatelstvem na 5 let. Zákonodárným orgánem je jednokomorové Národní 

shromáždění (Asamblea Nacional; 84 členů; funkční období 3 roky). 

Výskyt kaktusů v Salvadoru: 

Acanthocereus 

horridus 

tetragonus 

Opuntia 

dejecta 

salvadorensis 

f 

e 

Epiphyllum 

hookeri 

oxypetalum 

Heliocereus 

cinnabarinus 

Hylocereus 

guatemalensís 

undatus 

Lumír Král 

f 

Peniocereus 

hirschtianus 

Pereskia 

lychnidiflora 


ramulosa 

Stenocereus 

eichlamii 

Podčeleď Opuntioideae Burnett 1835. – IV. 

Pěstování opuncií 

Pěstování opuncií ve většině případech nečiní žádné problémy. Už jejich areál 

rozšíření však napovídá, že pěstitelské nároky budou vyžadovat různé podmínky, 

podle toho z jaké oblasti pocházejí. V zásadě lze rozdělit pěstování opuncií na tři 

základní skupiny: 


--- zimovzdorné a chladnomilné druhy (snesou poklesy teplot pod bod mrazu), 

--- většina druhů s běžně pěstitelskými nároky (teploty asi 2-15ºC), 

--- teplomilné druhy (teploty při zimování nad 15ºC). 

1. Pěstování zimovzdorných a chladnomilných kaktusů získává mezi pěstiteli 

stále více obliby, především z ekonomických důvodů. Právě do této skupiny patří 

několik druhů opuncií pěstovaných na skalkách. Zimovzdorné jsou označovány 

druhy, které snesou velký pokles teplot v zimě (až do –40ºC) bez přikrytí a můžeme 

je i u nás vidět venku na skalkách. Chladnomilné jsou označovány druhy, které 

snesou větší poklesy teplot (do –20 až –30ºC), ale musí být přezimovány zcela po 

suchu ve skleníku nebo přikryty sklem. Tím se zvětšuje okruh rostlin pěstovaných 

bez topení, je tu však riziko, že rostliny několik let zimy přežívají bez problému a 

některý tuhý rok nebo rok s velkými výkyvy teplot, mohou přijít značné ztráty. Většiny 

opuncií na skalkách bohatě kvete žlutými nebo červenými květy především v červnu. 

2. Většina opuncií však vyžaduje běžné pěstitelské podmínky, tj. na podzim (v 

záři-říjnu) přestat zalívat a přezimovat při teplotě 2-15ºC zcela po suchu. Na jaře 

první zálivka kolem dubna, po třech zmrzlých se mohou přenést na zahrádku nebo 

na balkon. Tyto opuncie kvetou lépe, když jsou pěstovány ve skleníku, při venkovním 

pěstování kvetení není tak intenzivní, ale rostliny jsou více vytrněny. 

3. Teplomilné druhy pocházejí z tropických a subtropických oblastí a proto 

vyžadují přezimování nad 15ºC. Celoročně jsou pěstovány ve skleníku. Většina 

těchto druhů dosahuje větších rozměrů a v soukromých sbírkách se příliš 

nevyskytují, lze je proto více vidět ve sklenících botanických zahrad. 

V poslední době jsou oblíbené tefrokaktusy. I když se dlouhé roky tvrdilo, že u 

nás kvetou velmi neochotně nebo dokonce nekvetou vůbec, pohled na tyto rostliny je 

dnes zcela jiný. Tefráky a další malé opuncie kvetou docela dobře. Potřebují však mít 

vhodné podmínky: během vegetace hodně čerstvého vzduchu, zálivku až po 

přeschnutí substrátu s přídavkem hnojiva, v zimě zcela po suchu a poskytnout co 

nejvíce světla, teploty kolem 5ºC. Tefrokaktusy snesou v zimě i přechodné poklesy 

teplot pod bod mrazu, ale nejsou zcela zimovzdorné, proto je nedoporučuji pěstovat 

bez topení a raději jim přitopit. Další a hlavní podmínkou je, nechat rostliny dorůst do 

květuschopné velikosti. Pokud z trsu odlamujeme stále články, tak se květu 

nedočkáme. Rostliny kvetou z třetího až pátého článku (někdy ještě později). Když 

vezmete v úvahu, že každý rok naroste jen jeden článek, tak než zakvetou – trvá to 

několik let, v trsu však může být květů i několik najednou. Čím je trs větší, tím může 

být i květů více, např. loni jsem měl na jedné rostlině přes 30 květů najednou a to už 

stojí za podívání. 

Pro svoji „nezničitelnost“ se osvědčily opuncie i jako podložky k roubování. 

Propagátorem této metody byl např. i náš pěstitel pan Gibl, který o tomto způsobu 

napsal několik článků. Dnešní pěstitelé však na opuncie roubují jen neradi. 

Zimovzdorné opuncie na jaře pozdě začínají růst a na podzim brzy zatahují, čímž 

prakticky už nevyživují roub a zkrátí jejich růst. U běžných druhů opuncií jsou na 

překážku spíše trny a glochidy se zpětnými háčky, které se špatně vytahují 

s pokožky. Je tu však i jedna výhoda. Na jeden článek opuncie se dá naroubovat i 

několik druhů kaktusů a dají se na této podložce vytvářet různé a rozmanité tvary. Na 

každou glochidu nebo seříznuté okraje článku se totiž dá naroubovat jiný roub. Záleží 

však na pěstiteli na jakou podložku chce roubovat. 

Domorodci pěstují opuncie pro jejich plody, které konzumují po odstranění trnů 

jako ovoce. Dále z těchto plodů vyrábějí marmelády, po zkvašení různé nápoje apod. 


…………………………………………….

Články některých druhů se používají i jako jídlo, zvláště jsou vhodné do salátů. 

Některé beztrnné opuncie se pěstují jako krmivo pro dobytek. To co mi považujeme 

za hlavního škůdce kaktusů – vlnatku, to dříve domorodci a nyní farmaceutické firmy 

nabízejí (a čím víc, tím lépe) jako přírodní produkty „Cochinilla“ nebo „Nocheztli“. 

Pěstování opuncií se z těchto mnoha důvodů rozšířilo i do jiných částí světa. 

Lumír Král 

Rafflesia Robert Brown (1821) 

sukulent, který ve sbírkách neuvidíte 

Blíží se doba dovolených a pro některé to znamená vyjet si za odpočinkem do 

zahraničí k moři nebo navštívit nějakou světovou zajímavost či kuriozitu. Sama 

příroda nám skýtá nejedno překvapení, jedním z nich je vzácná rostlina známá pod 

názvem Rafflesia arnoldii, která má největší květ v průměru kolem jednoho metru a 

vážící asi 15 kg. Tato rostlina roste na ostrovech v tropických lesích Sumatry, Javy 

nebo Bornea a její výskyt je pečlivě evidován. Raflesie se nedá pěstovat ve sbírkách, 

za raflesií se musí jezdit. Články a jakékoliv informace o této rostlině sleduji už asi 30 

let, dnes se na internetu můžete o této rostlině dočíst vše potřebné. 

Obrovský květ rozprostřený na zemi objevili nečekaně v roce 1818 Angličané 

Thomas Stamford Raffles a Dr. Joseph Arnold, kteří zkoumali tropické lesy na 

ostrově Sumatra. Několik dní tento květ pozorovali a pořizovali jeho popis. Na jejich 

počest byla rostlina později pojmenována jako Rafflesia arnoldii. 

Sir Thomas Stamford Raffles 

(1781 – 1826) - zakladatel 

britské kolonie Singapur, v době 

objevu byl guvernér krátce 

existující britské kolonie na 

Sumatře. 

Zařazení raflesie mezi sukulenty nebude možná odborníky chápáno dobře, ale 

já si myslím, že zde určitě patří. Tato rostliny totiž nemá ani zhrublý sukulentní 

stonek, ani sukulentní kořen, ani sukulentní listy, takže každý namítne, že mezi 

sukulenty nepatří. V čem je tedy problém. Samotná rostlina je totiž jen květ s pěti 

dužnatými okvětními lístky, připomínající na první pohled květy některých druhů 


…………………………………………….

huernií z čeledi Asclepiadaceae, avšak raflesie patří do samostatné čeledi 

Rafflesiaceae Dum. Právě kvůli dužnatému květu, který je největší u rostlin (asi 1 

metr v průměru) a vážící asi 15 kg, lze raflesii považovat za sukulent. Raflesie je 

cizopasná rostlina, která nemá vlastní listy ani kořeny a živí se mízou jiných rostlin, 

přisátá k jejich kořenům. Vyskytuje se výhradně na popínavé rostlině čeledi Vitaceae 

- Cissus (Tetrastigma), který jsem dlouhá léta pěstoval v bytě jako pokojovou rostlinu. 

Kořeny cisusu se táhnou obyčejně v přírodě po povrchu půdy. Když se 

semena raflesie dostanou na kořeny této tropické rostliny, tak v období dešťů vyklíčí 

(semeno na kořenech jiných rostlin nevyklíčí). Ze semene vyrazí miniaturní kořínek, 

který se zavrtá do kořene hostitelské rostliny (obr.1), začne se rozvětvovat a vytvoří 

hustou síť vlásečnic, které proniknou do celé rostliny. Potom uvnitř kořenů začínají 

vytvářet drobná poupátka, které vytvářejí vypoukliny. Když vypoukliny dosáhnou 

velikosti několika centimetrů, poupě roztrhne kořen hostitelské rostliny a začíná 

rychle růst (obr.2). Za krátkou dobu je pupen veliký už jako hlávka zelí a rozvíjí se. 

Svými obřími rozměry, zbarvením a zvláštní vůní působí tento květ vskutku 

neskutečně. Květ raflesie má pět mohutných dužnatých okvětních lístků. Červenou 

barvou se žlutými nebo bílými bradavičkami připomíná okvětní lístky kusy zpočátku 

čerstvého a později hnijícího masa. Uprostřed květu se vytváří červený dužinatý 

prstenec, obklopující hluboký centrální kalich, na jehož dně stojí na podstavci 

kruhový disk. Pod jeho okrajem jsou jako na podstavci umístěny pohlavní orgány 

(obr.3). Odtud se šíří hnilobný zápach. Některé květy jsou samičí, jiné samčí. Nad 

květem neustále poletují mouchy a brouci, přilákáni tímto zápachem. Vývoj raflesie 

od semene po květ trvá asi pět let. Téměř tři roky trvá tvorba poupátek, asi 1,5 roku 

trvá vytvoření květu a samotný proces kvetení trvá dva až čtyři dny. Plody raflesií 

nalezneme jen vzácně, neboť samičích květů je méně. Plod má kulovitý tvar 

s průměrem asi 12 cm, s dřevnatým hnědavým povrchem. Je naplněn jemnou 

olejovou smetanově zbarvenou masitou hmotou, ve které jsou tisíce červenohnědých 

semen. Drobná zvířata semena požírají a rozšiřují tyto semena buď na srsti, nohách 

nebo prostřednictvím výkalů. Když se semeno dostane ke kořenům rostliny Cissus 

vyklíčí a začíná růst nové rostliny. 

obr.1 


…………………………………………….

obr.2 

obr.3 

Celá čeleď Rafflesiaceae Dumort., Anal. Fam. Pl.: 13, 14. 1829, zahrnuje asi 

50 druhů v devíti rodech: 

Apodanthes Poit. 

Bdallophyton Eichler 

Berlinianche (Harms) Vattimo 

Brugmansia Blume = Rhizanthes Dumort. 

Cytinus L. 

Mitrastemma Makino = Mitrastemon Makino 

Mitrastemon Makino 

Pilostyles Guill. 

Rafflesia R.Br. 

Rhizanthes Dumort. 

Sapria Griff. 

Rod Rafflesia zahrnuje 15 druhů: 

01. Rafflesia arnoldii Robert Brown (1821) - Borneo (Sarawak, Malajsie), západní 

Kalimantan (Indonesie), Benkulu, Sumatra (Indonesie) 

Synonym: Rafflesia titan Jack (1844) 

Rafflesia tuan-mudae Beccari 

Rafflesia arnoldii var. atjehensis (Koord.) Willem Meijer in Fl. Males., Ser. 1,13: 23 

(1997). 

Synonym: Rafflesia atjehensis Koord. in Bull. Jard. Bot. Buitenz Ser. III. 177 

(1918). - Sumatra 

02. Rafflesia borneensis Koorders, Bot. Overz. Rafflesiac. Ned. Ind. 47 (1918). – 

severní Borneo, východní Kalimantan (Indonesie) 

03. Rafflesia cantleyi Solms-Laubach in Ann. Jard. Buitenz. Suppl. iii. I. 2 (1910). – 

Malajsie, Peninsular Malajsie a ostrov Tioman 


…………………………………………….

04. Rafflesia ciliata Koorders Bot. Overz. Rafflesiac. Ned. Ind. 64 (1918). – Borneo, 

severní Borneo (Malajsie) 

Synonym: Rafflesia witkampii Koorders 

05. Rafflesia gadutensis Willem Meijer in Blumea, 30(1): 211 (1984) – Sumatra, 

západní pobřeží Sumatry a Benkulu (Indonesie) 

06. Rafflesia hasseltii Suringar, - střední Sumatra, poloostrov Malajsie 

07. Rafflesia keithii Willem Meijer in Blumea, 30(1): 211 (1984) - Borneo (Sabah, 

Malajsie), východní Kalimantan (Indonesie) 

Synonym: Rafflesia ciliata Koorders 

Rafflesia witkampii Koorders 

08. Rafflesia kerrii Willem Meijer in Blumea,30(1): 212 (1984) – Thajsko, 

poloostrovy Thajska a Malajsie 

09. Rafflesia manillana Teschemacher, - Luzon (Philippines) 

10. Rafflesia micropylora Willem Meijer in Blumea,30(1): 213 (1984) – Sumatra, 

severní Sumatra (Indonesie) 

11. Rafflesia patma Bl. in Batav. Cour. [Java Gov. Gaz.], 1825, 12: [4] (23 March 

1825); cf. D.J.Mabberley in Taxon, 29(56): 605 (1980) - Java (Indonesie) 

Synonym: Rafflesia zollingeriana Koorders 

Rafflesia horsfieldii 

12. Rafflesia pricei Willem Meijer in Blumea,30(1): 214 (1984) - Borneo (Brunei, 

Sabah, severní Sarawak ?, Malajsie), Kalimantan? (Indonesie) 

13. Rafflesia rochussenii Teijsm. & Binnend. - západní Java, Sumatra (Indonesie) 

14. Rafflesia schadenbergiana Goeppert, - Mindanao (Philippines) 

15. Rafflesia tengku-adlinii Kamarudin Mat Salleh & A. Latiff in Blumea, 34(1): 112 

(1989) - Borneo (Sabah, Malajsie) 

Rafflesia arnoldii 

Nejznámějším druhem je Rafflesia arnoldii, dnes je známo asi 15 druhů tohoto 

rodu. Odlišují se od sebe velikostí květu, jejich vybarvením, velikostí a barvou 

bradavek, velikostí otvoru v dužnatém otvoru a dalšími drobnými znaky. Rod 

Rafflesia se vyskytuje jen na Indonéských ostrovech Sumatra, Java nebo Borneo, 

avšak zástupci jiných rodů této čeledi se vyskytují i v jiných tropických a 

subtropických oblastech jihovýchodní Asie, severní i jižní Ameriky, střední Afriky a 

Madagaskaru, i v Austrálii. Pokud se rozhodnete tento skvost přírody vidět na vlastní 

oči, musíte počítat s různými nástrahami v podobě tropických nemocí, nyní v době 

výskytu nového virového onemocnění SARS, to platí dvojnásob. 

Lumír Král 


…………………………………………….

Bilancování po zimě 

Nevím jak kdo, ale zimovzdorné kaktusy a sukulenty na mé skalce po letošní 

zimě značně utrpěly. To co běžně na skalce jiná léta přežívalo bez problémů, letos 

značně namrzlo nebo dokonce odešlo do „věčných lovišť“. Příčinou byla poměrně 

dlouhá, tužší zima s velkými výkyvy teplot. Během týdne bylo např. +5ºC a hned na 

to za pár dní –15ºC a to se za zimní období opakovalo několikrát. Vše doplnily 

dlouhé holomrazy bez přikrývky sněhu, které by velké mrazy zmírnily. Tyto dvaceti 

stupňové rozdíly špatně snášely i běžné zimovzdorné opuncie, juky, netřesky či 

sedum, natož tak echinocereusy, eskobarie nebo delospermy a lewisie. Dokonce 

vymrzly i některé skalničky nebo růže. Ve skleníku už to nebylo tak hrozné, neboť na 

stálou teplotu po celou zimu kolem 5ºC, jsou už mé rostliny během několika let 

zvyklé. Ztráty ve skleníku jsou každý rok, vždy se některé kytce něco nelíbí a uhyne, 

ale s tím už se počítá. Letos ztráty ve skleníku nebyly tak velké, o to víc toho uhynulo 

venku mezi zimovzdornými rostlinami, což mně velice mrzí. 

Lumír Král 


Potyka Otakar 

30.5.1936 

Asi největší sbírku kaktusů, ale i jiných sukulentů na Ostravsku má Otakar 

Potyka z Orlové. Ota už je prostě takový, ať dělá cokoliv, dělá to hned ve velkém a 

tak je tomu i s kaktusy. Ty pěstuje už asi půl století. Jeho pěstitelské umění není 

třeba dvakrát představovat, prostě umí. Dá se říci, že mu kvetou i květináče. Své 

pěstitelské umění získal po svém otci, který mu předal nejedno tajemství. Jak už to u 

kaktusářů bývá, stále není místo na přibývající rostliny. K malému skleníku při domě 

přibyla zasklená střecha na baráku a před pár lety dokonce celý komplex skleníků na 

zahradě, celková plocha pod sklem je nyní asi 200 m 2 . Ve sbírce se nacházejí snad 

všechny rody kaktusů, ale i jiných sukulentů. Ve sklenících můžeme najít 

notokaktusy, mamilárie, gymnokalycia, sulkorebucie, ariokarpusy, turbinikarpusy, 

sklerokaktusy, astrofyta, sloupovité druhy, opuncie a spoustu dalších zajímavých 

kytek. 

1981 - návštěva porubských kaktusářů 2001 - jeden z parapetů se sloupovitými kaktusy 


…………………………………………….

Ota se nevyhýbá ani pěstování sukulentů, ať běžných haworcií, aloí apod. až 

po zajímavé pěstitelské rarity, kaudexy, euforbie, pachypodia, cykasy atd. atd. 

Rostliny dovede poměrně rychle namnožit jak z výsevů, tak i z řízků. Přestože se mu 

pěstování kytek velmi daří, příroda mu klade nečekané překážky. Alespoň dvakrát po 

sobě během krátké doby, přišlo krupobití, kdy mu byl vlastně celý komplex skleníků 

rozbit. Přesto se mu jeho pracovitostí a úsilím podařilo všechny rostliny na zimu včas 

zabezpečit. Vzniklé škody však už nikdo nenahradí. V poslední době, kdy se počítá 

každá koruna na topení, jezdí zde pěstitelé za nákupem např. zimovzdorných 

echinocereusů, sklerokaktusů, pediokaktusů apod. 

2001 parapet s echinokaktuy a ferokaktusy Ota Potyka na zájezdě v Plzni 

Po odchodu do důchodu ze šachty, kdy Ota pracoval jako zámečník, se 

věnuje zcela pěstování svých oblíbených rostlin a stálé údržbě skleníkových 

komplexů. V jeho úsilí mu pomáhá syn Ota ml., kterému tento koníček rovněž přirostl 

k srdci, neboť jako vyučený zahradník má k rostlinám velmi blízko. Pěstitelské 

zkušenosti se tak dědí z otce na syna. Ota Potyka se rád se svými pěstitelskými 

zkušenostmi rád podělí a nad rostlinami podiskutuje, pokud jej však chcete navštívit, 

domluvte si návštěvu předem. 

Lumír Král 


Na schůzce dne 7.4. se v organizačních záležitostech projednávalo především 

zajištění blížící se výstavy na Černé louce. V hlavním programu promítnul př. Král pro 

vzpomínku naši výstavu z r.1994, která proběhla na Hornickém učilišti a zájezd na 

olomoucko v roce 1997. Podívali jsme se znovu prostřednictvím pohyblivých obrázků 

do sbírek přátel: pana Šuby, Vyhlídala, Milta, Zubra, Knesla, Odehnala, Kuchaříka a 

Tomandla. V letošním roce proběhne zájezd do Chrudimi, avšak po cestě tam i zpět 

navštívíme možná některou z těchto sbírek. Na závěr schůzky bylo slosováno mezi 

přítomné několik rostlin. 


…………………………………………….

Výstava na Černé louce 

Ve dnech 10.-13.4.2003 proběhla Na Černé louce výstava DOMOV, která 

měla několik podtitulů (Dovolená a Region, Myslivost 2003 apod.). Na této výstavě 

byly i zahradnické firmy, nabízející různé rostliny (skalničky, konifery, pokojové kytky 

atd.). Náš Klub byl osloven, abychom presentovali svoji činnost a tak ve spolupráci 

s firmou UNIPOL jsme se této výstavy zúčastnili. I když nám slibovali velkou výstavní 

plochu, nakonec jsme dostali jen polovinu, asi 15 m 2 + prodejní placená místa. Kytky 

na výstavu slíbilo několik našich členů, bohužel pro ubrání místa, své kytky vystavili 

jen př. Poláškovi, Potykovi a Ostravský. Další své rostliny odvezli zpět domů nebo je 

už nepřivezli vůbec, neboť hlavní dva pěstitelé zaplnili celé výstavní prostory. Přesto 

výbor Klubu děkuje všem, kteří přislíbili na výstavu kaktusy přivést, možná příště 

budou výstavní prostory větší a služby všech využijeme. Výstava nebyla dělána jako 

kdysi v DK Vítkovic, kdy se přineslo co nejvíce rostlin, pokud možno vzácných rarit, 

ale výstava byla uspořádána pro laiky, kteří prakticky na výstavu přišli. Větší kytky 

sestavené do malých skupin, tak aby esteticky ladily na prvý pohled a upoutaly 

kolemjdoucí návštěvníci. Vše doplnily kaktusy v keramických miskách vkusně 

naskládané na stojanech udělaných z větví. Výstava byla sice malá, ale byla pěkná a 

po dlouhé době jsme přesvědčili návštěvníky, že v Ostravě kaktusáři stále vyvíjejí 

svoji činnost. Největší poděkování patří především firmě UNIPOL, zvláště paní 

Poláškové, která stála za celou přípravou kaktusové expozice, jak firemní, tak i naši 

Klubové. Další poděkování patří přátelům Bunčkovi, Doubravovi, Havlíkovi, 

Kovalskému, Kubitovi, Ostravskému, MUDr. Plesníkovi, Potykovým, Schlesingerovi, 

Ing. Skoumalovi a Zdrálkovi. Vřelé díky patří i vedení společnosti Ostravské výstavy 

a.s., která nám umožnila při této příležitosti představit kolekci kaktusů. 

L. Král 


Prakticky celou dobu co docházím na schůzky do Ostravského Klubu 

kaktusářů, tj. od první půlky sedmdesátých let, potkávám téměř pokaždé dnešního 

jubilanta. Dne 2.5.oslaví své významné jubileum 65 let náš dlouholetý člen pan 

Radomír Janus. Přejeme mu do dalších let hodně zdraví, lásky a spokojenosti a nad 

rostlinami nezapomenutelné zážitky nad nevšední exotickou krásou, která nás 

spojuje. 

Kalendář kaktusáře – květen, červen 

Květen-červen je pro kaktusáře nejkrásnější období. Kytky už máme na letním 

stanovišti, první zálivku už máme za sebou. Rostliny jsou v plném růstu a většina jich 

kvete pestrobarevnou paletou barev. První květy se objevily podle způsobu zimování 

už v předcházejících měsících např. u některých mamilárií, echinofosulokaktusů, 

turbinikarpusů, gymnokalycií apod. S přibývajícím zvyšováním teplot začíná kvést 


…………………………………………….

stále více kaktusů. Kaktusům dodáváme co nejvíce čerstvého vzduchu a po třech 

zmrzlých může být okno ve skleníku prakticky otevřené stále. Předejdeme tím 

k nepříjemným popálením rostlin. Jakmile kaktusy začínají vegetovat, doporučuje se 

jim přidat do zálivky vhodné hnojivo. První zálivku dáme na tzv. „rozjezd“ po zimním 

klidu a následujícím zálivkám přidáme hnojivo na podporu kvetení, na podzim se pak 

doporučuje zálivka s přihnojením na vyzrávání pletiva. K tomuto přihnojování nám 

nejlépe poslouží Kristalon, který je běžně k dostání v prodejnách zabývající se 

kytkami. Dalším dobrým tekutým hnojivem mezi kaktusáři je např. Wuxal. Zimní a 

jarní výsevy můžeme postupně přepikýrovat. Pokud jsme během zimní stagnace 

nestihly přesadit kaktusy, je možné je přesadit i nyní. Bohužel přerušíme růst a 

musíme dodržet po přesazení alespoň 14 dnů bez vody. Jaký zvolit nejvhodnější 

substrát pro přesazované rostliny. Zvláště pro začínajícího pěstitele je volba půdního 

substrátu problémem číslo jedna. Většina začátečníků předpokládá, že speciální 

směs je pro výsadbu tou hlavní podmínkou, která zajišťuje úspěšné pěstování 

kaktusů, a tak hledá a zkouší recepty, kopírující složení půdy v domovině kaktusů. 

Nezdary si vysvětluje špatným receptem. Často pak následuje nekonečné 

přesazování kaktusů z jedné "ideální" směsi do druhé, což končívá velmi smutně. 

Není pochyb o tom, že i dva sběratelé, používající stejného návodu, sestavují různé 

směsi, neboť jednotlivé komponenty nebudou zcela shodné. Je také naivní 

předpokládat, že podle návodu dosáhneme stejného složení půdy jako v domovině 

kaktusů. Kromě toho u mnohých kaktusů dosud ani nemáme podrobnou zprávu o 

půdě, v níž rostou. V různých sbírkách však kaktusy úspěšně rostou i v odlišných 

půdních směsích. Sběratelé často používají pro všechny rostliny jednu směs, a 

přesto většina z nich roste normálně, jen některé exempláře mírně strádají. Takové 

příklady přesvědčivě dokazují, že úspěšné pěstování kaktusů není výrazně 

podmíněno půdní směsí. Přesto nelze otázku půdy podceňovat. U kaktusů není ani 

tak podstatné, z čeho se skládá půda pro výsadbu, hlavní je kyselost a struktura 

směsi, množství a poměr živin v ní. Mimořádně důležité je, aby v půdě nebyly houby 

ani živočišní škůdci, což je nebezpečné pro kořeny i celou rostlinu. Tradičně se pro 

kaktusy sestavuje buď několik směsí, nebo jedna základní, doplňovaná různými 

přísadami. Praxe dokazuje, že většinu kaktusů ve sbírkách můžeme rozdělit do dvou 

skupin: pro jednu jsou vhodné lehké směsi písčité, pro druhou těžké hlinité. Stepní a 

lesní kaktusy, které mají obvykle rozvětvené tenké kořeny, vyžadují lehkou směs s 

kyselou až slabě kyselou reakcí, zatímco pouštní a horské kaktusy potřebují půdu 

těžkou s neutrální nebo slabě alkalickou reakcí. K zhotovení základní směsi se 

používá hlinitá zemina, zetlelé listí (které se dá nahradit rašelinou), písek, drobné 

oblázky, drť z cihel. Každý z těchto základních komponentů se také přidává jako 

doplněk. Rašelina, listovka i hlinitá půda se prosívají nejlépe sítkem z umělé hmoty s 

otvory 3-5 mm, hrubozrnný písek a drobné oblázky se pečlivě promývají. Cihlovou 

drť o rozměru 2-6 mm je třeba také promýt, odstranit prach, přelít slabým roztokem 

kyseliny sírové a počkat až do konce šumění, pak znovu dobře promýt. Rašelina 

půdu kypří. Vhodná je stará, dobře proleželá rašelina slatinná, neboť vrchovištní je 

bez živin a obsahuje škodlivé kyseliny. Oblázky a písek mívají obvykle lehce 

alkalickou reakci, používá se jich pro zlepšení propustnosti půdy i jako drenáže. 

Cihlová drť slouží k témuž účelu, kromě toho částečně nasává přebytečnou vláhu. 

Lehkou směs utvoříme ze dvou dílů rašeliny nebo listovky, dvou dílů písku a jednoho 

dílu hlinité zeminy. Těžká směs se připravuje ze tří dílů hrudkovité hlinité zeminy, 

dvou dílů drobných oblázků nebo hrubozrnného písku, dvou dílů cihlové drti, kterou 

je možno zaměnit drobnými oblázky, jednoho dílu rašeliny a jednoho dílu listovky. Na 

vědro směsi je dobré přidat 100-150 gramů směsi superfosfátu s fosforečnanem 


…………………………………………….

draselným - namíchané v poměru 3 : 1. Připravené směsi se bezpodmínečně musí 

propařit ve vodní lázni. K tomu postačí dva kastroly různé velikosti. Menší se naplní 

zemí, přikryje se a postaví do velkého kastrolu, do něhož jsme nalili trochu vody. 

Voda se vaří hodinu, potom se kastroly odstaví z ohně a zem se nechá vychladnout. 

Směsi se musí připravit přibližně měsíc před sázením. Uchováváme je v mírně 

vlhkém stavu, aby se obnovily potřebné půdní vlastnosti. Proces obnovení mikroflóry 

se dá urychlit tím, že do zbytný substrát: rašelinu, hlinitou zem, oblázky nebo také 

dřevěné uhlí. Předem nelze říci, jak bude reagovat ten či onen kaktus na připravenou 

půdu. Jestliže se složení směsi nemění každoročně, je snadné provést nezbytné 

korekce při sázení. Všeobecné pravidlo pro jarní sázení je toto: rostliny s tenkými 

kořeny vysazujeme do lehké půdy, s tlustými řepovitými do těžké půdy hlinité. Na 

podzim při vyndávání kaktusů z kořenáčů je třeba prohlédnout kořenový drti, 

dřevěného uhlí či hrudkovité zeminy. Musíme pamatovat, že v každé, dokonce i v té 

nejkypřejší půdě mohou uhnít kořeny, jestliže je rostlina zalévána v období 

vegetačního klidu. 

Informace 







--- Upozorňuji všechny přátele na změnu adresy a zrušení pevné telefonní linky. 

Nová adresa: Lumír Král, O.Synka 1815, 708 00. Telefon jen na mobil: 723 274 571. 




OBSAH – KVĚTEN 2003 


Drobničky 68 

Zeměpis od A do Z – 26. (Salvador) 69 

Podčeleď Opuntioideae Burnett – IV. 70 

Rafflesia Robert Brown (1821) - 

sukulent, který ve sbírkách neuvidíte 72 

Bilancování po zimě 76 



Výstava na Černé louce 78 


Kalendář kaktusáře – květen, červen 78 

Informace 80 

OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, květen 2003 

Šéfredaktor: Lumír Král, O.Synka 1815, 708 00 Ostrava – Poruba, tel: 723 274 571. 



…………………………………………….



Červen 2003 

Werckleocereus glaber (Eichlam) Br. a R., Addisonia 2: 13, 1917. 


…………………………………………….

Z literatury 


Na titulní stránce je překvapivý snímek Sarcocaulon peniculinum. Stonky 

rostliny připomínají korál, místy posypaný drobným štěrkem, z nichž tu a tam vyrůstá 

jednoduchý kvítek s dlouhou okvětní trubkou. 

Rozsáhlý článek je věnován nalezištím rodu Lampranthus (čeleď 

Mesembryanthemum, kosmatcovité) v jižní Africe. Ta jsou znázorněna na mapce a 

doplněna snímky typických druhů pro jednotlivé lokality (14 barevných snímků). 

V čeledi kosmatcovitých zaujímá rod Lampranthus zvláštní postavení jak svým 

keříkovým růstem, velkým počtem druhů (cca 200), tak nádherou poměrně velkých 

květů (ø 2-6 cm) zářivých barev (vyjma modré a zelené) a lesku. Nejčastěji jsou 

talířovitě rozevřené květy barvy fialové, růžové a bílé, včetně jejich kombinace. 

Většina druhů je adaptována na určitý typ půdy. Např. Lampranthus aurantiacus 

vždy roste jen na hlubokých písčitých nánosech. Mimořádně vzácné druhy, jako L 

galpiniae, rostou na vápencových kopcích. Velká většina kosmatcovitých však roste 

na rovinách, kde jim hrozí vyhubení při pastvě dobytka, obdělávání půdy, stavění 

rekreačních zařízení i pronikání měst do okolí. Téměř všechny lamprantusy lze 

snadno pěstovat a množit řízky. Jejich převážně bylinné, nedřevnatící výhony však 

nemají dlouhý život (2-3 roky) a musí se stále obnovovat. 

Gymnocalycium nigriareolatum f. carmineum je ojediněle se vyskytující 

odchylka od převážně bělokvěté typové formy. Objevil ji r. 1989 Franz Strigl 

v provincii Catamarca a její semena v Evropě nabízel pod značkou „Gymno. spec. 

Blüte rot, STO 255“. Možná, že jde o přírodní hybridu s Gymn. carminanthum nebo 

s Gymno. tillianum, které rostou v okolí. Ze semen vyrůstají převážně červenokvěté 

rostliny, které však vzhledově vůbec neodpovídají názvu „nigriareolatum“, čili 

s černými areolami. Strigl uvádí, že na nalezišti roste toto gymno na relativně 

humosní, tmavé půdě, jejíž prach se zachytává na areolách a mění jejich světle 

hnědou barvu na „černou“ (2 barevné snímky). 

Echinopsis ferox patří pro své mohutné (divoké) vytrnění k nejnápadnějším 

rostlinám ve sbírce. Její pohnutá historie není dodnes objasněna. Rose ji nalezl r. 

1914 u Oruro v Bolívii a popsal spolu s Brittonem r. 1922 v několika svazkovém díle 

Cactaceae. Popsali ji pod jménem Lobivia ferox jako kulovitý kaktus o průměru až 30 

cm a více, s početnými žebry (29), světle hnědými trny z nichž 10-12 je krajních o 

délce 4-6 cm a 4 střední mající délku 10-13 cm. Originální popis ještě uvádí, že má 

vlasové kořeny, údaje o květu a plodu chybí. Současně také popsali Lobivia 

longispina, velmi podobného vzhledu, ale s řepovitým kořenem. Trny má o něco 

kratší (8 cm), květ asi 4 cm dlouhý, bílý. Postupně se objevila řada dohadů o 

existenci dvou druhů, nebo o jejich zařazení, které podle Backeberga odpovídá rodu 

Pseudolobivia. Jeden z největších znalců lobivií – Rausch, navštívil mnoho lokalit, 

kde tento rod roste a potvrdil, že Lobivia ferox roste na velikém území a je značně 

variabilní. Uznává dvě variety: L. ferox var. potosina a var. ferox. Pěstování není 

obtížné, spokojí se s každým propustným substrátem. Vyžaduje dosti světla a 

čerstvého vzduchu, což podporuje vývoj trnů, kvetou až starší rostliny o velikosti větší 

pěsti. V zimě a v suchu ji nevadí teploty kolem bodu mrazu (barevný snímek 

kvetoucího exempláře). 

Pěstitelům se tentokrát doporučují: Mammillaria deherdtiana subsp. 

dodsonii (původně popsaná jako samostatný druh, ale liší se jen zřetelně 


…………………………………………….

mohutnějším otrněním a nalezištěm. Má veliké květy, které se u nás objevují časně 

zjara. Dobře roste v čistě minerálním substrátu, za dostatku čerstvého vzduchu a 

ochrany před vysokými teplotami. Zimování při 6-8°C a v suchu je předpokladem 

zakvetení. Množí se výsevem a postraními odnožemi), Echinocereus subinermis 

(větší exempláře rostou bez problémů pod krytem v pařeništi nebo volně, mají 

typické žluté květy. Vyžaduje minerální substrát, v létě opakovanou zálivku, zimovat 

v suchu a chladnu), Euphorbia cylindrifolia subsp. tuberifera (drobná euforbie 

z Madagaskaru, s trubkovitými, do purpurova zbarvenými listy a kulovitým kaudexem. 

Zimovat při 12°C a téměř nasucho, množí se semeny, zakořeněné výhony nemají 

kaudex). 

Ferocactus diguetii mezi největší kulovité kaktusy. Masivní neodnožující tělo 

dorůstá při průměru 60 cm výšky až 5 metrů a staré rostliny mají bázi vahou těla 

svraštěnou. Kvete až ve vysokém věku a navíc je často napadán řadou škůdců, 

takže nejde o žádoucí kytku do amatérské sbírky (barevný snímek). 

Opuntia pentlandii roste v podobě víceméně hustých polštářů, které mohou 

mít v průměru až 50 cm. Po stranách bohatě odnožuje, jednotlivé výhony vejčitého 

tvaru jsou 3 až 5 cm dlouhé a až 2, cm silné, šedozelené barvy. Trny vyrůstají jen na 

některých exemplářích, které většinou pak nekvetou. Areoly kryje hustý polštářek 

žlutých glochid. Květ je 4 cm dlouhý a široce rozevřený, zářivě světle žlutý. Má řadu 

růstových forem, Backeberg ji mylně popsal jako Tephrocactus pentlandii (barevný 

snímek). 

Echinocereus santaritensis byl popsán až r. 1998, ač je znám již téměř půl 

století. Vzhledem připomíná E. polyacanthus a E. arizonicus se kterými byl a je často 

zaměňován. V článku je přehled lokalit na kterých roste, snímky drobných odchylek 

stavby květů (bez upozornění v textu je čtenář ani nepostřehne). Lehce se množí 

výsevem a podzemními stolony a asi jej leckdo má ve sbírce, aniž to tuší. Semena 

byla nabízena jako polyacanthus (L 1544 a L 1581), jako arizonicus (Lz 287), nebo 

coccineus (Lz 498).(6 barevných snímků). 

Sinningia leucotricha z čeledi Gesneriaceae, kam patří i známé gloxinie a 

saintpaulie, roste v jižní Brazílii na příkrých stráních nebo jako epifyt na stromech 

v blízkosti vodopádů. Ztlustlý stonek mívá průměr až 20 cm, růstové centrum je 

uprostřed prohlubně na horní ploše stonku. Na jaře odtud vyrůstá několik výhonů, 

které za 3-4 týdny dosahují výšku 20-30 cm. Na jejich konci, ale těsně nad listy, roste 

květní stonek, z nějž do stran vyrůstají oranžové a bledě červené květy, mající 

podobu trubky s malou korunkou. Výhony, listy i květní stonek je hustě porostlý 

krátkými bílými vlásky (leucos=bílý, trichos=vlas). Pěstování je stejné jako u gloxinií 

(3 barevné snímky). 

Výlet do kaňonu Bryce (jižní Utah) přivedl tři přátele k náhodně objevené 

lokalitě Pediocatus simpsonii. Na ploše asi 30 m 2 našli po pečlivé prohlídce (na 

kolenou) velké množství tohoto kaktusu v širokém výběru velikosti (maximální průměr 

20 cm) a vytrnění. Ani květy, ani plody, však nenašli (4 snímky). 

Článek W. Niestradta popisuje bezproblémové pěstování kaktusů a orchidejí 

ve stejném skleníku. Je však třeba vybírat ty orchideje, které mají podobné růstové 

nároky jako kaktusy. Postupně získal zkušenosti a nyní pěstuje ve skleníku mezi 

kaktusy 27 druhů orchidejí. V takové sbírce je stále dostatek květů, protože květy 

orchidejí vydrží dlouho. Jmenovitě uvádí pěstování Cymbidium aloifolium, 

Epidendrum radicans, Coelogyne cristata a Madesvallea coccinea a M. ignea. (5 

snímků kvetoucích orchidejí mezi kaktusy). 

Důkazem velké přizpůsobivost či odolnosti kaktusů mohou být dva snímky, 

zachycující nádherně vytrněné kusy Ferocactus gracilis, vyrůstající v prvém 


…………………………………………….

případě ve ztrouchnivělé kůře odumřelé větve stromu, asi 60 cm nad zemí. Druhý 

snímek ukazuje naprosto holé bloky žuly a v úzké štěrbině mezi nimi vyrostl tento 

kaktus. Zřejmě rozhodujícími podmínkami úspěšného růstu je intenzivní oslunění a 

minerální, silně propustný substrát. 



Surinam (SR) 

Surinamská republika, nizozemsky Republiek van Suriname – stát v severní 

části Jižní Ameriky u Atlantského oceánu; 163 820 km 2 , 430 000 obyvatel (1995), 

hustota zalidnění 3 obyv./km 2 , hlavní město Paramaribo (201 000 obyvatel, 1990); 

úřední jazyk nizozemština, měnová jednotka 1 surinamský gulden (SRG) = 100 

centů. Administrativní dělení: 9 distriktů a hlavní město. – Ploché pobřeží s porosty 

mangrovníků je lemováno širokou nížinou, místy močálovitou. Jižní polovinu země 

vyplňuje Guayanská vysočina (max. 1 230 m n. m.). Vlhké a teplé rovníkové podnebí 

se stálými teplotami 26 – 28°C. Srážky 1 900 – 3 000 mm ročně. Krátké vodnaté řeky 

s peřejemi Suriname, Gorantijn, Marowijne. Porosty deštných tropických pralesů 

pokrývají většinu státu. – Obyvatelstvo tvoří kreolové (35%, 1991), Indové a 

Pákistánci (33%), Javánci (16%), černoši (10%), indiáni (3%). Náboženství 

hinduistické (26%, 1983), římskokatolické (22%), muslimské (19%), protestantské 

(18%). Přirozený přírůstek obyvatel 2,5% ročně (1993). Střední délka života mužů 67 

let, žen 72 let (1993). Negramotnost 5% (1990). Urbanizace 49% (1995), téměř 

polovina obyvatel žije v hlavním městě. 


…………………………………………….

Zemědělský stát s významnou těžbou bauxitu. Hrubý národní produkt 1 210 

USD/obyv. (1993). Z ekonomicky aktivních obyvatel pracuje 25% v zemědělství, 13% 

v průmyslu (1992). Obdělává se 0,4% plochy, lesy pokrývají 96% území. – Pěstuje 

se rýže, cukrová třtina, banány. Chov skotu. Těžba dřeva. Těží se bauxit (3,3 mil. t, 

1993), zlato. Hutnictví hliníku, zpracování zemědělských produktů a dřeva. Pozemní 

dopravní síť jen při pobřeží, hlavní přístav a letiště Paramaribo. – V roce 1498 území 

objeveno Španěly. Od 17. stol. anglická, francouzská a nizozemská kolonizace. V 

roce 1667 připadl Surinam Nizozemí výměnou za Nový Amsterdam (Nizozemská 

Guyana). 1765 – 93 povstání otroků. 1804 – 16 pod nadvládou Britů. V roce 1808 

zrušeno otroctví. 29. 12. 1954 získal Surinam vnitřní autonomii a 25. 11. 1975 

nezávislost. 1980 – 87 a 1990 – 91 vláda vojenské junty. – Surinam je nezávislá 

republika. Hlavou státu je prezident, volený Národním shromážděním na 5 let. Má 

rozsáhlou výkonnou moc. Poradním orgánem prezidenta je čtrnáctičlenná Státní 

rada. Zákonodárným orgánem je jednokomorové Národní shromáždění (51 členů; 

funkční období 5 let). 

Výskyt kaktusů v Surinamu: 

Cereus 

Opuntia 

hexagonus stricta R 

Epiphyllum 

Pereskia 

phyllanthus aculeata R 

Hylocereus 

Rhipsalis 

lemairei 

baccifera 

occidentalis K 

Melocactus pachyptera K 

neryi 

Lumír Král 

Jak to dělám já 

Po příchodu do tohoto kaktusářského spolku před osmnácti lety jsem doufal 

mimo jiné, že se zde naučím možným i nemožným pěstitelským fíglům, že staří a 

moudří členové na schůzích povedou věčné‚ pře o tom jak to či ono dělá zrovna on a 

že jeho metoda je zrovna ta pravá. Netvrdím že jsem se ničemu nepřiučil, ale již 

zmíněné se nekonalo. Zkušenější kaktusáři na schůzkách mlčí, případně pokyvují 

hlavou a když někdo vyvolá diskusi na nějaké ("banální téma") zlehka se usmívají. 

Tak tedy došlo na to osvědčené. Když se nemohu užit na chybách druhých, což je 

nejlepší, tak se musím užit na chybách vlastních. To je sice dražší a zdlouhavější, ale 

spolehlivější. 

Výsevy 

Pokud vysévám malá množství semen během léta - do desíti porcí po menším 

množství semen (5 - 20) nedělám si s tím žádné starosti. V zavařovací sklenici mám 


…………………………………………….

připraven přepraný a převařený suchý říční písek, ten nasypu do květináčku 4x4 cm 

(nebo do plastového obalu od kinofilmu) horní vrstvu jemnějšího písku urovnám a 

utlačím. Ke krajům květináčku zapíchnu jmenovky nastříhané z plastikových kelímků 

popsané obyčejnou měkkou tužkou, na povrch nasypu semena, rozprašovačem 

nebo fixírkou postříkám 10% peroxidem, uložím květináčky do obalu od nanukového 

dortu a podleji až do nasycení roztokem převařené vody tekutého hnojiva (Vegaflor, 

Floran …) a protiplísňového přípravku (Funfazol …). Obal od nanukového dortu 

uzavřu a odložím někam v bytě (na kuchyňskou linku), kde nesvítí přímé slunce. Co 

chce vyklíčit to vždy vyklíčí. Co vyklíčit nechce to prostě nevyklíčí. Semenáčky 

udržuji v mokrém písku již uvedeným roztokem, který mám uložen v zásobní láhvi ve 

tmě. Kontrolu vlhkosti písku stačí provádět u dobře uzavřeného obalu jednou týdně. 

Další protiplísňová opatření jsem zatím nebyl nucen provádět. Veškeré pomůcky a 

nádoby před použitím umyji v roztoku saponátu na nádobí a opláchnu teplou vodou. 

Výsevy v panelákových podmínkách je možno dělat celoročně stejným postupem, ale 

květináčky naskládám do miniaturního aparátu se dvěma zářivkami DZ 7 s 

amatérsky vyrobeným elektronickým spínačem denních cyklů. 

Pikýrování 

Provádím z vlhka do vlhka do směsi - jemného písku (1/2), jemně přeseté 

kompostové hlíny (1/4) a lesní jemně seté hrabanky (1/4) (nejlepší je prý borová), 

kterou naplním asi do tří čtvrtin plastikové obaly od tvarohu, do kterých udělám ve 

dně otvory (trafopájkou). Semenáčky beru do pinzety, na jejíchž koncích mám 

navlečenou měkkou (silikonovou el. bužírku) tak aby asi 2 mm přečnívala. Pěstování 

přepikýrovaných semenáčků v nádobkách větších než květináčky je výhodnější, 

jelikož substrát tak rychle nevysychá. Hotové misky s rostlinkami narovnám do 

podélných misek asi po čtyřech na závěsnou poličku na okno. Zalévám podmokem 

převařenou vodou. Občas postříkám rostliny vodou z jemného rozprašovače, aby se 

opláchl prach. 

Dopěstování semenáčků 

K dosažení velikosti 1,5 až 2 cm potřebují rostliny asi ještě dvakrát 

přepikýrovat do stejné směsi do nádob všeho druhu (od tvarohu počínaje až po 

polystyrénové obaly od čehokoli upravené nožem nebo trafopájkou - horkým drátem 

na potřebnou velikost). 

Pěstování „sbírkových“ kaktusů 

V paneláku je většinou všechno malé. Platí to i o mojí sbírce. Malé rostliny, 

malé květináče, malé skleníčky, malé poličky, malý sortiment. Převážnou část mých 

kaktusů tvoří rostliny rodu Turbinicarpus. Jejich pěstování je většinou jednoduché. 

Mám dva předokenní skleníčky (100 x 20 x 20 cm) umístěné před oknem na 

parapetním plechu na západní straně. Směrem k oknu nemají sklo a to je vlastně 

trvalý větrací otvor a jsou slepeny ze skla tl. 5 mm jako akvárium. Na okně jsou od 

dubna do prvních podzimních mrazů (říjen, listopad). Jejich úklid je jednoduchý. 

Vezmu je celé jak jsou i s rostlinami a odnesu do panelákového sklepa. Rostliny jsou 

zasazeny v květináčích 4x4 cm do max. 6x6 cm většinou v holém nepřesátém říčním 

stavebním písku (Mohelnice zrnitosti 0 – 4 mm). Zkoušel jsem i nepřesátou lesní 

hrabanku. Rostlo to v ní až moc výborně, ale v tomto vzdušném substrátu se dobře 

daří kořenovým škůdcům. Přesazuji většinou až rostlina roztrhne květináč a velikost 

květináče zbytečně nezvětšuji. Zalévám vodou donesenou z lesního potoka (na 

jedno moje zalití stačí celkem 3 l) vrchem na substrát 3x až 5 x za sezónu. Poslední 


…………………………………………….

zálivku dávám v polovině září. Potom až do května ani kapku. Hnojiva nepoužívám. 

Dvakrát za sezónu přidám do vody přípravek proti škůdcům. 

Část ostatních a větších rostlin mám na balkóně na poličkách u jihovýchodní 

stěny. Péče o ně je úplně stejná akorát zimují ve sklepě v zeleninových bedýnkách 

postavených na sebe v regálu. 

A to je vše. 

Ing. Vladimír Skoumal 

Setkání kaktusářů Pobeskydí již po desáté 

Po změně systému značně poklesl v devadesátých letech počet členů ve 

všech kaktusářských Klubech. Tomuto trendu se nevyhnul ani náš Ostravský Klub. 

Když jsem přemýšlel jakým způsobem přilákat do našich řad nové členy, jedním ze 

způsobů by mohlo být setkání kaktusářů, podobně jak to dělali formou sympozií např. 

v Praze nebo Chrudimi. Uspořádat setkání kaktusářů v Ostravě mi vrtalo hlavou pár 

let, zvláště když poslední setkání v Ostravě bylo v roce 1980 (setkání gymnofilů) a od 

té doby už žádné setkání zde neproběhlo. Čím více se blížilo kulaté výročí od 

založení našeho Klubu, tím víc se tato myšlenka stávala aktuálnější, chtělo by to 

však alespoň jednoho zahraničního přednášejícího. 

Každé léto jezdím na návštěvu do Brna k panu Jaroslavu Procházkovi a ten mi 

přislíbil, že domluví přednášejícího, který s nim byl v Argentině. Od této doby, vlastně 

rok před prvním setkáním, začínají vlastní přípravy prvního setkání kaktusářů, 

uspořádané ke 40. výročí ostravského Klubu kaktusářů. Zpočátku diskuse probíhaly 

jen mezi Ostravskými členy, především jsme hledali vhodné místo konání s levným 

ubytováním. Při jedné návštěvě u Kupčáků v Palkovicích, padl návrh uspořádat 

setkání na horské chatě na Hůrkách. Když jsme později s Havlíkem, Grymem a 

Kupčáky navštívili tuto chatu a viděli to krásné horské prostředí, bylo rozhodnuto. Od 

této doby se zapojili do organizováni další kaktusáři z frýdeckého Klubu, s kterými 

jsme už dlouhou dobu úzce spolupracovali. 

Při lednové návštěvě v Ostravě pan Procházka potvrzuje přednášku pana 

Papsche z Rakouska a domlouvají se další akce. Přípravy nabírají obrátky 

s příchodem Ing. Chvastka, který byl ve výboru Společnosti a zajistil tak na toto 

setkání zasedání výboru Společnosti, další nové přednášející a ujal se objednávek. 

Ing. Grym nechává vytisknout pohlednice kaktusů, účastnické listy apod. Jako 

redaktor Ostníku, sestavuji a vydávám rozšířené mimořádné prázdninové číslo, které 

přináší informace z historie Klubu kaktusářů v Ostravě a další zajímavé články o 

rostlinách, toto číslo dostává každý účastník zdarma při presentaci. Dále jsem měl za 

úkol zajistit keramiku jako dárek pro přednášející a další organizační maličkosti. 

Součástí setkání byla i burza rostlin. 

V den D byl pro účastníky zajištěn i autobus, který pendloval od nádraží 

z Frýdku – Místku až na horskou chatu v Palkovicích, který zajistil pan Klímek. 

Páteční večer patřil konání schůze Společnosti a redakční rady časopisu Kaktusy a 

přátelské posezení u ohně se zpěvy trampských písní, kde vynikli především 

manželé Válkovi. U ohně se dopékalo prasátko, které si mohl každý účastník u pana 

Žídka zakoupit. 


…………………………………………….

U sobotního večerního posezení u ohně se opékal beran a v sále hrála k tanci 

i pobavení hudba. Tuto obohatil svým uměním - hrou na pilu pan Zubr z Vyškova. 

Neděle byla věnována prohlídkám sbírek, především frýdeckých, ale kdo chtěl, mohl 

se podívat i do sbírek celého Ostravska. Úspěšnému konání prvního setkání 

kaktusářů v Palkovicích prospělo i dobré počasí, kdy byl celý víkend slunečný. Na 

toto setkání všichni vzpomínají jen v tom nejlepším, tomu přispěl i hlavní 

přednáškový den. 

V předcházejících řádcích jsem krátce vzpomenul, jak jsme začínali, dnes už s 

tradičním setkáním kaktusářů v POBESKYDÍ. Za tuto dobu jsme tu viděli a slyšeli 

spoustu zajímavých přednášek. Aby Jste si udělali představu jaké kapacity jsme pro 

účastníky našeho setkání zajistili za celou dobu konání, předkládám nyní seznam 

jejich přednášejících (někteří zde přednášeli i několikrát). 

Palkovice - 1994: Papsch, Kunte, Odehnal, Dráb, Staník, Šnicer, Šubík, Říha, 

Chvastek, Vrškový. (170 účastníků) 

Palkovice - 1995: Wolf 2x, Soukup, Grym, Bušek, Sladkovský, Halfar. (150 

účastníků) 

Frýdlant n.O. (Ondrášek) - 1996: Grym, Pavlíček, Halda, Nagel, Pavelka, Draxler, 

Wolf, Odehnal. (150 účastníků) 

Čeladná (Srdce Beskyd) - 1997: Král, Bohata, Amerhauser, Rausch, fi Rolizo, Ježek, 

Kühaas, (150 účastníků) 

Frýdlant n.O. (Budoucnost) - 1998: Linke 2x, Pavelka, fi. Rolizo, Rushforth 2x. (130 


Frýdlant n.O. (Budoucnost) - 1999: Papsch, Rushforth, Van Heeck, Vrškový, Ullmann 

(90 účastníků) 

Frýdlant n.O. (Budoucnost) - 2000: Zachar 2x, Procházka, Papsch, Grym, Šnicer 


Frýdlant n.O. (Budoucnost) - 2001: Havelík, Halda, Stützel, Myšák, kotel (80 


Frýdlant n.O. (Budoucnost) - 2002: Antálek, Rausch, Sweitzer, Zachar, Wohlschlager 


Letos se znovu sejdeme na tradičním místě ve Frýdlantu n.O. poslední víkend 

v červnu (27. – 29.6.2003). Chtěli bychom, aby jubilejní 10. setkání kaktusářů 

POBESKYDÍ 2003 mělo dobrou úroveň s kvalitní náplní, aby i na něj všichni dlouho 

vzpomínali jen v dobrém. Připravujeme dvě hlavní přednášky a další kratší vstupy 

našich cestovatelů. Pro hlavní sobotní program byli proto osloveni a svou účast 

přislíbili např. p. Amerhauser (A), Berger (A), Dráb (SL), Halfar, Horáček, Chvastek, 

Král, Kühaas (A), Lukeš, Matuszewski (PL), Odehnal, Procházka, Staník (SL), 

Stuchlík, Ślajz, Šnicer, Zatloukal a další jsou v jednání. Přijďte se všichni podívat 

Lumír Král 


…………………………………………….


Pakr Antonín 

19.8.1935 

V dnešním poohlédnutí za humny se podíváme kousek dále, tentokráte až do 

Jeseníku. Zde bydlí a má sbírku pan Antonín Pakr, který byl jak našim členem, tak i 

členem v Porubském Klubu. I když bydlí v Jeseníku, celou dobu pracoval v Ostravě, 

v Třebovické elektrárně, takže pravidelně docházel mezi Ostravské kaktusáře. 

Dlouhé roky mě často navštěvoval, neboť jsme měli společné zájmy o kaktusářskou 

historii. I v dnešní době, kdy je v důchodu a do Ostravy už téměř nejezdí, tak jej 

alespoň jednou v roce navštívím a podívám se jak u něj rostlinky pěkně rostou. 

Pan Pakr začínal s pěstováním kaktusů už v padesátých letech, kdy odjel 

s panem Kempným na sjezd kaktusářů v Liberci, kde bylo 90 účastníků, z toho bylo 

asi 50 členů z Ostravy. Tehdy ještě o kaktusech příliš nevěděl, ale zaujaly jej na tolik, 

že jim propadl až do dnešní doby. U rodičů v rodinném domku na Kalvodové ulici 

v Jeseníku si postavil skleník, kde svou sbírku umístil. Jeho specialitou byl především 

rod Echinopsis, který dlouhá léta dával dohromady a napsal o něm soukromou práci 

jen v několika výtiscích. Spoustu starých kusů echinopsů skoro metr vysoké měl ještě 

po Fričovi. Ty měl umístěné za „trucovnou“, avšak jednoho letního dne mu byly 

všechny odcizeny, zůstaly jen menší kusy ve skleníky. 

Antonín Pakr jak jej známe ještě z Ostravy, na druhém snímku vloni v jeho „zimní zahradě“ na střeše 

Druhou jeho oblíbenou skupinou kaktusů byly tefrokaktusy, ty sbíral společně 

s př. Svobodou s Hlučína. Později jsem už poměrně velké trsy získal do své sbírky a 

dnes pravidelně kvetou. Třetí skupinu tvořily ariokarpusy, které zkompletoval a 

pěstoval je výhradně pravokořenné. Tyto kytky u něj velmi dobře rostly a dnes už 

mají značnou velikost. Kromě těchto kaktusů pěstuje pan Pakr i další zajímavé druhy. 

Je zde kolekce mamilárií, rebucií, ripsalisů, sloupovitých druhů apod. Značnou část 

sbírky tvoří sukulenty jako aloe, haworcie, stapelie, ceropegie, brachychitony, 

euforbie, tilandsie a další. Je zde i větší množství kvetoucích orchidejí. 

Po odchodu do důchodu a úmrtí otce, prodává dům na Kalvodce. Oženil se 

s dlouholetou známostí, ke které se nastěhoval a na střeše vytvořil zimní zahradu. 

Část střechy zasklil polykarbonátovými plasty, které jsme zasklívali už za mrazů, 


…………………………………………….

avšak kytkám se nic nestalo a po zateplení dobře prosperují. V zimní zahradě má 

příjemné posezení obklopené „botanickou zahradou“, kde tráví spoustu času a kde 

přijal už nejednu významnou kaktusářskou osobnost. 

Dva pohledy do sbírky na zasklené střeše 

Kromě kaktusů se věnuje sbírání unikátních achátů, které příležitostně 

vystavuje v muzeích nebo mincí, o kterých už má napsáno pěkné pojednání. Pan 

Pakr má mnoho zajímavých známostí z mnoha vědních oborů, vždyť za mlada byl 

známým jeskyňářem či sběratelem minerálů atd. atd. Vše co dělal, dělal důsledně. 

Jeho humorné historky ze života se v Jeseníku vyprávějí dodnes. Pokud se chcete 

pokochat krásou jesenických hor a podívat se do této sbírky, zkuste se předem 

domluvit. 

Lumír Král 

Málo známý kaktus – Backebergia 

Jsou kytky, které se ve sbírkách objevují často a dají se bez problému kdykoliv 

sehnat a jsou kytky, které se ve sbírkách hned tak nevidí a navíc se nedají u nás ani 

sehnat. Jednou z takových rostlin je Backebergia militaris. Zavzpomínejte ve své 

paměti a řekněte, kde jste tuhle rostlinu viděli ve sbírce. Dalo by se to spočítat na 

ruce jedné ruky. Koncem sedmdesátých let jsem se zajímal o melokaktusy a rostliny, 

které vytvářejí cefália. Jednou jsem s př. Přerovským zavítal do sbírky pana 

Mehwalda, kde jsem ji poprvé uviděl a hned mě upoutala svým vzhledem. Z té doby ji 

mám také vyfocenou na diapozitivu. Rostlina byla přivezena od firmy Köhres, kde 

tehdy byly tři kusy. Původně to byly vlastně odříznuté vrcholy s cefáliem z velké 

rostliny. Dvě rostliny byly zakoupeny sběrateli v Německu a podle zpráv dnes už 

neexistují, třetí kytka byla přivezena do Československa. Posléze backebergii získal 

př. Lichý, který ji má dodnes. Během let rostlina vyrazila odnože, z nichž jednu jsem 

před léty od př. Lichého získal a stále ji považuji za jednu z největších rarit ve své 

sbírce. Kvůli svým velkým rozměrům, patří backebergie však mezi málo atraktivní 

kaktusy, i když svým habitem a nádherným cefáliem si pozornost kaktusářů jistě 

zaslouží. Její vzácnost vystihuje i zařazení do ohrožených druhů v listině CITES. 

Rostlina se totiž v přírodě vyskytuje na velmi omezeném území v Mexiku (Guerrero, 

Michoacán). 


…………………………………………….

Na obrázku vidíte původní dovezenou backebergii, kdy byla vystavena na výstavě kaktusů v Porubě 

roku 1984 v náručí pana Pakra, na dalším snímcích kresba a rostlina na nalezišti. 

Rod Backebergia je monotypický a obsahuje pouze jediný druh. Rod byl 

pojmenován na počest jednoho z největších odborníků na čeleď Cactaceae, 

německého profesora Curta Backeberga. Dnes rod Backebergia Bravo (1953) 

někteří autoři přeřadili do rodu Pachycereus (A. Berger 1905) Britton a Rose a 

považují jej jako jeho synonymum spolu s dalšími rody: Lemaireocereus Britton & 

Rose (1909); Lophocereus (Berger) Britton & Rose (1909); Anisocereus Backeberg 

(1938); Marginatocereus (Backeberg) Backeberg (1942); Mitrocereus (Backeberg) 

Backeberg (1942); Pterocereus MacDougall & Miranda (1954); Pseudomitrocereus 

Bravo & Buxbaum (1961). V těchto devíti rodech se nachází pouze 12 druhů, které 

jsou i podle základních znaků zcela odlišné a tak si nejsem jistý, zda toto zařazení je 

zcela správné a proto zůstávám u původního názvu Backebergia. 

Backebergia militaris (Audot) Bravo, An. Inst. Biol. Mex. 24: 230, 1953. 

Syn: Cereus militaris Audot 1845 

Pilocereus chrysomallus Lem. 1847 

Cephalocereus chrysomallus (Lem.) Schumann 1894 

Pachycereus chrysomallus (Audot) Britton a Rose 1909 

Backebergia chrysomalla (Lem.) Bravo 1953 

Mitrocereus militaris (Audot) Bravo 1961 

Backebergia militaris (Audot) Sanchez Mejorada 1973 

Cephalocereus militaris (Audot) Moore 1975 

Pachycereus militaris (Audot) Hunt 1987 

Stromovitý kaktus až 6 m vysoký se stonky až 12 cm tlustými a 5-11 žebry. 

Areoly nesou šedavé trny, 7-13 je okrajových a 1-4 jsou středové, asi 1 cm dlouhé. 

Na koncích větví tvoří baňaté terminální cefálium z oranžově hnědých štětin. Noční 

květy vyrůstají v létě, při otevření jsou oranžově červené či krémové barvy, až 7 cm 

dlouhé a 4 cm široké. Patří k teplomilným druhům, které vyžadují plné slunce, 

běžnou minerální kaktusovou zeminu, minimální teploty v zimě 12-15ºC. 

Lumír Král 


…………………………………………….

Pěstujeme sloupovité kaktusy 

Možná nejsou zrovna velké sloupovité kaktusy vhodné do malých sbírek, proto 

asi patří ve většině našich sbírek k opomíjeným rostlinám. Když už se ve sbírkách 

vyskytují, tak především pro jejich výraznou barvu stonku, divoké vytrnění, 

přítomnost vlasů nebo cefálií. Většina velkých sloupovitých kaktusů však i později 

zakvétá, což může být další problém proč se ve sbírkách nevyskytují. Cereusovité 

kaktusy (jak jim také říkáme) mohou mít mnoho různých tvarů, čímž jsou cenným 

estetickým doplňkem sbírky kaktusů. Cereusy jsou kaktusy s tělem sloupovitým 

(kolumnárním), válcovitým (cylindrickým), nebo šlahounovitým. Jednotlivé výhony 

mohou být vzpřímené (trsovité – cespiotosní růst) nebo poléhavé (některé 

haageocereusy) či převislé (např. aporokaktusy, selenicereusy, rhipsalisy). Někdy se 

hlavní stonek cereusu v určité výšce osy větví a vznikají tvary stromovité nebo 

kandelábrovité. Rozmanitost tvarů, ale i morfologických znaků těchto rostlin, je 

rozděluje do několika skupin podčeledi Cactoideae. Najdeme zde květy malé, velké, 

s krátkými i dlouhými otrněnými či holými trubkami, vyrůstající z areol, axil nebo 

cefálií. Oblibu si získaly např. kaktusy skupiny Hylocereae s velkými, dlouhými a 

pestrobarevnými květy, které se často používají na vytváření hybrid s různými 

fantastickými paletami barev velkých květů. Pěknou expozici ve sbírce mohou tvořit 

cereusy s modrou pokožkou, někdy doplněné bočními bílými či žlutými cefáliemi 

nebo s divokým otrněním. Jsou však i cereusovité kaktusy, které nedorůstají velkých 

rozměrů a kvetou poměrně brzy. Vhodným výběrem rostlin do jednoho metru 

(popřípadě do 1,5 m), lze kolekci sloupovitých kaktusů bez problému pěstovat i v 

našich sklenících. 


…………………………………………….

Mezi trpasličí cereusy dosahující výšky 10-30 cm, můžeme zařadit několik 

rodů např.: Arequipa, Pygmeocereus, Seticereus, Buiningia, Arthrocereus, 

Chamaecereus, Erdisia, Echinopsis, Echinocereus, Wilcoxia, Mila, Loxanthocereus, 

Setiechinopsis, Haageocereus, Trichocereus apod . 

O něco větší velikost mají další rody, které se ve sbírkách často objevují jsou 

např.: Armatocereus, Arrojadoa, Arthrocereus, Austrocephalocereus, Azureocereus, 

Bergerocactus, Borzicactus, Brasilicereus, Browningia, Eulychnia, Morawetzia, 

Cephalocleistocactus, Cipocereus, Escontria, Espostoa, Stetsonia, Gymnocereus, 

Isolatocereus, Machaerocereus, Neobuxbaumia, Stephanocereus, Oreocereus. 

Cleistocactus, Micranthocereus, Pilosocereus. 

Samostatnou skupinu tvoří převislé druhy, které výrazně doplní estetiku 

sbírky jako: Aporocactus Selenicereus, Hylocereus, Hildewinteria, Rhipsalis, 

Rhipsalidopsis, Epiphyllum a další. 

Pěstování cereusů není prakticky odlišné od pěstování jiných kaktusů. 

Doporučovaná příměs jílu do zeminy pro cereusy platí především pro větší kusy. 

Cílem je lepší a pevnější držení rostliny v zemní směsi, která se pak dobře spojuje a 

cereus se nevyvrací. Ideální by bylo pěstovat sloupovitě rostoucí druhy na nízkém 

parapetu se spodním teplem. Volně pěstované rostliny vytváří mohutný kořenový 

systém. Zaručuje jim takovou stabilitu, že při eventuálním pokusu o přesazení rostliny 

se kaktusář pořádně zapotí, než za cenu značného poškození kořenů rostlinu 

dostane ze země. Mohutné kořeny také poskytují rostlině dostatek živin, takže 

cereusy rostou „jako z vody“. Proto ve skromnějších podmínkách se pěstují 

v hlubokých kořenáčích, řidčeji a méně vhodně ve velkých mísách. Omezení prostoru 

pro kořeny vede ke zpomalení růstu. 

Lumír Král 


…………………………………………….

Pěstujte Hoodie – zhubnete ! 

V neděli jsem náhodou sledoval na Primě pořad Svět 2003. Mou pozornost 

zaujal povědomý obrázek nějaké sukulentní rostliny, kterou Křováci požívají při 

delších výpravách proti hladu a žízni. Konečně hlasatelka uvedla i název rostliny 

húdie a byl jsem „doma“. 

Rod Hoodia (čti Húdya) patří do veliké čeledi klejichovitých (Asclepiadaceae) 

s u nás častěji pěstovanými rody Ceropegia, Stapelia, Huernia a dalšími. Hoodie 

představují v této čeledi největší trsovitě rostoucí rostliny se stonky o výšce až 80 cm, 

majícími 15-22 žeber. Ve sbírkách specialistů jsou ceněny pro své poměrně velké, 

ploše miskovité květy, vyrůstající v blízkosti temene. Celkem patří do tohoto rodu asi 

18-20 druhů. Všechny původně rostou západní části Jihoafrické republiky, v Namibii 

a Angole. Jejich kultura je dosti obtížná, jsou náročné na teplo a světlo i v zimě, kdy 

nesnáší zálivku. V nevyhovujících podmínkách rychle hynou tzv. černou smrtí – 

houbovitou infekcí, projevující se černými skvrnami na pokožce a uhnitím rostliny. 

Často se proto roubují na podložky, kterými jsou hlízy ceropegií. 

Také na našich dřívějších výstavách jsme mohli obdivovat kvetoucí Hoodia 

gordonii (jen si myslím, že to byl tento druh, spolehlivěji to může říci pan Potyka, 

znamenitý pěstitel kaktusů i sukulentů, z jehož sbírky rostlina pocházela). Pro tento 

druh svědčila růžovohnědá barva květů, na kterou si ještě vzpomínám. 

Žebra hoodií jsou členěna zoubky končící ostrými trny. V televizním šotu bylo 

vidět, jak domorodci tyto trny i se zoubky strhávají a pochutnávají si na stonku. 

Mezinárodní farmaceutická firma Pfitzer, od níž je na našem trhu také řada léků, 

začala na základě zkušeností křováků analýzovat složení Hoodií a po několika letech 

zkoumání se prý podařilo izolovat z této rostliny látku, která již v malých množstvích 

zbavuje člověka pocitu hladu a žízně. Hoodie se poměrně snadno množí výsevem, 

obtížné je vegetativní množení z odnoží stonků. Na obrazovce byly ukázány velké 

plantáže, které křováci pro firmu za jakýsi poplatek založili. Nemyslím, že by se u nás 

podařilo pěstovat Hoodie na plantážích a stěží některý šťastný pěstitel Hoodií se 

odhodlá je zkonzumovat. Tak ta objemnější část populace bude muset čekat na 

další preparát ke zhubnutí, snad už účinnější, ale jistě ještě dražší. 

MUDr, Vladimír Plesník 


Na schůzku 5.5. i přes hokejové utkání v televizi přišlo poměrně hodně členů. 

Po organizačních záležitostech jsme předali slovo Ing. Halfarovi, který navštívil 

středozápad a Skalisté hory v USA a následně svým poutavým vyprávěním přednesl 

své pěstitelské úspěchy. Na své cestě navštívil Gran Canyon a různé zajímavosti 

v Coloradu, Utahu a dalších státech. V této oblasti středozápadu USA rostou 

v nadmořské výšce 2400 m např. Pediocactus simpsonii, Echinocereus fitchii, Agave 

apod. Teploty v zimě zde dosahují až -30ºC. V první části vyprávění se zaměřil 

zvláště na zimovzdorné kaktusy, kdysi pěstitelsky náročné sklerokaktusy, 

pediokaktusy apod., avšak dnes po dodržení základních pěstitelských podmínek, 

dobře pěstované i jako pravokořenné. Sklero, pedio a echinocereusy pěstuje celý rok 


…………………………………………….

venku bez topení ve skleníku s otevřenými boky. V létě pokud neprší otevírá i vrchní 

část, ať kaktusy mají co nejvíce slunce. Pěstitelské podmínky je proto nutno 

přizpůsobit i našim podmínkám. Nejdůležitější růstové faktory jsou světlo a teplo, 

voda je až to poslední co kytky potřebují. Vegetační období pravokořenných 

sklerokaktusů a pediokaktusů spadá asi do období 6 chladných jarních týdnů, kdy je 

možno provést jednu nebo dvě zálivky. V půli února zahází rostliny sněhem. Otevření 

vrcholů u rostlin je signálem pro první zálivku. Pediokaktusy potřebují vodu dříve než 

sklerokaktusy. Přihnojení provádí běžným hnojivem Kristalon-jahoda. Jakmile noční 

teploty stoupnou nad 10ºC (asi květen), tyto kaktusy zastaví růst a proto už 

nedostanou vodu celé léto. Druhá zálivka je možná až po 20. srpnu, kdy noční 

teploty začnou klesat. Prakticky kytky dostanou vodu dvakrát ročně, jednou na jaře, 

podruhé na podzim. Rostliny jsou sázeny do minerálního substrátu, bez humusu a 

rašeliny. Roubováním na zimovzdorné opuncie nebo echinocereusy, lze získat větší 

výběr zimovzdorně pěstovaných druhů, např. echinomastusy a další. Nejvhodnější 

podložky pro roubování jsou např. Echinocereus chloranthus, baylei, reichenbachii, 

triglochidiatus apod. Jediný druh, který není mrazuvzdorný je Sclerocactus 

polyancistrus. Všechny rostliny brzy z jara bohatě kvetou a dávají vlastní semena, 

která dobře klíčí. Škůdci u takto pěstovaných druhů se vlastně nevyskytují, neboť 

vymrznou. U ostatních druhů ve sbírce provádí jednou ročně z jara preventivní 

zálivku Nurellem, Confidorem nebo Previcurem. 

V druhé části nás pan Halfar zavedl svým vyprávěním do Venezuely a 

přednesl zcela odlišný způsob pěstování teplomilných druhů kaktusů. Teploty by pro 

tyto rostliny neměly ani v noci klesnout pod 10ºC. Nevhodnější teploty jsou v průměru 

kolem 25ºC. Některé druhy roubuje na „grusoni“, které však na řezné ploše často 

chytají infekci, když však vydrží dva měsíce – je vyhráno. V diskusi se hovořilo o 

dalších námětech pro Spolkovou činnost, jedním z nich bylo např. zakoupení 

speciální tiskárny štítků, kterou nabízejí v Německu. Pěstitelská pětiminutovka se 

protáhla skoro na dvě hodiny poutavého vyprávění, aniž jsme promítli jediný obrázek 

připravených diapozitivů - to však nikomu nevadilo. V místnosti by během vyprávění 

bylo slyšet upadnutí špendlíku a tak lze jen poděkovat Ing. Halfarovi za jeho 

poznatky z dlouholetých pěstitelských zkušeností, které jsme měli možno na schůzce 

vyslechnout. 

Kalendář kaktusáře – červenec, srpen 

Prázdniny to je čas dovolených a odpočinku, a to platí i pro rostliny. Jestliže 

nastanou tzv. tropické dny a teploty stoupnou nad 28ºC, přestávají rostliny přijímat 

kořeny vodu a nerostou. Pokud provedeme v tuto dobu nevhodnou zálivku, je zde 

nebezpečí, že kořeny začnou zahnívat. Hniloba se šíří velmi rychle a pokud včas 

rostliny neseřežeme, jsou nenávratně ztraceny. Malé semenáčky chráníme před 

přílišným prudkým sluncem přistíněním. Po stagnaci tj. asi v srpnu, kdy začínají 

chladnější noci, začínají rostliny znovu růst. V tuto dobu kaktusy výrazně vytrňují a 

zpevňují pletiva, proto je třeba co nejvíce větrat ve dne i v noci. Některé kaktusy 

(epifyla, echinopsisy, aporokarpusy aj.) milují v létě pobyt venku. Nejlépe se jim daří 

v zahradách v mírném přistínění před poledním sluncem pod stromy nebo keři. 

Ideální je pěstování i v pařeništi, kde na rostliny padá rosa, ale to můžeme napodobit 

ve sklenících mlžením. V srpnu již poznáme jak se dny zkracují a přichází podzim. 


…………………………………………….

Informace 

--- 7. – 22. června 2003 – výstava kaktusů - Praha v BZ UK na Slupi. 

--- 11. – 14.6.2003 – výstava kaktusů v Domů chovatelů na náměstí ve Frýdku. 

--- 20. – 22.6.2003 – výstava kaktusů v Domě dětí a mládeže Orlová 

--- 21. – 23.6.2003 – výstava kaktusů v Domě kultury Poklad v Ostravě-Porubě. 

--- 27. – 29.6.2003 – už po 10. se sejdeme na mezinárodním setkání kaktusářů 

ve Frýdlantu n.O. – Pobeskydí 2003. I letos je připraven bohatý program. Na sobotu 

jsou přislíbeny kvalitní přednášky předních našich i zahraničních odborníků. 

Přednášky přislíbili např. pánové Amerhauser, Berger, Dráb, Halfar, Horáček, 

Chvastek, Král, Kühaas, Lukeš, Matuszewski, Odehnal, Procházka, Staník, Stuchlík, 

Ślajz, Šnicer, Zatloukal a další jsou v jednání. Přijďte se všichni podívat a povykládat 

si se známými osobnostmi kaktusářského světa. 

--- 26. – 28.9.2003 - Zájezd do Chrudimi na Zavírání sezóny. Po cestě tam i zpět 

návštěva známých sbírek. Přihlášku a další informace u předsedy. 











OBSAH – ČERVEN 2003 


Zeměpis od A do Z – 27. (Surinam) 84 

Jak to dělám já 85 

Setkání v Pobeskydí již po desáté 87 


Málo známý kaktus – Backebergia 90 

Pěstujeme sloupovité kaktusy 91 

Pěstujte Hoodie – zhubnete ! 94 


Kalendář kaktusáře – červenec, srpen 95 

Informace 96 

OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, červen 2003 

Šéfredaktor: Lumír Král, O.Synka 1815, 708 00 Ostrava – Poruba, mobil: 723 274 571. 



…………………………………………….



Září 2003 

Islaya minor Backeberg 


…………………………………………….

Z literatury 


Kdo jednou jej uzřel, nemůže zapomenout! Takto lyricky lze také popsat 

detailní snímek květu Lobivia jajoiana na titulní straně tohoto čísla, se sytě 

červenými petály, smolně černým jícnem, kontrastujícím se žlutými prašníky. Toto 

vynikající malířské dílo přírody je trvalou vzpomínkou na našeho kaktusáře-malíře, 

mistra Jajó. 

Zatím co popisy nových druhů, variet, forem a hybrid často plní stránky 

kaktusářských časopisů, popis zcela nového a nevymyšleného rodu je už vzácnou 

událostí. R. Kiesling & J. Piltz popisují Yavia cryptocarpa, rostoucí na hranicích 

Argentiny a Bolivie, v provincii Jujuy, departmánu Yavi, v nadmořské výšce 3700 m. 

Tento monotypický rod se vyznačuje plody, které jsou zcela zanořeny po několik 

měsíců do neodnožujícího těla a jsou z něj vylučovány až růstem nových poupat na 

začátku sezóny dešťů. Plod má tenkou a křehkou „slupku“, z jejíhož dolního otvoru 

semena vypadávají a jsou větrem odváta. Většina malého, krátce válcovitého těla, 

přecházejícího zvrásněnou bází do silných řepovitých kořenů, je skryta v půdě. 

Výška těla je 0,5-1,5 cm při průměru 1,3-3 cm. Ploše diskovité tělo na výrazně 

prohloubené temeno, z jehož středu pučí poupata a plody. Hnědozelená pokožka je 

členěna až 40 řadami areol vyrůstajících na maličkých hrbolech. Hřebínkovitě 

uspořádané trny se zčásti překrývají. U báze jsou téměř černé, starší jsou sklovitě 

bílé. Ve středu temene mají mladé rostliny dosti vlny, z níž vyčnívají krátké, 

narůžovělé trny. Plně rozevřený květ je 2 cm široký a 1 cm vysoký, kuželovitého 

tvaru, bílý až růžový s bělavými okraji. Podle fotografií se rostlina nejvíce podobá 

blosfeldiím, autoři uvažují také o příbuzenstvu s rody Cintia, Neowerdermannia a 

Weingartia. (7 barevných snímků, dvě kresby a 4 snímky detailů rastrovým 

elektronovým mikroskopem). 

K vyobrazeným doporučovaným rostlinám do sbírky patří: Ortegocactus 

macdougallii (i tento rod má jediný druh, který byl nalezen ve státě Oaxaca (Mexiko) 

a popsán r. 1961. Drobné kulovité tělo s nápadně černými, odstávajícími trny a sytě 

žlutým květem se zelenou bliznou, ve stáří bohatě odnožuje. Optimálně roste v čistě 

minerálním substrátu, na výsluní pod sklem, při jen opatrné zálivce. Zimovat v suchu 

při 12-15°C, při nižší teplotě od báze korkovatí. Množí se výsevem a odnožemi), 

Mammillaria laui subsp. dasyacatha (roste ve státě Tamaulipas (Mexiko) na 

žulových pláních. Reppenhagen ji považuje za samostatný druh. Minerální substrát 

musí být dobře propustný, v létě chránit před přílišným osluněním, opatrně zalévat a 

vyhnout se delšímu stání ve vlhku. Zimovat v suchu a chladu. Množí se výsevem a 

odnožemi) Mammillaria zephyranthoides (popsána před 160 roky, ale ve sbírkách 

je vzácná, i když má nádherné, velké, bělorůžové květy. Také pochází z Mexika, 

vyžaduje čistě minerální substrát, v létě opatrnou zálivku, teplé stanoviště na výsluní. 

Zimovat naprosto suše v chladnu. Množí se výsevem), Cleistocactus ritteri (pro 

svou krásu by neměl chybět v žádné sbírce. Sloupovité tělo o průměru až 3 cm 

dosahuje výšky kolem 1 metru. U temene vzniká pseudocefalium z jemných, 

vlasovitých trnů a s citronově žlutými květy, majícími dlouhou, úzkou trubku. Dobře 

roste v písčitém a minerálním substrátu na výsluní, při opakované zálivce. Zimovat 

v chladnu a suchu. Množí s výsevem), Agave americana var. marginata 

(modrozelené listy se žlutým pilovitým okrajem, rychlý růst zejména při volné kultuře 

ve skleníku. Proto pěstovat ve větších nádobách v písčito-jílovité směsi s dobrým 


…………………………………………….

odtokem přebytečné vody. Zimovat v chladu a suchu, množí se postranními 

odnožemi), Trichodiadema densum (je oblíbeným představitelem kosmatcovitých 

rostlin z jižní Afriky. Z kořene rostou krátké výhony s typickým chomáčkem trníků na 

konci. Polštáře rostliny jsou na jaře bohatě kryty nápadnými fialovými květy o 

průměru až 5 cm, se světlejším jícnem a žlutými prašníky. Roste v písčité půdě na 

výsluní, při opakované zálivce během vegetačního období. Zimovat v chladnu a 

téměř nasucho. Množí se výsevem a řízky). 

Aloe leandrii roste ve vlhkém pralese Antananarivo a je dosud teprve druhou 

známou madagaskarskou aloí, která se množí hlavně hlízkami, vyrůstajícími v dolní 

části stonku květenství. Střapec žlutých, kolem vrcholu stonku uspořádaných květů 

s dlouhou, úzkou trubkou, svým ústím směřuje po odkvětu dolů (7 barevných 

snímků) 

Jako příčina špatné klíčivosti semen kaktusů byla zjištěna nadbytečná 

koncentrace přípravku Aatiram, často užívaného jako suché mořidlo semen před 

výsevem. Do sáčku s jednou porcí semen bohatě stačí přidat množství preparátu, 

které se vejde na špičku kapesního nože. Po důkladném protřepání semena ze 

sáčku vyjmeme a vysejeme tak, aby zbytek preparátu se nedostal do výsevního 

substrátu. Při nadměrném moření semen je jejich klíčivost malá, semenáčky jsou 

drobné, načervenalé, neprospívají a hynou (barevný snímek). 

Echinocereus chloranthus (= zelenokvětý), byl popsán již r. 1859. Má 

válcovité, zřídka odnožující tělo, dosahující ve stáří maximálně 30 cm výšky při 

průměru 7 cm. Na 12-18 žebrech jsou areoly se 12-21 krajními a až 7 středními trny. 

Krajní jsou až 15 mm dlouhé, tuhé, většinou odstávají od těla. Jejich barva kolísá od 

bílé, přes žlutou, červenou až hnědou, někdy jsou kolem těla pásy trnů odlišné barvy. 

Střední trny jsou silné, až 3 cm dlouhé, odstávající, v barvě krajních trnů. Krátce 

nálevkovité květy o průměru téměř 3 cm mění svou barvu podle stáří a kultivačních 

podmínek od jedovatě zelené, přes špinavě žlutou až do bronzové. Pěstování není 

obtížné, vytrnění a množství květů závisí na sluneční intenzitě. Dobré větrání a 

střídmá zálivka chrání i před černou hnilobou, objevující se u rostlin držených v teple 

a vlhku. Zimní teploty přizpůsobit poměrům na nalezištích, mohou u některých 

severněji rostoucích forem klesnout i pod bod mrazu. Doporučuje se proto 

poznamenat si při výsevu naleziště, rostliny ze semen ze severnějších lokalit jsou 

zimovzdornější (2 snímky) 

Echeveria gibbiflora (= s „hrbatým květem“, podle zduření u báze květu). Má 

nerozvětvený, až 5 cm silný a 30 cm vysoký stonek, na jehož vrcholu roste asi 15 

listů, přes 25 cm dlouhých a 15 cm širokých, vejčitého tvaru, ve špici opatřených 

malým hrotem. Světle zelená barva listu se při vydatném oslunění mění do 

nafialovělé. Květní stvol bývá přes metr vysoký s červenožlutými květy na krátkých 

stopkách. (2 barevné snímky). Je mateční rostlinou řady kultivarů, z nichž 

nejznámější je „Metallica“ a „Decora“. 

Účastník paleontologické expedice do střední a jižní části Mongolska si také 

všímal místní sukulentní flóry. V podstatě zde našel jen 5 druhů ze tří rodů: 

Orostachys, Sedum a Zygophyllum. Zmiňuje se o drsných klimatických podmínkách, 

kdy průměrná roční teplota je necelé 4°C, průměrné lednové teploty dosahují -15° až 

-25°C a červencové 18-22°C (11 barevných snímků a náčrt trasy expedice). 

Také dva zbylé články jsou cestopisného rázu. Prvý popisuje poměry 

v kalifornském Údolí smrti (Death Valley), táhnoucí se v délce 225 km severojižním 

směrem. Nejnižší místo údolí leží 86 metrů pod úrovní mořské hladiny. Název údolí 

odpovídá velmi obtížným podmínkám pro všechno živé. Maximální naměřená teplota 

je 56°C, roční úhrn dešťových srážek je pouhých 40 mm, protože vysoká pohoří, 


…………………………………………….

lemující údolí po obou stranách, zadržují velkou většinu dešťových a sněhových 

mraků. Ale i v těchto podmínkách se najdou řídké skupiny jehličnanů a opuncií. Na 

čtyřech snímcích je dokumentován růst Opuntia erinacea a jejích variet ursina a 

utahiensis, včetně mohutně vytrněných exemplářů (až 10 cm dlouhé trny), pokrytých 

sněhem, nebo obalených ledem. Tento druh je mrazuvzdorný i ve střední Evropě a 

nepotřebuje ani ochranu před deštěm. Beze škody přežil dvoutýdenní mrazy -26°C a 

ještě vykvetl sytě fialovými květy. 

Druhý cestopis pojednává od brazilském ráji kaktusů v okolí Grao Mogul. Zde 

našel L Horst nádherný Micranthocereus auriazureus, rostoucí zde v trsech až 

metr vysokých. Větvící se výhony mají až 7 cm v průměru. Jméno napovídá, že tento 

cereus má modrošedou pokožku, na níž se vyjímá zlatožluté otrnění a 

v pseudocefáliu se objevující poměrně velké, až 25 mm dlouhé, červené, válcovité 

květy. Dalším skvostem pro milovníky cereusů je tamní Pilosocereus fulvilanatus, 

až 3 metry vysoký, jehož tělo je obdáno hustou zlatohnědou vlnou na areolách. 

Arrojadoa eriocaulis var. albicoronata je díky kšticím červených květů s bílou 

korunkou na koncích tužkovitě tenkých výhonů, vyrůstajících z malého kaudexu, 

pravým skvostem. Na roztroušených lokalitách hrubého křemičitého písku rostou zde 

také mimo jiných Discocactus horstii, Discocactus insignis, nebo Opuntia 

inameona (9 barevných snímků). 


Drobničky 

☻ Už víte co se skrývá pod názvem Puebloa? V moskevském časopise 

СУККУЛЕНТЫ takto pojmenoval r. 1999 A. B. Doweld nový rod kaktusů. Žádná 

žhavá novinka to však není, jen tradiční „šibování“ se jmény. Na základě 

morfologických odlišností, zejména testy semen, velikosti rostlin a chybění středních 

trnů, se rozhodl vyčlenit Pediocactus bradyi z rodu Pediocactus a zařadit jej jako typ 

pro jím nově pojmenovaný rod. Nejblíže příbuzný má být rod Navajoa. Myslím však, 

že není třeba spěchat s přepisováním jmenovek na Puebloa bradyi s poddruhem P. 

bradyi subsp. winkleri a varietou P. bradyi var. despainii. 

☻ V březnu 2001 se dožil pozoruhodného jubilea - 80. let známý švýcarský lovec 

kaktusů a majitel slavné firmy s kaktusy - Werner Uebelmann. Jeho cesty po 

brazilských nalezištích kaktusů přinesly Evropě řadu mimořádně cenných objevů, 

z nichž aspoň vzpomeňme rod Uebelmannia. Stejné jubileum oslavila také 

organizace německých kaktusářů v Dortmundu. A zda-li víte, kolik let uplynulo od 

založení spolku kaktusářů v Ostravě? 


Z internetové diskuse: 

Dotaz: Co mám dělat, aby mi kaktusy kvetly a hezky rostly? 

Odpověď: Pro začátek si přečtěte náš krátký návod na pěstování. 


…………………………………………….


Trinidad a Tobago (TT) 

Republika Trinidad a Tobago, anglicky Republic of Trinidad and Tobago – 

ostrovní stát v Karibském moři u pobřeží Venezuely; 5128 km 2 , 1,3 mil. obyvatel 

(1995), hustota zalidnění 247 obyv./km 2 , hlavní město Port of Spain (aglomerace 200 

000 obyvatel, 1992); úřední jazyk angličtina, měnová jednotka 1 trinidadsko-tobagský 

dolar (TTD) = 100 centů. Administrativní dělení: 6 hrabství, ostrov Tobago s 

omezenou autonomií a 5 území se zvl. statutem. – Ostrov Trinidad je převážně 

nížinný, jen na severu vystupuje horský hřbet (940 m n. m.). Na Tobagu max. výška 

582 m n. m. Vlhké, teplé tropické podnebí; srážky až 3800 mm ročně. Porosty 

tropických vždyzelených lesů a savan. – Obyvatelstvo tvoří Indové (40%, 1990), 

černoši (40%) a míšenci (18%). Náboženství protestantské (30%, 1990), 

římskokatolické (29%), hinduistické (24%). Přirozený přírůstek obyvatel 1,1% ročně 

(1993). Střední délka života mužů 68 let, žen 73 let (1993). Negramotnost 3% (1990). 

Urbanizace 71% (1994). – Průmyslově zemědělský stát s těžbou a zpracováním 

surovin. Hrubý národní produkt 3730 USD/obyv. (1993). Z ekonomicky aktivních 

obyvatel pracuje 10% v zemědělství, 30% v průmyslu (1993). Obdělává se 24% 

plochy, louky a pastviny pokrývají 2%, lesy 46% území (1993). – Pěstuje se cukrová 

třtina (1,4 mil. t, 1994), rýže, palma kokosová, banánovník, pomeranče, kukuřice. 

Chov skotu, koz, prasat. Těží se ropa (5,2 mil. t, 1992), zemní plyn (7,7 mld. m 3 , 

1994) a asfalt (16 700 t). Průmysl petrochemický, chemický, elektrotechnický. Rozvíjí 

se cestovní ruch (250 000 zahraničních návštěvníků ročně, 1993). – V roce 1498 byly 

ostrovy objeveny K. Kolumbem. V 16. – 18. století pod španělskou, nizozemskou a 

anglickou nadvládou. V roce 1802 se stal britskou kolonií Trinidad, 1803 Tobago. 

1889 bylo Tobago připojeno k Trinidadu. 1958 – 62 byly Trinidad a Tobago členy 

Západoindické federace. 31. 8. 1962 získaly nezávislost. 1. 8. 1976 byla vyhlášena 

republika. – Trinidad a Tobago je nezávislá republika, člen Commonwealthu. Hlavou 

státu je prezident, volený na 5 let kolegiem volitelů. Zákonodárným orgánem je 

dvoukomorový Parlament; tvoří jej Poslanecká sněmovna (36 členů, funkční období 5 

let) a Senát (31 členů). Místním zákonodárným orgánem na ostrově Tobago je 

Poslanecká sněmovna (15 členů, funkční období 4 roky). 


…………………………………………….

Výskyt kaktusů na ostrovech Trinidad a Tobago: 

Acanthocereus 

tetragonus 

Pereskia 

aculeata 

Cereus 

Pilosocereus 

hexagonus f moritzianus 

Epiphyllum 

hookeri 

Rhipsalis 

baccifera 

Hylocereus 

Stenocereus 

extensus e griseus 

lemairei 

Mammillaria 

mammillaris 

Melocactus 

broadwayi 

Opuntia 

boldinghii 

caracassana 

caribaea 

cochenillifera 

f 

Lumír Král 

I cereusy mohou být hezké 

Chtěl bych navázat na článek L. Krále v 321. čísle Ostníku, kde na straně 92 

v článku „Pěstujeme sloupovité kaktusy“ píše o opomíjených sloupovitých rostlinách 

– cereusech. 

Mám ve své sbírce jednu takovou rostlinu. Je to Cereus aethiops (Cereus 

coerulescens). Semena tohoto kaktusu jsem získal již hodně dávno v semenářství 

tehdejšího východního Berlína. Ani jsem si tenkrát možná neuvědomil, že na květy 

budu čekat několik let. Rostlina neodnožovala a stále rostla do výšky, až nastal 

problém s jejím stěhováním. Tento cereus pěstuji volně venku, nyní už ve velké 

čtyřhranné nádobě. 

Každý rok na podzim nastává problém jak ho přemístit na místo zimního 

pobytu v předsíni. Převezení rostliny s pomocí rudlí se dá ještě zvládnout. Horší to je 

jak ji ve skloněné poloze podvléct pod zárubní dveří. 

Před třemi roky jsem se rozhodl vrchol cereusu radikálně seřezat. Během 

dalšího roku začal v horní třetině své výšky odnožovat. Na podzim jsem tedy musel 

řezat místo jednoho několik výhonů. Odřezané výhonky jsem zakořenil. Letos poprvé 

kvete mateční rostlina na každé odnoži několika květy. Kvetou i některé zakořeněné 

odnože, zejména ty vyšší. Dvě, které jsem sesadil dohromady jsou 50 a 60 cm 


…………………………………………….

vysoké a na každé se objevila násada tří poupat. Délka poupat před rozvitím byla 14 

cm a postupně narůstala až na 20 cm. 

Dne 9. 7. 2003 se večer ve 20 hodin se začalo na každé odnoži rozvíjet jedno 

poupě. Krátce po rozvití byly květy 18 cm a měly 10 cm v průměru. Okvětní trubka 

byla 10 cm dlouhá, hladká, modrozelená o průměru 8 až 10 mm. Když se květ plně 

rozvinul měl 4 ks vnějších okvětních plátků 2,5 až 4 cm dlouhých a 7 ks 6 až 7 cm 

dlouhých. Šířka plátků v obou případech byla 10 až 12 mm. Barva bílá s tmavším 

středovým šedozeleným pruhem. Vnitřních okvětních plátků bylo 10, šířky 10 až 12 

mm. Jejich barva smetanově bílá s tenkým světlezeleným pruhem. Délka těchto 

plátků byla 7 cm. Uvnitř květů byly prášníky a karmínová blizna, která přesahovala 

svojí délkou vnitřní okvětní plátky o 10 mm. 

I když květ není barevně příliš efektní jako třeba u fylokatusů, působí velmi 

vzdušně a decentně. Druhý den se bohužel oba květy zavřely a další následovaly 

vždy až po 24. hodinách. 

Úředníček František 

Coryphantha kraciki 

Rostliny rodu Coryphantha se dostávají v poslední době mezi pěstiteli do 

veliké obliby, zvláště když naši cestovatelé přivážejí z Mexika nové zajímavé formy 

nebo dokonce nové druhy. Zvláště hledaná je např. Coryphantha kraciki, 

pojmenovaná po svém objeviteli a význačném pěstiteli z Nové Paky – Karlu 

Kracíkovi. Tento druh popsali autoři Halda, Chalupa a Kupčák v odborném časopise 

Cactaceae etc. 1/2002: 

Coryphantha kraciki 


…………………………………………….

Coryphantha kraciki J. J. Halda, J. Chalupa et P. Kupcak 

Popis: Podobná C. difficilis, avšak s většími semeny jednostranně uťatými a 

mohutným hrubým otrněním . 

Hlavní kořen 30 – 50 mm dlouhý, u báze až 20 mm v průměru, později se 

vytváří svazek drátovitých kořenů. Stonek kulovitý až krátce sloupovitý o průměru 

až 90 mm a výšce až 170 mm; epidermis sivozelená; bradavky zploštěle pyramidální, 

s mělkou vnitřní brázdou; areola zprvu krátce vlnatá, později olysalá; trny středové v 

počtu 5 – 8, zakřivené až háčkovité, vespod až 2 mm tlusté, u báze světlehnědé, 

uprostřed tmavohnědé až černé, s vrcholem víceméně světlým; okrajové trny 

jehlicovité, v počtu až 24, do 25 mm délky, bílé s černou špičkou . 

Květy široce nálevkovité, 40 – 80 mm v průměru, tmavožluté s červenavým 

jícnem; okvětní lístky celistvé, široce se překrývající; prašníky tmavožluté, blizna 

světle - růžová. Plod protáhle oválný, ca 25 x 15 mm velký. Semeno leskle rezavě 

hnědé, 1,5 – 1,8 mm dlouhé, široce ledvinité, jednostranně uťaté, s dlouhým bílým 

hilem . 

Výskyt a rozšíření: severní Mexiko: Durango (v okolí vesnice El Diamante) temena 

kopců na vápencích v nadmořské výšce ca 1400 m. 

Diskuse: Spolu s ní zde roste Echinocactus horizontalonius, Ferocactus 

hamatacanthus, Coryphantha salm-dyckiana, C. aff. obscura, Echinomastus complex 

durangensis - mapimiensis, cca 5 druhu Opuntia, Yucca sp., nikoliv však 

předpokládaný Thelocactus heterochromus. 

Už Heinz Swoboda upozorňoval v 80. letech na podobnost otrnění a tvaru 

stonku, stejně jako charakteru květu a semen populací komplexu C. difficilis 

západně od Saltilla, Coahuila s populací hrubě otrněných koryfant z blízkosti El 

Diamante v Durangu. Charakterem stavby bradavek a otrnění připomíná komplex C. 

pycnacantha, zvláště v juvenilním stádiu připomíná C. tripugionacantha, avšak 

charakterem generativních znaků se od nich výrazně odlišuje. Semeny nejblíže 

připomíná C. difficilis, která jsou však výrazně drobnější, se zobákovitým 

zakončením pod hilem (kdežto u C. kraciki je toto zakončeni tupě uťaté). Semena C. 

tripugionacantha jsou zhruba poloviční velikosti, s malým hrbolkem pod hilem. Květy 

C. kraciki jsou mělce nálevkovité, se širokými výrazně se překrývajícími celistvými 

okvětními lístky s tmavým jícnem a krátce zašpičatěle soudkovitým poupětem, 

výrazně odlišné od C. difficilis. Stonek je zprvu ploše kulovitý, později až krátce 

sloupovitý, rovněž intenzita otrnění se stářím narůstá. 

Rod Coryphantha prošel v poslední době několika systematickými změnami. 

Kdysi „Sekce pěstitelů koryfant“ vydávala zpravodaj, kde se objevovaly popisy, 

novinky apod., týkající se o tomto rodu. Dnes zde máme značnou mezeru. Na přání 

našich pěstitelů, kteří se tomuto rodu věnují, uvádím poslední řazení rodu 

Coryphantha podle R.Dichta & A.Lüthyho z roku 1999. Tento systém převzal i Hunt v 

CITES Cactaceae Checklist, 2.ed. 1999. Coryphantha kraciki zde ještě není uvedena 

neboť byla popsána později, ale lze ji jednoznačně řadit do III. série: Aulacothelae 

Lemaire. 

Rod Coryphantha uvádí asi 360 různých jmen, většinou neplatných názvů, 

dnes rod podle Dichta & Lüthyho zahrnuje 40 druhů a 4 poddruhy (vše ostatní jsou 

synonyma). Rod Coryphantha je rozdělen do tří serií: 


…………………………………………….

I. série: Macromeres Britton & Rose 

1 a. C.macromeris ssp. macromeris (Engelmann) Br.& R. 

1 b. C.macromeris ssp. runyonii (Britton & Rose) Taylor 

II. série: Glanduliferae Salm-Dyck 

2. C.clavata (Scheidweiler) Backeberg 

3. C.potosiana (Jacobi) Glass & Foster 

4. C.pulleineana (Backeberg) Glass 

5. C.jalpanensis Buchenau 

6. C.glassii Dicht & A.Lüthy 

7. C. erecta (Lemaire) Lemaire 

8. C.octacantha (De Candolle) Britton & Rose 

9. C.georgii Bödeker 

10. C.ottonis (Pfeiffer) Lemaire 

11. C.vogtherriana Werdermann et Bödeker 

12. C.vaupeliana Bödeker 

13. C.wohlschlageri Holzeis 

14. C. glanduligera (Otto) Lemaire 

15. C.echinoidea (Quehl) Britton & Rose 

16. C.pseudechinus Bödeker 

17. C.poselgeriana (Dietrich) Britton & Rose 

18 a. C.robustispina ssp. robustispina (Engelm.) Br. & R 

18 b. C.robustispina ssp.uncinata (Benson) Taylor 

18 c. C.robustispina ssp. scheeri (Lemaire) Taylor 

III. série: Aulacothelae Lemaire 

19. C.ramillosa Cutak 

20. C.delaetiana (Quehl) Berger 

21. C.durangensis (Ruenge ex Schumann) Britton & Rose 

22. C.longicornis Bödeker 

23. C.cornifera (De Candolle) Lemaire 

24. C.recurvata (Engelmann) Britton & Rose 

25. C.palmeri Britton & Rose 

26. C.sulcata (Engelmann) Britton & Rose 

27. C.hintoniorum Dicht & A.Lüthy 

28. C.salinensis (Poselger) Dicht & A.Lüthy 

29. C.pallida Britton & Rose 

30. C.werdermannii Bödeker 

31. C.echinus (Engelmann) Britton & Rose 

32. C.difficilis (Quehl) Berger 

33. C.pycnacantha (Martius) Lemaire 

34. C.tripugionacantha Lau 

35. C.elephantidens (Lemaire) Lemaire 

36. C.maiz-tablasensis Backeberg 

37. C.retusa (Pfeiffer) Britton & Rose 

38. C.compacta (Engelmann) Britton & Rose 

39. C.gracilis Bremer & Lau 

40. C.nickelsiae (Brandegee) Britton & Rose 


…………………………………………….

O pěstování koryfant psal ve svém příspěvku v dubnovém Ostníku 2001, 

č.299 př. Ostravský v článku pod názvem „Poznatek k pěstování rodu Coryphantha“. 

Podle pěstitelských nároků rozdělil rod do tří skupin: 

I. zelené, teplé, vlhké 

II. tvrdé, teplé, suché 

III. severní zimovzdorné druhy s výrazně rozdílnými způsoby pěstování. 

Všechny další potřebné informace k pěstování rodu najdete proto v jeho příspěvku. 

Některé, zvláště zimovzdorné druhy (např. C. vivipara a další) byly přeřazeny do rodu 

Escobaria. 

Král Lumír 

Jednoduchý a levný postřik proti 

vlnatce a červenému pavoučku 

Červený pavouček a vlnatka jsou škůdci, které každý kaktusář dobře zná. Co 

tito škůdci dovedou napáchat, o tom může snad každý kaktusář už zpívat árie. 

Obyčejně sáhne po chemickém kladivu. Protože má vztek na ty potvory, tak zvýší 

doporučovanou dávku, aby účinek byl stoprocentní. Obyčejně pár potvůrek přežije a 

už je ta situace tady po roce znovu, jen s tím rozdílem, že ten postřik co jste před 

rokem používali nefunguje, nezahubí škůdce, protože jsou proti tomuto jedu teď 

odolní. Je nutno koupit nový přípravek a někdy je i pozdě, škůdce už učinil svoje. 

Jedním z levných postřiků si můžete vyrobit sami. 

Potřebujete k tomu rebarborový list a list černého bezu. Na 1 litr vzít ½ kg 

rebarborového listu a ½ kg listu černého bezu, v hrnci přivést do varu a nechat 

vychladnout. Tuto polévku před postřikem ocedit přes jemné sítko, a postřik je hotov. 

Postřikovat neméně jednou týdně. 

Masný Arnošt 

Postřik proti vlnatce a červenému 

pavoučku II. 

Kdo tyto výše zmíněné škůdce ještě neměl na svých rostlinách, ten buď ještě 

nehledal nebo mu nevadí anebo se jen vytahuje, že on přece takové zvířectvo 

nevede. Zkrátka a dobře vím ze spolehlivých pramenů, že už každý z nás boj proti 

tomuto škůdci vedl nebo ještě vede. K úspěchu v takovém boji vede mnoho cest. Pro 

moji sbírku jsem zvolil tu jednoduchou, každému dosažitelnou, biologickou cestu. 

Jste kuřák? Tak to máte snadnější. Totiž nedopalky cigaret (lidově čika) jsou prvním 

komponentem k přípravě postřiku. Dále potřebujeme jednou lžíci jádrového mýdla a 

na větší listové plochy se též může přidat lžíce lihu. 1 litr vody se asi 12 hodin (přes 


…………………………………………….

noc) nechá vyluhovat vyluhovat 30 – 50 nedopalků cigaret, přes sítko ocedit, přidat 

lžíci nožem naškrabaného mýdla, dobře zamíchat a postřik je hotov. Vyluhování 

cigaretových nedopalků proběhne rychleji v horké nebo vařící vodě. Postřikuje se i 

několikrát za sebou. Kontrolou zjistíte zdali se vám v boji daří. Je důležité zničit 

všechny všechny generace, ve všech koutech. Taková akce vyžaduje trpělivost, 

pečlivost a výdrž, může trvat i několik měsíců. A teď ještě k tomu přídavku líhu. Líh 

se používá jen u takových rostlin, které to vydrží a kde nehrozí nebezpečí stékání 

líhu na kořeny. Líh kořeny spálí i v malém množství. Pro kaktusy stačí nikotin a 

mýdlo. Samozřejmě se dá použít nedopalku cigaret a nebo přiměřené množství 

dýmkového tabáku. Tak s kuřáky na své straně, do boje vpřed. 


Jednoduchý barometr 

Předpověď počasí bylo a je ještě dodnes pro každého z nás velmi důležité, a 

když ne, tak určitě zajímavé. Změna počasí nebo vůbec počasí závisí na tlaku 

vzduchu. Při vysokém tlaku vzduchu je obyčejně pěkné počasí, při nízkém tlaku 

obyčejně prší. Tlak vzduchu má vliv nejen na počasí, nýbrž na celou přírodu. 

Například z kaktusářského sportu: když kvete Astrophytum, tak za tři až pět dní prší 

nebo je alespoň zataženo. Dobře, ale komu kvetou astrofyta v březnu nebo astrofyta 

nepěstuje? Těmto lidem nabízím jinou, jednoduchou, každému dostupnou možnost 

předpověď počasí. Moje metoda předpovědi počasí spočívá na vlivu tlaku vzduchu 

na přírodní materiál – dřevo. V našem případě přírodně uschlé smrkové dřevo, lidově 

řečeno, dřevo ze sušky. Takto uschlé dřevo funguje nejlépe, proto to tak zdůrazňuji. 

Tak a teď k výrobě našeho „přístroje“: V lese si pořídíme přírodně uschlý 

smrček, samozřejmě se svolením polesního správce, tedy „nepokradeš“. Suchý 

smrček rozdělíme pilkou na kousky tak, aby na každém kousku kmínku zůstala jen 

jedna větvička o průměru čtyři až osm milimetrů. Pro naše účely zvolíme větvičku o 

délce, přibližně padesát centimetrů nebo i delší, každopádně nezkracovat. Ostatní 

větvičky se odřežou. Tak a už je dílo skoro hotovo. Takto vyrobený BAROMETR teď 

připevníme opačně proti směru růstu (hlavou dolů) na nějakou pevnou podložku a 

dílo je hotovo. Má-li přijít v příštích dnech pěkné počasí, bude větvička ohýbat 

směrem nahoru. Má-li přijít špatné počasí, ohne se větvička směrem dolů. Výkyv 

mezi max. a min. je roven přibližně délky větvičky, tedy zhruba padesát centimetrů. 

Takto vyrobený barometr funguje jen při plném vlivu počasí, tedy mimo obytnou část 

budovy (venku, v zahradě, na kůlu, na balkónovém zábradlí apod.). Tak vám přeji 

hodně úspěchu při výrobě BAROMETRU. 


Kaktusáři u moře 

Končí sezóna dovolených, kdy značná část obyvatelstva dává přednost 

slunění u moře v Řecku, Itálii, Chorvatsku, Francii, Španělsku či jinde. Jestliže 


…………………………………………….

cestujete s cestovní kanceláří autobusem, je nejlepší co nejkratší vzdálenost např. do 

Itálie nebo Chorvatska a přetrpět několika hodinovou cestu. Pak se můžete plně 

oddávat smažení na sluníčku, ale také se podívat po okolní přírodě či kulturních 

památkách. Klimatické podmínky u jižního moře jsou vhodné nejen pro různé 

exotické rostliny, ale také pro kaktusy a sukulenty. Spoustu lidí si přivezlo z dovolené 

(i když se to nesmí) nějakou tu opuncii, agave, yuku či jiné sukulenty nebo alespoň 

semena, která si pak vysel. Jako každý rok, tak i letos jsem se zajímal, jestli v okolí 

našeho ubytování není nějaký kaktusář. Nikdy jsem žádného neobjevil, alespoň ne 

takového, který by měl víc jak 20 druhů. Letos jsem jel do Chorvatska na Murter a 

spali jsme v apartmánu „Cecilija“. Každý den brzy zrána než začaly vedra, jsme se 

prošli na průzkumnou procházku za účelem nafocení okolních krás. Až na běžné 

druhy jižních rostlin, opuncií, agaví, yuk, karpobrotusů, aptenií a dalších sukulentů, 

jsem zase žádného kaktusáře neobjevil. Jaké bylo mé překvapení, když jsem po 

několika dnech zjistil, že naše paní domácí paní Cecílija Ivandič, kde jsme bydleli, 

se zajímá o kaktusy a má za domem malou skalku s kaktusy. Nacházelo se zde hned 

několik desítek druhů kaktusů. U některých roubovanců bylo vidět, že byly přivezeny 

z holandských pěstíren. Avšak paní Cecilija mi ukázala i větší mamilárii, kterou ji 

daroval jeden host z Ostravy, poslal ji přes cestovku. Na první pohled bylo vidět, že 

se jí kaktusy opravdu líbí a má z každé nové rostlinky velkou radost. Možnosti 

získání nový druhů do sbírky v Chorvatsku není asi lehké. Pokud si však budete chtít 

zajistit na příští rok dovolenou u moře v apartmánech u paní Cecilije (tel.: 00385-22- 

434833), můžete sebou vzít i nějakou malou pozornost, kterou jí velice potěšíte. 

Král Lumír 

Kaktusy směřují na východ 

Hobby nezná hranic a tak jestli kaktusy rostou původně jen v Americe, jejich 

obdivovatelé, milovníci a pěstitelé se mohou nacházet i na jiných kontinentech. 

Zvláště pěstitelé evropských zemí nebo Japonska, ale dnes už i Austrálie se 

kaktusům už dlouhá léta věnují. Po rozpadu SSSR se obliba pěstování kaktusů 

přenáší i do Ruska. Nedá se říct, že by se tam kaktusy nikdy nepěstovaly, vždyť už 

z dob totality jsou známá jména ruských kaktusářů jako Murašov, Skulkin, Sokolov, 

Volkov, Zalataevová a další. Avšak nyní Rusko zažívá kaktusový „boom“. Na 

internetu můžete najít hned několik zajímavých stránek o kaktusech. Nejzajímavější 

jsou stránky Valerije Kališeva z Cheljabinska, který vydává obdobu našich 

Internetových novin, pod názvem CULTIVAR. Stránky jsou jak v ruské, tak i v 

anglické verzi a můžete si zde přečíst aktivity ruských kaktusářů a spoustu dalších 

zajímavých článků. 

S oblibou pěstování kaktusů jsou tu však spojeny i negativní stránky. To co 

bylo v Rusku dlouhá léta jakoby tabu, nyní chtějí vše dohnat, vyrovnat se světu, ale 

hlavně se zviditelnit. Od roku 1999 začal chrlit nové popisy kaktusář působící 

v Moskvě - A. B. Doweld. Za krátkou dobu stačil vyprodukoval hned několik nových 

rodů kaktusů jako Escocoryphantha, Bravocactus, Emorycactus, Meyerocactus, 

Puebloa, Torreyocactus, Bolivicactus, Peronocactus, Ritterocactus, Scopacactus, 

Kadenicarpus, Parrycactus, Neonavajoa, Escobariopsis, Escobrittonia. Jestliže se 

Doweldovy popisy prosadí a dorazí z Ruska až k nám, bude to jistě „Velká kaktusová 


…………………………………………….

evoluce“ a my budeme muset přepsat všechny dosavadní jmenovky. Možná to však 

tak daleko nedojde, neboť z jeho dosud 159 popisů se žádný neujal a není ve světě 

uznáván. Ale tuto situaci nových popisů známe i od našich kaktusářů. 

Když už jsem vzpomenul naše kaktusáře, proč nevyužít vzniklé mezery a 

znovu neobnovit staré vztahy o vzájemné soudružské pomoci. Když nelze najít odbyt 

kaktusů na západě, je nutno se poohlédnout na opačnou světovou stranu. A zde jsou 

nyní nedozírné možnosti a odbyt kaktusů je zaručen, zvláště po novinkách jako je 

Yavia cryptocarpa. Z internetu se pak můžete dovědět, že právě z Ostravska se do 

Ruska dostává stovka těchto rostlin odeslaných na objednávku. Jestliže je tato 

zpráva pravdivá, hraničí z porušováním zákonů CITES a nedělá dobrou reputaci 

kaktusářům na Ostravsku, ale také celému čs. kaktusářství. 

Jsou tu i další možnosti jak navázat kontakty s ruskými kaktusáři, připravit pro 

ně atraktivní turistické cesty za poznáním přírody. Nyní když zkrachovalo několik 

cestovních kanceláří, objevila se nová nabídka „nové české cestovky“, psáno 

azbukou, na expedici CACTUS TRIP SAFARI 2002-2003 po dobu 2-3 týdnů pro 6 

osob za pouhých 1850-1950 USD. Nabídnuty jsou dvě cesty: jedna po jihozápadě 

USA, druhá do Jižní Ameriky (Argentina, Bolivie, Chile). Tady lze jen účastníkům 

popřát šťastnou cestu a doufat, že nebudou muset využívat služeb zastupitelských 

zahraničních úřadů. 

Král Lumír 


Poslední schůzka před prázdninami dne 2.6. přinesla zajímavou přednášku 

vzácného hosta Jaroslava Šnicra, který navštívil již několikrát naleziště kaktusů 

v Mexiku a je jedním z největších odborníku na tyto kaktusy. Svou přednášku začal 

symbolem Mexika a po sloganu „Tak bacha !!!“ vždy zdůraznil některou ze 

zajímavostí. Svým svérázným způsobem nám těchto zajímavostí přiblížil velké 

množství. Viděli jsme spoustu nových forem a velkou variabilitu druhů, často 

s detailními snímky. Zvláště naše pěstitele upoutaly obrázky Coryphantha kraciki, 

s divoce vytrněnými trny (viz článek výše). Veselé historky z cest jen doplnily 

odbornou znalost přednášejícího. Děkujeme našemu hostu za skvěly přednes a 

doufejme, že se brzy znovu zase u nás sejdeme. 

Pobeskydí 2003 

Již tradičně proběhlo poslední víkend v červnu (27.-29.6.) ve Frýdlantu n.O., 

tentokrát 10. setkání kaktusářů „Kaktusy v Pobeskydí“. První hosté se začali sjíždět 

do zcela nově zrenovovaného rekreačního střediska Budoucnost v odpoledních 

hodinách. Pěkné počasí nám dovolilo příjemné večerní posezení na nové terase, kde 

se čepovalo pivo zdarma při „gril party“ a pěkné muzice až do ranních hodin. Sobotní 

přednáškový den byl rozdělen do dvou bloků. Dopoledne proběhly všechny 

přednášky novou technikou přes dataprojektor, který nám zapůjčil Dr. Antálek a 

odpoledne klasickým způsobem přes diaprojektor. Celý den přednášky moderoval 

nový předseda z FM – Ing. Chvastek. V úvodu hovořil krátkým vstupem př. Král o 


…………………………………………….

našich 10. setkáních kaktusářů v Beskydech. Druhou přednášku měl pan Šnicer o 

své poslední cestě po Mexiku. V rychlém sledu následovala přednáška pana 

Horáčka o Bolivii. Po krátké přestávce představil nové nálezy z poslední cesty po 

Mexiku pan Vaško a hned za ním pan Zatloukal. Poslední dopolední přednášku o 

orchidejích a tilandsiích z Mexika přednesl Ing. Chvastek. Po obědě zahájil jedinou 

delší přednáškou, vzácný host z Rakouska pan Nagel své vzpomínky na Mexiko. Po 

přestávce následoval blok kratších přednášek, které začal Ing. Stuchlík o rostlinách 

z cesty po Brazílii. Pan Procházka vybral ze svých cest po Argentině obrázky rodu 

Pterocactus, ke kterým zpracoval svůj pohled na tento rod. Společně uvedli pohled 

na Mexiko dva známý přátelé ze Slovenska – pan Dráb a Dr. Staník, kteří jsou v této 

zemi už jako doma. Poslední krátký humorný vstup, na který se všichni těšili, provedl 

Ing. Grym. V průběhu dne probíhala v prostorách střediska prodejní burza rostlin, 

keramiky apod. V odpoledních a večerních hodinách využila většina účastníků 

návštěvy sbírky manželů Goldmanových, kteří bydlí nedaleko rekreačního střediska. I 

tentokrát se večerní posezení na terase protáhlo do ranních hodin. V neděli po 

snídani se většina přátel rozjela na prohlídku do okolních sbírek. Podle prvních 

ohlasů účastníků se i letošní setkání ve Frýdlantu velmi líbilo. Spokojeni byli i 

organizátoři, neboť na setkání přijelo v hlavní sobotní den celkem asi 140 účastníků. 

V příštím roce, kdy náš Klub bude slavit 50. výročí od založení, bychom znovu 

setkání uspořádaly pro zpestření programu i s dalšími novými doprovodnými akcemi, 

vždyť vše děláme pro sebe. Takže se můžeme už nyní těšit na příští rok. 

Pěstování islayí 

Pěstování islayí není v našich sbírkách příliš rozšířené, přitom to jsou malé, 

nenáročné rostlinky, který pravidelně kvetou průběžně celou sezónu. Trvalo mi 

dlouho než jsem si pár těchto kytiček opatřil. Islaye rostou drsných podmínkách na 

jihu Peru mezi městy Tacna a Ica v délce asi šesti set kilometrů se táhne mezi 

pobřežím a hřebenem Kordillier území, které geograficky patří k severním oblastem 

Chile. Je to vyprahlá pouštní krajina s několika vysychajícími říčkami, které sem 

stékají z vysokých hor, s nepatrnými zbytky vegetace. Voda se tu objevuje velmi 

zřídka ve formě slabého deště, častěji ve formě mlhy a rosy. Z tohoto území se islaye 

nešíří ani dále do vnitrozemí do hor, ani na sever do rovníkových oblastí ani na jih do 

oblasti ostatních čilských kaktusů. Průměrná roční teplota je kolem 20ºC s velkým 

kolísáním během dne a poměrně malým rozdílem mezi zimou a létem. Islayím je 

mezi kaktusáři i v kaktusářské literatuře věnována minimální pozornost. 

Rod Islaya vytvořil Backeberg v r. 1934 pro rostliny pouštních oblastí na jihu 

Peru. Zařadil sem Islaya islayensis, popsanou Vaupelem 1913. Snad šlo o dvojí 

popis téhož druhu, jak se domníval Rose a také Rauh. Sám přidal další druh Islaya 

minor, který sbíral r. 1931 v blízkosti města Mollendo. V padesátých letech pak Akers 

a Buining, Rauh i Backeberg a dále Ritter popsali ještě několik druhů, takže jejich 

počet dnes dosahuje více než deset. 

Jsou to rostliny poměrně malé, kulovité až mírně protáhlé ve stáří, 

neodnožující, temeno je s nažloutlou nebo šedou vlnou, květy nepříliš velké, žluté, 

některé druhy mají květ i načervenalý (bicolor, divaricatiflora, krainziana). Plod je 

načervenalý, ve zralosti se prodlužuje jako u rodu Neoporteria, takže zralý plod je 

dutý s nepříliš hojnými matně černými semeny, která jsou umístěna v jakémsi váčku 


…………………………………………….

v horní části plodu. V domovině je prý plod unášen větrem a tak se semena šíří na 

poměrně značnou vzdálenost. Udává se také, že semena si zachovávají poměrně 

dobrou klíčivost po několik let, protože v této oblasti období bez deště trvá i několik 

roků, takže semena nemohou vzklíčit. 

O islayích se vždy soudilo, že se obtížně pěstují. Již Backeberg zdůrazňuje 

špatnou klíčivost semen. Novější zkušenosti jsou příznivější. Udává se, že 

v domovině rozprostírají kořeny těsně pod povrchem (jako někteří další čilenci), aby 

bylo možno zachytit co nejvíce vláhy z mlhy. V našich podmínkách toho nelze 

dosáhnout, avšak v každém případě je při zalévání nutno s vodou šetřit. Sám 

zalévám jen z jara 2-3 zálivky, přes léto nedostanou ani kapku, až koncem srpna či 

začátkem září ještě 1-2 zálivky. Rostliny jsou na nejsvětlejším a nejteplejším místě 

pod sklem spolu s kopiapoemi, kde za těchto tvrdých podmínek začínají chytat tzv. 

patinu neboli ojínění pokožky a rostliny vypadají velmi efektně. Semenáčky již 

v mladém věku bohatě kvetou v několika vlnách po celé léto a stejně snadno 

nasazují i plody, které jsou duté a nápadné velikostí i barvou. Pro snadné květenství 

a také proto, že zůstávají i v dospělosti poměrně malé, by se mohli stát oblíbenými 

rostlinami mnoha kaktusářů. 

Král Lumír 

Kalendář kaktusáře – září, říjen 

V září se často objevuje tzv. babí léto, kdy teploty přes den vyšplhají na 

sloupci teploměru ještě vysoko, ale v noci teploměr značně klesá. Tyto výkyvy teploty 

mají kaktusy velmi rády. Rostliny se tím otužují, dobře vytrňují a některé druhy teprve 

teď krásně rostou. Proto je velmi těžké určit, kdy ukončit zálivku rostlin a chystat je na 

zimní stagnaci. Vše záleží na podmínkách ve sklenících a daném počasí. Den 

horníků někteří naši pěstitelé označovali za den, kdy dodávají kaktusům poslední 

zálivku. Podle počasí však některé zálivky můžeme provést i později. Tyto poslední 

zálivky s přidáním chemických přípravků, většinou slouží k preventivní ochraně 

rostlin proti škůdcům. V plastikových květináčích se vlhkost udržuje velmi dlouho i 

když se nám zdá, že substrát je zcela vyschlý. Proto kaktusy spíše mlžíme, což jim 

velmi prospívá. Nevhodná zálivka může způsobit zahnívání kořenů. Pozor na zahnití 

musíme dát i na rostliny, které kvetou v podzimních měsících jako ariokarpusy či 

koryfanty. Tyto za nepříznivého počasí a nevhodné zálivce mohou zahnívat od vrchu 

po zbytcích květů. Sbíráme dozrávající plody a čistíme semena. Rostliny které byly 

přes léto na zahradě stěhujeme koncem září nebo začátkem října do skleníku či jiné 

zimní stanoviště. Sukulenty které potřebují vyšší teploty i v zimě můžeme mírně 

zalévat celou zimu. Sukulenty s opačným růstovým cyklem jsou již v plném růstu, kde 

jim zcela postačují teploty 10-15ºC, ochotně kvetou až do vánoc, zvláště konofyta. 

Tyto sukulenty mají i rády výsevy do chladnějšího počasí. Rostliny v říjnu stále ještě 

pěkně rostou a jen nedostatek vody přinutí kaktusy k zastavení růstu. Dny se zkracují 

a rostliny by mohly dosahovat nežádaných tvarů. Nízké noční teploty blížící se často 

k až k nule, nikterak kaktusům neuškodí, dokonce i slabé mrazíky snesou kaktusy 

bez problému. Pomalu chystáme kaktusy k zimnímu spánku. 

Král Lumír 


…………………………………………….

Informace 

26. – 28.9.2003 – Zájezd na Zavírání sezóny v Chrudimi 

Na Zavírání sezóny do Chrudimi jsme uspořádali pro zájemce autobusový 

zájezd. Cena na dopravu a ubytování je stanovena na 800.-Kč. Odjezd v pátek 26.9. 

od DK Vítkovic v 7. hodin. Po cestě tam i zpět návštěva známých sbírek. V sobotu 

je program podřízen programu Zavírání sezóny, tj. dopoledne burza rostlin, 

odpoledne přednášky, večer country bál. V průběhu akce možno navštívit prodejnu 

Chrudimský kaktusář, kde můžete nakoupit kaktusy, literaturu, ale i další kaktusářské 

potřeby, občerstvení ap. Přihlášku a další informace u předsedy. 

--- Schůzky pěstitelů kaktusů a jiných sukulentů s promítáním diapozitivů a přednáškou se konají 

každé první pondělí v měsíci (mimo letních prázdnin) od 17.hodin na ubytovně ČD v sadu B.Němcové. 

Přijďte mezi nás. 


--- Informace týkající se činnosti Klubu kaktusářů v Ostravě i příspěvky do Ostníku zasílejte na 

adresu předsedy: lumir.kral@iol.cz 


Král Lumír, Oty Synka 1815, 708 00 Ostrava – Poruba, mobil: 723 274 571. 

Masný Arnošt, Wützburg, BRD. 


Úředníček František, Krasnoarmějců 25, 700 30 Ostrava – Zábřeh, tel.: 596746935, 577944932. 

OBSAH – ZÁŘÍ 2003 


Drobničky 100 

Zeměpis od A do Z – 28. 

(Trinidad a Tobago) 101 

I cereusy mohou být hezké 102 

Coryphantha kraciki 103 


vlnatce a červenému pavoučku 106 

Postřik proti vlnatce a 

červenému pavoučku II. 106 

Jednoduchý barometr 107 

Kaktusáři u moře 108 

Kaktusy směřují na východ 108 


Pobeskydí 2003 109 

Pěstování islayí 110 

Kalendář kaktusáře – září, říjen 111 

Informace 112 

OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, září 2003 

Šéfredaktor: Lumír Král, Oty Synka 1815, 708 00 Ostrava – Poruba, tel: 723 274 571. 



…………………………………………….



Říjen 2003 

Turbinicarpus alonsoi Glass et Arias, KuaS, 47: 26, 1996. 


…………………………………………….

Z literatury 


Titulní snímek bohatě kvetoucího Loxanthocereus spec. vyrazí dech i 

zkušenému kaktusáři. Je to záplava 12 rudých, jakoby plných květů se světlejšími 

okraji, vyrůstajících ze zlatě otrněného válcovitého těla. Tento rod, přiřazovaný 

některými ke kleistokaktusům, je ve sbírkách téměř neznámý. Více informací o něm 

lze najít jen v knize W. Haageho „Kakteen von A bis Z“. Štíhlé výhony 20-60 cm 

dlouhé rostou vzpřímeně nebo poléhavě, na žebrech nesou nepříliš dlouhé trny, 

v temenu doplněné vlasy. Nápadné, zygomorfní, až 5 cm dlouhé květy, mají 

převážně červené odstíny, od oranžově lososové, přes šarlatovou, po sytě 

karmínovou. 

Nově popisovaná Cumulopuntia recurvata byla Backebergem neplatně 

popsána jako Tephrocactus curvispinus. Pochází z argentinské provincie San Juan, 

kde roste ve velkých polštářích, na povrchu krytých hustými, propletenými trny. Mimo 

9 barevných snímků je článek doplněn srovnávací tabulkou typických znaků rodů 

Tephrocactus, Cumulopuntia a Maihuenopsis spolu s nákresem dosud známých 

lokalit této rostliny. 

Zajímavá populace Astrophytum myriostigma roste v okolí vesnice La 

Morita státu San Luis Potosí. Je zde početná skupina letitých exemplářů o výšce 25- 

53 cm při průměru až 30 cm. Některé kusy mají více kulaté, jiné více válcovité tělo, 

oblejší či ostřejší žebra, více nebo méně vloček atd. Charakteristické je však tmavé 

až černé zbarvení areol na hranách žeber a poměrně malé květy, mající jen dvě řady 

okvětních plátků. Při tom všechny kusy rostou ve stejné vápencové drti s malou 

příměsí ztrouchnivělého listí okolních křovin (3 barevné snímky). 

Do sbírek se doporučují vyobrazené rostliny: Peniocereus viperinus (má 

tužkovitě tenké, často i metr dlouhé šlahouny, prorůstající a šplhající po okolním 

křoví. Ve skleníku vyžaduje přistíněné stanoviště a písčitohumózní substrát. 

Poměrně velké, růžové květy na delší trubce rozkvétají časně z jara na loňských 

výhonech), Mammillaria lasiacantha ssp. magallanii (má nevelké tělo, ve stáří 

odnožující a tvořící nádherné polštáře. Bohaté věnečky běložlutých květů kolem 

temene se otvírají na jaře. Jako všechny kaktusy z Mexika potřebuje propustný 

minerální substrát, plné výsluní s opatrnou zálivkou v létě a v zimě naprosté sucho 

při 15° C. Množí se výsevem a opatrně oddělenými odnožemi), Echeveria elegans 

(mimořádně dobře rostoucí, odolný druh, který může zůstat na výsluní bez ochrany. 

Voskový povlak na listech tvořících kompaktní růžici modrozelené barvy, lze při 

dotyku setřít. Zimovat v chladu při malé zálivce, aby listy příliš neseschly. Množí se 

odnožemi a zakořeňováním odtržených listů). 

Pětileté zkušenosti patnáctiletého pěstitele sukulentů lze shrnout tak, že 

zvláště tzv. pouštní rostliny potřebují na jaře a v létě bohatou zálivku. I v zimě mírně 

zalévá svou sbírku aby neopadávaly listy a neuhynuly jemné, vlasovité kořínky 

rostlin. K zálivce doporučuje jen vlažnou a co možná měkkou vodu. 

Ferocactus echidne patří v Evropě k dlouho známým kaktusům. Má kulovité, 

později krátce válcovité tělo až 40 cm vysoké a 30 cm široké. Temně zelená pokožka 

má sametový vzhled, u starých rostlin, zejména na hranách žeber vystavených 

slunci, bývá nahnědlá. Na oválných areolách vyrůstá jeden střední, rovný a 

odstávající trn o délce 5-10 cm a 7-9 krajních trnů, které jsou kratší a paprsčitě 

rozloženy kolem středního trnu. Mají černou barvu, ve stáří šednou. Květ o průměru 


…………………………………………….

až 5,5 cm je citronově žlutý, vzácně také růžový až hnědočervený, hedvábně lesklý. 

Vyžaduje výživný substrát a spíše stinnější místo ve skleníku. Výsev je snadný, 

květuschopné bývají rostliny při průměru těla cca 10 cm. Výsev ukáže velkou 

variabilitu semenáčků (barevný snímek). 

Graptopetalum mendozae bylo popsáno až r. 1997 Glassem. Tělo je malou 

růžicí (průměr až 3,5 cm) leskle zelených, masitých lístků vejčitého tvaru. Po celý rok 

z ní vyrůstají 1-2 květní stvoly, nesoucí 4-10 květů čistě bílé barvy. Je nenáročné na 

pěstování, optimálně roste v minerálním substrátu. Vegetaci začíná brzy z jara, 

doporučuje se časná, ale opatrná zálivka v létě opakovaná. Je vhodné do závěsných 

košíků, v nichž se daří jako převisle rostoucí sukulent. Množí se odnožemi i z lístků, 

semena špatně klíčí (barevný snímek). 

Máme dvě naprosto protilehlé skupiny kaktusářů. V jedné jsou přísní zastánci 

druhově čistých „typických“ rostlin, ve druhé jsou pěstitelé záměrně křížící různé 

druhy i rody mezi sebou. Čekání na výsledek trvá několik let a zpravidla hybrida 

nepředčí své rodiče. Ale je též řada výjimek, kdy vzniklý hybrid překvapí zdravým 

růstem, mimořádným vytrněním nebo květem. P. Mangutsch se chlubí zajímavými 

hybridami ze své pěstitelské „dílny“. Mateční rostlinou je Hildewinteria, sprašovaná 

pylem Acanthocalycium spiniflorum nebo Lobivia grandiflora. Na snímcích 

představené hybridy mají cylindrické tělo a otrnění silně připomínající matku, ale 

květy jsou větší (až 8 cm) s petály v několika odstínech oranžové-červené až 

karmínové barvy. Hybrida mezi Denmoza erythrocephala a Trichocereus 

camarguensis má voňavé květy na dlouhé trubce, podobná hybrida s Trichocereus 

chiloensis je divoce otrněná silnými odstávajícími trny, karmínový květ na dlouhé 

trubce se však jen málo rozevírá. Bohatě kvete hybrida mezi Echinocereus 

knippelianus a Echinocereus pectinatus. (5 barevných snímků květů hybrid). 

Na neobydlených ostrůvcích San Esteban a San Lorenzo v Kalifornském 

zálivu žije dosud početná populace několika druhů vzácných ještěrek a je to lokalita 

s největším nahromaděním Echinocereus grandis. S oblibou roste mezi žulovými 

kameny a štěrkem při mořském pobřeží na místech, které bývají skrápěny slanou 

mořskou vodou (6 snímků). 

Jako velkou novinku prezentuje jeden taky vynálezce roubování na 

Pereskiopsis velutina hlavičky semenáčku a dolní části semenáčku s kořínky nahoru. 

Podivuje se, jak lze takto získat větší počet rostlin z jediné (2 snímky roubovaných 

semenáčků). 

Filatelistům mezi kaktusáři je určen článek o emisích poštovních známek s 

motivy kaktusů v různých zemích. Autora nejvíce ve filatelistické prodejně překvapila 

nabídka těchto známek z bývalé DDR a dalších států „socialistického bloku“. Libuje 

si, že jsou mnohem levnější, než známky se stejnými motivy z USA a ze Západu 

Mít obydlí se „zimní zahradou“ se hned tak každému nepodaří. Autor je však 

hrdým majitelem tohoto luxusu a doporučuje zde pěstovat především cereusy. 

Kulovité kaktusy nejsou při podlaze tak nápadné jako světem ozářené sloupy 

s otrněním různých barev a velikosti, s vlnou, cefálii a velkými květy. Doporučuje 

pěstovat rostliny v květináčích, neboť tak pomaleji rostou a více kvetou, než když je 

vysadíme volně do velkých nádob, či na záhon. Vzhledu takové sbírky prospěje 

přisazení nízkých, keřovitě rostoucích sukulentů a kaktusů mezi cereusy. Dobrou 

zkušenost nabyl s přisazením Austrocylindropuntia vestita, s bohatou vlnou a sytě 

rudými, velkými květy, které ozvláštní celou skupinu cereusů (4 snímky). 

Do módy přicházejí bonsaje ze sukulentů. Za zvláště vhodný druh k tomuto 

účelu je doporučována Euphorbia balsamifera subsp. balsamifera. Běžně roste na 

Kanárských ostrovech, ale její růst je pomalý. Asi pětileté exempláře jsou jen 35 cm 


…………………………………………….

vysoké, bohatě rozvětvené, se tlustým, stříbřitě lesklým kmínkem. Poměrně velký 

květ (cyanthium) je sytě žlutý a rostlina v plném květu se do daleka zlatově třpytí. 

Snadno se množí výsevem a dobře roste i v evropském klimatu. Podmínkou úspěchu 

je však dodržení vegetační pauzy od května do srpna. Vyžaduje ochranu před 

trvalými dešti, zimovat jako kaktusy. U nás vypěstované rostliny však nejsou tak 

hezké, jaké lze koupit u zahradníků na Kanárech (2 snímky). 



Uruguay (UY) 

Uruguayská východní republika, španělsky República Oriental del Uruguay – 

stát v Jižní Americe u Atlantského oceánu; 176 215 km ² , 3,2 mil. obyvatel (1995), 

hustota zalidnění 18 obyv./km ² , hlavní město Montevideo (1,4 mil. obyvatel, 1992); 

úřední jazyk španělština, měnová jednotka 1 uruguayské peso (UZP) = 100 

centesimů. Administrativní dělení: 19 departementů. – Převažují nížiny a mírně 

zvlněné pahorkatiny, od severu zasahují nízké výběžky Brazilské vysočiny; nejvyšší 

je osamělý vrchol Pan de Azúcar při jižním pobřeží (501 m n. m.). Pobřeží je nízké 

lagunovité, místy s močály. Největší řeka je pohraniční Uruguay na západě. 

Subtropické podnebí s průměrnými měsíčními teplotami 10 – 23°C. Vegetace stepí, v 

říčních údolích galeriové lesy. – Obyvatelstvo tvoří převážně běloši španělskoitalského 

původu (86%, 1990), dále mesticové (8%), mulati a černoši. Náboženství 

zejména římskokatolické (66%, 1988). Přirozený přírůstek obyvatel 0,8% ročně 


Urbanizace 90% (1993); 40% obyvatel soustředěno v aglomeraci Montevidea. – 

Zemědělsko-průmyslový stát, jeden z nejvyspělejších v Jižní Americe. Hrubý národní 

produkt 3 910 USD/obyv. (1993). Z ekonomicky aktivních obyvatel pracuje 5% v 

zemědělství, 28% v průmyslu (1993). Obdělává se 8% plochy, louky a pastviny 

pokrývají 77%, lesy 4% území. – V zemědělství dominuje živočišná výroba; pastevní 

chov ovcí (25,7 mil. kusů, 1993), skotu (10,1 mil. kusů) a koní (477 000 kusů). 

Pěstuje se rýže (700 000 t, 1993), pšenice (300 000 t), ječmen, cukrová třtina, 

cukrová řepa, kukuřice, brambory. Netěží se žádné významné nerostné suroviny. 

Nejvýznamnější je průmysl potravinářský (produkce masa, mléka, cukru), textilní 

(zpracování vlny), kožedělný, hutnický, strojírenský. Dopravní síť relativně kvalitní a 

hustá; významná doprava námořní a říční (Río de la Plata, řeka Uruguay). Hlavní 

přístav Montevideo. – v roce 1516 do Uruguaye připluli Španělé. 1624 příchod jezuitů 

a začátek kolonizace. 1726 založeno Montevideo. 1776 se Uruguay stala součástí 

vicekrálovství Río de la Plata. Od 1811 vedl J. Artigas boj za nezávislost. 1816 

Uruguay obsazena Portugalci, 1821 anektována Brazílií. 25. 8. 1825 vyhlášena 

nezávislost a 18. 7. 1830 republika. V letech 1835 – 51 proběhla krvavá občanská 

válka. K hospodářské a politické stabilizaci došlo až na zač. 20. stol. (1917 vydána 

ústava). Druhá světová válka přinesla zemi hospodářskou konjunkturu. Činnost 

teroristického hnutí Tupamaros v 60. letech vyvolala nastolení vojenského režimu v 

letech 1973 – 82. Od 1985 demokratizace. – Uruguay je nezávislá republika. Hlavou 


…………………………………………….

státu je prezident, volený obyvatelstvem na 5 let. Zákonodárným orgánem je 

dvoukomorový Národní kongres; tvoří jej Sněmovna reprezentantů (99 členů, funkční 

období 5 let) a Senát (30 členů, funkční období 5 let). 

Výskyt kaktusů v Uruguayi: 

Cereus 

(Notocactus) 

aethiops neoarechavaletae e 

chalybaeus olimarensis e 

hexagonus f paulus e 

hildmannianus pseudoherteri e 

pulvinatus 

e 

Cleistocactus rauschii e 

baumannii roseiflorus e 

rubriflorus 

e 

Echinopsis schaeferianus e 

eyriesii schlosseri e 

oxygona 

soldtianus 

rhodotricha veenianus e 

tubiflora winkleri e 

Epiphyllum 

Opuntia 

oxypetalum f arechavaletae 

phyllanthus 

atrovirens 

aurantiaca 

Frailea brasiliensis f 

castanea canterae e 

gracillima ficus-indica f 

phaeodisca megapotamica f 


…………………………………………….

pseudopulcherrima e monacantha 

pumila montevidensis e 

pygmaea 

paraguayensis 

stricta 

Gymnocalycium 

weingartiana 

denudatum 

hyptiacanthum e Parodia 

melanocarpum e allosiphon e 

monvillei 

buiningii 

multiflorum 

caespitosa 

netrelianum e concinna 

rauschii e elachisantha e 

schroederianum 

erinacea 

uruguayense 

herteri 

leninghausii 

Harrisia 

mammulosa 

tortuosa mueller-melchersii e 

ottonis 

Hylocereus rutilans e 

lemairei f stopa 

undatus f werdermanniana e 

Lepismium 

Pereskia 

lumbricoides aculeata f 

grandifolia 

f 

Notocactus 

nemorosa 

brederooianus e 

erubescens e Rhipsalis 

erythracanthus e cereuscula 

eugeniae 

e 

ferrugineus e Schlumbergera 

leucocarpus e truncata f 

macracanthus e 

macrogonus e Selenicereus 

maldonadensis e grandiflorus f 

megalanthus e macdonaldiae f 

memorialis e pteranthus f 

Král Lumír 

Návštěva veletrhu 

Mezinárodní veletrh zahradnictví a zahrádkářství, Tulln, Rakousko, 28.8.2003 

až 1.9.2003, vstupné 10 EU. 

Město Tulln s nachází asi 35 km západně od Vídně a pořádají se zde 

pravidelně zahradnické výstavy a veletrhy. Tento byl již padesátý, jubilejní. Celá akce 

je asi velice podobná všem podobným v tomto evropském regionu a nějak výrazně 


…………………………………………….

se neliší od naší olomoucké Flóry. V první řadě je nutno podotknout, že se jedná 

především o „veletrh“ ne o výstavu, tak jak jsme ji znali z Olomouce v minulých 

letech. Vše je podřízeno ekonomice a marketingu. Sortiment představovaného zboží 

v „zeleném oboru“ je velmi široký. V vidění bylo vše co má či zdánlivě nemá 

společného se zahradou, zemědělstvím a květinami ve všech možných podobách. 

Byla to taktéž mechanizace, nářadí, chemie, zahradní nábytek a stavby, služby na 

úpravu venkovních i vnitřních prostor až po pohřebnictví a úpravy hrobů. Dále pak 

byly v prodeji výpěstky holandských firem (i zbytku Evropy) a všeho ostatního až po 

elixír mládí v podobě zázračné a vědecky ověřené masti. 

Ale i kaktusáři, zvláště ti méně specializovaní, si mohli přijít na své. Několik 

místních firem zřídilo expozici kaktusů a sukulentů. Rostliny byly naaranžovány 

ve štěrkové drti spolu s kameny a kusy dřev. Jedna část byla uspořádaná tak, že 

spolu s panely v pozadí prováděla návštěvníky jednotlivými pásmy Ameriky, Afriky a 

Madagaskaru. Samozřejmě tyto expozice navazovaly na kontraktační stánek 

příslušné firmy a prodejní oddělení pro veřejnost. V prodeji byly většinou komerčně 

pěstované a rozšiřované rostliny pěkného vzhledu od středně velkých semenáčků až 

po vzrostlé kusy v cenách od 1,5 EU až po XXX EU většinou jen s rodovým 

označením nebo úplně bez označení. Špeky se prostě chodí nakupovat jinam. Za 

povšimnutí stály dva pavilony s velmi pěkným aranžmá květin s potlačenou komerční 

bází připomínající v minulosti pavilon A na Flóře v Olomouci. 

Jako rarita na nás zapůsobila soutěž v aranžování květin na auta, motocykly a 

traktory, které potom jely defilé městem. Zde se opravdu na množství a výběru květin 

nešetřilo. Každé vozidlo bylo samozřejmě označeno příslušným sponzorem. 

Velkou nevýhodou výstaviště je, že nemá park nebo něco jako volné zelené 

plochy pro odpočinek návštěvníků. Důkladná prohlídka všech expozic zabere téměř 7 

hodin. 

Ing. Skoumal Vladimír 

Kaktusářův podzim 

S železnou pravidelností nastávají velké většině kaktusářů každý podzim 

starosti, jak ochránit sbírku během zimy. Každý rok se doporučují různé, více či méně 

účinné a drahé způsoby zateplení skleníku. Od topení v petrolejových či propanbutanových 

kamínkách, se kterými mám vlastní neradostné zkušenosti, přes pece 

spalující ušlechtilá i neušlechtilá paliva, se složitě vedenými kouřovody, až po topná 

zařízení na elektřinu nebo plyn. I v těch je velký výběr, počínaje životu i kaktusům 

nebezpečnou instalací zářivek, infračervených zářičů, topných kabelů v půdě a konče 

řadou vymyšleností topení s regulací teploty v požadovaných mezích, s větráním a 

dálkovou signalizací krizových situací, na které reagují zdvojené topné systémy nebo 

kaktusář, běžící v noční košili do skleníku aspoň dýchat na své miláčky. A tady je 

hlavní nevýhoda topení: vyžaduje téměř každodenní osobní péči a dohled. 

Pochopitelně také spolehlivou dodávku elektrického proudu nebo plynu a kvalitní, 

bezporuchové přístroje. 

Jsou však i jiné způsoby zazimování kaktusů, nebo aspoň zkrácení doby, 

kterou musí přečkat v méně komfortním prostředí, než jaké poskytuje skleník. V prvé 

řadě se jedná o ochranu před únikem tepla. Nalepování těsnících pásků a šňůr na 


…………………………………………….

okraje dveří, těsnění oken a škvír ve stěnách a stropě pomocí kytu, či novějších a 

dražších umělohmotných tmelů, je pracné, málo trvanlivé i málo účinné. Nejvíce tepla 

uniká zasklenou plochou, která je však u skleníků z pochopitelných důvodů 

nejpotřebnější. O něco lépe jsou proti úniku tepla chráněny „skleníky“ zasklené více 

vrstevnatými polykarbonátovými pláty. Jejich výhody – světelná propustnost a 

obstojná pevnost, však stěží převáží nad postupným křehnutím a zakalením 

materiálu, zvláště nejde-li o speciálně preparovaný karbonát s vyšším stupněm 

odolnosti proti ultrafialovému záření. Nezmiňuji se o jeho ceně, protože ta je mnohem 

vyšší než cena skla a navíc značně závislá na výrobci a dodavateli. 

Dnes už málokdo obkládá skleník na zimu dřevěným bedněním, 

polystyrénovými deskami nebo starými koberci a rohožemi. Tma se v takto 

opatřených sklenících rozhání různě výkonnými zářivkami, které přirozené osvětlení 

nenahradí a navíc také něco stojí. Ale každý čtenář, natož zkušený kaktusář, už 

čeká, kdy dojde na použití fólií. Zatím co náklady na zakoupení potřebného množství 

fólie jsou relativně nízké, její upevnění ve skleníku tak, aby dostatečně propouštěla 

světlo, bránila úniku tepla a skapávání kondenzační vody na rostliny, aby také 

umožňovala pohyb pod fólií ke kontrole sbírky a nezbytný pohyb vzduchu-větrání, 

přináší tisíce problémů. Každý je řeší osobitým způsobem podle velikosti chráněného 

prostoru, možnosti upevnění fólie, zručnosti a zkušenosti. Výsledek má vždy daleko 

od ideálu. 

Nemůžeme se proto divit, že každá slibná novinka v této oblasti vzbuzuje 

velký zájem. Na naší schůzce v pondělí 1.září hovořil Ing. Skoumal o zážitcích 

z návštěvy zahradnického veletrhu v jednom německém městě. Mimo jiné se zmínil o 

nabídce nového typu fólie a skleníku, kterou inzerovala firma Plantechnik Hartmann 

AG z Grossmaischeidu. Dovezl také propagační materiál, ze kterého pochází 

následující údaje: 

„HS Therm je nově vyvinutý systém, který díky velmi dokonalého uspořádání 

jednotlivých vrstev fólie umožňuje podle potřeby izolaci, přistínění nebo zastínění 

daného prostoru. K jeho přednostem patří zabezpečení optimální izolace díky třem 

vrstvám, mezi nimž jsou uzavřeny vzduchotěsné komůrky. Fólii lze libovolně stočit do 

malého balíčku, který zajišťuje minimální ztrátu světla. Na povrchu fólie je tenoučká 

hliníková vrstva nanesená na průhledný polyetylén, který je obsažen také ve 

zbývajících dvou vrstvách. 

Firma se specializuje na výrobu stínících a tepelně izolačních zařízení pro 

skleníky, na stavbu foliovníků, na vybavení proti hmyzu, na výrobu přímých a 

dodatkových topidel do skleníků, ovládacích prvků včetně systému větrání. Fólie 

může zvolený prostor těsně uzavřít, může viset na pojízdných jezdcích jako závěs 

nebo jako baldachýn na konstrukci z nerez materiálu nebo hliníku. Lze ji užít ke krytí 

velkoprostorových hal jako ochranu před deštěm či sněhem, k jejich stínění až 

úplnému zatmění, je prakticky nehořlavá. HS Therm systém poskytuje spolehlivou 

ochranu před odkapáváním kondenzační vody atd. Firma však samotnou fólii 

neprodává. Naopak, získá ji jen ten, kdo si nechá firmou postavit celý skleník. Pro 

zvláště náročné může být vybaven technikou, ovládanou počítačem s automatickým 

nastavením zvoleného programu. Případně přijdou i poradci, kteří zařídí vše 

potřebné, jen když na to vše máte peníze.“ 

Tady končí všechny sny prostého kaktusáře. Až se letos zima zeptá, co jste 

dělali v létě, nejspíš řeknete „Bylo moc horko na to, abych něco udělal !“ 



…………………………………………….

Překlady z informačních letáků 

(Společnost rakouských kaktusářů. Založena roku 1930.) 

Kaktusy a ostatní sukulentní rostliny 

Sukulenty jsou rostliny střádající vodu ve svém těle, které se vývojově 

přizpůsobily k životu na suchých, silně osluněných a teplých místech. Jejich život 

závisí především od množství a nabídky vody v místě kde rostou. Prakticky kdekoliv 

na světě existují taková místa, tam se také vyvinuly sukulentní rostliny. 

U nás jsou to nejrůznější netřesky (Sempervivum) a tlusticovité (Sedum) 

rostliny. V Africe, Asii a Americe, kde jsou nejrozsáhlejší oblasti sucha na Zemi, roste 

mnohem více rodů a druhů rostlin, adaptovaných na takové prostředí. Podobné vlivy 

prostředí nezřídka ovlivnily i vznik podobných forem. Laik proto často označuje aloe 

a agáve za „kaktusy“, protože zadržují vodu v těle podobně jako kaktusy. 

Kaktusy, i když dnes již planě rostou v mnoha zemích subtropů, původně pochází 

pouze z Ameriky. Tam rostou od Peace River na severu až po Magelhaesův průliv na 

jihu, na Galapážských ostrovech stejně jako na Západoindických ostrovech. Co do 

nadmořské výšky rostou od hladiny moře až po hranici věčného sněhu, nezřídka 

rostou až do výšky 5000 metrů. Pestrost jejich tvarů je obrovská a pohybuje se od 

miniaturních, jen několikacentimetrových kuliček až po desetimetrové sloupy. Mimo 

bohatosti tvarů a vytrnění nás okouzluje také krása tajuplných květů, patřících 

nepochybně k nejkrásnějším květům vůbec. 

Některé rady k jejich pěstování 

Kaktusy, stejně i jiné sukulentní rostliny z tropů a subtropů, naše zimy (až na 

malé výjimky) nepřežijí. Jako rostliny vyžadující výsluní musí po celý rok růst na 

dostatečně světlém, osluněném místě. Dekorace z kaktusů v nějakém rohu místnosti 

je proto zcela nevhodná. Na místech s nedostatečným osvětlením se jejich tělo 

vytahuje a nekvete. Velmi důležité je respektování období vegetačního klidu, které 

naštěstí u nás připadá na zimní měsíce a je prvořadým předpokladem pro násadu 

květů. V době klidu nesmí být žádným způsobem podporovány k růstu. Vegetační 

období u nás trvá od března do září, kdy potřebují hodně světla, dostatečnou vlhkost 

a vydatný přísun čerstvého vzduchu. 

Je obtížné stanovit obecně platná pěstitelská pravidla, ale aspoň 

některá z nich musí být bezpodmínečně dodržována: 

► Používejte pouze minerální substrát neobsahující vápno. Musí být kyprý a 

hrubozrnný. 

► Vhodnější jsou menší pěstební nádoby. Hustě osázené misky jsou nejen 

hezčí, ale rostliny v nich lépe rostou. Z plastikových květináčů se odpařuje méně 

vody, proto zálivka musí být slabší. V žádném případě nesmí kaktusy růst 

v dlouhodobě vlhkém susbtrátu. 

► Od března do září mají rostliny růst, proto je každý týden zalijeme a jednou 

měsíčně přidáme do zálivky hnojivo a nízkým obsahem dusíku. 

► Většina kaktusů a sukulentů nesnáší přítomnost vápna, proto k zálivce 

užíváme jen měkkou vodu, nejlépe dešťovou. 


…………………………………………….

► Poskytněte rostlinám po celý rok co nejvíce světla, přes zimu mají být 

v chladnu a suchu, jen tak z nich budou zdravé a bohatě kvetoucí kusy. Nejvhodnější 

teplota v zimním období je pro kaktusy mezi +5 a +10°C. 

Uvedené pokyny přirozeně neplatí pro všechny druhy. Např. Vánoční kaktus 

kvete jen v zimě (při pokojové teplotě 18-20°C) a naopak u druhů pocházející 

z teplejších oblastí by v zimě neměla teplota klesnout pod 10°C. 

Nejobtížnější je však pěstování rostlin pocházejících z nejsušších oblastí 

Ameriky. Nepouštějte se proto jako začátečník do jejich pěstování, zvláště když jen 

zřídka kdy vám pokvetou. S méně náročnými druhy budete jistě mít více úspěchů a 

potěšení. 

Máte-li další otázky na pěstování kaktusů (hubení jejich škůdců, množení 

atd.), s důvěrou se obraťte na Společnost GÖK, hledejte rady v odborné literatuře, 

navštivte schůze místní organizace kaktusářů, které mají každý měsíc, nebo ještě 

lepší bude, stanete-li se členy naší Společnosti rakouských kaktusářů. Roční členský 

příspěvek je 600 öS, zápisné pro nové členy činí navíc 50 öS. 

Jako člen GÖK budete mít řadu výhod, u nás se dovíte vše o pěstování 

sukulentních rostlin, jejich množení a potlačování výskytu škůdců – rádi Vás budeme 

informovat ! 

Kontaktní adresy (na předsedu, jednatele, pokladníka). 

Překlad: MUDr. Plesník Vladimír 

Jak pěstovat kaktusy a sukulenty 

Chcete-li mít radost ze zdravých a bohatě kvetoucích rostlin, dbejte, prosím, 

následujících rad: 

Umístění 

Kaktusy a sukulenty patří mezi rostliny milující sluneční světlo, proto jim 

musíme po celý rok poskytnout světlé a osluněné stanoviště. Jejich umístění někde 

v rohu místnosti je proto nevhodné a vede k deformaci těla a malé květuschopnosti. 

Dejte je na nejvíce osluněné okno, nebo místo na balkoně, nebo na slunné místo 

v zahradě, částečně chráněné před deštěm. Lépe jsou na tom majitelé skleníků, kteří 

mohou svým rostlinám nabídnout téměř ideální podmínky. Také v zimě mají být 

rostliny na co možná nejlépe osvětleném místě. Lze je však přezimovat i ve tmě, pak 

ovšem potřebují na jaře mnohem delší dobu než opět začnou růst a slaběji kvetou. 

Dodržování optimální teploty při přezimování je rozhodující pro růst a květuschopnost 

rostlin. Jako nejvhodnější se jeví teplota mezi 5-10°C, je tedy možné zimovat kaktusy 

značně chladně. Při přemístění rostlin z pokojového prostředí do volného prostoru na 

zahradě musíme je chránit před popálením sluncem, nejlépe jejich přikrytím 

hedvábným papírem. 

Zálivka 

Růstové období kaktusů je od března do září, proto v této době vyžadují 

bohatou zálivku, ne však trvalé vlhko. Kaktusy patří mezi vápnostřezné rostliny, proto 

k zálivce vždy užíváme jen měkkou vodu, např. dešťovou. 


…………………………………………….

Hnojení 

Také kaktusy a jiné sukulentní rostliny potřebují dostatek živin, ale na základě 

odlišné stavby těla vyžadují především hnojivo s nízkým obsahem dusíku, za to 

s vyšším podílem fosforu a draslíku. Klidně se můžete spolehnout na hnojiva pro 

kaktusy nabízená v obchodě, ale pozor, abyste hnojení nepřehnali Pouze zcela 

zdravé rostliny jsou dostatečně odolné vůči všem škodlivinám z prostředí. Zpravidla 

stačí na měsíc jedno přihnojení. 

Půda 

Zemina pro kaktusy (kaktusář řekne substrát) by měla být hrubší, 

vodopropustná a hlavně neměla by obsahovat vápník. Nejlepší je sázet do substrátu 

pro kaktusy, koupeného v odborném obchodě. Chceme-li si sami namíchat zeminu, 

použijeme rašelinový substrát s přídavkem hnojiva a přidáme do něj 30-40% 

hrubšího, nejlépe křemičitého písku, vhodná je také malá příměs jílu. Správný 

substrát nesmí po zmáčknutí v dlani utvořit hrudku a hned se opět rozpadá. 

Doba vegetačního klidu 

Kaktusy a ostatní sukulenty rostou v klimaticky extrémních oblastech. Tomu 

přizpůsobily svůj životní rytmus s dlouhým obdobím klidu, v němž rostliny nerostou a 

musí být v naprostém suchu. Naštěstí připadá toto období klidu u většiny druhů na 

naše zimní měsíce, kdy množství slunečních paprsků je malé. Nezapomeňte: 

kaktusy vám pokvetou jen když jim dopřejete dostatečně dlouhé období klidu. 

Ochrana před škůdci 

Ze živočišných škůdců je třeba uvést především svilušky (červený pavouček), 

vlnatku, kořenovku, pak také svinky, klikorohy atd. Proti nim pomohou jen insekticidy, 

které však používáme velmi opatrně. Na rostlinách mohou škodit i různé houby (rzi) 

na které působí fungicidy. Zásadně přesně dodržujte návod k použití podle výrobce 

preparátu. 

Potřebnou radu nebo pomoc získáte také od odborníků ve spolku kaktusářů, 

kteří se vám rádi věnují. 

Vydala: Společnost rakouských kaktusářů, místní organizace v St. Pölten 

Už jste se někdy zeptali „ ODKUD POCHÁZÍ TCHÝNINO KŘESLO ?“ (Echinocactus 

grusonnii) 

Řekneme Vám to! Naše organizace nabízí mimo přátelského posezení, rady, 

informací a odborné pomoci, výměny zkušeností s pěstováním a výsevem kaktusů a 

sukulentů, také odborné přednášky a možnost získání rostlin. V naší knihovně máme 

odbornou literaturu, která vám umožní rozšířit znalosti o našem hobby - pěstování 

kaktusů. 

V roce 2003 slaví dolnorakouská organizace v St. Pölten 25. výročí založení. 

Při této příležitosti bude uspořádána ve dnech 26.4.-11.5.2003 výstava kaktusů, 

tilandsií a orchidejí v bývalém zahradnictví Dallhammer, St. Pölten. Záštitu nad 

výstavou převzali zemský hejtman Dr. Erwin Pröll a starosta hlavního města Dolních 

Rakous Willi Gruber. 

Kaktusy se vám budou líbit! Možná, že jste už viděli takovou výstavu. Členové 

naší organizace vás zvou k návštěvě u nás. Sami poznáte, zda vaše zalíbení 

v kaktusech může být ještě větší. 


…………………………………………….

Při osobním nebo telefonickém styku se vám rádi budou věnovat: předseda a 

jeho náměstci, včetně jednatele (jména, adresy, telefonní čísla). Najdete nás také na 

internetu pod: www.cactus.at 

(Návod k pěstování kaktusů je na rubu letáku) 

Sdružujeme kaktusáře na východě Rakouska 

Místní organizace GÖK, Dolní Rakousko/Burgenland 

Informace o naší organizaci: 

Založena byla 1960 jako zemská pobočka GÖK (Společnost rakouských 

kaktusářů). Cílem organizace, která není zaměřena na zisky a nemá žádné politické 

ambice, je podpora znalostí a péče o kaktusy a jiné sukulentní rostliny jak v rámci 

zájmové, tak vědecké činnosti (výtah ze Stanov). 

Sídlo organizace: A-2454 Trautmannsdorf, Siedlung 4, Tel. a Fax: 02169/8517 

Spolková místnost: Hostinec „U pošty“, J.Graf, A-2442 Unterwaltersdorf, Hlavní 

náměstí 3 

Předseda: Dr. Gerhard Haslinger, A-2521 Trumau, Jägergasse 2, Tel.: 02253/6111, 

E-mail: gerhard.haslinger@cactus.at 

Organizace má nyní asi 100 členů. 

Naše činnost: Schůzky každý druhý pátek v měsíci od 19.00 hodin ve spolkové 

místnosti (také v létě), přednášky s promítáním diapozitivů, diskuse o výsevech, 

pěstování, ochraně rostlin, výměna zkušeností, nabídka a prodej rostlin nebo semen 

a samozřejmě také milé posezení s přáteli. Organizace má bohatou knihovnu s 

odbornou literaturou. 

Navíc pořádáme také každý první pátek v měsíci od 19.00 hodin ve Wiener 

Neustadt schůzky s přednáškou a odbornou diskusí. Příležitostně organizujeme 

zájezdy, návštěvy výstav a sbírek, burzy rostlin atd. Každý rok v prosinci máme 

bohatou tombolu. Naším prostřednictvím získáte kontakty na jiné kaktusáře 

v Rakousku i v zahraničí. Staňte se proto také Vy členy kaktusářů v Dolním 

Rakousku a Burgenlandu. 

Členský příspěvek činí na rok 600,- S ( pro nové členy poplatek navíc činí 50,- 

S). V ceně poplatku je, mimo výše uvedených možností, zahrnuta dodávka dvou 

časopisů: 

- 12x ročně „Kakteen und andere Sukkulenten“, odborný časopis s mnoha obrázky a 

- 10x ročně „Mitteilungsblatt der Gesellschaft Österreichischer Kakteenfreunde“ 

s mnoha praktickými informacemi a zprávami z našich zemských a místních 

organizací. 

Jako člen naší zemské organizace se automaticky stáváte také členem 

celostátní organizace GÖK a získáváte přístup k jejím akcím, ale také právo 

navštěvovat měsíční schůze jiných kaktusářských organizací v celém Rakousku. 

Uvidíte, že se Vám vyplatí být naším členem ! 

Další informace získáte u našeho Informačního střediska nebo u předsedy na 

výše uvedené adrese. 

Překlad: MUDr. Vladimír Plesník 


Náš dnešní jubilant sice už na naše schůzky nechodí, ale kaktusům se stále věnuje. Ještě 

dnes jej můžete potkat na různých prodejních výstavách rostlin. Pan Polášek Lubomír dne 17.10. 

oslaví krásných 75 let a tak si můžeme jen přát, aby jej neopouštěl jeho osobitý humor, aby mu 

zdravíčko stále sloužilo a kaktusy mu i nadále dělaly radost a potěšení. 


…………………………………………….

Rozpoznávání aloeí z Jižní Afriky 

Tak jako pro kaktusáře je tím pravým „rájem“ Mexiko, tak pro sukulentáře je to 

Jižní Afrika. Z fytogeografického hlediska má Jižní Afrika zvláštní postavení. Každý 

světadíl má vlastní osobitá rostlinná i živočišná společenstva, která se přizpůsobila 

jeho specifickým podmínkám. Tyto rozdíly nejlépe vyjadřuje fytogeografické 

rozčlenění do šesti oblastí: holarktická, paleotropická, neotropická, kapská, 

australská a antarktická. Právě kapská oblast zahrnuje jen malou část na jihu Afriky, 

zato však obsahuje velký počet endemitů (až 73%), vyskytujících se na polopouštích, 

pouštích a savanách. Zvláště na své si zde přijdou milovníci mesemb. Jsou však i 

jiné rody, které si zaslouží pozornost, např. rod Aloe, který se zde nachází v hojném 

druhovém zastoupení. K rozpoznání jednotlivých druhů by nám mohla pomoci 

následující tabulka. 

Aloe v Jižní Africe můžeme rozdělit podle vzhledu do 10 základních skupin: 

1. skupina: Stromovité aloe 

(A. barberae, dichotoma, pillansii, plicatilis, ramosissima) 

2. skupina: Aloe s jednotlivým stonkem 

(A. africana, alooides, angelica, comosa, excelsa, ferox, 

lineata, littoralis, marlothii, pluridens, pretoriensis, 

rupestris, speciosa, thraskii, vryheidensis) 

3. skupina: Více stonkové aloe 

(A. arborescens, castanea, claviflora, falcata, hardyi, 

mutabilis, spicata, succotrina, vanbalenii) 

4. skupina: Nepravidelně rozlehlé aloe 

(A. ciliaris, commixta, gracilis, striatula, tenuior) 


…………………………………………….

5. skupina: Plazivé aloe 

(A. arenicola, comptonii, dabenorisana, distans, meyeri, 

mitriformis, pearsonii) 

6. skupina: Aloe s krátkým stonkem 

(A. aculeata, broomii, buhrii, chabaudii, chlorantha, 

cryptopoda, gerstneri, glauca, globuligemma, 

haemanthifolia, hereroensis, krapohliana, lutescens, 

melanacantha, peglerae, petricola, polyphylla, pratensis, 

reitzii, reynoldsii, striata, suprafoliata, thorncroftii) 

7. skupina: Skvrnitě kropenaté aloe 

(A. framesii, gariepensis, khamiesensis, microstigma, 

pictifolia) 

8. skupina: Skvrnitě tečkované aloe 

(A. affinis, branddraaiensis, burgersfortensis, dewetii, 

dyeri, fosteri, grandidentata, greatheadii, greenii, 

immaculata, lettyae, longibracteata, maculata, monotropa, 

mudenensis, parvibracteata, petrophila, prinslooi, 

pruinosa, simii, suffulta, swynnertonii, umfoloziensis, 

verdoorniae, vogtsii, zebrina) 

9. skupina: Miniaturní aloe 

(A. aristata, bowiea, brevifolia, humilis, longistyla, 

variegata) 

10. skupina: Trávovité aloe 

(A. albida, boylei, chortolirioides, cooperi, dominella, 

ecklonis, fouriei, hlangapies, inconspicua, integra, 

kniphofioides, kraussii, linearifolia, micracantha, minima, 

modesta, myriacantha, nubigena, parviflora, saundersiae, 

soutpansbergensis, thompsoniae, verecunda, vossii) 

O aloích by se toho dalo napsat ještě mnoho, ale pro naše cestovatele do 

Jižní Afriky (ale nejen jim), by tento malý rozpoznávající klíč aloí mohl alespoň trochu 

pomoci v jejich určování. LK 


…………………………………………….


První schůzka po prázdninách dne 1. září, jakoby byla poznamenána právě 

probíhající stávkou učitelů. Na schůzku totiž přišlo jen asi 20 členů, což naše 

kaktusářská historie zatím nepamatuje. Příčinou mohli být i vysoké dlouhotrvající 

letní teploty bez dešťů, kdy je lépe se skovat doma ve stínu nebo lehnout někde u 

vody. Příští schůzku možná už uděláme někde v hospodě, kde se sejdeme 

k přátelskému posezení u jednoho stolu. Nemalujme však čerta na zeď, a doufejme, 

že se situace ve zkracujících se podzimních dnech spraví a sejde se nás příště zase 

více. Hlavní program první schůzky vyplnil videozáznam, který přinesl př. Král, kde 

bylo možno vybrat si z několika nabídek. Převládl zájem o přednášku pana Rausche 

o lobiviích, kterou přednesl na Pobeskydí 2002 a kterou natočil dr. Antálek na 

videokameru, čím jsme udělali radost především našemu dlouholetému předsedovi 

panu dr. Plesníkovi. Uznávaný znalec na rod Lobivia pan Rausch, v krátkosti 

představil tento rod jak z historického hlediska, doplněné starými obrázky, tak svým 

pohledem a obrázky z nalezišť. Pro pěstitele jihoamerických kaktusů to byl ojedinělý 

zážitek. 

Zájezd do Chrudimi 

Letošní zájezd neproběhl v tradičním květnovém termínu, ale až v termínu „Zavírání sezóny“, 

které se koná v Chrudimi vždy poslední víkend v září, tentokrát ve dnech 26.-28.9.2003. Po 

nastoupení účastníků zájezdu ve Frýdku-Místku, Českém Těšíně, byl odjezd z Ostravy po 7. hodině 

od DK Vítkovic. Bohužel na poslední chvíli odřeklo 12 členů a tak se zájezd prodražil pro účastníky 

přibližně o 200.-Kč, celková cena bude známá až po zaplacení autobusu. Po přesunu na pardubicko 

s jednou malou zastávkou, jsme jako první sbírku navštívili v Sezemicích př. Hybského. Manželé 

Hybští zde koupili před sedmi lety rodinný domek, který během let opravili, samozřejmě mysleli i na 

kaktusy a jiné rostliny. Střecha domu byla zasklena, stejně jako celý dvorek a všechny další vhodné 

plochy. Z kaktusů se zde našly snad všechny známé rody, k vidění bylo i spoustu sukulentů a paní 

Hybská se věnuje i orchidejím. Sbírka je velmi pěkná a bylo vidět, že rostliny mají už nějaký ten rok. 

Např. pěkně vytrněné ferokaktusy zrovna kvetly, stejně tak mnoho ariokarpusů a jiných druhů. 

V Pardubicích jsme navštívili dvě sbírky. Sbírka pana Dostála je v zahrádkářské kolonii, kde má 

postavený skleník a několik pařenišť. I zde bylo spoustu nádherných kaktusů bez bližší specializace. 

Někomu se líbily ariokarpusy, jinému zase lobivie, eskobarie, gymna či jiné druhy. Na zahradě 

všechny zaujal velký jínan (Gingo biloba). V další sbírce Ing. Smutného jsme viděli na zahradě další 

nádherné okrasné dřeviny a skalku, vše vkusně uspořádané a sladěné. Na garáži se nachází skleník 

s kaktusy, kde můžeme najít rovněž spoustu zajímavých druhů. Několik parodií stále ještě kvetlo, 

stejně jako pár gymen či ariokarpusů ap. Odtud jsme odjeli do Chrudimi na ubytování a řídili se 

programem Zavírání sezóny. 

V neděli na zpáteční cestě jsme navštívili sbírku Dr. Šedy ve Vysokém Mýtu. Zde se nachází 

rostliny především z Jižní Ameriky, zvláště sulky, rebucie, lobivie, kopiapoe a další. Pěkně upravená 

zahrada jen umocnila dobrý dojem, všem se zde líbilo. Druhou nedělní sbírku jsme navštívili v Chocni, 

kde se přestěhovali bývalí členové z FM manželé Houdkovi, kteří s námi ještě donedávna rovněž 

jezdili na zájezdy. Kaktusy pěstují ve skleníku a dvou pařeništích. Můžeme zde najít spoustu 

semenáčků všech možných rodů např. gymna, sulky, eskobarie, mamilárie atd. I zde si někteří 

účastníci přišli na své a nakoupili vytoužené rostliny. Poslední sbírka v Nasobůrkách patřila známému 

specialistovi na gymna - Ing. Miltovi. Zde jsme byli už několikrát a stále je zde co vidět. Někoho 

učarovaly divoce vytrněné spegazzini či velké sagliony, jiní si raději vybrali několik kytek do své sbírky. 

Poté už naše cesta mířila jen k domovu. Na závěr lze říci, že zájezd byl přítomnými hodnocen velmi 

kladně a už se těší na příští rok kdy chystáme návštěvu sbírek na jižní Moravu. 

Lumír Král 


…………………………………………….

Zamykání sezóny 2003 

V pátek večer proběhla schůze výboru Společnosti a redakční rady časopisu Kaktusy a pro 

všechny ostatní bylo přátelské posezení v místní nedaleké místnosti. Sobota 27. září je okamžik, na 

který se těší spousta našich ale i zahraničních kaktusářů. Program je stále stejný, známý a neměnný, 

ráno v 8 hod. se otevírá skleník u Pavlíčků, kde se prodávají rostliny s 10% slevou, od 10 hod. je 

otevřena burza kaktusů v závodní jídelně bývalé Transporty a od 14.30 hodin nastává v městském 

kině Svět blok krátkých, asi třicetiminutových přednášek, tentokrát to byly: 

15.00 - Vereš Gabriel – Mrazuvzdorné kaktusy SA 

15.30 - Josef Odehnal – putování po chilských pouštích 

16.00 - Libor Kunte – Sukulentní krásy Namíbie 

16.30 - Lukeš Vlastimil – Telokaktusy co jsme loni v Mexiku potkali 

17.00 - Pavel Pavlíček – Telokaktusy co jsme letos v Mexiku potkali 

17.30 - Roman Staník – Baja California 2002 

Od 19.00 hod. – Country bál – přátelské posezení, který je opět ve Vojenském klubu kousek od 

skleníků a k tanci i poslechu opět hrála skupina Wječná žížeň. Setkání v Chrudimi má už svoji tradici a 

dá se říct, že je to největší kaktusářská akce ve střední Evropě, která nemá chybu. 

Informace 

--- Prodá se sbírka našeho člena, pana Jiřího Rüdricha, známého specialisty na gymna (asi šest 

pařeništních oken na zahradě u jeho syna). Bližší informace u jednatele př. Lumíra Bunčka. 








Král Lumír, O. Synka 1815, 708 00 Ostrava – Poruba, tel. 723 274 571. 



OBSAH – ŘÍJEN 2003 


Zeměpis od A do Z – 22. (Uruguay) 116 

Návštěva veletrhu 118 

Kaktusářův podzim 119 

Překlady z informačních letáků 121 


Rozpoznávání aloí z Jižní Afriky 125 


Zájezd do Chrudimi 127 

Zavírání sezóny 2003 128 

Informace 128 

OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, říjen 2003 

Šéfredaktor: Lumír Král, O. Synka 1815, 708 00 Ostrava – Poruba, tel: 723 274 571. 



…………………………………………….



Listopad 2003 

Uebelmannia pectinifera Buining 1967 


…………………………………………….

Z literatury 


Na titulní straně je snímek květů Mammillaria longimamma. Detailní záběr 

umožnil vyniknout jejich zvláštní kráse, která při běžném pozorování bývá obvykle 

přehlédnuta. 

Článek o opětovném nalezení Echidnopsis bentii po 100 letech vypadá jako 

botanická detektivka. Prvý objevitel tohoto sukulentu, N. E. Brown, zemřel dříve, než 

mohl podat Botanické zahradě v Kew (Anglie) bližší informace k zaslaným rostlinám. 

V popisu z roku 1901 se uvádí, že naleziště je neznámé, snad někde na jihu 

Jemenu, kde Brown pracoval. Naši kaktusáři Říčánek a Hanáček publikovali 

v americkém časopise Cact. Suc. J. zprávu o nálezu jiné Brownem objevené rostliny 

u Lodaru, což vedlo k pátrání na ostrově Sokotra. Zde skutečně tento sukulent roste 

spolu s cca 870 jinými druhy rostlin, z nichž 30% jsou endemity jinde nerostoucí. 

Článek obsahuje detailní popis Echidnopsisu, klimatu na ostrově a charakterizuje 

lokality na nichž roste. Ilustrován se sedmi barevnými snímky a dvěmi kresbami. 

K pěstitelsky vděčným rostlinám patří: Parodia ottonis subsp. vencluianus 

(popsaná r. 1973 Dr. Schützem jako varieta Notocactus ottonis pro červenou barvu 

květu a prašníkových nitek. Daří se v písčitém substrátu s trochou humusu, zimovat 

při 12-15°C s minimální zálivkou a v létě chránit před pražícím poledním sluncem), 

Coryphantha calipensis (nalezena teprve 1964 u Calipanu v Mexiku. Má typicky 

kuželovité tělo a žluté květy přes 6 cm široké s červenými prašníkovými nitkami a 

zelenožlutou bliznou. Doporučuje se pro ni minerální substrát a místo pod sklem na 

výsluní. V letě vydatná zálivka, v zimě naprosté sucho a chladno), Rebutia 

marsoneri (jedna z mála žlutě kvetoucích rebucií. Snadno roste a velmi bohatě 

kvete. Potřebuje hodně chladné zimování a zálivku až po tom, co se zřetelně objeví 

poupata), Pachycereus pringlei (pochází z Mexika, dorůstá až 10 metrů, ve 

sbírkách se pěstuje pro velmi dekorativní vzhled mladých rostlin s nápadným 

otrněním. Vyžaduje hodně tepla a slunce. V létě bohatě zalévat a opakovaně 

přihnojit, zimovat v chladnu a suchu. Výsev vede za krátkou dobu k hezkým 

semenáčkům), Aloe arborescens (na nalezištích v Kapské provincii dorůstá výšky 

až 3 metry, u nás se tato rostlina množená z odnoží a listů nabízí jako „léčivé aloe“. 

Písčitý substrát, výsluní, kvetou už menší kusy, ale většinou v zimě), Haworthia 

truncata (má tělo složené ze dvou vstřícných řad masitých listů, na horním konci 

vodorovně ukončených s průsvitnou pokožkou. V přírodě je povrch listů v úrovni 

okolní zeminy, u nás pro velké riziko hniloby listů ve vlhku se do půdy sadí jen 

kořeny. Půda musí být silně propustná, hrubě písčitá, světlé stanoviště, ale ne 

výsluní. Zimovat při 10°C a minimální zálivce). 

Matematik se nezapře ani ve skleníku s kaktusy. Autor si postavil nový skleník 

naléhající na obytnou část domu a celý rok sledoval pomocí maximo-minimálních 

teploměrů na několika místech a v různé výšce teplotu a proudění vzduchu. Grafy s 

tabulkami teplot v průběhu roku dokládá vhodná místa ve skleníku pro umístění 

různých rodů kaktusů. Zatím co jeho poznatky platí jen pro vlastní skleník, jeho 

metoda je využitelná všemi kaktusáři, které líbá Múza matematiky. 

Echinocereus russanthus (= s rezavě červenými květy), má štíhlé, válcovité 

tělo, ve stáří odnožující, jehož výhony o délce 40 a více cm poléhají, kdežto špičky se 

otáčí vzhůru. Má velký počet krajních, až 18 mm dlouhých, nažloutlých, krajních trnů 

a 7-12 středních, až 35 mm dlouhých trnů, silnějších, bílých s hnědočervenou 


…………………………………………….

špičkou Krátce trychtýřovitý květ se málo rozevírá, petály jsou rezavě hnědé až 

bronzové barvy. Množí se výsevem, z odnoží roste velmi neochotně, lépe roubovat. 

Odnože a květy rostou na osluněné straně. Půda má být silně propustná ale velmi 

výživná, zalévat nárazovitě, hodně slunce a čerstvého vzduchu. Bývá často napadán 

hnilobou, při přesazování se doporučuje přídavek fungicidů. Dlouze vytrněné formy 

pod názvem „vulpis-cauda“ (liščí ocas) jsou velmi oblíbené (2 barevné snímky). 

Sedum stahlii dostalo jméno po nálezci a nemá s ocelí nic společného. Pro 

nenáročnost oblíbená rostlina se snadno množí odpadlými lístky, které hustě 

porůstají až metr dlouhé poléhavé stvoly. Žluté květy mají typický tvar 

rozchodníkovitých. Dobře rostě v substrátu s minerální i humusovitou složkou při 

běžné zálivce. Na slunném stanovišti přechází obvyklá tmavě zelená pokožka listů 

do červenohnědé barvy. (2 barevné snímky). 

„Nomenklatorická džungle“ je název pro článek zabývající se oprávněním 

jména Stenocactus. Podrobně vyložená historie tohoto rodu s citací řady 

rekombinací od různých autorů, končí resultátem, že platí původní (1929) Bergerův 

název rodu Stenocactus, do něhož patří 17 platně popsaných druhů: Stenocactus 

anfractuosus, arigens, boedekerianus, coptonogonus, crispatus, hastatus, 

heteracanthus, lamellosus, lloydii, multicostatus, obvallatus, pentacanthus, 

phyllacanthus, tetraxiphus, violaciflorus, wippermannii a zacatecasensis. Lektotypem 

rodu je Stenocactus obvallatus (9 barevných snímků různých druhů) 

K nejhezčím, ale také k nejúpornějším háčkovitým mamiláriím patří 

Mammillaria yaquensis. Vyniká trsovitým růstem se spoustou hlaviček ozbrojených 

silnými, černými trny s ostrým háčkem. Parádní jsou také poměrně velké bělorůžové 

květy s velkou, tmavě červenou bliznou. Po jejich opylení se objeví červené korálky 

plodů, zdobící rostlinu po několik měsíců. Její úpornost spočívá v tom, že vše co 

přijde do blízkosti trnů je polapeno a čím více se snažíme o osvobození, tím 

bolestivěji a pevněji háčky pronikají do těla. Autor popisuje neopatrné mládě sýkorky, 

které vylétlo z nedalekého hnízda a beznadějně se zapletlo do trsu této mamilárie. 

Jeho osvobození si vyžádalo značné poničení výstavní rostliny i důkladné ošetření 

rozpíchaných prstů (barevný snímek). 

Haworhia maughanii a Haworthia truncata se vyznačují tím, že jejich tělo je 

celé ukryto v štěrkovité půdě (ochrana před vysýcháním) a na povrchu jsou vidět jen 

ploché hlavičky těl s „okénky“, krytými tenkou průsvitnou blánou. Tudy dopadá 

sluneční světlo na asimilační vrstvu, uloženou hluboko v těle rostliny. Zatím co u 

známější „trunkáty“ jsou protilehlé dvojice listů uspořádány v řadě, u H. maughanii 

jsou postaveny spirálovitě a tvoří nepravou růžici. Zálivka obou musí být sporá a jen 

v nejteplejších dnech. Zimují se v naprostém suchu při 5-7°C. (3 barevné snímky). 

Lobivia acanthophlegma var. oligotricha má krátce válcovité tělo s nápadně 

ostrými žebry, na nichž je tmavě zelená, lesklá pokožka s poměrně velkými, světlými 

areolami. Silné a přiléhavé trny hustě oplétají celé tělo vyjma vegetačního středu 

v temeni. Sytě červený květ se rozvíjí z tmavě zelených, lesklých a téměř holých 

poupat, což je poznávacím znakem této lobivie. (Snímek kvetoucí rostliny. Z vlastní 

zkušenosti mohu potvrdit její zvláštní půvab i nenáročnost pěstování. Žel, lobivie už 

nemám a právě tato je dnes ve sbírkách velkou vzácností). 

Milovníky rarit by jistě nadchla Copiapoa laui, pravokořenný semenáč, jediný 

z deseti, který přežil. Jeho hlavička se stále dichotomicky dělí na dvě nové, takže na 

snímky je vidět hřebínek ze16 hlaviček, vyrůstajících z jediného těla. 



…………………………………………….


USA - Spojené státy americké (US) 

Spojené státy americké anglicky United States of America, USA – stát v jižní 

části Severní Ameriky, na Aljašce a Havajských ostrovech; 9 529 063 km ² (čtvrtý 

největší na světě), 263,1 mil. obyvatel (1995, třetí nejlidnatější stát světa), hustota 

zalidnění 28 obyv./km ² , hlavní město Washington (567 000 obyvatel, 1994, 

aglomerace 3,9 mil. obyvatel, 1994); úřední jazyk angličtina, měnová jednotka 1 

americký dolar (USD) = 100 centů. Administrativní dělení: 50 federálních států a 

distrikt hlavního města; pod svrchovanost USA patří přidružené státy Portoriko a 

Severní Mariany, zámořská území Americká Samoa, Guam, Panenské ostrovy USA 

a několik ostrovů v Tichém oceánu. – Pobřeží Atlantského oceánu je většinou nízké 

a členité s řadou zálivů (Chesapeake Bay). Za pobřežní nížinou se k západu mírně 

zvedá Piedmont a nad ním pásmo Appalačských hor (Mount Mitchell, 2 037 m n. m.); 

navazují Appalačské plošiny, které se sklánějí do Mississippské nížiny. Západně od 

Mississippi se povrch pozvolně zvedá do bezlesých Velkých planin (500 – 1500 m n. 

m.). Navazuje nesouvislé pásmo Skalnatých hor (Mount Elbert, 4 399 m n. m.). Dále 

se rozkládají náhorní plošiny (Kolumbijská na severu a Koloradská na jihu) a 

bezodtoké pánve (Velká pánev). Nad pobřežím Tichého oceánu vystupuje na severu 

Kaskádové pohoří (Mount Rainier, 4 391 m n. m.) a Sierra Nevada na jihu (Mount 

Whitney, 4 418 m n. m.). V jihozápadní části Mohavská poušť a Gilská poušť. 

Nejvyšší vrcholy USA se nacházejí na Aljašce v Aljašském pohoří (Mount McKinley, 

6 194 m n. m.). Havajské ostrovy mají činné sopky (Mauna Kea, 4 205 m n. m.). – 

Největší část USA patří k úmoří Atlantského oceánu. Nejvýznamnější řekou je 

Mississippi s velkými přítoky Missouri, Arkansas, Red River, Ohio aj. Severovýchodní 

část USA je odvodňována přes Velká jezera řekou sv. Vavřince. Do Atlantského 

oceánu se dále vlévají Hudson, Potomac, Grande. Největšími řekami v 

tichooceánském úmoří jsou Columbia a Colorado, na Aljašce Yukon. Na hranicích s 

Kanadou se nacházejí Velká jezera (největší je Hořejší jezero); na západě Velké 

solné jezero. – Zastoupeny jsou všechny podnebné typy od arktického na severu 

Aljašky až po vlhké tropy na Havajských ostrovech. Největší část USA má mírné 

klima, které na jihu přechází v subtropické. Na východě zmírňující vliv Atlantského 

oceánu (průměrná teplota v New Yorku v lednu – 0,8°C, v červenci 23°C; v Miami 

19,5°C a 27,5°C). K západu roste kontinentalita, ve Velké pánvi extrémně suché 

podnebí. Západní svahy Kaskádového pohoří a Sierry Nevady a tichomořské pobřeží 

mají vlhké oceánské klima (průměrná teplota v San Francisku v lednu 9,5°C, v 

červenci 15°C). Časté náhlé průniky studeného vzduchu od severu k jihu a opačně; v 

okolí Mexického zálivu občasná tornáda a uragány. – Rozmanitá vegetace, na 

severu a severovýchodě převládají jehličnaté a smíšené lesy, v Appalačských horách 

listnaté. Ve střední části bezlesé stepi a prérie. V náhorních plošinách na západě 

přecházejí stepi v polopouště a pouště. V tichomořských horských pásmech husté 

porosty jehličnatých lesů. Na Aljašce převládá tundra a lesotundra, v horách 

zaledněné pustiny bez vegetace. Na Havajských ostrovech řada endemitů. – Asi 60 

NP, z nichž některé patří k přírodovědně nejcennějším a nejnavštěvovanějším na 

světě: Yellowstone (8 991 km ² , nejstarší NP světa), Yosemite, Grand Canyon, 

Olympic, Sequoia, Zion, Everglades aj. – Obyvatelstvo tvoří zejména běloši (74%, 

1994), černoši (12%), Hispanoameričané (10%), Asiaté (3%), Indiáni a Eskymáci 

(dohromady 0,7%). Osídlení USA je výsledkem mísení různých etnických a rasových 

OSTNÍK – 2003 ………………………….. 132 

…………………………………………….

skupin; dlouhodobý trend kulturní homogenizace (idea amerického národa). Trvalé 

silné přistěhovalectví, v současnosti nejvíce z Asie a Latinské Ameriky. Rozsáhlé 

etnické komunity, zejména ve městech. Náboženství protestantské (51%, 1995, 

zejména baptisté, metodisté, luteráni), římskokatolické (18%), židovské (2%, početně 

nejvíce na světě), muslimské (2%). Přirozený přírůstek obyvatel 0,6% ročně (1994). 

Střední délka života mezi bělochy u mužů 73 let, žen 80 let, mezi ostatními u mužů 

67 let, žen 76 let (1993). Negramotnost asi 3%. Urbanizace 76% (1993). 39 

aglomerací s více než 1 mil. obyvatelstva soustřeďuje 50% obyvatel USA (1990). – 

Hospodářsky a politicky nejvýznamnější stát světa, USA vyrábějí asi 20% světové 

produkce. Podíl na světové hospodářské produkci však pozvolna klesá především ve 

prospěch zemí východní a jihovýchodní Asie (Japonsko, Korejská republika). Hrubý 

národní produkt 25 850 USD/obyv. (1994, 7. místo na světě); na jeho tvorbě se podílí 

zemědělství 1,5%, průmysl 28%, služby 70,5% (1993). Z ekonomicky aktivních 

obyvatel pracují v zemědělství 3% a v průmyslu 23%. Obdělává se 20% plochy, 

louky a pastviny pokrývají 25%, lesy 30% území (1993). – Zemědělství má dobré 

klimatické podmínky a dostatek kvalitní půdy. USA dodávají asi 15% světové 

zemědělské produkce a jsou nejvýznamnějším vývozcem. Vyrovnaný podíl rostlinné 

a živočišné výroby. Pěstuje se kukuřice (177 mil. t, 1993, 1. místo na světě), pšenice 

(66 mil. t, 2. místo na světě), sója (60 mil. t, 1. místo na světě), bavlník (3,5 mil. t 

vlákna, 2. místo na světě), cukrová třtina a řepa (7 mil. t cukru), brambory (20 mil. t, 

4. místo na světě), tabák (764 000 t, 2. místo na světě), chmel (34 000 t, 1. místo na 

světě), zelenina (zejména rajčata), ovoce (pomeranče, grapefruity, ananas), vinná 

réva (5,5 mil. t, 4. místo na světě). Chov skotu (101,0 mil. kusů, 1994, 3. místo na 

světě), prasat (57,9 mil. kusů, 2. místo na světě), ovcí (9,6 mil. kusů), koní (3,9 mil. 

kusů). Rybolov (5,9 mil. t, 5. místo na světě). Těžba dřeva (501 mil. m ³ , hlavně 

jehličnaté, 1. místo na světě). – Rozsáhlé a rozmanité nerostné zdroje, dovoz surovin 

však převyšuje vývoz. Těží se černé uhlí (822 mil. t, 1992, 2. místo na světě), hnědé 

uhlí (84 mil. t, 3. místo na světě), ropa (350 mil. t, 3. místo na světě), zemní plyn (515 

mil. m ³ , 2. místo na světě), fosfáty (46 mil. t, 1. místo na světě), železná ruda (37 mil. 

t), měď (1,8 mil. t, 2. místo na světě), zinek, olovo (363 000 t, 2. místo na světě), 

molybden (40 000 t, 1. místo na světě), vanad, stříbro (3 400 t, 2. místo na světě), 

zlato (500 t, 2. místo na světě), uran apod. – Ve většině průmyslových oborů 

zaujímají USA vedoucí postavení ve světě. Klesá význam hutnictví, textilního 

průmyslu a těžkého strojírenství; rychle se rozvíjejí zejména elektrotechnické, 

elektronické a chemické obory. Posun těžiště průmyslové výroby z tradičních oblastí 

severovýchodní části USA na západ. Nejvýznamnějšími odvětvími jsou strojírenství, 

výroba dopravních prostředků (5,7 mil. osobních, 4,0 mil. nákladních automobilů, 

1992), dále průmysl letecký, kosmický, elektrotechnický, petrochemický, chemický a 

hutnický. – Hustá a kvalitní dopravní síť; nejvýznamnější je silniční doprava (vysoká 

automobilizace). New York je největší letecká křižovatka světa (77,5 mil. cestujících, 

1994), následují Chicago a Dallas-Fort Worth. Námořní obchodní loďstvo 18,2 mil. t 

(1992), největší přístavy New York, Houston, Los Angeles. Rozsáhlá síť 

vnitrozemských průplavů. – USA mají nejrozsáhlejší zahraniční i vnitrostátní cestovní 

ruch na světě; 44,7 mil. zahraničních návštěvníků ročně (1995), příjem z 

mezinárodního cestovního ruchu 58,4 mld. USD (1995); nejnavštěvovanější jsou 

Kalifornie, Florida, Havajské ostrovy, New York a Nevada. – Pravděpodobně v 

období kolem 15000 př. n. l. na americký kontinent přicházeli přes Beringovu úžinu 

osídlenci z Asie. Kolem roku 1000 př. n. l. se na severovýchodě území objevila 

pravěká Adenská kultura, na kterou navázala Hopewellská kultura. Kolem 100 př. n. 

l. se vyvinula v oblasti Arizony Hohokamská kultura. První Evropané na 


…………………………………………….

severoamerickém kontinentu byli vikingové ve výpravě Leifa Erikssona, kteří v roce 

1000 přistáli ve Vinlandu (dnešní Massachussetts). Po objevení Ameriky K. 

Kolumbem přistál jako první u břehů dnešních USA G. Caboto. Kromě španělského 

osídlení na jihu území vznikaly osady francouzské (oblast Velkých jezer, Louisiana), 

nizozemské (1626 založen Nový Amsterdam), švédské (Nové Švédsko) a anglické 

(východní pobřeží). Příliv anglických osadníků vzrůstal především díky napjatým 

poměrům v Anglii v 17. stol. Od poloviny 17. stol. začaly mít anglické kolonie 

převahu. V 18. stol. začalo 13 kolonií dosahovat ekonomické prosperity, ale jejich 

postavení vůči Velké Británii bylo nerovnoprávné a staly se obětí hospodářského 

vykořisťování. Tvrdý postoj britské vlády donutil osadníky hledat východisko 

jednáním na Kontinentálních kongresech. Konflikty s Velkou Británií přerostly 

v americký boj za nezávislost. 4. 7. 1776 přijal Kongres ve Philadelphii Deklaraci 

nezávislosti Spojených států amerických. 28. 9. 1787 byla přijata ústava. V průběhu 

18. a 19. stol. trval proces rozšiřování na západ a na jih. Rozpory mezi průmyslovým 

severem a zemědělským jihem vedly k občanské válce v USA 1861 – 65. Ve 2. pol. 

19. stol. výrazně vzrostlo přistěhovalectví z Evropy, což v původně protestantské 

společnosti vyvolávalo protikatolické a protižidovské nálady. Do 1. světové války 

vstoupily USA až v dubnu 1917 v souvislosti s útoky německých ponorek na civilní 

plavidla. Po 1. světové válce se prezident W. Wilson angažoval v řešení poválečného 

uspořádání Evropy, ale v důsledku izolacionistické tradice politiky USA nevstoupily 

do Společnosti národů. Hospodářský a kulturní vzestup 20. let se zhroutil v roce 1929 

vypuknutím Světové hospodářské krize. F. D. Roosevelt svým programem Nového 

údělu zahájil řadu hospodářských a sociálních reforem. Po přepadení Pearl Harboru 

Japonci 7. 12. 1941 se USA zapojily aktivně do bojů 2. světové války. Po jejím 

skončení (v důsledku válečného růstu průmyslové výroby) převzaly USA úlohu 

světové velmoci a výrazně se podílely na obnově válkou zničené Evropy. Studená 

válka po rozpadu spojenecké spolupráce vedla k vyhlašování protikomunistických 

doktrín (Trumanova doktrína, Eisenhowerova doktrína). Vojenské síly USA se 

zapojily do několika válečných konfliktů mimo vlastní území (mj. Korejská válka, 

Vietnamské válka, Válka v zálivu). Nejostřeji se mezinárodní situace vyhrotila v 

období Karibské krize, kdy svět stál na pokraji nové války. V 70. letech začala série 

odzbrojovacích jednání Salt, na kterou navázala jednání Start. Po nástupu 

prezidenta R. Reagana v roce 1981 se opět zhoršily vztahy mezi SSSR a USA a obě 

strany zahájily rozsáhlé zbrojní programy. Obrat nastal až v 2. pol. 80. let po 

setkáních R. Reagana s M. Gorbačovem, ve kterých pokračoval G. Bush. – USA jsou 

nezávislá federativní republika. Hlavou státu je prezident, volený sborem volitelů na 4 

roky. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový Kongres USA; tvoří jej Sněmovna 

reprezentantů (435 členů, funkční období 4 roky) a Senát (100 členů, funkční období 

6 let). 

Jednotlivé státy USA: 

6. Washington, 7. Oregon, 8.Idaho, 9. Montana, 10. 

Wyoming, 11. North Dakota, 12. South Dakota, 13. 

Minnesota, 14. Wisconsin, 15. Michigan, 16. New York, 

17. Massachusetts, 18. Connecticut, 19. New Jersey, 

20. Pennsylvania, 21. Delaware, 22. Maryland, 23. 

Virginia, 24. West Virginia, 25. Ohio, 26. Kentucky, 27. 

Indiana, 28. Illinois, 29. Iowa, 30. Missouri, 31. Kansas, 

32. Nebraska, 33. Colorado, 34. Utah, 35. Nevada, 36. 

California, 37. Arizona, 38. New Mexico, 39. Oklahoma, 

40. Texas, 41. Louisiana, 42. Arkansas, 43. Mississippi, 

44. Tennessee, 45. Alabama, 46. Georgia, 47. North 

Carolina, 48. South Carolina, 49. Florida. 


…………………………………………….

Výskyt kaktusů v USA: 

Acanthocereus 

tetragonus 

Ariocarpus 

fissuratus (*) 

Astrophytum 

asterias I (*) 

Bergerocactus 

emoryi 

Carnegiea 

gigantea 

Corynopuntia 

planibulbispina 

Coryphantha 

echinus 

macromeris 

nickelsiae 

ramillosa 

recurvata 

robustispina 

runyonii 

scheeri 

sulcata 

e 

e I 

I 

e 

e 

fendleri 

fitchii 

ledingii 

mojavensis 

mumii 

nicholii 

papillosus 

pectinatus 

pentalophus 

perbellus 

polyacanthus 

poselgeri 

pseudopectinatus 

rectispinus 

reichenbachii 

rigidissimus 

roetteri 

russanthus 

stramineus 

triglochidiatus 

viridiflorus 

Echinomastus 

kakui 

Epithelantha 

bokei 

micromeris 

e I 

e 

e 

e I 

e 

e 

e 

e 

e 

E 

Echinocactus 

horizonthalonius 

polycephalus 

texensis 

Echinocereus 

angusticeps 

baileyi 

berlandieri 

bonkerae 

boyce-thompsonii 

chisoensis 

chloranthus 

coccineus 

dasyacanthus 

davisii 

engelmannii 

enneacanthus 

fasciculatus 

e 

e I 

e 

e 

e 

V 

V 

e E/V 

R 

Escobaria 

albicolumnaria 

dasyacantha 

deserti 

duncanii 

emskoetteriana 

guadalupensis 

hesteri 

leei 

minima 

missouriensis 

neomexicana 

e 

I 

e 

e nt 

e 

e nt 

e I 

e E/V(*) 

e 


…………………………………………….

(Escobaria) 

(Opuntia) 

orcuttii e atrispina 

organensis e aurea e 

radiosa e aureispina e 

robbinsorum V austrina e 

runyonii e basilaris 

sandbergii e bigelovii 

sneedii e E/V(*) brachyarthra e 

tuberculosa brachyclada e I 

villardii e camanchica e 

vivipara chisosensis e 

chlorotica 

Ferocactus clavata e 

cylindraceus I columbiana 

eastwoodiae e nt curvospina e 

emoryi cymochila e 

hamatacanthus davisii e 

lecontei 

discata 

viridescens I echinocarpa 

wislizeni edwardsii e 

ellisiana 

e 

Harrisia 

emoryi 

aboriginum e I engelmannii 

fragrans e E erinacea e 

simpsvnii e I ficus-indica 

flexospina e I 

Hylocereus fosbergii e I 

undatus f fragilis 

fulgida 

Lophophora 

grahamii 

williamsii heacockiae e 

humifusa 

Mammillaria 

hystricina 

denudata 

imbricata 

dioica kelvinensis e 

grahamii e kleiniae 

hemisphaerica 

kunzei 

heyderi laevis e 

lasiacantha 

leptocaulis 

macdougalii e leucotricha f 

mainiae 

lindheimeri 

meiacantha linguiformis e Ex 

milleri 

littoralis 

multiceps longiareolata e 

oliviae 

macrocentra 

pottsii 

macrorhiza 

prolifera 

mamillata 

sphaerica martiniana e 

tetrancistra e mojavensis e 

thornberi E multigeniculata e I 


…………………………………………….

viridiflora e nt munzii e I 

wilcoxii 

oricola 

wrightii parishii e 

parryi 

e 

Neolloydia 

phaeacantha 

conoidea 

polyacantha 

pottsii 

Opuntia 

prolifera 

acanthocarpa pulchella e 

aggeria e pusilla e 

ammophila e ramosissima 

arbuscula rhodantha e 

(Opuntia) 

Pereskia 

rubrifolia e aculeata 

rufida 

rutila e Pilosocereus 

sama-rita e robinii E 

schottii 

serpentina I Rhipsalis 

sphaerocarpa e baccifera nt 

spinosibacca e 

spinosior 

Sclerocactus 

spinosissima I blainei e 

stricta brevihamatus e 

strigil e contortus e 

superbospina e erectocentrus I 

tenuiflora e glaucus e I (*) 

tetracantha intermedius e 

thornberi e intertextus 

treleasei e I johnsonii e 

triacantha I mariposensis I 

trichophora mesae-verdae e I (*) 

tricolor e papyracanthus (*) 

tunicata polyancistrus e nt 

turbinata e pubispinus e nt(*) 

utahensis e scheeri 

vaseyi e schlesseri e 

versicolor spinosior e 

viridiflora e terrae-canyonae e 

whipplei e uncinatus 

wigginsii e I warnockii e nt 

wootonii e wetlandicus e 

whipplei 

e 

Pachycereus wrightiae e E/V(*) 

schottii 


…………………………………………….

Selenicereus 

Pediocactus 

spinulosus 

bradyi e E/V(*) 

despainii e V (*) Stenocereus 

hermannii e thurberi 

knowltonii e E (*) 

paradinei e I (*) Thelocactus 

peeblesianus e E/V(*) bicolor 

robustior e flavidispinus e nt 

sileri e E/V(*) setispinus 

simpsonii 

e 

winkleri e I (*) 

Peniocereus 

greggii 

striatus 

I 

Král Lumír 

Rod Conophytum XVIII. 

Conophytum minimum (Haw.) N. E. Br. bylo pojmenováno podle velikosti těla, 

protože v roce 1795 bylo nejmenším známým Mesemb. Těla jednotlivých rostlin jsou 

malá, zploštělá na vrcholku, nejsou lesklá. Rostliny hojně odnožují, vytvářejí koberce 

těl. Slupka je bílá, často s nahnědlými pruhy, přetrvávající. Těla jsou 8-15 x 7-12 x 6- 

9 mm velká, obkonická, zploštělá, mírně vypouklá nebo i vpadlá, eliptická. Pokožka 

hladká až jemně obrvená, světle šedozelená až tmavě zelená a je vykreslena 

červenými linkami a tečkami. Někdy jsou linky nazelenalé a jindy zase téměř chybí. 

Štěrbina je v úrovni vrcholu nebo mírně vpadlá, obrvená Květy jsou noční, výrazně 

voní a objevují se uprostřed až ke konci podzimu. Kališní trubka je blanitá, zelenavá 

se 4 sepály, které mohou být ohraničené červeně. Korunní trubka 5-15 mm dlouhá, 

úzká, bělavá, korunních lístků 18-40 ve 2-3 řadách, obvykle jsou úzké, bílé matně 

nažloutlé nebo narůžovělé. tyčinek 12-35, částečně vyčnívají, prašníky matně žluté, 

čnělka krátká a tlustá, blizna je 4-5-ti laločná, asi 2-3 mm dlouhá. Tobolka 4-5-ti 

pouzdrá, 2x3 mm, matně hnědá, semena 0,60 x 0,45 x 0,35 mm, hustě hrbolkatá, 

hrbolky malé a nepravidelného tvaru. C. minimum se vyskytuje v oblasti Little Karoo, 

zejména v oblasti Witberg - Matjiesfontein - Lainsburgu, ale nezasahuje do Ceres 

Karoo. Roste na jílovcových břidlicích nebo pískovcích, vzácně i na křemeni (C. 

wittebergense). Příbuzensky nejbližší je patrně C. uviforme, se kterými se dá C. 

minimum (C. scitulum) zaměnit. V oblasti Rooineku se obě populace mísí. 

C. minimum je častěji známo pod jedním z mnoha synonym jako C. pictum. 

Ve sbírkách se vyskytuje mnoho forem, většinou ještě pod původními označeními. 

Mnoho klonů pojmenoval Brown, z nichž nejvýznamnější je C. labyrintheum, což jsou 

malé konvexní hlavičky s výraznými tmavými linkami. Ve sbírkách se také poměrně 

často vyskytují De Boerovy (1965) sběry označované jako C. wittebergense. Tyto 

rostliny mají široké, jasné, sametové linky, jakoby vystupují z matného podkladu. 


…………………………………………….

Další synonyma jsou: Mesembryanthemum labyrintheum, M. leviculum, M. 

minimum, M. obmetale, M. pauxillum, M. perpusillum, M. pictum, M. pusillum, M. 

scitulum, M. signatum Conophytum albifissum, C. batesii, C. brevilineatum, C. 

literatum, C. notatum, C. petraeum, C. polulum, C. praecintum, C. radiatum, C. 

vagum, C. wittebergense. 

Conophytum minimum 

Conophytum minimum var. wittebergense 

Conophytum obcordellum (Haw.) N. E. Br. (1922) zahrnuje komplex v noci 

kvetoucích rostlin, které jsou známé pro svůj vzhled a kresbu. Var. obcordellum má 

největší a nejtmavší skvrny z celého komplexu, největší z celého rodu, zatímco var. 

ceresianum má jemnou kresbu, většinou čárkovanou, podobnou škrábancům. Obě 

variety mají lesklé a hladké boky, načervenalé nebo zelené. Subsp. stenandrum je 

ozdobeno malými hrbolky, linky jsou až sekundární. Subsp. rolfii je nejmenší a jeho 

kresba je úzká a ohraničená trichomy. Základní barva květů rostlin je bílá až 

narůžovělá, ale např. var. ceresianum kvete zpravidla růžově. 

Conophytum obcordellum subsp. obcordellum odnožuje poměrně hodně, vytváří 

shluky těl, ale někdy roste i jednotlivě. Slupka je papírovitá, bělavá nebo rezavě 

hnědá, hustě tečkovaná, přetrvávající. Těla rostlin jsou 8-20 x 5-20 x 5-20 mm, 

obkonická až ostře obsrdčitá, uťatá, konvexní nebo konkávní na vrcholku, při pohledu 

shora kruhová, eliptická, hexagonální, okraje ostré ale i zakulacené, epidermis často 

výrazně různorodá od červené po purpurovou, obvykle lesklá, bez skvrn na bocích. 

Vrchol je hladký, mdlý až lesklý, stříbrně matně zelená až modrozelená, proměnlivě 

vybarvený červeně nebo hnědě, obvykle vykreslený množstvím černo-zelenými 

linkami a tečkami. Květy jsou podzimní, noční a výrazně voní. Kališní trubka 4-5 mm 

dlouhá, kališních lístků 4-6, 3-4 mm dlouhé, tenké, zelené nebo nahnědlé. korunní 

trubka 2-10 mm dlouhá, bělavá, opalizující, korunních lístků16-50 ve 2-3 řadách, jsou 

až 12 mm dlouhé, často mnohem kratší, obvykle jsou úzké, bílé, nažloutlé až 

narůžovělé, často s tmavšími špičkami. tyčinek 15-40, částečně vyčnívají, čnělka 

drobná, blizna 4-6-ti laločná, až 5 mm dlouhá. Tobolka 4-6-ti pouzdrá, 2x4 mm velká 

(někdy i větší), zploštěle obvejčitá, rezavě hnědá, semena jsou 0,50 x 0,40 x 0,30 

mm velká, řídce puchýřkatá. Poddruh roste převážně na pískovcích, a jeho výskyt je i 

ohraničený v oblasti Cedarberg – Clanwilliam - Klawer. Mezi poddruhy obcordellum a 

stenandrum je vzdálenost asi 80 km. Pěstování je velmi jednoduché, některý materiál 

v kultuře je velmi starý. Nejvýznamnější a nejhledanější formou je C. 

„ursprungianum“ s velmi tmavými tečkami na matném podkladě a dále forma 

„picturatum“ se skleněně černými nebo rubínovými linkami na bledém podkladě. Při 

pěstování v dobrých světelných podmínkách se zbarvení těchto forem ještě zesiluje. 


…………………………………………….

Synonyma: C. declinatum, C. germanum, C. giftbergense, C. impressum, C. 

klaverense, C. lambertense, C. longifissum, C. multicolor, C. mundum, C. nevillei, M. 

obcordellum, M. obconellum, C. parviflorum, C. parvipetalum, C. picturatum, C. 

spectabile, C. ursprungianum. 

Conophytum obcordellum 

Conophytum obcordellum var. ursprungianum 

Conophytum obcordellum var. ceresianum bylo pojmenováno podle Ceres Karoo. 

Rostliny odnožující, vytváří husté koberce těl, internodia neznatelná. Slupka je 

rezavě hnědá až tmavě červená nebo i bílá, skvrnitá, přetrvávající. Těla jsou 10-30 x 

12 x 22 x 10-20 mm obvejčitá až obkonická, uťatá, často stlačená směrem ke 

štěrbině. Při pohledu shora kruhová až oválná či rombická. Okraje jsou obvykle ostře 

oddělené. Epidermis hladká ale ne lesklá, lesklá jen u některých miniaturních forem, 

matně zelená až purpurově červená (špinavě hnědá), pokrytá jemnými tečkami a 

tenkými čárkami které přecházejí do stran, štěrbina krátká, ne vpadlá, obrvená, často 

kosodélníková. Květy se objevují na podzim, jsou noční a sladce voní (připomínají C. 

ficiforme). Kališní trubka 3-6 mm dlouhá, kališních lístků 4-6, 4-5 mm dlouhé, tenké, 

načervenalé. Korunní trubka 4-10 mm dlouhá, korunních lístků mnoho, 25-60, jsou 5- 

15 x 1-2 mm, žlutobílé až broskvové, lososová nebo temně karmínové. tyčinek 

mnoho, čnělka 2-3 mm dlouhá, blizna je 4-6-ti laločná 2-3 mm dlouhá. Tobolka 4-6-ti 

pouzdrá, až 2x3 mm velká, stlačeně obvejčitá, semena 0,65 x 0,55 x 0,45, 

puchýřkatá, puchýřky jsou tmavě hnědé. Oddělení variety ceresianum od var. 

obcordellum je složité. Kresba typických ceresian je velmi úzká, často síťovitá, 

petaly jsou velmi dlouhé a výrazně zbarvené. Někdy se kresba epidermis až blíží C. 

minimum, které se vyskytuje ca 20 km od lokality ceresianum a velikost a zbarvení 

petálů se zase blíží znakům C. ficiforme, které roste asi 30 km na jih.. 

Synonyma: C. ceresianum, C. divergens, C. ursprungianum var. stayneri. 

RNDr. Štarha Roman Ph.D. 

Kaktusy a sběratelství 

Stále více pěstitelů kaktusů se věnuje i další okrajové aktivity spojené 

s kaktusy a to sbíráním různých věcí tematicky zaměřené na kaktusy či jiné 

sukulenty. Dnes už se sbírá snad všechno. I já jsem sbíral zpočátku všechno co se 

týkalo kaktusů, avšak v době předrevoluční toho zase až tak moc u nás nebylo nebo 

OSTNÍK – 2003 ………………………….. 140 …………………………………………….

se dalo jen obtížně sehnat. Začalo to sháněním literatury, abych si vylepšil znalosti o 

kaktusech. Knížky a časopisy léty přibývaly, k nim se přidaly pohlednice, známky, 

oznaky a další zajímavosti. Postupně své sbírky doplňuji dodnes. Dá se říct, že 

v posledních letech to jde podstatně lehčeji, než dříve. Sběratelů kaktusářských 

zajímavostí u nás přibylo a stává se samostatnou kapitolou. Dnes už se sbírá snad 

všechno na čem se objeví kaktus či sukulent. Sbírají se telefonní karty, tužky, 

skleničky, hrnečky, keramické kachličky či jinou keramiku, mince a medajle, kožené 

opasky, kravaty, trička, čepice, svíčky, kalendáře, ubrousky, samolepky, CDromky, 

autogramy, vizitky, různé umělé plastové kaktusy, exlibris a ti movitější dokonce 

originály obrázků předních grafiků či malířů. Nevím, co všechno se ještě bude sbírat, 

nyní uvažuji o láhvích tequily, kde jsou vyobrazeny kaktusy – nevím však, mají-li být 

plné nebo je nejdříve vyprázdnit. A co Vy, nepustíte se též do sbírání kaktusářských 

zajímavostí nebo zůstanete věrni jen svým kaktusům? 

Ostravští kaktusáři samostatný klubový oznak nikdy neměli, avšak návrh na 

spolkový oznak ČS. KAKTUSÁŘ, dal tehdy náš člen - př. Otisk z Orlové. Velmi 

rozšířený byl svazový oznak pod názvem SVAZ ČESKÝCH KAKTUSÁŘŮ. Svůj 

spolkový oznak si vydalo prakticky jen několik měst. Letos jsme vydali ku příležitosti 

setkání kaktusářů Pobeskydí 2003 ve Frýdlantu n.O. oznak nebo spíš buton 

s vyobrazením melokaktusu ve dvou barvách. Před několika lety byly na několika 

Pobeskydích vytvořeny např. trička, tužky, medajle, ale zvláště se vyznačuje toto 

setkání darováním keramiky tematicky zaměření na kaktusy, které se nechají dělat 

jen v několika kusech pro přednášející. U nás v Klubu bylo svého času nabízeno 

tričko s logem Ostníku. V roce 1968 byla u příležitosti X. sjezdu v Ostravě vydána 

obyčejná tužka s popisky setkání, tuto tužku už asi bude mít jen málokdo. Naši 

členové manželé Poláškovi mají firemní keramické hrnečky s logem firmy a 

kaktusem. 

Známky s kaktusy v sousedních zemích vycházely, zejména v bývalém NDR, 

ale i v Polsku, Maďarsku i SSSR, bohužel u nás jsme se známek s kaktusy 

nedočkali. Objevily se jen dvě známky se sukulenty – jedna s netřeskem a druhá 

s glotiphyllem. Nyní pošta nabízí možnost, nechat si udělat i svou vlastní známku 

každému, kdo si o to zažádá. 

LK 


…………………………………………….


Na naše schůzky nás chodí stále méně. V poslední době návštěvnost klesla 

pod třicítku a nebylo tomu jinak ani v pondělí dne 6.10., kdy se sešlo asi 26 členů a 

hostů. Po organizačních záležitostech předvedl př. Král několik obrázků, které nafotil 

digitálním fotoaparátem. V úvodu představil několik kaktusářských akcí, které 

proběhly po naší republice, podívaly jsme se několika snímky na zrovna proběhlý 

zájezd do Chrudimi, ale především na kaktusy, které kvetly v pozdním létě ve 

skleníku přednášejícího. Letošní horké, suché a dlouhé léto přineslo i pro kaktusy 

jejich stagnaci. Po rychlém přechodu ze zimy, prakticky hned na léto, rostliny 

zakvetly, ale následně zastavily růst. Během léta se jim příliš nechtělo ani kvést. Až 

koncem září, kdy se ochladilo, si kvetení chtěly vynahradit. Objevilo se nezvykle 

velké množství nádherných květů především u turbinikarpusů, gymnokalycií, 

notokaktusů, lobivií, matukán, čilenců a dalších druhů. Vyvrcholením bylo podzimní 

kvetení ariokarpusů. V závěrečné tradiční tombole bylo slosováno několik kusů 

keramických misek, které věnovali manželé Poláškovi. 


V listopadu dne 9.11. oslaví 55 let náš dlouholetý člen Ing. Vích Jaroslav 

z Chuchelné. Na naše schůzky dochází už od sedmdesátých let, dnes z pracovního 

zaneprázdnění jen ojediněle. Kromě členství v našem Klubu, byl členem i v Opavě, 

kde vykonával i funkci předsedy. Dnes pracuje ve výboru Společnosti. Známé jsou 

některé jeho články v různých kaktusářských časopisech. Jednou z pracovních aktivit 

je správce zahradnického serveru, kde má i náš Klub své internetové stránky. 

Přejeme našemu jubilantovi do dalších let především hodně zdraví a štěstí jak 

v pracovní činnosti, tak i se svými milovanými kaktusy. 

Kalendář kaktusáře – listopad, prosinec 

Po dlouhém slunečném létě a podzimním vytrňování rostlin, jsou už prakticky 

všechny rostliny zazimované a mají zimní stagnaci. V listopadu a prosinci již kaktusy 

vůbec nezaléváme. Zpočátku v listopadu jsou časté noční mrazíky i když přes den 

může teplota ve skleníku stoupnout dosti vysoko, zvláště zasvítí-li sluníčko. Kolísání 

teplot mezi dnem a nocí však kaktusům prospívá, musejí však být zcela po suchu. 

Nejvhodnější teploty k přezimování bývají okolo 5-10ºC. Při suchu pak ani mírné 

mrazíky kaktusům vůbec neuškodí. Teplomilné rostliny dáme na teplejší stanoviště, 

kde by teplota neměla klesnout pod 15ºC. Vánoční kaktusy a jiné epifyta mají 

poněkud jiný růstový cyklus (opačný růstový cyklus mají i jiné sukulenty např. 

konofyta, othony apod.). Musí být na teplých stanovištích, co nejvíce světla, 

udržujeme je vlhčeji než ostatní kaktusy. V tuto dobu již nasazují poupata a proto 

s nimi zbytečně nehýbáme a neotáčíme, neboť pak rády shazují poupata. I když 

kaktusy odpočívají, neodpočívají škůdcové, proto musíme rostliny občas prohlédnout 


…………………………………………….

a škůdce hubit. kdo ještě nyní zapomněl ošetřit rostliny, může je za teplých dní 

postříkat, aby do večera oschly. Kdo má málo rostlin, může škůdce sbírat např. 

štětečkem, dřívkem apod., což ovšem vyžaduje značnou trpělivost. V dlouhých 

zimních večerech si můžeme vyčistit květináče, opravujeme kaktusářské pracovní 

nářadí apod., abychom měli vše na jaro připravené, popřípadě vyséváme atd. Další 

možností využití dlouhých chvil je studium literatury, zpracování poznámek a 

kartotéky, případně napsání článků, třeba do Ostníku. Po přehoupnutí Vánočních 

svátků se po Novém roce začnou dny prodlužovat a kaktusářská sezóna znovu 

vypukne. 

Rod Uebelmannia 

Poměrně mladý rod objevený ve východní Brazílii a ustavený Buiningem 

teprve před třiceti lety. Mají zvláštní voskovitou kutikulu vylučovanou na povrchu 

pokožky a jejich stonky jsou proto zbarveny stříbřitě šedě nebo hnědočerně. 

V posledních dvou desetiletích byly v Brazílii nalezeny zcela nové, dosud neznámé 

druhy. Znalci na brazilskou floru Braun & Esteves uvedli nové rozdělení rodu, kde se 

nachází jen tři druhy s varietami, rozdělených do dvou podrodů: 

Uebelmannia Buining, Succulenta 46: 159, 1967. 

Uebelmannia subgen. Uebelmannia 

gummifera (Backeberg & Voll) Buining 

ssp. gummifera 

ssp. meninensis (Buining) P. J. Braun & Esteves 

var. meninensis 

var. rubra (Buining & Brederoo) P. J. Braun & Esteves 

buiningii Donald 

Uebelmannia subgen. Leopoldohorstia P. J. Braun & Esteves 

pectinifera Buining 

ssp. pectinifera 

var. pectinifera 

var. multicostata Buining & Brederoo 

var. pseudopectinifera Buining 

ssp. flavispina (Buining & Brederoo) P.J.Braun & Esteves 

ssp. horrida (P.J.Braun) P.J.Braun & Esteves 

Uebelmannia buiningii Uebelmannia gummifera Uebelmannia pecninifera ssp. horrida 


…………………………………………….

Uebelmannie se staly velkou vzácností a zajímavostí a mnoho pěstitelů se je 

snaží získat. Není to tak snadné, protože se poměrně obtížně v našich podmínkách 

množí a zejména jsou choulostivé během zimního období. Nesnášejí dlouhodobé 

poklesy teploty a nejvíce jim vadí dlouhé zimní období bez slunce a zálivky. 

Optimální je jejich zimování v teplém skleníku, případně doma na okně v pokoji, kde 

je několikrát za zimu zalijeme a necháme napít a oživit. Mají také citlivé kořeny, které 

při dlouhodobém vlhku odumírají, proto je nejčastěji roubujeme. Rostliny kvetou 

většinou v zimním období nenápadnými květy a opýlení nebývá často úspěšné, proto 

je i nedostatek semen. Pokud semena získáte je možné množení ze semen, mladé 

roubované semenáče vytvářejí také odnože, starší rostliny však neodnožují ani po 

seříznutí vrcholu, popřípadě velice pomalu a neochotně. Uebelmannie budou i 

v budoucnu ve sbírkách vzácné a hledané. 

Lumír Král 

Informace 

--- Hned 1. prosince 2003 proběhne poslední schůzka našeho Klubu s tzv. 

„Mikulášskou“ tombolou. Prosíme všechny přátele, kteří chtějí věnovat své 

rostliny do této tomboly, nechť připraví své dárečky (jako každý rok) do sáčků. 

Děkujeme. 

--- Náš dlouholetý člen př. Jiří Rüdrich prodá sbírku kaktusů, asi šest pařeništních oken. 

Informace u předsedy nebo přímo na tel.: 596 740 125. 








Král Lumír, K. Šmidkeho 1816, 708 00 Ostrava – Poruba, tel.: 723 274 571. 


RNDr. Štarha Roman, Ph.D., Šalounova 623, Ostrava 3, 70300. e-mail: starha@tiscali.cz 

OBSAH – LISTOPAD 2003 


Zeměpis od A do Z – 23. (USA) 132 

Rod Conophytum XVIII. 138 

Kaktusy a sběratelství 140 



Kalendář kaktusáře - listopad, prosinec 142 

Rod Uebelmannia 143 

Informace 144 

OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, listopad 2003 




…………………………………………….



Prosinec 2003 

Euphorbia bupleurifolia Jacq. 1797 


…………………………………………….

Z literatury 


Echinocereus dasyacanthus je mimořádně hustě vytrněný cereus, jehož 

poupata a perikarp jsou také obaleny jehlovitými trny. Zvláštní půvab květů spočívá 

v barevném přelivu okvětních plátků, které jsou v jícnu zelenkavé, přechází do 

oranžova s výrazněji červeným středním proužkem a končí světlou, silně lesklou 

špičkou. Mohutná smaragdově zelená blizna je obklopena věncem sytě žlutých 

prašníků (titulní foto). 

Rod Hylocereus s několikametrovými šlahouny, je vhodný jen do velkých 

skleníků. Známý a nejčastěji pěstovaný Selenicereus grandiflorus (Královna noci), 

nebo Selenicereus pteranthus (Princezna noci), jsou však většinou hybridy. Autor E. 

Meier cíleně vypěstoval křížením Hylocereus stenopterus x Hylocereus undatus 

(dárce pylu) hybridy s názvem Hylocereus stenopterus. Z dosud vykvetlých kříženců 

vybral dva kultivary: ‚Connie Mayer‘ a ‚KathieVan Arum‘. Prvý kultivar má květ 

intensivně pupurové barvy o průměru až 28 cm a zašpičatělé laloky bledě žluté 

blizny. Druhý kultivar má květy ještě větší (přes 30 cm), světlejší, špičky petálů jsou 

světle růžové. U obou jsou prašníkové nitky kratší než bývají u hylocereusů a tvoří 

věnec kolem blizny. Oba kultivary jsou namnoženy a v prodeji, zapsány jsou také 

v Mezinárodním registru hybrid hylocereusů, který vede americká společnost 

pěstitelů epifyl (6 barevných snímků). 

Mnoho lokalit, kde rostou kaktusy, je silně ohroženo rostoucím počtem 

obyvatelstva a s tím související potřebou zemědělsky využitelné půdy, stavbou 

přehrad a dopravních cest. Je už jen málo míst v Mexiku, kterých se nedotkla činnost 

lidí. Autor M. Hils si předsevzal návštěvu právě takových, dosud „panenských“ končin 

ve státě Michoacan. Díky většímu množství srážek je i zdejší vegetace bohatší, ale 

kaktusů zde roste málo. Místnímu klimatu se přizpůsobila Backebergia militaris, 

silně se větvící cereus o výšce cca 6 metrů. Backeberg při volbě názvu „militaris“ byl 

inspirován hustým žlutočervenohnědým cefáliem, podobným huňatým beranicím 

livrejovaných strážců Westminsterského paláce. Ve sbírkách se obvykle pěstují jen 

hlavy kaktusu s cefáliem, ale zřídka přežívají déle než rok. Z ostatních kaktusů je 

uvedena Neobuxbaumia mezcalaensis a málo známá Mammillaria beiselii, jejíž 

dichotomicky se dělící hlavy vytváří velké skupiny (7 barevných snímků). 

Milovníci cereusů spíše zvolí pěstování jejich menších zástupců. K nim patří 

rod Micranthocereus. Od spodu odnožující výhony dorůstají výšky jen 75 cm při 

průměru 4 cm. Jsou kryty modře ojíněnou pokožkou a při temeni se u 4-5letých 

rostlin začíná vytvářet cefalium. Obsahuje bílé, lehce kudrnaté, hedvábně lesklé, 

krátké vlasy. Početné tuhé trny jsou nejprve žlutohnědé, pak špinavě bílé. 

Micranthocereus flaviflorus byl nalezen v těžce přístupné a liduprázdné oblasti 

brazilského státu Bahia. Na podzim a v zimě se objeví v cefáliu početné, postupně se 

rozevírající květy s oranžovými sepály a žlutými petály, až 17 mm dlouhé. Zvláště 

hezké jsou kusy vypěstované ze semene. Klíčence je třeba brzy roubovat na 

Pereskiopsis a později přeroubovat na jusberta. Takto lze za 4-5 roků získat kvetoucí 

rostliny výjimečné krásy, kvetoucí v době, kdy jiné kaktusy už nekvetou (4 barevné 

snímky). 

Roztoč „červený pavouček“ byl a je obávaným návštěvníkem sbírky. Nejvíce 

napadá rostliny s měkkou pokožkou, jakou mají rody Coryphantha, Ancistrocactus, 

Echinomastus, nebo Chamaecereus. Neprospívání rostlin s rezavými skvrnami 


…………………………………………….

v temeni, později nález malých pavučinek mezi trny, to jsou hlavní známky činnosti 

pavoučka. Zejména se rychle množí v suchém a teplém prostředí. Mezi rostlinami, 

které se vzájemně nedotýkají, se přenáší prouděním vzduchu. Větrání skleníku, 

v jehož blízkosti rostou luštěniny, bývá častým způsobem zavlečení pavoučka do 

sbírky. Každá rezavá skvrna na kaktusu ještě není důkazem působení pavoučka. O 

jeho přítomnosti je třeba se přesvědčit pomocí dobré lupy a znalci vědí, že foukne-li 

se na podezřelé místo tabákový kouř, začnou se roztoči zřetelně hýbat (jsou 

nekuřáci). K likvidaci roztočů je třeba užívat speciální akaricidní preparáty (u nás 

například OMITE) a postřik opakovat podle návodu. V zimě, kdy postřik rostlin je 

nežádoucí, se stále s úspěchem užívá jejich zaprášení jemně mletou sírou (barevný 

snímek napadené rostliny). 

Seriál pěstitelům doporučovaných rostlin je tentokrát věnován 150. výročí 

narození zakladatele DKG Karla Morice Schumanna (1851). Promoval z botaniky a 

chemie již ve 22 letech, pak krátce učil na gymnáziu ve Vratislavi a stal se kustodem 

Botanického musea v Berlíně. Zde pracoval až do smrti v roce 1904. V roce 1899 

vydal stěžejní dílo o třídění a názvech kaktusů „Gesamtbeschreibung der Kakteen“, 

které se stalo základem jejich nomenklatury. Na jeho počest byly mimo dalších 

pojmenovány: Mammillaria schumannii (oblíbená rostlina, známější jako 

Bartschella schumannii. Roste na jihu Dolní Kalifornie při Mexiku, u nás vyžaduje 

hodně tepla a slunce, v létě bohatou zálivku, v zimě chladno a úplné sucho. Vyniká 

početnými, poměrně velkými růžovými květy), Parodia schumanniana (ale známější 

jako Notocactus nebo Eriocactus, pochází z Paraguaye a severní Argentiny. Daří se 

v substrátu s přídavkem humusu a na místě bez přímého oslunění, v létě bohatší 

zálivka, v zimě suché a chladné stanoviště). 

Obdivovatelé echinocereusů by neměli přehlédnout dosud málo známou a 

zřídka nabízenou novinku Echinocereus neocapillus. Má měkomasé válcovité tělo 

o výšce až 25 cm při průměru 2-5 cm, zřídka odnožující. Nízká žebra se člení na 

malé hrboly s areolami, krytými krátkou béžovou plstí. Mimořádně půvabné jsou 

mladé (juvenilní) rostliny, jejichž tělo je celé hustě obaleno jemnými bílými vlasy jako 

u espostoí. Dospělé rostliny mají 26-40 rovných, píchavých trnů nažloutlé barvy a až 

11 středních trnů, silnějších, o délce až 20 mm. Jejich barva může být bílá, žlutá i 

červená. Poměrně malé květy (cca 3 cm) mají zelené sepály s hnědým středním 

proužkem a žlutozelené petály. Množí se obtížně výsevem zřídka nabízených (a 

pravých) semen. Semenáčky rostou pomalu a jsou značně choulostivé na zálivku (2 

barevné snímky). 

Mammillaria matudae má štíhlé, cylindrické tělo, někdy od báze odnožující. 

Obvykle dorůstá 10-20 cm výšky při průměru 3-4 cm. Z areol mamlí roste 15-23 

přiléhavých krajních trnů, jen 2-3 cm dlouhých, hvězdicovitě rozložených, sklovitě bílé 

barvy. Mívá 1-2 střední, jehlovité trny až 5 mm dlouhé, směřujících k temeni, 

zpočátku běložluté, později hnědavé barvy s tmavou špičkou. Trychtýřovité květy 

jsou až 15 mm dlouhé, purpurové barvy s hedvábným leskem. Snadno se množí 

výsevem, kvete již při výšce 4-5 cm. Dobře roste ve výživném minerálním substrátu, 

který je dostatečně propustný, na světlém stanovišti, ale ne na výsluní. V létě snese 

bohatší zálivku a přídavek hnojiva pro kaktusy. Zimovat při 5-10°C na suchém a 

světlém místě. Existují formy se zvláště dlouhým, poléhavým tělem (až 150 cm 

dlouhé při průměru 5 cm), popsané jako var. serpentiformis (barevné foto). 

Sinnigia macrostachya patří mezi gloxinie původem z Brazílie. Roste na 

okrajích lesíků v humusu vznikajícím ze zetlelých listů, který je stále navlhlý. 

Z kaudexu uloženého pod úrovní půdy vyrůstají olistěné stonky až 70 cm vysoké, a u 

starších rostlin také květní stvol se shlukem úzkých, rourovitých květů šarlatové 


…………………………………………….

arvy. Na zimu zůstává kaudex holý a snese teploty i mezi 4-8°C (5 barevných 

snímků). 

Následuje popis nalezišť kaktusů v arizonské poušti u pohoří Kofa. Název je 

zkratkou pro „King of Arizona Mine“, (Království arizonských dolů), vytěžených a 

dávno opuštěných rudných dolů. Roste zde řada arrojí, opuncií, mimo jiné také 

Mammillaria microcarpa, Echinocereus engelmannii var. acicularis, nebo 

Peniocereus greggii, var. transmontanus. (9 snímků vyjmenovaných rostlin) 

Na rozdíl od lidí, čím je kaktus starší, tím je zpravidla hezčí. Coryphantha 

potosina je v prvých 10-20 letech života celkem nenápadná, válcovitě rostoucí 

koryfanta s řídkými, bílými trny a malými žlutými květy. Semenáče vypěstované 

v Evropě se vůbec nepodobají této rostlině na nalezištích. Nápadně odlišné je husté, 

křídově bílé vytrnění, protkané nepravidelně rostoucími delšími a silnějšími středními 

trny s tmavší špičkou. Také běložluté květy se zdají být větší (3 snímky). 


Drobničky 

► Firma ANDREAE z Bensheimu (Německo) patří ke známým evropským 

kaktusářským podnikům, zejména díky píli a obratnosti jejího zakladatele W. 

Andreae. Starší členové si jistě ještě vzpomenou na jeho pobyt a přednášku 

v Ostravě při X. jubilejní výstavě kaktusů na Černé louce. Dokumentárně zachytil tuto 

událost př. Emil Zavadil svou filmovou kamerou. V červnu r. 2001 se dožila manželka 

p. André-ho, která se nejvíce starala o pěstování kaktusů ve firmě, svých stých 

narozenin. 

► Zatím jen v Německu, ale v dohledné době zřejmě v celé EU, se zavádí nový 

způsob povinného označování přípravků na ochranu rostlin. Na etiketě každého 

balení musí být jednoznačně uvedeno, k jakému účelu preparát slouží: Proti savým 

škůdcům na okrasných rostlinách, nebo Proti sviluškám na okrasných rostlinách. 

Balení pro malospotřebitele musí mít navíc údaj Povoleno k používání v domácnosti 

a v malých sbírkách rostlin. 

► Řeknete si – to už tady bylo: šestihranné plastikové květináče. Ideálně 

využívají prostor a rostlinám poskytují potřebné kultivační prostředí. Ale najdete je na 

našem trhu a k tomu za rozumnou cenu ? 



Venezuela (VE) 

Venezuelská republika, španělsky República de Venezuela – stát na severu 

Jižní Ameriky u Karibského moře; 912 050 km ² , 21,8 mil. obyvatel (1995), hustota 

zalidnění 24 obyv./km ² , hlavní město Caracas (1,8 mil. obyvatel, 1990, aglomerace 


…………………………………………….

3,4 mil. obyvatel, 1991); úřední jazyk španělština, měnová jednotka 1 bolívar (VEB) = 

100 centimů. Administrativní dělení: 22 spolkových států a 2 federální území. – 

Střední část země je vyplněna Orinockou nížinou. Na severozápadě a severu se 

táhnou horská pásma Cordillera de Mérida (5 007 m n. m.) a Cordillera de la Costa 

(2 596 m n. m.), jihovýchod země zaujímá Guayanská vysočina s náhorními 

plošinami a stolovými horami (Pico da Neblina, 3 014 m n. m.; Roraima, 2 810 m n. 

m.). Pobřeží je většinou hornaté; nížinné jen na západě s velkým zálivem 

Maracaibským a na východě v deltě řeky Orinoko. Řada ostrovů; největší Isla de 

Margarita (1 072 km ² ). Většina Venezuely patří do povodí Orinoka (hlavní přítoky 

Meta, Apure, Caura, Caroni aj.); v povodí řada vodopádů (Salto Angel, 979 m, na 

řece Churún je nejvyšší na světě). Vlhké tropické podnebí se stálými teplotami. 

Tropické pralesy pokrývají zejména horní povodí Orinoka, na sušších horských 

svazích vždyzelené i opadavé tropické lesy. V nížinách hustá savana. – Obyvatelstvo 

tvoří míšenci (67%, 1993), běloši (21%), černoši (10%) a Indiáni (2%). Náboženství 

zejména římskokatolické (92%, 1991). Přirozený přírůstek obyvatel 2,1% ročně 


Urbanizace 85% (1992). – Zemědělsko-průmyslový stát s rozvinutou těžbou a 

zpracováním ropy. Hrubý národní produkt 2 840 USD/obyv. (1993). Z ekonomicky 

aktivních obyvatel pracuje 10% v zemědělství, 25% v průmyslu (1993). Obdělávají se 

4% plochy, louky a pastviny pokrývají 20%, lesy 34% plochy. – Pěstuje se cukrová 

třtina (6,9 mil. t, 1994), kukuřice (884 000 t), rýže, banánovník (936 000 t), sorgo, 

kasava, kávovník (79 000 t). Chov skotu (15,1 mil. kusů, 1994), prasat (2,3 mil. kusů) 

a koz. Rybolov (390 000 t, 1993). Těžba dřeva (2,2 mil. m ³ , 1993). – Těží se ropa 

(130 mil. t, 1994, 7. místo na světě; rozsáhlý vývoz), zemní plyn (21,6 mld. m ³ ), 

železná ruda (18,3 mil. t), bauxit (4,7 mil. t), zlato (9,9 t), diamanty (558 000 karátů), 

mangan, nikl, fosfáty. Nejvýznamnější je průmysl petrochemický, dále hutnický, 

potravinářský, chemický, textilní, strojírenský. Dopravní síť je hustá jen při pobřeží, 

málo železnic. Hlavní přístavy Maracaibo, La Guaira. – V předkolumbovské době 

osídlena Aravaky a Kariby. V roce 1498 přistál na pobřeží Venezuely K. Kolumbus. 


…………………………………………….

1560 začleněna do vicekrálovství Peru. V roce 1567 byl založen Caracas. 1731 

vznikl generální kapitanát Venezuela. 5. 7. 1811 vyhlášena nezávislost; krátká vláda 

F. Mirandy y Rodríguez. 1819 – 30 spojena s Novou Granadou (dnešní Kolumbie) a 

Ekvádorem. 1861 – 70 občanská válka. 1908 – 35 diktatura J. V. Gomeze. 1935 – 58 

střídání vojenských diktatur. V lednu roku 1958 lidové povstání, začátek 

demokratizace (přerušena vládou vojenské junty 1962 – 68). – Venezuela je 

nezávislá federativní republika. Hlavou státu je prezident, volený obyvatelstvem na 5 

let. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový Národní kongres; tvoří jej Poslanecká 

sněmovna (201 členů, funkční období 5 let) a Senát (49 členů, funkční období 5 let). 

Výskyt kaktusů ve Venezueli: 

Acanthocereus 

Opuntia 

sicariguensis e bisetosa e 

tetragonus 

boldinghii 

caracassana 

Cereus 

caribaea 

hexagonus 

curassavica 

horrispinus depauperata e 

margaritensis 

elatior 

mortensenii e lilae e 

repandus 

schumannii 

russelianus e 

smithianus e Pereskia 

thalassinus e aculeata 

guamacho 

Disocactus 

amazonicus 

Pilosocereus 

lanuginosus 

Epiphyllum 

moritzianus 

columbiense 

oligolepis 

hookeri 

oxypetalum f Pseudorhipsalis 

phyllanthus 

ramulosa 

Hylocereus 

Rhipsalis 

estebanensis e baccifera 

lemairei 

floccosa 

teres 

Mammillaria 

columbiana 

Selenicereus 

mammillaris 

inermis 

wittii 

Melocactus 

andinus e Stenocereus 

caesius e griseus 

curvispinus 

mazelianus 

neryi 

schatzlii 


…………………………………………….

Dostali jsme se na konec našeho zeměpisného seriálu o zemích, kde rostou 

kaktusy. Některé malé ostrovy Karibské oblasti jsou vynechány, neboť zde rostou 

prakticky stejné rostliny jako na ostrovech větších, které v seriálu byly uvedeny. Dnes 

rostou kaktusy i v jiných zemích, kde byly zavlečeny, ale o tom už v našem seriálu 

není místo. Snad někdy příště si povykládáme o některých větších botanických 

zahradách nebo pěstírnách, kde se kaktusy objevují. 

Lumír Král 

1.12.1968 - poněkud pozapomenuté výročí 

Prvého prosince letošního roku uplynulo přesně 35 let ode dne, kdy jsem 

dopsal úvodní článek a tak dokončil redakční práci na našem prvém Jubilejním 

sborníku prací o kaktusech. Byl vydán k desátému sjezdu kaktusářů ČSSR 

v Ostravě a k 15. výročí založení Kroužku kaktusářů v Ostravě. K přiblížení tehdejší 

situace kaktusářů, kterou zná již jen málo pamětníků, cituji z něj aspoň několik vět: 

„Vydání knihy o kaktusech není u nás častým zjevem. Dodnes vydané 

publikace snadno spočítáš na prstech jedné ruky. Pěstitelů kaktusů je však stále 

více, není tedy divu, že zájem o odbornou literaturu je trvalý a velký.“ Co všechno se 

od těch dob změnilo! Kaktusářů u nás spíše ubývá, mládež se vyžívá více u 

počítačových her, nebo na diskotékách, než pěstováním sbírek a četbou. Za to knih o 

kaktusech je i u nás nemálo a v zahraničí ještě mnohem více. 

„Příprava Sborníku trvala téměř dva roky a jen ten, kdo se kdy amatérsky 

snažil o něco podobného, tuší, jaké obtíže bylo nutno překonávat… Byla období, kdy 

se mi realizace Sborníku zdála utopií. Je především zásluhou př. Zavadila, že tuto 

knihu dostává dnes čtenář do rukou“. Byl to Emil Zavadil, tehdejší předseda našeho 

kroužku, který mne přesvědčil a umluvil, abych se ujal redaktorské práce. Ale 

zdaleka to nebyla jen práce redaktora. Ještě dnes mám mrazení v zádech, když si 

uvědomím, že Sborník vznikal v době tuhého tiskového dozoru bez posvěcení 

příslušným dohlížitelem, že neprošel žádnou cenzurou a schvalovacím řízením, že 

na jeho tisk nebyl žádný oficiální příděl papíru a že za každý z těchto „zločinů“ bylo 

tehdy možné dostat trest dlouhodobého vězení. Nikdy jsem neměl v ruce, ba ani 

jsem neviděl, nějaké povolení, nějaký doklad … Jen doufám, že vše je dávno 

promlčeno. V době příprav pobýval-pracoval př. Zavadil u rodiny v NSR a jen jeho 

dopisy mne burcovaly k práci na Sborníku. Korespondence, rukopisy, výpisky ze 

starší literatury, naplnily dvě velké krabice od Sunaru. Dnes ještě pietně uchovávám 

složku s těmi nejcennějšími, převážně osobními dopisy, které se týkaly přípravy a 

vydání Sborníku. 

Samotné nahlédnutí do Obsahu knihy mi připomíná některé až kuriosní 

situace z té doby. Např. co času mi zabral překlad prací Rowley-ho „Nové směry 

v názvosloví“ a „Matematika v kaktusářství“. Má angličtina byla v té době dosti slabá, 

navíc text oplýval odbornými termíny, které ve slovnících chyběly. Výkřikem módy a 

pokroku tehdejšího kaktusaření bylo mikroskopické studium semen kaktusů, zejména 

jejich povrchu. Nejvíce znalostí a zkušeností měl u nás v této oblasti RNDr. M. 

Ondřej, který nejen slíbil, ale i poslal tři příspěvky. Zásadní byl skromně nazván 

„Několik poznámek k významu a problematice studia buněčné struktury osemení u 

kaktusů“. Také známý pěstitel kaktusů (zvláště Astrofyt) a jejich neúnavný 

propagátor, př.Jiří Gibl, přispěl do Sborníku pozoruhodnými, prakticky zaměřenými 


…………………………………………….

články. Nemálo žádostí o radu a podrobnosti dostal pak ke svému příspěvku 

„Postavte si skleník“. Originální byl stavební materiál, kterým byly vyřazené 

železniční pražce. V návodu ke stavbě je nejen plánek skleníku se všemi rozměry, 

ale také popis jeho zasklívání a vytápění. Článek také slovy i nákresy radí jak 

postavit „igeliťák“, dnešní foliovník. Po letech, kdy už pan Gibl ze zdravotních důvodů 

svou sbírku značně zredukoval, jsem při návštěvě u něj s překvapením zjistil, že sám 

„igeliťák“ ještě stále používá. Své praktické zkušenosti popsal a sám realizoval při 

roubování na opuncie, nebo při zakořeňování odříznutých hlav Echinopsisů. 

Celý seriál by představovala historie o tom, od koho a jak byly získávány 

příspěvky do Sborníku. Štěstím bylo, že v té době se „zákony trhu“ ještě tolik 

neuplatňovaly, protože žádné finanční částky jsem autorům nemohl nabízet. Jejich 

jedinou odměnou mělo být, a bylo, zaslání vydaného Sborníku zdarma. Žádný 

sponzor neexistoval, Dům kultury VŽKG, ve kterém jsme se tehdy scházeli a který 

nás ve výročních zprávách vykazoval jako jeden z kroužků zájmové činnosti, si 

pouze vyžádal a do své odborářské knihovny zařadil několik výtisků Sborníku. 

Majetek kroužku sestával jen z několika stokorun, které nám zbyly z členských 

příspěvků po odečtení různých výdajů. Nepravidelný a nevelký příjem plynul 

z prodeje starších čísel časopisu Kaktusy, Fričian a několika německých knih o 

kaktusech (Backeberg, Haage). Žádnou banku jsme nevyloupili, žádný poklad jsme 

neobjevili. Kde se tedy vzaly finance na tak drahý „podnik“ ? Odpověď obsahuje 

citace dalšího dokumentu: 

Ostravský kroužek kaktusářů vydává 

J u b i l e j n í s b o r n í k 

který obsahuje články trvalých hodnot a přináší ve 30 kapitolách mnoho zajímavého 

a cenného pro kaktusáře z pera 16 autorů. 

Z obsahu vyjímáme: 

Postavte si skleník 

O echinofosulokaktusech 

3 x o roubování O gymnokalyciích 

Pěstování astrofyt 

Hygiena kořenů 

Kaktusářské chemické minimum 

Roubovací stojánek 

Nové směry v taxonomii 

Fotografování rostlin a přednášky 

Několik návodů pro zajištění skleníků proti krádežím (elektr.) 

Návod na zhotovení dvou jednoduchých přístrojů pro měření vlhkosti půdy a obsahu 

živin v nich (HYDROMAT I a II.) 

Skleník s termostatem pro venkovské zimování (automat. regul. tepla) 

Historie ostravského kroužku 

Přehled adres 30 kaktusářských společností ve světě 

Abecední slovníček kaktusáře, tabulky a mnoho dalších užitečných a trvale 

hodnotných pojednání našich i cizích autorů. 

Náklad nebude velký, takže kniha bude pravděpodobně brzo rozebrána. 

o O o 

Podle usnesení Koordinačního výboru vydává Ostravský kroužek již třetí 

Adresář pěstitelů kaktusů a seznam kroužků v ČSSR 

Neobyčejný rozmach naší záliby, dvojnásobný počet členstva a kaktusářských 

kroužků v naší republice, si vynutil další vydání adresáře. I tato pomůcka vyjde 

v malém nákladu. 

o O – O o 


…………………………………………….

Vypisujeme z á l o h o v o u s u b s k r i p c i na obě knihy, a to: 

na Jubilejní sborník v částce Kčs 15,- 

na Adresář pěstitelů kaktusů a seznam kroužků v ČSSR Kčs 10,- 

Konečná cena obou knih není dosud stanovena a proto se vybírají zálohy 

v subskripční lhůtě do 30. listopadu t.r. 

Zajistěte si dodání těchto knih zasláním uvedených částek poštovní poukázkou 

na adresu ostravského kroužku…Obě knihy mají vyjít do konce roku 1968, nejpozději 

v lednu 1969 a budou přednostně zasílány předplatitelům. 

Při dnešních cenách knih je neuvěřitelné, že by tak nízké subskripční ceny 

mohly uhradit náklady na Sborník a Adresář. Skutečně nepostačovaly, ale konečné 

ceny byly jen o desetikorunu vyšší, poštovné se hradilo zvlášť. 

Největší úspory spočívaly v bezplatné redakční práci, v nehonorovaném 

přepisování a úpravě textů článků a zejména v nízké ceně papíru i tisku. Papír a tisk 

domlouval pan Zavadil sám. Jak, to nevím. Pouze jsem podle jeho pokynu odeslal 

dokončený rukopis Sborníku jednomu kaktusáři ve Zlíně. Objevil se problém – 

tiskárna nebyla schopna vytisknout barevný snímek kvetoucího echinocereusu na 

přebalu Sborníku. Tisk přebalu jsem domluvil (uprosil) v Moravských tiskárnách 

v Ostravě, kde zhotovili potřebné štočky, ale neměli kvalitní tiskařské barvy. Proto je 

po letech obrázek na přebalu barevně „ujetý“, ale štočky nám zůstaly a předal jsem 

se do knihovny kroužku. Možná tam ještě, zabaleny v novinách, stále odpočívají. Ani 

nevím, komu ve Zlíně poděkovat za tisk Sborníku, tato pomoc však byla pro jeho 

existenci nepostradatelná. Snad pan Úředníček, který byl dlouhou dobu „strážcem 

pokladu“ a financí kroužku, o tom ví více. Pamatuji si, jak jsme převáželi s př. 

Bahounkem velké balíky ze Svinovského nádraží do knihárny v Porubě. Tamní 

vedoucí, knihvazač Bohem nadaný, měl nejen talent, ale i dobré srdce a sympatie ke 

kytkám. Za výjimečně příznivé ceny dal Sborníku jeho sličnou podobu a navíc přiřízl i 

v Ostravě tištěný přebal a každý výtisk jim opatřil. Na prvý pohled jsme si mohli 

oddechnout. Ale chyba lávky ! Balíky svázaných výtisků bylo třeba někde uskladnit, 

vyřizovat subskripční a nové zakázky, balit expedované knihy, psát poštovní 

průvodky, prosit na poště o šetrné zacházení s nimi a platit poštovné, korespondovat 

a vést evidenci objednávek a vyřízených požadavků…. Prakticky to vše se dělalo 

v dvoupokojovém bytě př. Vladimíra Bahounka, jehož paní z toho pochopitelně 

žádnou radost neměla. Tady se prokázala mimořádná obětavost a Vláďova výdrž i 

taktika, se kterou někdy dokonce přesvědčil ženu, aby nám pomohla. Nepamatuji si, 

jak velký byl náklad Sborníku, rozhodně nebyl na dané poměry a dobu nijak malý. 

Poslední výtisky Sborníku jsme se slevou expedovali ještě v roce 1973. 

Čistě z finančního hlediska bylo vydání Sborníku a Adresáře velkým 

úspěchem a ziskem pro kroužek. Byl základem jeho slušného majetku, z něhož byla 

hrazena činnost kroužku po řadu let. Pozdější vydání obdobného Sborníku již tak 

úspěšné nebylo. 

Asi vás napadlo, proč jsem se pouštěl do tak nevyzkoušeného, ba riskantního 

podnikání a kde jsem na to vše našel při svém povolání čas a prostředky. Jednoduše 

řečeno, byl jsem mladší a do kaktusů jsem se zcela zbláznil. O vlivu pana Zavadila 

jsem se už zmínil. Koupil jsem si psací stroj, sháněl rady, literaturu, samozřejmě také 

přírůstky do sbírky. Ve Sborníku je obsažná kapitola „ 100 +1 zajímavostí, faktů a rad 

o kaktusech“. Její název byl napodobeninou tehdejší hojně sledované televizní 

soutěže 100 + 1 a její obsah jsem postupně doplňoval o výpisky z různých zdrojů. 

Mimo běžně dostupných časopisů (Živa, Vesmír aj.) jsem při školících akcích v Praze 

navštěvoval každé volné soboty-neděle a všechny večery knihovny (Univerzitní, 


…………………………………………….

Národní v Klementinu), ale nejvíce informací jsem si odnesl z Ústřední zemědělské 

knihovny, kde byly uloženy naše prvé kaktusářské časopisy. Tak vyhraněný zájem a 

studium vždy až do zavírací hodiny vzbuzovaly pozornost služby v knihovnách a 

často se více či méně vlídně vyptávala, co vlastně hledám. Z mých odpovědí musela 

nabýt dojmu, že jsem nějaký divný patron, ne-li pomatenec. Nejvíce si cením nálezu 

uvedeném ve druhém bodu této kapitoly, který cituji. „Dne 8.října 1922 byl v Praze 

založen Spolek pěstitelů kaktusů v Rčs v Praze, který sdružoval 60 nadšenců. Prvá 

výstava kaktusů byla u nás pořádána 11.-18. září 1923. Dne 28. března 1924 byla 

založena pobočka Spolku v Moravské Ostravě. Bohužel pobočka neměla dlouhé 

trvání. Na podzim r. 1924 byl založen spolek kaktusářů v Brně s názvem 

Astrophytum. První kaktusářský časopis u nás začal vycházet od 1. ledna 1925 pod 

názvem „Kaktusářské listy“. V roce 1935 bylo u nás asi 400 kaktusářů“. Tyto 

informace jsem čerpal právě z uvedeného časopisu, který pro hádky starých pánů 

(nic nového pod sluncem) později na čas nahradil časopis s názvem „Kaktusářský 

obzor“ a samostatně se pokusil vydávat svůj časopis i brněnský spolek. Ale to už 

zabíhám do historie, kterou jiní ovládají lépe. Pan Zavadil mi umožnil poznat také 

zahraniční (německé, rakouské, dánské a švédské) kaktusářské časopisy, které se 

také staly zdrojem informací. 

Získávání příspěvků do Sborníku nebyla žádná idyla. Odmítlo jen pár 

kaktusářů, které nebudu jmenovat. Ale jména autorů jako Fleischer, Jelínek, 

Libánský, Pechánek, Sadovský, Schütz, nebo Voldan dokládají, že přispěla téměř 

celá garnitura špičkových kaktusářů té doby. 

Na závěr vzpomínek k výročí Sborníku připojuji ještě zážitky ze spolupráce se 

dvěma významnými kaktusáři. Prvním z nich byl Josef Sadloň, autor knihy Čarovné 

trny (omlouvám se za český přepis názvu). Navštívil jsem jeho sbírku při zpáteční 

cestě z konference v Bratislavě. V Nitře jsem byl poprvé v životě, adresu jsem neměl, 

znal jsem jen jméno. Hned v parčíku u nádraží jsem naštěstí narazil na muže, který o 

Sadloňově sbírce věděl a poradil mi jak se tam dostanu. Tehdy už starý pan Sadloň 

byl důstojného vzhledu a když se rozhovořil o kaktusech ve sbírce očividně ožíval. 

V té době se začala prosazovat novinka roubování na podložky Pereskiopsisu. 

S úžasem jsem hleděl na tu spoustu hlaviček roubů posazených na stejně vysoké 

podložky. Kvetly, odnožovaly a vypadaly zdravě. Můj nelíčený údiv a obdiv starého 

pána těšil a snad i proto mi přislíbil napsat článek do Sborníku. Svůj slib také splnil a 

jeho příspěvek s názvem „Zachráněné Mexiko“ si můžete ve Sborníku přečíst. 

Docent MUDr. Habermann byl jedním z mála našich odborníků, kteří se 

služebně dostali do ráje kaktusářů. Na mou žádost hned neodpověděl, byl v té době 

právě mimo republiku. Příspěvek do Sborníku sice poslal, ale až v době, kdy byl text 

již vysázen. Asi aby mne odškodnil za trpělivost a dlouhé čekání poslal mi později 

překrásný import malého Ortegocactusu, včetně textu o jeho nálezu a podmínkách 

na nalezišti. Článek byl pak otištěn v časopise Kaktusy a já jsem se denně obdivoval 

raritě, kterou jsem měl ve sbírce na okně. Sehnal jsem sádrovec, podrtil jej na 

manželčině kuchyňském prkýnku, připravil substrát podle zprávy o složení půdy na 

nalezišti, zaléval se zatajeným dechem a jen velice střídmě, ale marnost nad 

marnost. Import se po 10 měsících pobytu v Ostravě odporoučel. Bylo mi to moc líto, 

zvláště když to byla jediná „odměna“ za práci na Sborníku. 

Můj osud redaktora však ještě pokračoval. Výbor kroužku usoudil, že 

s ohledem na velký počet členů, zejména přespolních, je nutné být s nimi v kontaktu 

a informovat je o naší činnosti. Požádal mne, abych se ujal této práce a tak v březnu 

1971 se objevilo prvé, historické číslo Ostravského informátora kaktusářů, pro nějž 

jsem navrhl název Ostník. Prvých 100 čísel Ostníku, vydaných během 10 let mé 


…………………………………………….

edakce, to už je jiná historie. Současné 325 číslo Ostníku je výsledkem úspěšné 

práce dalších pokračovatelů. Moc jim přeji, aby i ta dnešní práce na Ostníku byla 

nejméně tak úspěšná a organizaci prospěšná, jako bylo před lety vydání Jubilejního 

sborníku. Stále stojí za přečtení ! 


Miniaturky pro okenní nebo balkonové 

skleníky, vyžadující málo místa 

Živé kameny jsou spíše zajímavé než krásné svým vzhledem napodobují 

drobné kameny, které jsou všude kolem na jejich přírodních stanovištích. Patří do 

čeledi Mesembryanthemaceae a jejich společným znakem jsou dva extremně tlusté 

listy, které k sobě přiléhají. Tím vytvářejí tělo podobné stonku se štěrbinou na 

vrcholu, která je podle druhu různě velká a hluboká. Někdy je to malá otvor, jindy se 

štěrbina rozšiřuje dolů až k úrovni půdy. Jednotlivé druhy se v rozměrech příliš neliší 

– většinou jsou 1,5-5 cm vysoké. Barvy a barevné vzory jsou však velmi rozmanité, 

takže sběratelství zaměřené jen na živé kameny může být zajímavým koníčkem. Tyto 

zvláštní sukulenty rostou velmi pomalu a v zimě vyžadují sucho. Pod povrchem 

substrátu je zkrácený stonek s dlouhým hlavním kořenem, nahoře se na podzim 

objevují bílé, růžové nebo žluté květy. Teprve po více letech se květináč zaplní trsem 

„kamenů“. Množství různých živých kamenů je veliké. Téměř všechny patří do dvou 

rodů – Lithops a Conophytum, přičemž určení jednotlivých druhů může být velmi 

obtížné. Někdy je jejich zbarvení ovlivňováno vlastnostmi substrátu. 

Nejčastěji pěstované druhy paří k rodu Lithops. A jak vypadají? Popišme si 

některé: Lithops turbiniformis (hnědý, vrásčitý), L. bella (světle hnědý s tmavou 

kresbou), L. lesliei (hnědý se světlejší kresbou), a L. optica (šedozelený 

s průsvitnými „okénky“ na horním povrchu). Podle druhu může mít Lithops štěrbinu 

mezi listy mělkou nebo hlubokou, ale Conophytum tvoří jen malou štěrbinku, kterou 

prorůstá květní stvol. Conophytum bilobum má tělo šedozelené a načervenalé, C. 

calculus je zbarven světle zeleně. Tak co, zkusíte to? 

Milan Tůma 


Na schůzce dne 3.11. se sešlo asi 30 účastníků. Naši členové měli přinést své 

obrázky, ať diapozitivy, fotografie nebo obrázky i digitálů. Vše se mělo dát promítat 

zapůjčeným novým dataprojektorem spojeným s epidiaskopem, který snímal 

fotografie. Technika nás však zradila, promítání fotografií fungovalo, bohužel 

notebook nebyl s tímto projektorem kontabilní a promítání digitálních fotografií nešlo 

zprovoznit. V úvodu ukázal Ing. Skoumal několik diapozitivů s květy svých 

„hadicových“ kaktusů a cereusu. Poté přešel na promítání fotografií kaktusů ze své 

sbírky a z návštěvy výstavy květin v rakouském Tullnu. Další fotografie ukázal pan 

Majkus, který byl letos v lázních Poděbrady a při této příležitosti navštívil několik 

kaktusářských sbírek v okolí. V závěru schůzky ještě př. Skoumal ukázal několik 

vzpomínkových fotografií z loňské „Mikulášské“ tomboly, aby všechna nalákal na 

poslední schůzku v roce. 

OSTNÍK – 2003 ………………………….. 155 …………………………………………….

Jiří Rűdrich – in memoriam 

(7.12.1931 - 25.10.2003) 

Po dlouhé, zákeřné nemoci opustil naše řady ve 

věku nedožitých 72 let, dlouholetý člen Klubu 

kaktusářů v Ostravě, pan Jiří Rűdrich. V mládí se 

vyučil cukrářem a svému oboru byl věrný až do 

odchodu do důchodu. S manželkou Jiřinou žil 47 

let a vychovali spolu dvě děti. Naši členové jej 

znali jako pravidelného účastníka našich schůzek, 

kde v posledních letech docházel společně se 

svou ženou. Kaktusy pěstoval víc jak 40 let, 

členem ostravského kroužku kaktusářů byl od roku 

1962. V době pořádání výstav byl vždy dobrým 

rádcem a pomocníkem. Své kaktusy pěstoval 

v předokenních skleníčcích a na zahrádce 

v pařeništích. O každé své rostlince vykládal s 

láskou celou její historii. Jen málo kdo dovedl tak 

pěkně a dlouhé hodiny vyprávět o svých 

rostlinách. Ve sbírce se nacházelo spoustu 

zajímavých druhů, ale největší jeho láskou byly 

gymnokalycia, notokaktusy, tilandsie, ale i 

orchideje. Mezi kaktusáři měl mnoho přátel. 

Odešel pracovitý, skromný člověk, který měl rád 

přírodu a lidi. Ostravští kaktusáři na něj nikdy 

nezapomenou a zůstane navždy v jejich srdcích. 

Př. Spál a Rűdrich ve sbírce pana Kitlera v Opavě v roce 1968 


…………………………………………….

Přítel Jiří Rüdrich - ╬ 25. 10. 2003 

Otevřel jsem noviny a do očí mi padlo oznámení, že dne 25. října 2003 nás 

navždy opustil ve věku nedožitých 72 let pan Jiří Rüdrich. 

Mám stále před očima jeho štíhlou, pomenší postavu se kšticí ještě hustých 

vlasů na hlavě a stálým úsměvem na tvářích. Pravda, v posledních měsících úsměv 

ustupoval, ale elánu měl stále dost a dost. Byl jedním z nejstarších členů ostravského 

kroužku, později organizace kaktusářů, který jen zřídka vynechal naše pravidelné 

schůzky. Podílel se na práci organizace především ochotnou výpomocí při 

výstavách, při zajišťování tisku a distribuce Ostníku, jednu dobu byl také jednatelem, 

ale stále byl vynikajícím pěstitelem kaktusů. Málokdo měl možnost vidět jeho sbírku. 

Mně se to podařilo dvakrát. Jednou ve skleníku našeho bývalého předsedy, MUDr. 

Evžena Dostála, kde oba společně pěstovali skvosty svých sbírek. Podruhé doma 

v bytě, kde kaktusy zimoval v pokoji na okenních parapetech, na stolku a skříních, 

pod postelemi, zkrátka, kde se dalo. Část sbírky také měl v předokenních 

skleníčcích, na které jsem se nikdy nezapomněl podívat při cestě kolem. Patřil ke 

kaktusářům se šťastnou rukou, své zdařilé výsevy pro nedostatek místa obvykle 

nabízel a rozdával. V mé bývalé sbírce by se našel nejméně tucet jmenovek s jeho 

jménem u rostlin, především gymnokalycií, kterým se jednu dobu přednostně 

věnoval. Bohužel, osud jeho sbírky, čítající snad 6 pařeništních oken, je ohrožen tím, 

že se zatím nenašel zájemce, který by v jeho práci na sbírce pokračoval. 

Přál bych každému kaktusáři tak obětavou a trpělivou ženu, jakou je jeho 

manželka. Provázela jej na schůzky, na výstavy i na návštěvy skleníků, podporovala 

jej v kaktusaření i v péči o exotické ptáky v době, kdy byl navíc jejich zaníceným 

chovatelem. Proto jsem přesvědčen, že při tomto loučení s přítelem Rüdrichem, je 

namístě také poděkování jeho paní. Odešel na věčná naleziště, kde mu přejeme aby 

našel vše, oč v životě usiloval. 


Masožravé rostliny 

Některé rostliny žijí v prostředí, ve kterém nemohou kořeny získat dostatek 

živin. Proto se u nich vyvinuly mechanismy k lapání hmyzu a ne trávení jejich těl. 

Rozlišují se tři skupiny masožravých rostlin. V první skupině jsou rostliny se 

zvláštními lapacími listy (uprostřed se sklápějící listy, na okrajích listů tenké 

výčnělky), ve druhé skupině jsou rostliny s lepkavými listy (na listu jsou chloupky 

obsahující zvláštní tekutinu k lapání hmyzu), a konečně jsou rostliny s konvicovitými 

listy (listy ve tvaru nálevky s vodou). Pěstování masožravých rostlin je obtížné, musí 

se používat dešťová voda, substrát a vzduch musí vykazovat stálou vlhkost a občas 

se rostliny musí živit drobečky masa nebo mrtvými mouchami. I když budete 

dodržovat pravidla správné péče, život masožravých rostlin v běžné obytné místnosti 

je krátký. Je nutno ovšem zvážit možnost, že Vás tyto rostliny během svého krátkého 

života zaujmou více nežli jiné rostliny, které pěstujete po mnoho let. Zajímavý článek 

by jistě vznikl z pera redaktora Ostníku, který je pěstuje venku, nepřikrmuje drobečky 

masa ani mouchami a ony zdárně vegetují. 


…………………………………………….

Rostliny s lapacími listy: Dionaea muscipula poskytuje zvláštní podívanou 

při lapání hmyzu. V růžici rostoucí srdčité listy mají zubovitě roztřepené okraje. Při 

doteku hmyzu se okamžitě sevřou obě poloviny listu. 

Rostliny s lepkavými listy: Drosera (rosnatka) tvoří růžici červeně 

chloupkatých listů. Chloupky vyměšují šťávu, která hmyz přichytí a stráví. Drosera 

binata je australský druh rosnatky s dlouhými a hluboce laločnatými listy. D. capensis 

má nedělené listy. 

Rostliny s konvicovitými listy: U těchto rostlin může být nad konvicí poklička 

nebo kapuce. Nepenthes coccinea (láčkovka) má nad konvicí pokličku a láká hmyz 

jasnými barvami konvice. Po sklouznutí dovnitř nálevky působí na hmyz roztok 

s pepsinem. Sarracenia drummondii (špirlice) tvoří trubkovitou světle zelenou konvici 

s purpurovými proužky a s pokličkou nahoře. Darlingtonia californica má nad konvicí 

kapuci ve tvaru hadí hlavy s výraznou kresbou a s tmavými vidlicovitým jazykem, 

takže působí velmi exoticky. Za příznivých podmínek narůstá světle zelená konvice 

do délky 60 cm i více. 

Milan Tůma 

Jatropha 

Dříve bývaly o této rostlině jen zmínky v některých knihách. Dnes již je 

rozšířená ve sbírkách a také se dá koupit v obchodě. Je to velmi zvláštní rostlina, její 

láhvovitý kmínek je přes zimu holý a na jaře vyhání stvoly s korunkou malých 

červených květů. Později vyrůstají listy s dlouhým řapíkem. Spíše než krásou 

Jatropha upoutává pozornost svým neobvyklým vzhledem. Jako pokojová rostlina se 

pěstuje jediný druh Jatropha podagrica. Květní stvol je 60 cm vysoký a nese korálově 

červené květy, které vydrží po větší část roku. 

Jen málo rostlin se pěstuje snadněji nežli tato, která má minimální potřebu 

vody a nemá žádné zvláštní nároky. Teplota: průměrné teplo, v zimě nejméně 10°C. 

Světlo: jasně světlé místo bez prudkého letního slunce. Voda: od jara do podzimu jen 

střídmá zálivka, v zimě téměř bez zálivky. Vzdušná vlhkost: není potřebné rosení. 

Přesazování: podle potřeby na jaře. Množení: výsevem semen na jaře. 

Milan Tůma 

Informace 

--- Je podzim a objevují se nové seznamy a katalogy semen. Snad nejobsáhlejší je Nabídkový 

katalog podzim 2003 – jaro 2004 zásilkové služby Chrudimský kaktusář. Další zajímavý seznam přišel 

od Ing. Sladkovského, známého cestovatele, který nyní nabízí zajímavé druhy semínek. Samozřejmě 

nechybí i další zajímavé seznamy známých distributorů semen a rostlin. 








…………………………………………….

PF 2004 

Redaktor Ostníku přeje všem našim čtenářům a spolupracovníkům do Nového roku 

2003 především hodně zdraví, štěstí a spokojenosti jak v rodinném kruhu, tak i mezi 

svými přáteli, zajímavé a poutavé články v Ostníku, ale především hodně radosti se 

svými pichlavými rostlinkami. 

OBSAH ROČNÍKU 2003 

OBSAH – LEDEN 2003 


Drobničky 4 

Zeměpis od A do Z – 22. (Panama) 5 


Podčeleď Opuntioideae Burnett 1835 8 

Nové popisy konofyt 12 




Kalendář kaktusáře – leden, únor 15 

Informace 16 

OBSAH – ÚNOR 2003 


Konofyta kvetoucí v noci 

– opomíjené miniatury ve sbírkách 19 

Zeměpis od A do Z – 20. (Mexiko 2.) 21 

Podčeleď Opuntioideae Burnett 1835 II. 24 

Sbírky za humny (Lukašík Emil) 29 



Informace 31 


OBSAH – BŘEZEN 2003 


Vyznáte se v rodu Turbinicarpus? 36 


opomíjené miniatury ve sbírkách - díl 2. 38 

Zeměpis od A do Z – 24. (Peru) 39 

Nový rod z čeledi Cactaceae 45 


Usnesení 46 


Kalendář kaktusáře – březen, duben 47 

Informace 47 

OBSAH – DUBEN 2003 


Drobničky 52 

Zeměpis od A do Z – 25. (Portoriko) 53 


od G. Köhrese? 54 

Atypické bromél. rostliny – Tillandsia 55 


opomíjené miniatury ve sbírkách díl 3. 55 

Podčeleď Opuntioideae Burnett – III. 58 

Sbírky za humny (Litner) 59 

…………………………………………….




Vzácný šéfredaktore 62 

Aprílové vtipy 63 

Informace 63 

OBSAH – KVĚTEN 2003 


Drobničky 68 

Zeměpis od A do Z – 26. (Salvador) 69 

Podčeleď Opuntioideae Burnett – IV. 70 

Rafflesia Robert Brown (1821) - 

sukulent, který ve sbírkách neuvidíte 72 

Bilancování po zimě 76 



Výstava na Černé louce 78 


Kalendář kaktusáře – květen, červen 78 

Informace 80 

OBSAH – ČERVEN 2003 


Zeměpis od A do Z – 27. (Surinam) 84 

Jak to dělám já 85 

Setkání v Pobeskydí již po desáté 87 


Málo známý kaktus – Backebergia 90 

Pěstujeme sloupovité kaktusy 91 

Pěstujte Hoodie – zhubnete ! 94 


Kalendář kaktusáře – červenec, srpen 95 

Informace 96 

OBSAH – ZÁŘÍ 2003 



Zeměpis od A do Z – 28. 

(Trinidad a Tobago) 101 

I cereusy mohou být hezké 102 

Coryphantha kraciki 103 


vlnatce a červenému pavoučku 106 

Postřik proti vlnatce a 

červenému pavoučku II. 106 

Jednoduchý barometr 107 

Kaktusáři u moře 108 

Kaktusy směřují na východ 108 


Pobeskydí 2003 109 

Pěstování islayí 110 

Kalendář kaktusáře – září, říjen 111 

Informace 112 

OBSAH – ŘÍJEN 2003 


Zeměpis od A do Z – 22. (Uruguay) 116 

Návštěva veletrhu 118 

Kaktusářův podzim 119 

Překlady z informačních letáků 121 


Rozpoznávání aloí z Jižní Afriky 125 


Zájezd do Chrudimi 127 

Zavírání sezóny 2003 128 

Informace 128 

OBSAH – LISTOPAD 2003 


Zeměpis od A do Z – 23. (USA) 132 

Rod Conophytum XVIII. 138 

Kaktusy a sběratelství 140 



Kalendář kaktusáře - listopad, prosinec 142 

Rod Uebelmannia 143 

Informace 144 

OBSAH – PROSINEC 2003 



Zeměpis od A do Z – 24. (Venezuela) 148 

Poněkud pozapomenuté výročí 151 

Miniaturky pro okenní nebo 

balkónové skleníky … 155 


Jiří Rűdrich – in memoriam 156 

Přítel Jiří Rüdrich + 25. 10. 2003 157 

Masožravé rostliny 157 

Jatropha 158 

Informace 158 

PF 2004 159 

Obsah ročníku 2003 159 


Král Lumír, O. Synka 1815, 708 00 Ostrava – Poruba, tel. 723 274 571. 


Tůma Milan, Podroužkova 1679, 708 00 Ostrava – Poruba, mobil: 604 181 134. 

OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, prosinec 2003

Číslo 316 Ročník 32 Leden 2003

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?